č. j. 8 A 124/2021‑ 40   ČESKÁ  REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci   žalobce         proti   žalovanému   J. W. G., st. příslušnost USA bytem X, zastoupeného advokátkou JUDr. Irenou Strakovou se sídlem Karlovo náměstí 18, Praha 2,       Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4,   v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 10. 2021, č. j. MV-133512-4/SO-2021,     takto:   I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.   Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce podal dne 17. 07. 2020 Ministerstvu vnitra, odboru azylové a migrační politiky žádost o vydání povolení k trvalému pobytu podle ust. § 68 zákona č. 326/1999 Sb., zákon o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 01. 08. 2021 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“ nebo jen „zákon“). Rozhodnutím č. j.: OAM-8787-16/TP-2021 ze dne 26. 05. 2021 byla žádost zamítnuta podle ust. § 75 odst. 1 písm. f) zákona, neboť žalobce nepředložil doklad o zajištění prostředků k trvalému pobytu na území. Proti výše uvedenému rozhodnutí podal žalobce dne 10. 06. 2021 odvolání, které bylo rozhodnutím žalované ze dne 14. 10. 2021 č. j. MV-133512-4/SO-2021, zamítnuto a napadené rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo potvrzeno. 2. Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu, jíž se domáhal zrušení uvedeného rozhodnutí s tím, že podmínky pro udělení trvalého pobytu splnil.   II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 3. V podané žalobě žalobce uvedl, že rozhodnutím žalované byly porušeny: § 2 odst. 1 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, neboť žalovaná nepostupovala v souladu se zákony a ostatními předpisy; § 3 správního řádu, neboť žalovaná nezjistila stav věci způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a v rozsahu, který je nezbytný vzhledem ke konkrétním okolnostem případu (§ 2 odst. 4 správního řádu), v souvislosti s § 50 odst. 2 a odst. 3 správního řádu – správní orgán nezjistil všechny rozhodné okolnosti a nevyšel tak ze spolehlivě zjištěného stavu věci a napadené rozhodnutí tak nelze považovat za přesvědčivé § 50 odst. 4 správního řádu - správní orgán nepřihlížel pečlivě, co v průběhu řízení vyšlo najevo § 52 správního řádu, neboť žalovaná neprovedla důkazy, které byly potřebné ke zjištění stavu věci. 4. Konkrétně pak žalobce uvedl, že byl žadatelem o vydání povolení k trvalému pobytu podle ust. 68 zákona o pobytu cizinců. Předpoklad udělení tohoto druhu pobytu je splnění podmínek stanovených tímto zákonem. Žalobce ke dni podání žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu splňoval podmínku ust. § 68 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, když se na území České republiky zdržoval ke dni podání žádosti nepřetržitě po dobu nejméně 5 let. Žalobce pobýval na území v rámci realizovaného dlouhodobého pobytu za účelem podnikání – Osoba samostatně výdělečně činná, aktuálně platného v den podání žádosti do 21. 08. 2020. 5. V podané žalobě dále žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5As 73/2011-100. 6. Ve vyjádření k podané žalobě žalovaná navrhla její zamítnutí s tím, že napadené rozhodnutí splňuje všechny požadavky na něj kladené. V podrobnostech odkázala na obsah napadeného rozhodnutí. III. Posouzení žaloby 7. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. Jiné vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. O podané žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, když účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (souhlas žalobce byl v souladu s § 51 odst. 1 větou druhou s. ř. s. presumován) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 8. Městský soud předně konstatuje, že žaloba je napsána jen velmi obecně, z větší části je tvořena citací zákonných ustanovení, a to aniž by žalobce uvedl konkrétní okolnosti, svědčící o jejich porušení. Městský soud se tak mohl věnovat žalobcem uváděným skutečnostem pouze v míře obecnosti, v jaké je sám žalobce vznesl (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 10. 2015, č. j. 6 Afs 9/2015-31). Zdejší soud připomíná, že pokud žalobce v žalobních bodech neprezentuje dostatečně konkrétní názorovou oponenturu vedoucí ke zpochybnění závěrů správního orgánu, nemusí pak soud hledat způsob pro alternativní a originální vyjádření závěrů, k nimž již správně dospěl správní orgán (podrobněji srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2014, č. j. 6 As 54/2013-128). Na tomto místě je také vhodné připomenou závěry rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu, který rozsudku ze dne 24. 8. 2010, čj. 4 As 3/2008-78 (publikován pod č. 2162/2011 Sb. NSS), uvedl, že žalobní bod „je projednání způsobilý v té v té míře obecnosti, v níž je formulován, a případně – v mezích této formulace - v průběhu řízení dále doplněn. K tomu je ale třeba dodat, že míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod - byť i vyhovující - obecnější, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej. Není naprosto na místě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují.“ (bod 32 rozsudku). 9. Z obsahu správního spisu se podává, že žalobce podal dne 20. 7. 2020 Ministerstvu vnitra, odboru azylové a migrační politiky, jako správnímu orgánu prvního stupně žádost o povolení k trvalému pobytu dle ustanovení § 68 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. K žádosti předložil fotografii, originál cestovního dokladu č. 505801902 s platností od 24. 10. 2014 do 23. 10. 2024, nájemní smlouvu ze dne 10. 10. 2018, předávací protokol k bytu ze dne 10. 10. 2018, dodatek č. 1 k nájemní smlouvě ze dne 10. 9. 2019, přehled předpisů a plateb v roce 2019 vystavený Pražskou správou sociálního zabezpečení dne 15. 1. 2020, přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2019, osvědčení o znalosti českého jazyka pro účely získání povolení k trvalému pobytu na území ze dne 9. 11. 2019. 10. Dne 2. 9. 2020 správní orgán prvního stupně žalobce vyzval k odstranění vad žádosti, a to k doložení dokladu o zajištění prostředků k trvalému pobytu na území. K tomu správní orgán prvního stupně uvedl, že žalobce vykonává podnikatelskou činnost od roku 2016, dokladem o příjmu není daňové přiznání, neboť z něj není patrný výsledek vyměřovacího řízení, bez kterého nelze stanovit výši tzv. čistého měsíčního příjmu, proto je nutné doložit doklad, ze kterého bude prokazatelná výše příjmu a jeho stálost, aby bylo možno důvodně předpokládat, že tohoto příjmu bude dosahovat i do budoucna. Dále byl žalobce vyzván k doložení dokladu o výši pojistného na sociální zabezpečení a státní politiku zaměstnanosti za rok 2019. K doložení dokladů byla poskytnuta lhůta 30 dnů od doručení výzvy, která byla doručena dne 21. 9. 2020. 11. Na základě výzvy žalobce doložil platební výměr za rok 2019, vyúčtování záloh na pojistné na důchodové pojištění za rok 2019. Dne 1. 12. 2020 správní orgán prvního stupně opětovně žalobce vyzval k odstranění vad žádosti, a to k doložení dokladu o zajištění prostředků k trvalému pobytu na území s ohledem na skutečnost, že žalobci skončila platnost živnostenského oprávnění ke dni 21. 8. 2020, proto nebylo možno doložené doklady akceptovat jako stálé a předvídatelné příjmy do budoucna. 12. Žalobce dne 26. 11. 2020 předložil dodatek č. 1 k nájemní smlouvě uzavřený dne 8. 9. 2020. 13. Žalobce byl dne 17. 2. 2020 vyrozuměn o možnosti seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí a vyjádřit se k nim dle ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu, a to ve lhůtě do 30 dnů ode dne doručení výzvy. 14. Dne 4. 4. 2021 správní orgán prvního stupně obdržel vyjádření žalobce, ke kterému žalobce předložil přiznání k dani z příjmu za rok 2020, přehled předpisů a plateb v roce 2020 vystavený Pražskou správou sociálního zabezpečení, přehled o příjmech a výdajích OSVČ za rok 2020, přehled plateb OZP zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, přehled OSVČ za rok 2020 u OZP a dne 5. 5. 2021 předložil vyjádření, ve kterém je uveden výpočet jeho příjmu a předložil platební výměr za rok 2020, vyúčtování záloh na pojistné na důchodové pojištění za rok 2020, vyúčtování plateb pojistného na veřejné zdravotní pojištění od 1. 1. 2004 do 31. 3. 2021. 15. Správní orgán prvního stupně rozhodnutím ze dne 26. 5. 2021, č. j. OAM-8787-16/TP- 2020, žádost žalobce o povolení k trvalému pobytu podle ustanovení § 75 odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců zamítl, neboť konstatoval, že odvolatel k žádosti o povolení k trvalému pobytu nepředložil doklad o zajištění prostředků k trvalému pobytu na území dle ustanovení § 71 odst. 1 zákona o pobytu cizinců Správní orgán prvního stupně rozhodnutí odůvodnil tím, že předložené doklady o příjmu odvolatele nesplňují zákonný požadavek stálosti a pravidelnosti příjmu, neboť jím doložené příjmy pocházejí z výkonu samostatně výdělečné činnosti na základě živnostenského oprávnění, jehož platnost skončila ke dni 21. 8. 2021. Jiný zdroj příjmů obsahující požadavek pravidelnosti a stálosti nedoložil. 16. Žalovaná rozhodnutí správního orgánu k odvolání žalobce potvrdila napadeným rozhodnutím, v němž mimo jiné konstatovala, že žalobce v řízení prokazoval příjmy z jeho podnikatelské činnost, kterou již nemohl nadále vykonávat. Nesplnil tak podmínku uvedenou v ustanovení § 71 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, neboť neprokázal, že ke dni vydání napadeného rozhodnutí správního orgánu prvního stupně disponuje příjmy na území ve výši souhrnu částky životního minima odvolatele a nákladů na bydlení (3.860,- Kč + 15.578,- Kč) a zároveň je zde předpoklad, že této minimální výše bude nadále dosahovat, resp. prokáže pravidelnost těchto příjmů, což odkazuje na požadavek budoucích příjmů. 17. Žalovaná se nad rámec odvolacích námitek zabývala i přiměřeností dopadů rozhodnutí do soukromého života žalobce. Konstatovala, že žalobce rodinný život na území nerealizuje, neboť zde nepobývají žádní jeho rodinní příslušníci, ani není známo, že by měl na území trvalý partnerský vztah. Existenci rodinných vazeb ani partnerského vztahu na území ani po celou dobu řízení žalobce neuvedl, ani neuvedl jiné skutečnosti, které by svědčily o nepřiměřenosti napadeného rozhodnutí (např. nepříznivý zdravotní stav) do jeho soukromého a rodinného života. 18. Městský soud v prvé řadě uvádí, že napadené rozhodnutí dostojí všem požadavkům, které jsou z hlediska přezkoumatelnosti jeho odůvodnění a povinnosti vypořádat se s odvolacími námitkami na ně jak zákonem, tak i na něj navazující judikaturou kladeny. Neshledal, že by správní orgán prvého stupně a následně i žalovaná postupovala v rozporu se správním řádem, skutkový stav byl zjištěn v rozsahu nezbytném pro vydání rozhodnutí, správní orgány zjistily všechny rozhodné okolnosti v dostatečném rozsahu a provedly řádné dokazování.   19. Co se týče jediné konkrétní žalobní námitky, neshledal ji městský soud důvodnou. 20. Podle § 75 odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců, ministerstvo žádost o vydání povolení k trvalému pobytu zamítne, jestliže cizinec nepředloží doklad o zajištění prostředků k trvalému pobytu na území. 21. Podle ustanovení § 71 odst. 1 zákona o pobytu cizinců se za doklad o zajištění prostředků k trvalému pobytu na území se považuje doklad prokazující, že příjem cizince je pravidelný a úhrnný měsíční příjem cizince a společně s ním posuzovaných osob pobývajících na území nebude nižší než součet částek životních minim cizince a s ním společně posuzovaných osob a nejvyšší částky normativních nákladů na bydlení stanovených pro účely příspěvku na bydlení zvláštním právním předpisem nebo částky, kterou cizinec věrohodně prokáže jako částku skutečných odůvodněných nákladů vynakládaných na bydlení své a společně posuzovaných osob. Jde-li o cizince podle § 66, může být tento doklad nahrazen dokladem o příslibu poskytnutí prostředků k zajištění trvalého pobytu na území z prostředků veřejných rozpočtů. Za příjem podle věty první se považuje příjem započitatelný podle zákona o životním a existenčním minimu, s výjimkou jednorázového příjmu, přídavku na dítě, podpory v nezaměstnanosti, podpory při rekvalifikaci a dávek v systému pomoci v hmotné nouzi; pro účely výpočtu příjmu se § 8 odst. 2 až 4 zákona o životním a existenčním minimu nepoužije. Příjem cizince lze prokázat zejména potvrzením zaměstnavatele o výši průměrného čistého měsíčního výdělku, jde-li o příjmy ze závislé činnosti, nebo daňovým přiznáním z příjmů fyzických osob, jde-li o příjmy ze samostatné činnosti. Pokud nelze prokázat příjem jiným věrohodným způsobem, lze jako doklad o zajištění prostředků k trvalému pobytu předložit výpisy z účtu vedeného v bance za posledních 6 měsíců, ze kterých vyplývá, že cizinec takovými příjmy disponuje, nebo platební výměr daně z příjmu. 22. Žalobce sice k podané žádosti doložil jako zdroj svého příjmu daňová přiznání, ta však sama o sobě dostatečným podkladem k prokázání stálých příjmů nejsou. V průběhu řízení došlo k tomu, že žalobce pozbyl živnostenské oprávnění, přičemž právě podnikatelská činnost (jak sám uvádí) byla zdrojem jeho obživy. Správní orgán prvého stupně nepochybil, pokud uzavřel, že žalobce zajištění prostředků k trvalému pobytu na území neprokázal. 23. Žalovaná pak rozhodla správně, když závěry prvostupňového rozhodnutí potvrdila. Správné jsou rovněž závěry, které učinila ohledně dopadu vydaného rozhodnutí do soukromého života žalobce. Městskému soudu nezbývá, než konstatovat, že ani v podané žalobě žalobce neuvedl žádné konkrétní okolnosti, z nichž by vyplývalo, že dopad rozhodnutí do soukromého života žalobce bude nepřiměřený. IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení   24. S ohledem na vše shora uvedené dospěl soud k závěru, že rozhodnutí žalované, kterým bylo odvolání žalobce zamítnuto, bylo vydáno v souladu se zákonem a shora uvedené žalobní námitky uplatněné žalobcem nejsou důvodné. Soudu tedy nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítnout. 25. Výrok o nákladech řízení mají oporu v § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce v řízení úspěšný nebyl, proto mu právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší. Žalovanému, který měl v řízení plný úspěch, však žádné náklady spojené s tímto řízením nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly, proto soud rozhodl, že se žádnému z účastníků náhrada nákladů řízení nepřiznává. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.   Praha 7. března 2023 JUDr. Slavomír Novák v.r. předseda senátu                 Shodu s prvopisem potvrzuje J. V.