USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kotrčové a soudkyň JUDr. Miluše Farské a Mgr. Daniely Večerkové ve věci nezletilého: T. K., narozený dne xxx trvale bytem xxx, Praha zastoupený xxx syna rodičů: A. K., narozená dne xxx trvale bytem xxx, Praha zastoupená advokátkou P. L., narozený dne xxx trvale bytem xxx, Praha zastoupený advokátem o úpravě výchovy, výživy a styku, k odvolání otce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 12. prosince 2023, č. j. 25 Nc 9001/2023-173, takto: I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Shora uvedeným usnesením soud prvního stupně vyslovil svoji mezinárodní nepříslušnost (výrok I.), řízení o úpravě výchovy, výživy a styku nezletilého T. zastavil (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 2. Takto rozhodl o návrhu otce na úpravu poměrů k nezletilému, který byl k soudu podán dne 2.8.2023, jímž se domáhal, aby nezletilý byl svěřen do jeho péče, aby byl upraven styk nezletilého s matkou a matce bylo určeno výživné. Argumentoval tím, že rodiče s nezletilým žili dočasně ve Španělsku, v červnu 2023 se rozešli, otec se vrátil do České republiky a matka s nezletilým, i přes otcův nesouhlas, ve Španělsku dále pobývá. 3. Matka navrhla zastavení řízení z důvodu mezinárodní nepříslušnosti, neboť nezletilý má obvyklý pobyt ve Španělsku a již dne 17. 7. 2023 podala u soudu v A. návrh na úpravu poměrů k nezletilému. Soudu předložila dekret španělského soudu ze dne 5. 10. 2023 a prohlášení prokurátora, který ji v řízení u španělského soudu zastupuje, z nichž vyplývá, že u španělského soudu je vedeno řízení o opatrovnictví a péči o nezletilého T., na základě návrhu matky ze dne 17.7.2023, řízení je vedeno pod sp. zn. 119/2023 a španělský soud uznal svou příslušnost k rozhodování. 4. Soud I. stupně prostřednictvím styčné soudkyně Haagské sítě soudců zjistil, že matka podala dne 17.7.2023 u soudu v A. návrh na úpravu poměrů a výživného k nezletilému, návrh byl dne 5.10.2023 akceptován, ve věci dosud nebylo rozhodnuto. 5. S odkazem na čl. 20 odst. 3 Nařízení Rady (EU) 2019/1111 dospěl k závěru, že není příslušný k rozhodování stran výchovy, výživy a styku nezletilého T., neboť u soudu v A. matka podala dříve (17.7.2023) návrh na zahájení řízení o poměrech nezletilého, než otec podal návrh u zdejšího soudu (2.8.2023). Vyslovil svoji mezinárodní nepříslušnost ve prospěch španělského soudu, kde bylo řízení zahájeno dříve a řízení zastavil pro překážku litispendence. O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 23 z.ř.s. 6. Otec napadl usnesení včasným blanketním odvoláním, které následně k výzvě soudu I. stupně doplnil. Uvedl, že bývalá partnerka se snaží jej vyloučit z výchovy společného dítěte, že jako muž má pramalou šanci zvítězit v soudním sporu o dítě, že i v případě bude-li zastoupen nejlepším advokátem, bude dítě svěřeno do výchovy matky a jemu bude stanovena jen vyživovací povinnost a styk s dítětem 1x za 14 dní. Popisoval práci matky ve Španělsku v barovém klubu, že žije ve Španělsku s přítelem a je bez práce, že on se staral o domácnost a syna. Hovořil o rovnováze ve vztazích a špatnosti jakékoli agrese, o své pracovní minulosti. Tvrdil, že ve Španělsku plánovali jen dočasný pobyt, že matka jedná účelově, jelikož nechtěla, aby nezletilý odjel ze Španělska, že od 18.6.2023 je mu odpírán kontakt se synem a je zasahováno do jeho osobnostních práv. Poukazoval na to, že dle čl. 7 Nařízení je výchozím kritériem pro určení místní příslušnosti soudu ve věcech rodičovské odpovědnosti obvyklý pobyt dítěte, na právo na styk s dítětem, na přenesení příslušnosti, na prohlášení vykonatelnosti rozhodnutí ve věcech rodičovské odpovědnosti, na řízení ve věci mezinárodního únosu dítěte, na úkoly dožádaných ústředních orgánů. Tvrdil, že jej matka křivě obviňuje z věcí, které se nestaly. Znovu se vyjadřoval k otázce obvyklého pobytu dítěte k datu zahájení řízení, s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2244/2011 a na důvodovou zprávu k zákonu o mezinárodním právu soukromém. Trval na tom, že obvyklý pobyt nezletilého je v České republice, zejména s ohledem na to, že se v ČR narodil, má české občanství, měl v ČR zajištěnou předškolní docházku, má v ČR pediatra, že se s matkou domluvili jen na tom zkusit žít ve Španělsku. Vznesl námitku nedostatku mezinárodní příslušnosti španělského soudu, s tím, že příslušným soudem je Česká republika, nikoli Španělské království. Navrhl, aby „soud řízení z důvodu své mezinárodní příslušnosti 1 stupně jako věcně správné potvrdil a dal tak za pravdu otce jako navrhovatele“. 7. Matka ve vyjádření k odvolání otce navrhla potvrzení napadeného usnesení jako věcně správného. Poukazovala na to, že otec nesporuje žádné rozhodující skutkové zjištění, na základě kterých soud I. stupně dospěl k závěru o své mezinárodní nepříslušnosti (o zahájení řízení u španělského soudu dne 17.7.2023, přijetí příslušnosti španělským soudem dne 5.10.2023), na nedostatek podmínky řízení (nedostatek příslušnosti českého soudu), jehož důsledkem musí být zastavení řízení dle § 104 odst. 1 o.s.ř. Tvrdila, že argumentace otce v odvolání se nezakládá na pravdě, blíže se k ní vyjádří u příslušného španělského soudu, že obvyklé místo pobytu nezletilého je ve Španělsku, kam odcestoval v květnu 2022 s oběma rodiči, po jejich vzájemné dohodě, s úmyslem ve Španělsku žít. 8. Kolizní opatrovník ve vyjádření k odvolání otce rovněž navrhl potvrzení napadeného usnesení, neboť v kontextu čl. 20 odst. 3 Nařízení Rady (EU) 2019/1111 je dána pravomoc (mezinárodní příslušnost) k rozhodování soudu ve Španělsku. Odvolání otce nepřináší žádné nové skutečnosti, které by měly vliv na napadené rozhodnutí. 9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadené usnesení, včetně řízení, které mu předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř. a aniž by bylo třeba nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř.), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 10. Podle čl. 20 odst. 3 Nařízení Rady (EU) 2019/1111 ze dne 25. června 2019 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí (dále také jen Nařízení) pokud je určena příslušnost soudu, u něhož bylo řízení zahájeno jako první, vysloví soud u něhož bylo řízení zahájeno později, nepříslušnost ve prospěch soudu, u něhož bylo řízení zahájeno jako první. 11. Podle čl. 12 Nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. prosince 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností (dále také jen Nařízení o výživném) je-li u soudů různých členských států zahájeno řízení v téže věci mezi týmiž stranami, přeruší soud, u něhož bylo řízení zahájeno později, bez návrhu řízení až do doby, než se určí příslušnost soudu, který řízení zahájil jako první (odst. 1). Jakmile je určena příslušnost soudu, u něhož bylo řízení zahájeno jako první, prohlásí se soud, u něhož bylo řízení zahájeno později, za nepříslušný ve prospěch prvního soudu (odst. 2). 12. V řízení bylo zjištěno, že matka podala dne 17.7.2023 k soudu v A. (Španělsko) návrh na úpravu poměrů nezletilého a o výživné, řízení je vedeno pod sp. zn. 119/2023, španělský soud dekretem ze dne 5.10.2023 vyslovil svoji příslušnost k rozhodování ve věci. Otec podal k českému soudu návrh na úpravu poměrů k nezletilému dne 2.8.2023. 13. S ohledem na shora uvedené soud I. stupně správně rozhodl, v souladu s čl. 20 odst. 3 Nařízení a také s čl. 12 odst. 2 Nařízení o výživném, o své mezinárodní nepříslušnosti a řízení zastavil v souladu s ust. § 103 a § 104 odst. 1 o.s.ř. pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení (nedostatek pravomoci – mezinárodní příslušnosti a překážka zahájeného řízení). Stejně správně rozhodl o nákladech řízení. 14. Odvolání otce, byť je obsáhlé, se svojí argumentací míjí s důvody, na jejichž základě bylo napadené rozhodnutí vydáno. Soud I. stupně neřešil otázkou obvyklého pobytu nezletilého, neboť ta již byla vyřešena španělským soudem, který svoji příslušnost k projednání věci přijal, a pokud otec v odvolání vznáší námitku nepříslušnosti španělského soudu, tu měl směřovat právě vůči španělskému soudu, český soud není oprávněn rozhodovat o tom, zda příslušnost španělského soudu je či není dána, může rozhodovat jen o svojí mezinárodní příslušnosti a to také učinil. 15. Odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správné podle § 219 o.s.ř. 16. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 23 z.ř.s., nebyly shledány důvody pro přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jen za podmínek stanovených v ust. § 237 o.s.ř. Praha 23. dubna 2024 JUDr. Ivana Kotrčová v. r. předsedkyně senátu