USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kotrčové a soudkyň Mgr. Daniely Večerkové a JUDr. Miluše Farské ve věci žalobkyně: S., s.r.o., IČO xxx sídlem R., Praha zastoupená advokátem P. B. sídlem B., Praha proti žalované: U., Inc., zahraniční osoba registrovaná pod č. xxx sídlem Chicago, Illinois, Willis Tower, Spojené státy americké na území ČR podnikající prostřednictvím U. Inc., odštěpný závod, IČO xxx sídlem K., Praha o zaplacení 1 800 EUR s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 7. 2. 2024, č. j. 27 C 370/2023-8 takto: Usnesení soudu I. stupně se mění tak, že se řízení nezastavuje. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením soud I. stupně řízení zastavil (výrok I.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a že žalobci se vrací poměrná část zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 196 Kč, která bude vyplacena po právní moci tohoto rozhodnutí (výrok III.). 2. Toto rozhodnutí soud odůvodnil tím, že se žalobkyně domáhá částky 1800 EUR z důvodu, že cestující J. P., L. P. a Lu. P. měli na den 11.8. 2022 platnou rezervaci u žalované na let č. xxx z Prahy do Frankfurtu, a dále na let č. xxx z Frankfurtu do San Francisca. Let č. xxx z Frankfurtu do San Francisca měl na příletu v cílové destinaci zpoždění více než 3 hodiny, v souladu s Nařízením Rady (ES) č. 261/2004 (dále jen „Nařízení“), jimiž se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě, tak měl vzniknout každému z cestujících vůči žalované nárok na zaplacení částky 600 EUR, cestující tento svůj nárok postoupili na žalobkyni. Let, při kterém došlo k namítanému zpoždění, však nebyl uskutečněn z letiště umístěného v obvodu soudu I. stupně, ani nesměřoval na takové letiště. Ve smyslu judikatury Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“), věc Emirates Airlines – Direktion für Deutschland v. Diether Schenkel, C-173/07, bod 40, byly součástí jedné cesty původních cestujících dva různé lety, neboť pojem „let“ podle čl. 3 odst. 1 písm. a) Nařízení je jedna operace letecké dopravy. Je nevýznamné, že lety jsou rezervovány současně. Shodně pojem letu definují i Pokyny Komise (EU) pro výklad Nařízení, vydané pod č. (2016/C 214/04). Pro určení příslušnosti soudu jsou dle rozhodnutí SDEU (C–204/08 P. Rehder vs. Air Baltic, body 41,43,44) rozhodná místa příletu či odletu letadla, neboť jde o jediná místa, která mají přímou vazbu s poskytovanými službami, každé z těchto míst tak zaručuje úzký vztah požadovaný pravidly o zvláštní příslušnosti uvedenými v čl. 5 bodě 1 Nařízení, a žadatel tak může dle své volby žalovat protistranu u soudu, v jehož obvodě se nachází jedno z těchto míst. Shodně určuje místní příslušnost Nařízení (EU) č. 1215/2012 (dále jen „Brusel I bis“), když v článku 7 stanoví primárně příslušnost soudu dle místa splnění závazku, což není v posuzovaném případě obvod Prahy 6, ale jedno ze dvou míst rozhodných dle závěrů shora, tj. místo odletu či místo příletu. Ustanovení Nařízení Brusel I bis o příslušnosti ve věci spotřebitelských smluv se dle čl. 17 odst. 3 nařízení Brusel I bis nevztahují na vztahy založené přepravní smlouvou, vyjma případu, kdy smlouva poskytuje kombinaci dopravy a ubytování (což zde nebylo tvrzeno), ani z uvedeného oddílu nařízení Brusel I bis proto soud svou příslušnost (a pravomoc) nedovodil. Soud tudíž shledal, že nemá mezinárodní příslušnost k projednání a rozhodnutí věci, a protože jde o neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, rozhodl dle § 104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) o zastavení řízení. Výrok o nákladech řízení byl odůvodněn § 146 odst. 1 písm. b) o.s ř. 3. Proti tomuto usnesení podala včasné odvolání žalobkyně. Namítla, že soud I. stupně se dopouští restriktivního výkladu Sdělení Komise č. 889/2002 (2016/C 214/04), a tento výklad jde proti smyslu a účelu Nařízení, neboť účelem Nařízení je zvýšit ochranu cestujících v letecké přepravě před zrušením či zpožděním letů, aby se domohli kompenzace nikoliv tak, že vynaloží dodatečné náklady za vyhledání právního zastoupení v jiných členských státech. Sdělení Komise nestanoví, že by navazující lety zakoupené v rámci jednoho balíčku nebyly jedinou jednotkou dopravy. Právě z rozsudku SDEU ve věci C–204/08 (P. Rehder vs. Air Baltic) ve spojení s čl. 7 bod 1 písm. b) odrážka druhá nařízení Brusel I bis žalobkyně dovozuje pravomoc Obvodního soudu pro Prahu 6 ve věci meritorně rozhodnout, neboť předmětem závazku bylo poskytnutí služeb na území členského státu, konkrétně na pražském letišti. SDEU ve věci C-502/18 konstatuje, že let s jedním nebo více navazujícími lety, které jsou předmětem jediné rezervace, představuje pro účely nároku cestujících na náhradu podle Nařízení jeden celek, s tím důsledkem, že se použitelnost Nařízení posoudí se zřetelem k původnímu místu odletu a cílovému místu určení (viz rozsudek ze dne 31. 5. 2018, Wegener, C-537/17, bod 25). Dále se dle tohoto rozsudku SDEU Nařízení vztahuje mimo jiné na cestující odlétající z letiště na území členského státu, na které se vztahuje Smlouva; let s mezipřistáním, který byl uskutečněn z letiště umístěného na území členského státu, tedy do působnosti Nařízení spadá. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. 4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž za tímto účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 5. V dané věci se jedná o řízení s cizím prvkem, když žalovaná je zahraniční společnost se sídlem (tedy „bydlištěm“ ve smyslu čl. 63 nařízení Brusel I bis) v USA. Protože pravomoc v daném případě nelze posoudit dle žádné dvoustranné mezinárodní smlouvy, postupoval soud I. stupně správně, jestliže se zabýval úpravou mezinárodní příslušnosti v nařízení Brusel I bis, a též příslušnou judikaturou SDEU. 6. Čl. 7 nařízení Brusel I bis upravuje případy, kdy může být osoba, která má bydliště v některém členském státě, žalována v jiném členském státě. Dle odst. 1 písm. a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, je to u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; přičemž dle písm. b) je pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, místem plnění zmíněného závazku: - v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno, - v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty; dle písm. c) nepoužije-li se písmeno b), použije se písmeno a). Ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti může být taková osoba žalována u soudu místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události (čl. 7 odst. 2). 7. I nárok z porušení smluvního závazku (ze smlouvy o letecké přepravě) je nárokem ze smlouvy ve smyslu čl. 7 odst. 1 nařízení Brusel I bis. Je tedy dle čl. 7 odst. 1 písm. a), písm. b) odrážka druhá, dána příslušnost soudu místa na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty. Ve smyslu judikatury Soudního dvora EU (rozsudek ze dne 9. 7. 2009, ve věci C-204/08, Peter Rehder v. Air Baltic Corporation) je v případě letecké dopravy osob z jednoho členského státu do jiného členského státu uskutečňované na základě smlouvy uzavřené s jedinou leteckou společností, která je skutečným dopravcem, soudem příslušným k rozhodnutí o návrhu na náhradu škody – který se zakládá na této smlouvě o přepravě a Nařízení 261/2004 – na základě volby žalobce soud, v jehož obvodě se nachází místo odletu nebo místo příletu letadla, která jsou sjednána v uvedené smlouvě. 8. Z výkladu pojmu „let“ v bodě 2.1.2 Sdělení Komise (2016/C 214/04) – Pokyny pro výklad nařízení a z rozsudku SDEU ve věci Emirates Airlines – Direktion für Deutschland v. Diether Schenkel, (C-173/07) vyplývá, že cestu zahrnující let tam a zpáteční let nelze považovat za jeden let, a ustanovení čl. 3 odst. 1 písm. a) Nařízení se tudíž nepoužije na případ cesty tam a zpáteční cesty, kdy cestující, kteří původně odletěli z letiště na území členského státu, se vrátí na toto letiště letadlem, které odletělo z letiště umístěného ve třetí zemi, a kteří nastoupili na let provozovaný leteckým dopravcem třetím země, bez ohledu na okolnost, že let tam i zpáteční let jsou rezervovány současně. 9. Pokud jde však o dva nebo více navazujících letů do cílového místa určení ve smyslu čl. 2 písm. h) Nařízení (nazývaných v judikatuře SDEU též „let s mezipřistáním sestávající ze dvou nebo více úseků“), uskutečněných na základě jedné rezervace, zde naopak nelze každý z těchto letů považovat za samostatné přepravní plnění, ale celá doprava z místa odletu do cílového místa určení se považuje za jeden přepravní celek. Tento závěr vyplývá např. z rozsudku SDEU ve věci Air France SA v. Heinz-Gerke Folkerts, Luz-Tereza Folkerts (C-11/11), rozsudku Claudia Wegener v. Royal Air Maroc SA (C-537/17) i z rozsudku ve věci CS a další v. České aerolinie (C-502/18). 10. V daném případě bylo (podle žalobních tvrzení i předloženého dokladu o rezervaci letu) místem odletu Letiště Václava Havla v Praze, a místem příletu (cílovým místem určení) letiště San Francisco International. Na základě místa odletu je proto v této věci podle čl. 7 odst. 1 písm. a), písm. b) odrážka druhá Nařízení Brusel I bis dána mezinárodní příslušnost českých soudů a místní příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 6, v jehož obvodu se Letiště Václava Havla nachází. 11. Ze shora uvedeného vyplývá, že důvod pro zastavení řízení dle § 104 odst. 1 o.s.ř. nebyl naplněn, proto odvolací soud napadené usnesení podle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, že se řízení nezastavuje. 12. O náhradě nákladů řízení, včetně tohoto řízení odvolacího, rozhodne soud I. stupně v rozhodnutí, jímž se řízení u něho bude končit (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jen za podmínek stanovených v ust. § 237 o.s.ř. Praha 15. března 2024 JUDr. Ivana Kotrčová v. r. předsedkyně senátu