USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michala Holuba a soudců JUDr. Zuzany Hanákové, LL.M. a JUDr. Miroslava Stoklasy ve věci žalobkyně: xxx xxx xxx xxx sídlem xxx, xxx Spolková republika Německo zastoupená advokátem proti žalované: xxx xxx xxx, s.r.o., IČO xxx sídlem xxx, Praha zastoupená advokátem o zaplacení 1 210 EUR s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. března 2024, č. j. 41 C 60/2023-58, takto: Usnesení soudu I. stupně se mění tak, že řízení se nezastavuje. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením soud I. stupně zastavil řízení (výrok I.), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 12 777,60 Kč (výrok II.) a rozhodl, že žalobkyni se vrací zaplacená část soudního poplatku ve výši 160 Kč (výrok III.) 2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 1 210 EUR s příslušenstvím za poskytnutí servisních služeb společností xxx xxx xxx xxx, sídlem xxx, Německo, spočívajících v opravě vozidla žalované tov. zn. xxx reg. zn. xxx, kterou provedla společnost xxx, s. r. o. Společnost xxx xxx xxx xxx následně přeúčtovala žalované cenu opravy fakturou č. xxx ze dne xxx na částku 2 107,26 EUR, splatnou 4. 11. 2020. Vyúčtovaná částka zůstala neuhrazena ve výši 1 210 EUR. Dne 18. 8. 2020 xxx postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. 3. Žalovaný namítl v podání ze dne 9. 1. 2024 nedostatek mezinárodní příslušnosti (pravomoci) českých soudů k projednání sporu, a to s odkazem na bod 20 Všeobecných obchodních podmínek společnosti xxx. xxx, podle kterých jsou pro všechny soudní spory příslušné soudy v A. 4. S odkazem na § 103, § 104 odst. 1 a § 105 odst. 1 a § 11 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) proto soud I. stupně zkoumal jako základní podmínku řízení, zda je dána mezinárodní příslušnost českých soudů k projednání věci. Podle čl. 25 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“) pak dovodil, že nemá mezinárodní příslušnost k projednání sporu, neboť žalobkyně a společnost xxx xxx xxx uzavřely dne xxx Smlouvu o partnerství, v níž si ujednaly že místo výlučné příslušnosti k projednání všech stávajících i budoucích nároků vzešlých z obchodních vztahů vyplývajících z této smlouvy, a to včetně faktur a šeků, je A. a v bodě 20 Všeobecných obchodních podmínek společnosti xxx xxx xxx xxx je stanovena soudní příslušnost pro všechny spory z obchodního spojení – i po jeho ukončení – pro obě strany A. Žalované byly dne 5. 10. 2020 poskytnuty servisní služby, na základě servisní karty č. xxx, typ xxx, která byla vystavena žalobkyní na základě žádosti žalované o kartu xxx ze dne xxx, která odkazuje na uvedené všeobecné obchodní podmínky. Nebylo tak možné učinit závěr o existenci tzv. obecného soudu žalované (fora domicili) v obvodu soudu I. stupně, ani jiného soudu na území České republiky, když v dané věci se neuplatní ani odkaz na § 85 odst. 3 o. s. ř. Pro nedostatek mezinárodní příslušnosti předmětnou věc projednat a rozhodnout proto soud I. stupně podle § 104 odst. 1 o. s. ř. řízení zastavil. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 146 odst. 2 věty prvé o. s. ř. 6. Proti usnesení soudu I. stupně podala včasné odvolání žalobkyně, ve kterém namítala, že soud I. stupně pominul pravidla obsažená v čl. 26 nařízení Brusel I bis, na jejichž základě se soud I. stupně stal příslušným i přes zjištěné ujednání o místní příslušnosti soudu v A., a i přes námitku žalované. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 30 Cdo 2784/2016 považovala žalobkyně námitku žalované týkající se mezinárodní nepříslušnosti soudu I. stupně k projednání věci za opožděnou, neboť žalobkyně ji neuvedla již ve vyjádření k žalobě ze dne 2. 10. 2023, ale až v podání ze dne 8. 1. 2024. To však nebylo prvním procesním úkonem, kterým se žalobkyně obrátila na soud po zrušení platebního rozkazu, ke kterému došlo podáním odporu ze dne 22. 9. 2023. Zároveň nepovažovala za důvodnou námitku žalované, uplatněnou již před soudem I. stupně, že žaloba nebyla podána ve stavu umožňujícím se k ní vyjádřit a že žalované nebyla soudem I. stupně doručena včetně všech příloh. Žalovaná mohla nahlédnout do spisu, případně požádat o zaslání příloh žaloby a mohla z ní vyčíst ujednání o místní příslušnosti soudu v A. Uvedenou smlouvu, totiž přiložila žalobkyně již k návrhu na vydání platebního rozkazu. Tvrzení v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu sice byla stručná, ale v souladu s listinami. Žalovaná sice uvádí, že nikdy neuzavřela smlouvu se společností xxx xxx xxx xxx. to však žalované následně nebrání v podání ze dne 8. 1. 2024 namítat mezinárodní nepříslušnost českých soudů právě na základě této smlouvy. Navíc z vyjádření k žalobě ze dne 2. 10. 2023 je zřejmé, že se žalovaná s důkazy seznámila, neboť na ně v tomto podání odkazuje. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud usnesením soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. 7. Žalovaná ve vyjádření k odvolání uvedla, že považuje rozhodnutí soudu I. stupně za správné a navrhla jeho potvrzení a současně, aby žalobkyni bylo uloženo zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení. Dále uvedla, že, aby mohl účastník vznést včasnou námitku mezinárodní nepříslušnosti, musí mu být umožněno, aby mohla být tato námitka při jeho prvním procesním úkonu vznesena. Žaloba však nebyla podána v takovém stavu, aby se k ní bylo možné relevantně vyjádřit. V návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu byly tvrzeny jiné důvody než v doplnění důkazů a v replice ze dne 5. 12. 2023. Ani z těchto podání totiž není jasné, proč se domáhá žalobkyně úhrady částky 1 210 EUR s příslušenstvím. Nebyly také splněny podmínky pro vydání kvalifikované výzvě podle § 114b o. s. ř. Žalované byla tato výzva zaslána pouze se samotným návrhem bez jeho příloh. Návrh, včetně všech příloh, pak byl žalované doručen až dne 6. 11. 2023 s předvoláním k jednání na den 16. 2. 2024. Žalovaná tedy uplatnila námitku mezinárodní nepříslušnosti soudů okamžitě, jak ji bylo možné alespoň rámcově seznat, tj. uplatnila ji včas. 8. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně podle ustanovení § 212, § 212a o. s. ř., aniž ve věci nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 9. Z obsahu spisu vyplývá, že podanou žalobou se žalobkyně na žalované domáhá zaplacení servisních služeb poskytnutých společností xxx. xxx na základě vystavené servisní karty č. xxx spočívajících v opravě vozidla provedené společností xxx s. r. o., které vyúčtovala xxx žalované fakturou č. xxx ze dne 15. 10. 2020. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni. Přílohu žaloby, kromě jiných listin, tvořily Všeobecné obchodní podmínky xxx xxx xxx xxx, které se týkaly poskytování služeb zákazníkům xxx xxx xxx xxx na základě vydaných servisních karet, přičemž servisní karty opravňovaly zákazníka, aby v síti akceptačních míst servisních partnerů odebíral různé zboží a služby související s vozidly (bod 2), dodávky a služby pak byly prováděny jménem a na účet xxx xxx xxx xxx servisními partnery uvedené společnosti (bod 4). V bodě 20 uvedených podmínek pak bylo uvedeno: „Soudní příslušnost pro všechny spory z obchodního spojení – i po jeho ukončení – je pro obě strany A.“. Soud I. stupně žalobě vyhověl elektronickým platebním rozkazem ze dne 1. 9. 2023 s kvalifikovanou výzvou k vyjádření podle § 114b o. s. ř., proti kterému podala žalovaná dne 22. 9. 2023 včasný odpor bez vyjádření ve věci. Poté se žalovaná vyjádřila ve věci podáním ze dne 2. 10. 2023, ve kterém však námitku mezinárodní příslušnosti českých soudů k projednání věci nevznesla. Soud I. stupně následně dne 2. 11. 2023 nařídil ústní jednání a spolu s předvoláním k jednání zaslal zástupci žalované přílohy žaloby a žalobkyni vyzval samostatným usnesením ze dne 2. 11. 2023, aby označila důkazy k prokázání tvrzení, že došlo k opravě předmětného vozidla. Následně žalobkyně v podání ze dne 5. 12. 2003 doplnila, že žalovaná je držitelkou servisní karty, která ji opravňuje k odběru servisních služeb v evropské síti servisů D., jak plyne z žádosti o kartu ze dne 12. 4. 2019 a z všeobecných obchodních podmínek, které byly do spisu ji založeny, přičemž opravu fakticky provedla xxx. V následné replice ze dne 8. 1. 2024 vznesla žalovaná námitku nedostatku mezinárodní příslušnosti českých soudů k projednání věci. 10. Podle čl. 25 odst. 1 nařízení Brusel I bis“ bez ohledu na bydliště stran, dohodnou-li se tyto strany, že v již vzniklém nebo budoucím sporu z určitého právního vztahu má příslušnost soud nebo soudy některého členského státu, je příslušný soud nebo soudy tohoto státu, pokud tato dohoda není z hlediska své věcné platnosti podle práva tohoto členského státu neplatná. Pokud se strany nedohodnou jinak, je tato příslušnost výlučná. Tato dohoda o příslušnosti musí být uzavřena: a) písemně nebo ústně s písemným potvrzením; b) ve formě, která odpovídá zvyklostem zavedeným mezi těmito stranami, nebo c) v mezinárodním obchodě ve formě, která odpovídá obchodním zvyklostem, které strany znaly nebo musely znát a které strany smluv tohoto druhu v daném odvětví obchodu obecně znají a pravidelně se jimi řídí. 11. Podle čl. 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis“ není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se žalovaný řízení účastní proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle článku 24 výlučně příslušný. 12. V usnesení ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 2784/2016 Nejvyššího soud dospěl k závěru, že: „Pravidlo příslušnosti v čl. 26 převáží nad ostatními pravidly soudní příslušnosti, a to včetně sjednané příslušnosti podle čl. 25 (srov. rozsudek SDEU ze dne 24. 6. 1981, ve věci C-150/80, Elefanten Schuh GmbH proti Pierru Jacqmainovi). . . Odpor, v němž jsou věcné námitky uvedeny, nelze pro účely určení mezinárodní příslušnosti soudu považovat za první obranu předloženou v rámci běžného občanského soudního řízení, které následuje po řízení o evropském platebním rozkazu.“ (viz body 24-32 uvedeného usnesení). 13. V usnesení ze dne 13. 4. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1926/2020, pak Nejvyšší soud shrnul s odkazem na příslušnou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, že: „úprava okamžiku, kdy má být namítána nepříslušnost soudu, závisí na procesních pravidlech každého členského státu, které jsou korigovány pouze dvěma zásadami plynoucími z judikatury SDEU: 1) námitka nepříslušnosti nesmí být přípustná tehdy, pokud se již žalovaný věcně vyjádřil, 2) procesní právo musí umožňovat, aby prvním úkonem v řízení byla námitka nepříslušnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 4971/2014, nebo rozsudek SDEU ze dne 24. 6. 1981 ve věci C-50/80 Elefanten Schuh GmbH proti Pierre Jacqmain nebo rozsudek SDEU ze dne 27. 2. 2014 ve věci C-1/13 Cartier parfums – lunettes SAS, Axa Corporate Solutions assurances SA proti Ziegler France SA a dalším, bod 36, v odborné literatuře dále srov. MAGNUS, U., MANKOWSKI, P., op. cit, str. 442). 14. V poměrech projednávané věci odvolací soud dospěl k závěru, že námitka žalobkyně, že žalovaná neuplatnila námitku nedostatku mezinárodní příslušnosti k projednání věci včas, je důvodná. 15. Byť lze přisvědčit žalované, že žalobní tvrzení jsou výrazně stručná, nelze přehlédnout, že základní tvrzení pro posouzení nároku v nich obsažen jsou. Žalobkyně se na žalované domáhá zaplacení servisních služeb poskytnutých společností xxx xxx xxx xxx na základě vystavené servisní karty spočívajících v opravě vozidla provedené společností xxx xxx xxx, které vyúčtovala xxx xxx xxx žalované fakturou ze dne 15. 10. 2020, která následně pohledávku postoupila na žalobkyni. Přestože není pravdou, že by již k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu byla přiložena smlouva, jak namítala žalobkyně v odvolání, neboť žádost o kartu ze dne xxx byla do spisu doložena až s podáním žalobkyně ze dne 5. 12. 2023, postačuje, že byly k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu přiloženy Všeobecné obchodní podmínky společnosti xxx xxx xxx xxx. Žalobní tvrzení dohromady s přílohami žaloby, konkrétně s předmětnými obchodními podmínkami, pak nevzbuzují pochybnosti o tom, z jakého titulu se žalobkyně zaplacení částky domáhá, tj, na základě smlouvy o poskytnutí služeb uzavřené se společností xxx xxx xxx xxx. Již z podaného návrhu a jeho příloh tak bylo možné dovodit, že na uvedený smluvní vztah se s největší pravděpodobností vztahují předmětné obchodní podmínky týkající se poskytování služeb zákazníkům xxx xxx xxx xxx, na základě vydaných servisních karet opravňujících zákazníky, aby v síti akceptačních míst servisních partnerů odebírali různé zboží a služby související s vozidly, služby pak byly prováděny jménem a na účet xxx xxx xxx xxx servisními partnery uvedené společnosti a spory z uvedeného smluvního vztahu pak měly být řešeny před soudy v A. 16. Žalovaná tak mohla uplatnit námitku nedostatku mezinárodní příslušnosti českých soudů k projednání věci již ve vyjádření žalované k žalobě ze dne 2. 10. 2023, když odpor, který žalovaná podala dne 22. 9. 2023, nelze považovat za první procesní obranu, jak vyplývá ze shora uvedené judikatury (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2784/2016). 17. Ze zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu nevyplývá povinnost soudu zasílat účastníkům řízení i přílohy žalobního návrhu, účastníci však mají právo nahlížet do spisu (§ 44 odst. 1 o. s. ř), nebo mohou požádat soud o zaslání příloh žaloby. Je tak věcí žalované, že ve věci, v níž je žalobcem cizozemská právnická osoba, podala první vyjádření, aniž by si opatřila veškeré relevantní informace. V této souvislosti je tedy třeba zohlednit skutečnost, že žalovaná vznesla námitku nedostatku mezinárodní příslušnosti českých soudů k projednání věci až v podání ze dne 8. 1. 2024, tj. až poté, co jí soud I. stupně v souvislosti s nařízením ústního jednání zaslal i přílohy žaloby, i když tak učinit vůbec nemusel. Podklady pro vznesení uvedené námitky však byly ve spisu obsaženy již k okamžiku podání žaloby. 18. Vzhledem ke skutečnost, že žalovaná nevznesla námitku nedostatku mezinárodní příslušnosti českých soudů k projednání věci včas, tj. nejpozději ve vyjádření ve věci ze dne 2. 10. 2023, byla založena příslušnost českých soudů podle čl. 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis, která má přednost před příslušností podle článku 25 odst. 1 nařízení Brusel I bis (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2784/2016). 19. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 167 odst. 2 o. s. ř. a usnesení soudu I. stupně změnil tak, že řízení se nezastavuje. 20. O nákladech řízení nebylo rozhodováno, neboť se nejedná o konečné rozhodnutí ve věci (§ 151 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu I. stupně ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení, avšak jen za splnění podmínek a z důvodů stanovených v § 237 o. s. ř. - jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha dne 2. května 2024 JUDr. Michal Holub v. r. předseda senátu