USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci žalobkyně: G., a.s., IČO xxx sídlem H., Praha zastoupená advokátkou Mgr. Š. M. sídlem B., Praha proti žalovanému: R. T., narozený xxx bytem K., N, Slovensko o zaplacení 32 495,71 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. února 2023, č. j. 24 C 203/2022 – 33, takto: Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením soud prvního stupně výrokem I. řízení zastavil a výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. V odůvodnění uvedl, že žalobou, podanou 30. 9. 2022, se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení žalované částky s příslušenstvím s tím, že mezi společností R., a.s., IČO xxx, byla dne 4. 7. 2016 uzavřena smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb a dne 4. 8. 2020 smlouva o povoleném debetu, obsahově jde o smlouvu o úvěru. Žalovaný nedostál svým smluvním povinnostem, dostal se do prodlení, dluží žalovanou částku s příslušenstvím. Původní věřitelka nárok postoupila společnosti I., a.s. a ta jej postoupila žalobkyni. 3. Soud prvního stupně se s ohledem na bydliště žalovaného na Slovensku zabýval svou mezinárodní příslušností. Vyšel z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (dále nařízení Brusel I bis). Citoval články 7 odst. 1, 17 odst. 1 písm. c), 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis. Uvedl, že z článku 7, na který odkazovala žalobkyně, tedy z místa, kde služby R., a.s., sídlící na Praze, byly žalovanému poskytnuty, nelze vycházet. V daném případě byla uzavřena smlouva mezi podnikatelem a spotřebitelem, přičemž banka poskytující úvěr se zaměřovala i na Slovensko, k tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 144/2020. Ze smlouvy i pořízené fotokopie občanského průkazu vyplývá, že R., a.s. věděla, že uzavírá smlouvu s občanem Slovenské republiky s bydlištěm na Slovensku, tuto adresu uvedl žalovaný i jako svou adresu kontaktní. Byly tak splněny podmínky čl. 17 odst. 1 písm. c) nařízení Brusel I bis a podle článku 18 odst. 2 téhož nařízení je příslušný soud, v jehož obvodu měl žalovaný v době zahájení řízení své bydliště. Ten podle příslušných evidencí nikdy žádný druh pobytu v České republice neměl povolen a není k dispozici žádná informace, že by v České republice někdy bydlel. Naopak, na Slovensku je žalovaný registrován k trvalému pobytu na adrese uvedené v záhlaví tohoto usnesení, která je uvedena také jako adresa ve smlouvách. Nelze tak dojít k závěru, že by měl žalovaný bydliště jinde. Soud prvního stupně proto řízení podle ust. § 104 odst. 1 o. s. ř. pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, zastavil. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. § 146 odst. 2 věta první o. s. ř., když žalovanému žádné náklady nevznikly. 4. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání, kterým se domáhala jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Trvala na tom, že při posouzení příslušnosti měl soud prvního stupně vycházet z článku 7 odst. 1 nařízení Brusel I bis, tedy z toho, že služby byly poskytnuty žalovanému v Praze, nikoli z bydliště žalovaného. Uvedla, že rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 144/2020 se jí nepodařilo dohledat. Zdůraznila, že nemůže odmítnout poskytnout fyzické osobě úvěr jen s ohledem na její bydliště. Z toho, že takovou smlouvu uzavře, ještě nelze dovodit, že by se na příslušný stát zaměřovala, k tomu odkázala na rozhodnutí Evropského soudního dvora ve věci C-585/08, C-144/09. Protože oddíl 4 nařízení Brusel I bis o spotřebitelských smlouvách nelze použít, je třeba vyjít z jí uvedeného článku 7 odst. 1 nařízení Brusel I bis. 5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), postupem podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. přezkoumal správnost napadeného usnesení, aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/, d/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že napadené usnesení je třeba zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 6. V posuzovaném případě z obsahu spisu plyne, že soud prvního stupně žalovanému žádnou písemnost nedoručoval. 7. Podle článku 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se žalovaný řízení účastní proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle článku 24 výlučně příslušný. 8. Podle odstavce 2 ve věcech uvedených v oddílech 3, 4 nebo 5, v nichž je žalovaným pojistník, pojištěný, osoba oprávněná z pojistné smlouvy nebo poškozený, spotřebitel nebo zaměstnanec, soud před uznáním své příslušnosti podle odstavce 1 ověří, že je žalovaný informován o svém právu namítat nepříslušnost soudu a o účincích, které vyvolá jeho účast nebo neúčast v řízení před soudem. 9. Pravidlo příslušnosti v čl. 26 převáží nad ostatními pravidly soudní příslušnosti, a to včetně sjednané příslušnosti podle čl. 25 (srov. rozsudek SDEU ze dne 24. 6. 1981, ve věci C-150/80, Elefanten Schuh GmbH proti Pierru Jacqmainovi). 10. V rozhodnutí sp. zn. 29 Nd 336/2007 Nejvyšší soud ve vztahu k článku 24 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 a jeho článku 26 dovodil, že v režimu nařízení Rady (ES) číslo 44/2001 ze dne 22. 12. 2000, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že soud nemůže (s výjimkou věcí uvedených v článku 22 nařízení) přezkoumávat svoji mezinárodní příslušnost (pravomoc) a místní příslušnost dříve, než doručí žalobu žalovanému a umožní mu, aby se k ní vyjádřil. Příslušnost procesního soudu totiž může být založena postupem podle článku 24 nařízení, tj. tím, že se žalovaný vyjádří k žalobě, aniž by nejpozději současně s tímto vyjádřením vznesl námitku nedostatku příslušnosti procesního soudu. 11. Vzhledem k tomu, že článek 24 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 byl převzat do článku 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis, jsou citované závěry stále použitelné. Nově byla v článku 26 odst. 2 nařízení Brusel I bis doplněna jen poučovací povinnost soudu. 12. V posuzovaném případě soud prvního stupně dosud žádnou listinu žalovanému nezaslal a ten tak o probíhajícím sporu neví. Z pohledu řešení otázky jde ale především o to, že tím, že soud prvního stupně žalovanému nezaslal žalobu, nyní s poučením dle článku 26 odst. 2 nařízení Brusel I bis o tom, že místní příslušnost může být založena i tím, že se k žalobě vyjádří, aniž by namítal nepříslušnost soudu prvního stupně, případně že může namítat nepříslušnost soudu, neumožnil žalovanému založit příslušnost soudu podle citovaného článku 26 nařízení Brusel I bis. Za této situace platí závěry uvedené v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Nd 336/2007, že soud prvního stupně svou příslušnost posuzoval předčasně, když nejde o žádný z případů výlučné příslušnosti (viz čl. 24, 27 nařízení Brusel I bis). Již z tohoto důvodu musel odvolací soud napadené usnesení podle ust. § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. pro nedostatek důvodů zrušit. 13. K odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně lze uvést, že také odvolacímu soudu se rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 144/2020 nepodařilo dohledat. K věci se vztahují rozhodnutí uvedeného soudu sp. zn. 30 Cdo 2084/2019, 23 Cdo 823/2020. Ze závěrů tam uvedených soud prvního stupně vycházel. Ve prospěch závěrů soudu prvního stupně vypovídá i to, že účet mohl být veden i v eurech, tedy jednotce, kterou se platí na Slovensku, že telefonní číslo banky u přímého bankovnictví je uváděno s mezinárodní předvolbou (xxx). S ohledem na to, že není známé stanovisko žalovaného k otázce mezinárodní příslušnosti soudů, je však předčasné tyto skutečnosti (případně také skutečnosti žalovaným uvedené) hodnotit. 14. V dalším řízení soud prvního stupně zašle žalobu s příslušným poučením dle čl. 26 odst. 2 nařízení Brusel I bis včetně rozhodnutí odvolacího soudu žalovanému. Podle toho, jak a zda bude žalovaný na příslušné poučení ve stanovené lhůtě reagovat, zvolí soud prvního stupně další postup. Pokud se žalovaný k věci vyjádří, aniž by přes poučení namítal nedostatek mezinárodní příslušnosti soudů České republiky, bude vycházet z toho, že soudy České republiky jsou podle čl. 26 nařízení Brusel I bis mezinárodní příslušné k projednání a rozhodnutí věci. V opačném případě se po uplynutí příslušné lhůty znovu může svou mezinárodní příslušností (pravomocí) k projednání a rozhodnutí věci zabývat (čl. 28 odst. 1 nařízení Brusel I bis) a dojde-li k závěru, že není soudem příslušným, může znovu řízení zastavit. 15. V novém konečném rozhodnutí soud prvního stupně také znovu rozhodne o náhradě nákladů řízení (§ 224 odst. 3 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Praha dne 6. dubna 2023 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu