USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Freiberta a soudkyň JUDr. Heleny Karetové a Mgr. Alice Žáčkové ve věci nezletilého: J. K., narozený xxx bytem B., C., Spolková republika Německo zastoupený opatrovníkem Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí sídlem Š., Brno syna otce: P. K., narozený xxx bytem J., Praha zastoupený advokátkou V. Š. sídlem N., Praha a matky E. A. D., narozená xxx bytem B., C., Spolková republika Německo zastoupená advokátem V. N. sídlem O., Praha o návrhu otce na úpravu poměrů k nezletilému, k odvolání otce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. března 2024, č. j. 31 Nc 4/2024-16, 31 P a Nc 9/2024, takto: I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Shora označeným usnesením soud prvního stupně vyslovil svoji nepříslušnost k projednání návrhu otce ze dne 19. 2. 2024 (výrok I.), řízení o něm zastavil (výrok II.) a o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že na ni nemá právo žádný z účastníků (výrok III.). 2. Rozhodl tak v řízení, v němž otec navrhoval, aby nezletilý žil s ním v Praze namísto C. v Německu, kde nezletilý pobývá s matkou nyní. Z návrhu mimo jiné vyplynulo, že nezletilý se narodil xxx ve městě F. v Německu, v období od 12. 3. 2020 žil s rodiči v Praze. Od 1. 5. 2023 se pak rodiče s nezletilým přestěhovali do C. v Německu, kde také byli oba rodiče zaměstnáni. Matka s nezletilým v C. žije a dosud pracuje, zatímco otec od 1. 9. 2023 pracuje na xxx a žije v Praze. Nezletilý v C. chodí do mateřské školky. 3. Soud prvního stupně na základě skutečností uvedených samotným otcem v podaném návrhu dospěl k závěru, že ve věci není dána pravomoc českých soudů, neboť místo „obvyklého pobytu“ nezletilého ve smyslu článku 7 odst. 1 nařízení Rady (EU) 2019/1111 ze dne 25.6.2019 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí (dále jen „nařízení Brusel II ter“) se nachází v Německu. Nezletilý od 1. 5. 2023 v C. sdílel s oběma rodiči společnou domácnost, v době podání návrhu otce nezletilý chodil do mateřské školy v C. a bydlel v tomto městě s matkou, tj. nezletilý žil již x měsíců mimo území České republiky. Soud prvního stupně proto z uvedených důvodů řízení podle ustanovení § 103 a § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil. O nákladech řízení rozhodl prvostupňový soud podle ustanovení § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. 4. Proti tomuto usnesení podal včasné odvolání otec, jenž namítal, že obvyklé bydliště nezletilého je stále dáno v České republice, neboť přemístění života rodiny do Německa dne 1. 5. 2023 je pouze přechodným stavem a od počátku bylo počítáno s návratem rodiny zpět do České republiky, jakmile otec opět nastoupí do zaměstnání v České republice. Nezletilý je od března 2020 nahlášen v Praze k trvalému pobytu a dne 1. 6. 2022 byl registrován k dětské zubařce. Otec až do ledna 2023 pracoval v České republice na xxx, již v únoru 2023 vstoupil do kontaktu s vedením xxx. Protože nové zaměstnání otce bylo dáno až od nového akademického roku 2023/2024, tj. od září 2023, souhlasil otec pouze s dočasným přestěhováním do Německa. Otec poté řádně v září 2023 nastoupil do nového zaměstnání v L., matka se však odmítla vrátit zpět do České republiky a otci se nepodařilo ji do současné doby přemluvit. Do konce roku 2023 otec z C. do L. dojížděl obvykle jeden den v týdnu, od ledna 2024 již musel v České republice každý týden trávit alespoň dny tři. O úmyslu otce setrvat obvyklým bydlištěm svým i nezletilého v Praze pak svědčí také komunikace s pražskou mateřskou školkou, z níž plyne, že ačkoli byla docházka nezletilého ukončena dne 30. 4. 2023, otec preferoval, aby nezletilý do této školy docházet nepřestával, a dotazoval se školky, zda by se do ní mohl nezletilý po letních prázdninách vrátit. Odvolacímu soudu proto otec navrhl napadené usnesení změnit tak, že se nepříslušnost českých soudů nevyslovuje a řízení se nezastavuje. 5. Matka ve svém vyjádření k odvolání navrhla prvostupňové usnesení potvrdit a uvedla, že naopak český pobyt oba rodiče vnímali jako dočasný s tím, že rodina bude bydlet stabilně právě v C. Matka se synem původně do roku 2020 bydlela v C. (sama bez otce), do České republiky se se synem přestěhovali v březnu 2020, tedy krátce před uzavřením českoněmeckých hranic z důvodu covidové pandemie, aby otec neměl se synem (v důsledku uzavření hranic) ztížený kontakt. Během rodičovské dovolené umožnil zaměstnavatel matce „home office“, ale vícekrát zdůraznil, že je to věc dočasná, a od května 2023 požadoval matčinu každodenní přítomnost na pracovišti. Poté co byl s otcem ukončen pracovní poměr na xxx, matka na otcovu žádost využila svých kontaktů v C. a otec zde byl přijat jako xxx v instituci zabývající se xxx, a to na plný úvazek, který měl být ukončen k 31. 7. 2024 s možností prodloužení. Jako úplná rodina se tedy rodiče s nezletilým vrátili do C. Že je C. pro otce jen dočasným řešením, vyjevil až v únoru 2024. Matka je Polka s německými kořeny, má k německé kultuře, způsobu života i německému jazyku velmi blízko, absolvovala zde dvě studia, obhájila xxx a většinu svého pracovního života strávila právě v Německu. Vzhledem k tomu, že matka pracuje jako xxx instituce pro xxx, v Česku by dále nenašla obdobné pracovní uplatnění. Nezletilý byl v péči českých lékařů ponechán pro jejich odbornost a pro případ pobytů v České republice, souběžně s tím však byl (a je) také v péči lékařů německých. Obdobně jako je nezletilý hlášen k trvalému pobytu v Praze, byl k němu zaevidován též v C. (dne 1. 5. 2023). Nezletilý od 1. 5. 2023 v C. rovněž navštěvuje mateřskou školku a má zde kamarády jak ve školce, tak mimo ni. Od března 2024 se účastní také nácviku motorických schopností psaní, čeká jej zde očkování. Učitel ve školce s nezletilým komunikuje polsky a matce sdělil, že nezletilý začíná mluvit německy a hodně rozumí. Matka s nezletilým chodí alespoň jednou týdně také do dětské kavárny, kde se utvořila skupinka známých dětí, a etablování do života v Německu představuje také tamní česká komunita, stejně jako komunita xxx. V Německu bylo rovněž k žádosti matky vydáno rozhodnutí ze dne 1. 3. 2024, sp. zn. 54 F 41/24, o zákazu vycestování nezletilého. Jestliže otec jednal o přijetí nezletilého do české školky, rozhodně o tom neinformoval matku, a ta s tím nevyslovila souhlas. 6. Kolizní opatrovník nezletilého k otcovu odvolání uvedl, že v tuto chvíli není schopen posoudit, ve kterém státě měl nezletilý v době zahájení řízení své obvyklé bydliště. Navrhl proto odvolacímu soudu napadené rozhodnutí zrušit a věc prvostupňovému soudu vrátit k dalšímu řízení za účelem ověření podmínek obvyklého bydliště a tím posouzení podmínek mezinárodní pravomoci (příslušnosti) českých soudů. 7. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadené rozhodnutí podle ustanovení § 1 odst. 3 z. ř. s. ve spojení s § 212 a § 212a o. s. ř., za použití § 28 z. ř. s., a aniž nařídil jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné. 8. Pojem „obvyklého pobytu“ dítěte ve smyslu článku 7 odst. 1 nařízení Brusel II ter je nutné vykládat v souladu s judikaturou Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“), který již v řadě svých rozhodnutí poskytl vnitrostátním soudům několik interpretačních vodítek a zásad. V případech legálního přemístění dítěte z jednoho státu Evropské unie do druhého tak bývají při určování, který z nich je zemí obvyklého pobytu dítěte, upřednostňována tzv. objektivní kritéria, typicky kde „v každodenním životě bydlí“ a na základě dlouhodobé pracovní smlouvy pracuje rodič, který o dítě fakticky pečuje (srov. rozsudek SDEU ze dne 28. 6. 2018, HR, C-512/17, ECLI:EU:C:2018:51). Pojem „obvyklé bydliště“ dítěte pak současně musí odpovídat místu, které vykazuje určitou míru integrace dítěte v rámci sociálního a rodinného prostředí (srov. rozsudek SDEU ze dne 2. 4. 2009, A, C-523/07, ECLI:EU:C:2009:225). Samotný (tvrzený) záměr rodičů usadit se s dítětem v daném členském státě naopak nemůže být pro určení obvyklého bydliště dítěte rozhodující, a může se jednat spíše jen o „indicii“ doplňující soubor dalších shodujících se skutečností (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 8. června 2018 ve věci OL, C-111/17 PPU, ECLI:EU:C:2017:436). 9. Stěžejní skutečností spornou mezi rodiči přitom právě bylo, jaký měl který z nich při (jinak nerozporovaném) přestěhování do C. v Německu dne 1. 5. 2023 úmysl, tj. zda otec mohl mít legitimně za to, že se jedná i v očích matky pouze o krátkodobější pobyt nemající na obvyklý pobyt nezletilého vliv, či zda naopak matka mohla důvodně předpokládat, že do Německa rodina jednomyslně odchází natrvalo. Vzhledem k tomu, že by se však jednotlivé záměry, případné změny těchto záměrů a povšechné vědomí rodičů ohledně důsledků jejich přestěhování mohly v předmětné věci u kteréhokoli z nich prokazovat jen velice těžko (rodiče v tomto ohledu nedisponují relevantní vzájemnou komunikací či jinými důkazními prostředky zachycujícími tehdejší úvahy členů rodiny) a shora citovaná judikatura Soudního dvora z nich navíc činí v zásadě otázku až sekundárního významu, zaměřil se odvolací soud zejména na již výše uvedená tzv. objektivní (faktická) kritéria obvyklého pobytu nezletilého a zkoumal v první řadě podmínky pracovního poměru každého z rodičů. Zatímco pak otec sám uvedl, že do ledna 2023 působil na xxx v Brně a poté se nechal právě v souvislosti s přestěhováním do C. nově zaměstnat u tamního, německého zaměstnavatele (byť jen do října 2023), matka v tomto ohledu zůstala německým zaměstnancem konstantně, neboť se v pracovním poměru u xxx zaměstnavatele nacházela ještě před narozením nezletilého. Vazba rodiny na Německo se tak ve zkoumaném období jeví již z tohoto důvodu jako pevnější než vazba s Českem. Ačkoli pak v odvolání otec namítal, že již od února roku 2023 komunikoval s dalším českým zaměstnavatelem (xxx), doložil v této souvislosti pouze oznámení o výsledcích výběrového řízení ze dne 1. 6. 2023 (na č. l. 45 spisu), z nějž nelze nesouhlas otce s obvyklým pobytem nezletilého v Německu v rozhodném období žádným způsobem dovodit, obzvláště poukázal-li otec v návrhu dále na to, že až do konce roku 2023 jezdil na xxx jen jeden den v týdnu. Ani z tohoto otcova dalšího zaměstnání tak významná či převládající vazba rodiny na Českou republiku v rozhodném období neplyne. 10. Pobývala-li naopak matka v Česku od března 2020, činila tak v době trvání své mateřské a rodičovské dovolené (popřípadě jejich zahraničního ekvivalentu), tedy v době jejích zásadně omezených pracovněprávních povinností. Důvěryhodným se tak v tomto ohledu zdá i matčino odůvodnění pobytu v tuzemsku zapříčiněné především covidovou krizí. Lze se totiž domnívat, že setrvání rodiny v Německu by mohlo otci zamezit v tehdejším přeshraničním dojíždění na xxx (v důsledku protiepidemických vládních opatření a od něj odvislého uzavření hranic mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo), zatímco u matky na mateřské či rodičovské dovolené by podobná komplikace mohla bez dalšího nastat jen stěží. Jakmile potom restrikce v souvislosti s onemocněním Covid-19 opadly a matce skončila rodičovská dovolená, je nadále ve věci evidentní snaha matky o návrat do Německa, kde se nezletilý mimo jiné dle matčina přání narodil a první dva měsíce po porodu zde spolu pobývali (což ostatně ve svém návrhu uvedl sám otec). K tomuto návratu pak dne 1. 5. 2023 skutečně došlo. Zatímco tedy pracovní zázemí obou rodičů vedlo odvolací soud k závěru o trvalejším pojítku rodiny na Německo, pobyt matky s nezletilým v tuzemsku vykazuje spíše přechodný charakter reagující na pandemii Covid-19 a obvyklé bydliště nezletilého v České republice z něj dovozovat nelze. 11. Otec dále argumentoval integrací nezletilého do českého zdravotnického i školského systému, nicméně také tuto jeho námitku vyvrací stejně komplexní začlenění nezletilého do systému německého. Opět dle návrhových tvrzení samotného otce nezletilý dochází do mateřské školky i v C. a je dle listin doložených matkou přihlášen do německého systému zdravotního pojištění (viz překlad potvrzení zdravotní pojišťovny na č. l. 89 spisu), přičemž zdravotnických služeb v Německu také skutečně využívá (viz překlad potvrzení a návštěvách lékaře na č. l. 90 spisu, popřípadě č. l. 119 spisu). Rodiče se s nezletilým k trvalému pobytu přihlásili taktéž v Německu (jak plyne z potvrzení a žádosti ze dne 28. 4. 2023 na č. l. 84 a 106 spisu). Rovněž zázemí širší rodiny je v C. i Praze obdobné (opět již podle otcova návrhu totiž v žádném z těchto měst širší rodina nezletilého nežije a musí případně dojíždět). Zohlední-li se přitom výše rozvedené pracovněprávní počínání obou rodičů, je se za této patové situace (určitá míra integrace nezletilého v obou státech) nutné přiklonit spíše k argumentaci matky, z jejíhož jednání neplyne žádná nekonzistence v úmyslu pracovně působit pouze v jedné z těchto zemí (Německu). Ať už tedy otec původně pohlížel na přestěhování rodiny do C. jako na dočasné nebo na trvalé, z jeho změny zaměstnání a přesídlení do Německa lze usuzovat na ochotu založit obvyklý pobyt rodiny v Německu, zatímco naopak z matčina konstantního pracovního poměru v Německu a setrvání v Česku zejména v období pandemie Covid 19 odvolací soud vůli trvale pobývat s rodinou v České republice nedovodil. Za situace, kdy společnou domluvu rodičů na konkrétním místě pobytu nezletilého trvalé povahy nelze zjistit jinak (ostatní skutečnosti uváděné kterýmkoli z rodičů již nebyly pro odvolací soud relevantní), bylo takovéto zjištění pro odvolací soud dostatečným a definitivním určovatelem. Lze dodat, že o otcem tvrzené domluvě rodičů nemůže svědčit vyjádření české mateřské školky (č. l. 46 spisu), s níž však zjevně jednal pouze otec bez účasti matky. 12. Vzhledem k tomu, že následný rozkol rodičů a návrat otce do České republiky nemohou mít na obvyklý pobyt nezletilého, určovaný zásadně jen dle nejlepšího zájmu dítěte (srov. výše uvedenou judikaturu SDEU, stejně jako článek 3 sdělení č. 104/1991 Sb., o sjednání Úmluvy o právech dítěte), samy o sobě žádný vliv, odvolací soud mohl uzavřít, že zastavení řízení pro nedostatek pravomoci (§ 104 odst. 1 o. s. ř.) bylo za uvedených podmínek namístě. Soud prvního stupně správně rozhodl též o náhradě nákladů řízení, pročež napadené usnesení bylo v celém rozsahu jako věcně správné potvrzeno (§219 o. s. ř.). 13. Závěrem odvolací soud dodává, že tyto závěry nemají žádný vliv na rodičovská práva otce a zejména na jeho právo styku s nezletilým, jehož se však otec bude muset domáhat u příslušného německého soudního orgánu. Německá příslušnost pro případnou rychlou reakci na nastalou rodinnou situaci bude založena již článkem 15 nařízení Brusel II ter, umožňujícím rodičům domáhat se úpravy poměrů k dítěti u soudu, v jehož obvodu se dítě aktuálně nachází. 14. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 23 z. ř. s. a právo na ni nepřiznal žádnému z účastníků. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.). Praha 18. června 2024 Mgr. Pavel Freibert v. r. předseda senátu