USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Blanky Chlostové a soudců JUDr. Michala Holuba a JUDr. Zuzany Hanákové, LL. M. ve věci žalobkyně: S. sídlem B., D., Německá spolková republika zastoupená advokátem O. Č. sídlem M. B. proti žalované: P., a.s., IČO xxx sídlem K., Praha zastoupená advokátem L. H. sídlem F., Praha o návrhu na nařízení předběžného opatření o odvolání žalované proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. ledna 2024, 34 Nc 2353/2024-10 takto: Usnesení soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku I., jakož ve výrocích II. a IV. zrušuje a věc se v uvedeném rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. V záhlaví uvedeným rozhodnutím soud I. stupně uložil žalované povinnost bez zbytečného odkladu zajistit, aby byl žalobkyni vydán: a. EU Certifikát shody č. xxx vydaný dne 26. 10. 2023 společností T., s.r.o.; b. EU Prohlášení o shodě pro plynový kotel dodaný na základě smlouvy Purchase Order xxx uzavřené dne 10. 2. 2020 mezi žalobkyní a dceřinou společností žalované, B., a.s., IČO xxx, sídlem Brno, O., PSČ xxx, v souladu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/68/EU (výrok I.), povinnost žalobkyni podat žalobu z titulu ručení podle Záruky ze dne 20. 3. 2020 proti žalované do 30 dnů ode dne doručení usnesení (výrok II.), povinnost žalobkyni zaplatit ČR - Obvodnímu soudu pro Prahu 1 na nákladech soudního poplatku částku 1 000 Kč do patnácti dnů ode dne právní moci tohoto usnesení (výrok III.) a uvedl, že o nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (výrok IV.). 2. Rozhodl tak o návrhu žalobkyně uvedeném pod bodem 1., který odůvodnila tím, že dceřiná společnost žalované B., a.s., IČO xxx, sídlem B., O., (dále též jen „dlužník“), se zavázala dodat žalobkyni plynový kotel do nové elektrárny na kombinovanou výrobu elektřiny a tepla xxx v Německu. Za splnění závazků dlužníka vůči žalobkyni se žalovaná zaručila. Stavba elektrárny byla dokončena, avšak dlužník se dostal do úpadku a na jeho majetek byl prohlášen konkurs. Předání a uvedení elektrárny do provozu nyní brání skutečnost, že dlužník s odkazem na svůj úpadek nedodal potvrzení o certifikaci kotle, tj. EU Certifikát shody a EU Prohlášení o shodě, která jsou pro provoz kotle, a tudíž i elektrárny nezbytná. Každý den prodlení s uvedením elektrárny do provozu způsobuje žalobkyni a německému státnímu objednateli obrovské škody, které dlužník s ohledem na svůj úpadek nebude schopen nahradit. Vydání shora uvedeného předběžného opatření zamezí tak vzniku další škody. Náhradu vzniklé škody a další nároky v souvislosti s pozdním a vadným plněním dlužníka bude následně žalobkyně uplatňovat vůči žalované jako ručiteli v rámci rozhodčího řízení. 3. Soud I. stupně měl za osvědčené skutečnosti (podrobně uvedené v bodě 10.-19. napadeného usnesení), že dlužník se zavázal dodat žalobkyni plynový kotel do nové elektrárny na kombinovanou výrobu elektřiny a tepla xxx v SRN. Za splnění závazků dlužníka vůči žalobkyni se zaručila žalovaná. Stavba elektrárny je dokončena. Dne 29. 12. 2023 Krajský soud v Brně vydal usnesení, kterým zjistil úpadek Dlužníka a prohlásil na jeho majetek konkurs. Předání a uvedení elektrárny do provozu nyní brání skutečnost, že dlužník s odkazem na svůj úpadek nedodal potvrzení o certifikaci kotle, tj. EU Certifikát shody a EU Prohlášení o shodě, která jsou pro provoz kotle, a tudíž i elektrárny nezbytná. Každý den prodlení s uvedením elektrárny do provozu způsobuje žalobkyni a německému státnímu objednateli obrovské škody, které dlužník s ohledem na svůj úpadek nebude schopen nahradit. Žalovaná v záruce mateřské společnosti ve prospěch žalobkyně se zavázala, že v případě zjištění úpadku dlužníka a porušení povinností dlužníka dle smlouvy bude žalovaná plnit smlouvu namísto dlužníka až do výše 60% kupní ceny podle smlouvy. Záruka se řídí německým právem a obsahuje rozhodčí doložku odkazující na pravidla Mezinárodního rozhodčího soudu při ICC a místo konání řízení v Rakousku. 4. Dne 2. 1. 2024 se žalobkyně opětovně obrátila na žalovanou a vyzvala ji k zajištění vydání dokumentace k CE certifikaci nejpozději do 14 hodin dne 3. 1. 2024. Zároveň žalobkyně podala návrh na nařízení předběžného opatření k vydání dokumentace k CE certifikaci ke Krajskému soudu v Brně. Dlužník ani žalovaná však doposud dokumentaci k CE certifikaci žalobkyni nepředali. 5. Soud I. stupně dospěl k závěru, že se zřetelem ke skutkovým okolnostem věci jsou splněny podmínky pro vydání tohoto předběžného opatření, když bylo prokázáno, že je nutno zatímně upravit poměry účastníků. Dlužník porušil smluvní povinnost dodat žalobkyni EU Certifikát shody a EU Prohlášení o shodě, čímž vytvořil protiprávní stav spočívající v nemožnosti uvést elektrárnu do provozu, což způsobuje škodu nejen žalobkyni, nýbrž dalším společnostem, konkrétně společnosti U. včetně německého státu jako celku. K zamezení další škody je nezbytné, aby dlužník žalobkyni dokumenty k CE certifikaci neprodleně vydal. Žalovaná poskytla ručení za závazky dlužníka podle smlouvy, tedy i za dodání EU Certifikátu shody a EU Prohlášení o shodě. Podle odst. 1 záruky platí, že povinnost žalované plnit podle smlouvy je vázána pouze na podmínku, že dojde ke zjištění úpadku dlužníka a porušení jeho smluvních povinností. Tato podmínka byla splněna nejpozději dne 29. 12. 2023, kdy Krajský soud v Brně vydal usnesení o úpadku dlužníka. Žalovaný je tudíž nyní povinen zajistit, aby k vydání dokumentů k CE certifikaci neprodleně došlo. Kromě toho žalovaný odpovídá i za peněžní nároky žalobkyně vůči dlužníkovi, které budou uplatněny v soudním či rozhodčím řízení. 6. Soud I. stupně pak uzavřel, že v konkrétním případě podle ust. § 6 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“), nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu., a dle § 8 o. z. podle kterého zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. 7. Navrhované předběžné opatření dále soud I. stupně shledal za nezbytné pro prozatímní úpravu poměrů mezi žalobkyní a žalovaným, je plně v souladu se zákonnými požadavky a insolvenčnímu soudu nic nebrání jej vydat. S odkazem na prokázanou nutnost po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků dospěl k závěru, že jsou dány podmínky pro vyhovění návrhu na vydání předběžného opatření podle ust. § 74 a § 76 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, a navrhované předběžné opatření zcela odpovídá smluvní povinnosti, kterou dlužník, resp. žalovaný, porušil a nezpůsobuje mu žádnou újmu. Dlužník měl povinnost vydat dokumenty k CE certifikaci nejpozději do 4. 10. 2023. Dlužník tuto povinnost porušil a toto porušení doposud trvá. Od 26. 10. 2023 má dlužník k dispozici EU Certifikát shody vydaný T. Nyní mu tedy nic nebrání vystavit EU Prohlášení o shodě, dle již dříve předloženého návrhu a oba dokumenty vydat žalobkyni. Žádná újma v souvislosti s vydáním předběžného opatření tedy dlužníkovi, resp. žalované, nehrozí. Podmínka přiměřenosti předběžného opatření se vztahuje jak k porušení povinnosti žalovanou, resp. dlužníkem, tak k újmě, kterou opatření může způsobit. 8. Výrokem II. odůvodnil ust. § 76 odst. 3 o.s.ř., výrok III. o uložení povinnosti zaplacení soudního poplatku ust. § 4 odst. 1 písm. h) ve spojení s položkou 5 sazebníku poplatků jako přílohy zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích a výrok IV. pak ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. 9. Proti tomuto rozhodnutí podala včasné odvolání žalovaná s odůvodněním, že v insolvenčním řízení dlužníka vedeném Krajským soudem v Brně pod sp. zn. KSBR xxx bylo insolvenčním soudem v rámci vydáno dne 19. 1. 2024 usnesení č.j. KSBR xxx, kterým bylo uloženo insolvenčnímu správci dlužníka, aby bezodkladně zajistil, aby dlužník vydal žalobkyni EU Certifikátu shody a EU Prohlášení o shodě (dále společně jako „certifikáty“). 10. Dlužník, resp. insolvenční správce, který je oprávněn nakládat s majetkovou podstatou dlužníka, a rozhoduje o výkonu práv a plnění závazků dlužníka souvisejících s majetkovou podstatou, je výlučně oprávněn a schopen požadovanou dokumentaci žalobkyni předat. V důsledku právních kroků žalobkyně činěných přímo vůči dlužníkovi v rámci insolvenčního řízení a vůči insolvenčnímu soudu, potřeba zatímní úpravy vztahu mezi žalobkyní a žalovaným již úplně zanikla (ve skutečnosti taková potřeba nikdy neexistovala), neboť na řešení věci se podílí insolvenční správce dlužníka a probíhající insolvenční řízení zcela vylučuje (a vylučovalo i při nařízení předběžného opatření), aby žalovaná mohla uplatnit jakýkoliv svůj vliv na dlužníka, a tedy žalovaná ani nemohla zajistit, aby dlužník požadovanou dokumentaci žalobkyni vydal. 11. Insolvenční správce dlužníka přípisem ze dne 22. 1. 2024 upozornil insolvenční soud, že má s ohledem na studium dokumentace, zejm. korespondence mezi žalobkyní a dlužníkem za to, že nejsou splněny podmínky pro vydání požadované dokumentace. Pokud insolvenční soud přehodnotí svůj postoj a insolvenčnímu správci potvrdí, že není povinen zajistit, aby dokumentace byla žalobkyni vydána, tak je naprosto nepředstavitelné, že by kdokoliv mohl proti vůli insolvenčního soudu a insolvenčního správce zařídit, že dlužník dokumentaci žalobkyni předá. A pokud insolvenční soud sdělí, že trvá na svém stanovisku, že dokumentace má být žalobkyni vydána, tak ji nejspíše dlužník žalobkyni vydá. 12. Existence tohoto usnesení insolvenčního soudu zásadním způsobem zpochybňuje důvodnost potřeby zatímní úpravy poměrů mezi žalobkyní a žalovanou. Vydání předběžného opatření tak postrádá legitimní účel. Z tohoto důvodu by mělo být usnesení zrušeno. 13. Rozsah ručení žalované je v bodě 1. záruky jasně uveden jako ručení za splnění povinností, které mají být v případě jejich splnění fakturovány jako milníky M2 až M8 (a tedy nikoliv za splnění povinností fakturovaných jako další milníky dle Smlouvy, tj. milníky M9 až M12). Žalovaná tedy neručila za splnění veškerých povinností dlužníka, ale jen za část povinností a za splnění podmínek uvedených v záruce. 14. Milníky M2 až M8 byly ze strany dlužníka splněny, vyfakturovány a zaplaceny. Tímto zanikla i záruka a nárok žalobkyně požadovat po žalované splnění povinností vyplývajících ze smlouvy. 15. Uložení takovéto povinnosti žalované je nejen nepřiměřené, ale zároveň žalovaná není schopna uloženou povinnost splnit a ani k vydání certifikátů, jakkoliv přispět. 16. Povinnost dlužníka vydat dokumentaci tedy není ani kryta zárukou žalované, což logicky vyplývá z faktu, že výhradně dlužník je oprávněn vyhotovit požadovanou dokumentaci. 17. Sama žalovaná není oprávněna vyhotovit náhradní dokumentaci a současně nemá ani možnost ze strany dlužníka dokumentaci získat. S majetkovou podstatou dlužníka je oprávněn nakládat insolvenční správce, který takto rovněž rozhoduje o výkonu práv a plnění závazků dlužníka souvisejících s majetkovou podstatou. Usnesení tak ukládá žalované povinnost, kterou není objektivně schopna splnit. 18. Navíc dne 4. 1. 2024 bylo vydáno ve stejné věci Nařízení Zemského soudu v Essenu, kterým bylo stanoveno předběžné opatření, kterým německý soudu určil, že žalované se ukládá, aby žalobkyni až do případného konečného rozhodnutí ve věci samé předal následující dokumenty: posouzení shody (originální název: "EU Certificate of Conformity") vydané společnosti T., s.r.o. v souladu se směrnici 2014/68/EU dne 26. října 2023 pod číslem xxx pro kotel, M. prohlášení o shodě vydané v souladu se směrnici 2014/68/EU dceřinou společnosti žalovaného, společnosti K., a.s., jakožto výrobcem kotle, modulu G, který byl dodán žalobci na základě subdodavatelské smlouvy xxx ze dne 10. 2. 2020. Z tohoto důvodu se tak žalovaná domnívá, že vydání usnesení bránila překážka litispendence ve smyslu ust. § 83 o. s. ř. Aktuálně tedy byla vydána ve stejné věci dvě předběžná opatření, což je nežádoucí stav, zatěžující usnesení neodstranitelnou vadou, pro kterou je třeba usnesení zrušit. 19. Navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu I. stupně zrušil a žalované přiznal náhradu nákladů řízení. 20. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně z podnětu podaného odvolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a ust. § 212a o. s. ř., aniž nařizoval ve věci ústní jednání podle ust. § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 21. Z obsahu spisu vyplývá, že dne 4. 1. 2024 bylo vydáno ve stejné věci Nařízení Zemského soudu v Essenu, kterým bylo stanoveno předběžné opatření, kterým německý soudu určil, že žalované se ukládá, aby žalobkyni až do případného konečného rozhodnutí ve věci samé předal následující dokumenty: posouzení shody (originální název: "EU Certificate of Conformity") vydané společnosti T., s.r.o. v souladu se směrnici 2014/68/EU dne 26. října 2023 pod číslem xxx pro kotel, M. prohlášení o shodě vydané v souladu se směrnici 2014/68/EU dceřinou společnosti žalovaného, společnosti K., a.s., jakožto výrobcem kotle, modulu G, který byl dodán žalobci na základě subdodavatelské smlouvy xxx ze dne 10. 2. 2020 (viz Nařízení Zemského soudu v Essenu ze dne 4. 1. 2024, sp. zn. 17 O 2/24). Návrh v této věci žalobkyně podala dne 9. 1. 2024 (viz záznam o ověření elektronického podání). 22. Předně je třeba uvést, že podle ust. § 75c odst. 4 o. s. ř. pro předběžné opatření je rozhodující stav v době vydání usnesení soudu prvního stupně (viz i Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. Cpjn 202/2016). Odvolací soud tak nemůže přihlížet k novým tvrzením odvolatelky v odvolacím řízení. 23. Odvolací soud tak nemůže přihlížet k tvrzením žalované uvedeným až v odvolání, nicméně podle ust. § 103 o. s. ř. je soud povinen vždy za řízení přihlédnout k tomu, zda jsou splněny podmínky řízení. 24. Podle ust. § 83 odst.1 o. s. ř. zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení. 25. Soud I. stupně se vůbec nezabýval tvrzeními uvedenými v návrhu, že již u stejného soudu byla zahájena na stejný návrh žalobkyně řízení vedená pod sp. zn. 34 Nc 2351/2024 a sp. zn. 34 Nc 2352/2024, o nichž žalobce tvrdí, že byla pravomocně skončena dnem vzdání se odvolání žalobkyně do usnesení o odmítnutí návrhu a do usnesení o zastavení řízení. Nicméně lze úspěšně pochybovat o správnosti tohoto tvrzení, jelikož (v případě meritorního rozhodnutí nebo rozhodnutí o zastavení řízení) může nabýt usnesení právní moci až uplynutím odvolací lhůty i protistraně (žalovanému)- viz ust. § 159 o. s. ř. Údaje k těmto řízením pak ze spisu nevyplývají. 26. Soud I. stupně se také nezabýval podmínkami řízení ve vztahu k Nařízení Zemského soudu v Essenu vydaného ve stejné věci dne 4. 1. 2024. 27. V souzené věci tak doposud nelze dovodit, zda jsou splněny podmínky řízení a zda soud I. stupně mohl ve věci jednat a rozhodnout. 28. Odvolací soud tedy z výše uvedených důvodů napadené usnesení ve vyhovujícím výroku I., jakož i v závislých výrocích II. a IV. podle ust. § 219a odst. 2 o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. 29. V dalším řízení se soud I. stupně především nejdříve bude podle ust. § 103 o.s.ř. zabývat tím, zda jsou splněny podmínky řízení. 30. Nejdříve posoudí, zda není dána překážka litispendence podle ust. § 83 odst.1 o. s. ř. ve vztahu k řízením u soudu I. stupně pod sp. zn. 34 Nc 2351/2024 a sp. zn. 34 Nc 2352/2024. 31. Pokud neshledá překážku věci zahájené ve vztahu k výše uvedeným řízením, bude se zabývat souvislostí tohoto řízení k řízení Zemského soudu v Essenu sp. zn. 17 O 2/24. 32. Přitom podle čl. 35 bod 1. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis, dále též jen „Nařízení“) jsou-li u soudů různých členských států zahájena řízení, která navzájem souvisejí, může soud, u něhož bylo řízení zahájeno později, řízení přerušit. 33. Podle čl. 35 bod 2. Nařízení, dokud není řízení u soudu, u něhož bylo řízení zahájeno jako první, skončeno v prvním stupni, může jiný soud na návrh strany řízení také prohlásit, že není příslušný, jestliže je soud, u něhož bylo řízení zahájeno jako první, příslušný pro tato řízení a spojení těchto řízení je podle jeho práva přípustné. 34. Podle čl. 35 bod 3. Nařízení pro účely tohoto článku řízení navzájem souvisejí, pokud je mezi příslušnými žalobami dán tak úzký vztah, že jejich projednání a rozhodnutí o nich ve společném řízení je vhodné k tomu, aby se zabránilo vydání vzájemně neslučitelných rozhodnutí v oddělených řízeních. 35. Podle čl. 33 odst. 1 Nařízení jsou rozhodnutí vydaná v některém členském státě v ostatních členských státech uznávána, aniž by bylo vyžadováno zvláštní řízení. 36. Pravomoc německého soudu nařídit předběžné opatření v této věci je založena čl. 35 Nařízení a příslušnost pro dané řízení pak vyplývá z článku 7 odst. 1 písm. a) nařízení Brusel I bis, podle něhož může být osoba s bydlištěm (sídlem) v některém členském státě žalována v jiném státě, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. 37. Není-li tu žádný z důvodů odepření podle čl. 34 a 35 Nařízení jsou rozhodnutí soudů členského státu v jiných členských státech uznávána automaticky (ipso iure), aniž by k tomu bylo třeba zvláštního soudního výroku. Jakmile bylo rozhodnutí v členském státě vydáno, tím samým okamžikem účinky, jež má ve státě původu, má zároveň v České republice (jako kdyby nešlo o dva různé státy) a je jím vázán každý český státní orgán. 38. Ze zásady rozšíření účinků ovšem vyplývá, že uznané rozhodnutí má v České republice právě a jen ty účinky, jež má ve státě svého původu. Účinky, které podle práva státu původu nemá, nemá ani v České republice, a to i kdyby české rozhodnutí v téže věci takové účinky mělo. 39. K posouzení otázky, zda je dána překážka litispendence podle ust. § 83 odst.1 o. s. ř. nebo res iudicata podle ust. § 159a odst. 4 o.s.ř. ve vztahu k řízení před soudem v SRN bude nutno v cizozemském řízení zjistit obsah návrhu žalobce, stav řízení, vydaná rozhodnutí a i skutečnost, zda Nařízení Zemského soudu v Essenu ze dne 4. 1. 2024, sp. zn. 17 O 2/24 nabylo právní moci a vykonatelnosti. O tomto návrhu se konečně zmiňuje i žalobkyně v emailu ze dne 2.1.2024 adresovaném žalované, který žalobkyně předložila spolu s návrhem. Soud I. stupně tak učiní za součinnosti účastníků, popř. dotazem a dožádáním u německého soudu. 40. Pokud po zjištění výše uvedených skutečností soud I. stupně dospěje k závěru, že nejsou splněny podmínky řízení, pak podle ust. § 104 odst.1 o.s.ř. řízení zastaví. 41. Jestliže dospěje k závěru, že jsou splněny podmínky řízení, pak o návrhu žalobce znovu rozhodne. V novém rozhodnutí se pak vypořádá i s námitkami žalované v odvolání, zejména ve vztahu tvrzené povinnosti a záruky žalované. 42. Neopomene, že předběžné opatření musí být nařizováno pouze v odůvodněných případech a pouze v nezbytné míře, jak opakovaně zdůrazňuje i Ústavní soud. Při rozhodování o nařízení předběžného opatření se nerozhoduje o právech a povinnostech účastníků s konečnou platností, nýbrž se jedná o opatření dočasného charakteru, jímž není prejudikován konečný výsledek sporu. Účelem předběžného opatření je tak pouze zatímní úprava práv a povinností [viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 43/94 (N 41/2 SbNU 27); usnesení sp. zn. II. ÚS 44/06 nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 30. května 2017, sp. zn. II. ÚS 1328/17]. 43. Je nutno zdůraznit, že předběžné opatření může být nařízeno jen tehdy, byla-li prokázána existence potřeby zatímně upravit poměry účastníků; ostatní rozhodné skutečnosti nemusí být spolehlivě prokázány, postačuje, jsou-li alespoň osvědčeny (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2099, s. 437). V souzeném případě účelem předběžného opatření je zatímně upravit poměry účastníků (nikoli s konečnou platností), přičemž musí být poskytnuta ochrana jak tomu, kdo o vydání předběžného opatření žádá, tak v rámci ústavních pravidel i tomu, vůči komu předběžné opatření směřuje (čl. 90 Ústavy ČR). Ochrana toho, proti komu má navrhované předběžné opatření směřovat, však nemůže dosáhnout takové intenzity, aby prakticky znemožnila ochranu oprávněných zájmů druhé strany. Jedná se přitom o opatření dočasná, jejichž trvání je omezeno, která také mohou být k návrhu zrušena, předběžným opatřením není prejudikován konečný výsledek sporu, avšak zajišťuje se jím, aby konečné rozhodnutí mohlo mít vůbec reálný význam (viz Sb. ÚS sv. 24 N 178/2001 - ÚS sp. zn. IV. ÚS 189/01). 44. Má-li být předběžné opatření nařízeno podle ust. § 74 odst. 1 o. s. ř. z důvodu zatímní úpravy poměrů účastníků, je třeba, aby byla prokázána naléhavost situace, která potřebu úpravy vyvolala. 45. V souzené věci je pak třeba i přihlédnout k tomu, že stejná povinnost byla uložena již insolvenčnímu správci dlužníka, jakož i ke skutečnosti, že ani žalobkyně netvrdí, že má žalovaná předmětné listiny v držení nebo má reálnou možnost si je obstarat (tedy že se nejedná o nemožné plnění). 46. Pokud by pak přesto soud I. stupně přistoupil k nařízení předběžného opatření, bude mít na zřeteli, že musí být určité a vykonatelné, tedy musí obsahovat i konkrétní lhůtu k plnění a způsob jakým má být plněno. 47. Jestliže uloží žalobkyni i podat žalobu k soudu, je zapotřebí označit její obsah tak, aby bylo zřejmé, o jakou žalobu se má jednat (např. žaloba na určité plnění, žaloba na určení konkrétního právního vztahu apod.), která však musí skutkově souviset s předmětem předběžného opatření. Nicméně před uložením takové povinnosti je zapotřebí se právně vypořádat i se smluvním ujednáním v záruce, že se řídí německým právem a obsahuje rozhodčí doložku odkazující na pravidla Mezinárodního rozhodčího soudu při ICC a místo konání řízení v Rakousku. 48. Pro úplnost lze ještě uvést, že výrok III. o soudním poplatku zůstal odvoláním nedotčen (ust. § 06 odst. 2 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (ust. § 238 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.). Praha 13. února 2024 JUDr. Blanka Chlostová v. r. předsedkyně senátu