USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudkyň Mgr. Blanky Fauré a JUDr. Ivy Zemanové ve věci žalobkyně: C., s.r.o. (C., s.r.o.), IČO xxx sídlem N., Praha zastoupena advokátem V. N. sídlem R., O. proti žalované: M., reg. č. xxx sídlem M., E., Rakousko zastoupena evropským advokátem M. A. sídlem V., Praha o nahrazení projevu vůle – uložení povinnosti souhlasit s vydáním předmětu úschovy uloženého u soudu, k odvolání žalobkyně a žalované proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20. 6. 2024, č. j. 24 C 291/2023-23, takto: Usnesení soudu I. stupně se mění tak, že se řízení nezastavuje. Odůvodnění: 1. Shora uvedeným usnesením Obvodní soud pro Prahu 4 zastavil řízení (výrok I.), o nákladech řízení rozhodl tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na jejich náhradě částku 27.104 Kč (výrok II.), zároveň žalobkyni vrátil část soudního poplatku v částce 1.000 Kč (výrok III.). 2. Soud I. stupně takto rozhodl v řízení o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy, jež je tvořen částkou ve výši 643.000 Kč. Uvedenou finanční částku do soudní úschovy Obvodního soudu pro Prahu 4 uložil svým usnesením ze dne 22. 2. 2022, vydaným dle § 80 odst. 1 tr. řádu, policejní orgán. Proti tomuto usnesení si účastnice nepodaly stížnost. Uvedená peněžitá částka je uložena u Obvodního soudu pro Prahu 4, a to v řízení vedeném pod sp. zn. xxx. 3. Žalovaná ve svém vyjádření, kromě nesouhlasu s žalobou, vznesla námitku nepříslušnosti českých soudů k projednání uvedené věci, neboť je společností se sídlem v Rakousku. Zároveň navrhla, aby žaloba byla zamítnuta a finanční částka ze soudní úschovy vydána žalované. 4. Jelikož se jedná o řízení s cizím prvkem, kde žalovaná je korporací rakouského práva se sídlem v EU, soud I. stupně aplikoval čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamenku a Rady č. 1215/2012 (dále jen „Nařízení“), když vyloučil aplikaci článků citovaného Nařízení upravujících zvláštní příslušnost a výlučnou příslušnost, za situace, kdy pravomoc soudu nebyla založena postupem dle čl. 26 odst. 1 Nařízení. Po citaci § 103 a 104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) řízení zastavil. O náhradě nákladů řízení rozhodl s odkazem na § 146 odst. 2 o. s. ř. a zároveň rozhodl o vrácení relevantní části soudního poplatku. 5. Proti rozhodnutí podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání, ve kterém namítala, že úschova byla podepsaným obvodním soudem přijata na základě pravomocného usnesení policejního orgánu č. j. xxx podle § 289 a násl. z.č. 292/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.), již tímto řízením byla založena příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 4 v dané věci. Žalovaná proti usnesení o složení finančních prostředků do úschovy Obvodního soudu pro Prahu 4 nic nenamítala. Nabytím právní moci uvedeného usnesení a přijetím prostředků ze strany Obvodního soudu pro Prahu 4 byla založena příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 4 pro řízení o nahrazení souhlasu podle § 299 odst. 1 z. ř. s., neboť pro řízení o nahrazení souhlasu je příslušný pouze soud, u nějž probíhá řízení o úschově. Odkázala na § 6 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“), dle kterého je pravomoc českých soudů dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Namítá také, že logikou napadeného usnesení by žalobu na nahrazení souhlasu dle § 299 odst. 2 z. ř. s. mohla podat pouze žalovaná, což se v dané věci stalo jejím podáním ze dne 20. 3. 2024. Dále odkazuje na čl. 7 bod 2 a 3 Nařízení, z něhož dovozuje pravomoc Obvodního soudu pro Prahu 4 ve věci rozhodnout a nesouhlasí s názorem žalované, že místně příslušným je Obvodní soud pro Prahu 1. Navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a přiznal žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení. 6. Žalovaná ve svém druhém vyjádření k odvolání uvedla, že přestože zpochybnila pravomoc a příslušnost českých soudů a upozornila na správnou aplikaci práva hmotného, po opětovné analýze věci a seznámením se s obsahem odvolání žalobkyně má za to, že ve věci jsou pravomocné pouze české soudy podle českého procesního práva. Navíc finanční částku za utržený prodej předmětného vozidla drží v úschově český soud, což přispěje k snadnějšímu výkonu rozhodnutí v dané věci. Avšak navrhuje, aby byla věc postoupena místně příslušnému soudu – Obvodnímu soudu pro Prahu 1. 7. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, dle § 212 a § 212a o. s. ř., aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 8. Podle § 299 odst. 1, 2 z. ř. s. byl-li souhlas s vydáním předmětu úschovy odepřen, lze jej nahradit pravomocným rozsudkem soudu, kterým bylo rozhodnuto, že ten, kdo vydání odporoval, je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy žadateli. (2) Pro řízení o nahrazení souhlasu podle odstavce 1 je příslušný soud, u něhož probíhá řízení o úschově. 9. Podle § 88 písm. d) o. s. ř. namísto obecného soudu, popřípadě namísto soudu uvedeného v § 85a, je k řízení příslušný soud, u něhož probíhá řízení o úschovách, jde-li o rozhodnutí, že ten, kdo odporoval vydání předmětu úschovy žadateli, je povinen s ním souhlasit. 10. Podle čl. 26 odst. 2 Nařízení není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se žalovaný řízení účastní proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle článku 24 výlučně příslušný. 11. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Nd 130/2016 ze dne 25. 8. 2016 článek 26 odst. 1 Nařízení upravuje nejen mezinárodní příslušnost (pravomoc), ale také místní příslušnost soudu, u kterého byla žaloba podána. Vyjádří-li se žalovaný k žalobě, aniž by nejpozději současně s tímto vyjádřením namítl nedostatek příslušnosti dotčeného soudu, pak – nejde-li o některý z případů výluční příslušnosti vypočtených v článku 24 nařízení Brusel I. bis – se nejpozději k tomuto okamžiku stane dotčený soud (mezinárodně i místně) příslušným. 12. V posuzovaném případě se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť spor je vedený mezi společností se sídlem v České republice, založené dle práva České republiky, a společností se sídlem v Rakousku, založené podle rakouského práva. Pravomoc českých soudů bylo proto nutno z důvodu neexistence dvoustranné smlouvy upravující problematiku místa sudiště posoudit dle Nařízení, tak jak to učinil soud I. stupně. V daném případě se také nejedná o řízení upravené v čl. 24 Nařízení. 13. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaná se k žalobě vyjádřila, v rámci vyjádření vznesla protinávrh a dále i námitku mezinárodní i místní nepříslušnosti. Námitku mezinárodní nepříslušnosti, na kterou reagoval soud I. stupně napadeným usnesením, však v rámci vyjádření se k odvolání odvolala a setrvala na námitce nepříslušnosti místní. 14. S ohledem na shora uvedená zákonná ustanovení § 299 z. ř. s. a čl. 26 odst. 2 Nařízení odvolací soud uzavírá, že žalovaná vznesla pouze námitku místní nepříslušnosti, která však není důvodná, neboť místně příslušným je výlučně soud, u něhož řízení o úschovách probíhá, a to i s odkazem na § 88 písm. d) o. s. ř. 15. Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu I. stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že se řízení nezastavuje. O náhradě nákladů řízení, včetně odvolacího, bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci samé. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2, ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení, je za podmínek stanovených v § 237 o.s.ř. Praha 2. srpna 2024 JUDr. Marcela Kučerová v. r. předsedkyně senátu