ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudkyň Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a Mgr. Blanky Fauré v právní věci žalobce: T. J. M., narozen dne xxx, státní příslušník Nepálu bytem Š., Brno zastoupen advokátem xxx sídlem J., Brno proti žalované: Č., a.s., V., IČ xxx sídlem P., Praha o 1.072.268 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 11. 10. 2023, č. j. 25 C 257/2022-152, takto: I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhá zaplacení částky 1 072 268 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. 2. Takto rozhodl v řízení, ve kterém se žalobce domáhal zaplacení shora uvedené částky na základě tvrzení, že dne xxx ve xxx hodin utrpěl úraz při střetu vozidla s jeho osobou (nesporná skutečnost mezi účastníky), a to zranění středního stupně závažnosti zlomením xxx s posunem úlomků (řešeno operací), rozestup spoje klíční kosti s xxx lopatkou, zhmoždění xxx lokte, obou kolen, xxx kyčle a nosu. K zaplacení majetkové újmy je legitimována s odkazem na ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, žalovaná. V rámci svých skutkových tvrzeních žalobce uvedl, že je státním příslušníkem Nepálu a na území České republiky přicestoval v prosinci 2014 z důvodu postgraduálního doktorského studia na xxx (dále jen „MU“). Žalobci byl za tímto účelem povolen na území České republiky trvalý pobyt. V průběhu tohoto studia měl žalobce absolvovat v období od 1. 1. 2015 do 31. 7. 2017 celkem 5 semestrů studia, tj. jarní semestr 2015, podzimní semestr 2015, jarní semestr 2016, podzimní semestr 2016 a jarní semestr 2017 a po ukončení jarního semestru 2017 předložit xxx disertační práci a tuto práci následně před vědeckou komisí xxx obhájit a získat titul Ph.D. Žalobce pracoval na disertační práci od započetí studia a poznatky získané z tohoto studia průběžně zahrnoval do této disertační práce. Žalobce na toto studium nastoupil dne xxx s tím, že řádně absolvoval jarní semestr 2015 v období od 16. 2. 2015 do 22. 5. 2015, podzimní semestr 2015 v období od 21. 9. 2015 do 18. 12. 2015, jarní semestr 2016 v období od 22. 2. 2016 do 20. 5. 2016 a podzimní semestr 2016 v období od 19. 9. 2016 do 18. 12. 2016. Do jarního semestru 2017 žalobce nastoupil dne 20. 2. 2017. Konal se od 20. 2. 2017 do 23. 5. 2017, avšak žalobce ho nemohl dokončit z důvodu zdravotních následků úrazu, který utrpěl při dopravní nehodě dne xxx. Žalobce nemohl dokončit ani disertační práci, kterou hodlal předložit po skončení jarního semestru 2017, tj. v červnu 2017, vědecké komisi xxx a následně ji před touto komisí v září 2017 obhájit. Žalobce nebyl v období nejméně od 28. 3. 2017 do 28. 9. 2017 zdravotně způsobilý účastnit se studia, tj. zejména docházet do budovy xxx, účastnit se povinných a dobrovolných přednášek a seminářů v budově a mimo tuto budovu, účastnit se konzultací s vyučujícím, zahraničních seminářů, zpracovávat v ústní a písemné podobě úkoly, které od vyučujících obdržel a soustředit se na výuku v tomto období. Znamenalo to znehodnocení dosavadního studia žalobce a jeho dosavadní práce na disertační práci, kterou byl žalobce nucen po datu 28. 9. 2017 celou přepracovat a aktualizovat. Za účelem přepracování, aktualizace a dokončení disertační práce a splnění podmínek pro její obhajobu, byl žalobce nucen prodloužit své studium o další školní rok 2018/2019. Na opakované studium nastoupil dne xxx, absolvoval podzimní semestr 2018, jarní semestr 2019, dne 15. 7. 2019 žalobce dokončoval překlad disertační práce, kterou předložil vědecké komisi xxx a následně ji před touto komisí dne xxx obhájil. Žalobci v důsledku opakování školního roku 2016/2017 v novém školním roce 2018/2019 vznikla škoda spočívající v nákladech vynaložených v souvislosti s prodloužením pobytu na území Českém republiky v dalším období od 18. 6. 2018 do 17. 6. 2019 ve výši 468 000 Kč, kterou dovozuje ze ztráty stipendia ve výši 1 500 EUR měsíčně (při kurzu 26 Kč za 1 EUR), které žalobce pobíral každý měsíc po dobu řádného studia od 1. 1. 2015 do 30. 6. 2017 v programu Erasmus. Požaduje i úhradu majetkové újmy za období od 18. 6. 2018 do 17. 6. 2019 ve výši 304 268 Kč, která spočívá v nákladech na ubytování na kolejích xxx ve výši 97 090 Kč, nákladech za stravu pro 2 osoby ve výši 124 830 Kč, nákladech na zdravotní pojištění žalobce v období od 15. 6. 2017 do 14. 6. 2018 ve výši 12 734 Kč, nákladech na zdravotní pojištění jeho manželky S. S. za období od 15. 6. 2017 do 14. 6. 2018 ve výši 7 933 Kč, poplatků za prodloužení víza žalobce ve výši 2 500 Kč a jeho manželky ve výši 5 000 Kč, poplatek za prodloužení studia jeho manželky ve výši 11 245 Kč, náklady na roční předplatné MHD za 2 osoby v celkové výši 9 500 Kč, náklady na běžné denní výdaje v celkové výši 36 500 Kč, hotové výdaje spojené s ambulantním ošetřením a dalšími platbami zdravotnickým zařízením ve výši 4 869 Kč. Žalobce se dále domáhá náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve výši 200 000 Kč, která spočívá ve ztížení společenského uplatnění (dále jen „ZSU“) za trvalé následky spočívající v poškození hybnosti ramene. Žalobce nárok na náhradu škody uplatnil v řízení před Policí České republiky dne 18. 12. 2017 a následně rovněž vůči žalované. Při jednání před soudem I. stupně pak upřesnil, že k ustálení zdravotního stavu žalobce došlo až 30. 10. 2020, kdy byl vyšetřen lékařem pojišťovny při uplatnění daného nároku. 3. Žalovaná učinila nesporným tvrzení o dopravní nehodě a úrazu žalobce. Nárok uznala pouze co do výše hotových výdajů spojených s ambulantním ošetření ve výši 4 869 Kč, které žalobci vyplatila (č. l. 86 spisu). Uvedla, že žalobci již vyplatila odškodnění vytrpěných bolestí ve výši 52 419,10 Kč, náhradu nákladů vynaložených za léky ve výši 109 Kč a náhradu věcné škody za brýle ve výši 5 879 Kč. Další nároky neuznala, a to z důvodů nedostatku aktivní legitimace, co se týče nákladů, které žalobce uplatňuje za svoji manželku, neboť jeho manželka nebyla účastníkem dopravní nehody ze dne xxx a není osobou poškozenou. Dále sporuje tvrzení žalobce ohledně prodloužení studia, neboť je nelogické, pokud žalobce tvrdí, že byl nucen opakovat školní rok 2016/2017 ve školním roce 2018/2019 a není zřejmé, z jakého důvodu tento neopakoval v navazujícím školním roce 2017/2018, přičemž doložené doklady se vztahují ke školnímu roku 2017/2018. Má také za to, že pokud se žalobce domáhá majetkové újmy za ztrátu stipendia, jedná se o tentýž nárok jednou požadovaný jako stipendium a podruhé jako majetková újma spočívající v nákladech vynaložených na pokrytí životních potřeb. Žalobci nenáleží ani náklady za zdravotní pojištění a poplatky spojené s prodloužením víza, neboť není zřejmé, zda žalobce měl úmysl po dokončení studia v České republice zůstat. Zároveň vznesla námitku promlčení nároku žalobce. 4. Soud I. stupně po provedení listinných důkazů, dovození pravomoci ve věci rozhodnout a citaci příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), a zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jakož i § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Za nesporné mezi účastníky označil žalobcem uváděnou dopravní nehodu, zavinění této nehody pojištěncem žalované a utrpěný úraz žalobce. K nárokům na majetkovou újmu za náklady vynaložené žalobcem a jeho manželkou a stipendium uvedl, že ze Sdělení xxx, včetně Hodnocení studia žalobce, bezpečně vyplývá, že u žalobce nedošlo k žádnému prodloužení studia a jeho úraz se žádným způsobem neprojevil v jeho studijních výsledcích v rámci postgraduálního studia, což zcela vyvrací tvrzení žalobce, na němž je postavena žaloba. Podotkl, že postgraduální studium není časově nijak náročné a běžně studium probíhá zároveň s výkonem zaměstnání. Ze zprávy vysoké školy vyplývá, že žalobce své studijní povinnosti podle individuálního studijního plánu řádně plnil navzdory prodělané autonehodě a tento závěr je zcela logický s přihlédnutím k dalším provedeným důkazům, a to lékařským zprávám a znaleckému posudku zpracovaného v trestním řízení, z nichž vyplývá, že žalobce nebyl nijak zásadně omezen, když mohl docházet na přednášky. Samotná fikce zlomeniny byla omezením na dobu čtyř týdnů. Za nepochybné měl to, že takto krátké a nikterak zásadní omezení se nemohlo dotknout studijních povinností žalobce, neboť chodit mohl, byl omezen toliko v psaní. Co se týče náhrady škody konstatoval, že žalobce požaduje částku, kterou by musel vynaložit tak jako tak, tedy náklady na stravu, bydlení, zdravotní pojištění, prodloužení víza, denní potřeby, MHD a podobně. U těchto nákladů neshledal jakoukoliv příčinnou souvislost s předmětnou dopravní nehodu, neboť tyto náklady by žalobce vynaložil, i kdyby k nehodě nedošlo. Vzhledem k tomu, že nedošlo k žádnému prodloužení studia, nemohly ani vzniknout žádné náklady spojené s jeho prodloužením. Žalobce nepřišel ani o žádné stipendium, které bylo omezeno na 2,5 roku (30 měsíců) s maximální částkou 45 000 EUR od samého počátku. Za další důvod pro zamítnutí žaloby označil i promlčení eventuálních nároků žalobce, neboť se domáhá škody na náklady, které vynaložil v roce 2017 a tyto byly promlčeny nejpozději 31. 12. 2020. Žaloba byla žalobcem podána v září 2022 a žalovaná námitku promlčení vznesla. K ZSU žalobce uvedl, že z provedených důkazů vyplývá, že úraz žalobce za normálních okolností nezanechává žádné trvalé následky, když ze znaleckých posudků vyplývá, že doba léčení zlomeniny činí 4–5 týdnů, do šesti týdnů je zhojena zcela jistě a dvou měsíců bývají následky úrazu překonány úplně. Ze zdravotní dokumentace pak není zřejmé, z jakého důvodu doba léčení žalobce přesáhla obvyklou dobou léčení, nicméně za pravděpodobnou příčinu označil opožděnou rehabilitaci zaviněnou v důsledku postupu lékaře, jako pochybení při léčení, nebo v důsledku nedisciplinovanosti žalobce, který nerespektoval doporučení lékařů. Tato skutečnost pak přetrhává příčinnou souvislost s předmětnou dopravní nehodou a nelze ji přičítat k tíži škůdce. Nadto nárok v tomto rozsahu označil za promlčený, neboť v případě ZSU běží promlčecí lhůta od ustálení zdravotního stavu. Při jednání dne 11. 10. 2023 právní zástupce žalobce uvedl, že žalobce byl ještě v dubnu 2018 hospitalizován z důvodu operace. K ustálení zdravotního stavu dochází zpravidla 1 rok od úrazu. V případě žalobce a uváděné reoperace by bylo možno uvažovat o posunutí počátku běhu promlčecí lhůty na duben 2018, i když šlo o vyjmutí fixačního materiálu. V tomto případě však tříletá promlčecí lhůta podle § 2629 odst. 1 OZ uplynula v dubnu 2021, přičemž žaloba žalobce byla podána v září 2022. 5. Proti tomuto rozsudku podal včasné a přípustné odvolání žalobce. Ohradil se proti závěrům soudu I. stupně, že standardní doba doktorandského studia je 4 roky a že žalobce všechny povinnosti studijního plánu na jaře 2017 splnil, což je v rozporu s dalšími listinnými důkazy, které žalobce soudu předložil a kterými prokázal, že v dotčeném semestru neměl splněn potřebný počet kreditů, a to právě v příčinné souvislosti s úrazem, který utrpěl při autonehodě. Žalobce také doložil, že v důsledku úrazu byl nucen zrušit účast na vědeckých seminářích, jejichž absolvování je podmínkou pro úspěšné dokončení studia. Pokud jde o přípravu a obhajobu disertační prací, tak i při využití elektronických materiálů a internetových zdrojů, byla schopnost vědecké činnosti žalobce významně omezena, neboť trpěl nespavostí, bolestmi, docházel na rehabilitaci a nemohl používat pravou ruku. Veškerou podkladovou přípravu pro disertační práci byl žalobce nucen opakovat, neboť oblast klimatické změny je z vědeckého hlediska dynamickým oborem. Žalobce v důsledku vynucené přestávky ve vědecké činnosti musel zcela aktualizovat studijní materiály a příslušná data. Lékařský posudek J. P. ze dne 18. 9. 2017 označil za rozporný s dalšími důkazy, když uvedl, že obvyklá doba léčení úrazu, jenž žalobce utrpěl, činí 56 dnů, léčení žalobce nebylo provázeno žádnými komplikacemi s tím, že po chirurgické kontrole dne 15. 5. 2017 bylo možno xxx horní končetinu plně zatěžovat běžnou zátěží, neboť ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví odvětví soudního lékařství xxx z 22. 8. 2017 vyplývá, že obvyklá doba citelného omezení v obvyklém způsobu života při nekomplikovaném průběhu léčení nedosáhne šesti týdnů, většinou trvá až 4–5 týdnů, avšak u žalobce byla tato doba delší, než je obvyklé. Tyto rozpory ve znaleckých posudcích nesvědčí o tom, že by pro právní posouzení věci byl zjištění skutkový základ věci, který by umožňoval o nároku žalobce bez jejich vyjasnění rozhodnout. Co se týče uplatněného nároku na náhradu ZSU, zpochybnil zamítnutí důkazu znaleckým posudkem, když z odůvodnění rozsudku soudu I. stupně vyplývá, že u žalobce nebyly z neznámých důvodů ani po dvou měsících následky úrazu překonány, a konstatuje, že bez bližšího znaleckého zkoumání za pravděpodobnou příčinu soud I. stupně označil opožděnou rehabilitaci či opožděné započetí rozhýbání ramenního kloubu žalobcem. Následky na zdravotním stavu žalobce by měly být posuzovány z hlediska jejich objektivní existence, neboť z hlediska nároku na ZSU není podstatné, zda rehabilitace žalobce byla ztížena jeho subtilní tělesnou konstitucí nebo postupem lékařů, který žalobce nemohl nijak ovlivnit. Takový závěr soudu I. stupně nemá oporu ani v rozhodovací praxi soudů a soud I. stupně neprovedl potřebné důkazy k zjištění skutečného stavu věci. Navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a vrátil k dalšímu řízení. 6. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání námitky žalobce neakceptovala. Uvedla, že z oficiálního sdělení xxx vyžádaného soudem vyplývá, že žalobce splnil všechny povinnosti vyplývající z individuálního studijního plánu pro zimní jarní semestr roku 2017, a to i přes nepříznivou zdravotní situaci. Tvrzení žalobce, že neměl splněn potřebný počet kreditů, je tedy nepravdivé nebo jde o kredity vyplývající z individuálního studijního plánu pro jiné období, nicméně je zcela zjevné, že v prodlení s plněním individuálního studijního plánu nedošlo. Tvrzená neúčast na nespecifikovaných vědeckých seminářích nemá žádnou spojitost s plněním individuálního studijního plánu žalobce pro jaro 2017. Žalobce studoval doktorandské studium na xxx v období od 14. 3. 2016 do 1. 11. 2019 a obhájil disertační práci, podle očekávání, koncem roku 2019, přičemž sám žalobce tvrdí, že doba trvání výzkumného projektu je 3 roky, což odpovídá standardní době předmětného studia. Pokud tedy žalobce začal studovat v březnu roku 2016, stěží mohl projekt ukončit začátkem roku 2017. Pokud v této době došlo k převratným změnám v oboru, nemají tyto změny spojitost s nehodou a žalobce by i tak musel reflektovat tyto změny ve svých podkladech k disertační práci. Co se týče tvrzených rozporů ve znaleckých posudcích, má je za vykonstruované, když obvyklá doba léčení označená znalcem v rozsahu 56 dnů není obvyklou dobou citelného omezení v obvyklém způsobu života, přičemž konkrétní doba léčení u žalobce je ohraničena jeho operací dne xxx a kontrolou dne 15. 5. 2017, když tento den byl již stav žalobce ustálen, neboť žalobce mohl končetinu plně zatěžovat. V tento moment došlo v judikatorním slova smyslu k dovršení případného ZSU a shoduje se se závěrem soudu I. stupně, že důvody vzniku či prohloubení trvalých následků v důsledku pochybení poskytovatele zdravotnických služeb či nedisciplinovanosti žalobce v doporučené léčbě jsou druhotné, a to ve vztahu k běhu času i uplatněné námitce promlčení. Přisvědčuje tedy závěru nalézacího soudu, že tříletá promlčecí lhůta podle § 629 odst. 1 občanského zákoníku skončila v dubnu 2021, přičemž žaloba byla podána až září 2022. Toto pozdní podání žaloby zavdal žalobce svou vlastní vinou neboť, šlo již o třetí shodný žalobní návrh, když předchozí řízení byla z důvodu nezaplacení soudního poplatku žalobcem zastavena. Navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil. 7. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 8. Soud I. stupně správně dovodil svou pravomoc ve věci rozhodnout (viz bod 6 napadeného rozsudku). Rozhodným právem je s odkazem na čl. 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. ES) č. 864/2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), právo české. 9. Podle § 2758 odst. 1 o. z. pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. 10. Podle § 2894 odst. 1, 2 o. z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). (2) Nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu. 11. Podle § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil. Podle § 610 odst. 1 o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu. Podle § 611 o. z. promlčují se všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví. Podle § 626 o. z. práva na pojistné plnění počne promlčecí lhůta běžet za jeden rok od pojistné události. To platí i v případě, kdy poškozenému vzniklo přímé právo na pojistné plnění vůči pojistiteli, nebo v případě, kdy pojištěný uplatňuje vůči pojistiteli úhradu toho, co poškozenému poskytl při plnění povinnosti nahradit škodu nebo jinou újmu. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky. Podle § 635 odst. 2 o. z. právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti se promlčí nejpozději promlčením práva na náhradu škody nebo újmy, na kterou se pojištění vztahuje. 12. Odvolací soud se v rámci přezkumu napadeného rozsudku nejprve zaměřil na dílčí závěr nalézacího soudu ohledně období, ve kterém žalobce skutečně studoval postgraduální studium na xxx, když žalobce tvrdí, že soud I. stupně z předložených důkazů vyvodil nesprávné závěry o jeho studiu od března roku 2016 do listopadu roku 2019. V tomto ohledu je pravdou, že z potvrzení MU v anglickém jazyce ze dne 24. července 2017, vystaveném P. B. z oddělení mezinárodních vztahů (č. l. 13 spisu), vyplývá, že žalobce měl ukončit studium 14. července 2017, avšak zameškal jarní semestr 2017 z důvodu poúrazové léčby. V daném období nedošlo k pokroku v jeho disertační práci, nemohl se zúčastnit konferencí v Řecku, Velké Británii a Nizozemí a studium bylo prodlouženo do 14. 7. 2018. Během studia získal stipendium ve výši 1 500 EUR, které mělo pokrýt jeho životní náklady, náklady na pojištění i víza včetně cestovních výdajů do Nepálu. V rámci prodloužení studia mu již nebylo přiznané stipendium vypláceno. Za potvrzení MU ze dne 30. 10. 2017 v anglickém jazyce, vystaveném P. B. z oddělení mezinárodních vztahů (č. l. 14 spisu), vyplývá, že žalobce studoval doktorandské studium na xxx ode dne 14. 3. 2016 a že po nehodě utrpěné dne xxx byla jeho práce na disertacii velmi omezená. Ze zkoušek z jarního semestru 2017 neměl dokončenu xxx s tím, že dokončení těchto zkoušek je možné i mimo jarní semestr. Ze Sdělení ve věci výzvy Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 17. 7. 2023, podepsané děkanem xxx (č. l. 133 spisu), na dotaz soudu ve věci vysvětlení, proč žalobce neskončil postgraduální doktorandské studium na jaře 2017, jaká byla časová náročnost jarního semestru 2017 a zda nebylo možné odložit splnění studijních povinností o 2 měsíce z důvodu léčení po úraze, odpověděl, že žalobce studoval na doktorandském studiu v období od 14. 3. 2016 do 1. 11. 2019, a to formou individuálního studijního plánu plánu, přičemž základním obsahem a pilířem doktorandského studia je samostatná a tvůrčí vědecká činnost plněná studentem podle vlastního rozvrhu a časových možností bez pevného harmonogramu nebo rozvrhu. Podle časové a obsahové náročnosti je plnění povinností hodnoceno kredity, kdy 1 kredit odpovídá 25 hodinám. Na jaře 2017 studoval žalobce 1 rok od začátku studia, tedy v rámci standardní doby. Doktorandský projekt žalobce byl teoretický a nevyžadoval experimenty nebo stálou fyzickou přítomnost na pracovišti. V rámci studia v jarním semestru 2017 žalobce splnil výzkumné úkoly na svém projektu samostatně po konzultaci se školitelem cca 3x za semestr a dále konzultoval výzkum s paraelně studující kolegyní. Splnil i úkoly vyplývající ze semináře xxx, další povinnosti nebo přednášky v jarním semestru neměl. Z Přehledu studovaných předmětů, jakož i Hodnocení studia je zřejmé, že za semestr jaro 2017 splnil žalobce všechny povinnosti, když datum hodnocení je uvedeno 22. 8. 2017. 13. Takto provedené důkazy však odvolací soud neshledává v rozporu s jejich hodnocením provedeným soudem I. stupně, neboť nelze odhlédnout od skutečnosti, že potvrzení ze dne 24. července 2017 bylo vydáno před tím, než žalobce splnil své studijní povinnosti z jarního semestru, a to v srpnu roku 2017 a následně navázal druhým rokem studia, lze ho tedy označit za předčasné, a bylo na žalobci, pokud z tohoto potvrzení vyvozuje jiné závěry, než plynou z potvrzení vyžádaného soudem, aby jím uváděné rozpory řádně osvětlil. Potvrzení ze dne 30. 10. 2017 pak uvádí datum zahájení studia dne 14. 3. 2016, tedy tak, jak je uvedeno v potvrzení vyžádaném soudem, a bylo opět na žalobci, aby soudu osvětlil závěry potvrzení ze dne 30. 10. 2017, ve kterém se konstatuje, že žalobce neučinil žádný pokrok ve své výzkumné činnosti, přičemž z přehledu studovaných předmětů vyplývá, že z přípravy disertační práce a výzkumu měl studijní povinnosti splněné, byly mu uděleny kredity a mohl navazovat ve studiu v zimním semestru 2017. Nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že v Hodnocení studia pro jaro 2017 je uvedeno, že podpůrčí studenský program žalobci skončí v červenci 2017, avšak jsou identifikovány vnitřní fondy, které umožní další studium žalobce. V tomto ohledu je nutné konstatovat, že žalobce mnohé informace zkresluje nebo neuvádí na pravou míru. 14. Odvolací soud se tedy ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně v tom rozsahu, že u žalobce k žádnému prodloužení studia nedošlo a úraz se žádným způsobem neprojevil v jeho studijních výsledcích v rámci jeho postgraduálního studia, neboť žalobce řádně ukončil jarní semestr 2017, pokračoval v zimním semestru roku 2017 a úraz nezavdal příčinu k trvzenému prodloužení studia. Odvolací soud se tak shoduje se závěrem soudu I. stupně, že požadovaná náhrada škody ve výši 304 268 Kč spojená s náklady na ubytování, stravu, zdravotní pojištění poplatky za prodloužení studia, náklady na roční předplatné MHD a náklady na běžné výdaje, které žalobce požaduje, jak za sebe, tak i za svou manželku, by žalobce vynaložil i bez toho, aniž by došlo k dopravní nehodě, a chybí tedy jakákoliv příčinná souvislost s předmětnou dopravní nehodou. Nadto byly tyto náklady kryty stipendiem ve výši 1 500 EUR, jak ostatně vyplývá z Potvrzení ze dne 24. 7. 2017 ve spojení s informacemi o programu Erasmus (Dohoda o krytí grantu ze dne 19. 12. 2014/č. l. 10 spisu/). Nelze si nepovšimnout a je obsahem spisu, že manželka žalobce dne 1. 11. 2017 uzavřela pracovní smlouvu na dobu neurčitou na plný pracovní úvazek s místem výkonu práce Brno, ČR, a tedy její žalobcem tvrzené náklady byly saturovány z titulu pracovněprávního vztahu (zdravotní pojištění) a nemohly vzniknout pouze z důvodu žalobcem tvrzeného prodloužení studia. Z provedeného důkazu Sdělení výše pojistného plnění ze dne 17. 5. 2021 (č. l. 186) pak vyplývá, že nárok ve výši 4 869 Kč za náklady spojené s ambulantním ošetřením a dalšími platbami zdravotnickým zařízením byl žalobci zaplacen. 15. Co se týče požadovaného stipendia ve výši 1 500 EUR za měsíc, z provedených listiných důkazů týkajících se přiznání tohoto stipendia jednoznačně vyplývá omezení jeho vyplácení 30 měsíci (2,5 roku) a částkou 45 000 EUR. Z Dohody o krytí grantu ze dne 19. 12. 2014 vyplývá čerpání grantu od 15. 12. 2014 do 14. 7. 2017, což odpovídá i poznámce k jarnímu semestru 2017 v Hodnocení studia pro jaro 2017, kde je uvedeno, že podpůrčí studenský program žalobci skončí v červenci 2017, avšak jsou identifikovány vnitřní fondy, které umožní další studium žalobce. Avšak ze Sdělení ve věci výzvy Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 17. 7. 2023 vyplývá, že žalobce započal studium na xxx až 14. 3. 2016, tedy je zřejmé, že z fondu čerpal za jiným účelem a podpůrná doba skončila v průběhu studia, což by se stalo i bez toho, aniž by došlo k dopravní nehodě a zranění žalobce. Závěr soudu I. stupně o nedůvodnosti žaloby v rozsahu 468 000 Kč je tak správný. 16. V tomto nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že v Uplatnění nároku poškozeného na náhradu škody ze dne 18. 12. 2017 žalobce nárok na náhradu stipendia uplatňuje alternativně, pokud mu žalovaná neuhradí nároky na skutečnou škodu za ubytování, zdravotní pojištění a víza žalobce a jeho manželky, poplatek za prodloužení studia manželky, náklady MHD a běžné výdaje včetně nákladů za ambulantní ošetření vzniklé v odbobí od 15. 6. 2017 do 14. 6. 2018. 17. Odvolací soud má však výhrady k hodnocení promlčení majetkové újmy ve výši 304 268 Kč vzniklé za období od 18. 6. 2018 do 17. 6. 2019. Z odůvodnění napadeného rozsudku v bodě 24 vyplývá, že soud I. stupně vycházel z toho, že žalobce v požaduje náklady vynaložené v roce 2017. Nicméně žalobce žalobou požadoval náklady vynaložené za období od 18. 6. 2018 do 17. 6. 2019. Z toho důvodu nelze ani uvažovat o přerušení běhu promlčecí lhůty tohoto nároku dle § 648 o. z. z důvodu jeho uplatnění v trestním řízení dne 18. 12. 2017. Nicméně i tento nárok je s odkazem na § 635 odst. 2 o. z., § 629 odst. 1 o. z. promlčen, neboť poslední žalobcem uváděný náklad měl být vynaložen dne 17. 6. 2019, tříletá promlčecí lhůta tak uplynula dne 17. 6. 2022, přičemž žaloba byla podána až 14. 9. 2022. Odvolací soud uzavírá, že po této korekci je i tento dílčí závěr soudu I. stupně správný. 18. Žalobce dále v odvolání namítá, že se soud řádně nevypořádal s jeho požadavkem na náhradu ZSU, když vycházel z rozporuplných znaleckých posudků znalkyně S. D. ze dne 22. 8. 2017, vypracovaného v rámci trestního řízení, a znaleckého posudku J. P. K tomu je nejprve nutno poznamenat, že oba posudky vychází se stejných údajů ohledně operace, lékařské kontroly 15. 5. 2017, lékařské kontroly a doporučení rehabilitace ze dne 7. 6. 2017 a 1. 8. 2017. P. konstatuje, že doložená léčba je do 1. 8. 2017. Je však zřejmé, že kontrola na chirurgické ambulanci proběhla i dne 14. 8. 2017 a chirurg zapsal, že pacient je bez větších obtíží, bolestivost se xxx ramene je minimální při zátěži, podle rentgenu zcela zhojeno, lomené linie jsou nezřetelné, byla naplánována kontrola až na 22. 1. 2018. P. dále vycházel z toho, že po kontrole dne 15. 5. 2017 bylo možné xxx horní končetinu zatěžovat běžnou zátěží a že z hlediska chirurgického a ortopedického se poškozený již od této kontroly mohl zapojit do programu vztahujícímu se k doktorandskému studiu a mohl cestovat, přičemž rehabilitační léčba nevyžadovala pracovní neschopnost. xxxá pak konstatovala, že u pacienta byla doba léčení delší, a to zejména rehabilitace, přičemž z dokumentace nevyplývá, že by vznikly nějaké závažné komplikace při léčení a že by hojení bylo zpomalené či ničím narušené. V závěru uvedla, že je pravděpodobné, že tato delší doba léčení byla zaviněna nečinností, neboť kontrola lékaře neproběhla po čtyřech týdnech, ale až po šesti týdnech, což mohlo způsobit prodloužení rehabilitace a potíže žalobce. 19. Soud I. stupně však v případě ZSU při vypořádání námitky promlčení nevycházel z ustálení zdravotního stavu dne 15. 5. 2017 tak, jak jej uvedl P., ani z posudku D., která se k němu v posudku vůbec nevyjadřovala, ale z tvrzené operace v dubnu 2018 (hospitalizace od 23. 4. 2018 do 26. 4. 2018), kdy byl žalobci vyjmut kovový materiál s tím, že k ustálení zdravotního stavu dochází zpravidla rok po úraze (tj. v daném případě k xxx), a posunul ustálení zdravotního stavu na duben 2018. Tato úvaha nalézacího soudu vedená ve prospěch žalobce není založena na sporovaných znaleckých posudcích, ale na skutkových zjištěních ohledně vyjmutí kovového materiálu z klíční kosti, když od dubna 2018 žalobce ve svých žalobních tvrzení žádné potíže neuvádí a měla probíhat pouze rehabilitace. Lze tedy uzavřít, že ustálení zdravotního stavu skutečně došlo po vyjmutí kovové části klíční kosti v odbobí od 23. 4. 2018 do 26. 4. 2018, žalobce však svůj nárok uplatnil až v září 2022, přičemž tříletá promlčecí lhůta k uplatnění tohoto nároku uplynula nejpozději 26. 4. 2021. S ohledem na tento závěr odvolací soud již nepřezkoumával závěry soudu I. stupně ohledně zpřetrhání příčinné souvislosti mezi následky způsobenými předmětnou dopravní dopravní nehodou a pozdní rehabilitací žalobce. Z důvodu promlčení daního nároku by bylo nadbytečné vypracování znaleckého posudku za účelem ohodnocení ZSU. 20. V protokolu o jednání před soudem I. stupně žalobce také tvrdil, že k ustálení zdravotního stavu došlo v 30. 10. 2020, kdy byla vypracována Zpráva lékařky žalobkyně Z. Š. k trvalým následkům úrazu. Odvolací soud nepřesvědčil ani této námitce, neboť z hlášení trvalých následků lékaři pojišťovny ze strany žalobce v uvedeném datu nevyplývá, že k ustálení zdravotního stavu došlo až tento den, když ani v tomto hlášení není zaznamenáno, že by následky úrazu přetrvávaly více jak 2,5 roku. 21. Odvolací soud proto ze všech těchto důvodů rozsudek v napadeném výroku o věci samé (I) a nákladovém výroku (II.) jako věcně správný potvrdil (ust. § 219 o. s. ř.). 22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř., když úspěšná žalovaná žádné náklady odvolacího řízení nepožadovala. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1, ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení, a to za podmínek stanovených v § 237 o. s. ř. Praha 28. února 2024 JUDr. Marcela Kučerová v. r. předsedkyně senátu