USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudkyň Mgr. Blanky Fauré a JUDr. Ivy Zemanové ve věci žalobkyně: C., a.s., IČO xxx (dříve S., a.s.) sídlem S., M. zastoupena advokátkou Š. M. sídlem B., Praha proti žalované: I. T., narozena dne xxx evidenčním pobytem C., Praha o zaplacení 107 857,21 Kč s příslušenstvím a 50 013,15 Kč s příslušenstvím, odvolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 28. 2. 2024, č. j. 27 C 60/2023-71, takto: Usnesení soudu I. stupně se zrušuje a věc se vrací soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením soud I. stupně řízení zastavil (výrok I.), o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků na ně nemá právo (výrok II.) a žalobkyni vrátil soudní poplatek (výrok III.). 2. Takto rozhodl o nároku žalobkyně uplatněného u soudu dne 20. 9. 2022 z postoupené pohledávky, kterou se domáhala úhrady v záhlaví uvedených částek s tvrzením, že právní předchůdce žalobkyně společnost R., a.s., vydala žalované kreditní kartu a poskytla jí spotřebitelský úvěr, poté co bylo k odvolání žalobkyně usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. 1. 2024, č.j. 18 Co 380/2023-54, původní rozhodnutí soudu I. stupně o zastavení řízení z důvodu nedostatku pravomoci zrušeno a vráceno nalézacímu soudu zpět se závazným pokynem k zjištění bydliště žalované ke dni zahájení řízení. 3. Soud I. stupně konstatoval, že doplnil pátrání po bydlišti žalované a na základě informací Ministerstva vnitra a dcery žalované indentifikoval adresu na Ukrajině (ulice G., K., Ukrajina), kterou dcera žalované paní K. K. označila za faktické bydliště žalované ke dni zahájení řízení, aniž by měl důvod pochybovat o pravdivosti takového tvrzení. S odkazem na § 104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) a čl. 48 bod 5 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou, o právní pomoci v občanských věcech, ze dne 28. 5. 2001, vyhlášenou Ministrem zahraničních věcí dne 15. 11. 2002 pod č. 123/2002 Sb. m. s. (dále jen „mezinárodní smlouva“), dle které pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek, soud I. stupně uzavřel, že žalovaná neměla ke dni podání ani jedné z projednávaných žalob bydliště ani pobyt na území ČR, a naopak je měla na konkrétně zjištěné adrese na území Ukrajiny. České soudy proto nejsou k projednání věci mezinárodně příslušné. Mezinárodní nepříslušnost soudu k projednání věci představuje neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, proto není dána ani jeho pravomoc a řízení zastavil. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř., o vrácení soudního poplatku v poměrné části rozhodl dle § 10 odst. 3 věta první zákona č. 549/1991 Sb. 4. Proti tomuto usnesení podala včasné a přípustné odvolání žalobkyně. Namítla, že soud I. stupně neprovedl dostatečná skutková zjištění, neboť vycházel pouze z tvrzení dcery žalované, které považoval za dostatečné, avšak žalobkyně se s takovým postupem neztotožnila. Má za to, že vždy je nutné ověřit, zda se žalovaná na dané adrese skutečně zdržuje, a to s odkazem na již odvolacím soudem uváděné rozhodnutí Soudního dvora ve věci Lindner (C-327/10). Navrhla změnu napadeného usnesení tak, že se řízení nezastavuje. 5. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, aniž nařizoval jednání (§ 212, § 212a, § 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 6. Jak již odvolací soud konstatoval v předcházejícím rozhodnutí, soud I. stupně se s ohledem na přeshraniční prvek v řízení (žalovaná je státní příslušník Ukrajiny) správně nejprve zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti spor rozhodnout. Správně také aplikoval § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZMPS“), jehož použití je limitováno v § 2 cit. zák. tak, že se jeho další ustanovení použijí, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. V úvahu přitom přichází aplikace dvoustranné smlouvy vážící Českou republiku a Ukrajinu, která má aplikační přednost nejen před pravidly mezinárodního práva procesního obsaženými v českém právu, ale podle čl. 351 Smlouvy o fungování Evropské unie i před pravidly mezinárodní příslušnosti obsaženými v právu unijním („Práva a povinnosti vyplývající ze smluv uzavřených před 1. lednem 1958 nebo pro přistupující státy přede dnem jejich přistoupení mezi jedním nebo několika členskými státy na jedné straně a jedním nebo několika třetími zeměmi na straně druhé nejsou Smlouvami dotčeny.“). 7. Pravomoc soudů v této věci (porušení tvrzené smluvní povinnosti vyplývající ze smlouvy o kreditní kartě a poskytnutí spotřebitelského úvěru) je dvoustrannou mezinárodní smlouvou řešena právě v soudem I. stupně citovaném čl. 48 odst. 5. 8. Pojem bydliště je upraven v § 80 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Dle tohoto ustanovení člověk má bydliště v místě, kde se zdržuje s úmyslem žít, s výhradou změny okolností trvale; takový úmysl může vyplývat z jeho prohlášení nebo z okolností případu. Uvádí-li člověk jako své bydliště jiné místo než skutečné své bydliště, může se každý dovolat jeho skutečného bydliště. Proti tomu, kdo se v dobré víře dovolal uvedeného místa, nemůže člověk namítat, že má své skutečné bydliště v jiném místě. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, nemá-li člověk bydliště, považuje se za něj místo, kde žije. Nelze-li takové místo zjistit nebo lze-li je zjistit jen s neúměrnými obtížemi, považuje se za bydliště člověka místo, kde má majetek, popřípadě místo, kde měl bydliště naposledy. 9. Z obsahu spisu po doplnění dokazování vyplývá, že oslovená dcera žalované K. K. soudu podáním ze dne 28. 2. 2024 sdělila, že žalovaná ke dni zahájení řízení měla faktické bydliště na adrese jí sdělené na Ukrajině, avšak dcera žalované T. R. podáním ze dne 1. 3. 2024 potvrdila, že se v daný okamžik žalovaná nachází na Ukrajině, nicméně ke dni zahájení řízení dne 20. 9. 2022 měla adresu v České republice – H., Praha. Soud I. stupně doručoval písemnost žalované na sdělenou adresu na Ukrajině mezinárodní doručenkou, písemnost se však soudu vrátila s poznámkou „adresát neznámý“. K tomuto postupu odvolací soud pouze připomíná, že Ukrajina je signatářem Úmluvy o doručování soudních a mimosoudních písemností v cizině ve věcech občanských nebo obchodních (1965) (č. 85/1982 Sb.), avšak vznesla námitku proti čl. 10 písm a), a nelze tak doručovat na její území přímo poštou, ale je nutno doručovat prostřednictvím dožádaného orgánu. Taktéž zastupitelský úřad může soudní písemnosti doručovat pouze českým občanům. 10. Z výše uvedeného je zřejmé, že soud I. stupně nezaložil své rozhodnutí na dostatečných indiciích ohledně faktického bydliště žalované na výše uvedené adrese na Ukrajině, přičemž své rozhodnutí opřel pouze o tvrzení jedné z dcer žalované, aniž by vysvětlil, proč druhé z dcer, která jako bydliště žalované ke dni zahájení řízení označila adresu na Praze, neuvěřil. Nadto žalované nebylo ani řádně doručeno na sdělenou ukrajinskou adresu, přičemž ukrajinským doručujícím orgánem bylo uvedeno, že žalovaná je na uvedené adrese neznámá. 11. Vzhledem k tomu, že zjištění soudu I. stupně opět nejsou úplná, když bez dalšího uvěřil sdělení jedné z dcer o faktickém bydlišti žalované ke dni zahájení řízení na Ukrajině, aniž by této skutečnosti odpovídal další obsah spisu, soud I. stupně zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ust. § 219a odst. 1 písm. a/ o. s. ř.). Odvolací soud proto napadené usnesení zrušil a dle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Na soudu I. stupně bude, aby zvážil, zda je na místě doručit soudní písemnost dle Haagské úmluvy č. 85/1982 Sb. či znovu prověřil tvrzení obou příbuzných. 12. O náhradě nákladů řízení, včetně řízení odvolacího, bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci samé. Poučení: Proti tomuto usnesení je přípustné dovolání, které se podává do 2 měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím soudu I. stupně, za podmínek § 237, § 239 a násl. o. s. ř. Praha 9. srpna 2024 JUDr. Marcela Kučerová v. r. předsedkyně senátu