ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudkyň Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a Mgr. Blanky Fauré v právní věci žalobkyně: I. B., narozena dne xxx bytem L., M., Ruská federace zastoupena advokátem D. K. sídlem K., Praha proti žalovanému: M. Š., narozen dne xxx bytem M., Praha zastoupen advokátem M. Š. sídlem K., Praha o určení neplatnosti smlouvy o zápůjčce, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 17. 6. 2024, č. j. 4 C 259/2023-131, takto: I. Rozsudek soudu I. stupně se mění tak, že žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení neplatnosti smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 15. 6. 2017 mezi účastníky I. R., narozená xxx, a M. Š., narozený xxx, se zamítá II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 42.172 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce M. Š., advokáta. Odůvodnění: 1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně určil, že smlouva o zápůjčce uzavřená dne 15. 6. 2017 mezi účastníky I. R., narozená xxx, a M. Š., narozený xxx, je neplatná (výrok I.), a podle úspěchu účastníků ve věci rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). 2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se nejprve žalobkyně domáhala dvou určovacích nároků, a to určení neplatnosti smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky dne 15. 6. 2017 a určení neplatnosti smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti. Poté, co řízení o určení neplatnosti smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti bylo na základě částečného zpětvzetí zastaveno, předmětem řízení zůstalo určení neplatnosti smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky dne 15. 6. 2017 (dále jen „Smlouva o zápůjčce“). Soud I. stupně dovodil svou pravomoc ve věci rozhodnout a použití českého práva s odkazem na čl. 4 odst. 1, 2 nařízení č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), a čl. 3 nařízení č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) a dohodu stran ve smlouvě. 3. Soud I. stupně po provedeném dokazování a citaci § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), shledal naléhavý právní zájem žalobkyně na určení, neboť žalobkyně není schopna domáhat se určení neplatnosti Smlouvy o zápůjčce žalobou na plnění a ani žalobu na určení samotného práva. Po citaci příslušných zákonných ustanovení uzavřel, že Smlouva o zápůjčce je neplatná, neboť nebyla řádně uzavřena žalobkyní, nýbrž blíže neztotožněnou třetí osobou, která se za žalobkyni vydávala zfalšovanými doklady a tuto smlouvu uzavřela jménem žalobkyně, aniž by si toho byla žalobkyně vědoma. Z výpisů z bankovního účtu měl za prokázané, že zápůjčka ve výši 3.000.000 Kč byla žalovaným poskytnuta bankovním převodem na bankovní účet č. xxx, který byl rovněž založen touto blíže neztotožněnou třetí osobu a s ohledem na jeho založení a pohyby na něm je zřejmé, že byl založen pouze za účelem poskytnutí dané zápůjčky. Peněžité prostředky byly téměř všechny následně v hotovosti vybrány s výjimkou částky 100.000 Kč, která byla vrácena žalovanému, a částky 100.000 Kč, která byla poukázána další osobě. Konstatoval, že smlouva o zápůjčce je reálnou smlouvou, k jejímu vzniku se vyžaduje nejen uzavření smlouvy, ale také skutečné přenechání předmětu zápůjčky. Žalobkyně však prokázala, že Smlouvu o zápůjčce neuzavřela, peněžité prostředky jí nebyly reálně předány a žalovaný tyto skutečnosti ničím nevyvrátil, respektive neprokázal, že by peněžní prostředky byly reálně předány žalobkyni, a nikoliv třetí osobě za žalobkyni se vydávající, což ani dostatečně skutkově netvrdil. S ohledem na uvedená skutková zjištění soud I. stupně žalobě v plném rozsahu vyhověl a určil, že Smlouva o zápůjčce uzavřená dne 15. 6. 2017, je neplatná. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle úspěchu účastníků ve sporu. 4. Proti tomuto rozsudku podal včasné a přípustné odvolání žalovaný, neboť dle jeho názoru soud I. stupně nesprávně vyřešil otázku naléhavého právního zájmu žalobkyně na určení, ačkoliv žalovaný poukázal na skutečnost, že paralelně probíhá exekuční řízení žalovaného proti žalobkyni, v němž byl žalobkyní podán návrh na zastavení exekuce v zásadě se shodným odůvodněním. V řízení o zastavení exekuce je na místě řešit nejen otázky o existenci vykonávané pohledávky, ale jako předběžnou otázku i platnost Smlouvy o zápůjčce. Je tak dána duplicita řízení, aniž by se s těmito okolnostmi soud I. stupně vypořádal. Nevypořádal se také s poznámkou, že za situace, že by dluh žalobkyně uznala, nese důkazní břemeno k existenci dluhu věřitel dlužníka. Uznání dluhu v případě žalobkyně navíc proběhlo ve formě veřejné listiny, notářského zápisu, sepsaného notářem M. N. pod č. j. xxx ze dne 20. 6. 2017. Zpochybňuje také šetření Policie České republiky, neboť má za to, že Policie České republiky vycházela z pasu, který předložila žalobkyně, aniž by tento vůbec jakkoliv ověřovala, a fotografie na tomto dokladu srovnala s fotografií pasu a řidičského průkazu, které označily orgány Ruské federace za padělané. Sám žalovaný není schopen rozeznat ani posoudit rozdíly obou osob zachycených na fotografiích. Avšak ani z argumentace, že nejde o totožné osoby, nevyplývá, že by s žalovaným nemohla Smlouvu o zápůjčce uzavřít žalobkyně. Odborné vyjádření tyto fotografie hodnotící totiž nemůže prokázat, že by smlouvy s žalovaným zcela jistě uzavřela jiná osoba než žalobkyně. Zpochybňuje také závěry soudu I. stupně, a to ve světle výpovědí svědkyň – spolubydlících žalobkyně a realitní makléřky, která dle tvrzení žalobkyně na celou záležitost s povodným zneužitím její identity přišla a která začala s žalobkyní komunikovat prostřednictvím platformy WA dne 5. 6. 2018 za účelem prodeje bytu. Výpovědi spolubydlících jsou také rozdílné. Závěry soudu, že Smlouva o zápůjčce je neplatná, protože ji neuzavřela žalobkyně s odkazem na § 561 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), neboť k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje jeho podpis, nejsou důkazně podepřeny, když se nalézací soud zaměřil pouze na srovnání podob žalobkyně z různých dokladů a na to, jak doklady byly použity vůči žalovanému a bankám, aniž by se vypořádal se všemi důkazy, které žalovaný předložil po poučení soudem dle § 118 a odst. 1 a 3 o. s. ř. ze dne 28. 3. 2024. Skutková zjištění soudu v rozsudku považuje žalovaný za neúplná a navrhuje, aby napadený rozsudek odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. 5. Žalobkyně se ve vyjádření k odvolání ztotožnila s odůvodněním naléhavého právního zájmu učiněným soudem I. stupně. Za řádné a směrodatné považuje odůvodnění soudu o neplatnosti uzavřené smlouvy, a to i s odkazem na ustálenou judikaturu. K práci policejního orgánu uvedla, že ten při svém rozhodování vycházel ze skutečností, které mu byly žalobkyní i žalovaným sděleny. Úvahu o tom, že neztotožnění osoby na dokladech neznamená, že smlouvu nemohla podepsat žalobkyně, považuje za lichou, neboť takové skutečnosti by si všiml notář či jeden ze zaměstnanců peněžních ústavů. Doplňuje, že žalovaný byl vůči žalobkyni nečinný, nekontaktoval ji ohledně skutečnosti, že se dostala do prodlení s úhradou dluhu a nevyvíjel činnost směřující ke zjištění stavu věci. Nereagoval ani na oznámení právního zástupce, že se jedná o zneužití identity žalobkyně, aniž by podal v této věci trestní oznámení. Má také za to, že soud rozhoduje o tom, který z důkazů provede, a proto je námitka žalovaného v tomto směru nerelevantní. Považuje za v řízení spolehlivě zjištěné, že k reálnému předání zápůjčky nedošlo, žalobkyně byla obětí podvodu a poškození cizích práv. Odkazuje na § 551 OZ, který jednoznačně stanoví, že o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Navrhla potvrzení napadeného rozsudku. 6. Odvolací soud, poté co zjistil, že odvolání byla podáno včas a osobami oprávněnými, přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a odst. 1, 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 7. Odvolací soud se přednostně zabýval odvolací námitkou spočívající v nedostatku naléhavého právního zájmu žalobkyně na uvedeném určení. 8. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 9. S ohledem na tvrzení žalobce týkající se notářského zápisu sepsaného M. N. pod č. j. xxx ze dne 20. 6. 2017, který tvoří exekuční titul v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. xxx, odvolací soud v průběhu odvolacího jednání z podání účastníků a elekronické evidence rozhodnutí odvolacího soudu zjistil, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. xxx ze dne 23. 1. 2019, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze č. j. 12 Co 118/2019 ze dne 29. 7. 2019 bylo provedení exekuce odloženo do právní moci rozhodnutí o návrhu povinné (nynější žalobkyně) na zastavení exekuce ze dne 9. 1. 2019. Z odůvodnění uvedeného usnesení se podává, že exekuce byla zahájena nynějším žalovaným proti nynější žalobkyni pro vymožení částky 3.000.000 Kč s příslušenstvím, přičemž exekučním titulem je vykonatelný notářský zápis sepsaný M. N. pod č. j. xxx ze dne 20. 6. 2017. Nynější žalobkyně v postavení povinné navrhla zastavení exekuce s tvrzením, že notářský zápis ani Smlouvu o zápůjčce uzavřenou dne 15. 6. 2017 nepodepsala, neboť byla podepsána třetí nezjištěnou osobou, která se ni vydávala. Z výše uvedeného je zřejmé, že v exekučním řízení je v rámci rozhodnutí o zastavení exekučního řízení k návrhu nynější žalobkyně řešena otázka, která má být řešena v daném řízení, tj. otázka platnosti Smlouvy o zápůjčce ze dne 15. 6. 2017. 10. V rozsudku sp. zn. 23 Cdo 2387/2022 ze dne 23. 3. 2023 Nejvyšší soud uvedl: „(29.) Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu přijaté při výkladu § 80 o. s. ř. se podává, že určovací žaloba podle § 80 o. s. ř. je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Přitom příslušné závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96; srov. I důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1628/96, ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3469/2009, ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1734/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3306/2019). (30.) Naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým, a nemá-li žalobce k dispozici jiný právní prostředek, jehož pomocí by mohl své právo hájit účinněji. Prostřednictvím určovací žaloby nelze řešit otázky, které mají význam jen pro jiné již probíhající řízení (v němž je lze řešit jako předběžné otázky) nebo které mají být podle zákona řešeny v jiném řízení; určovací žaloba je nepřípustná tam, kde neslouží potřebám praktického života, ale jen ke zbytečnému rozmnožování sporů (k tomu srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2792/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 27 Cdo 5581/2016, ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 27 Cdo 223/2018, či ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3306/2019). (31.) Jak dále vyplývá z judikatury dovolacího soudu, po nařízení soudního výkonu rozhodnutí (po pověření a nařízení exekuce) na podkladě titulu, jímž je notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, se otázka, zda oprávněná osoba má či nemá podle hmotného práva nárok na vymáhané plnění, jinak řečeno, zda pohledávka nebo jiný nárok, jichž se dohoda v zápise týká, vychází ze závazku, který nikdy nevznikl, případně již zanikl, který je neplatný nebo se promlčel, se řeší ve zvláštním „sporném“ řízení o zastavení soudního výkonu nebo exekuce. Řešení této otázky pro účely řízení o výkon rozhodnutí pomocí určovací žaloby je nepřípustné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000, ze dne 21. 5. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2714/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2018, sp. zn. 32 Cdo 3781/2017)“. 11. S ohledem na výše uvedené není správný závěr soudu I. stupně, že žalobkyně má na určení naléhavý právní zájem, neboť se domáhá řešení otázky, která má význam pro jiné, již probíhající řízení. Otázka platnosti Smlouvy o zápůjčce by měla být primárně řešena v rámci rozhodnutí o návrhu nynější žalobkyně na zastavení výše uvedeného exekučního řízení, jako otázka předběžná. Ostatně i z tohoto důvodu bylo provedení exekuce rozhodnutím odvolacího soudu č. j. 12 Co 118/2019–77 odloženo. 12. Z uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek s odkazem na § 220 odst. 1 písm. a) změnil tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 13. S ohledem na změnu výroku ve věci samé odvolací soud znovu rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně s odkazem na § 142 odst. 1 a 224 odst. 1 o. s. ř. 14. Náklady řízení úspěšného žalovaného před soudem I. stupně se sestávají z odměny advokáta dle § 7, § 9 odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. b), § 12 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“) z tarifní hodnoty 85 000 Kč za čtyři úkony právní služby po 4 500 Kč za úkon (příprava a převzetí zastoupení, podání vyjádření k žalobě, odpověď na výzvu soudu ze dne 21. 12. 2023, účast na jednání dne 4. 3. 2024), z odměny advokáta dle § 7, § 9 odst. 3 písm. a) AT z tarifní hodnoty 35 000 Kč za tři úkony právní služby po 2 500 Kč za úkon (vyjádření ze dne 28. 3. 2024, jednání 24. 4. 2024, 17. 6. 2024), a sedm režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT. S ohledem na skutečnost, že zástupce žalobce je plátcem DPH, náleží k této částce sazba DPH ve výši 21 %, tedy částka 5 796 Kč. Celkové náklady řízení žalovaného před soudem I. stupně činí 33 396 Kč. 15. Žalovaný byl úspěšný i v odvolacím řízení a náleží mu náklady řízení před odvolacím soudem. Ty se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z odvolání ve výši 2 000 Kč a z odměny advokáta dle § 7, § 9 odst. 3 písm. a) AT z tarifní hodnoty 35 000 Kč za dva úkony právní služby po 2 500 Kč za úkon (odvolání a odvolací jednání), a dva režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT. S ohledem na skutečnost, že zástupce žalobce je plátcem DPH, náleží k této částce sazba DPH ve výši 21 %, tedy částka 8 776 Kč. 16. Celkové náklady řízení žalovaného před soudy obou stupňů činí 42 172 Kč, které odvolací soud uložil procesně neúspěšné žalobkyni zaplatit žalovanému k rukám jeho právního zástupce (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.) ve lhůtě 3 dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení u soudu prvního stupně k Nejvyššímu soudu České republiky, za podmínek § 237 o. s. ř. O přípustnosti dovolání rozhodne dovolací soud. Praha 16. října 2024 JUDr. Marcela Kučerová v. r. předsedkyně senátu