ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Kapitánové a soudkyň JUDr. Ivety Veselé a Mgr. Zdeňky Winklerové ve věci žalobkyně: xxx xxx xxx xxx zahraniční osoba registrovaná pod číslem xxx sídlem xxx, xxx, Spojené království Velké Británie a Severního Irska zastoupená advokátkou proti žalovaným: 1) xxx xxx xxx xxx, narozený dne xxx bytem xxx, xxx zastoupený obecným zmocněncem xxx 2) xxx xxx v České republice, xxx xxx, IČO xxx sídlem xxx, Praha zastoupená obecným zmocněncem xxx o 9 712,88 Kč, k odvolání žalovaného č. 1 proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. června 2023, č. j. 12 C 90/2022-35, ve znění opravného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. října 2023, č. j. 12 C 90/2022-49, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žalovaný č. 1 je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 6 048,71 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky. Odůvodnění: 1. Napadeným částečným rozsudkem pro uznání ve znění opravného usnesení soud prvního stupně uložil žalovanému č. 1 povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 712,88 Kč a náklady na uplatnění pohledávky ve výši 1 200 Kč (I) a uložil mu též povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč (II). 2. Učinil tak na podkladě žaloby, kterou se žalobkyně domáhala uvedeného nároku s odůvodněním, že mezi žalovanou č. 2, žalovaným č. 1 jako ručitelem a právním předchůdcem žalobkyně (společnost xxx s. r. o., IČO xxx) byla uzavřena smlouva o poskytování obchodní adresy a administrativních služeb na dobu určitou od xxx do xxx. Žalovaná č. 2 však nesplnila povinnosti plynoucí z této smlouvy, když si nezměnila po jejím ukončení sídlo společnosti a bezdůvodně se tak obohatila, neboť bez právního důvodu dále využívala obchodní adresu. Vznikla jí proto povinnost zaplatit v souladu se smluvním ujednáním částku ve výši 74 700,90 Kč. Byť byla žalovaná č. 2 právní předchůdkyní žalobkyně k uhrazení této částky vyzvána, částku neuhradila. Tato pohledávka tak byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se však předmětnou žalobou domáhá zaplacení pouze částky 4 462,88 Kč, představující bezdůvodné obohacení žalované č. 2 za dobu od 2. 12. 2020 do 1. 3. 2022 a částky ve výši 5 250 Kč coby smluvní pokuty 150 Kč denně za dobu od 2. 12. 2020 do 5. 1. 2021. Současně též požaduje paušální náhradu nákladů v souvislosti s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Spolu s žalovanou č. 2 je též žalován žalovaný č. 1, a to z titulu ručitelského závazku. 3. Soud prvního stupně zkonstatoval, že v dané věci byl nejprve k návrhu žalobkyně vydán elektronický platební rozkaz, v rámci něhož byli oba žalovaní vyzváni, aby se ve lhůtě 30 dnů od uplynutí lhůty k podání odporu vyjádřili ve věci samé k žalobě, která jim byla doručena spolu s platebním rozkazem. Současně byli poučeni o následcích nesplnění této výzvy. Proti uvedenému platebnímu rozkazu žalovaná č. 2 podala prostřednictvím obecného zmocněnce včas podaný odpor. V důsledku toho byl dle § 174 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) platební rozkaz zrušen v celém rozsahu. Následně soud prvního stupně usnesením ze dne 23. 8. 2022, č. j. 12 C 90/2022-23, žalovaného č. 1 vyzval ve smyslu § 114b o. s. ř., aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení uvedeného usnesení písemně vyjádřil ve věci samé k žalobě, která mu byla doručena, a zároveň jej poučil o následcích nesplnění této výzvy. Usnesení bylo žalovanému č. 1 doručeno dne 24. 8. 2022, ve lhůtě stanovené se však žalovaný č. 1 k žalobě nevyjádřil. Po uplynutí stanovené lhůty, která uplynula dne 23. 9. 2022, se ve věci vyjádřil obecný zmocněnec žalované č. 2 a posléze k výzvě soudu prvního stupně předložil zmocnění k zastupování i pro žalovaného č. 1, aniž by se za něj k věci samé, jakkoliv vyjádřil. 4. Na podkladě uvedeného soud prvního stupně dovodil, že dané řízení je řízení s cizím prvkem, v rámci něhož vystupuje na straně žalované cizí státní příslušník. Zabýval se proto pravomocí soudu věc projednat a rozhodnout. Aplikoval čl. 4 odst. 1, čl. 5 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, a dovodil, že je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť závazky ze smluv, jež jsou předmětem tohoto řízení, měly být plněny na území České republiky. 5. Poté vyšel z toho, že žalovaný č. 1 ve smyslu § 114b o. s. ř. uznal nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, a proto ve věci rozhodl částečným rozsudkem pro uznání dle § 153a odst. 1 o. s. ř., neboť se nejedná o věc, v níž by nebylo možné uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 o. s. ř.), a nárok uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní normou občanského práva. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. 7. Rozsudek včas podaným a přípustným odvoláním napadl žalovaný č. 1. Připomněl, že v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, jakož i v rámci něho, byl vždy označován jako žalovaný č. 2 a žalovaným č. 1 byla xxx v České republice, z. s. V řízení totiž má vystupovat jako ručitel ze smlouvy o poskytování obchodní adresy a administrativních služeb. O tom, že se stal ručitelem, však při podpisu uvedené smlouvy nevěděl, neboť jej o tom nikdo neinformoval. Je cizí státní příslušník, nevládne českým jazykem v písemné podobě, spoléhal tedy na to, co mu bylo tehdy řečeno právní předchůdkyní žalobkyně. Předpokládal, že předmětnou smlouvu uzavřel jako statutární orgán xxx v České republice, z. s., a to její předseda. Nadto vychází z toho, že žádný dluh tak, jak se jej žalobkyně v řízení domáhá, nevznikl. Doplnil dále, že po doručení elektronického platebního rozkazu xxx v České republice, z. s., tehdy označená jako žalovaná č. 1, podala prostřednictvím svého obecného zmocněnce odpor. Posléze soud prvního stupně usnesením ze dne 23. 8. 2022, č. j. 12 C 90/2022-23, žalovaného, do té doby označeného pod č. 2, v tomto usnesení označil jako žalovaného č. 1 a vyzval jej k vyjádření ve věci samé v souladu s § 114b o. s. ř. Na toto usnesení se vyjádřil ve lhůtě stanovené obecný zmocněnec žalované xxx v České republice, z. s. Tento posléze také předložil soudu prvního stupně zmocnění k zastupování v rámci daného řízení i pro žalovaného č. 1 xxx xxx xxx xxx. Dále ve věci vyjádřil svůj názor, a to, že žádný dluh nevznikl, přičemž předpokládal, že celá věc bude vyřešena smírně. S ohledem na uvedené navrhl, aby odvolací soud napadený částečný rozsudek pro uznání zrušil. 8. Žalobkyně se k odvolání žalovaného č. 1 xxx xxx xxx xxx) vyjádřila tak, že s tímto nesouhlasí. Žalovaný č. 1 byl soudem prvního stupně vyzván usnesením ze dne 23. 8. 2022, aby se v souladu s § 114b o. s. ř. písemně ve věci samé k žalobě vyjádřil, a to ve lhůtě 30 dnů. Současně byl poučen o následcích nesplnění této výzvy. Uvedená lhůta však žalovanému č. 1 uplynula marně, neboť tento se ve věci nevyjádřil. Podmínky pro vydání částečného rozsudku pro uznání proto byly splněny. Pokud se pak žalovaný č. 1 domníval, že v dané věci bude dostačující vyjádření žalovaného č. 2 (xxx v České republice, z. s.), neboť je žalován jako předseda tohoto žalovaného, a nikoliv jako ručitel, protože o převzetí ručitelského závazku mu nebylo nic známo, žalobkyně dále uvedla, že tato argumentace nemůže obstát. Výzva k vyjádření žaloby totiž byla žalovanému č. 1 doručována samostatně, byl v ní označen svým jménem, příjmením, datem narození a bydlištěm, navíc spolu s výzvou k vyjádření mu byla doručena i žaloba, z níž jednoznačně vyplývá, že je žalován právě z titulu svého ručitelského závazku, a nikoliv jako statutární zástupce žalované společnosti xxx v České republice, z. s. Byly tedy splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání. Závěrem žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. 9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu včasného a přípustného odvolání, podaného k tomu legitimovanou osobou, napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a, § 205b o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné. 10. Podle § 153a odst. 1 o. s. ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem pro uznání, jen navrhne-li to žalobce. Podle odst. 3 tohoto ustanovení rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6). 11. Ze spisu se podává, že žalobkyně podala svůj návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, v rámci kterého označila za žalované jednak xxx v České republice, z. s., jako žalovaného č. 1 a xxx xxx xxx jako žalovaného č. 2. Elektronický platební rozkaz pak byl soudem prvního stupně vydán dne 13. 4. 2022, č. j. xxx, přičemž xxx v České republice, z. s., byl doručen dne 22. 4. 2022 a xxx xxx xxx rovněž dne 22. 4. 2022. V té době žalovaný č. 1, tj. xxx v České republice, z. s., proti ve věci vydanému elektronickému platebnímu rozkazu podal včasný a přípustný odpor prostřednictvím obecného zmocněnce xxx. Je tak zjevné, že podáním včasného odporu došlo dle § 174 odst. 2 o. s. ř. ke zrušení platebního rozkazu v celém rozsahu. Dále se ze spisu podává, že soud prvního stupně usnesením ze dne 23. 8. 2022, č. j. 12 C 90/2022-23, vyzval žalovaného xxx xxx xxx xxx ke kvalifikované výzvě dle § 114b odst. 1 o. s. ř., a to ve lhůtě 30 dnů od doručení usnesení, a uložil mu, aby se písemně vyjádřil, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, popřípadě zda nárok uznává jen zčásti, nebo co do základu. Rovněž jej poučil o tom, že uzná-li nárok, rozhodne soud na tomto základě o věci samé (o její části nebo o jejím základu) rozsudkem pro uznání dle § 153a odst. 1 o. s. ř. Současně jej též poučil o tom, že pokud nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, je povinen ve vyjádření vylíčit rozhodující skutečnosti o věci samé, na nichž staví svoji obranu proti žalobě, zejména uvést, která z tvrzení žalobkyně považuje za nesporná, tj. odpovídající skutečnosti, dále, které skutečnosti činí předmětem sporu a proč, co v tomto směru tvrdí sám a označí důkazy k prokázání svých tvrzení tak, aby bylo zřejmé, k prokázání které konkrétní právně významné skutečnosti má být ten který důkaz proveden. Listinné důkazy je pak třeba zaslat zároveň s vyjádřením. V neposlední řadě jej poučil tak, že pokud se bez vážného důvodu ve věci samé písemně nevyjádří, nebo ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává. V takovém případě ve věci rozhodne rozsudkem pro uznání dle § 153a odst. 3 o. s. ř., přičemž pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání. Uvedené usnesení bylo xxx xxx xxx xxx doručeno dne 29. 8. 2022. Ze záhlaví usnesení soudu prvního stupně pak vyplývá, že postavení žalovaných bylo uvedeno tak, že jako žalovaný č. 1 byl označen xxx xxx xxx xxx, jako žalovaný č. 2 xxx xxx xxx v České republice, z. s. Dále se ze spisu podává, že na uvedenou výzvu reagoval obecný zmocněnec žalovaného xxx xxx v České republice, z. s., xxx xxx xxx, který již v minulosti do spisu v souvislosti s podáním odporu proti ve věci vydanému elektronickému platebnímu rozkazu doložil plnou moc ze dne 29. 4. 2022. Z uvedeného vyjádření plyne, že žalovaná xxx xxx xxx v České republice, z. s., žalobu neuznává, nevyplývá z něj však, že by obecný zmocněnec zastupoval též žalovaného xxx xxx xxx xxx. K dotazu soudu prvního stupně, zda obecný zmocněnec zastupuje v řízení též xxx xxx, tento doložil plnou moc soudu až dne 21. 11. 2022 ze dne 16. 11. 2022. Vyjádření k žalobě učiněné jménem žalovaného xxx xxx xxx však podáno nebylo. 12. Na podkladě shora uvedeného odvolací soud konstatuje, že uzavřel-li posléze soud prvního stupně, že žalovaný xxx xxx xxx xxx se na kvalifikovanou výzvu tak, jak mu byla zaslána ve smyslu § 114b odst. 1 o. s. ř. usnesením ze dne 23. 8. 2022, č. j. 12 C 90/2022-23, ve lhůtě stanovené nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, jak a k čemu se má vyjádřit, a byl též poučen o následcích nesplnění této výzvy, aplikoval § 153a odst. 1 o. s. ř., nepochybil. Následkem nesplnění výzvy k vyjádření ve smyslu § 114b odst. 1 o. s. ř. totiž ve vztahu k žalovanému xxx xxx xxx xxx nastala fikce uznání nároku, a proto bylo namístě, aby byl § 153a odst. 1 o. s. ř. aplikován. 13. K námitkám žalovaného xxx xxx xxx xxx o tom, že v rámci usnesení ze dne 23. 8. 2022, č. j. 12 C 90/2022-23, soud prvního stupně pořadí žalovaných zaměnil, když původně žalovanou společnost xxx xxx v České republice, z. s., označenou jako žalovaný č. 1 označil jako žalovaného č. 2 a žalovaného xxx xxx namísto označení žalovaný č. 2 označil jako žalovaného č. 1, odvolací soud poznamenává, že nepochybně soud prvního stupně měl v rámci označení účastníků na straně žalované zachovat jejich pořadí tak, jak vyplynulo z podání návrhu na vydání platebního rozkazu podaného žalobkyní ze dne 16. 6. 2022. Ačkoliv tedy soud prvního stupně přesto pořadí obou žalovaných zaměnil, je zjevné, že oba žalovaní byli označeni řádně, a to žalovaný xxxx xxx xxx xxx celým jménem, datem narození a svým bydlištěm, xxx xxx v České republice, z. s., pak identifikačním číslem a sídlem. Výzva ve smyslu § 114b odst. 1 o. s. ř. byla tedy určena žalovaném č. 1, tj. xxx xxx , a to zcela jednoznačně a srozumitelně. Současně s tímto usnesením pak byl žalovanému doručen i návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, tj. žaloba ve věci samé, z níž jednoznačně vyplynulo, že jde-li o žalovaného xxx xxx xxx xxx, tento je žalován jako ručitel ve vztahu ke společnosti xxx xxx v České republice, z. s., nikoliv jako její statutární orgán. Nelze proto vyjít z toho, že pokud se na uvedenou výzvu ve smyslu § 114b odst. 1 o. s. ř. vyjádřila uvedená společnost prostřednictvím obecného zmocněnce, že by toto vyjádření k žalobě bylo lze považovat za vyjádření žalovaného xxx xxx xxx xxx. 14. S ohledem na uvedené, protože tedy v dané věci ve vztahu k žalovanému č. 1 byly splněny podmínky pro vydání částečného rozsudku pro uznání ve smyslu § 153a odst. 1 o. s. ř., odvolací soud napadený částečný rozsudek pro uznání, včetně správného akcesorického výroku o nákladech řízení, dle § 219 o. s. ř. potvrdil. 15. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady žalobkyně v rámci odvolacího řízení sestávají z nákladů účastníka, který dílem nebyl zastoupen, a to dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb., představující 1 úkon po 300 Kč (podané vyjádření k odvolání) a dílem z nákladů na právní zastoupení. Tyto sestávají z 1 úkonu právní služby advokáta po 1 500 Kč (§ 8 odst. 1, § 7 bod 4 ve spojení s § 11 odst. 2 písm. g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif), z 1 režijního paušálu po 300 kč (§ 13 odst.4 citované vyhlášky), cestovní náhrady za cestu xxx xxx a zpět, tj. 260 km, vykonané osobním automobilem xxx, při kombinované spotřebě 7 l benzinu Natural 95/100 km ve výši 2 151 Kč, náhrady za ztrátu času za 8 ˝ hodin po 100 Kč a 21 % DPH ve výši 997,71 Kč, celkem odvolací náklady žalobkyně ve výši 6 048,71 Kč (300 Kč + 5 748,71 Kč). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné. Praha 8. února 2024 JUDr. Blanka Kapitánová v. r. předsedkyně senátu