ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Freiberta a soudkyň Mgr. Alice Žáčkové a JUDr. Heleny Karetové ve věci manžela: R. P. B. J. de S. L., narozený xxx státní příslušnost Francouzská republika bytem xxx, Praha - xxx zastoupený advokátkou a manželky: J. J. de S. L., rozená Č., narozená xxx státní příslušnost Slovenská republika pobytem xxx, Praha - xxx zastoupená advokátem o rozvod manželství, k odvolání manželky proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. prosince 2023, č. j. 76 C 114/2023-60, takto: I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Soud prvního stupně rozhodoval k návrhu manžela na rozvod manželství. Manželka se k návrhu nepřipojila, s rozvodem nesouhlasí, neboť manželé uzavřeli církevní sňatek, jedná se pouze o krátkodobou krizi v manželství, nadto by se ocitla v tíživé finanční situaci. 2. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozvedl manželství účastníků uzavřené dne xxx ve městě xxx, Slovenská republika (výrok I.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). 3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že manželství účastníků bylo uzavřené dne xxx. Manželé společně bydleli do 30. 9. 2019 v Praze. Obnovení manželského soužití nepomohly individuální ani párové terapie v letech 2014, 2016 a 2017. Manžel popřel jakékoli citové vazby vůči manželce. Manželka by chtěla obnovit manželské soužití, byť si to nedovede představit. Současně potvrdila odlišný názor na sdílení financí a na vztah muže a ženy. Dne 23. 1. 2023 uzavřeli manželé dohodu, že bude podán návrh na rozvod a bude řešeno vypořádání společného jmění manželů. 4. Dále soud prvního stupně konstatoval, že je mezinárodně příslušný dle článku 3 písm. a) nařízení Rady (EU) č. 2019/1111, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí (dále jen „Brusel II ter“), a že rozhodným právem je právo české dle článku 5 a 8 odst. 1 nařízení Rady (EU) č. 1259/2010 ze dne 20. 12. 2010, kterým se zavádí posílená spolupráce v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky. 5. Poté uzavřel, že podmínky pro rozvod manželství dle § 755 odst. 1, 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) jsou splněny, když manželství je trvale a hluboce rozvráceno, manželé spolu po dobu čtyř let nežijí a manžel obnovu manželství vylučuje (§ 758 o. z.). Za hlavní příčinu rozvratu manželství dle § 756 o. z. označil rozdílnost povah manželů a názorů na život, finance, a dále špatnou komunikaci, což vedlo k odcizení manželů. Manžel nadto nemá zájem na obnově manželství ani na absolvování dalších terapií. 6. Soud prvního stupně neshledal důvody pro zamítnutí návrhu dle § 755 odst. 2 o. z., když si ani manželka, bez nápravy manžela, nedokáže obnovení manželského soužití představit. Stejně tak způsobilým důvodem neshledal, že se jednalo o církevní sňatek, nebo že dojde ke ztížení finanční situace manželky. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“). 8. Rozsudek napadla včasným odvoláním manželka z důvodů dle § 205 odst. 2 písm. b), c), e), f) a g) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Namítala, že nebyl zjištěn správně skutkový stav, a že nebylo zohledněno, že by byl rozvod pro ni likvidační. Má velmi nízké příjmy, naopak manželův čistý příjem činí přibližně pětinásobek jejího příjmu. Bylo by ohroženo i její bydlení, když manžel si vynutil zplnomocnění k prodeji jejího bytu, neboť nebyla schopna manžela vyvázat z hypotéky, ale ani ji sama splácet. Cílem manžela je koupě nemovitosti bez ní. Manželství neshledává rozvráceným, komunikace mezi manželi probíhá, chodí na společenské a kulturní akce, dosud neproběhla ani komplexní párová terapie, což jí nebylo umožněno prokázat. Závěry o nenapravitelnosti rozvratu manželství shledala nepřezkoumatelnými. Má za to, že se jedná pouze o dočasnou a krátkou krizi v manželství, kterou lze vyřešit. Poznamenala, že soud měl zjevně ve věci jasno již před provedeným dokazováním, když v hlavičce rozsudku pominul její právní zastoupení. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 9. Manžel shledal námitky manželky účelovými s cílem oddálit rozvod a vypořádání společného jmění manželů, přestože v dohodě ze dne 23. 1. 2023 s rozvodem souhlasila. Na jednání dne 16. 6. 2023 se však ukázalo, že manželka nesplňuje podmínky pro převzetí hypotéky na byt ve společném jmění manželů, ve kterém bydlí. Nabízená řešení odmítla a zvolila cestu obstrukcí rozvodu. Poznamenal, že rozdílný příjem, životní úroveň nebo nepříznivá finanční situace jednoho z manželů nejsou důvodem pro zamítnutí návrhu na rozvod. Nadto manželka disponuje, spolu s výživným pro nezletilé, čistým příjmem 67 000 Kč měsíčně. Jako vystudovaná právnička pak může dosáhnout až na příjem 90 000 Kč, který pobírala v roce 2019 ve společnosti xxx xxx xxx CZ. Nadto má na účtu částku 4 000 000 Kč z prodeje domu ve společném jmění manželů na Slovensku. Její nadstandartní finanční situaci dokládá i dovolená na xxx xxx. Za irelevantní označil námitku, že manželé nemají nové partnery nebo další děti. K tvrzením o komunikaci a některým společným akcím namítl, že tyto se týkají jejich dětí. Na závěr uvedl, že vymizení citové vazby nelze prokázat, a že terapie měly sloužit pouze k prokázání toho, že rozpad manželství zavinil on. Navrhl potvrzení napadeného rozsudku. 10. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek, včetně řízení, které mu předcházelo, dle § 1 odst. 3 z. ř. s. ve spojení s § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 11. Odvolací soud doplnil dokazování rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 13. 2. 2020, č. j. 32 P 36/2019-105, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2020, č. j. 12 Co 187/2020-215, jímž byly upraveny poměry nezletilé E., narozené xxx, a E., narozené xxx, pro dobu do a po rozvodu manželství rodičů s tím, že nezletilé byly svěřeny do střídavé péče rodičů, bylo stanoveno výživné a upraven prázdninový režim péče. 12. Ve shodě se soudem prvního stupně má i odvolací soud za spolehlivě zjištěný rozvrat vztahu mezi účastníky i jejich manželství, který lze považovat ve smyslu § 755 odst. 1 o. z. za hluboký, trvalý (manželé žijí odděleně již cca 5 let) a nenapravitelný (manžel vyloučil možnost obnovy soužití). Manželství tedy neplní žádnou ze svých společenských úloh, jedná se o formální svazek dvou lidí, nikoli o vztah, v němž si manželé projevují úctu, žijí spolu, jsou si věrni, vzájemně respektují svou důstojnost, podporují se a udržují rodinné společenství tak, jak má na mysli § 687 odst. 2 o. z. Nastalý rozvrat pak s ohledem na jeho délku nelze označit za dočasnou krizi. Manželé spolu komunikují pouze s ohledem na nezletilé dcery (o péči o ně pro dobu po rozvodu bylo pravomocně rozhodnuto, střídavá péče probíhá již čtvrtým rokem) a z důvodu nevypořádaného společného jmění. Nadto ani jeden z manželů netvrdil a neprokazoval, že by činil konkrétní kroky za účelem obnovení manželského soužití. Za takové jednání nelze považovat současný návrh manželky na terapeutická sezení, když k nim nebylo přistoupeno od roku 2017. 13. Soud prvního stupně správně uzavřel, že důvodem pro zachování manželství nemůže být uzavření církevního sňatku, nevypořádání společného jmění manželů nebo aktuální manželčin nesouhlas s rozvodem, když ještě v dohodě ze dne 23. 1. 2023 s ním souhlasila. Nadto ani netvrdila žádné rozhodné okolnosti, které by odůvodňovaly změnu jejího postoje. 14. Odvolací soud se ztotožnil i s označením hlavních příčin rozvratu manželství dle § 756 o. z. Je nasnadě, že na rozpadu manželství mají podíl oba manželé, k záchraně manželství nepomohla žádná sezení nebo terapie. Po zrušení společné domácnosti v září 2019 již ani jeden z manželů neučinil aktivní kroky za účelem záchrany manželství, a to ani manželka, která tvrdí, že má na zachování manželství zájem, ovšem za podmínky, že dojde k sebereflexi a nápravě chování na straně manžela; ten však uvedené vylučuje. Za hlavní příčinu rozvratu manželství je tak správně stanoven rozdílný názor na fungování vztahu mezi manželi (dle manželky se manžel projevoval dominantně), neschopnost komunikovat, předně o finančních a majetkových záležitostech, což mimo jiné vedlo k citovému odcizení, minimálně na straně manžela. Ojedinělé společné účasti na akcích s ohledem na nezletilé dcery nelze považovat za znak fungujícího vztah nebo snahu o jeho záchranu. 15. Soud prvního stupně se dále správně zabýval tím, zda tu neexistují okolnosti, které by rozvodu manželství ve smyslu § 755 odst. 2 o. z. bránily. Žádná tvrzení, že by rozvod manželů byl v rozporu se zájmy nezletilých dětí dle § 755 odst. 2 písm. a) o. z., nebyla uplatněna. O střídavé péči rodičů bylo rozhodnuto již v roce 2020, tato probíhá. Ohledně dětí bylo iniciováno pouze řízení týkající se výživného. Stejně tak není naplněn důvod dle § 755 odst. 2 písm. b) o. z. Manželka netvrdila, tedy ani neprokázala, ve smyslu citovaného ustanovení, že se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílela a že by jí rozvodem byla způsobena zvlášť závažná újma, tedy že jsou dány mimořádné okolnosti svědčící ve prospěch zachování manželství. Manželka pouze obecně argumentovala finanční újmou. K její příjmové situaci je třeba vyjít z toho, že jí v pracovní činnosti nebrání žádné relevantní okolnosti, například věk nezletilých či zdravotní indispozice, naopak s ohledem na své vzdělání a pracovní zkušenosti může dosahovat vyšších příjmů. Nadto společná domácnost byla zrušena již v roce 2019, každý z manželů tak hospodaří po dobu několika let samostatně. Manželka po uvedenou dobu nevyvolala například řízení o výživném pro nerozvedenou manželku z důvodu finanční nouze. Nelze odhlédnout ani od toho, že manželé disponovali, případně stále disponují, majetkem v nevypořádaném společném jmění manželů. Dosud mělo dojít pouze k rozdělení výtěžku z prodeje domu na Slovensku. Nebyla tak prokázána ani jedna z výše uvedených zákonem stanovených podmínek pro nevyhovění návrhu na rozvod. Je třeba také poznamenat, že manželé spolu nežijí minimálně od září 2019, ke dni rozhodnutí odvolacího soudu tak již uplynuly více jak 3 roky, což užití § 755 odst. 2 o. z. vylučuje. 16. Odvolací soud shledal nedůvodnou námitku, že soud prvního stupně neprovedl všechny navržené důkazy. Předně je třeba konstatovat, že manželství je společenstvím dvou lidí, jejichž zásadní věci jsou řešeny často bez účasti třetích osob. Hlavním důkazním prostředkem v případě řízení o rozvodu manželství jsou tak účastnické výpovědi manželů. V daném případě jimi byl spolehlivě zjištěn skutkový stav, konkrétně zejména stávající rozvrat manželství účastníků. Na uvedeném by nic nezměnily zprávy z poradenských či terapeutických sezení, která byla ukončena již v roce 2017. Uvedené pouze dokládá, že manželé měli závažné problémy, které nebyli schopni sami vyřešit, již minimálně v roce 2014. Rozhodnutí manžela tak nelze považovat za ukvapené. Pokud pak manželka odkazovala na komunikaci s manželem, například prostřednictvím aplikace WhatsApp či e-mailu, pak tak učinila ve zcela obecné rovině, když uvedené nedoplnila ani v rámci odvolacího řízení. Nadto žádná komunikace by nebyla způsobilá zvrátit závěr o tom, že manželé spolu po dobu více jak čtyř let nežijí, manželka sama podmiňuje obnovu soužití změnou chování manžela, avšak ten obnovu vztahu, stejně jako i další terapeutická sezení, vylučuje. 17. Za zcela irelevantní považuje odvolací soud námitku, že rozhodující soudkyně s ohledem na to, že jméno právního zástupce absentuje v hlavičce rozsudku, byla rozhodnuta návrhu manžela vyhovět od počátku. Nejenže se jedná pouze o zjevnou nesprávnost v hlavičce rozhodnutí, ale ústní jednání, u něhož probíhalo dokazování, trvalo skoro tři hodiny, a bylo dokonce odročeno za účelem vyhlášení rozsudku. 18. Odvolací soud napadené rozhodnutí dle § 1 odst. 3 z. ř. s. ve spojení s § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil, a to včetně rovněž správného nákladového výroku. 19. O nákladech řízení odvolací soud rozhodl dle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 23 z. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, když okolnosti případu jiné rozhodnutí neodůvodňovaly. Poučení: Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. Praha 15. května 2024 Mgr. Pavel Freibert v. r. předseda senátu