USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Blanky Chlostové a soudců JUDr. Zuzany Hanákové, LL.M. a JUDr. Michala Holuba, ve věci žalobkyně: P., a.s., IČO xxx T., Praha zastoupená advokátkou M. O. sídlem K., Praha proti žalovanému: A. T., narozený xxx bytem D., Praha, st. příslušnost Vietnam o zaplacení 68 556 Kč s příslušenstvím k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 4. 2024, č. j. 60 C 30/2024-41 takto: I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku IV o nákladech řízení mění jen tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 8 523,30 Kč, jinak se v tomto výroku potvrzuje. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Shora označeným usnesením soud I. stupně zastavil řízení co do částky ve výši 6 859 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 859 Kč ode dne 30. 9. 2023 do zaplacení a co do úroku ve výši 55,25 % ročně z částky 50 000 Kč ode dne 30. 9. 2023 do 23. 10. 2023 (výrok I), uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50 000 Kč ode dne 30. 9. 2023 do zaplacení (výrok II), co do částky 5 144 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 544 Kč ode dne 30. 9. 2023 do 2. 10. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 144 Kč ode dne 3. 10. 2023 do zaplacení, co do částky ve výši 6 553,20 Kč a co do úroku ve výši 28,53 % ročně z částky 50 000 Kč ode dne 30. 9. 2023 do 23. 10. 2023, co do úroku ve výši 15 % ročně z částky 50 000 Kč ode dne 24. 10. 2023 do zaplacení maximálně však do doby, kdy úrok za dobu ode dne 30. 9. 2023 dosáhne částky 165 369 Kč žalobu zamítl (výrok III). Soud I. stupně také rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 19 432,60 Kč (výrok IV). 2. Rozhodl takto o žalobě, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky v celkové výši 68 556 Kč s příslušenstvím na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 5. 6. 2023, podle které poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, který si žalovaný zavázal vrátit se smluvním úrokem ve výši 83,75 % ročně v 36 měsíčních splátkách po 4 363 Kč počínaje červencem 2023. Žalobkyně se na žalovaném rovněž domáhala zaplacení smluvní pokuty. Dne 20. 3. 2023 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky ve výši 6 859 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 859 Kč ode dne 30. 9. 2023 do zaplacení a co do úroku ve výši 55,25 % ročně z částky 50 000 Kč ode dne 30. 9. 2023 do 23. 10. 2023 a řízení bylo proto v tomto rozsahu částečně zastaveno. 3. Žalovaný namítal, že při uzavření smlouvy nebyla zkoumána jeho úvěruschopnost a byl ochoten ze žalované částky uhradit částku 50 000 Kč. K nařízenému ústnímu jednání se však nedostavil a (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). 4. Po provedeném dokazování soud o žalobě rozhodl, tak jak je patrno z bodu 1 tohoto usnesení. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a přiznal žalobkyni, která měla ve věci částečný úspěch, náhradu nákladů řízení ve výši 19 432,60 Kč, přičemž tato částka měla představovat 46 % z jejich celkové výše 42 244,80 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 73 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 27 %). Náklady řízení představovaly následující položky: náklady právního zastoupení ve výši 30 880 Kč, tj. odměna dle § 6, § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) sestávající z částky 7 720 Kč za každý ze 4 úkonů uvedených v § 11 odst. 1, 2 a.t. (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, částečné zpětvzetí, účast u jednání), paušální náhrada výdajů ve výši 1 200 Kč (4 x 300 Kč) dle § 13 odst. 3 a.t., daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 32 080 Kč ve výši 6 736,80 Kč, soudní poplatek ve výši 3 428 Kč. 6. Lhůtu k plnění soud I. stupně určil podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., a to přesto, že žalovaný tvrdil, že se nachází v obtížné finanční situaci a není schopen zaplatit žalovanou částku najednou. Uvedené tvrzení však neprokázal a jednání soudu se nezúčastnil, aby mohl být soudem vyzván k doplnění tohoto svého tvrzení. 7. Proti výroku IV napadeného rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, ve kterém namítal, že mu byl přiznán invalidní důchod třetího stupně bez nároku na výplatu, že žije s matkou, které nebyl přiznán starobní důchod, protože ji zaměstnavateli podvedl a neodváděl za ni sociální pojištění. Byli v tíživé finanční situaci, a proto se z tohoto důvodu zadlužil, a i za této situace musí pracovat. Měsíční výdaje na bydlení má kolem 10 000 Kč, další výdaje představují výdaje na jídlo a léky, proto žádal o nepřiznání nákladů řízení žalobkyni, případně o možnost splátek ve výši 1 000 Kč měsíčně. 8. Žalobkyně se odvolání nijak nevyjádřila, neboť jí nebylo doručováno. 9. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle ust. § 212 a § 212a odst. 6 o. s. ř., aniž bylo třeba nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je částečně důvodné. 10. Soud I. stupně správně mlčky s ohledem na Vietnamskou státní příslušnost žalovaného dovodil svoji pravomoc k projednání věci, která má oporu v čl. 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), podle kterého platí, že nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Pro úplnost odvolací soud dodává, že Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních (Praha, 12. 10. 1982; č. 98/1984 Sb.) pravomoc soudů pro majetkoprávní spory neupravuje. 11. Soud I. stupně také zcela správně rozhodl, že v projednávané věci má hradit žalovaný náklady řízení žalobkyni. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně přiléhavě rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Odvolací soud pouze doplňuje, že ve vztahu k částečnému zastavení řízení o částku 6 859 Kč s příslušenstvím mělo být správně o nákladech řízení rozhodnuto podle ust. § 146 odst. 1 věty první o. s. ř., neboť řízení bylo částečně zastaveno z důvodů na straně žalobkyně, která po výzvě soudu I. stupně ze dne 15. 3. 2024 týkající se požadovaných úroků, vzala žalobu částečně zpět a místo úroků ve výši 83,78 % ročně nadále požadovala jen úroky ve výši 55,25 % ročně. Z hlediska celého předmětu řízení (včetně části, o kterou bylo řízení částečně zastaveno) pak byla žalobkyně úspěšná co do částky 50 000 Kč, žalovala však původně částku ve výši 68 556 Kč. Jak zcela správně uvedl soud I. stupně, úspěšná tedy byla co do cca 73 % původního předmětu řízení a co do 27 % předmětu řízení, byl procesně úspěšný žalovaný, žalobkyni by proto měl nahradit 46 % jejích nákladů řízení. 100 % nákladů řízení žalobkyně by však činilo částku ve výši 18 528,80 Kč, nikoliv částku 42 244,80 Kč, jak uvedl soud I. stupně, sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 428 Kč a nákladů zastoupení advokátem představovaných odměnou stanovenou dle § 6 odst. 1 a § 7 bodu 5 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 68 556 Kč sestávající z částky 3 860 Kč, nikoliv z částky 7 720 Kč, jak uvedl soud I. stupně, za jeden úkon právní služby, a pouze za tři úkony právní služby dle ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a. t. včetně tří (nikoliv čtyř, jak uvedl soud I. stupně) paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, účast na jednání dne 24. 4. 2024). Žalobkyni totiž neměla být přiznána odměna za právní zastoupení, ani paušální náhrada za částečné zpětvzetí žaloby, ke kterému došlo z důvodů na její straně, nikoliv na straně žalovaného, neboť se nejedná o účelně vynaložený náklad řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) Vedle uvedených částek pak žalobkyni náležela rovněž daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, ale jen z částky 15 908 Kč, nikoliv z částky 32 080 Kč a jen ve výši 2 620,80 Kč, nikoliv ve výši 6 736,80 Kč. Náhrada nákladů řízení žalobkyně ve výši 46 % ze 100 % částky 18 528,80 Kč, tak činí částku ve výši 8 523,30 Kč, nikoliv částku ve výši 19 432,60 Kč. 12. Odvolací soud však zcela ve shodě se soudem I. stupně neshledal důvodnou argumentaci žalovaného, že by mu mělo být uloženo zaplacení náhrady nákladů řízení ve splátkách, jak navrhoval. Žalovaný tvrdil a doložil potvrzením ze dne 3. 11. 2023, že od 27. 6. 2016 je v trvalé invaliditě III. stupně a že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 75 %. Žádné další významné skutečnosti však v této souvislosti v průběhu řízení před soudem I. stupně netvrdil ani neprokázal. Z obsahu spisu naopak plyne a je doloženou pouze, že žalovaný je zaměstnán s příjmem ve výši 20 000 Kč čistého měsíčně, jak z plyne z výplatních pásek úklidové firmy A., s. r. o. za leden až duben 2023, tzn, že zaměstnán byl i v době, kdy již byl v trvalé invaliditě III. stupně (od 27. 6. 2016). Podle potvrzení o trvající invaliditě pro jiné, než důchodové účely také výkon výdělečné činnosti žalovaného nevyžaduje zcela mimořádné podmínky podle § 6 vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity). Žádné jiné skutečnosti, týkající se majetkových poměrů však žalovaný neprokázal. 13. Podle ust. § 160 o. s. ř. platí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. 14. V dlouhodobě ustálené soudní praxi není pochyb o tom, že hodlá-li soud stanovit, že plnění peněžité povinnosti se má stát ve splátkách, musí být tato část výroku jeho rozhodnutí podložena zjištěním všech potřebných skutečností, které přesvědčivě odůvodňují závěr, že je vzhledem k povaze projednávané věci, přiznanému nároku a osobním poměrům účastníků vhodné stanovit pro peněžité plnění splátky. (viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 26 Cdo 4483/2015) 15. Žalovaný však nijak nedoložil, jaké byly jeho celkové majetkové poměry, k nařízenému ústnímu jednání soudu I. stupně se nedostavil a, jak již uvedl soud I. stupně, nemohl být v této souvislosti, proto poučen o svých procesních povinnostech. Žalovaný jen předložil potvrzení o invaliditě III. stupně, které doložil i k odvolání, žádné další skutečnosti neprokázal, evidentní však pouze je, že invalidita III. stupně mu nebrání ve výkonu práce. Pro uložení zaplacení žalované částky ve splátkách proto nebyly splněny podmínky a soud I. stupně postupoval naprosto správně, když tomuto návrhu žalovaného nevyhověl. 16. Vzhledem ke shora popsaným důvodům proto odvolací soud výrok IV napadeného rozhodnutí změnil dle ust. § 220 o. s. ř. jen ve vztahu k výši náhradu nákladů řízení způsobem uvedeným ve výroku I tohoto usnesení, jinak výrok IV napadeného rozhodnutí podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil. 17. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z ust. § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl v odvolacím řízení úspěšný, náleží mu proto náhrada nákladů nezastoupeného účastníka řízení podle ust. § 1 odst. 3 psím a) a ust. 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu ve výši 300 Kč. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.). Praha 26. srpna 2024 JUDr. Blanka Chlostová v. r. předsedkyně senátu