č. j. 2 Ad 11/2024‑ 41 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou v právní věci žalobce:      X                    bytem X   proti   žalované:    Česká správa sociálního zabezpečení                   sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5               o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 2. 2024, č. j. X,    takto:  I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 13. 2. 2024, č. j. X se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalované ze dne 13. 2. 2024, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byly zamítnuty jeho námitky a bylo potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 24. 10. 2023, č. j. X, jímž byla žalobci podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. e) a ustanovení § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) ode dne 14. 11. 2023 snížena výše invalidního důchodu pro invaliditu III. stupně na invalidní důchod pro invaliditu I. stupně. Podle posudku Pražské správy sociálního zabezpečení ze dne 21. 8. 2023 žalobce již není podle ustanovení § 39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění invalidní pro invaliditu III. stupně, zároveň byl podle ustanovení § 39 odst. 2 písm. a) uvedeného zákona uznán od 21. 8. 2023 invalidním pro invaliditu I. stupně, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jeho pracovní schopnost poklesla o 40 %. 2. V rámci námitkového řízení byl lékařem žalované dne 6. 2. 2024 vypracován posudek, který dospěl ke shodným závěrům jako posudek z prvostupňového řízení ze dne 21. 8. 2023, to znamená, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole IV, položce 13b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena na 40 % s tím, že se ve smyslu ustanovení § 3 uvedené vyhlášky nemění. Žalovaná v napadeném rozhodnutí uvedla, že se v rámci přezkumu prvoinstančního rozhodnutí zabývala všemi námitkami žalobce, přičemž jeho zdravotní stav posoudila komplexně nad jejich rozsah. Vzhledem k tomu, že po přezkoumání celkového zdravotního stavu žalobce činí pokles jeho pracovní schopnosti 40 %, a nejsou tak splněny podmínky pro vznik nároku na invalidní důchod pro invaliditu II. ani III. stupně podle ustanovení § 39 odst. 2 písm. b) a c) zákona o důchodovém pojištění, shledala námitky jako nedůvodné. 3. Žalobce v podané žalobě vyjádřil nesouhlas s posouzením svého zdravotního stavu posudkovými lékaři v rámci správního řízení. Namítl, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci, neboť posudek o jeho zdravotním stavu nelze považovat za úplný ani přesvědčivý. Žalobce má za to, že ke zlepšení jeho zdravotního stavu nedošlo a tento nadále odpovídá invaliditě III. Stupně. Ze všech uvedených důvodů navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. 4. Žalovaná ve vyjádření k žalobě s ohledem na namítanou nesprávnost posouzení zdravotního stavu žalobce navrhla důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. 5. Soud o posouzení zdravotního stavu žalobce požádal Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze. Z posudku této komise ze dne 12. 6. 2024 soud zjistil, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Šlo o invaliditu III. stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) uvedeného zákona. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 70 %. Doba platnosti posudku byla stanovena do 31. 12. 2028. Posudková komise uvedla, že k datu vydání napadeného rozhodnutí se u žalobce jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byla porucha příjmu potravy s kachektizací v komorbiditě s úzkostnou poruchou se somatoforními prvky, depresivní a obsedantně kompulzivní symptomatologií. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti byla hodnocena dle kapitoly V, položky 6a a činila 70 %. Posuzovaný byl invalidní ve III. stupni. Komise uvedla, že hodnotila v rozporu s posudkem lékaře PSSZ a ČSSZ, neboť své posouzení považovala za lépe vystihující dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu – poruchy příjmu potravy. 6. Při jednání u Městského soudu v Praze dne 27. 6. 2024 žalobce setrval na svém žalobním návrhu, žalovaná ponechala rozhodnutí na úvaze soudu. 7. Městský soud v Praze na základě žaloby, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 s.ř.s.), přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkoumávání rozhodnutí vycházel soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.), a dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. 8. Ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35%, avšak nejvíce o 49%, jedná se o invaliditu I. stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50%, avšak nejvíce o 69%, jedná se o invaliditu II. stupně a konečně v případě poklesu nejméně o 70% se jedná o invaliditu III. stupně. 9. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění, posuzuje podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. Ministerstva práce a sociálních věcí, které za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Posudek uvedené posudkové komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz, podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s.ř.s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, aby své posudkové závěry řádně zdůvodnila. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem, jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy.  10. V projednávaném případě soud v rámci přezkumu správnosti zjištění zdravotního stavu žalobce nechal vypracovat posudek Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze. Posudková komise zasedající dne 12. 6. 2024 v řádném složení za přítomnosti odborného psychiatra jednoznačně vymezila, že v době rozhodné pro posouzení, tj. k datu 13. 2. 2024 byl u žalobce zjištěn dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčnou byla porucha příjmu potravy s kachektizací v komorbiditě s úzkostnou poruchou se somatofromními prvky, depresivní a obsedantně kompulzivní symptomatologií. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti byla hodnocena dle kapitoly V, položky 6a přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. a činila 70 %. Šlo o invaliditu III. stupně. Komise tak hodnotila v rozporu s posudkem posudkových lékařů v prvostupňovém i námitkovém řízení. Ve svých závěrech zohlednila doloženou kompletní zdravotnickou dokumentaci a rovněž závěry vyšetření při jednání komise dne 12. 6. 2024 odborným psychiatrem a platná posudková kritéria.  11. O správnosti a úplnosti stanovené klinické diagnózy onemocnění žalobce, jakož i o stanovení a řádném zdůvodnění procentní míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobce proto není žádných pochyb. Soud proto z posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR ze dne 12. 6. 2024 vyšel, a pokud dle něj šlo u žalobce nadále o invaliditu III. stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění, napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s. ř. s. zrušil. 12. Žalovaná je povinna dle ustanovení § 78 odst. 5 s.ř.s. po právní moci tohoto rozsudku vydat nové rozhodnutí, ve kterém se bude řídit právním názorem soudu uvedeným výše.    Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.     Praha 27. června 2024   JUDr. Dana Černá v. r. samosoudkyně           Shodu s prvopisem potvrzuje X.