ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudkyň Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a Mgr. Blanky Fauré ve věci péče o nezletilou: M. A., narozena dne xxx zastoupena opatrovníkem Městskou částí Praha sídlem n., Praha dcera rodičů: J. A., narozena dne xxx bytem Ř., Praha zastoupena advokátkou M. Š. sídlem H., Praha S. A., narozen dne xxx, státní občan Indie bytem Z., Praha zastoupen advokátem P. Ř. sídlem T., Praha o návrhu matky na zvýšení výživného pro nezletilou, k odvolání otce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. srpna 2023, č. j. 21 P 3/2017-643, 21 P a Nc 26/2023, takto: I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku o zvýšení výživného (I.) potvrzuje, ve výroku o nedoplatku na výživném (II.) se mění tak, že výše nedoplatku otce na výživném za období od 1. 9. 2021 do 29. 2. 2024 činí 45 000 Kč a otec je povinen tuto částku zaplatit do 2 měsíců od právní moci rozsudku k rukám matky. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odůvodnění: 1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zvýšil výživné stanovené otci naposledy rozsudkem ze dne 31. 1. 2020, č. j. 21 Nc 3/2017-407 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2020, č. j. 18 Co 145/2020-448 na nezletilou M. A. z částky 4 700 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2021 na částku 6 200 Kč měsíčně (výrok I.), nedoplatek otce na výživném za období od 1. 9. 2021 do 31. 8. 2023 ve výši 36 000 Kč otci uložil zaplatit ve dvou spátkách po 18 000 Kč s tím, že první splátka je splatná do 30 dnů od právní moci rozsudku a druhá do 60 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), o nákladech účastníků rozhodl tak, že žádný z nich na ně nemá právo (výrok III.). 2. Takto rozhodl v řízení, ve kterém se matka domáhala zvýšení vyživovací povinnosti otce vůči nezletilé na částku 9 000 Kč měsíčně s tvrzením, že od vydání posledního soudního rozhodnutí došlo k podstatné změně poměrů na straně nezletilé. Ta v době vydání posledního rozsudku navštěvovala mateřskou školu, od xxx nastoupila do základní školy, s čímž je spojen i růst nákladů. Majetkové a výdělkové poměry otce přitom toto zvýšení umožňují. Otec s návrhem nesouhlasil a poukazoval na skutečnost, že matka otci dlouhodobě brání ve styku s nezletilou, k čemuž by měl soud při stanovení výživného přihlédnout. Zároveň navrhl, snížení výživného na částku 2 000 Kč měsíčně, což opatrovnický soud posoudil jako protinávrh. 3. Opatrovník navrhl zvýšení výživného na částku 6 500 Kč, neboť dospěl k závěru, že je v možnostech otce výživné v této výši hradit. 4. Soud I. stupně po dokazování zahrnujícím výslech otce, výslech matky, listinné důkazy vztahující se k jejich majetkovým a výdělkovým poměrům včetně listin vztahujících se k společnosti T., s. r. o., jejímž prostřednictvím otec v minulosti v ČR podnikal, statistikou cen práce vysokoškolsky vzdělaných osob v roce 2022 na území Hl. m. Prahy, aktuální nabídkou volných pracovních míst pro obchodní poradce na území Hl. m. Prahy, dospěl k závěru, že návrh na zvýšení výživného je důvodný. Po citaci ust. § 923, § 913 odst. 1, 2 a § 915 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) a po zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že od doby posledního rozhodování ve věci výživného pro nezletilou v roce 2020 došlo zejména na straně nezletilé ke změně poměrů, které odůvodňují nové rozhodnutí o výši výživného. Oproti předchozímu rozhodnutí, kdy byla nezletilá předškolního věku, od xxx nastoupila do 1. třídy základní školy, což samo o sobě bylo spojeno s nárůstem jejích oprávněných potřeb v souvislosti s nutností zajistit vybavení do školy, plateb stravného a pobytu v družině a dalším rozvojem její školní i mimoškolní zájmové činnosti a nárůstem nákladů na zajištění běžných potřeb. Matka se na vyživovací povinnosti k nezletilé podílí svou osobní péčí, otec se na jejích potřebách podílí toliko výživným ve výši 4 700 Kč. Přitom v možnostech otce je, aby hradil zvýšené výživné ve výši 6 200 Kč. V této souvislosti soud I. stupně zhodnotil, že otec má vysokoškolské vzdělání, již několik let působí ve stejném oboru finančního poradenství, aktuálně uzavřel pracovní smlouvu na plný pracovní úvazek s americkou společností, která nemá v ČR žádné zázemí ani kanceláře, otec bude pracovat z domova, hrubý měsíční příjem byl stanoven částkou 30 000 Kč, náklady otce jsou tvořeny náklady na bydlení ve výši 21 000 Kč měsíčně, platbami za telefon a internet ve výši 1 000 Kč měsíčně a náklady na MHD. Jeho měsíční výdaje se pohybují v rozmezí 5 000–7 000 Kč, společnost T., s. r. o. měla v roce 2021 a 2022 nulový hospodářský výsledek, otec dále na svých bankovních účtech eviduje finanční prostředky v poměrně vysokých částkách, které označuje jako dary či půjčky, opakovaně argumentuje nedostatkem vlastních příjmů a problémy s podnikáním, aniž by situaci adekvátně řešil stálým zaměstnáním, přičemž následně opakovaně odjíždí na delší dobu do Indie, kde se zdržuje i více než rok. Za této situace, když otec deklaruje svůj úmysl žít v České republice s tím, že zde může žít i bez znalosti českého jazyka, soud I. stupně vycházel z potenciální možnosti otce dosahovat čistého příjmu alespoň v rozmezí částek 35 000 Kč–42.000 Kč měsíčně, o čemž svědčí i statistiky cen práce v oblasti obdobné činnosti, kterou se otec zabývá.Vyjádřil přesvědčení, že otec by si mohl, s ohledem na své vzdělání a schopnost komunikace v anglickém jazyce, zajistit adekvátní zaměstnání s příjmem v uvedeném rozpětí. Je proto v možnostech a schopnostech otce hradit částku ve výši 16 % takto soudem stanoveného potencionálního příjmu, tj. 6 200 Kč, která odpovídá oprávněným potřebám nezletilé, a to i s ohledem na její věk a četnou zájmovou školní a mimoškolní činnost. Za okamžik změny poměrů odůvodňující navýšení výživného pak považoval nástup nezletilé do základní školy ve školním roce xxx. Zároveň otci umožnil dlužné výživné za období od 1. 9. 2021 do vyhlášení rozsudku ve výši 36 000 Kč uhradit ve dvou splátkách splatných 30 a 60 dní od právní moci rozsudku. O nákladech řízení účastníků rozhodl dle § 23 z. ř. s. 5. Proti tomuto rozsudku podal včasné a přípustné blankentní odvolání právní zástupce otce, které se zavázal doplnit ihned, jakmile se s otcem spojí. V doplnění odvolání zdůraznil, že výživné je nepřiměřené, neodpovídá životní úrovni ani příjmovým a majetkovým poměrům otce, přičemž výše stanoveného výživného ho staví do situace, kdy se může dopouštět trestné činnosti. Tento stav je pak v rozporu se zájmem nezletilé. Rozsudek obsahuje svým způsobem i jistou míru svévole, výše výživného není odůvodněna potřebami nezletilé, přičemž je vytvářen stav, ve kterém absentuje jakákoli motivace matky, aby dceři zajistila řádný a dostatečný přístup k oběma rodičů. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek zrušil a vrátil soudu I. stupně s příslušným závazným právním názorem. 6. Matka a opatrovník v průběhu odvolacího jednání navrhli potvrzení rozsudku soudu I. stupně. 7. Odvolací soud poté přezkoumal rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5, § 214 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.) a odvolání otce neshledal důvodným. K důkazu zopakoval protokol o vedení pohovoru s nezletilou ze dne 20. 4. 2023, ze kterého vyplývá, že nezletilá se v době vedení rozhovoru stýkala pravidelně s otcem každý čtvrtek v rozsahu cca 2 hodin za přítomnosti matky, která překládala komunikaci nezletilé a otce. Nezletilá se snaží otci v rozsahu svých školních znalostí angličtiny porozumět. Zatím si nedovedla představit, že by se s otcem stýkala bez doprovodu matky. K dotazu odvolacího soudu matka ohledně dlužného výživného uvedla, že otec ničeho od 1. 6. 2023 neplatí, což korigovala v návaznosti na určení dlužného výživného ve výroku II. napadeného rozsudku. 8. Odvolací soud nejprve konstatuje, že odvolání otce neobsahuje žádné konkrétní odvolací námitky, které by mohly zpochybnit správnost rozhodnutí soudu I. stupně. 9. V daném případě se jedná o řízení s mezinárodním prvkem, který je dán státní příslušností otce k Indické republice, když matka i nezletilá mají českou státní příslušnost a mají svůj pobyt na území České republiky. Při neexistenci dvoustranné smlouvy s Indickou republikou, soud I. stupně proto správně mlčky dovodil svoji mezinárodní pravomoc ve věci rozhodnout dle článku 3 písm. d) Nařízení Rady (ES) č. 4/2009, když nezletilá fakticky bydlí na území České republiky v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 2. Rozhodné právo je nutno dovodit dle článku 15 téhož Nařízení s odkazem na Haagský protokol z roku 2007, když vyživovací povinnost se řídí právem České republiky, kde má nezletilá svůj obvyklý pobyt. Tyto rozhodné skutečnosti a s nimi spojené závěry o mezinárodní příslušnosti a o právu rozhodném ostatně platily i v době vydání předchozího rozhodnutí o vyživovací povinnosti otce. 10. Podle ust. § 910 odst. 1 o. z., předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. 11. Podle § 913 odst. 1 o. z., pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Dle odstavce 2 téhož ustanovení při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. 12. Podle § 915 odst. 1 o. z., životní úroveň dítěte má být v zásadě shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. 13. Podle ust. § 919 o. z., nežijí-li spolu rodiče nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, a nedohodnou-li se o plnění vyživovací povinnosti k dítěti, nebo žijí-li rodiče takového dítěte spolu, ale jeden z nich vyživovací povinnost k dítěti neplní, postupuje soud podle § 915 až 918. To platí i v případě, že soud rozhoduje o péči o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, pokud se rodiče nedohodnou o plnění vyživovací povinnosti k dítěti. 14. Podle ust. § 922 odst. 1 o. z., výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. 15. Podle ust. § 162 odst. 1 o. s. ř., předběžně vykonatelné jsou rozsudky odsuzující k plnění výživného nebo pracovní odměny za poslední 3 měsíce před vyhlášením rozsudku. 16. Předpokladem rozhodnutí soudu o změně dosavadní úpravy vyživovací povinnosti rodičů k dětem je změna poměrů účastníků. Jedná se o výsledek srovnání poměrů, z nichž vycházel soud při rozhodování o dřívější úpravě výživného, s poměry v době nového rozhodnutí (§ 923 odst. 1 o. z.). 17. Soud I. stupně správně dovodil, že od doby posledního rozhodnutí nastala podstatná změna poměrů, která odůvodňuje zvýšení vyživovací povinnosti otce vůči nezletilé, jíž je nástup nezletilé do 1. třídy základní školy, existence rozsáhlé zájmové činnosti nezletilé a s nimi logicky spojených plateb, plateb stravného a družiny. Nadto došlo k nárůstu nákladů na zajištění běžných potřeb nezletilé. Matka svou vyživovací povinnost v převážné míře nahrazuje svojí péčí. Závěry soudu I. stupně učiněné v odstavci 29 odůvodnění odvolací soud považuje za přiléhavé, odpovídající zjištěnému skutkovému stavu. Otec, vysokoškolsky vzdělaný, se zcela nevěrohodně pokouší tvrdit, že mu jeho situace neumožňuje hradit zvýšené výživné, přestože v České republice dlouhodobě žije a nyní pracuje pro americkou firmu v oboru finančního poradenství, aniž by věrohodně osvětlil důvody svých dlouhodobých, až ročních pobytů v Indii a důvody půjček nyní poskytovaných jeho přáteli v nezanedbatelné finanční výši. Pokud si otec, dle vlastního tvrzení, musel na své živobytí půjčovat od své rodiny, a nyní od svých přátel, neboť jeho měsíční příjem z pracovního poměru je 30 .000 Kč měsíčně, což přesahuje částku jím tvrzených nákladů na bydlení a ostatní potřeby včetně MHD, telefonu, internetu a zdravotního pojištění, je namístě vycházet z jeho potencionálního příjmu tak, jak přiléhavě učinil soud I. stupně. Soudem I. stupně stanovené zvýšené výživné (6 200 Kč) z potencionálního hrubého příjmu otce 35 000–42 000 Kč je přitom v relaci i s doporučující tabulkou výživného Ministerstva spravedlnosti, která se při běžném příjmu (čemuž výše uvedený potencionální příjem otce odpovídá) pohybuje ve výši 16 % pro dítě ve věku I. stupně základní školy při jedné vyživovací povinosti. Otcem navrhované výživné ve výši 2 000 Kč by bylo v naprostém nepoměru k oprávněným potřebám nezletilé a přenášelo by prakticky veškerou vyživovací povinnost na matku. 18. Odvolací soud opakovaně zdůrazňuje, že výživné je určeno nezletilému dítěti na jeho výživu a další rozvoj a nemůže být podmiňováno širším stykem otce s nezletilou. Z obsahu spisu přitom vyplývá, že o styku s nezletilou bylo vedeno řízení, probíhaly i asistované styky, ze kterých vyplynuly vyhrocené vztahy mezi rodiči a postupné navykání nezletilé na otce, který byl podstatnou část dosavadního života nezletilé v zahraničí a s nezletilou neměl osobní kontakt. Nadto nezletilá uvedla, že nyní styk probíhá jednou týdně ve čtvrtek v rozsahu cca 2 hodin, když asistence matky je nezbytná v důsledku jazykové bariéry otce, který se nenaučil český jazyk a nezletilá se anglicky přirozeně od otce, z důvodu jeho dlouhodobé nepřítomnosti v České republice, naučit nemohla. Nelze proto dovodit, že by otec měl pouze povinnost hradit výživné bez toho, aby se mohl s nezletilou stýkat s ní v přiměřeném rozsahu, přičemž nezletilá si prozatím nepřeje, jak vyplynulo z protokolu o pohovoru s nezletilou, stýkat se s otcem bez přítomnosti matky. 19. Protože v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by otec respektoval předběžnou vykonatelnost rozsudku soudu I. stupně (§ 162 odst. 1 o. s. ř., § 473 písm. a/ z. ř. s.) a zvýšené výživné pro nezletilou hradil, vznikl mu i za dobu 1. 9. 2023 do 1. 2. 2024 nedoplatek na výživném ve výši 9 000 Kč (6 x 1 500 Kč). Spolu se soudem I. stupně vyčísleným nedoplatkem na výživném 36 000 Kč proto odvolací soud uložil zaplatit otci částku nedoplatku celkem 45 000 Kč jednorázově k rukám matky do 2 měsíců od právní moci rozsudku. Odvolací soud tuto lhůtu považuje za zcela dostatečnou vzhledem k tomu, že toto výživné již mělo být nezletilou spotřebováno, a odpovídá i potencialitě příjmů otce. V tomto rozsahu proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně dle ust. § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil, jinak jej, jako věcně správný, dle ust. § 219 o. s. ř., potvrdil. 20. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 23 z. ř. s. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť zde nejsou žádné okolnosti, které by odůvodňovaly přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné. Praha 21. února 2024 JUDr. Marcela Kučerová v. r. předsedkyně senátu