č. j. 2 A 13/2024‑ 19 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou ve věci žalobce:  X, nar. X    státní příslušnost X bytem X proti žalovanému:  Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy sídlem Kaplanova 2055/4, 148 00 Praha 4   o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 3. 2024, č. j. KRPA-86199-14/ČJ-2024-000022-ZZC takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1.         Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkumu a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 3. 2024, č. j. KRPA-86199-14/ČJ-2024-000022-ZZC (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný rozhodl podle § 124 odst. 1 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), o zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění. Doba zajištění žalobce byla podle § 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců stanovena na 30 dnů ode dne omezení osobní svobody. II. Shrnutí žalobní argumentace 2.         Žalobce namítal, že odůvodnění napadeného rozhodnutí je zcela neadekvátní povaze rozhodnutí a nezabývá se dostatečně konkrétní situací žalobce. Dále žalobce poukázal na mimořádnost institutu zajištění cizince a skutečnost, že délka zajištění nesmí přesáhnout dobu přiměřenou vzhledem k sledovanému cíli. V této souvislosti připomněl povinnost žalovaného důkladně a svědomitě posuzovat skutečnosti, které by zajištění odůvodňovaly, přičemž uvedené skutečnosti musí být přesvědčivým a nezpochybnitelným způsobem doloženy ve spisovém materiálu. 3.         Žalobce vyjádřil názor, že se žalovaný nedostatečně a nepřesvědčivě vypořádal s otázkou možnosti uložení zvláštních opatření podle § 123b a § 123c zákona o pobytu cizinců namísto zajištění. Podle žalobce žalovaný nesprávně vyhodnotil možnost využití institutu složení finanční záruky ve smyslu § 123b odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Žalovaný neinformoval žalobce o možnosti složit finanční záruku a vyčkával, zda finanční záruku nabídne sám žalobce, přičemž takový postup shledává žalobce nezákonným, nevhodným a nemorálním. Žalobce disponuje dostatečnými finančními prostředky, aby mohl finanční záruku složit, což však žalovaný nevzal na vědomí. Rovněž vypořádání žalovaného s povinností oznámit policii adresu místa pobytu a zdržovat se tam podle § 123b odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců nepovažuje žalobce za dostatečné. Žalobce v podané žalobě tvrdil, že pobývá v Praze na své vlastní adrese, tuto skutečnost žalovanému sdělil, avšak žalovaný nepřistoupil k uložení zvláštního opatření podle § 123b odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců s odůvodněním, že žalobce nedisponuje platnou nájemní smlouvou, nemá označenou poštovní schránku či zvonek a jeho kontaktování by bylo obtížné a případné kontroly těžko proveditelné. Tuto argumentaci žalovaného považuje žalobce za nesprávnou, platná nájemní smlouva ani označení zvonku či poštovní schránky nejsou podmínkou pro uložení zvláštního opatření podle § 123b odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Ani ve vztahu k zbývajícím zvláštním opatřením ve smyslu § 123b zákona o pobytu cizinců nepovažuje žalobce argumentaci žalovaného za přesvědčivou. V této souvislosti uvedl žalobce, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí absentují úvahy vedoucí k závěru, že žalobce nebude s orgány veřejné moci spolupracovat a zmaří správní vyhoštění. 4.         Žalobce nesouhlasil s tím, že se na území členských států EU nachází neoprávněně, a uvedl, že mu v ČR ani v jiném členském státě EU nebyla žádným správním rozhodnutím uložena povinnost území opustit, a tak svou přítomností na území EU žádné takové rozhodnutí nemaří. Žalobce se se na území EU nedopouštěl ani žádné trestné činnosti, což bylo potvrzeno lustrací. 5.         Žalobce namítal, že byl na policejní stanici držen o cca 26 hodin déle, než činí maximální zákonný limit, a dále že žalovaný odebral proti jeho vůli žalobci hotovost ve výši 1 500 Kč, aniž byl žalobci poskytnut jakýkoliv doklad. 6.         Žalobce závěrem své argumentace namítal, že není přípustné paušalizované rozhodování ve věcech skupin zajišťovaných cizinců, přičemž napadené rozhodnutí je příkladem takového přístupu. Důvodem zajištění je podle žalobce jen to, že se nacházel na území ČR nelegálně, i když nebylo prokázáno, že by uložené správní vyhoštění nerespektoval. III. Vyjádření žalovaného 7.      Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že v daném případě shledal naplnění kumulativních podmínek ustanovení § 124 odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců. 8.      První podmínka pro zajištění žalobce byla splněna tím, že bylo žalobci na území Maďarska vydáno opatření, na základě kterého byl žalobce zařazen do Schengenského informačního systému, přičemž byl detekován jako státní příslušník třetí země, kterému byl odepřen vstup a pobyt na území členských států od 26. 6. 2023 do 26. 1. 2028. 9.      Žalovaný dále uvedl, že v případě žalobce došlo k naplnění skutkové podstavy uvedené v § 124 odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců a že uložení některého ze zvláštních opatření podle § 123b zákona o pobytu cizinců by v případě žalobce bylo nedostatečné pro naplnění cíle řízení. Podle žalovaného jsou tyto závěry v napadeném rozhodnutí řádně odůvodněny. Z jednání a pobytové historie žalobce je podle žalovaného zřejmé, že žalobce nerespektuje právní předpisy ČR. Žalovaný závěrem navrhl zamítnutí žaloby. IV. Obsah správního spisu 10.     Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti: 11.     Dne 11. 3. 2024 byl žalobce kontrolován hlídkou policie, přičemž lustrací bylo zjištěno, že v databázi schengenského informačního systému SIS II figuruje žalobce jako státní příslušník třetí země, kterému byl odepřen vstup a pobyt na území členských států, a proto byl žalobce zajištěn podle § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o policii“). 12.     Dne 12. 3. 2024 obdržel žalovaný prostřednictvím Ředitelství pro mezinárodní policejní spolupráci sdělení z maďarské strany, že žalobce byl v Maďarsku dne 29. 7. 2022 odsouzen okresním soudem M. pro trestný čin převaděčství, za což mu byl uložen trest vyhoštění na 4 roky a 8 měsíců. Žalobce je tak od 26. 6. 2023 do 26. 1. 2028 evidován v informačním systému smluvních států SIS II jako nežádoucí osoba. 13.     Dne 12. 3. 2024 podal žalobce vysvětlení, v rámci kterého uvedl, že v současné době bydlí v Praze 8, kde má pronajatý pokoj, ve kterém bydlí sám, adresu si nepamatuje, nájemní smlouvu nemá. Žalobce dále potvrdil, že byl v Maďarsku dne 29. 7. 2022 odsouzen za trestný čin převaděčství. Do ČR přicestoval žalobce 6. 3. 2024, a to svým automobilem z Polska za účelem turismu. Od té doby se žalobce v ČR nachází nepřetržitě. V jeho plánu bylo pokračovat do Vídně, Itálie, Řecka a do Turecka, odkud chtěl odcestovat do Gruzie na návštěvu rodiny, a následně se chtěl vrátit do Polska. Žalobce potvrdil, že mu bylo v Maďarsku vydáno rozhodnutí o vyhoštění. Žalobce uvedl, že je rozvedený, má 3 děti, které žijí se svou matkou v Gruzii, všechny jsou plnoleté. V ČR nevlastní žádný majetek kromě osobního automobilu, kterým sem přicestoval. Finanční prostředky plynou žalobci z Polska, kde je jednatelem společností, jejichž předmětem podnikání je poskytování taxislužeb a služeb v oblasti přepravy osob. Zdravotní stav žalobce je dobrý, není důvod, který by žalobci bránil vycestovat, celou rodinu má v Gruzii, v Polsku žije pouze jeho bývalá manželka. Žalobce disponuje finančními prostředky pro další pobyt i pro vycestování. Na území ČR nemá žádné vazby. Dne 13. 3. 2024 proběhlo další podání vysvětlení, v rámci kterého žalobce uvedl, že v ČR bydlí v Praze v pronajatém bytě, adresu pobytu nezná, nájemní smlouvu nemá, nemá označený zvonek či poštovní schránku. Finanční prostředky na složení kauce nemá a ani tu nemá nikoho, kdo by kauci za něj mohl složit. Neví, zda by se mohl chodit hlásit na policii, možná odjede mimo ČR. Na žádost o prověření žalobcova pobytu v Polsku odpověděla polská strana, že žalobce nemá v Polsku žádné pobytové oprávnění. 14.     Dne 13. 3. 2024 bylo žalobci vydáno napadené rozhodnutí o zajištění za účelem správního vyhoštění podle § 124 odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců, tedy z důvodu, že je evidován v informačním systému smluvních států, přičemž doba jeho zajištění byla stanovena na 30 dnů ode dne omezení osobní svobody. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že žalobce pobýval na území v rozporu s rozhodnutím o vyhoštění vydaným Maďarskem dne 29. 7. 2022. Žalovaný dále uvedl, že je jakožto správní orgán povinen předcházet trestné činnosti a činnosti, která není v souladu se zákonem, přičemž z dosavadního jednání žalobce je zřejmé, že existuje nebezpečí, že opět zmaří výkon opatření uloženého Maďarskem, na základě kterého byl žalobce označen jako osoba, které byl zakázán vstup do schengenského prostoru. Žalobce dále pobýval na území a v době zákazu vstupu na území EU chtěl podnikat cestu přes několik členských států. To podle žalovaného svědčí o nerespektování povinností uložených mu rozhodnutím maďarského soudu a o snaze zmařit vyhoštění, které bylo žalobci uloženo v Maďarsku. Žalobce nerespektuje právní předpisy, a tak neskýtá záruku, že bude plnit povinnosti uložené správním orgánem. Žalovaný v napadeném rozhodnutí posoudil možnost uložení zvláštních opatření za účelem vycestování cizince z území dle § 123b odst. 1 zákona o pobytu cizinců a dospěl k závěru, že k nim nelze přistoupit zejména z důvodu nebezpečí, že žalobce z území i nadále neodcestuje, resp. odjede do jiného členského státu, bude se skrývat a nadále mařit výkon opatření smluvních států a dopouštět se tak protiprávního jednání. Žalovaný uzavřel, že je dle jeho názoru dostatečně odůvodněn závěr pro vydání rozhodnutí o zajištění, a to proto, že protiprávní jednání žalobce vzbudilo důvodnou obavu, že se tento bude dopouštět opakovaného porušování právních předpisů, nebude respektovat výkon opatření, které mu bylo uloženo Maďarskem a bude pobývat na území členských států bez oprávnění k pobytu a přes uložený zákaz. V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze 15.     Městský soud v Praze o věci samé rozhodl bez jednání dle ustanovení § 172 odst. 5 zákona o pobytu cizinců, jelikož účastníci řízení v zákonné pětidenní lhůtě po podání žaloby nenavrhli projednání věci při ústním jednání a soud nepovažuje nařízení ústního jednání za nezbytné. 16.     Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu žalobcem uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“), a vycházel při tom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Po zhodnocení uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. 17.     Podle § 124 odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců policie je oprávněna zajistit cizince staršího 15 let, jemuž bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění anebo o jehož správním vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto nebo mu byl uložen jiným členským státem Evropské unie zákaz vstupu platný pro území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace a nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, pokud je cizinec evidován v informačním systému smluvních států. 18.     Podle § 123b odst. 1 zákona o pobytu cizinců zvláštním opatřením za účelem vycestování cizince z území nebo z území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace (dále jen „zvláštní opatření za účelem vycestování“) je a) povinnost cizince oznámit policii adresu místa pobytu, zdržovat se tam, každou jeho změnu oznámit následující pracovní den policii a ve stanovené době se na adrese místa pobytu zdržovat za účelem provedení pobytové kontroly, b) složení peněžních prostředků ve volně směnitelné měně ve výši předpokládaných nákladů spojených se správním vyhoštěním (dále jen „finanční záruka“) cizincem, kterému je zvláštní opatření za účelem vycestování uloženo; peněžní prostředky za cizince může složit státní občan České republiky nebo cizinec s povoleným dlouhodobým anebo trvalým pobytem na území (dále jen „složitel“), c) povinnost cizince osobně se hlásit policii v době policií stanovené, nebo d) povinnost cizince zdržovat se v místě určeném policií a ve stanovené době být v tomto místě přítomen za účelem provedení pobytové kontroly. 19.     Podle § 124 odst. 3 věta první zákona o pobytu cizinců policie v rozhodnutí o zajištění stanoví dobu trvání zajištění s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy výkonu správního vyhoštění. 20.     Podle § 125 odst. 1 zákona o pobytu cizinců doba zajištění nesmí překročit 180 dnů a počítá se od okamžiku omezení osobní svobody. V případě cizince mladšího 18 let nebo rodiny s nezletilými dětmi nesmí doba zajištění překročit 90 dnů. 21.     Zajištění cizince za účelem správního vyhoštění je zásahem do jeho osobní svobody, a proto může být provedeno pouze v souladu se zákony, Ústavou a Listinou a v neposlední řadě s Úmluvou, jíž je Česká republika vázána. 22.     Žalobou napadeným rozhodnutím byl žalobce zajištěn na dobu stanovenou na 30 dnů podle § 124 odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců, přičemž došlo k naplnění předpokladů stanovených v tomto zákonném ustanovení citovaném výše. Žalobce je starší 15 let, přičemž mu byl uložen jiným členským státem EU zákaz vstupu platný pro území členských států EU a je evidován v informačním systému smluvních států. Poslední podmínkou pro zajištění cizince podle zákona o pobytu cizinců je, že nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování. Stěžejním argumentem žalobcových námitek bylo, že žalovaný se nezabýval dostatečně možností uložit žalobci zvláštní opatření za účelem vycestování podle ustanovení § 123b zákona o pobytu cizinců namísto zajištění. 23.     Zvláštní opatření za účelem vycestování představují alternativní řešení s cílem minimalizace omezování osobní svobody v případě zajištění cizinců (srov. rozsudek NSS ze dne 7. 12. 2011, č. j. 1 As 132/2011-51). Užití těchto mírnějších opatření předpokládá, že cizinec bude se státními orgány spolupracovat při jejich realizaci, bude schopen plnit povinnosti z toho plynoucí a že neexistuje důvodná obava, že by byl uložením zvláštního opatření ohrožen výkon rozhodnutí o správním vyhoštění. Možnost aplikace tohoto opatření nutně závisí také na důvodu zajištění. Základním pravidlem je, že uložení zvláštního opatření nesmí ohrozit výkon vycestování cizince (§ 123b odst. 4 věta druhá zákona o pobytu cizinců; čl. 15 odst. 1 a bod 16 odůvodnění návratové směrnice vychází z dostatečné účinnosti mírnějších donucovacích opatření); toto ohrožení bude typově různé v typově odlišných případech důvodů zajištění. Pokud správní orgán dospěje k závěru, že uložení zvláštního opatření nepostačuje, je povinen svůj závěr přezkoumatelným způsobem odůvodnit. Žalovaný se možností uložení zvláštních opatření v napadeném rozhodnutí zabýval na stranách 3-4, kde uvedl, že k uložení zvláštních opatření nepřistoupil zejména z důvodu nebezpečí, že žalobce nebude respektovat orgány Policie České republiky a nadále z území ČR neodcestuje a bude se dopouštět protiprávního jednání. Tento závěr je podložen jeho vědomým jednáním v rozporu s platnými právními předpisy na území ČR i na území smluvních států EU, zejména porušením zákona, kdy žalobce pobývá na území v rozporu s rozhodnutím o vyhoštění vydaném Maďarskem a také bez oprávnění k pobytu. K tomu žalovaný shrnul další důvody pro neuložení zvláštních opatření dle § 123b zákona o pobytu cizinců, to je skutečnosti, že žalobce při svém pobytu na území ČR jednal v rozporu s morálními normami a chráněnými zájmy deklarovanými zákonem o pobytu cizinců, žalobce porušoval právní předpisy Maďarska. Žalobce neměl žádné oprávnění k pobytu, avšak ani přesto nevycestoval, nerespektoval opatření vydané Maďarskem, kterým mu byl zakázán pobyt na území celého Schengenského prostoru. Dle žalovaného je tedy v případě žalobce vyslovena domněnka, že bude na území ČR dále porušovat právní předpisy a nadále nebude respektovat rozhodnutí správních orgánů. K jednotlivým zvláštním opatřením dle § 123b zákona o pobytu cizinců žalovaný konstatoval následující: K bodu a) žalovaný uvedl, že se s danými povinnostmi u žalobce neztotožňuje vzhledem k tomu, že žalobce nezná svou přesnou adresu v Praze, nedisponuje platnou nájemní smlouvou, nemá označenou poštovní schránku či zvonek a jeho případné kontaktování by bylo velmi obtížné a případná kontrola byla jen těžko proveditelná. Ani předchozí jednání žalobce nedává žalovanému žádnou záruku, že by žalobce řádně plnil uloženou povinnost oznámit policii adresu místa pobytu, zdržovat se tam, každou jeho změnu oznámit následující pracovní den policii a ve stanovené době se na adrese místa pobytu zdržovat za účelem provedení pobytové kontroly. K bodu b) žalovaný konstatoval, že složení finanční záruky v případě žalobce není možné. Žalobce nenabídnul, že složí finanční záruku a rovněž se na území nenachází žádná osoba, která by byla za cizince ochotna finanční záruku složit. K bodu c) žalovaný uvedl, že na základě všech zjištěných skutečností, zejména toho, že žalobce nectí zákony ČR ani zákony Maďarska, žalobce neskýtá žádnou záruku, že bude dodržovat povinnost osobně se hlásit policii v době policií stanovené. Žalobce sám v rámci podání vysvětlení uvedl, že neví, zda by byl ochoten se hlásit na policii, a dle svých slov možná odjede mimo území ČR, přestože je evidován v informačním systému smluvních států. K bodu d) žalovaný uvedl, že se neztotožňuje ani s tím, že by žalobce dodržoval povinnost zdržovat se v místě určeném policií a ve stanovené době být v tomto místě přítomen za účelem provedení pobytové kontroly, jelikož je nekontaktní. K tomu žalovaný dále konstatoval, že osoba, která vědomě a úmyslně nerespektuje povinnosti jí uložené, neskýtá záruku, že bude spolupracovat s orgány policie, její důvěryhodnost je oslabena a předešlá jednání žalobce vzbudila důvodnou obavu, že se bude na území ČR skrývat nebo neoprávněně opustí území do jiného členského státu a tím bude mařit výkon opatření smluvních států EU. Na základě uvedeného žalovaný dospěl k závěru, že v případě žalobce by bylo uložení zvláštních opatření dle § 123b zákona o pobytu cizinců neúčelné, neúčinné a nedostatečné, proto žalovaný přistoupil k jeho zajištění. 24.     Soud konstatuje, že se žalovaný dostatečně, přezkoumatelně a srozumitelně vypořádal s nutností zajištění žalobce. Žalovaný odpovídajícím způsobem zvážil možnost uložení zvláštních opatření podle § 123b zákona o pobytu cizinců, přičemž neopomněl přihlédnout ke všem konkrétním okolnostem daného případu, na základě kterých dospěl k závěru, že v případě žalobce uložení zvláštního opatření za účelem vycestování nepostačuje. S tímto závěrem se soud ztotožňuje. Žalovaný se v rámci podání vysvětlení žalobce dotazoval, zda disponuje dostatečnými finančními prostředky, aby mohl finanční záruku složit, nebo zda existuje osoba, která by mohla finanční záruku složit namísto žalobce. Na obě otázky odpověděl žalobce záporně. Žalobce neuvedl na území ČR žádnou adresu, na které by se trvale zdržoval. Žalovaný v napadeném rozhodnutí nevyslovil závěr, že platná nájemní smlouva či označení zvonku nebo poštovní schránky jsou podmínkou pro uložení zvláštního opatření podle § 123b odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Z těchto skutečnostní ve spojení s dalšími zjištěními žalovaného však žalovaný zcela oprávněně naznal, že nebyla dána jistota, že se žalobce bude zdržovat se na adrese místa pobytu, navíc považoval za reálné, že žalobce nebude respektovat uložená opatření a bude se skrývat před realizací správního vyhoštění. Soud souhlasí s  závěrem žalovaného, že by dané opatření bylo nejen neúčelné, ale ani by jej nebylo možné uložit s ohledem na to, že žalobce neuvedl adresu, na které by se stále zdržoval. Žalovaný dále zcela správně přihlédl k osobě žalobce, a jeho (nejen) pobytové historii. Žalobce je veden jako nežádoucí osoba v Schengenském prostoru, jelikož mu bylo Maďarskem vydáno rozhodnutí o vyhoštění, na jehož základě mu byl také odepřen vstup a pobyt v celém Schengenském prostoru. Toto opatření však žalobce nerespektoval a pobýval na území ČR v rozporu s uloženým zákazem pobytu, a to bez jakéhokoli oprávnění. Žalobce se žádným způsobem nesnažil řešit svou pobytovou situaci a byl zcela pasivní. Tímto svým jednáním žalobce vzbudil pochybnost, zda se podvolí dalším povinnostem stanoveným správním orgánem a oslabil svou důvěryhodnost. Lze tedy konstatovat, že žalobcova pobytová historie a jeho trestní minulost nevzbuzují důvěru v účelnost uložení mírnějších opatření. Námitka žalobce, že v daném případě nebyly dány důvody pro jeho zajištění a že mělo být přistoupeno k uložení některého ze zvláštních opatření za účelem vycestování cizince, není důvodná. 25.     Žalobce nesouhlasil s tím, že se na území členských států EU nachází neoprávněně, a uvedl, že mu v ČR ani v jiném členském státě EU nebyla žádným správním rozhodnutím uložena povinnost území opustit, a tak svou přítomností na území EU žádné takové rozhodnutí nemaří. Žalobce se se na území EU nedopouštěl ani žádné trestné činnosti, což bylo potvrzeno lustrací. K této žalobní argumentaci soud uvádí, že po konfrontaci žalobních tvrzení s podklady shromážděnými ve správním spise jsou tato nepravdivá. Žalobce se na území členských států EU nachází neoprávněně. Ani polská strana neuvedla, že by v Polsku žalobce disponoval jakýmkoliv oprávněním k pobytu. Žalobce je evidován v informačním systému smluvních států. Dne 29. 7. 2022 byl okresním soudem v M. vydán trestní rozsudek, kterým byl žalobce odsouzen k trestu odnětí svobody a byl vyhoštěn, a to pro trestný čin převaděčství. Rozhodnutí o vyhoštění nerespektoval, jak plyne ze zjištěných skutkových okolností majících oporu ve správním spise, čímž je vyvráceno jeho tvrzení, že svou přítomností na území EU nemaří žádné rozhodnutí, kterým mu byla uložena povinnost území opustit. Ze stejných důvodů je nepravdivé žalobcovo tvrzení o jeho trestní bezúhonnosti. 26.     Závěrem své žalobní argumentace žalobce namítal, že byl na policejní služebně držen o cca 26 hodin déle, než činí maximální zákonný limit, a že žalovaný odebral proti jeho vůli žalobci hotovost ve výši 1 500 Kč, aniž by žalobci poskytnul jakýkoliv doklad. 27.     Soud k této námitce zdůrazňuje, že předmětem přezkumu v projednávané věci je rozhodnutí o zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění podle zákona o pobytu cizinců. Předmětem přezkumu v tomto řízení není splnění podmínek či doba trvání zajištění cizince ve smyslu § 27 zákona o policii, které je svou povahou bezprostředním zásahem, který umožňuje cizince krátkodobě omezit na svobodě z důvodů vyjmenovaných v zákoně o policii. Naproti tomu zajištění podle zákona o pobytu cizinců je správním rozhodnutím příslušného správního orgánu vydaným na základě některého z důvodů podle § 124 zákona o pobytu cizinců a pro jeho trvání jsou stanoveny odlišné zákonné limity. Podle § 125 odst. 1 věta první zákona o pobytu cizinců doba zajištění nesmí překročit 180 dnů a počítá se od okamžiku omezení osobní svobody. Tento požadavek byl žalovaným v napadeném rozhodnutí nepochybně dodržen a okamžik omezení osobní svobody, který je pro posouzení zákonnosti zajištění podle zákona o pobytu cizinců rozhodný, žalobce žádným způsobem nerozporoval. Ve vztahu k odebrané hotovosti, soud uvádí, že taktéž není předmětem tohoto řízení zkoumat oprávněnost tvrzeného postupu žalovaného, který nesouvisí s otázkou, zda došlo k zajištění žalobce v souladu se zákonem o pobytu cizinců. Námitky tak nejsou důvodné. 28.     Lze souhlasit s názorem žalobce, že je vyloučeno paušalizované rozhodnutí ve věcech skupin zajišťovaných cizinců. Nelze však přisvědčit námitce, že napadené rozhodnutí je příkladem takového přístupu. Důvodem pro zajištění žalobce je naplnění účelu správního vyhoštění. Žalovaný přitom na základě konkrétních skutkových okolností (nikoli paušalizovaně, jak namítá žalobce) uzavřel, že u žalobce existuje reálné riziko maření rozhodnutí o vyhoštění žalobce vydané maďarskou stranou, neboť se jej dosud nerespektoval a jednal v rozporu s ním. 29.     Žalovaný postupoval v souladu se zákonem, proporcionálně, transparentně a podle zásady individualizace. Žalovaný vzal v potaz veškeré skutkové okolnosti případu, zejména přihlédl k dosavadnímu chování žalobce a jeho vyjádřením v rámci podání vysvětlení. Všechny zjištěné skutečnosti mají rovněž oporu ve správním spise. Napadené rozhodnutí reflektuje veřejný zájem a odpovídá okolnostem daného případu, přičemž stanovená doba zajištění není nijak excesivní či nepřiměřená. Na napadené rozhodnutí nelze pohlížet jako na rozhodnutí nepřezkoumatelné. Žalovaný v napadeném rozhodnutí rovněž uvedl, jaké konkrétní kroky směřující k realizaci správního vyhoštění žalobce budou provedeny ve vymezeném časovém rámci. 30.     V žalobě namítané porušení vyjmenovaných ustanovení správního řádu, zákona o pobytu cizinců, Listiny základních práv a svobod a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod soud neshledal. 31.     Ve shodě s žalovaným má soud za to, že v případě žalobce byly splněny zákonné podmínky pro zajištění dle ustanovení § 124 odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců. VI. Závěr a náklady řízení 32.     Soud neshledal důvody pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí, proto ji jako nedůvodnou zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s. S ohledem na meritorní rozhodnutí o žalobě v zákonné lhůtě, která je kratší, než lhůta zákonem stanovená pro rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě, soud již samostatně nerozhodoval o návrhu na přiznání odkladného účinku. 33.     Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce ve věci neměl úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalovanému žádné náklady řízení nad rámec úřední činnosti nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 15. dubna 2024   JUDr. Dana Černá v. r. samosoudkyně   Shodu s prvopisem potvrzuje X.