USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Kapitánové a soudkyň JUDr. Ivety Veselé a Mgr. Zdeňky Winklerové ve věci žalobce: E. M., narozený dne xxx bytem Ř., Praha zastoupený advokátem F. Č. sídlem S., Praha proti žalované: A. M. B. S., narozená dne xxx bytem P., V., Španělské království zastoupená opatrovníkem M. B., advokátem sídlem xxx, Praha o 59 360 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. ledna 2024, č. j. 76 C 209/2022-66, takto: Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením soud prvního stupně ustanovil žalované pro řízení opatrovníka M. B., advokáta, sídlem xxx, Praha 2. Uvedený postup podle § 169 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) stručně odůvodnil tak, že pobyt žalované není znám, ustanovil jí proto dle § 29 o. s. ř. opatrovníka. 3. Usnesení včas podaným a přípustným blanketním odvoláním napadl žalobce. Posléze jej doplnil tak, že odvolání podává z důvodu procesní opatrnosti, a to s ohledem na to, aby soud prvního stupně předmětné řízení nezatížil vadou, respektive rozsudek z něj vzešlý, nezatížil tak, že by následně nebylo možné přistoupit k navazujícímu exekučnímu řízení ve Španělském království, popřípadě by nebylo možné dosáhnout uspokojení pohledávky, kterou žalobce uplatnil návrhem na zahájení řízení o drobných nárocích dle nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 861/2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích. Soudu prvního stupně tak v této souvislosti předně vytkl, že nedodržel lhůtu k odeslání návrhu dle předmětného nařízení, čímž mohl zmařit jeho doručení na adresu žalované v tomto návrhu uvedenou. Dle čl. 5 odst. 2 nařízení totiž takto měl učinit ve lhůtě 14 dnů, žalované však doručoval se zpožděním čtyř měsíců. Toto prodlení soudu s doručováním však nemůže jít nyní k tíži žalobce a zároveň nemůže vyústit v to, že soud prvního stupně nyní prohlásí, že pobyt žalované není znám. Dále žalobce soudu prvního stupně vytkl, že při doručování žalované nepostupoval v souladu s předmětným nařízením, ale ani nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/1784 o doručování písemností. Jak žalobce zjistil nahlížením do spisu, žalované bylo doručováno prostřednictvím oslovení úřadu ve Španělském království xxx, xxx xxx. Žalobce však vychází z toho, že soud měl využít svých možností a práv a v souladu s čl. 3 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/1784 o doručování písemností měl doručovat žalované prostřednictvím nadřízeného úřadu všem lokálním úřadům, tedy pravděpodobně prostřednictvím úřadu xxx xxx v rámci společné všeobecné služby xxx. Nadto se žalobce domnívá, protože žalovaná měla zřejmě v úmyslu následně pobývat v B., že soud prvního stupně se měl rovněž pokusit zjistit její aktuální adresu i v tomto regionu a oslovit též nadřízený úřad v regionu K., do něhož město B. spadá. Takto však neučinil a oba své dotazy směřoval na nejnižší stupeň úřadu pouze ve V., jež je regionem města V., kde měla žalovaná poslední trvalé bydliště. Současně žalobce uvedl, že nemá povědomí o tom, jaký úřad či orgán ve Španělském království má být ten, na který se má soud prvního stupně obrátit s žádostí o zjištění adresy žalované, avšak rozhodně danou situaci nemůže nyní vyřešit tím, že učiní nepodložený závěr o tom, že pobyt žalované není znám, a proto jí ustanoví opatrovníka. Žalobce své úvahy v tomto smyslu odvíjí od obvyklého chodu věcí, neboť žalovaná je mladá občanka Španělského království, pravděpodobně doposud studující magisterské studium, která má bydliště ve Španělském království, a proto by soud prvního stupně měl být schopen žalované doručovat způsobem předvídaným v nařízení o doručování písemností. Je proto plně namístě eliminovat riziko zatížení řízení, respektive posléze vydaného rozsudku, neodstranitelnou vadou v podobě ustanovení opatrovníka, ačkoliv pro to v daném řízení nebyly splněny předpoklady, či to bylo předčasné. Závěrem žalobce navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a poučil soud prvního stupně ohledně orgánu (úřadu) Španělského království příslušného ke sdělení aktuální adresy žalované tak, aby žalované mohl být předmětný návrh doručen v souladu s příslušnými nařízeními. 4. Opatrovník žalované se k odvolání žalobce vyjádřil tak, že ponechá na úvaze odvolacího soudu, zda odvolání žalobce vyhoví či nikoliv. Uvedl, že podstatné však je, aby byla zachována možnost žalované bránit se uplatněnému nároku, ať již s opatrovníkem nebo po jejím dohledání a řádném doručení návrhu ve Španělském království. Současně podal za žalovanou námitku nedostatku mezinárodní pravomoci soudu České republiky, kterou odůvodní poté, co bude rozhodnuto odvolacím soudem o odvolání žalobce. 5. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 6. V posuzované věci se jedná o věc s relevantním mezinárodním prvkem, který je dán cizí státní příslušností žalované. 7. Ze spisu se podává, že žalobce podal návrh na uspokojení pohledávky, který uplatnil návrhem na zahájení řízení o drobných nárocích podle nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 861/2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích (dále jen „Nařízení“). V rámci tohoto návrhu u žalované uvedl adresu P., V., Španělské království. Ze spisu se dále podává, že soud prvního stupně posléze formulář a žádost o doručení písemnosti dle čl. 8 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/1784 ze dne 25. 11. 2020 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech (doručování písemností), včetně formuláře C evropské řízení o drobných nárocích podle čl. 5 odst. 2 a 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích, zaslal v jazyce českém a španělském přijímajícímu orgánu xxx. Následně ze španělské strany došla e-mailová zpráva o tom, že v rámci mezinárodní spolupráce z České republiky ohledně osoby A. M. B. S. byla věc zaregistrována u xxx: xxx ke dni 29. 5. 2023 a byla distribuována ke zpracování xxx. Posléze, jak plyne dále ze spisu (č. l. 32-39), španělská strana sdělila, že doručování listin žalované bylo negativní, neboť ta se na uvedené adrese (P., V.) nenachází, přičemž se jedná o bytový komplex/rezidenci, skládající se ze dvou budov, kdy každá má 30 jednotek, avšak žalovaná na této adrese nebyla nalezena. Byť doručující orgán dotazoval osobu z komplexu, bylo zjištěno, že žalovaná zde není známa a v současné době se na této adrese nezdržuje. Toto sdělení ze španělské strany došlo ze strany orgánu xxx. Ze spisu se též podává, že soud prvního stupně provedl lustraci žalované v Informačním systému základních registrů, avšak bez záznamu, přičemž rovněž oslovil Policii ČR – cizineckou policii s dotazem na informaci ohledně žalované, tj. zda se jedná o občanku České republiky či cizí státní příslušnici, zda má, či v minulosti měla na území ČR povolen pobyt, včetně místa tohoto pobytu a místa jejího pobytu v zahraničí. Ředitelství služby cizinecké policie soudu prvního stupně sdělilo zprávou ze dne 16. 8. 2023, že žalovaná je španělskou státní příslušnicí, která nikdy neměla na území ČR jako cizinka povolen žádný druh pobytu dle zákona o pobytu cizinců na území ČR. V době od 14. 9. 2021 do 30. 6. 2022 byla přihlášena k ubytování na adrese Praha, Ř., u ubytovatele E. M. Adresa v domovském státě u ní byla uvedena při ubytování P., V., Španělské království. V neposlední řadě ze spisu vyplývá (č. l. 56), že soud prvního stupně se pokusil formulářem B – žádost o zjištění adresy osoby, které má být písemnost doručena podle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/1784 ze dne 25. 11. 2020 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech (doručování písemností) o to, aby byl zjištěn pobyt, respektive adresa žalované v rámci Španělského království. Tento formulář byl doručen na adresu xxx, P. Y. xxx, přičemž zjištění daného šetření ze španělské strany bylo provedeno zprávou ze dne 12. 12. 2023 (č. l. 63) a u žalované byla zjištěna adresa P., V. Uvedená zpráva byla zaslána ze strany úřadu xxx. 8. Na podkladě shora uvedeného tak odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně se podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/1784 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech (doručování písemností) správně pokusil nejprve žalované doručit návrh, což se však nezdařilo, a posléze se pokusil příslušným formulářem B zjistit současnou adresu žalované. Jak plyne z obsahu spisu, v souladu s čl. 3 odst. 2 uvedeného nařízení žádosti řádně zasílal službě pro registraci a distribuci – xxx v rámci společné všeobecné služby xxx, když je zjevné, že v rámci španělského soudního systému, jak sám potvrzuje žalobce, předají orgány určené Španělskem jako „přijímající subjekt“ takovou žádost orgánu příslušnému k doručení. Odvolací námitky žalobce v tom smyslu, že tedy v rámci uvedeného doručování soud prvního stupně nepostupoval správně, když doručoval pravděpodobně úřadu na nejnižším stupni úrovně ve V., ačkoliv měl doručovat úřadu nadřízenému všem lokálním úřadům, se proto jeví jako nedůvodné, neboť zprávami španělské strany byly zcela vyvráceny. Současně pak odvolací námitka žalobce, týkající se toho, že žalovaná se v minulosti zmínila na sociálních sítích v srpnu 2023, že poptává bydlení v B., ještě neznamená, že se skutečně v tomto regionu, tj. v regionu K., do něhož město B. spadá, posléze usadila, bydlení zde nalezla a zdržuje se zde, či se zde v minulosti zdržovala. Z uvedeného důvodu, neboť žalovaná si mohla hledat své ubytování kdekoli jinde v rámci Španělského království, nebylo odpovídající a důvodné, aby soud prvního stupně v rámci žádosti o zjištění adresy žalované též oslovoval konkrétní úřad pro doručování ve Španělském království v regionu K. 9. S ohledem na to, že soud prvního stupně vyčerpal možnosti šetření stran současné adresy žalované, jakožto cizí státní příslušnice, která evidentně v současné době nepobývá, a ani nemá povolený pobyt v rámci České republiky, respektive místa jejího pobytu, a ani žalobce nebyl schopen na žádost soudu prvního stupně sdělit současnou adresu žalované, odvolací soud vychází z toho, že nepochybil, pokud v nastalé situaci podle § 29 o. s. ř. žalované v předmětném řízení ustanovil opatrovníka. 10. Protože odvolací námitky žalobce nebylo lze považovat za relevantní a takové, na podkladě nichž by bylo lze dojít k závěru o nesprávnosti napadeného usnesení, odvolací soud je dle § 219 o. s. ř. potvrdil. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání za podmínek stanovených v § 237 o. s. ř. Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o. s. ř.). Praha 18. dubna 2024 JUDr. Blanka Kapitánová v. r. předsedkyně senátu