ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Kapitánové a soudkyň Mgr. Zdeňky Winklerové a JUDr. Ivety Veselé ve věci manžela: xxx A. P., narozený xxx bytem xxx, Praha - xxx zastoupený advokátem proti manželce: D. B. K., narozená xxx bytem trvale xxx, Praha zastoupená advokátem o rozvod manželství k odvolání manželky proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 28. května 2024, č. j. 14 C 240/2023-69 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje ve znění, že se rozvádí manželství xxx A. P. narozeného xxx, a D. B. K., rozené P., narozené xxx, uzavřené dne xxx na Velvyslanectví České republiky ve Varšavě, Polská republika. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. V záhlaví označeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl tak, že se manželství účastníků uzavřené dne xxx před Úřadem městské části města xxx, xxx, rozvádí (I) a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (II). 2. Soud prvního stupně vyhověl návrhu manžela na rozvod manželství proti vůli manželky, která se bránila tím, že manželství nepovažuje za rozvrácené. 3. Obvodní soud vysvětlil, že je místně příslušný dle ust. § 383 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních v platném znění (dále jen „z. ř. s.“), ve spojení s § 85 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen „o. s. ř.“). Poslední společné bydliště manželů bylo v obvodu Prahy, kde však fakticky nebydlí žádný z nich, neboť navrhovatel má faktické bydliště v Praze a odpůrkyně v Polské republice. 4. Prvostupňový soud zjistil tento skutkový stav. Manželství bylo uzavřeno dne xxx. Manželé nemají žádné společné děti, u obou jde o manželství první. Manželka odjela v roce 2002 do V. pečovat o nemocnou matku. Do r. 2004 byli manželé v pravidelném kontaktu (telefonicky 1 – 2x měsíčně, manželka cca 3x ročně manžela navštívila) a též intimní soužití mezi účastníky probíhalo naposledy v roce 2004. Od roku 2005 do roku 2012 se manželé neviděli ani jednou, v roce 2005 probíhala telefonická komunikace 1x za 2 měsíce, od roku 2006 byly kontakty zcela přerušeny. V roce 2012 onemocněla navrhovatelova matka, proto se přestěhoval do jejího bytu na Prahu . Tehdy opustil byl na Praze, který měl pronajatý ještě v době, kdy žili společně s odpůrkyní, proto odpůrkyně přicestovala do České republiky, aby si vyzvedla své věci a nábytek z bytu na Praze. Následně mezi manželi neprobíhal žádný kontakt, až v roce 2014 či 2015 navštívila odpůrkyně navrhovatele v bytě jeho matky cca na jednu hodinu. Matka navrhovatele v prosinci 2016 zemřela, manželka manžela telefonicky kontaktovala, že jej navštíví, co učinila během ledna 2017, její návštěva trvala opět cca jednu hodinu. Od této doby mezi účastníky ustala jakákoli forma kontaktu. V den ústního jednání soudu manželka manžela telefonicky kontaktovala se žádostí o přehodnocení jeho rozhodnutí rozvést se. Navrhovatel uvedl, že nenavázal jinou známost, k odpůrkyni žádný vztah nemá, na rozvodu manželství trvá. 5. Odpůrkyně je v pracovní neschopnosti, dlouhodobě dochází na psychiatrii, není schopna cestovat, vést oficiální hovory (telefonické či online). Soud proto vycházel z jejího písemného vyjádření. Podle manželky manželství i nadále plní svoji funkci. 6. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud prvního stupně podle § 755, § 756 a § 758 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“) a uzavřel, že platně uzavřené manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení, neboť účastníci spolu jako manželé nežijí ve smyslu ustanovení § 758 o. z. 7. Manželé uzavřeli platné manželství, ve kterém se nenarodily žádné děti. Nejpozději v roce 2006 či 2007 se po vzájemné dohodě odpůrkyně přestěhovala do Polska z důvodu dlouhodobé nemoci svého otce, kde zůstala dodnes, následně se i navrhovatel ze stejného důvodu přestěhoval do bytu své matky. Od této doby manželé spolu nežijí, postupně ustávala i komunikace mezi nimi, ať již osobní, čí telefonická, v období let 2012 dosud byli manželé celkem třikrát v osobním kontaktu, vždy na velmi krátkou dobu v řádu jedné hodiny. Intimní soužití mezi manželi probíhalo do roku 2004. Navrhovatel nemá zájem na dalším setrvání v ryze formálním svazku manželů, k odpůrkyně ztratil jakýkoli vztah. Na tom nemůže nic změnit ani odmítavý postoj odpůrkyně k rozvodu. V řízení nebylo prokázáno (ostatně to ani odpůrkyně netvrdila), že by existoval některý z důvodů uvedených v ust. § 755 odst. 2 o. z., v souzeném případě důvod uvedený pod bodem b). Nadto by nebyla zachována lhůta 3 let manželského soužití. 8. K příčinám rozvratu soud odkázal na Pls 4/66 = Rc IV/1966 s. 390: „Soudní praxe považuje za příčiny, které vedou k vážnému rozvrácení manželství (§ 25 zák. o rod.), zejména: nevěru, opilství, zlé nakládání, rozdíly povahového založení a zájmů, nezájem o rodinu a druhého manžela, odsouzení pro trestný čin, sexuální neshody, neplodnost, věkový rozdíl mezi manžely, neuvážený vstup do manželství, ideologické nebo majetkové neshody, nedostatek bytu, oddělené bydlení, zásahy rodičů nebo jiných příbuzných do manželství, nadměrnou žárlivost, pohlavní choroby a jiné nemoci. Tento pohled soudní praxe není pochopitelně zcela spolehlivý a úplný, protože vedle jiných důvodů (např. hodnocení jedné z více příčin, soustředění pozornosti jen na příčinu, která způsobila dovršení rozvratu vztahů mezi manžely, zatajení skutečné příčiny manžely atp.) mnohotvárnost a složitost vývoje vztahů mezi manžely je nepostižitelná podobným výčtem příčin.“ Přes časový odstup se jedná o závěry použitelné dodnes. V tomto případě shledal obvodní soud příčiny rozvratu manželství účastníků v mnohaleté absenci společného soužití manželů a intimního života. 9. Výrok o nákladech řízení soud odůvodnil odkazem na ust. § 23 z. ř. s. 10. Proti rozsudku soudu prvního. stupně podala včasné a přípustné odvolání manželka a domáhá se zamítnutí návrhu nebo zrušení rozsudku prvostupňového soudu. Zopakovala, že nesouhlasí s rozvodem manželství a tvrzeními manžela o absenci kontaktů, podle manželky se s manželem pravidelně navštěvují a udržují telefonický kontakt. Její bydlení v Polsku má morální důvod (péče o nemocnou matku), k rozestěhování manželů došlo po vzájemné dohodě s ujištěním, že si budou i nadále oporou a nebude to mít vliv na trvání jejich manželství. Dle manželky je rozsudek nesprávný proto, že upozaďuje tvrzení manželky na úkor manžela, a navíc jí bylo upřeno právo plnohodnotné účasti na jednání, kdy jednání nebylo odročeno do doby, než se její zdravotní stav zlepší. V doplnění svého odvolání uvedla, že její snaha o mediaci nebyla soudem reflektována, ačkoliv vyřešení věci mediací je ve věci rozvodu nanejvýš vhodné. Dle manželky to s rozvratem manželství není tak vážné, když se alespoň ona snaží zjistit hlubší příčiny rozvratu a tyto odstranit. Při jednání pak doplnila, že soud prvého stupně se s jejími argumenty vypořádal nedostatečně, tvrzení manžela považuje za prokázaná nedůvodně. Manželka byla manželovi vždy oporou – osobní i finanční. Teď, když je nemocná, se s ní manžel rozvádí. Jde o účelový postup, kdy se chce vyhnout plnění povinnosti vzájemně si pomáhat v době, kdy by jí měl být oporou, což svědčí o jeho lehkovážném přístupu k manželství. 11. Manžel navrhl potvrzení napadeného rozsudku coby věcně správného. Jeho stanovisko se nezměnilo, manželství účastníků je jen formální svazek. 12. Odvolací soud přezkoumal podle ustanovení § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., za použití § 1 odst. 3 z. ř. s., správnost rozsudku soudu I. stupně včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a odvolání manželky neshledal opodstatněným. 13. Prvoinstanční soud správně mlčky dovodil mezinárodní příslušnost českých soudů k projednání a rozhodnutí návrhu. V této věci jde o řízení s mezinárodním prvkem, když manželka je státní příslušnicí Polské republiky, kde má rovněž své bydliště. Mezinárodní příslušnost českých soudů je dána podle článku 3 písm. a) bod v) nařízení Rady (EU) č. 2019/1111 ze dne 25 června 2019, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti, tzv. Brusel II ter, neboť nařízení EU má aplikační přednost před českým vnitrostátním předpisem (§ 2 ZMPS). Rozhodným právem je, jak zcela správně uvedl již obvodní soud, právo české (viz § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 ZMPS). 14. Odvolací soud nevyhověl další žádosti manželky o odročení jednání, neboť z lékařských zpráv vyplývá, že se jedná o setrvale negativní stav, za celou dobu tohoto soudního řízení neměnný. Odročování jednání až na dobu, kdy se zdravotní stav manželky stabilizuje, aniž však z předložených zpráv vyplývá naděje na takové zlepšení, by bylo ve svém důsledku odepřením spravedlnosti navrhovateli. Procesní práva manželky jsou dostatečně zajištěna tím, že ji v tomto řízení zastupuje advokát. Pokud pak jde o zásadní zjištění pro rozhodnutí ve věci, tak ta jsou v relevantním rozsahu nesporná. 15. Zákon výslovně připouští možnost, aby výslech manžela proveden nebyl, pokud je jeho provedení spojeno s velkými obtíženi (§ 398 odst. 1 věta druhá z. ř. s.). Velké obtíže, které soudům v tomto případě bránily provést výslech manželky, jsou představovány jejím nepříznivým zdravotním stavem, který jí brání jak v cestování, tak v účasti na soudním jednání v jakékoliv formě. 16. Mediace pak nemá sloužit k neúčelnému protahování řízení. V tomto případě manžel o mediaci zájem nemá a manželka není schopna účasti na mediačním jednání. Nařízení setkání s mediátorem by tak bylo zcela zbytečné bez jakékoliv šance na změnu postoje manželů či obnovení jejich soužití. 17. Podle § 755 odst. 1 o. z. může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. 18. Podle § 655 o. z. manželství je trvalý svazek muže a ženy vzniklý způsobem, který stanoví tento zákon. Hlavním účelem manželství je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc. 19. Podle § 687 odst. 2 o. z. manželé si jsou navzájem povinni úctou, jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svou důstojnost, podporovat se, udržovat rodinné společenství, vytvářet zdravé rodinné prostředí a společně pečovat o děti. 20. Odvolací soud považuje shodně se soudem prvního stupně podmínku kvalifikovaného (hlubokého, trvalého a nenapravitelného) rozvratu manželství ve smyslu citovaného ust. § 755 odst. 1 o. z. za naplněnou. Trvalý rozvrat je přitom takový, který trvá po delší dobu, v tomto směru ust. § 757 o. z. jako minimální hranici uvádí, že manželé spolu nežijí alespoň šest měsíců, přičemž tato podmínka je splněna. Účastníci uzavřeli manželství v roce xxx, nemají žádné společné dítě a od roku 2002 (dle verze manžela) nebo 2006 (verze manželky) po vzájemné dohodě nežijí společně, od roku 2004 spolu nežijí ani intimně. Jejich sporadický kontakt postupně ustával, omezil se na příležitostné telefonáty. O fatálním rozvratu manželství pak svědčí i to, že manželka ani necítila potřebu sdělil manželovi, že si změnila příjmení, a ten se to dozvěděl až od soudu. Manžel na zachování manželství nemá žádný zájem, manželka má zájem pouze formální, resp. verbální, ale ve skutečnosti žádnou aktivitu pro obnovení funkce manželství nevyvinula. Lze tak uzavřít, že manželství účastníků neplní dlouhodobě svůj účel ve smyslu § 655 o. z., manželé spolu dlouhodobě nežijí, neudržují rodinné společenství, již dlouhodobě si neposkytují ani vzájemnou podporu či vzájemnou pomoc. 21. Pokud manželka namítá, že se rozvodem manželství manžel snaží vyhnout své povinnosti být jí oporou, tak odvolací soud připomíná, že manžel manželce dlouhodobě nepomáhá, takže absence manželské pomoci a podpory nijak s rozvodovým řízením a jeho výsledkem nesouvisí. 22. Podle § 755 odst. 2 písm. b) o. z. přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. 23. K tomu, aby se tato tzv. tvrdostní klauzule mohla uplatnit, musí být podmínky uvedené v tomto ustanovení naplněny kumulativně. Rozvod manželství tedy musí být v rozporu se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, avšak tato ochrana se projevuje jen tehdy, pokud spolu manželé nežijí méně než 3 roky. V tomto případě však spolu manželé nežijí minimálně 18 let (dle verze manželky, dle manžela je to už 22 let). 24. Na těchto závěrech nemůže nic změnit ani slib, který si manželé při ukončení soužití dali, že velká vzdálenost na kvalitě jejich vztahu nic nezmění. Případné stále existující již jen jednostranné city manželky k manželovi rovněž nemohou závěry soudů o naplnění podmínek pro rozvod manželství otřást, a proto je provádění dokazování v tomto směru zcela nadbytečné. Odvolací soud pak dodává, že ani rozvod manželství odpůrkyni nebrání, aby hluboce zkoumala příčiny rozvratu a poučila se z nich. Tato její snaha však na správnost závěrů soudu prvního stupně nic nemění. 25. Odvolací soud se pak ztotožňuje s příčinou rozvratu manželství tak, jak ji popsal obvodní soud. 26. Z výše uvedených důvodů odvolací soud přezkoumávaný rozsudek potvrdil, přičemž opravil ve shodě s oddacím listem označení místa, kde účastníci uzavřeli manželství (podle § 219 o. s. ř.). 27. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 23 věta prvá z. ř. s. Poučení: Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. Praha 17. října 2024 JUDr. Blanka Kapitánová v. r. předsedkyně senátu