USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudkyň Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a Mgr. Blanky Fauré ve věci péče o nezletilou: A. D., narozena dne xxx, státní příslušnost Ukrajina aktuálně bytem N., Praha zastoupena Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí sídlem Š., Brno dceru rodičů: M. D., narozen dne xxx bytem N., Praha zastoupen M. Ch., advokátkou sídlem U., Praha V. D., narozena dne xxx V., K., Ukrajina zastoupena U. B. K., advokátkou sídlem Praha, P., Praha o návrhu otce na vydání předběžného opatření, o odvolání otce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 3. září 2024, č. j. 50 Nc 16015/2024-131, ve znění usnesení ze dne 12. září 2024, č. j. 50 Nc 16015/2024-144, takto: I. Usnesení soudu I. stupně se zrušuje a řízení o návrhu otce ze dne 2.9.2024 se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odůvodnění: 1. Shora označeným usnesením soud I. stupně odmítl návrh otce na vydání předběžného opatření „které zaručí nezletilé A., že může bezpečně zůstat s otcem v České republice, začít zde od září chodit do školky, kde je zvyklá a zabrání tomu, aby byla matkou zavlečena zpět na Ukrajinu“ (výrok I.) a řízení o návrhu otce na úpravu styku otce s nezletilou, udělení souhlasu za matku v záležitosti pro dítě podstatné, nařízení mediace a zákazu vycestování, podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. přerušil do právní moci rozsudku Městského soudu v Brně pod sp. zn. 25 Nc 2503/2024 (výrok II.). 2. Takto soud I. stupně rozhodl o návrhu otce, došlém dne 2. 9. 2024, označeném jako „návrh otce na vydání předběžného opatření dle článku 15 bod 1 písm. a) Nařízení Rady (EU) č. 2019/1111 ze dne 25. června 2019, o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí“. 3. Otec v návrhu tvrdil, že rodiče i nezletilá A. jsou státní příslušníci Ukrajinské republiky, do České republiky uprchli v červnu 2022, kde jim byla poskytnuta dočasná ochrana (matka disponovala vízem platným do roku 2023, otec a nezl. A. do r. 2025). Rodiče jsou manželé, od srpna 2023 žijí odděleně, matka s nezl. A. na Ukrajině, otec v Praze. Matka uvažuje o rozvodu, proběhla on-line setkání rodičů s ukrajinským mediátorem. V listopadu a v prosinci 2023 nezl. A. navštívila otce v České republice v doprovodu otcovské babičky, resp. matky. Od července 2024 je nezletilá A. u otce v České republice, přeje si zde zůstat a má zde nastoupit povinný poslední rok xxx docházky. V mezidobí do srpna 2023, kdy matka bez souhlasu otce odcestovala s nezletilou A. zpět na Ukrajinu, vznikly rodině i nezletilé v České republice sociální vazby. Dne 19. 8. 2024 zahájila matka podáním u Městského soudu v Brně žádost o navrácení nezletilé A. na Ukrajinu. Dne 30. 8. 2024 proběhl pohovor ÚMPOD s nezletilou A., kde se nezl. A. jasně vyjádřila, že chce zůstat s otcem v České republice. Vydáním předběžného opatření bude chráněn zájem nezletilé A. jako dítěte ohroženého válečným konfliktem, který má negativní dopad na její život a zdraví, psychický stav, zdravý rozvoj a běžný život. 4. Soud I. stupně o tomto návrhu rozhodl shora označeným usnesením. Především uzavřel, že návrh na vydání předběžného opatření „které zaručí nezletilé A., že může bezpečně zůstat s otcem v České republice, začít zde od září chodit do xxx, kde byla již zvyklá a zabrání tomu, aby byla matkou zavlečena zpět na Ukrajinu“, považuje za neurčitý ve smyslu § 43 o. s. ř.; vzhledem k tomu, že podle § 75a o. s. ř. nelze aplikovat postup soudu podle § 43 o. s. ř., směřující k opravě a doplnění neurčitého návrhu, soud I. stupně návrh na nařízení předběžného opatření tohoto znění podle § 75a o. s. ř. výrokem I. napadeného usnesení odmítl. 5. Soud I. stupně dále konstatoval, že otec se návrhem na vydání předběžného opatření podle článku 15 odst. 1 písm. a) Nařízení Rady (EU) č. 2019/1111 ze dne 25. června 2019 dále domáhá 1/ úpravy styku s nezletilou, 2/ rozhodnutí v záležitosti pro dítě podstatné – docházky k xxx vzdělávání nezletilé, 3/ zahájení mediace obou rodičů a 4/ zákazu vycestování matky s nezletilou mimo území České republiky. 6. Soud I. stupně vzal dále za prokázané, že na základě návrhu matky na navrácení nezletilé A. ve věci mezinárodních únosů dětí podle mezinárodní smlouvy, která je součástí právního řádu (Úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí, přijaté v Haagu dne 25. října 1980 a publikované č. 34/1998 Sb., dále jen „Haagská úmluva 1980“), podaného dne 19. 8. 2024 k Městskému soudu v Brně, vede tento soud tzv. návratové řízení podle § 478 an. z. ř. s. (sp. zn. 25 Nc 2503/2024), v němž dosud nebylo rozhodnuto. 7. Za této situace soud I. stupně aplikoval článek 16 Haagské úmluvy 1980, podle něhož po obdržení oznámení o protiprávním přemístění nebo zadržení dítěte podle článku 3 soudní nebo správní orgány smluvního státu, do něhož bylo dítě přemístěno nebo v němž bylo zadrženo (v tomto případě orgány České republiky) nemohou věcně rozhodovat o právu péče o dítě, dokud nebude rozhodnuto, že dítě nemá být podle této úmluvy vráceno, nebo nebude-li podán návrh podle této úmluvy v přiměřené lhůtě po obdržení oznámení. 8. Soud I. stupně uzavřel, že ustanovení článku 16 Haagské úmluvy 1980 je, vzhledem k probíhajícímu návratovému řízení, překážkou ve vedení řízení o návrzích otce na vydání předběžných opatření podle článku 15 odst. 1 Nařízení Rady (EU) č. 2019/1111 ze dne 25. června 2019, o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí (dále jen „Nařízení”). Současně uzavřel, že v tomto návratovém řízení je řešena (soudem I. stupně nespecifikovaná) otázka, která má význam pro další rozhodnutí ve věci. Proto řízení o těchto návrzích na zatímní úpravu (styku otce s nezletilou, nahrazení souhlasu matky se zápisem nezletilé do xxx zařízení, nařízení rodinné terapie a zákazu vycestování matky s nezletilou z České republiky) podle článku 15 odst. 1 Nařízení, podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. přerušil do právní moci rozhodnutí, které bude vydáno v tzv. návratovém řízení. 9. Toto rozhodnutí soudu I. stupně napadl otec včasným a přípustným odvoláním. Otec soudu I. stupně především vytýkal, že nesprávně přerušil řízení o jeho návrzích na zatímní úpravu styku otce s nezletilou, nahrazení souhlasu matky se zápisem nezletilé do xxx zařízení, nařízení rodinné terapie a zákazu vycestování matky s nezletilou z České republiky, podaných s odkazem na článek 15 odst. 1 písem. a) Nařízení. Namítal, že soud I. stupně nesprávně aplikoval ustanovení článku 16 Haagské úmluvy 1980; citované ustanovení totiž neřeší otázku rozhodování o předběžných opatřeních, nýbrž pouze věcné rozhodování o právu péče o dítě. Soud I. stupně měl o návrzích otce rozhodnout na základě článku 15 odst. 1 písm. a) Nařízení, které v naléhavých případech svěřuje pravomoc k nařízení předběžného opatření soudům státu, v němž se dítě nachází, přestože ve věci samé je příslušný soud jiného členského státu. Soud I. stupně – Obvodní soud pro Prahu 5, je jako soud místa, na němž se nezletilá A. v České republice s otcem zdržuje, příslušný rozhodnout o návrhu na nařízení předběžného opatření podle článku 15 odst. 1 písm. a) Nařízení. Otec dále namítal, že jeho podání – návrh na nařízení předběžného opatření ze dne 2. 9. 2024, obsahuje závěrečný návrh, v němž zcela konkrétně uvedl, čeho se domáhá. Návrh v souladu s § 75 odst. 2 o. s. ř. obsahoval kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) i vylíčení skutečností, které odůvodňují předběžné opatření, a bylo z něj zcela patrno, jakého předběžného opatření se otec domáhá (otec opětovně odkázal na oddíl podání, označený jako „Závěrečný návrh“). Soud I. stupně tedy postupoval nesprávně, když návrh na nařízení předběžného opatření s odkazem na absenci náležitostí odmítl. Z obou těchto důvodů otec navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. 10. Matka ve vyjádření k odvolání uvedla, že odvolání otce není důvodné. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení soudu I. stupně zrušil a řízení o návrhu otce ze dne 2. 9. 2024, na nařízení předběžného opatření, zastavil podle § 104 odst. 1 o. s. ř., vzhledem k absenci mezinárodní příslušnosti českých soudů k rozhodování v otázkách právních vztazích mezi rodiči a dětmi, týkajících se nezletilé A. Mezinárodní nepříslušnost českých soudů k projednání návrhu otce na nařízení předběžného opatření matka namítala s odkazem na ustanovení článku 33 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou, o právní pomoci a občanských věcech, podepsanou v Kyjevě dne 28. 5. 2001, vyhlášenou pod č. 123/2002 Sb. m. s., ve znění Protokolu ze dne 14. 9. 2007, vyhlášeného pod č. 77/2008 Sb. (dále jen „Smlouva s Ukrajinou“). K probíhajícímu tzv. návratovému řízení matka uvedla, že Městský soud v Brně vydal ve věci sp. zn. 25 Nc 2503/2024, o navrácení nezl. A. do místa bydliště, dne 4. 10. 2024 rozsudek, jímž návrh matky na navrácení nezl. A. do místa jejího obvyklého bydliště v Kyjevě, Ukrajina, zamítl. Soud dospěl k závěru, že 1/ obvyklé bydliště nezl. A. je v Kyjevě na Ukrajině; 2/ otec nezl. A. od 10. 8. 2024 neoprávněně zadržuje v České republice, když ji po prázdninovém styku (9. 7. 2024–9. 8. 2024) matce nepředal; 3/ dopustil se tak mezinárodního únosu ve smyslu Haagské úmluvy 1980; 4/ z důvodu uvedeného v článku 13 al. 1 písm. b) a článku 13 al. 2 Haagské úmluvy není aktuálně v nejlepším zájmu nezletilé nařídit její navrácení. Rozhodnutí není pravomocné, matka s ním nesouhlasí. Matka podala na Ukrajině návrh na rozvod manželství s otcem a na úpravu poměrů k nezl. A. O těchto návrzích nebylo dosud rozhodnuto. 11. Kolizní opatrovník především uvedl, že ve věci (otcem navrženého) předběžného opatření nelze posuzovat mezinárodní příslušnost soudu podle článku 15 Nařízení, neboť Ukrajina není členským státem EU; je nutno postupovat podle smlouvy mezi Česku republikou a Ukrajinou, o právní pomoci v občanských věcech, č. 123/2002 Sb. m. s., ve znění protokolu č. 77/2008 Sb. m. s., tedy dvoustranné smlouvy, která se použije přednostně (čl. 351 Smlouvy o fungování Evropské unie). Podle této smlouvy je pravomoc k rozhodování o právních poměrech mezi rodiči a dětmi dána státu občanství dítěte a státu bydliště dítěte v době zahájení soudního řízení. Městský soud v Brně v rozhodnutí ze dne 4. 10. 2024 konstatoval, že obvyklé bydliště nezletilé A. je na Ukrajině a že došlo k jejímu protiprávnímu zadržení v České republice. Důvodem nenavrácení je riziko vzniku duševní a fyzické újmy pro A., které považuje Městský soud v Brně za natolik vysoké, že je namístě uplatnit výjimku z povinnosti dítě navrátit podle článku 13 písm. b) Haagské úmluvy 1980. Z ustanovení článku 33 odst. 3 Smlouvy vyplývá, že český soud může rozhodovat pouze o předběžných opatřeních, která jsou nezbytná k ochraně dítěte nebo jeho majetku. Obvodní soud pro Prahu 5 tedy podle článku 33 odst. 2 Smlouvy nemá mezinárodní pravomoc rozhodovat o vztazích mezi rodiči a dětmi. Stanovení zákazu matce vycestovat s nezletilou mimo území České republiky, jehož se otec mimo jiné návrhem na vydání předběžného opatření mimo jiné domáhá a který lze považovat za opatření nezbytné k ochraně dítěte, již bylo uloženo usnesením Městského soudu v Brně ze dne 13. 9. 2024, s tím, že trvá do právní moci rozhodnutí vydaného v tzv. návratovém řízení. Žádný z dalších návrhů otce na rozhodnutí o poměrech nezletilé A. formou předběžného opatření pak nesplňuje podmínku „nezbytnosti ochrany dítěte“, jak je předpokládána v článku 33 odst. 3 dvoustranné smlouvy. 12. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu I. stupně v celém rozsahu (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř., § 75c odst. 4 o. s. ř.). Otec v odvolání sice uvedl, že napadá výrok I. (odmítnutí návrhu), avšak na základě posouzení odvolání podle obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) je zřejmé, že usnesení soudu I. stupně je napadeno v celém rozsahu (tj. výrok I. i výrok II.). Jednání nebylo nařízeno, když odvolací soud dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky pro potvrzení ani pro změnu napadeného rozhodnutí (§ 214 odst. 2 písm. d/ o. s. ř.). 13. Podle článku 16 Haagské úmluvy 1980 soudní nebo správní orgány smluvního státu, do něhož bylo dítě přemístěno nebo v němž bylo zadrženo, nemohou po obdržení oznámení o protiprávním přemístění nebo zadržení dítěte věcně rozhodovat o právu péče o dítě, dokud nebude rozhodnuto, že dítě nemá být podle této úmluvy vráceno, nebo nebude-li podán návrh podle této úmluvy v přiměřené lhůtě po obdržení oznámení. 14. Podle článku 33 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou, o právní pomoci v občanských věcech (č. 123/2002 Sb. m. s.), upravujícího pravomoc soudů smluvních stran v právních vztazích mezi rodiči a dětmi, se „vztahy mezi rodiči a dětmi se řídí právním řádem té smluvní strany, jejímž je dítě občanem. Je-li to v nejlepším zájmu nezletilého dítěte, mohou se tyto vztahy řídit právním řádem smluvní strany, na jejímž území má dítě bydliště“ (odst. 1); „k rozhodování o právních vztazích mezi rodiči a dětmi je dána pravomoc jak soudu smluvní strany, na jejímž území má dítě bydliště v době zahájení soudního řízení, tak i soudu smluvní strany, jejímž občanem je dítě“ ( odst. 2); „v neodkladných případech, kdy justiční orgán jedné smluvní strany nemá pravomoc podle odstavce 2 tohoto článku, může sám na základě svých právních předpisů učinit předběžná opatření nezbytná k ochraně nezletilého dítěte nebo jeho majetku a neprodleně o tomto rozhodnutí písemně informuje justiční orgán druhé smluvní strany, jejímž občanem je dítě, a současně přiloží kopie příslušných dokumentů“ (odst. 3). 15. Z předloženého spisu odvolací soud zjistil, že v návrhu došlém soudu I. stupně dne 2. 9. 2024 otec v úvodu podání žádal, aby soud vydal předběžné opatření podle článku 15 odst. 1 písm. a) Nařízení, „neboť se jedná o případ ohroženého dítěte ve věci s mezinárodním prvkem“; předběžné opatření by mělo „zaručit nezletilé A., že může bezpečně zůstat s otcem v České republice, začít zde od září chodit do xxx, kde byla již zvyklá a zabrání tomu, aby byla matkou zavlečena zpět na Ukrajinu“ (č. l. 76, body 1 a 6 podání). Otec dále uvedl, že „v zájmu nezletilé je její svěření předběžným opatřením do péče otce v České republice, a to na dobu podle úvahy soudu, s ohledem na otázku xxx docházky otec považuje za minimální vhodnou dobu 6 měsíců“ (č. l. 79 p. v., bod 60 podání). Oddíl podání, označený jako „Závěrečný návrh“, obsahuje petit, jímž otec navrhl, aby soud vydal usnesení, jímž určí, že „otec je oprávněn se s nezletilou A. D., nar. xxx, stýkat v České republice v období do vydání tohoto usnesení do dne 28. 2. 2025“ (bod II petitu na č.l. 80); jímž „udělí za matku souhlas k docházce nezletilé xxx vzdělávání v xxx, se sídlem Praha “ (následující bod petitu – omylem, duplicitně označený jako I.); jímž „otci a matce uloží, aby nejpozději do 5 pracovních dnů od vydání tohoto usnesení kontaktovali xxx, ….., a zahájili zde terapii k nápravě své komunikace o nezletilé A.“ (následující bod petitu, duplicitně označený jako II.); jímž „ se matce zakazuje s nezletilou vycestovat mimo území České republiky a matka je povinna zdržet se protiprávního přemístění nezletilé“ ( následující bod petitu, označený jako III.). 16. Na základě uvedených zjištění je zřejmé, že výrokem I. napadeného usnesení soud I. stupně rozhodl o „návrhu“ (na vydání předběžného opatření, které zaručí nezletilé A., že může bezpečně zůstat s otcem v České republice, začít zde od září chodit do školky, kde je zvyklá a zabrání tomu, aby byla matkou zavlečena zpět na Ukrajinu), který nebyl podáním otce ze dne 2. 9. 2024 vůbec uplatněn. Formulace „předběžné opatření, které zaručí…“, uvedená v úvodu podání (oddíl I.), jen obecně popisuje záměr, s nímž byl podán návrh na vydání předběžného opatření; konkrétní žádání (petit) je uvedeno v oddíle VI. podání označeném jako „Závěrečný návrh“. 17. Z podání – návrhu na vydání předběžného opatření, je tedy zřejmé, že otec se záměrem dosáhnout „záruky pro nezl. A., že může bezpečně zůstat s otcem v České republice….“ navrhuje, aby soud předběžným opatřením, vyhraženým pro naléhavé případy, bez ohledu na případnou absenci své mezinárodní příslušnosti (srov. odkaz navrhovatele na článek 15 odst. 1 písm. a) Nařízení, jehož paralelou je v dané věci ustanovení článku 33 odst. 3 Smlouvy s Ukrajinou) zatímně upravil konkrétní práva a povinnosti rodičů k nezl. A., způsobem dostatečně určitě popsaným v bodu II. a následujících petitu podání. 18. Pokud soud I. stupně výrokem I. rozhodl o návrhu, který nebyl podán, nebyly splněny podmínky řízení o takovém návrhu podle § 104 odst. 1 o. s. ř.; vzhledem k tomu, že absence návrhu je neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení, odvolací soud usnesení soud I. stupně ve výroku I. podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. c) o. s. ř. řízení v tomto rozsahu zastavil. 19. O návrzích otce na nařízení předběžného opatření 1/o úpravě styku, 2/ o nahrazení souhlasu matky se zápisem nezletilé do xxx zařízení v Praze, 3/ o nařízení rodinné terapie a 4/ o zákazu vycestování nezletilé z České republiky, rozhodl soud I. stupně výrokem II., podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. řízení přerušil. 20. Podle § 212a odst. 6 o. s. ř. usnesení, jímž nebylo rozhodnuto o věci samé, lze přezkoumat jen z důvodů, které se týkají toho, co soud I. stupně řešil ve výroku usnesení. Výjimku představují zmatečnostní vady, k nimž odvolací soud přihlédne z úřední povinnosti. Odvolací soud se v této souvislosti zabýval důvodností námitky matky i kolizního opatrovníka, týkající se nedostatku mezinárodní příslušnosti českých soudů k vydání otcem navržených předběžných opatření. 21. Ustanovení článku 33 odst. 3 smlouvy s Ukrajinou (obdobně jako ustanovení článku 15 odst. 1 písm. a) Nařízení, citované otcem, které se však v dané věci neaplikuje vzhledem k čl. 351 Smlouvy o fungování Evropské unie), umožňuje v naléhavých případech zasáhnout i soudu mezinárodně nepříslušnému, pokud se dítě nachází ve státě, v němž vykonává soudní moc. 22. V daném případě jsou konkrétní předběžná opatření otcem navrhována s tím, že citovaným ustanovením požadovaná naléhavost případu spočívá v tom, že „je zde riziko přemístění nezletilé matkou do země válečného konfliktu, …… s průvodními jevy – chronický stres, absence vhodných úkrytů před raketami v místě bydliště matky“. 23. Ve vztahu k posouzení naléhavosti přijetí otcem navrhovaných opatření však uvedené okolnosti nejsou rozhodné; skutečnost, že „je zde riziko přemístění nezletilé matkou do země válečného konfliktu“ je významná v řízení o navrácení dítěte (§ 478 z. ř. s.), zahájeném návrhem matky podaným před podáním tohoto návrhu na nařízení předběžných opatření. V tomto řízení jsou shodné otcem tvrzené okolnosti hodnoceny z hlediska existence zvláštních podmínek pro vyloučení povinnosti soudu České republiky nařídit navrácení dítěte (existence vážného nebezpečí, že návrat by dítě vystavil fyzické nebo duševní újmě nebo je jinak dostal do nesnesitelné situace). Jako opatření k zajištění podmínek pro navrácení dítěte byla přijata opatření podle § 486 z. ř. s., včetně otcem (v tomto řízení) požadovaného zákazu vycestování nezletilé mimo území České republiky. 24. Vzhledem k tomu, že otcem tvrzené skutečnosti neodůvodňují naléhavost přijetí navrhovaných opatření formou zatímní úpravy podle článku 33 odst. 3 Smlouvy s Ukrajinou, nebyla ke dni zahájení řízení o příslušných návrzích otce dána mezinárodní příslušnost českých soudů k projednání a rozhodnutí o tomto návrhu. 25. Pokud zde ke dni zahájení řízení o návrhu otce na nařízení předběžných opatření podle článku 15 odst. 1 písm. a) Nařízení, resp. článku 33 odst. 3 Smlouvy s Ukrajinou, nebyly podmínky řízení pro intervenci českých soudů, které nejsou – vzhledem ke státní příslušnosti nezl. A. k Ukrajině a jejímu obvyklému bydlišti tamtéž, příslušné k řízení ve věcech péče o nezletilou, nelze tento nedostatek podmínek řízení nikterak zhojit. Vzhledem k tomu, že řízení o návrhu otce ze dne 2. 9. 2024 nemělo pro nedostatek podmínek řízení, spočívajících v mezinárodní příslušnosti českých soudů k tomuto řízení, vůbec proběhnout, odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. unesení soudu I. stupně zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. c) o. s. ř. řízení zastavil. 26. O nákladech řízení před soudem I. stupně a před soudem odvolacím bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. a podle § 142 odst. 1, § 150 o. s. ř.; odvolací soud podle § 150 o. s. ř. zvláště přihlédl k tomu, že jde o řízení v péče o nezletilé, mezi rodiči a dětmi, kdy by uložení platební povinnosti nepřispělo ke stabilizaci již tak narušených rodinných vztahů. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Praha 21. října 2024 JUDr. Marcela Kučerová v. r. předsedkyně senátu