č. j. 8 A 115/2021‑ 49   ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci   žalobce         proti   žalovanému   L. V., bytem X, zastoupeného advokátem JUDr. Pavlem Durišem se sídlem Pavla Švandy ze Semčic, 850/7, Praha 5,       Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1,    v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 8. 2021, č. j. MD-26641/2021-160/3,     takto:   I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.   Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce byl rozhodnutím, č. j. MHMP 1973644l20,16/Mak, ze dne 3. 11,2016, shledán vinným ze spáchání přestupku podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění účinném v rozhodné době, a to porušením § 10 odst. 3 téhož zákona. 2. Žalobce požádal o určení neplatnosti doručení tohoto rozhodnutí. Usnesením Magistrátu hl. m. Prahy, odboru dopravněsprávních činností (dále jen ,,správní orgán l. stupně“), č. j. MHMP 696422/2021/Zou, ze dne 24. 5. 2021, správní orgán l. stupně ve smyslu ust. § 24 odst. 2 správního řádu, za použití ust. § 41 téhož zákona, žádosti žalobce nevyhověl. 3. Žalobce podal proti usnesení správního orgánu 1. stupně odvolání, o němž zamítavě rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím.   II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 4. V úvodu žaloby žalobce shrnul dosavadní průběh řízení s tím, že magistrát hl. m. Prahy vydal Příkaz k uložení pokuty ze dne 1. 8. 2016, č. j. MHMP 1331671/2016/Kov, který byl žalobci doručen na adresu X. Proti uvedenému „Příkazu k uložení pokuty“ žalobce podal odpor, ve kterém uvedl svou (novou) doručovací adresu – X. 5. Dne 14. 4. 2021 obdržel od Magistrátu hl. m. Prahy, odboru daní, poplatků a cen předexekuční upomínku ze dne 30. 3. 2021, č. j. MHMP 413036/2021/Gri, sp. zn. S-MHMP 413036/2021, kterou byl vyzván k zaplacení nedoplatku 2.500 Kč, jako pokuty, která mu byla uložena rozhodnutím č. j. MHMP 1973644/2016/Mak ze dne 3. 11. 2016, kde mu však bylo doručeno na (nesprávnou) adresu X, namísto správné adresy, kterou jednoznačně uvedl, jako doručovací adresa X. 6. Žalobce požádal o navrácení v předešlý stav, jeho žádosti však nebylo (napadeným rozhodnutím) vyhověno. 7. Jak v podané žalobě uvedl, podstatou věci je, že v listině: odpor ze dne 21. 8. 2016 – sdělil správnímu orgánu doručovací adresu X, avšak správní orgán sdělení neakceptoval a doručoval žalobci na starou adresu, na které nebydlel a nemohl si zde vyzvedávat poštu. 8. Žalobce namítá, že žalovaný postupoval v rozporu s § 4 správního řádu, neboť své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce výslovně nepožádal, aby mu bylo doručováno na jinou adresu, a že nelze sdělit doručovací adresu neformálně, neboť by se správní orgán vystavoval riziku, že dojde ke zpochybnění doručování. V napadeném rozhodnutí k tomu žalovaný uvedl, s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2016, č. j. 4 As 40/2016-39, že „uvedení doručovací adresy na písemnosti neznamená automaticky výslovné sdělení či požádání“ a dále uvádí, že v projednávané věci se jedná ze strany žalobce o odpor a nikoli o protokol. 9. Žalobce zdůraznil, že v podaném odporu ze dne 21. 8. 2016 sdělil svou doručovací adresu, a to ihned v úvodu podání, přičemž adresu ještě zdůraznil podtržením. Má tak za to, že uvedený způsob nevzbuzuje pochybnosti o jeho úmyslu a projevené vůli, kdy dal jednoznačně najevo, kam má správní orgán doručovat.   10. Žalobce namítl, že se žalovaný v napadeném usnesení dopustil přepjatého formalismu, kdy nedůvodně lpí na tom, aby žalobce konkrétním způsobem vyjádřil, že chce doručovat na nahlášenou doručovací adresu – konkrétně ukládá, aby se slovy vyjádřil, že „chce, aby mu bylo doručováno na adresu…“ namísto toho, aby akceptoval žalobcovu formu sdělení = doručovací adresa: X. K tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2010, č. j. 5 As 44/2010 – 56. 11. Žalobce trvá na tom, že napadené rozhodnutí je postiženo přepjatým formalismem, když správní orgán bazíruje na „svém požadovaném vyjádření“ a nepřipouští jiné možné vyjádření, které je možné bez pochybností dovodit z obsahu žalobcova podání. 12. Žalovaný v písemném vyjádření odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí s tím, že žalobce měl adresu X, evidovánu jako adresu trvalého pobytu ještě více, než půl roku po nabytí právní moci rozhodnutí správního orgánu 1. stupně. Dále poukázal na § 41 odst. 2 správního řádu a stanovenou objektivní lhůtu pro určení neplatnosti doručení. 13. V replice k vyjádření žalovaného žalobce poukázal na skutečnost, že v rámci řešení jiného dopravního prostředku Městský úřad Mělník jeho sdělení adresy pro doručování bez dalšího respektoval a setrval na tom, že ze strany žalovaného jde o ryzí formalismus, k tomu odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 6Tdo 593/2015.   III. Posouzení žaloby 14. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. Jiné vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 15. Z obsahu správního spisu se podává a mezi účastníky nebylo sporu, že výzvou provozovateli vozidla k uhrazení určené částky ze dne 18. 1. 2016 č. j. 83969/2016 Magistrát hlavního města Prahy, odbor dopravněsprávních činností, oddělení přestupkového řízení, učinil na základě oznámení Městské policie hlavního města Prahy skutkové zjištění, spočívající v tom, že dne 28. 12. 2015 v 08: 29: 09 hodin byla v Praze 8, Holešovická směr Holešovice > Teplice, automatizovaným technickým prostředkem používaným při dohledu na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích bez obsluhy, zadokumentovaná jízda motorového vozidla registrační značky X, jehož nezjištěný řidič v rozporu s § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu, řídil uvedené vozidlo rychlostí jízdy 63 km v místě, kde obecnou úpravu pravidel provozu na pozemních komunikacích byla nejvyšší dovolená rychlost 50 km v hodině. Žalobce byl vyzván k uhrazení peněžité částky ve výši 600 Kč s poučením, že pokud nebude ve stanovené lhůtě určená částka uhrazena, bude zahájeno řízení o správním deliktu provozovatele vozidla podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu. Výzva byla žalobci doručena na adresu X. 16. Žalobce sdělil správnímu úřadu, že vozidlo neřídil, a označil osobu, která vozidlo v době spáchání přestupku řídila. 17. Výzvou ze dne 7. 4. 2016, č. j. MHMP598821/2016/Kov byl žalobce vyzván k podání vysvětlení ve lhůtě pěti dnů. Tato výzva byla žalobci doručena na tutéž adresu vložení do schránky. Žalobce k výzvě sdělil, že předmětné vozidlo v rozhodné době řídila jiná osoba, cizí státní příslušník, jehož jméno datum narození a číslo cestovního pasu ve sdělení uvedl. 18. Následně odbor dopravněsprávních činností vydal dne 1. 8. 2016 pod č. j. MHMP 1331671/2016/Kov, příkaz o uložení pokuty, jímž žalobci jako provozovateli motorového vozidla byla uložena pokuta ve výši 1 500 Kč. Příkaz byl žalobci rovněž doručen na adresu R. 279. 19. Ze spisového materiálu se dále podává, že žalobce podal dne 21. 8. 2006 odpor proti rozhodnutí v správního orgánů, v jehož záhlaví uvedl: L. V., narozen X, X, doručovací adresa: X. Údaj o doručovací adrese byl podtržen. Toto podání bylo zasláno dle obálky z adresy X. 20. Správní orgán vyrozuměl žalobce o nařízení ústního jednání o správním deliktu, a to na den 10. 10. 2016 v 9:00 hodin. Vyrozumění bylo žalobci adresováno na adresu X, zásilka byla vložena do schránky žalobce dne 27. 9. 2016. 21. Jak se podává z obsahu protokolu o ústním jednání o správním deliktu ze dne 10. 10. 2 016, ústní jednání bylo zahájeno v 9: 00 hodin, žalobce se k nařízenému ústnímu jednání bez omluvy nedostavil. 22. Na shodnou adresu, tedy X bylo pak žalobci doručeno rovněž vyrozumění o možnosti vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k podkladům rozhodnutí ve věci správního deliktu a následně rozhodnutí ze dne 3. 11. 2016, č. j. MHMP1973644/2016/Mak, jímž byl žalobce uznán vinným správním deliktem, a byla mu uložena pokuta ve výši 1 500 Kč. Toto rozhodnutí bylo doručeno na tutéž adresu, a to vložením do schránky žalobce. Na rozhodnutí pak byla vyznačena právní moc dne 7. 12. 2016 23. Žalobce dne 29. 4. 2021 podal ke správnímu orgánu prvého stupně výzvu k navrácení v předešlý stav s tím, že mu není známo, z jakých důvodů je po něm vymáhána předexekuční výzvou částka 2 500 Kč. Žalobcem nahlédl do správního spisu dne 21. 4. 2021, kdy zjistil, že správní řízení bylo vedeno a bylo mu doručováno na adresu X, kde se však fyzicky nezdržoval a nemohl přebírat poštu, protože v té době již bydlel na jiné adrese, což doložil protokolem o převzetí bytu ze dne 29. 8. 2016. 24. Rozhodnutím správního orgánu prvého stupně ve spojení s napadeným rozhodnutím nebylo žádosti žalobce vyhověno. 25. Podle § 51 zákona č. 200/1999 Sb., ve znění účinném v době spáchání přestupku, není-li v tomto nebo jiném zákoně stanoveno jinak, vztahují se na řízení o přestupcích obecné předpisy o správním řízení 26.  Podle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, účinného do 30. 6. 2017 (v době doručování rozhodnutí o přestupku) fyzické osobě se písemnost doručuje na adresu pro doručování (§ 19 odst. 3), na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, na kterou jí mají být doručovány písemnosti17a), na adresu jejího trvalého pobytu, ve věcech podnikání do místa podnikání, nebo při doručování prostřednictvím veřejné datové sítě na její elektronickou adresu; fyzické osobě lze však doručit, kdekoli bude zastižena. Provádí-li doručení sám správní orgán, mohou osoby doručení provádějící doručit i mimo územní obvod tohoto správního orgánu. 27. Podle § 19 odst. 3 správního řádu, nevylučuje-li to zákon nebo povaha věci, na požádání účastníka řízení správní orgán doručuje na adresu pro doručování nebo elektronickou adresu, kterou mu účastník řízení sdělí, zejména může-li to přispět k urychlení řízení; taková adresa může být sdělena i pro řízení, která mohou být u téhož správního orgánu zahájena v budoucnu. (zvýrazněno soudem). 28. Jak cituje v napadeném rozhodnutí žalovaný, podmínky pro doručení na doručovací adresu stanoví Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 30. 3. 2016, č. j. 4As 40/2016-39, v němž konkrétně uvádí: „[k]rajský soud ve svém rozsudku správně dovodil, že § 19 odst. 3 správního řádu stanovuje tři podmínky, jež musí být splněny, aby účastníkovi správního řízení bylo možno doručovat písemnosti na jím zvolenou adresu pro doručování – (1) účastník o to musí požádat, (2) nevylučuje to zákon nebo povaha věci a (3) tento způsob doručování (zejména) může přispět k urychlení řízení (srov. též např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 3. 2012, č. j. 7 As 131/2011 – 62). V nyní projednávané věci je mezi účastníky sporné splnění podmínky (1), tzn. samotné žádosti stěžovatele o doručování na jím zvolenou adresu.“ 29. Výslovná žádost o doručení na jinou adresu, než adresu pobytu, v podání žalobce chybí. Žalobce matoucím způsobem v záhlaví svého podání uvedl dvě adresy. Prvou, správnímu orgánu známou adresu, na kterou až dosud bylo žalobci doručováno. Druhou adresu, kterou označil jako adresu doručovací, avšak o doručování na ní výslovně nepožádal. 30. Aniž by osmý senát Městského soudu v Praze lpěl na formalistickém výkladu zákonného ustanovení má za to, že v projednávané věci je třeba respektovat závěry vyplývající z citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu. Otázka řešení dopravních přestupků je předmětem bohaté judikatury správních soudů, přičemž začasté jak správní orgány, tak i soudy, byly nuceny čelit různým obstrukčním, vyhýbavým, a zavádějícím taktikám účastníků správního řízení. 31. Nejvyšší správní soud tak uvádí např. „[v]e svých důsledcích by se […] tento základní vzorec právních vztahů jevil jako zcela neefektivní, pakliže by v praxi bylo připuštěno zneužívání procesních institutů k obcházení a k cíleným obstrukcím, v konečném výsledku znemožňujícím faktické působení práva“ (viz rozsudek ze dne 12. 5. 2008, čj. 5 As 44/2007 - 93; srov. přiměřeně též rozsudek ze dne 18. 8. 2005, čj. 2 Afs 202/2004, č. 1115/2007 Sb. NSS). Nebo jako v rozsudku ze dne 27. 1. 2016, č. j. 1 As 188/2015 – 61v němž uvádí: „[l]ze tedy uzavřít, že v zásadě má účastník řízení právo na doručování na elektronickou adresu, jíž správní orgánu sdělí. Správní orgán však tomuto požadavku není povinen vyhovět za situace, kdy jím účastník doručování záměrně komplikuje (např. uvádí adresy, na které nelze doručovat, operuje v nich s různými diakritickými znaménky nebo, jako v nyní projednávané věci, v rámci jednoho podání sdělí správnímu orgánu dvě rozdílné adresy). Takovým postupem totiž účastník nesleduje účel institutu (kterým je urychlení řízení), ale naopak zneužívá své právo k tomu, aby správní řízení co nejvíce komplikoval a prodlužoval. Zneužití práva však Nejvyšší správní soud ochranu neposkytuje (srov. rozsudek ze dne 10. 11. 2005, č. j. 1 Afs 107/2004 - 48, publikovaném pod č. 869/2006 Sb. NSS) (zvýrazněno soudem). 32. Aniž by Městský soud v Praze dovozoval, že právě takový přístup žalobce zvolil, nelze než za situace, která v oblasti správního práva, týkající se projednání dopravních přestupků nastala, trvat na tom, aby jak správní orgány ve věci rozhodující, tak i účastníci, o jejichž nezákonné jednání jde, dodržovali ve všech ohledech zákonem stanovené povinnosti. Jestliže zákon výslovně stanoví, že adresát zásilky o doručení na jinou adresu požádá, nezbývá než z uvedených důvodů na takové formulací v podané žádosti trvat, protože jedině tak jak správní orgány, tak i účastníci správního řízení, nastolí situaci dostatečné právní jistoty. 33. Městský soud v Praze pokládá za významné, že žalobce věděl o tom, že se řízení o přestupku vede, neboť se správním orgánem na počátku řízení komunikoval a proti rozhodnutí ze dne 1. 8. 2016, č. j. MHMP1331671/2016/Kov, podal odpor. Pokud by žalobce jednal podle zásady vigilantibus iura scripta sunt, mohl předpokládat, že správní orgán bude v řízení pokračovat, jak o tom byl ostatně v příkazu o uložení pokuty ze dne 1. 8. 2016 poučen a o průběhu řízení se sám aktivně informovat. 34. Pokud žalobce odkazoval na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 44/2010, ten se týká adresy pro doručování do budoucna a není v projednávané věci přiléhavý. Městský soud rovněž neprovedl žalobcem navrhované důkazy týkající se usnesení Městského úřadu v Mělníce, neboť s projednávanou věcí bezprostředně nesouvisí. 35. Nad rámec uvedeného se Městský soud v Praze cítí povinen doplnit, že klíčový význam správního soudnictví spočívá v poskytnutí ochrany veřejných subjektivních práv těch účastníků, jejichž práva byla dotčena. V rámci své rozhodovací činnosti správní soudy nemohou rezignovat na požadavek efektivity ochrany těchto práv, tedy nepostradatelným úhlem pohledu, který musí být brán v potaz v rámci přezkoumávání každého rozhodnutí správního orgánu je, zda ochrany veřejným subjektivním právům účastníka správního řízení, lze rozhodnutím soudu dosáhnout. Podle paragrafu 41 odst. 2 správního řádu platí, že požádat o prominutí zmeškání úkonu účastník může do 15 dnů ode dne, kdy pominula překážka, která podateli bránila úkon učinit. S požádáním je třeba spojit zmeškaný úkon, jinak se jím správní orgán nezabývá. Zmeškání úkonu nelze prominout, jestliže ode dne, kdy měl být úkon učiněn, uplynul jeden rok. 36. Prominutí zmeškání úkonu může účastník řízení požádat správní orgán do uplynutí patnáctého dne ode dne, kdy pominula překážka, jež mu bránila v učinění úkonu v původní lhůtě. To neplatí, pokud ode dne, kdy měl být účastníkem úkon učiněn, již uplynul jeden rok. Žalobce požádal o prominutí zmeškání podání odvolání s nímž spojil podání odvolání proti rozhodnutí ze dne 3. 11. 2016, č. j. MHMP1973644/2016/Mak, dne 29. 4. 2021. Odvolání mělo být podáno ve lhůtě 15 dnů ode dne 22. 11. 2016. Lhůta jednoho roku tedy uplynula a prominutí zmeškání úkonu není možné. IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení 37. S ohledem na vše shora uvedené dospěl soud k závěru, že rozhodnutí žalovaného, kterým bylo odvolání žalobce zamítnuto, bylo vydáno v souladu se zákonem a shora uvedené žalobní námitky uplatněné žalobcem nejsou důvodné. Soudu tedy nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítnout. 38. Výrok o nákladech řízení mají oporu v § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce v řízení úspěšný nebyl, proto mu právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší. Žalovanému, který měl v řízení plný úspěch, však žádné náklady spojené s tímto řízením nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly, proto soud rozhodl, že se žádnému z účastníků náhrada nákladů řízení nepřiznává. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 29. března 2023   JUDr. Slavomír Novák v.r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje J. V.