ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Freiberta a soudkyň Mgr. Alice Žáčkové a JUDr. Heleny Karetové ve věci žalobkyně: S. s.r.o., IČO: xxx sídlem R., Praha zastoupená advokátem P. B. sídlem B., Praha proti žalované: P. sídlem ul. xxx, V., Polská republika zastoupená advokátem D. L. sídlem P., Praha o zaplacení částky 1 200 EUR s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 7. prosince 2023, č. j. 4 C 205/2023-59, takto: I. Rozsudek soudu I. stupně se mění ve výroku I. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 200 EUR s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 200 EUR ode dne 2. 2. 2022 do zaplacení, jinak se potvrzuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 31 207 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně J. B., advokáta. Odůvodnění: 1. Soud prvního stupně rozhodoval o návrhu na zaplacení paušalizované náhrady škody ve výši 2x 600 EUR s příslušenstvím za zpoždění letu č. xxx z P. s plánovaným příletem do Prahy dne 28. 12. 2021 v 9:25 hodin dle čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letu a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (dále jen „Nařízení“). 2. Žalovaná nárok neuznala s tím, že plánovaný přílet letadla do Prahy byl dne 28. 12. 2021 v 10:15 hodin, zpoždění tak činilo jen 2 hodiny a 33 minut, přičemž informace cestovní kanceláře nejsou potvrzenou rezervací na daný let. 3. Soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky 1 200 EUR s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). 4. Vyšel ze skutkového zjištění, že se M. L. a M. Z. (dále jen „cestující“) účastnili dne 27. 12. 2021 letu č. xxx z P. do Prahy, jehož operujícím leteckým dopravcem byla žalovaná. Cestujícím byla cestovní kanceláří Č. poskytnuta informace, že plánovaný odlet je z P. v 19:35 hodin a přílet do Prahy v 9:25 hodin následujícího dne. Dle žalované byl plánovaný přílet do Prahy v 10:15 hodin. K příletu do Prahy došlo ve 12:48 hodin. Nárok na kompenzaci postoupili cestující na žalobkyni smlouvou ze dne 14. 3. 2022. Žalovaná k výzvě na odškodnění nárok neuznala s tím, že dle rozsudku Okresního soudu ve Varšavě ze dne 26. 5. 2021, XXVII As 502/2021 cestovní kanceláře uvádí pouze předpokládané časy letu, nejedná se potvrzenou rezervaci. 5. Soud prvního stupně posuzoval nárok dle čl. 7 Nařízení ve spojení s rozsudkem Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ve věci C-402/07 a C-432/07. V daném případě žalobkyně přes poučení soudu neprokázala, že let č. xxx měl plánovaný přílet do Prahy dne 28. 12. 2021 v 9:25 hodin místního času, namísto žalovanou prokázaného času v 10:15 hodin, když informace poskytnuté cestovní kanceláří nejsou s to uvedené vyvrátit. Pro neunesení břemene důkazního žalovaný nárok zamítl. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl ve prospěch úspěšné žalované, které však žádné nevznikly. 7. Včasným odvoláním napadla rozsudek žalobkyně, a to z důvodu dle § 205 odst. 2 písm. e), g) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Namítala, že potvrzení CK xxx bylo spolehlivým důkazním prostředkem o plánovaném čase příletu letu xxx do Prahy dne 28. 12. 2021 v 9:25 hodin. Soud tak nesprávně vycházel z výpisu žalované poskytnutého z jejího interního systému, což je v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, například nálezem sp. zn. II. ÚS 2226/21 (bod 18). Zdůraznila, že je slabší stranou sporu, spotřebitelem. Navrhla změnu napadeného rozsudku s tím, že žalobě bude vyhověno. 8. Žalovaná se ztotožnila se závěrem, že cestovní kanceláře sdělují pouze předpokládané časy plánovaných letů. Uvedla, že v operačním systému xxx je automaticky zapisován čas odletu a přistání dle času ACARS, že nemá možnost manipulovat s těmito údaji, že letadlo přistálo ve 12:39 hodin a na stanovišti bylo ve 12:48 hodin, obojí místního času. Odkázala na usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2499/22. V případě změny rozhodnutí požadovala snížení odškodnění o 50 % dle čl. 7 bod 2 písm. c) Nařízení. Navrhla potvrzení rozsudku. 9. Žalobkyně reagovala s tím, že mezi leteckou společností a cestovní kanceláří je uzavřen smluvní vztah, v rámci něhož, jsou dojednány časy odletů a příletů. Rezervace od cestovní kanceláře je závazným dokladem o plánovaném letu; pokud je potom čas letu změněn, má povinnost informovat o tom cestující s 14denním předstihem. Dále odkázala na rozhodnutí sp. zn. 8 C 225/2022, kde bylo ve skutkově obdobné věci rozhodnuto v její prospěch. 10. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalobkyně rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které předcházelo jeho vydání dle § 212 a § 212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 11. Soud prvního stupně správně aplikoval na projednávanou věc Nařízení č. 261/2004, když podmínky pro vznik nároku dle čl. 7 odst. 1 písm. c) Nařízení posuzoval ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. c), čl. 3 odst. 1 písm. b), 2 písm. a), čl. 5 odst. 1, čl. 6 odst. 1 písm. c) Nařízení. K tomu odkázal na přiléhavou judikaturu SDEU, především rozhodnutí ze dne 19. 11. 2009 ve věci C-402/07 a C-432/07, v němž je stanoveno, že je třeba na cestující zpožděných letů nahlížet stejně jako na cestující zrušených letů za stanovených podmínek. 12. Správně shledal též pasivní věcnou legitimaci žalované, neboť i když provozující letecký dopravce nemá smlouvu s cestujícím, ale plní povinnosti dle Nařízení, má se za to, že jedná v zastoupení osoby, jež uzavřela smlouvu s tímto cestujícím. Jednoznačný výklad k tomu je učiněn v rozsudku SDEU ve věci C-215/18, v němž je mimo jiné řešena otázka, zda musí být Nařízení vykládáno v tom smyslu, že cestující, jehož let byl zpožděn o tři hodiny nebo více, může podat žalobu na náhradu škody dle čl. 6 a 7 Nařízení proti provozujícímu leteckému dopravci, i když mezi cestujícím a leteckým dopravcem nebyla uzavřena smlouva a dotčený let je součástí souborných služeb pro cesty, na které se vztahuje Směrnice 90/314. V čl. 2 písm. b) Nařízení je definován „provozující letecký dopravce“ jako letecký dopravce, který provádí nebo zamýšlí provést let podle smlouvy s cestujícím nebo v zastoupení jiné právnické nebo fyzické osoby, která uzavřela smlouvu s tímto cestujícím; v čl. 3 odst. 5 Nařízení se stanoví, že se vztahuje na každého provozujícího leteckého dopravce, který přepravuje cestující z letiště nacházejícího se na území členského státu nebo na toto letiště. Byl tak učiněn závěr, že „…cestující, jehož let byl zpožděn, se může vůči provozujícímu leteckému dopravci dovolávat nařízení č. 261/2004, i když mezi cestujícím a provozujícím leteckým dopravcem nebyla uzavřena smlouva…. Je tedy patrné, že se právo na náhradu škody stanovené v článku 7 uvedeného nařízení uplatní v situaci, kdy je let zakoupený cestujícím součástí souborných služeb pro cesty, aniž to má vliv na případné nároky plynoucí ze směrnice 90/314“. Z výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Městským soudem v Praze oddíl B, vložka 2263, bylo prokázáno, že předmětem činnosti společnosti Č. a. s., IČO: xxx, je mimo jiné provozování cestovní kanceláře – pořádání zájezdů, zprostředkování spojených cestovních služeb. Přestože tak byl smluvní vztah uzavřen mezi cestujícími (právními předchůdci žalobkyně) a cestovní kanceláří, je žalobkyně oprávněna domáhat se nároků z Nařízení přímo vůči leteckém dopravci. V bodě 47. citovaného rozsudku se pak výslovně konstatuje, že „jestliže provozující letecký dopravce nemá smlouvu s cestujícím a plní povinnosti podle tohoto nařízení, má se za to, že jedná v zastoupení osoby, jež uzavřela smlouvu s tímto cestujícím.“ 13. Odvolací soud po doplnění dokazování, shodně se soudem prvního stupně, na zjištěný skutkový stav aplikoval ustanovení Nařízení, avšak dospěl k jinému právnímu závěru. Nadto poznamenává, že soud prvního stupně správně mlčky dovodil mezinárodní příslušnost dle čl. 17 odst. 1 písm. c) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis). 14. Odvolací soud se neztotožnil s právním závěrem „o plánovaném času příletu“, na což navazuje posouzení, zda zpoždění letu dosáhlo cílového místa určení o 3 nebo více hodin později oproti času plánovaného příletu. Je třeba upozornit, že nároky na náhradu za zrušený nebo zpožděný let mají svůj základ v přímo použitelném předpisu EU, podmínkou jejich vzniku však je, kromě jiných právních skutečností, aby zde existoval smluvní vztah typicky mezi cestujícím jako spotřebitelem na straně jedné a provozujícím leteckým dopravcem, nebo jako zde cestovní kanceláří, na straně druhé. Závěr o tom, že se jedná o spotřebitelský vztah, byl potvrzen i nálezy Ústavního soudu, například ze dne 8. 9. 2020, sp. zn. IV. ÚS 1922/20. Spotřebitelský charakter je dán i tehdy, pokud je nárok uplatněn osobou, na níž byly nároky z Nařízení postoupeny. Cestující uzavřeli s CK xxx cestovní smlouvu, jejíž součástí byla sjednaná letecká přeprava, konkrétně s odletem z P. dne 27. 12. 2021 v 19:35 hodin, a příletem do Prahy dne 28. 12. 2021 v 9:25 hod. Takto sjednaný čas byl pro cestující smluvním časem plánovaného příletu. Zpoždění letu je tak třeba vztahovat k tomuto údaji. Je třeba poznamenat, že cestující neměli jiné informace než ty, které obdrželi od svého smluvního partnera, o žádné změně času, případně pochybení cestovní kanceláře, nebyli nijak informováni. Případné nesrovnalosti mezi údaji leteckého dopravce a informacemi cestovní kanceláře (k tomu viz níže) nemohou být k tíži cestujících jako spotřebitelů. Pokud tedy letadlo přiletělo do Prahy až ve 12:48 hodin, pak jsou naplněny podmínky pro přiznání odškodnění 2x 600 EUR ve smyslu čl. 5 odst. 1 ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. c) Nařízení (letecká vzdálenost z P. do Prahy 7 931 km, tedy se jedná o let o délce nad 3 500 km). 15. K návrhu na snížení odškodnění o 50 % dle čl. 7 odst. 2 písm. c) Nařízení odvolací soud konstatuje, že v daném případě nebyly naplněny podmínky pro jeho aplikaci, když uvedené se týká „přesměrování letu na jejich cílové místo určení.“ Taková situace, zde nenastala. 16. Odvolací soud vyzval žalobkyni dle § 118a odst. 3 o. s. ř. k předložení cestovní smlouvy a označení důkazů k tvrzení o prodlení žalované od 28. 12. 2021. Žalobkyně reagovala opětovným předložením potvrzení o rezervaci letu, výzvy č. 1, předžalobní výzvy č. 2 ze dne 25. 7. 2023, a dále označila za důkaz dodejku. Dokazování těmito listinnými důkazy provedl, vyjma „dodejky“, již soud prvního stupně. V daném případě je „dodejkou“ označeno potvrzení o zaslání výzvy ze dne 25. 7. 2023 emailem téhož dne. 17. Žalobkyně ani uvedeným důkazem neprokázala prodlení žalované dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ode dne 28. 12. 2021. Prodlení tak bylo prokázáno v návaznosti na doručení výzvy ze dne 18. 1. 2022, jež stanovila lhůtu k plnění do 14 dní, tedy do dne 1. 2. 2022. Odvolací soud tak přiznal žalobkyni nárok na úroky z prodlení dle § 1970 o. z ve výši dle návrhu žalobkyně, který je v souladu s nařízením č. 351/2015 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky (dále jen „nařízení č. 351/2015 Sb.“). 18. Odvolací soud poučil i žalovanou ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., nechť doplní skutková tvrzení o informovanosti cestujících ohledně změny plánového odletu a příletu z P. do Prahy a k těmto tvrzením označila důkazy. Žalovaná reagovala tvrzením, že předmětný let byl letem charterovým, že uzavřela s cestovní kanceláří I., s. r. o., jež je vlastníkem společnosti xxx, a. s., smlouvu o pronájmu míst v letadlech ze dne 22. 10. 2021 a dodatek č. 7 ze dne 10. 12. 2021 pro zimní sezónu 2021/2022 a že tyto lety fakticky vykonává. Na základě dodatku byly předem určeny odlety i přílety letů, včetně předmětného letu xxx, kdy byl plánovaný přílet do Prahy v čase 10:15 h místního času. Cestovní kancelář však poskytla chybnou předběžnou informaci č. xxx o časech odletu a příletu do Prahy s tím, že cestující byli o čase příletu do Prahy informováni nejpozději skrze informační tabuli na letišti v P. 19. Odvolací soud doplnil dokazování dodatkem č. 7 ze dne 10. 12. 2021 s lety pro zimní sezonu 2021/2022, dle něhož byl plánován čas letu xxx z P. dne 27. 12. 2021 v 23:35 hodin s příletem do Prahy v 9:15 hodin následujícího dne s poznámkou, že rozvrh (v čase UTC) bude potvrzen po dodání časových pásem. 20. Dále emailem ze dne 23. 6. 2023 od manažerky reklamací společnosti xxx, dle něhož měla v systému zaznamenán správný čas příletu do Prahy, avšak že došlo k ojedinělému incidentu způsobenému lidskou chybou. K tomu odvolací soud poznamenává, že UTC je koordinovaný světový čas, místní čas v České republice je dán jako UTC+1:00 hod. (v zimním období) a jako UTC+2:00 hod. (v období letního času). To znamená, že je-li čas udán v „9:15 UTC“, v ČR to je v „10:15 hod.“ místního času (v zimě). 21. Odvolací soud poznamenává, že neprovedl důkaz Všeobecnými podmínkami cestovní kanceláře xxx, a. s. platnými ode dne 11. 4. 2024, neboť byly předloženy v rozporu se zásadou koncentrace řízení ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř. až v odvolacím řízení. Nadto se nejedná o smluvní podmínky platné ke dni uzavření cestovní smlouvy. 22. Jak bylo v bodě 14. tohoto rozsudku stanoveno, chyba na straně smluvního partnera letecké společnosti, a to společnosti xxx, přenesená na cestovní kancelář, nemůže být k tíži cestujícího, který vychází z časů, o nichž byl informován. Nadto žalovaná na svou obranu žádný liberační důvod dle článku 5 odst. 3 Nařízení neuvedla. Chybu cestovní kanceláře při stanovení plánovaného času příletu nelze označit za mimořádnou okolnost. Odpovědnost dopravce je vyloučena jen dle článku 14 a 15 preambule Nařízení v případech, kdy zrušení či zpoždění letadla byla způsobena mimořádnými okolnostmi, kterým by nebylo možné zamezit i kdyby byla přijata všechna přiměřená opatření. Tyto mimořádné okolnosti se mohou vyskytnout zejména v případech politické nestability, povětrnostních podmínek neslučitelných s uskutečněním dotčeného letu, bezpečnostních rizik, neočekávaných nedostatků letové bezpečnosti a stávek, které postihují provoz provozujícího leteckého dopravce, nebo rozhodnutí řízení letového provozu. O žádnou takovou ani obdobnou situaci se v posuzované věci nejednalo. 23. K namítanému nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 2. 2022, sp. zn. II. ÚS 2226/21, odvolací soud konstatuje, že ten se zabývá dokazováním, „kdy za jediný klíčový a věrohodný podklad k prokázání délky zpoždění letu v cílovém místě určení měl být pro zkoumaný případ považován toliko záznam o provedení letu, vypracovaný provozujícím leteckým dopravcem, který má možnost s údaji zapisovanými do takového záznamu volně disponovat dle svých zájmů, je takový postup odporující smyslu a účelu nařízení, spočívající v ochraně cestujících jako slabší smluvní strany.“ Žalobkyně nezpochybňuje časy určené leteckým dopravcem, který vycházel z časů UTC, avšak pro cestujícího je rozhodný plánovaný čas příletu vyplývající ze smlouvy, resp. ten údaj, který mu byl sdělen. 24. K dalšímu rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 20. 12. 2022, sp. zn. IV. ÚS 2499/22, odvolací soud konstatuje, že řeší také otázku dokazování a váhu jednotlivých důkazů (především záznam letu oproti sdělení letiště), avšak ve věci skutkově odlišné. Zabývá se zaznamenáním konkrétního okamžiku prvního otevření dveří, když pouze čas příletu letadla není důležitý pro posouzení nároků dle Nařízení. 25. Je-li žalovanou poukazováno na pro ni příznivější rozhodnutí okresního nebo krajského soudu pak to samo o sobě pro ni nezakládá tzv. legitimní očekávání, neboť rozhodnutí obecného soudu nezavazuje jiný soud v jiné, byť právně a skutkově totožné věci, přičemž z toho plynoucí případná diformita rozhodnutí je záležitostí v prvé řadě sjednocující judikatury Nejvyššího soudu (viz například usnesení ze dne 23. 1. 2014 sp. zn. III. ÚS 1900/13). Nadto se v daném případě jedná o rozhodnutí soudu cizího státu. 26. Odvolací soud tak rozsudek ve výroku I. změnil dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ohledně částky 1 200 EUR s příslušenstvím z této částky od 2. 2. 2022 do zaplacení tak, že žalobě v tomto rozsahu vyhověl, a ohledně zbývajících úroků z prodlení jej jako věcně správný potvrdil dle § 219 o. s. ř. 27. S ohledem na změnu ve výrokové části rozhodl odvolací soud znovu o nákladech řízení dle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Odměna za jeden úkon právní služby je vypočítána z tarifní hodnoty stanovené u každého úkonu v době jeho započetí dle přepočtu na českou měnu dle kurzu pro nákup valut uvedeného v kurzovním lístku ČNB ke dni příslušného úkonu. Tarifní hodnota činí za přípravu a převzetí zastoupení částku 29 190 Kč (kurz 24,325 Kč/EUR), za žalobu ze dne 30. 7. 2023 částku 28 824 Kč (kurz 24,020 Kč/EUR), za vyjádření ze dne 26. 9. 2023 částku 29 310 Kč (kurz 24,425 Kč/EUR), za účast na jednání dne 26. 10. 2023 částku 29 658 Kč (kurz 24,715 Kč/EUR), za účast na jednání dne 7. 12. 2023 částku 29 226 Kč (kurz 24,355 Kč/EUR), za odvolání ze dne 8. 1. 2024 částku 29 376 Kč (kurz 24,48 Kč/EUR), za vyjádření ze dne 17. 4. 2024 částku 30 276 Kč (kurz 25,23 Kč/EUR), za účast na jednání dne 22. 5. 2024 částku 29 700 Kč (kurz 24,75 Kč/EUR), za účast na jednání dne 26. 6. 2024 částku 29 874 Kč (kurz 24,895 Kč/EUR). Náklady se tak sestávají ze sedmi odměn po 2 300 Kč, jedné ve výši 2 260 Kč a jedné ve výši 2 340 Kč dle § 8 odst. 1 AT ve spojení s § 7 bod 5 AT, devíti náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 AT a 21 % DPH ve výši 4 914 Kč, tj. 31 207 Kč. O místě plnění bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. a o lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. Poučení: Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř. ve lhůtě dvou měsíců od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 6. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o. s. ř.). Pouze proti nákladovým výrokům nelze podat dovolání dle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Praha 26. června 2024 Mgr. Pavel Freibert v. r. předseda senátu