USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci žalobkyně: N. a.s., IČO xxx sídlem xxx xxx xxx zastoupená advokátkou xxx xxx sídlem xxx xxx xxx proti žalovanému: P. B., narozený xxx bytem xxx xxx xxx „zastoupený opatrovníkem advokátkou xxx xxx“ sídlem xxx xxx xxx o 20 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 31. ledna 2023, č. j. xxx takto: Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením soud prvního stupně výrokem I řízení zastavil, výrokem II žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 4 400 Kč k rukám České republiky – Obvodního soudu pro Prahu 1 do tří dnů od právní moci usnesení a výrokem III rozhodl, že se žalobkyni soudní poplatek nevrací. 2. V odůvodnění uvedl, že žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím (jako nástupkyně R. a.s.) z titulu smlouvy o povoleném debetu ze dne 4. 12. 2013. Žalovaný je občanem Slovenské republiky, jehož bydliště podle soudu prvního stupně není známo. Nejprve se zabýval tím, zda je soudem příslušným k projednání a rozhodnutí věci. Příslušnost posuzoval podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (nařízení Brusel I bis). Dovodil, že rozhodujícím byl stav ke dni zahájení řízení, nikoli ke dni uzavření smlouvy, dále to, že se ve smyslu článku 17 odst. 1 písm. c) nařízení Brusel I bis banka také na Slovensko zaměřovala, proto je podle čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis příslušný soud podle bydliště žalovaného. Žalovaný v České republice bydliště nemá, hlášen k pobytu zde byl pouze do 2. 4. 2019 (žaloba podána 3. 2. 2020). Dále uvedl, že článek 26 odst. 1 nařízení nelze použít, protože se žalovaný řízení neúčastnil. Řízení proto podle ust. § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. a o soudním poplatku podle ust. § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, když na soudním poplatku bylo zaplaceno 800 Kč. 3. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání, kterým se domáhala jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. S poukazem na rozhodnutí Evropského soudního dvora ve věci C-327/10 a Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2405/2011 dovozovala, že když soud prvního stupně nezjistil skutečné bydliště žalovaného, měl vycházet z jeho posledního známého bydliště, které bylo v České republice v Plzni. Dále nesouhlasila s tím, že se banka na Slovensko zaměřuje. Z pouhé skutečnosti, že žalovaný je občanem Slovenské republiky, takový závěr nelze dovodit. K tomu odkázala na rozhodnutí ESD ve věcech C-585/08, C-144/09, C-585/08, C-144/09. Podle ní bylo možné příslušnost určit podle článku 7 odst. 1 nařízení Brusel I bis, tj. podle místa poskytnutí služby, když sídlo banky bylo v Praze 4. 4. Opatrovnice žalovaného navrhla potvrzení napadeného usnesení jako věcně správného. 5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), postupem podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. přezkoumal správnost napadeného usnesení, aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/, d/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že napadené usnesení je třeba zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 6. Podle ust. § 212a odst. 3 o. s. ř. odvolací soud přihlíží k vadám, uvedeným v § 229 odst. 1 o. s. ř. Podle ust. § 229 odst. 1 písm. h) o. s. ř. takovou vadou je, byl-li účastníku ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu nebo proto, že se mu nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, ačkoliv k takovému opatření nebyly splněny předpoklady. V takovém případě musí odvolací soud napadené rozhodnutí podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušit a podle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozhodnout o vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 7. V posuzovaném případě byla žaloba k soudu podána dne 3. 2. 2020, žalobkyně příslušnost dovozovala z ust. § 89a o. s. ř., adresu žalovaného uvedla xxx xxx xxx. Z lustrace v informačních seznamech základních registrů vyplývá, že na této adrese měl žalovaný hlášen trvalý pobyt od 23. 4. 2014 do 2. 4. 2019. Zásilka zaslaná na tuto adresu se soudu prvního stupně 28. 4. 2022 vrátila zpět se zprávou pošty, že na ni žalovaný nemá poštovní schránku (č. l. 28). V návrhu smlouvy o povoleném debetu žalovaný uvedl adresu bydliště na Slovensku xxx xxx, současné bydliště xxx xxx. Dne 2. 9. 2022 soud prvního stupně zjistil z výpisu z registru úpadců, že s žalovaným bylo vedeno řízení o oddlužení-konkurz, pod sp. zn. 90dK/90/2020, u Okresního soudu Žilina, zde uváděl adresu xxx xxx. Na tuto adresu v této věci nedoručoval. Soud prvního odvolacímu soudu také předložil svůj spis sp. zn. 70 C 46/2021, kde probíhá spor mezi stejnými účastníky o zaplacení částky 398 296,96 Kč s příslušenstvím. Podle tam založené zprávy registru obyvatel Slovenské republiky je žalovaný od 18. 2. 2020 hlášen k trvalému pobytu na adrese xxx xxx. Soud prvního stupně žalobu a usnesení s výzvou podle ust. § 114b o. s. ř. zaslal žalovanému na adresu xxx xxx, kde žalovaný zásilku proti podpisu na doručence dne 25. 7. 2022 převzal, a na adresu xxx xxx xxx, odkud se vrátila zpět se zprávou pošty z 25. 7. 2022, že na ni adresát není znám. Za této situace soud prvního stupně usnesením ze dne 17. 10. 2022, č. j. xxx, žalovanému ustanovil opatrovníka s tím, že jeho pobyt není znám, a dále již komunikoval pouze s opatrovníkem žalovaného. 8. Z citovaného obsahu obou spisů vyplývá, že opatrovník žalovanému neměl být soudem prvního stupně ustanoven. Soud prvního stupně takový postup zvolil právě v době, kdy se mu po více jak dvou letech podařilo zjistit bydliště žalovaného na adrese xxx xxx, kde se zdržoval po dobu konkurzního řízení a kde převzal zásilku soudu prvního stupně dne 25. 7. 2022. Jestliže se soud prvního stupně následně o žádný kontakt s žalovaným nepokusil (žádná zásilka mu v této věci na Slovensko zasílána nebyla, nebyl proveden pokus o doručení prostřednictvím slovenského soudu), je zřejmé, že soud prvního stupně postupoval nesprávně, neboť na základě obsahu spisu nebylo možné učinit závěr, že žalovaný je neznámého pobytu. Odvolacímu soudu proto nezbylo, než pro uvedenou zmatečnostní vadu rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 9. Je třeba poukázat na to, že soud prvního stupně ve vztahu k žalovanému dosud nesplnil své poučovací povinnosti vyplývající z článku 26 nařízení Brusel I bis, podle něhož soud musí žalovaného poučit o tom, že může založit příslušnost soudu, u něhož byla podána žaloba, i když jinak příslušný není, tím, že se řízení účastní (osobně, zašle soudu písemné vyjádření), aniž bude namítat nepříslušnost soudu. Teprve poté se bude moci znovu zabývat svou příslušností (čl. 28 odst. 1 nařízení Brusel I bis). V novém rozhodnutí, přistoupí-li znovu k zastavení řízení pro nedostatek mezinárodní příslušnosti, se také bude muset vypořádat s odvolacími námitkami žalobkyně, jak jsou uvedeny výše. 10. V novém konečném rozhodnutí také soud prvního stupně znovu rozhodne o náhradě nákladů řízení (§ 224 odst. 3 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Praha dne 1. června 2023 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu