ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudců Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a Mgr. Blanky Fauré ve věci žalobkyně: K. R., narozená xxx, státní občanka Ruské federace, bytem xxx, Praha, zastoupená advokátkou proti žalovanému: N. R., narozený xxx, státní občan Ruské federace, bytem xxx, Praha o výmaz zápisu do veřejného seznamu podle § 986 odst. 1 o. z., o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 22. května 2024, č.j. 9 C 307/2023 – 48, takto: I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 900 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku. Odůvodnění: 1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu s návrhem na určení, že žalobkyně je (výlučným) vlastníkem (a) bytové jednotky č. xxx, nacházející se na adrese xxx, Praha, Česká republika, k. ú. xxx, obec Praha, vymezené v budově č. p. xxx, bytový dům, na pozemku parc. č. xxx s podílem na společných částech budovy a pozemcích parc. č. xxx a xxx ve výši xxx, (bytový dům zapsaný na LV č. xxx), zapsané na LV č. xxx, vedeném Katastrálním úřadem pro hl. m. Praha, Katastrální pracoviště Praha, (b) nebytové jednotky č. xxx, nacházející se na adrese xxx, Praha, Česká republika, k. ú. xxx, obec Praha, vymezené v budově č. p. xxx, bytový dům, na pozemku parc. č. xxx s podílem na společných částech budovy a pozemcích parc. č. xxx a xxx ve výši xxx (bytový dům zapsaný na LV č. xxx), zapsané na LV č. xxx, vedeném Katastrálním úřadem pro hl. m. Praha, Katastrální pracoviště Praha, vlastnický podíl ve výši id. xxx pojící se s výlučným právem užívat parkovací stání č. xxx, (dále jen „předmětné nemovitosti“)( výrok I.), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 1 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). 2. Takto soud I. stupně rozhodl v řízení, v němž žalobkyně tvrdila, že je ve svém výlučném vlastnickém právu dotčena zápisem rovnodílného podílového spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného k předmětným nemovitostem do katastru nemovitostí, provedeným dne 10. 10. 2023 na základě rozhodnutí soudu Ruské federace o vypořádání SJM účastníků xxx, ze dne xxx a xxx, o vypořádání společného jmění manželů účastníků, zaniklého rozvodem. 3. Podáním této žaloby na určení, že je výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí, podle § 986 o.z., usilovala o výmaz tohoto zápisu. Svou aktivní legitimaci k žalobě podle ustanovení § 986 o.z. vyvozovala z tvrzení, že byla k okamžiku provedení popíraného zápisu v katastru nemovitostí zapsána jako výlučný vlastník předmětných nemovitostí, a v důsledku provedení popíraného zápisu bylo její zapsané výlučné vlastnické právo k předmětným nemovitostem bez právního důvodu omezeno na spoluvlastnický podíl ve výši id. ˝ vzhledem k jejich celku. 4. Žalobkyně tvrdila, že zápis podílového spoluvlastnictví účastníků k předmětným nemovitostem byl proveden na základě rozsudku soudu Ruské federace o vypořádání zaniklého sjm účastníků, podle něhož bylo vlastnictví k předmětným nemovitostem vypořádáno tak, že účastníci jsou jejich rovnodílnými podílovými spoluvlastníky. Tento rozsudek soudu Ruské federace byl uznán v České republice. Zápis podílového spoluvlastnictví účastníků k předmětným nemovitostem do katastru nemovitostí byl proveden, ačkoli rozsudek nesplňuje náležitosti listiny pro zápis do katastru ve smyslu § 17 odst. 2 písm. a) zákona č. 256/2013 Sb., katastrální zákon, když účastníci nejsou označeni rodnými čísly a popis vypořádávaných předmětných nemovitostí neodpovídá požadavkům českého katastrálního zákona. Návrh na vklad podal žalovaný, přičemž informace, které absentovaly ve vkladovém titulu, doplnil až do formuláře návrhu na zápis práva. 5. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Namítal, že zápis vlastnických práv v katastru nemovitostí odpovídá vlastnickým vztahům, které byly založeny rozsudkem soudu Ruské federace o vypořádání společného jmění manželů, zaniklého rozvodem již ke dni 8. 6. 2017. Jedná se o již pravomocné rozhodnutí, závazné pro účastníky, které bylo uznáno v České republice. Pokud se žalobkyně žalobou o určení svého vlastnictví k předmětným nemovitostem domáhá obnovení původního zápisu, de fakto usiluje o změnu pravomocného rozsudku o vypořádání zaniklého společného jmění manželů účastníků. 6. Soud I. stupně dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Zápis vlastnického práva k předmětným nemovitostem do katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Hl. m Praha na LV xxx a LV č. xxx pro k. ú. xxx, obec Praha, provedený na základě kupní smlouvy ze dne xxx, svědčil pouze žalobkyni. Ke změně takto zapsaného stavu katastru nemovitostí došlo zápisem vkladu pod sp. zn. xxx. Účastníci jsou v katastru nemovitostí na LV xxx pro k. ú. xxx zapsáni jako spoluvlastníci bytové jednotky č. xxx, k. ú. xxx, obec Praha, vymezené v budově č. p. xxx, bytový dům, na pozemku parc. č. xxx s podílem na společných částech budovy a pozemcích parc. č. xxx a xxx ve výši xxx, na adrese xxx, Praha, a na LV č. xxx pro k.ú. xxx, obec Praha, jako spoluvlastníci s podílem id. xxx nebytové jednotky č. xxx, k.ú. xxx, obec Praha, vymezené v budově č. p. xxx, bytový dům, na pozemku parc. č. xxx s podílem na společných částech budovy a pozemcích parc. č. xxx a xxx ve výši xxx, pojící se s výlučným právem užívat parkovací stání č. xxx, každý s podílem o velikosti id. ˝ nemovitosti. 7. Zápis vkladu byl proveden na základě rozhodnutí xxx soudu města R. na D. ze dne xxx č. xxx, jímž bylo vypořádáno společné jmění účastníků mj. tak, že podíly byly uznány za rovné (1/2 pro žalobkyni, ˝ pro žalovaného) „ xxx“ V rozhodnutí nebyla uvedena rodná čísla a ani bydliště účastníků. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 31. 5. 2018, když odvolání žalobkyně proti rozhodnutí xxx soudu města R. na D. ze dne xxx, č. xxx zamítnuto. 8. Tento rozsudek byl v České republice uznán rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2022, č. j. 17 Co 328/2021 – 527; dovolání podané žalobkyní bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2023, č. j. 20 Cdo 877/2023 – 636, příslušná ústavní stížnost žalobkyně odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2024, sp. zn. IV. ÚS 2800/23. Soudy shodně konstatovaly, že po materiální stránce nebyla dána překážka vykonatelnosti, neboť bylo bez pochybností zjevné, o jakou věc (bytovou jednotku a podíl na nebytové jednotce) se jedná a jakým způsobem je o nich rozhodnuto. Nebylo pochyb o tom, o kterou bytovou jednotku a podíl na nebytové jednotce se jedná, a to na základě jejich číselného označení, adresy, číselného označení zastavěného pozemku i označení konkrétního katastrálního území, když na uvedené adrese se jiné jednotky téhož čísla nenacházejí. Sporné nebylo ani označení účastníků, neboť v záhlaví byli identifikování jménem a příjmením a z obsahu rozhodnutí vyplývala jejich adresa pobytu, datum a místo sňatku, datum rozvodu a obsah jejich společného jmění. 9. Po právní stránce soud I. stupně věc posuzoval podle § 986 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), čl. 54 odst. 1 písm. a) smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních, zveřejněna vyhláškou č. 95/1983 Sb. a § 16 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním. Dospěl k následujícím závěrům: 1/ Žalobkyně je aktivně legitimována k žalobě podle § 986 o.z., pokud tvrdí, že je ve svém právu dotčena zápisem provedeným v katastru nemovitostí bez právního důvodu ve prospěch žalovaného; 2/ zápis vkladu podílového spoluvlastnictví účastníků s podíly id ˝ vzhledem k celku byl proveden na základě platného právního titulu; 3/ vkladovou listinou je rozhodnutí soudu, které je závazné i pro žalobkyni jako osobu, v jejichž prospěch je právo v katastru dosud zapsáno. 10. K námitce žalobkyně, že rozhodnutí soudu Ruské federace, podle něhož byl vklad proveden, neoznačuje účastníky ani nemovitosti, jichž se zápis týká, v souladu s požadavky uvedenými v § 8 zákona č. 256/2013 Sb., katastrální zákon, soud I. stupně uvedl, že rozhodující při označování nemovitostí pro účely zápisů do katastru nemovitostí je, že nemůže dojít k záměně předmětu právního jednání. Nutnou podmínkou pro provedení vkladu na základě rozhodnutí soudu je právní moc rozhodnutí a z jeho výrokové části musí vyplývat, jaký vklad do katastru má být na jeho základě povolen a proveden. V daném případě byla rozhodnutí xxx soudu města R. na D. ze dne xxx, ve věci č. xxx, a usnesení k odvolání xxx oblastního soudu ze dne xxx, ve věci č. xxx v souladu s čl. 54 odst. 1 písm. a) Smlouvy ve spojení s § 16 ZMPS uznána. Tímto procesem tak nabyly stejných účinků, jako by se jednalo o rozhodnutí tuzemských soudů, a mohla tak sloužit k zápisu práva do katastru nemovitostí ve smyslu § 17 odst. 4 KZ. Lze sice souhlasit s námitkou žalobkyně, že ve výroku absentuje označení pozemku parc. č. xxx, k.ú. xxx (zastavěném budovou, v níž jsou předmětné jednotky vymezeny); uvedené však nelze považovat za vadu, která by bránila zápisu vkladu práva do katastru nemovitostí. 11. Rozhodnutí ruských soudů proto soud I. stupně považoval za materiálně vykonatelná, způsobilá být podkladem pro zápis vkladu práva do katastru nemovitostí (§ 17 odst. 4, § 8 KZ). Z výroku rozhodnutí xxx soudu města R. na D. ze dne xxx, ve věci č. xxx je přitom zcela zjevné, jakých nemovitostí se toto rozhodnutí týká a jaký vklad má být proveden. Vadou není ani skutečnost, že v rozhodnutí ruských soudů nejsou účastníci označeni datem narození a bydlištěm. Identifikace stran však vyplývá z ostatních údajů uvedených v rozhodnutí. Nelze trvat na precizním naplnění podmínek českých zákonů rozhodnutími ruských soudů, když tyto nejsou českým právním řádem (v tomto konkrétním případě) vázány; jednalo by se o přejatý formalismus, který by fakticky znemožnil žalobci domáhat se jeho práva, které mu bylo ruskými soudy přiznáno a jež bylo následně českými soudy uznáno. 12. K závěru o materiální vykonatelnosti přitom české soudy již v tomto konkrétním případě opakovaně dospěly, a to v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2022, č. j. 17 Co 328/2021–527, a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2023, č. j. 20 Cdo 877/2023–636. Žalobkyně přitom uplatňuje totožné námitky, jako v řízení o uznání rozhodnutí ruských soudů, které však byly uvedenými rozhodnutími vypořádány. 13. Soud I. stupně žalobu z uvedených důvodů zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., ve prospěch plně úspěšného žalovaného. 14. Tento rozsudek napadla žalobkyně v celém rozsahu včasným a přípustným odvoláním. Vytýkala soudu I. stupně, že nepřihlédl ke všem jím tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům (§ 205 odst. 2, písm. b) o.s.ř.)., na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním ((§ 205 odst. 2, písm. e) o.s.ř.), a v důsledku toho věc nesprávně právně posoudil (§ 205 odst. 2, písm. g) o.s.ř.). 15. Namítala, že rozhodnutí soudů, podle nichž byl proveden sporný zápis vkladu spoluvlastnictví účastníků k předmětným nemovitostem, nemají náležitosti požadované § 8 KZ a to zejména co do řádné specifikace dotčené nemovité věci a práv k této nemovité věci. Pro vkladové řízení na základě § 17 odst. 2 KZ, podle rozhodnutí soudu, jsou právně významné údaje, uvedené ve výrokové části rozsudku, nelze je dovozovat z odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku. 16. V daném případě je nepochybné, že předmětné nemovitosti nejsou v rozhodnutí soudu Ruské federace řádně specifikovány, když v jeho výroku jsou uvedena pouze čísla jednotek a adresa místa, kde se nachází, bez dalšího. Soud I. stupně tento argument žalobkyně zcela pominul, pokud uzavřel, že z podkladového rozhodnutí soudu Ruské federace je zcela zjevné, jakých nemovitostí se rozhodnutí týká a jaký vklad má být proveden. Nepřípustně vychází z obsahu rozhodnutí včetně jeho odůvodnění, pokud svůj závěr o nezměnitelnosti předmětu zápisu buduje na úvaze, která se opírá o údaje o umístění jednotky, podlahové ploše bytu a dalších údajích, zřejmých jen z odůvodnění rozhodnutí. Soud I. stupně sice konstatoval, že ve výroku rozhodnutí soudu Ruské federace absentuje označení pozemku parc. č. xxx, k.ú. xxx, nepovažoval to však za vadu titulu, ačkoli jde o rozpor s požadavky § 8 KZ ohledně označení jednotek. Žalobkyně dále vytýkala soudu I. stupně, že se nezabýval nesouladem návrhu na vklad s podkladovými listinami; v této souvislosti uvedla, že identifikační údaje osob a předmětných nemovitostí, vyžadované § 8 KZ, doplnil žalovaný jako podatel návrhu na vklad, do formuláře návrhu na vklad, ačkoli absentovaly ve výroku rozsudku soudu Ruské federace, jako vkladové listiny. Takto žalovaný doplnil parcelní číslo pozemku xxx, k.ú. xxx, a rodná čísla a adresy účastníků. 17. Stejně tak se soud I. stupně nevypořádal s námitkou žalobkyně, že účastníci vkladového řízení musí být ve vkladových listinách dostatečně idenfitikováni. V dané věci jsou však účastníci identifikovaní nedostatečně, neboť ve vkladových listinách nebyla uvedena rodná čísla (ani data narození) ani adresy trvalého pobytu účastníků, a to ani ve výrokové části, ani v odůvodnění. Příslušný katastrální úřad je při posuzování listin striktně vázán literou zákona. Katastrální úřad tedy musí postupovat striktně podle doložených údajů na podkladových listinách. Nemá pravomoc dovozovat z listin pro zápis práv do katastru informace o účastnících řízení či nemovitostech, které tyto listiny prokazatelně neobsahují. Katastrální úřad rozhoduje o splnění podmínek pro zápis navrženého práva do katastru nemovitostí. Soud I. stupně se nedostatečně vypořádal s žalobními námitkami, když neuvedl, z jakých údajů mohl příslušný katastrální úřad dovodit jednoznačnou identifikaci účastníků, když účastníci jsou označeni pouze jménem a příjmením, a to nejen ve výroku, ale i v celém záhlaví a odůvodnění. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnou napadeného rozsudku soudu I. stupně žalobě vyhověl, případě rozhodnutí soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. 18. Žalobkyně pro podporu své argumentace oslovila několik katastrálních úřadů v České republice s dotazem popisujícím okolnosti, za kterých v řešené věci došlo k provedení vkladu vlastnického práva účastníků k předmětným nemovitostem. Odpovědi pěti různých katastrálních úřadů docházejí ke stejnému závěru jako žalobkyně, a sice že vklad spoluvlastnického práva žalovaného neměl být do katastru nemovitostí za daných okolností povolen. Žalobkyně poukazuje na to, že kdyby se například žalovaný obrátil na některý z níže uvedených katastrálních úřadů, resp. katastrálních pracovišť, vklad jeho vlastnického práva by mu pravděpodobně nebyl povolen. Tento rozdílný přístup pak vede ke zjevné nepředvídatelnosti. Přitom, mezi znaky právního státu neodmyslitelně patří i zásada právní jistoty. Její nezbytnou součástí je legitimní předvídatelnost postupu orgánu veřejné moci v souladu s právem a zákonem stanovenými požadavky. Nedostatek této předvídatelnosti pak může v konečném důsledku vést k svévoli orgánu veřejné moci a stejně tak k nerovnému přístupu k účastníkům sporu. Pokud by se totiž nemovitosti nacházely v katastrálním území, u nějž vykonává správu jiný katastrální úřad, k vkladu vlastnického práva by dle výše uvedeného nedošlo. Žalobkyně je přesvědčena, že postupem žalovaného, který byl následně “posvěcen” katastrálním úřadem, byla tak zkrácena na svých právech garantovaných Listinou základních práv a svobod 19. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku soudu I. stupně. Ve vyjádření k odvolání uvedl, že odvolání jen opakuje argumenty předložené soudu I. stupně, které jsou z hlediska uplatněného nároku zcela nevýznamné a s nimiž se tento soud již vyrovnal a své závěry přesvědčivě odůvodnil. Jak uvedl již soud I. stupně, totožné argumenty žalobkyně byly soudy (Městským soudem v Praze, Nejvyšším i Ústavním soudem) již posouzeny v rámci řízení o uznání ruského rozhodnutí o vypořádání sjm účastníků, a to s totožným závěrem, že ruská rozhodnutí jsou materiálně vykonatelná. 20. Žalobní argumentace brojí proti postupu Katastrálního úřadu ve vkladovém řízení a vypočítává důvody pro něž neměl být podle jejího názoru vklad povolen, když dovozuje rozpor s požadavky katastrálního zákona na označení účastníků a zapisovaných práv; taková argumentace je však v řízení o výmazu zápisu podle § 986 odst. 1 o.z. nevýznamná. Odvolací námitky se netýkají jediné relevantní otázky, a to, zda je zapsaný právní stav po právu. Otázka vypořádání společného jmění manželů je pravomocně vyřešena rozsudkem ruského soudu, který byl v České republice soudně uznán. 21. O jaký majetek a mezi kterými účastníky se jedná, bylo zřejmé nejen účastníkům řízení před ruskými soudy (které na základě opravných prostředků žalobkyně probíhalo v několika instancích), nýbrž i soudům, které rozhodovaly o uznání ruského rozsudku o vypořádání sjm účastníků v České republice, a katastrálnímu úřadu. Je zřejmé, že český právní řád a ruský právní řád mají odlišnosti. Nicméně, jak konstatovaly soudy více stupňů v České republice, toto není překážkou k uznání konkrétního rozhodnutí ruského soudu ve věci vypořádání sjm po rozvodu manželství, včetně vypořádání vlastnictví k předmětným nemovitostem. Rozsudek soudu České republiky, kterým se uznává ruské rozhodnutí, nejenže uznává jeho platnost na území České republiky, ale ještě, v případě potřeby, adaptuje ruské rozhodnutí k českým poměrům. Pokud český soud vyslovil uznání ruského rozhodnutí o vypořádání sjm účastníků, současně vyjasnil, kterých účastníků se rozhodnutí týká a kterého majetku se to týká, a tak je jasné, že to lze použit i ve vkladovém řízení do katastru nemovitostí, tedy do českého katastru nemovitostí. 22. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení mu předcházející podle § 212 a § 212a o.s.ř.; dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. 23. Odvolání bylo projednáno podle § 101 odst. 3 o.s.ř., které se nařízeného odvolacího jednání nezúčastnily a nepožádaly o odročení jednání. 24. Soud I. stupně správně dovodil mezinárodní příslušnost českých soudů k projednání a rozhodnutí této věci s mezinárodním prvkem, daným státní příslušností účastníků k ruské federaci. Soudy České republiky mají ve vztahu ke všem veřejným seznamům vedeným orgány České republiky výlučnou pravomoc řešit žalobu dle § 985 a § 986 obč. zák., a to bez ohledu na bydliště nebo sídla stran (článek 24 odst. 1, 3 a 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech; SDEU, C-417/15, Wolfgang Schmidt proti Christiane Schmidt). 25. Předmětem sporu podle § 968 o.z. je otázka, zda žalobcovo věcné právo, zapsané do veřejného seznamu (v daném případě výlučné vlastnictví žalobkyně k předmětné nemovitosti), bylo dotčeno zápisem (v daném případě rovnodílného podílového spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného), provedeným do veřejného seznamu bez právního důvodu. 26. Právním důvodem zápisu do veřejného seznamu je třeba chápat právní důvod vzniku příslušného práva – tedy právní jednání, na jehož základě mělo příslušné věcné právo vzniknout. Podkladem pro sporný zápis do katastru nemovitostí byla v daném případě veřejná listina – rozsudky soudů Ruské federace (o vypořádání sjm účastníků) a České republiky (o uznání rozsudku v České republice). V případě takových podkladů však lze stěží uvažovat o tom, že by zápis provedený na jejich základě mohl být zápisem bez právního důvodu (s výjimkou jejich falza, což však žalobkyně ani netvrdila). 27. V daném případě soud I. stupně zjistil, že rozsudkem soudu Ruské federace bylo rozhodnuto o vypořádání zaniklého společného jmění manželů účastníků k majetku, jehož se týkal předchozí zápis vlastnického práva žalobkyně v katastru nemovitostí. Soud I. stupně (a dříve již soudy v řízení o uznání ruského rozhodnutí o vypořádání společného jmění manželů účastníků v České republice), podrobně vysvětlily, z jakých důvodů je nepochybné, že tato vkladová listina je rozhodnutím o právních vztazích účastníků ke konkrétnímu nemovitému majetku v České republice. 28. Žalobkyně ani netvrdí, že rozhodnutí ruského soudu, podle něhož byl sporný zápis vlastnického práva proveden, se týká jiného majetku, resp. jiných účastníků; netvrdí ani, že rozhodnutí nenabylo právní moci, resp. že bylo na základě mimořádného opravného prostředku zrušeno. Žalobní tvrzení i odvolací námitky se vztahují ke zpochybnění správní úvahy katastrálního úřadu při posouzení, zda je návrh na vklad práva k nemovitosti dostatečně podložen listinami, z nichž toto právo vyplývá. Takové námitky jsou však z hlediska § 968 o.z. nerozhodné. 29. Z odpovědí několika katastrálních úřadů na ( v této souvislosti nerelevantní) dotaz žalobkyně ohledně náležitostí návrhu na vklad, pak nelze ani dovodit důvodnost námitky žalobkyně, že dochází k rozdílné rozhodovací praxi katastrálních úřadů při posouzení rozhodnutí soudů jako vkladových listin, když odpovědi vesměs citovaly ustanovení katastrálního zákona, upravující náležitosti vkladových listin, aniž by bylo zřejmé, jak byl formulován dotaz žalobkyně, tj. zda bylo zdůrazněno, že vkladovou listinou je rozhodnutí cizozemského soudu, uznané v České republice. 30. Vzhledem k tomu, že odvolací námitky žalobkyně nebyly způsobilé zvrátit správné skutkové i právní závěry soudu I. stupně, odvolací soud rozsudek soudu I. stupně podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil. 31. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř.; úspěšný žalovaný má právo na náhradu nákladů řízení podle § 151 odst. 3 o.s.ř., ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a podle § 89a ex.ř., ve výši 300 Kč za jeden procesní úkon, a to za tyto úkony: vyjádření k odvolání, příprava účasti na jednání před odvolacím soudem 4.9.2024, a účast na tomto jednání ( § 1 odst. 3 písm. a), b) c), vyhlášky), celkem 900 Kč. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Praha 4. září 2024 JUDr. Marcela Kučerová v.r. předsedkyně senátu