USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Freiberta a soudkyň JUDr. Heleny Karetové a Mgr. Alice Žáčkové ve věci žalobkyně: S. s. r. o., IČO: xxx sídlem R., Praha zastoupená advokátem P. B, sídlem B., Praha proti žalované: S., reg. č. xxx sídlem M., B., Švýcarská konfederace jednající prostřednictvím S., organizační složka IČO: xxx sídlem N., Praha zastoupená advokátem R. K: sídlem R., Praha o zaplacení 600 EUR s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 16. května 2024, č. j. 8 C 241/2023-29, takto: Rozsudek soudu prvního stupně se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 600 EUR spolu s 15% ročním úrokem z prodlení z této částky od 1. 1. 2023 do zaplacení (výrok I.), a žalobkyni uložil povinnost k náhradě nákladů řízení žalované ve výši 9 680 Kč (výrok II.). 2. Rozhodl tak o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení shora uvedené částky s tím, že jde o paušalizovanou náhradu škody podle ustanovení Čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letu a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (dále jen „nařízení č. 261/2004“), a to v souvislosti s letem č. xxx dne 30. 12. 2022 z New Yorku do Curychu, který byl zpožděn o 40 minut, následkem čehož však cestující K. N. zmeškala navazující let č. xxx do Prahy (v rámci této jediné rezervace šlo o spojení z Jacksonville do Prahy s přestupy v New Yorku a Curychu); jmenovaná cestující svou pohledávku postoupila na žalobkyni. 3. Žalovaná nárok neuznala s tím, že je promlčen, neboť byl vůči ní uplatněn až po marném uplynutí zákonné promlčecí doby. Nadto navazující let do Prahy neprovozovala ona, nýbrž jiná společnost (A.). 4. Při svém rozhodnutí soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že cestující K. N., která svůj nárok postoupila žalobkyni, měla u žalované rezervaci na let č.xxx dne 30. 12. 2022 z New Yorku do Curychu, který byl zpožděn o 40 minut. 5. Po právní stránce soud prvního stupně vyšel z nařízení č. 261/2004 a s odkazem na pokyny pro jeho výklad obsažené v příslušném sdělení Komise konstatoval, že pokud měla cestující dvě samostatné letenky na dva návazné lety a zpoždění prvního letu má za následek, že se nemohla dostavit včas k registraci k přepravě pro druhý let, není letecký dopravce povinen náhradu škody poskytnout; podle judikatury Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) pak skutečnost, že cestující provede jedinou rezervaci, nemá vliv na samostatnost jednotlivých letů (rozhodnutí ve věci C-173/07, Emirates v. Schenkel). S ohledem na tuto samostatnost a fakt, že předmětný let nedosáhl prahové hodnoty zpoždění v trvání alespoň 3 hodin, shledal soud prvního stupně uplatněný nárok nedůvodným. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že procesně úspěšné žalované přiznal plnou náhradu sestávající z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů podle příslušných ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“), v souvislosti s celkem 4 úkony právní služby, jakož i 21% DPH z těchto částek. 7. Tento rozsudek napadla svým odvoláním žalobkyně, která namítala, že závěr soudu prvního stupně stojí na nesprávném právním posouzení věci. Soudem prvního stupně citované rozhodnutí SDEU řešilo jinou otázku, a to konkrétně otázku samostatnosti zpátečního letu. V takovém případě se přirozeně nejedná o jeden celek (jednu cestu) ve spojení s původním letem. Jinak je tomu ovšem v případě navazujících letů tvořících jednu cestu, jak bylo judikováno ve věci C-537/17, Wegener ca. Royal Air Maroc, a ve věci C-11/11, Folkerts, odkud plyne, že „let“ tvoří jeden celek i tehdy, pokud zahrnuje mezipřistání (přestup), jde-li o jedinou rezervaci. Tak tomu bylo i v případě zdejší cestující. Rozhodující je pak zpoždění v cílovém místě určení. Neobstojí ani obrana žalované (kterou nicméně za ni suploval soud prvního stupně), že předmětný let neprovozovala, neboť v potvrzení rezervace je uvedeno, že let sice byl operován A., ovšem „on behalf“, tedy jménem žalované, jež proto nese s tím spojenou odpovědnost podle ustanovení Čl. 2 písm. b) nařízení č. 261/2004. Uplatněný nárok tedy původní cestující vznikl, a měl proto být žalobkyni coby postupníkovi přiznán. Žalobkyně na tomto základě navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 8. Žalovaná s odvoláním žalobkyně nesouhlasila, rozsudek soudu prvního stupně má za věcně správný, když ke stejnému (zamítavému) rozhodnutí by bylo nutno dospět již na základě uplatněné námitky promlčení. Nárok totiž nebyl uplatněn řádně, mělo-li se tak stát e-mailem odeslaným na adresu xxx, kterou žalovaná pro tyto účely nespravuje a neuvádí jej jako kontaktní adresu, pouze z něj automatizovaně potvrzuje přijetí žádostí z webového formuláře (který k tomu je určen). Tato e-mailová adresa není funkční bez zadání příslušné spisové značky, což musí být žalobkyni jakožto profesionálovi v daném oboru známo. Dále k tomu žalovaná odkázala na rozsudek zdejšího odvolacího soudu ze dne 10. 3. 2022, č. j. 25 Co 35/2022-89. Žalovaná proto navrhla potvrzení napadeného rozsudku. 9. Po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 202 o. s. ř. a contrario), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.) a včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal odvolací soud ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že tu doposud nejsou podmínky pro jeho potvrzení ani změnu. 10. Na tomto místě lze předeslat, že soud prvního stupně správně (byť mlčky) určil svou mezinárodní příslušnost, která je dána ustanovením Čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění, dále jen „nařízení Brusel I bis“), neboť místem plnění závazku tu je cílové místo určení (přistání). Nadto žalovaná nedostatek mezinárodní příslušnosti nenamítala a řízení se účastnila, mezinárodní příslušnost by tak byla i v případě jejího předchozího nedostatku založena dle ustanovení Čl. 26 odst. 1 cit. nařízení. 11. Z hlediska hmotněprávní úpravy pak soud prvního stupně postupoval správně, pokud vyšel z nařízení č. 261/2004, které na danou věc dopadá, byť tu jde v případě žalované o švýcarského leteckého dopravce a příslušný zpožděný let směřoval z New Yorku do Curychu (obojí mimo území EU). Je tomu tak proto, že podle příslušných ustanovení Dohody o letecké dopravě mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací ze dne 21. 6. 1999, se „leteckým dopravcem Společenství“ rozumí též letecký dopravce, který je držitelem licence a má svou hlavní provozovnu a případně sídlo podniku ve Švýcarsku, přičemž citované nařízení je výslovně zmíněno v příloze Dohody; je-li pak odkazováno na „členský stát“, má se za to, že takový odkaz zahrnuje rovněž Švýcarsko (srov. preambule Přílohy). 12. Soud prvního stupně však nepostupoval správně, pokud při svém rozhodnutí vyšel toliko z izolovaného závěru o (nedostatečném) zpoždění jednoho dílčího letu z celé rezervace (zahrnující celkem 3 navazující lety). 13. Po skutkové stránce k tomu bylo zjištěno, že v rámci jedné rezervace učiněné u dopravce U. byly zakoupeny letenky na celkem 6 dílčích letů na 2 cesty – nejprve z Prahy do Jacksonvill (s odletem dne 23. 12. 2022 a s přestupy v Bruselu a Chicagu) a následně zpět z Jacksonvill do Prahy s odletem dne 30. 12. 2022 (let č. xxx z Jacksonvill do New Yorku operovaný U., let č. xxx z New Yorku co Curychu provozovaný žalovanou a let č. xxx z Curychu do Prahy provozovaný A.). Rovněž pak bylo zjištěno, že let č. xxx, který byl součástí zpáteční cesty, byl opožděn o 40 minut, přičemž je současně tvrzeno, že toto zpoždění mělo za následek zmeškání navazujícího letu do Prahy. 14. Na tomto základě pak je nutno konstatovat, že předmětnou zpáteční cestu je pro účely nařízení č. 261/2004 skutečně nutno považovat za jeden celek. V té souvislosti pak vyvstává otázka pasivní věcné legitimace, podílelo-li se na této přepravě více leteckých přepravců. Takovou situací se zabýval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 31. 8. 2022, sp. zn. 25 Cdo 2426/2021, přičemž došel k závěru, že nárok cestujícího ve smyslu nařízení nelze striktně vázat k osobě, jež je přímo ve smluvním vztahu s cestujícím, neboť se podle nařízení nejedná o nezbytnou kvalifikační podmínku provozujícího leteckého dopravce, jenž je povinován k poskytnutí příslušné kompenzace. Dovolací soud dále dovodil, že není samo o sobě určující, jak je dopravce označen na dokumentech vystavených k letu. Současně platí, že let je třeba pojímat jako jednu operaci letecké dopravy zahrnující případně i mezipřistání, takže může být realizován více než jedním leteckým dopravcem. Pro poměry posuzované věci lze shrnout, že ve sporu o náhradu za zpoždění letu není pasivní legitimace leteckého dopravce EU, který zajišťoval část letu sestávajícího z více letů s mezipřistáními, vyloučena tím, že letenku na kompletní let vystavil letecký dopravce ze třetí země. Rovněž SDEU v obdobných souvislostech judikoval (srov. rozhodnutí ve věci C-367/20, SP ca. KLM Royal Dutch Airlines), že let s jedním nebo více navazujícími lety, které jsou předmětem jediné rezervace, představuje pro účely nároku cestujících na náhradu podle nařízení č. 261/2004 jeden celek s tím důsledkem, že se použitelnost tohoto nařízení posoudí se zřetelem k původnímu místu odletu a cílovému místu určení (srov. odst. 19 cit. rozhodnutí). Dále zde bylo shrnuto, že odpovědnost provozujícího leteckého dopravce Společenství není vyloučena tím, že let s mezipřistáním byl rovněž zčásti uskutečněn dopravcem, který dopravcem Společenství není (srov. odst. 23 cit. rozhodnutí), přičemž cestující může svůj nárok uplatnit vůči kterémukoli provozujícímu leteckému dopravci (srov. odst. 26 cit. rozhodnutí), a to bez ohledu na to, zda let, který uskutečnil, je příčinou významného zpoždění, které cestující utrpěl na příletu do cílového místa určení. 15. V nyní řešené věci pak šlo o let s odletem z letiště mimo členské státy (USA) a s konečným příletem na cílové letiště na území členského státu (Praha). Celá rezervace byla vystavena dopravcem mimo EU (který též operoval první část letu na území USA), jeho vlastní přímá odpovědnost podle nařízení č. 261/2004 je proto vyloučena (srov. Čl. 3 odst. 1 písm. b/ nařízení a contrario); to však nevylučuje odpovědnost jednotlivých provozujících leteckých dopravců, jde-li o dopravce Společenství (což je i případ zdejší žalované), odpovědných za dílčí úseky celé cesty. Pokud se pak i kratší zpoždění na jednom z dílčích úseků projevilo ve výsledku významným zpožděním (přesahujícím 3 hodiny) v cílovém místě přistání, může tím být založena odpovědnost právě tohoto provozujícího leteckého dopravce. To platí tím spíše zde, kde měl být i navazující (zmeškaný) let provozován sice jinou společností, avšak v zastoupení téhož leteckého dopravce Společenství (Čl. 2 písm. b/, Čl. 3 odst. 5 nařízení). 16. S ohledem na právě uvedené je zřejmé, že právní posouzení věci ze strany soudu prvního stupně je nesprávné, pokud odpovědnost žalované (která je provozujícím leteckým dopravcem Společenství) vyloučil pouze s odkazem na skutečnost, že jí operovaná část letu (soudem prvního stupně nesprávně hodnocená jako samostatný let) nedosáhla významného zpoždění přesahujícího 3 hodiny. 17. Za této situace pak bylo nezbytné zabývat se dalšími významnými okolnostmi věci, a to zejména skutečným zpožděním v cílovém místě určení a – s ohledem na uplatněnou námitku – též včasností uplatnění nároku vůči žalované. Těmito otázkami se však soud prvního stupně, veden nesprávným právním názorem vůbec nezabýval a neučinil v tomto ohledu žádné závěry, které by mohly být předmětem přezkumu odvolacího soudu. Pokud by odvolací soud v tomto ohledu opakoval dokazování (znovu prováděl důkazy, z nichž soud prvního stupně žádná relevantní zjištění neučinil, a to k otázce, k níž jiné dokazování provedeno nebylo, srov. 213 odst. 3 o. s. ř.), případně prováděl dokazování k otázce, k níž soud prvního stupně žádné dokazování neprovedl (§ 213 odst. 4 o. s. ř.), nepřípustně by nahrazoval by činnost soudu prvního stupně. 18. Nezbylo proto než podle ustanovení § 219a odst. 2 o. s. ř. napadený rozsudek zrušit a věc podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 19. Soud prvního stupně nyní – vázán právním názorem vysloveným v tomto rozhodnutí odvolacího soudu (§ 226 odst. 1 o. s. ř.) – nebude mít odpovědnost žalované za vyloučenou jen proto, že tato se jako provozující letecký dopravce přímo podílela jen na jednom z úseků daného letu. Zaměří pak svou pozornost jednak na otázku výsledného zpoždění cestující v cílovém místu určení (v tomto ohledu bude třeba žalobkyni vyzvat k doplnění potřebných tvrzení a důkazních návrhů podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., nedoplní-li je sama již na základě tohoto rozhodnutí) a zejména pak na spornou otázku včasnosti uplatnění nároku u žalované. V návaznosti na výsledky doplněného řízení pak soud prvního stupně znovu rozhodne o věci samé, přičemž neopomene rozhodnout též o náhradě nákladů celého dosavadního řízení, včetně tohoto řízení odvolacího (§ 224 odst. 3 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustné dovolání (§ 238 odst. 1 písm. k/ o. s. ř.). Praha 5. prosince 2024 Mgr. Pavel Freibert v. r. předseda senátu