ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Blanky Chlostové a soudců JUDr. Michala Holuba a JUDr. Zuzany Hanákové, LL.M. ve věci žalobce: T. B., narozený xxx bytem xxx, xxx zastoupený advokátem proti žalovaným: 1. xxx xxx s.r.o., IČO xxx sídlem xxx, Praha - xxx zastoupená advokátem 2. R. W., narozená xxx bytem xxx, xxxx, st. příslušnice Velká Británie o 200 000 Kč s příslušenstvím k odvolání žalované č. 1) a žalované č. 2) proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 27. června 2023, č. j. 31 C 241/2022 – 125 takto: I. Odvolání žalované č. 2) se odmítá. II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I mění tak, že žaloba se vůči žalované č. 1) zamítá, jinak se v tomto výroku vůči žalované č. 2) potvrzuje ve znění, že žalovaná č. 2) je povinna zaplatit žalobci částku 200 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 29. 8. 2019 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žalobce je povinen zaplatit žalované č. 1) na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku ve výši 100 992 Kč k rukám právního zástupce žalované č. 1) xxx J. H., advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku. IV. Žalovaná č. 2) je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku ve výši 89 618 Kč k rukám právního zástupce žalobce xxx xxx P. V., advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku. Odůvodnění 1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl, že žalovaná č. 1) a žalovaná č. 2) jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalobci 200 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 29. 8. 2019 do zaplacení (výrok I) a že žalovaná č. 1) a žalovaná č. 2) jsou povinny zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 75 800 Kč k rukám právního zástupce žalobce (výrok II). 2. Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalovaných zaplacení částky 200 000 Kč s odůvodněním, že uzavřel s žalovanými dne xxx smlouvu o složení blokovacího depozita, na základě které složil u žalované č. 1) blokovací depozitum ve výši 200 000 Kč za účelem zablokování nemovitostí, a to pozemků st. parc. č. xxx, xxx, xxx, vše v k. ú. xxx xxx, obci xxx (dále jen „předmětné nemovitosti“) do 15. 7. 2019 za účelem prodeje předmětných nemovitostí žalobci. V případě, že by poslední den účinnosti smlouvy (15. 7. 2019) nebyla uzavřena kupní smlouva k předmětným nemovitostem z důvodů ležících výhradně na straně žalovaných, mělo být žalobci do 5 dnů vráceno blokovací depozitum a zaplacena smluvní pokuta odpovídající výši blokovacího depozita, tj. 200 000 Kč. K uzavření kupní smlouvy k předmětným nemovitostem mezi stranami smlouvy nedošlo, žalovaná č. 1) žalobci vrátila složené blokovací depozitum, ale smluvní pokutu ve výši 200 000 Kč žalobci přes výzvu nezaplatila. V dohodě o složení blokovacího depozita bylo sjednáno, že smluvní pokuta bude hrazena žalovanými v závislosti na jejich porušení smlouvy. Tato doložka je však neurčitá, a proto neplatná. Po žalobci jako po spotřebiteli nelze požadovat zjišťování a rozlišování míry zavinění žalovaných. V daném případě jsou žalovaní zavázáni k úhradě smluvní pokuty společně a nerozdílně, jak plyne z čl. V odst. 2 věty druhé uvedené dohody. Žalovaná č. 1) tvrdila, že kupní smlouva nebyla podepsána z důvodu na straně žalované č. 2) nicméně žalovaná č. 1) po celou dobu rezervace komunikovala pouze s jednou osobou oprávněnou k prodeji, a to žalovanou č. 2), a komunikaci s druhou oprávněnou osobou, manželem žalované č. 2) nijak neřešila. Jako osoba podnikající v oblasti zprostředkování realit však měla vědět, za jakých okolností je možné uzavřít kupní smlouvu k nemovitosti, která je ve společném jmění manželů. Žalovaná č. 1) tak rezignovala na své povinnosti plynoucí z uzavřené smlouvy, což dokládá její pasivita v posledních třech měsících rezervační lhůty, ale i její kroky vůči manželu žalované č. 2) J. R. W. Žalovaná č. 2) pak neučinila ničeho k tomu, aby byly relevantní dokumenty potvrzeny i jejím manželem jako spoluvlastníkem předmětné nemovitosti, naopak od března 2019 nejevila o prodej nemovitosti zájem. 3. Žalovaná č. 1) navrhovala zamítnutí žaloby. Potvrdila, že dne xxx došlo k uzavření dohody o složení blokovacího depozita, na základě, které složil žalobce na depozitní účet žalované č. 1) tzv. blokovací depozitum ve výši 200 000 Kč se záměrem zablokování předmětných nemovitostí do 15. 7. 2019 tak, aby mohly být prodány žalobci. Potvrdila, že ve stanovené lhůtě do 15. 7. 2019 k uzavření kupní smlouvy nedošlo, a proto vrátila žalobci blokovací depozitum ve výši 200 000 Kč. Ze smlouvy o složení blokovacího depozita však nelze dovozovat, že smluvní pokuta byla sjednána jako solidární závazek obou žalovaných. K uzavření kupní smlouvy nedošlo výhradně z důvodů na straně vlastníků nemovitosti (žalované č. 2) a jejího manžela – pozn. odvolacího soudu), neboť v průběhu trvání dohody o složení blokovacího depozita žalovaná č. 2) a její manžel přestali spolupracovat se žalovanou č. 1) na přípravě kupní smlouvy. 4. Žalovaná č. 2) se k žalobě nijak nevyjádřila. 5. Soud I. stupně dovodil že k projednání věci je dána pravomoc českých soudů podle čl. 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), a to s ohledem na bydliště žalovaných. Zároveň dovodil, že je namístě posoudit nárok žalobce podle českého práva, a to s odkazem na čl. 3 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), a to s ohledem na volbu práva, kterou dovodil z notářského zápisu ze dne 16. 11. 2021 sp. zn. xxx, xxx, z něhož vyplývá že žalovaná č. 2) a její manžel se dohodli na tom, že se jejich majetkové poměry týkající se předmětných nemovitostí budu řídit právním řádem státu, v němž jsou tyto nemovité věci, to je právním řádem České republiky. 6. Po provedeném dokazování soud I. stupně zjistil následující skutečnosti.: Mezi žalovanou č. 1) a žalovanou č. 2) a jejím manželem byla uzavřena zprostředkovatelská smlouva, kterou podepsala žalovaná č. 2) a její manžel se vším souhlasil. Žalobce dojednával koupi předmětných nemovitostí s realitním makléřem žalované č. 1) A. S. Bylo ujednáno, že žalobce bude koupi předmětných nemovitostí financovat prodejem dvou bytů. Žalovaná č. 2) po telefonickém rozhovoru se svým manželem rezervaci pro žalobce potvrdila. Dohoda o složení blokovacího depozita byla uzavřena dne xxx mezi žalovanou č. 1), žalobcem coby zájemcem a žalovanou č. 2) coby prodávající. Žalovaná č. 1) v dohodě prohlásila, že je na základě smlouvy o poskytování realitních služeb uzavřené mezi ní a žalovanou č. 2) oprávněna zprostředkovat prodej předmětných nemovitostí, žalobce prohlásil, že má v úmyslu s prodávající uzavřít kupní smlouvu, na základě které se stane vlastníkem předmětných nemovitostí a zavázal se za účelem zablokování nemovitostí složit ve prospěch účtu žalované č. 1) blokovací depozitum ve výši 200 000 Kč. V případě, že by žalovaná č. 2) a její manžel nepřistoupili k podpisu kupní smlouvy nejpozději v poslední den účinnosti sjednané dohody, tj. do 15. 7. 2019, a nebo by kupní smlouva nebyla uzavřena z důvodů ležících výhradně na straně žalované č. 2) nebo žalované č. 1), byla žalovaná č. 1), povinna přijaté blokovací depozitum na požádání žalobci vrátit zpět nejpozději do 5 pracovních dnů od vyžádání. V takovém případě by žalobci vznikl nárok vůči žalované č. 2) a žalované č. 1) na zaplacení smluvní pokuty ve výši složeného blokovacího depozita, a to vůči každému z nich ve výši závisející na tom, kdo porušil povinnost stanovenou předmětnou dohodou, respektive kdo zmařil uzavření kupní smlouvy a v jaké míře. Pan J. R. W. (manžel žalované č. 2) dojednával prodej předmětných nemovitostí v emailové korespondenci s pověřeným zaměstnancem žalované č. 1) A. S. V emailu z 13. 2. 2019 mu sdělil, že se mu do České republiky nepodaří přijet, a proto žádal o zaslání veškerých potřebných dokumentů na adresu v Anglii s tím, že je podepíše a na českém velvyslanectví v Londýně je nechá notářsky ověřit. V dubnu 2019 žalovaná č. 2) seznámila žalobce s tím, že její manžel odmítá zaslat žalované č. 1) dokumenty k realizaci prodeje předmětných nemovitostí a není spokojen s vedením realitního obchodu žalovanou č. 1). V květnu žalovaná č. 2) oznámila žalované č. 1), že se žalovaná č. 2) se svým manželem rozvádí a komunikují spolu jen přes advokáta. Od té doby komunikace mezi žalovanou č. 1) a žalovanou č. 2) a jejím manželem ustala. Dopisem ze dne 15. 7. 2019 žalovaná č. 1) sdělila žalobci, že z důvodu na straně žalované č. 2), která následně přerušila vzájemnou komunikaci, se nepodařilo kupní smlouvu uzavřít a byla připravena složené blokovací depozitum v plné výši vrátit. Žalobce vyzval žalovanou č. 2) k vrácení blokovacího depozita dne 18. 7. 2019 a žalovaná č. 1) žalobci vrátila blokovací depozitum dne 24. 7. 2019. Notářským zápisem ze dne 16. 11. 2021, sp. zn. xxx, xxx J. R. W. a žalovaná č. 2) uzavřeli smlouvu o zúžení rozsahu společného jmění manželů, ve které se dohodli, že jejich majetkové poměry, týkající se nemovitých věcí, se řídí právním řádem Česká republiky a vyloučili předmětné nemovitosti do výlučného vlastnictví žalované č. 2). Ke dni 7. 7. 2022 bylo vlastnické právo k předmětným nemovitostem zapsáno v katastru nemovitostí ve prospěch žalované č. 2). 7. Na základě provedeného dokazování soud I. stupně dospěl ke skutkovému závěru, že k uzavření kupní smlouvy nedošlo z důvodů, které nebyly na straně žalobce. 8. V rámci právního hodnocení věci, soud I. stupně odkázal na ust. § 2048 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017 a sp. zn. 23 Cdo 3359/2018 týkající se výkladu právních jednání, autonomie smluvních stran a priority takového výkladu, který nevede k závěru o neplatnosti smlouvy. Dovodil, že žalobce povinnost stanovenou v článku III odst. 1 dohody splnil. Žalovaní však porušili svoje povinnosti tím, že žalovaná č. 1) nepředložila ani návrhy smluvní dokumentace a žalovaná č. 2) se žalobcem kupní smlouvu neuzavřela v době účinnosti dohody o blokovacím depozitu. Žalovaní se dobrovolně zavázali nést sjednané důsledky svého rozhodnutí neuzavřít kupní smlouvu. Skutečnost, že v článku V. odst. 2 dohody o složení blokovacího depozita smluvní strany uvedly, že zaplacené blokovací depozitum bude žalobci vráceno a že ve stejné výši náleží žalobci smluvní pokuta z titulu neuzavření kupní smlouvy v době účinnosti dohody, je pro posouzení institutu utvrzení dluhu rozhodující. Mezi účastníky řízení bylo nesporným, že kupní smlouva v dohodnuté době do 15. 7 2019 uzavřena nebyla, a proto žalovaná č. 1) vrátila žalobci složenou částku. Spornou zůstala otázka míry zavinění každého za ze žalovaných za nerealizaci prodeje předmětných nemovitostí. Žalobce tvrdil a prokazoval, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci smluvní pokutu společně a nerozdílně, neboť s ohledem na nedostatečná tvrzení žalovaných ohledně jejich vzájemných jednání a nepředložení žalobci smluvních dokumentů a ujednání mezi žalovanými lze jednoznačně spatřovat pochybení obou žalovaných, když z tohoto důvodu míru zavinění za neuzavření tohoto obchodu nelze u každého z nich stanovit. Žalovaná č. 1) tvrdila, že k uhrazení smluvní pokuty žalobci je zavázána výhradně žalovaná č. 2), která zůstala pasivní a přestala se žalovaným č. 1) v dubnu 2019 úplně komunikovat. Žalovaná č. 2) se k žalobě nevyjádřila a jednání se nezúčastňovala. V projednávané věci tak nebylo možné učinit závěr, který ze žalovaných zmařil uzavření kupní smlouvy a případně v jaké míře. Předmětné nemovitosti byly v rozhodnou dobu ve společném vlastnictví manželů W., ale smlouvu o složení blokovacího depozita podepsala jen žalovaná č. 2). Žalovaná č. 1) po celou dobu účinnosti smlouvy jednala primárně pouze s jednou osobou oprávněnou k prodeji nemovitosti. S druhým spoluvlastníkem nemovitosti, manželem žalované č. 2) komunikovala pouze okrajově. Žalovaná č. 1) neprokázala soudu, že byla druhým spoluvlastníkem předmětných nemovitostí zmocněna k jejich prodeji. Rovněž žalovaná č. 2) nebyla k tomuto jednání zmocněna. Žalovaná č. 1) je korporací podnikající v oblasti zprostředkování realit po dlouhou dobu, proto měla být obeznámena s veškerými právními předpoklady a následky převodu nemovité věci náležející do společného jmění manželů. Jednala však pouze se žalovanou č. 2) bez náležitého zmocnění a činila úkony realitní kanceláře bez náležitého smluvního ujednání s vlastníky nemovitosti. Proto došlo k závažnému pochybení žalované č. 1) a zmaření účelu předmětného obchodu se žalobcem. Žalovaná č. 2) byla po určitou dobu ve věci velmi angažovaná a aktivní, avšak zhruba od března 2019 nejevila o prodej předmětných nemovitostí zájem, stala se nekontaktní a zjevně neplnila smluvní ujednání se žalovanou č. 1) Z důvodu následné pasivity ve věci uzavření kupní smlouvy se žalobcem soud shledal i její míru zavinění na neuskutečněném prodeji předmětné nemovitosti. Oba žalovaní tak nesou podíl na zmaření uzavření kupní smlouvy k předmětné nemovitosti, a to jejich neprofesionálním jednáním a pasivitou. Protože míru, kterou se na zmaření účelu smlouvy o složení blokovacího depozita podíleli, lze jen stěží určit, jsou k povinnosti zaplatit smluvní pokutu zavázáni společně a nerozdílně. K námitce promlčení části nároku žalobce na příslušenství pohledávky soud I. stupně uvedl, že nárok žalobce na zaplacení smluvní pokuty promlčen v době zahájení řízení nebyl, proto ani příslušenství této pohledávky promlčeno nebylo a námitku promlčení neshledal důvodnou. 9. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř, tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení proti žalovaným. 10. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná č. 1) včasné odvolání ze dne 5. 8. 2023 z důvodů uvedených v ust. § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř., ve kterém mj. odkázala na svůj závěrečný návrh ze dne 19. 6. 2023, který učinila součást odvolání. 11. Namítala v něm, že žalobce měl dostatek relevantních informací o tom, kdo způsobil, že kupní smlouva nebyla uzavřena, aby mohl náležitě vyhodnotit, kdo je mu povinen smluvní pokutu zaplatit a kdo tak je pasivně legitimován ve sporu. Závazek k zaplacení smluvní pokuty podle článku V. odst. 2 dohody není závazkem solidárním a solidaritu závazků nelze ani žádným způsobem dotvářet. Žalovaná č. 1) žádné povinnosti z dohody neporušila a v řízení bylo prokázáno, že poté, co nedošlo k uzavření kupní smlouvy z důvodů ležících výhradně na straně žalované č. 2), žalovaná č. 1) přijaté blokovací depozitum v souladu s dohodou žalobci vrátila. Žalovaná č. 1) nemohla nijak ovlivnit skutečnost, že na straně žalované č. 2) došlo v mezidobí od uzavření dohody do předpokládané doby finálního prodeje k manželským neshodám, jejichž důsledkem bylo nesplnění povinnosti prodej uskutečnit, žalovaná č. 1) tak za tento stav nemůže nést odpovědnost vůči třetí osobě, tj. žalobci. Žalovaná č. 1) mohla pouze informovat žalobce, což učinila a pokusila se vyjít žalobci vstříc v řešení vzniklé situace. Žalovaná č. 1) žalobci, nic nezatajila, naopak řádně a včas splnila prevenční povinnost ve smyslu ust. § 2 900 o. z, když zjistila, že žalovaná č. 2) nekomunikuje a závazky z dohody patrně nesplní. Skutečnost, že se prodej neuskutečnil z důvodu na straně žalované č. 2) pak plyne z notářského zápisu ze dne 16. 11. 2021, který potvrzuje, že žalovaná č. 2) a její manžel skutečně nepřistoupili k prodeji předmětných nemovitostí, které následně řešili jako předmět svého vzájemného majetkového vypořádání. K přípravě kupní smlouvy tak, aby mohla být vypracována a účastníkům předložena k posouzení pak chybělo množství konkrétních údajů, které měly být teprve upřesňovány žalovanou č. 2) a žalobcem a které žalovaná č. 1) neměla k dispozici. Nebylo zřejmé, zda zahraniční pracovní záležitosti umožní manželovi žalované č. 2) podepsat kupní smlouvu osobně, nebo bude podepsána žalovanou č. 2) v jeho zastoupení. Proto byla po vzájemné dohodě zaslána manželovi žalované č. 2) pro tento případ žalovanou č. 1) připravená plná moc. Proti tomuto postupu manžel žalované č. 2) nic nenamítal. Nebylo také zřejmé, zda žalobce bude kupní cenu financovat z vlastních prostředků nebo částečně i úvěrem, nebyla zřejmá splatnost kupní ceny. Prodávaná nemovitost byla navíc zatížena zástavním právem a úvěr, zajištěný zástavním právem nebyl dosud splacen. Bylo tak zapotřebí vyčíslení mimořádné splátky úvěru xxx xxx, a. s., aby mohl být v rámci placení kupní ceny vypořádán. Při normálním běhu událostí by žalovaná č. 1) získala postupně od žalobce i žalované č. 2) potřebné údaje a na jejich základě by kupní smlouvu a další listiny obratem připravila. Z důvodu absence komunikace ze strany žalované č. 2) však návrhy kupní smlouvy připravený být nemohly. Žaloba tak byla důvodná vůči žalované č. 2), ale zcela nedůvodná vůči žalované č. 1). Žalobce také žalovanou č. 2) vůbec nevyzval k plnění. Žalovaná č. 1) byla pouze vtažena žalobcem do sporu z toho důvodu, že žalobce s uplatněním nároku na smluvní pokutu otálel až na samý konec promlčecí doby a pohledávka vůči žalované č. 2) se mu nyní jevila jako obtížně vymahatelná. 12. V doplnění odvolání ze dne 5. 9. 2023 pak žalovaná č. 1) navíc uvedla, že podstatné je, kdo a jak povinnosti vyplývající z dohody porušil. Žalovaná č. 1) jako zprostředkovatel kupní smlouvu neuzavírala a nebyla účastníkem vkladového řízení u katastrálního úřadu. Působila jako moderátor při sjednávání dohodnutých podmínek a jako správce blokovacího depozita, které mělo sloužit k jejich zajištění. Bez následné součinnosti stran žalovaná č. 1) sama o sobě nemohla být schopna dosáhnout uzavření kupní smlouvy. Dohoda byla uzavřena na v realitních obchodech nezvykle dlouhou dobu 6 měsíců do 15. 7. 2019. Při uzavírání dohody byla žalovaná č. 2) a její manžel ve shodě a jednali ve vzájemném souladu. Bylo prokázáno, že žalovaná č. 2) se svým manželem podmínky prodeje předmětných nemovitostí a obsah dohody telefonicky konzultovala před jejím uzavřením, a to včetně rezervační doby. Součinnost manžela žalované č. 2) vyplývala i z emailové korespondence mezi A. S. a manželem žalované č. 2). Mezi manželi vznikly následně vzájemné problémy, které se projevily dle sdělení žalované č. 2) tak, že komunikovali jen přes advokáta, zejména ale tak, že ve vztahu k plnění závazku z dohody oba přestali zcela komunikovat. Předmětné nemovitosti byly následkem majetkového vypořádání mezi manželi. Žalovaná č. 1) vystupovala jako realitní kancelář vůči žalobci jako zájemci o koupi jako zprostředkovatel obchodu, nikoli jako jakýsi garant či ručitel za splnění závazku z dohody, ať již kupující nebo prodávající stranou. Žalovaná č. 1) žádnou svoji povinnost vyplývající z dohody neporušila a naopak z provedeného dokazování vyplynulo, že se všemožně snažila minimalizovat nepříznivý dopad porušení povinností žalovanou č. 2) na žalobce. Nebylo porušení povinností žalované č. 1), pokud podepsala dohodu za prodávající stranu pouze žalovaná č. 2.) Předmětné nemovitosti náležely v rozhodné době do společného jmění manželů a bylo o nich jednáno v souladu s ust. § 714 odst. 1 větou první o. z. Soud I. stupně spatřoval porušení povinnosti žalované č. 1) pouze v tom, že nepředložila ani návrhy smluvní dokumentace, což však, jak již argumentovala žalovaná č. 1) v závěrečném návrhu, avšak soud I. stupně se s touto námitkou vůbec nevypořádal, nebylo možné, neboť nebyla známá řada parametrů předmětné kupní smlouvy, zejména nebyly známy výše splátek dvou zástavních práv ve prospěch xxx xxx a. s., která vázla na předmětných nemovitostech. V řízení bylo prokázáno, že k přerušení komunikace ze strany žalované č. 2), respektive obou prodávajících, došlo v době, kdy žalobce za součinnosti žalované č. 1) prodal jeden ze dvou svých bytů. Vytváření nekonkrétní šablony kupní smlouvy, která by zatím nemohla obsahovat více konkrétních údajů, než které byly ujednány v dohodě (předmět kupní smlouvy a jeho kupní cena) by za této situace bylo pouze samoúčelným plýtváním prostředků žalované č. 1). Na neuzavření kupní smlouvy neměla žalovaná č. 1) žádný podíl. Žalovaná č. 2) neutrpěla porušením povinností z dohody žádnou újmu, žalovaná č. 1 však vynaložila v dané věci značné náklady, jejichž návratnost očekávala v provizi, kterou by získala, pokud by k prodeji došlo. Investovala do prezentace, inzerce, realizace prohlídek. Všechny tyto náklady však vynaložila marně. Podílela se i na činnosti pro žalobce při zajištění prodeje jeho bytů, neměla tedy zájem na tom, aby se obchod neuskutečnil a utrpěla tím značnou ztrátu. Pokud žalobce dovozoval, že ujednání v článku V. odst. 2 dohody bylo neplatné, nemohl z něj uplatňovat jakékoli nároky. Podle § 574 o. z. je však třeba na právní jednání hledět spíše jako na platné než jako na neplatné. Ze znění čl. V odst. 2 dohody je zřejmé, že úmyslem účastníků nebylo sjednat pro žalovanou č. 1) a žalovanou č.) 2 solidární závazek. Solidaritu závazků vylučuje i zcela odlišné postavení žalované č. 1) a žalované č. 2) v dohodě, neboť ani závazek primární nemohou plnit žalovaná č. 1) a žalovaná č. 2) jedna za druhou. Žalovaná č. 1) nemůže za žalovanou č. 2) uzavřít kupní smlouvu. Dohoda o složení blokovacího depozita byla uzavřena na dobu do 15. 7. 2019, žaloba byla podána dne 14. 7. 2019, ale rozšíření žaloby o úroky z prodlení uplatnil žalobce až podáním ze dne 15. 5. 2023, a to od 29. 8. 2019, případný nárok na zaplacení úroků z prodlení tedy byl částečně promlčen. S ohledem na uvedené důvody proto žalovaná č. 1) navrhovala, aby rozsudek soudu I. stupně byl ve výroku I změněn tak, že žaloba se vůči žalované č. 1) v plném rozsahu zamítá a ve výroku II, aby byl změněn tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované č. 1) náklady nalézacího řízení. Zároveň požadovala, aby žalobci bylo uloženo zaplatit žalované č. 1) náklady odvolacího řízení. 13. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání také žalovaná č. 2) podáním doručeným soudu I. stupně dne 28. 8. 2023, v němž pouze uvedla, že se odvolává a že podrobné odůvodnění zašle v přiměřené lhůtě. 14. Soud I. stupně žalovanou č. 2) usnesením ze dne 6. 9. 2023, č. j. 31 C 241/2022-152 vyzval, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení usnesení odstranila vady odvolání doplněním o uvedení skutečnosti, v jakém rozsahu odvolání napadá, v čem spatřuje nesprávnost rozhodnutí a postupu soudu I. stupně a čeho se domáhá. Soud I. stupně také žalovanou č. 2) poučil, že nebude-li odvolání ve stanovené lhůtě řádně doplněno, odvolací soud odvolání odmítne. Usnesení bylo zástupci žalované č. 2) doručeno do datové schránky dne 6. 9. 2023, žalovaná na ně však žádným způsobem nereagovala. 15. V odvolání musí být podle § 205 odst. 1 o. s. ř. kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu (odvolací důvod) a čeho se odvolatel domáhá (odvolací návrh). 16. Odvolání žalované č. 2) neobsahovalo s výjimkou obecného označení rozhodnutí, proti němuž směřovalo, žádnou z náležitostí stanovených v § 205 odst. 1 o. s. ř. potřebných pro to, aby o něm bylo možno rozhodnout. Vady odvolání nebyly odstraněny ve stanovené lhůtě, a to ani přes výzvu soudu I. stupně, v níž byl odvolatel poučen, že v případě, že odvolání nebude v naznačeném směru doplněno, odvolací soud odvolání odmítne. Pro tyto vady nebylo možné v řízení pokračovat, odvolací soud proto postupoval podle § 43 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř. a odvolání žalované č. 2) odmítl. Nemohl proto již tak nijak přihlížet k námitkám, které uplatňovala žalovaná č. 2) při ústním jednání odvolacího soudu. 17. Žalobce se k odvolání žalované č. 1) vyjádřil při ústním jednání odvolacího soudu tak, že odkázal na svůj závěrečný návrh ze dne 2. 6. 2023, ve kterém uvedl, že žalovaná č. 1) byla při jednáních zastoupena obchodním zástupcem makléřem panem S. S ním jako s jediným komunikoval i manžel žalované č. 2), který však nepodepsal dohodu o blokovacím depozitu. Podle provedených důkazů s panem S. komunikoval až po jejím podpisu. Z emailové komunikace vyplynulo, že souhlasil s prodejem předmětných nemovitostí. V polovině února 2019 manžel žalované č. 2) vyzýval pana S. k zaslání smluv k podpisu. Ten však poslal manželovi žalované č. 2) pouze plnou moc k převodu nemovitostí zmocňující jeho manželku, tj. žalovanou č. 2). Je tak pochopitelné, že manžel žalované č. 2) ztratil důvěru v žalovanou č. 1) a komunikaci ukončil. Pan S. pracuje sice jako osoba samostatně výdělečně činná, avšak sedí v kanceláři žalované č. 1) a pracuje v zásadě výhradně pouze pro ni. Na jeho výslech by proto mělo být spíše nahlíženo jako na účastnický výslech, než jako na výslech svědka. Důvodem ukončení komunikace mezi manželem žalované č. 2) a panem S. byla skutečnost, že místo požadovaných dokumentů byla manželovi žalované č. 2) zaslána pouze plná moc. Žalovaná č. 1) se pouze snažila navodit dojem, že ve věci činila kroky až do května 2019 a že za nastalou situaci nenese žádnou odpovědnost. Žalovaná č. 1) jako podnikatel v oblasti realitních služeb si musela být vědoma skutečnosti, že smluvně zavazuje k prodeji pouze jednoho z jejích vlastníků. V rámci dlouhé doby rezervace nemovitosti ničeho nekonala, nepřipravila žádný návrh jakýchkoli smluv a žalobci zatajila skutečnost, že již není v kontaktu s druhým vlastníkem předmětných nemovitostí. Avšak přesto prodala nemovitost ve vlastnictví žalobce. Ačkoliv si musela být vědoma toho, že obchod pravděpodobně realizován nebude, neučinila ničeho k tomu, aby buď vrátila žalobci blokovanou částku, připravila smlouvu a tu zaslala zúčastněným stranám či na nastalou situaci, upozornila žalobce před prodejem jeho bytu. Nejen pasivita žalované č. 1) v posledních 3 měsících rezervační lhůty, ale i jeho aktivní kroky vůči manželově žalované č. 2) způsobily, že nemovitost nebyla prodána žalobci. Žalovaná č. 2) neučinila ničeho k tomu, aby byly dokumenty podepsány i jejím manželem. A sama od března 2019 nejevila zájem o prodej předmětných nemovitostí. K promlčení nároku na zaplacení úroků z prodlení vztahujícího se zjevně k úrokům od 29. 8 2019 do 15. 5 2019, tj. je do data korespondujícího s uplatněním tohoto nároku žalobcem, pak žalobce uvedl, že příslušenství následuje osud nároku, a proto se promlčuje se samotným nárokem. Námitka promlčení proto není důvodná. 18. Při ústním jednání odvolacího soudu žalobce v rámci vyjádření k odvolání navíc doplnil, že žalovaná č. 1) je profesionálem v dané věci, připravovala i dohodu o složení blokovacího depozita a předložila ji žalované č. 2) a žalobci. Žalovaná č. 1) si musela být od počátku vědoma toho, že dohodu bude potřeba uzavřít jak s žalovanou č. 2), tak s jejím manželem. Přesto bez souhlasu manžela žalované č. 2) smlouvu uzavřela, a to i se žalobcem. Žalovaná č. 1) po určitou dobu již věděla, že k uzavření smlouvy nedojde, ale přesto udržovala žalobce v určité nejistotě, že blokovací depozitum nevrátí a v mezidobí prodala byt žalobce, přestože věděla, že žalobce předmětné nemovitosti kupovat nebude a tím žalobci způsobila určitou újmu, a to tím, že prodala jeho nemovitost, aniž by se žalobce poté měl kam vrátit. Článek V odst. 2 dohody lze vyložit i tak, že žalobce by se mohl domáhat zaplacení smluvní pokuty po každém ze žalovaných. Nicméně účelem tohoto ustanovení asi bylo, aby žalobce měl nárok na zaplacení jedné částky ve výši 200 000 Kč, a to vůči oběma žalovaným současně. Nárok vůči jednomu ze žalovaných by měl pouze tehdy, pokud by tento žalovaný prokázal, že on vůbec nezpůsobil to, že nebyla smlouva uzavřena. Z dokazování před soudem I. stupně nicméně vyplynulo, že oba dva způsobili, že smlouva nebyla uzavřena. V tomto případě se jedná zásadně o solidární závazek. Žalovaní na sebe vzájemně hází vinu, nicméně v daném případě nelze jednoznačně dospět k závěru, který ze žalovaných může za to, že smlouva nebyla uzavřena. Žalobce proto navrhoval, aby odvolání bylo zamítnuto (tj. potvrzení napadeného rozsudku – pozn. odvolacího soudu) a aby žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. 19. Odvolací soud přezkoumal z podnětu včasného a přípustného odvolání podaného žalovanou č. 1) napadený rozsudek i řízení, které mu předcházelo (§ 214 odst. l, § 212, § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované č. 1) je důvodné. 20. Odvolací soud zopakoval dokazování dle ust. § 213 odst. 2 o. s. ř. dohodou o složení blokovacího depozita ze dne 17. 1. 2019, emailovou korespondencí mezi J. W. – manželem žalované č. 2) a realitním makléřem A. S. za období od 21. 1. 2019 až 26. 3. 2019 a dopisem ze dne 15. 7. 2019 a zjistil z nich následující skutečnosti: 21. Z dohody o složení blokovacího depozita ze dne xxx odvolací soud zjistil, že v jejím čl. I se uvádí, že žalovaná č. 1) prohlašuje, že je na základě smlouvy o poskytování realitních služeb uzavřené mezi ní a žalovanou č. 2) (vlastníkem předmětných nemovitostí) oprávněna zprostředkovat prodej uvedených nemovitostí. V čl. III odst. 1 dohody bylo uvedeno, že za účelem zablokování nemovitosti tak, aby žalovaná č. 1) nebyla oprávněna po dobu účinnosti zprostředkovat její koupi jinému zájemci, a za účelem zahájení jednání a přípravy smluvních dokumentů vedoucích ke koupi nemovitosti žalobcem, složí žalobce k rukám žalované č. 1) blokovací depozitum ve výši 200 000 Kč. V čl. V odst. 2 dohody bylo uvedeno: „V případě, že prodávají nepřistoupí za výše uvedený podmínek k podpisu kupní smlouvy nejpozději poslední den účinnosti této dohody anebo kupní smlouva nebude uzavřena z důvodů ležících výhradně na straně prodávajícího nebo společnosti xxx partner, je společnost xxx partner povinna přijaté blokovací depozitum na požádání vrátit zpět zájemci, a to nejpozději do 5 pracovních dnů od vyžádání. V takovém případě zájemci vzniká nárok vůči prodávajícímu a společnosti xxx partner na zaplacení smluvní pokuty ve výši složeného blokovacího depozita dle této dohody, a to vůči každému z nich ve výši závisející na tom, kdo porušil povinnost stanovenou touto dohodou, resp. kdo zmařil uzavření kupní smlouvy a v jaké míře.“ V čl. V odst. 4 dohody pak byl odkaz na povinnost žalované č. 2) uzavřít kupní smlouvu. 22. Z emailové korespondence mezi J. W. – manželem žalované č. 2) a realitním makléřem A. S. za období od 21. 1. 2019 až 26. 3. 2019 odvolací soud zjistil, že manžel žalované č. 2) se opakovaně dotazoval na spolehlivost žalobce coby kupce, na skutečnost, jak dlouho bude prodej předmětných nemovitostí trvat. A. S. mu k tomu sděloval, že žalobce je spolehlivým kupujícím, že koupi domu bude financovat prostřednictvím prodeje svých dvou bytů, z něhož získá hotovost. J. W. a A. S. rovněž komunikovali ohledně termínu příjezdu J. W. za účelem realizace prodeje do České republiky, z toho však nakonec sešlo a J. W. žádal A. S., aby mu poslal související dokumenty k podpisu do Anglie, přičemž jednali také o tom, že budou podepsány na českém velvyslanectví v Londýně. Dne 26. 3. 2019 činil A. S. dotaz na J. W., jak to vypadá s podpisem uvedených dokumentů s tím, že prodej předmětných nemovitostí je na dobré cestě, protože žalobce již prodal jeden ze svých bytů. 23. Z dopisu z 15. 7. 2019 odvolací soud zjistil, že žalovaná č. 1) sdělila žalobci, že přes veškeré úsilí, které po uzavření dohody o složení blokovacího depozita vynaložili se z důvodu na straně žalované č. 2), která následně přerušila vzájemnou komunikaci, nepodařilo kupní smlouvu uzavřít. 24. Soud I. stupně správně mlčky dovodil že k projednání věci je dána pravomoc českých soudů, která plyne z čl. 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), podle kterého platí, že nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. V daném případě má žalovaná č. 2), která je občankou Velké Británie, bydliště v České republice, proto je dána pravomoc českých soudů k projednání věci. 25. K otázce rozhodného práva soud I. stupně sice dovodil, že v daném případě je rozhodným právem právo české s odkazem na skutečnost, že v notářském zápisu o zúžení společného jmění žalované č. 2) a jejího manžela ze dne 16. 11. 2021 je uvedeno, že majetkové poměry manželů týkající se jejich nemovitostí nacházejících se v kat. úz. xxx xxx se budou řídit českým právem. V této souvislosti nicméně odvolací soud připomíná, že dohoda o složení blokovacího depozita byla uzavřena dne xxx. Předmětem sporu je nárok na zaplacení smluvní pokuty podle uvedené dohody, rozhodné právo tak nelze určovat podle smlouvy o zúžení společného jmění manželů ze dne 16. 11. 2021. V daném případě bylo třeba otázku rozhodného práva posoudit podle čl. 3 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném, pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle něhož platí, že smlouva se řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. V čl. VI odst. 2 dohody o složení blokovacího depozita ze dne xxx pak bylo uvedeno, že veškerá práva a povinnosti ze smlouvy se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem. V daném případě tedy je rozhodným právem právo české, avšak na základě dohody o složení blokovacího depozita, nikoliv na základě smlouvy o zúžení společného jmění manželů ze dne 16. 11. 2021. 26. Podle ust. § 1872 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) platí, že je-li několik dlužníků zavázáno plnit společně a nerozdílně, jsou povinni plnit jeden za všechny a všichni za jednoho. Věřitel může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na některých, nebo na kterémkoli ze spoludlužníků. 27. Podle ust. § 2048 o. z. (ve znění do 30. 6. 2021) platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 28. Odvolací soud se neztotožňuje se žalobcem, že by čl. V odst. 2 dohody ze dne 15. 7. 2019 byl neurčitý ve vztahu k míře zavinění majícího vliv na neuzavření kupní smlouvy. Z textu uvedeného článku totiž lze dovodit, jak uváděl i sám žalobce při ústním jednání odvolacího soudu a jak současně tvrdí i žalovaná č. 1), že pokud by neuzavření kupní smlouvy bylo způsobeno porušením povinností žalované č. 1) a nikoliv porušením povinností žalované č. 2) platila by žalovaná č. 1) sjednanou smluvní pokutu ve výši 200 000 Kč a pokud by bylo způsobeno porušením povinností žalované č. 2) a nikoliv porušením povinností žalované č. 1), platila by sjednanou smluvní pokutu ve výši 200 000 Kč žalovaná č. 2). V této souvislosti je také potřeba připomenout, jak správně namítal žalobce, že podle ust. § 574 o. z. platí, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné. Předmětný výklad uvedeného ustanovení je proto tak v souladu s judikaturou, na kterou poukazoval soud I. stupně v napadeném rozsudku, na nějž odvolací soud v této souvislosti pro stručnost odkazuje (body 23 a 24 napadeného rozsudku). 29. V projednávané věci se nicméně žalobce nemůže na žalovaných domáhat zaplacení smluvní pokuty společně a nerozdílně, jak bylo účastníkům sděleno v rámci předvídatelnosti soudních rozhodnutí i v průběhu ústního jednání odvolacího soudu. Závazky účastníků plynoucí z dohody o složení blokovacího depozita totiž nejsou solidární ve smyslu ust. § 1872 odst. 1 o. z. Smluvní pokuta má akcesorickou povahu, a proto bylo třeba zkoumat, jaké smluvní povinnosti každého ze žalovaných byly zajištěny smluvní pokutou sjednanou v čl. V odst. 2 dohody o složení blokovacího depozita ze dne xxx. (K akcesorické povaze smluvní pokuty viz např. Občanský zákoník. Komentář. Svazek V (§ 1721-2520, relativní majetková práva 1. část. Wolters Kluwer (ČR). Praha 2021 – komentář k § 2048, dostupné v ASPI). Z dohody vyplývá, že každý ze žalovaných měl jiné povinnosti. Žalovaná č. 1) se zavázala nenabízet nemovitosti k prodeji do 15. 7. 2019 a vstoupit v jednání se žalovanou č. 2) a připravit smluvní dokumentaci. Povinností žalované č. 2) pak bylo uzavřít kupní smlouvu do 15. 7. 2019. Každý ze žalovaných měl tedy podle dohody odlišné povinnosti, na které nebylo možné nahlížet jako na povinnosti, které by bylo možné vymáhat po obou žalovaných společně a nerozdílně ve smyslu ust. § 1872 odst. 1 o. z. Žalobce nemohl chtít po žalované č. 1), aby uzavřela kupní smlouvu, když nebyla vlastníkem nemovitosti, která měla být předmětem prodeje. Stejně tak obráceně, žalobce nemohl po žalované č. 2) chtít, aby plnila povinnosti žalované č. 1). V daném případě tak nejde o solidární závazky, jak se mylně domníval žalobce. 30. Z dokazování provedeného soudem I. stupně, které bylo částečně zopakováno při jednání odvolacího soudu, pak vyplynulo, že žalovaná č. 1) žádné povinnosti podle dohody o složení blokovacího depozita neporušila. Z obsahu spisu se podává, že žalobce k tomu v podání ze dne 7. 12. 2022 tvrdil, že porušení povinností žalované č. 1) mělo spočívat v tom, že žalovaná č. 1) rezignovala na povinnosti ze smlouvy zprostředkovat prodej nemovitosti. Taková povinnost žalovaného č. 1) vůči žalobci však nebyla v dohodě o složení blokovacího depozita ze dne 17. 1. 2019 mezi žalobcem a žalovanou č. 1) nikdy ujednána. Naopak dohoda o složení blokovacího depozita ze dne xxx v čl. I dohody odkazovala na jinou smlouvu, a to smlouvu o poskytování realitních služeb o zprostředkování prodeje uzavřenou mezi žalobcem a žalovanou č. 2) a lze očekávat, že taková povinnost byla sjednána právě v této smlouvě, ale mezi žalobcem a žalovanou č. 2), nikoliv mezi žalobcem a žalovanou č. 1). Takováto povinnost tedy nebyla zajištěna smluvní pokutou obsaženou v čl. V odst. 2 dohody o složení blokovacího depozita ze dne xxx. 31. Ze strany žalované č. 1) však také nedošlo ani k jinému porušení jejích povinností žalované stanovených dohodou o složení blokovacího depozita, které by vedlo k neuzavření kupní smlouvy. Jednak nebylo povinností žalované č. 1) přimět k podpisu dohody o složení blokovacího depozita také manžela žalované č. 2), neboť jak správně poukázala žalovaná č. 1), manželé mohli s nemovitostí nakládat v režimu ust. § 714 odst. 1 věty první o. z., podle kterého platí, že v záležitostech týkajících se společného jmění a jeho součástí, které nelze považovat za běžné, právně jednají manželé společně, nebo jedná jeden manžel se souhlasem druhého a z dokazování, konkrétně z emailové korespondence za období od 21. 1. 2019 do 26. 3. 2019 vyplynulo, že manžel žalované č. 2) s prodejem předmětných nemovitostí souhlasil. Pokud pak jde o přípravu smluvní dokumentace, vyplynulo z dokazování, že to byla žalovaná č. 2) a její manžel, kdo přestal komunikovat se žalobcem v průběhu blokační lhůty, nebylo tudíž na místě připravovat smlouvu o prodeji nemovitosti, neboť by to z logiky věci nemělo žádný smysl, když byl prodávající zcela nekontaktní. 32. Vzhledem ke skutečnosti, že k neuzavření smlouvy o prodeji nemovitosti došlo z toho důvodu, že ustala komunikace na straně žalované č. 2) a jejího manžela, vznikl žalobci nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 200 000 Kč proti žalované č. 2), která byla smluvní stanou dohody o složení blokovacího depozita ze dne 17. 1. 2019, a to dle jejího čl. V odst. 2. 33. Z těchto důvodu proto již nebyly relevantní námitky žalobce, že měl smlouvu uzavřít ve vztahu žalované č. 1), která žádné povinnosti neporušila, z pozice spotřebitele nebo, že žalovaná č. 1) měla způsobit žalobci škodu prodejem jeho bytu, když takový nárok vůbec nebyl předmětem řízení. Zároveň také nemá již žádného významu námitka částečného promlčení příslušenství žalované pohledávky vznesená v průběhu řízení žalovanou č. 1), neboť žalovaná č. 2) sama takovou námitku v průběhu řízení nikdy nevznesla. 34. Z uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku I o věci samé změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že vůči žalované č. 1) žalobu zamítl, jinak tento vyhovující výrok vůči žalované č. 2) potvrdil (§ 219 o. s. ř.). 35. V souvislosti se změnou rozsudku odvolací soud rozhodl i o nákladech řízení před soudy obou stupňů podle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 o. s. ř. podle zásady úspěchu ve věci. 36. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou č. 1) byla zcela úspěšná žalovaná č. 1), odvolací soud proto uložil žalobci podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. zaplatit žalované č. 1) náhradu nákladů řízení. 37. Náklady sestávají z nákladů za řízení před soudem I. stupně v souvislosti s právním zastoupením žalované č. 1) advokátem, které tvoří odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“). Tarifní hodnota činila částku ve výši 200 000 Kč, z níž činila odměna za jeden úkon právní služby 9 100 Kč. Žalované č. 1) vznikl nárok na úhradu odměny advokáta za šest úkonů právní služby dle ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a. t., za převzetí a přípravu zastoupení, písemné podání ze dne 10. 8. 2022, ze dne 31. 1. 2023, za účast na jednání dne 11. 5. 2023 a dne 23. 5. 2023 a za písemné podání ze dne 19. 6. 2023. Celková odměna advokáta za šest úkonů právní služby činí 54 600 Kč, k níž náleží šest paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. ve výši 1 800 Kč. Další část náhrady nákladů řízení tvoří daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, tj. částka 11 844 Kč dle ust. § 137 o. s. ř. Náklady řízení žalované č. 1) za řízení před soudem I. stupně tak činí částku ve výši 68 244 Kč. 38. Náklady řízení žalované č. 1) za odvolací řízení tvoří opět v souvislosti s právním zastoupením žalované č. 1) advokátem odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky a. t. v sazbě 9 100 Kč za jeden úkon právní služby, a to za dva úkony právní služby dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) a g) a. t., konkrétně za odvolání ze dne 5. 8. 2023 (včetně jeho doplnění ze dne 5. 9. 2023), a za účast na jednání odvolacího soudu dne 9. 1. 2024. Celková odměna advokáta za dva úkony právní služby činí 18 200 Kč, k níž náleží dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. ve výši 600 Kč. Další část náhrady nákladů řízení tvoří daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, tj. částka 3 948 Kč a soudní poplatek z odvolání ve výši 10 000 Kč dle ust. § 137 o. s. ř. Náklady řízení žalované č. 1) za odvolací říézení tak činí částku ve výši 32 748 Kč. 39. Celkové náklady řízení žalované č. 1) za řízení před soudy obou stupňů tak činí 100 992 Kč. 40. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou č. 2) byl zcela úspěšný žalobce, proto odvolací soud uložil žalované č. 2) podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení, a to i přesto že žalobce nezaslal žalované č. 2) předžalobní výzvu. Z provedeného dokazování totiž bylo zřejmé, že žalovaná č. 2) byla zcela nekontaktní, ani ústních jednání před soudem I. stupně se vůbec neúčastnila a na výzvy soudu nijak nereagovala. Bylo tak možné jen stěží očekávat, že by zaslání předžalobní výzvy vedlo z její strany k zaplacení smluvní pokuty a předešlo by vzniku soudního řízení. 41. Náklady sestávají z nákladů za řízení před soudem I. stupně v souvislosti s právním zastoupením žalobce advokátem, které tvoří odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky a. t. v sazbě 9 100 Kč za jeden úkon právní služby. Žalobci vznikl nárok na úhradu odměny advokáta za šest úkonů právní služby dle ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a. t., za převzetí a přípravu zastoupení, žalobu, písemné podání ze dne 7. 12. 2023, účast na jednání dne 11. 5. 2023 a dne 23. 5. 2023 a za písemné podání ze dne 2. 6. 2023. Celková odměna advokáta za šest úkonů právní služby činí 54 600 Kč, k níž náleží šest paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. ve výši 1 800 Kč. Další část náhrady nákladů řízení tvoří daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, tj. částka 11 844 Kč a soudní poplatek za žalobu ve výši 10 000 Kč dle ust. § 137 o. s. ř. Náklady řízení žalobce za řízení před soudem I. stupně tak činí částku ve výši 78 244 Kč. 42. Náklady řízení žalobce za odvolací řízení tvoří opět, v souvislosti s právním zastoupením žalobce advokátem, odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky a. t. v sazbě 9 100 Kč za jeden úkon právní služby dle ust. § 11 odst. 1 písm. g) a. t., a to za účast na jednání odvolacího soudu dne 9. 1. 2024, k níž náleží jedna paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. ve výši 300 Kč. Další část náhrady nákladů řízení tvoří daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, tj. částka 1 974 Kč dle ust. § 137 o. s. ř. Náklady řízení žalobce za odvolací řízení tak činí částku ve výši 11 374. 43. Celkové náklady řízení žalobce za řízení před soudy obou stupňů tak činí 89 618 Kč. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu I. stupně ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení, avšak jen za splnění podmínek a z důvodů stanovených v § 237 o. s. ř. - jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Proti tomuto rozsudku v části týkající se výroku o nákladech řízení není dovolání přípustné. Praha 9. ledna 2024 JUDr. Blanka Chlostová v. r. předsedkyně senátu