USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud nadřízený rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Freiberta a soudkyň Mgr. Alice Žáčkové a JUDr. Heleny Karetové ve věci žalobkyně: xxx xxx xxx, IČO: xxx sídlem xxx, Praha proti žalovanému: J. S., narozený xxx, státní občanství Maďarsko naposledy pobytem xxx, xxx xxx xxx o zaplacení 72 850 Kč s příslušenstvím, k nesouhlasu Obvodního soudu pro Prahu 5 s postoupením věci usnesením Okresního soudu ve Znojmě ze dne 15. července 2024, č. j. 14 C 139/2024-49, takto: Nesouhlas Obvodního soudu pro Prahu 5 s postoupením věci je důvodný. Odůvodnění: 1. Okresní soud ve Znojmě vyslovil v záhlaví označeným usnesením svoji místní nepříslušnost s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 5 jako soudu místně příslušnému. Postupující soud se nejprve zabýval místní příslušností dle bydliště žalovaného ve smyslu § 11, § 84, § 85 odst. 1 a § 105 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) a článku 4 odst. 1 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „Nařízení Brusel I bis“). Vyšel ze zjištění, že žalovaný je státním příslušníkem Maďarska, že poslední evidovaný pobyt na našem území byl do 1. 6. 2015 na adrese uvedené v záhlaví rozhodnutí a že žalovaný si poštu na této adrese nepřebírá. Uzavřel tak, že se nepodařilo zjistit bydliště žalovaného, tedy je třeba postupovat s ohledem na předmět sporu (nárok z titulu bezdůvodného obohacení) dle článku 7 odst. 2 Nařízení Brusel I bis, a stanovit místní příslušnost dle místa, kde došlo ke škodní události. 2. Obvodní soud pro Prahu 5 s postoupením věci nesouhlasil a předložil spis k rozhodnutí nadřízenému soudu ve smyslu § 105 odst. 3 o. s. ř. Namítal, že odkaz na článek 7 odst. 2 Nařízení Brusel I bis je předčasný, když dopadá na situace, kdy má osoba žalovaného bydliště v některém členském státě, což v daném případě nebylo zjištěno (informace o posledním pobytu je 10 let stará). Nadto namítal, že usnesení Okresního soudu ve Znojmě dosud nenabylo právní moci. 3. Nadřízený soud konstatuje, že předně je třeba vycházet z toho, že s ohledem na cizí prvek ve věci, představovaný státní příslušností žalovaného, je místní příslušnost soudu podmínkou pro posouzení pravomoci soudu (viz § 6 odst. 1 zákona č. 91/12012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, dále jen „ZMPS“). Nadto sám postupující soud aplikoval ustanovení upravující mezinárodní příslušnost. Dle článku 4 odst. 1 Nařízení Brusel I bis, Nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu, a dle článku 7 odst. 2 citovaného nařízení osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti u soudu místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události. V obou případech je jednou z podmínek pro stanovení mezinárodní příslušnosti zásadní bydliště žalovaného. 4. Obvodnímu soudu pro Prahu 5 lze přisvědčit, že bydliště žalovaného, ať již na našem území nebo v některém jiném členském státě, zjištěno nebylo, uvedené konstatoval i postupující soud. Bydlištěm fyzické osoby se dle § 80 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), rozumí místo, kde se tato osoba zdržuje s úmyslem žít tam s výhradou změny okolností trvale. Obsah pojmu bydliště tak není totožný s obsahem pojmu „trvalý pobyt“, který užívají předpisy správního práva upravující evidenci obyvatel. Teprve jestliže nelze určit bydliště žalované fyzické osoby (tj. místo kde se zdržuje s úmyslem zdržovat se zde trvale), je jejím obecným soudem okresní soud, v jehož obvodu se zdržovala v době zahájení řízení. Nelze-li zjistit bydliště fyzické osoby a nelze-li zjistit, v obvodu, kterého soudu se fyzická osoba zdržovala, nebo lze-li to zjistit jen s velkým obtížemi, je obecným soudem ten soud, v jehož obvodu se nachází místo trvalého pobytu evidované v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel, popř. místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů. V daném případě, však nelze stanovit bydliště ani dle posledního kritéria, neboť žalovaný měl adresu trvalého pobytu evidovanou na území České republiky pouze do 1. 6. 2015. 5. Za této situace je pak namístě pokusit se zjistit bydliště či alespoň aktuální pobyt žalovaného pomocí dotazů na kompetentní orgány, a to jak zdejší (cizinecká policie, jíž je hlášeno ubytování cizince podle ustanovení § 102 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ZCizP“), tak zahraniční (s ohledem na maďarskou státní příslušnost žalovaného půjde zejména o dotaz podle ustanovení Čl. 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady /EU/ 2020/1784, o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech /přepracované znění/, adresovaný Úřadu náměstka státního tajemníka pro evidenci Ministerstva vnitra /Belügyminisztérium Nyilvántartások Vezetéséért Felelős Helyettes Államtitkársága/, oddělení pro osobní zákaznické služby a dohled nad písemnostmi /Személyes Ügyfélszolgálati és Okmányügyeleti Főosztály/, 1553 Budapešť, Pf. 78; více na https://e-justice.europa.eu/39433/CS/service_of_documents_official_transmission_of_legal_documents?HUNGARY&init=true&member=1). Následně pak bude třeba pokusit se doručit žalovanému žalobu na takto zjištěnou adresu, tak aby případně mohl vyjádřit své stanovisko k mezinárodní příslušnosti postupujícího soudu, ev. ji svou nečinností založit (Čl. 26 Nařízení Brusel I bis). Nebude-li ani tímto způsobem aktuální bydliště zjištěno, bude namístě vyjít z posledního známého bydliště žalovaného (srov. rozsudek SDEU ve věci C-328/10, Hypoteční banka a.s. proti Udo Mike Lindner). 6. S ohledem na výše uvedené nutno uzavřít, že nesouhlas Obvodního soudu pro Prahu 5 je důvodný a že rozhodnutí postupujícího soudu bylo minimálně předčasné. Bude nyní na postupujícím soudu, aby se předně zabýval svou mezinárodní příslušností (resp. mezinárodní příslušností českých soudů; podrobněji srov. výše), v návaznosti na niž je posuzována také příslušnost místní. 7. Na závěr nadřízený soud konstatuje, že věc byla postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 5, aniž by usnesení ze dne 15. 7. 2024, č. j. 14 C 139/2024-49, mohlo nabýt právní moci, když nebylo doručeno žalovanému, případně jemu ustanovenému opatrovníkovi (§ 29 odst. 3 o. s. ř.). Za situace, kdy byl shledán nesouhlas Obvodního soudu pro Prahu 5 důvodným, nebylo nicméně třeba toto procesní pochybení napravovat. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Praha 22. srpna 2024 Mgr. Pavel Freibert v. r. předseda senátu