USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu   JUDr. Blanky Chlostové a soudců JUDr. Zuzany Hanákové, LL.M. a JUDr. Michala Holuba a ve věci žalobkyně: xxx xxx s.r.o., IČO xxx sídlem xxx, Praha zastoupená advokátem proti žalované: xxx xxx xxx, reg. č. xxx sídlem  xxx, xxx, Francie, jednající v ČR prostřednictvím odštěpného závodu xxx xxx xxx IČO: xxx, sídlem xxx, Praha zastoupená advokátem o 1 200 EUR s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 1. března 2024, č. j. 27 C 204/2023 - 25, takto: Usnesení soudu I. stupně se mění tak, že řízení se nezastavuje. Odůvodnění 1. Napadeným usnesením soud I. stupně zastavil řízení (výrok I.), výrokem II rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žádný nemá právo na jejich náhradu a výrokem III rozhodl,             že žalobkyni se vrací zaplacená část soudního poplatku ve výši 440 Kč. 2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 1 200 EUR s příslušenstvím s odůvodněním, že cestující K. P. a M. P. měli u žalované na den xxx rezervaci na lety: č. xxx z A. do P. a na let č. xxx z P. do P. Let č. xxx z A. do P. měl plánovaný odlet v 16:35 hodin a plánovaný přílet do Paříže v 7:05 hod. dne xxx. Cestujícím však bylo neoprávněně odepřeno nastoupit na palubu letadla. Vzdálenost letecké trasy mezi P. a A. činí cca xxx km. Podle čl. 4 odst. 3 ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. c) Nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) ze dne      11. 2. 2004 č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (dále také jen „Nařízení (ES) č. 261/2004“), vznikl každému z cestujících nárok na náhradu škody za ztrátu času ve výši 600 EUR. Cestující následně svoje nároky postoupili na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 28. 11. 2022. 3. Soud I. stupně s odkazem na ust. § 103 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád dále jen     („o. s. ř.“) dovodil, že není správný závěr žalobkyně, že by místní příslušnost a pravomoc českých soudů k projednání věci byla odvozena od místa příletu na xxx xxx v xxx, jak žalobkyně dovozovala z rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) ve věci C-204/08, Peter Rehder proti Air Baltic Corporation. S poukazem na bod 40 rozhodnutí SDEU ve věci  C-173/07, Emirates Airlines proti Direktion für Deutschland a na Pokyny pro výklad nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů, a nařízení Rady (ES) č. 2027/97 o odpovědnosti leteckého dopravce v případě nehod ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 889/2002 soud I. stupně uvedl, že SDEU vykládá pojem „let“ tak, že se jedná o jednu operaci letecké dopravy, a tak určitým způsobem představuje „jednotku“ této dopravy provedenou leteckým dopravcem, který určuje svůj letový řád. Na výklad tohoto ustanovení nemá vliv okolnost, že lety jsou rezervovány současně. Místo splnění závazku podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“) tak v daném případě nebylo v obvodu soudu I. stupně, proto byl dán nedostatek mezinárodní příslušnosti českých soudů k projednání věci a řízení tak bylo zastaveno podle ust. § 104 odst. 1 o. s. ř. 4. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. 5. Výrok o vrácení soudního poplatku zůstal bez odůvodnění. 6. Proti usnesení soudu I. stupně podala včasné odvolání žalobkyně. Namítala v něm, že soud          I. stupně nesprávně považoval let č. xxx a let č. xxx za dva samostatné lety a nikoliv za jeden samostatný let. Rozhodnutí SDEU ve věci C-173/07, Emirates Airlines proti Direktion für Deutschland na daný případ nelze aplikovat, neboť to se týkalo otázky letu ve vztahu cesty tam     a zpět, tj. zpátečního letu. Z čl. 7 odst. 1 Nařízení (ES) č. 261/2004 však vyplývá, že při určování vzdáleností se vychází z posledního místa určení, kam cestující v důsledku odepření nástupu na palubu nebo zpoždění přiletí později než v plánovaném čase.  Je tedy zřejmé, že v této souvislosti považoval zákonodárce dva lety v rámci začátku cesty a posledního místa určení za jeden let. Uvedené nařízení má navíc sloužit k vysoké úrovni ochrany cestujících, výklad soudu I. stupně, je však s tímto cílem uvedeného nařízení zcela v rozporu. Místní příslušnost soudu I. stupně k projednání věci tak v daném případě dána byla. Žalobkyně soudu I. stupně vytkla také nepředvídatelnost jeho postupu, která byla v rozporu s jeho jinými rozhodnutími, neboť soud     I. stupně skutkově totožné případy řeší na denním pořádku, přičemž nikdy nebyla dovozena jeho místní nepříslušnost. Nesprávnost jeho rozhodnutí pak byla navíc dána i tím, že soud I. stupně nepřihlédl ke skutečnosti, že žalovaná se již ve věci vyjádřila, a již tím byla mezinárodní příslušnost soudu I. stupně založena (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1926/2020). Žalobkyně proto navrhla, aby usnesení soudu I. stupně bylo odvolacím soudem zrušeno a věc byla soudu I. stupně vrácena k dalšímu projednání. 7. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nijak nevyjádřila. 8. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně podle ustanovení § 212, § 212a o. s. ř., aniž ve věci nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 9. Podle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Brusel I bis osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována: pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. 10. Podle čl. 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se žalovaný řízení účastní proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle článku 24 výlučně příslušný. 11. SDEU v rozsudku ze dne 9. 7. 2009 ve věci C-204/08, Peter Rehder proti Air Baltic Corporation rozhodl tak, že: „Článek 5 bod 1 písm. b) druhá odrážka nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech musí být vykládán v tom smyslu, že v případě letecké dopravy osob z jednoho členského státu do jiného členského státu uskutečňované na základě smlouvy uzavřené s jedinou leteckou společností, která je skutečným dopravcem,   je soudem příslušným k rozhodnutí o návrhu na náhradu škody – který se zakládá na této smlouvě o přepravě a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 – na základě volby žalobce soud, v jehož obvodě se nachází místo odletu nebo místo příletu letadla, která jsou sjednána v uvedené smlouvě.“ 12. V bodě 29 rozsudku ze dne 7. 4. 2022 ve věci C-561/20, Q, R, S, proti United Airlines Inc. poukázal SDEU na skutečnost, že: „Soudní dvůr totiž opakovaně konstatoval, že let s jedním nebo více navazujícími lety, které jsou předmětem jediné rezervace, představuje pro účely nároku cestujících na náhradu podle nařízení č. 261/2004 jeden celek s tím důsledkem, že se použitelnost tohoto nařízení posoudí se zřetelem k původnímu místu odletu a cílovému místu určení [rozsudek ze dne 24. února 2022, Airhelp (Zpoždění přesměrovaného letu), C‑451/20, EU:C:2022:123, bod 26 a citovaná judikatura“. 13. V daném případě se mělo jednat o let z A. (USA) do P. (Francie) a navazující let z P. do P. (ČR) provozovaný žalovanou. Z pohledu shora uvedené judikatury SDEU, plně použitelné i za účinnosti nařízení Brusel I bis, je tak zcela evidentní, že se jednalo o jeden              a nikoliv o dva zvláštní lety ve smyslu Nařízení (ES) č. 261/2004, jak nesprávně dovozoval soud I. stupně. Pokud soud I. stupně odkazoval na bod 40 rozhodnutí SDEU ve věci C-173/07, Emirates Airlines proti Direktion für Deutschland, je třeba přisvědčit žalobkyni, že uvedené rozhodnutí se týkalo výkladu otázky zpátečního letu z pohledu Nařízení (ES)        č. 261/2004 Sb., nikoliv navazujícího letu. Stejně tak nesprávně aplikoval soud I. stupně Pokyny pro výklad nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů, a nařízení Rady (ES) č. 2027/97 o odpovědnosti leteckého dopravce v případě nehod ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES)           č. 889/2002, neboť v jejich bodě 2.1.2 se ve vztahu k pojmu „let“ podle čl. 3 odst. 1 písm. a) uvádí, že: „Soudní dvůr konstatoval, že cestu zahrnující let tam a zpáteční let nelze považovat za jeden let. Pojem „let“ ve smyslu nařízení je nutno vykládat tak, že se v zásadě skládá z jedné operace letecké dopravy, a tak určitým způsobem představuje „jednotku“ této dopravy provedenou leteckým dopravcem, který určuje svůj letový řád (18). Ustanovení čl. 3 odst. 1 písm. a) nařízení se tudíž nepoužije na případ cesty tam a zpáteční cesty, kdy cestující, kteří původně odletěli z letiště umístěného na území členského státu, se vrátí na toto letiště letadlem, které odletělo z letiště umístěného ve třetí zemi, a kteří nastoupili na let provozovaný leteckým dopravcem třetí země. Na výklad tohoto ustanovení nemá vliv okolnost, že let tam i zpáteční let jsou rezervovány současně.“ 14. Vzhledem ke skutečnosti, že v daném případě se nejednalo o nárok na náhradu škody v souvislosti se zpátečním letem, ale v souvislosti [z pohledu Nařízení (ES) č. 261/2004] s jedním letem z A. do P., pouze provedeným jedním dopravcem na dvou úsecích, je třeba uzavřít, že místo příletu se nacházelo v Praze. Proto byla podle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Brusel I ve spojení s rozhodnutím SDEU ve věci C-204/08, Peter Rehder proti Air Baltic Corporation dána mezinárodní příslušnost (pravomoc) soudu I. stupně k projednání věci. 15. Zároveň odvolací soud zcela souhlasí se žalobkyní i v tom, že vzhledem k tomu, že žalovaná se účastní řízení před soudem I. stupně, když ve věci podala vyjádření dne 14. 8. 2023 (č. l. 20 až 21 spisu), které však neučinila jen z toho důvodu, aby namítala nedostatek mezinárodní příslušnosti    i soudu I. stupně, nebylo namístě přistoupit k zastavení řízení podle § 104 odst. 1 o.s.ř., jak učinil soud I. stupně. I kdyby totiž nebyla pravomoc soudu I. stupně založena čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Brusel I bis, stal by se soud I. stupně příslušným podle čl. 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis na základě skutečnosti, že se žalovaná řízení před tímto soudem účastnila. 16. Odvolací soud proto postupoval podle § 220 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 167 odst. 2 o. s. ř.    a § 221a o. s. ř. a usnesení soudu I. stupně změnil způsobem uvedeným ve výroku. 17. O nákladech řízení nebylo rozhodováno, neboť se nejedná o konečné rozhodnutí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu I. stupně ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení, avšak jen za splnění podmínek a z důvodů stanovených v § 237 o. s. ř. - jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha dne 23. května 2024 JUDr. Blanka Chlostová v. r.                   předsedkyně senátu