ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Kapitánové a soudkyň JUDr. Ivety Veselé a Mgr. Zdeňky Winklerové ve věci žalobkyně: K. D. D., narozená xxx bytem Ž., L. zastoupená advokátem R. T. sídlem P., Praha proti žalované: M., s. r. o., IČO xxx sídlem D., Praha zastoupená advokátem J. S. sídlem D., Praha o 290 498 Kč s příslušenstvím oproti vrácení motorového vozidla, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 30. dubna 2024, č. j. 13 C 155/2023-94, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně, se potvrzuje. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 11 858 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám J. S., advokáta. Odůvodnění 1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit jí 290 498 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 26. 7. 2023 do zaplacení oproti povinnosti vydat vozidlo xxx, SPZ xxx (I), a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 35 574 Kč (II). 2. Rozhodl tak na podkladě žaloby, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení uvedené částky, včetně příslušenství oproti vrácení specifikovaného osobního automobilu s tím, že na podkladě kupní smlouvy uzavřené s žalovanou zakoupila osobní automobil, uvedený automobil však měl skryté vady, a pokud by žalobkyně o těchto vadách věděla, vozidlo by nekoupila. Později se totiž na vozidle projevily závady, vrzají a skřípají mu brzdy, při otevírání dveří se dveře prověšují, přední část vozu s blatníky není v rovině s boční částí vozidla, vozidlo totiž bylo bourané. Nadto posléze žalobkyně zjistila, že vozidlo mělo též přetočený tachometr. Od kupní smlouvy proto následně odstoupila a požaduje vrácení kupní ceny oproti vrácení předmětného vozidla. 3. Žalovaná v rámci procesního stanoviska s žalobou nesouhlasila, a to z důvodu, že některé žalobkyní vytýkané vady jsou vady zjevné a nadto tyto tvrzené vady žalobkyní u žalované nebyly uplatněny včas. Žalobkyně byla při prodeji předmětného vozidla informována o nesrovnalostech v záznamech kilometrového nájezdu automobilu a bylo proto pouze na jejím rozhodnutí, zda i přes tyto nesrovnalosti vozidlo koupí či nikoliv. 4. Soud prvního stupně po provedeném řízení a dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 9. 12. 2021 kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo specifikované ojeté motorové vozidlo, kupní cena byla sjednána ve výši 290 498 Kč. Tato kupní cena byla žalobkyní jako kupující zcela uhrazena dne 16. 2. 2022. V rámci předávacího protokolu byla žalobkyně uvědoměna o tom, že stav tachometru nemusí odpovídat skutečnosti. V únoru 2023 (13. 2.) žalobkyně obdržela dokumenty, z nichž vyplynulo, že předmětné vozidlo má přetočený tachometr, přičemž dne 14. 7. 2023 písemně od kupní smlouvy odstoupila. 5. Poté se soud prvního stupně zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českých soudů, a to na základě toho, že žalobkyně je cizí státní příslušník, rezident v České republice. Vyšel z Nařízení Brusel I bis a z čl. 18 dovodil pravomoc českých soudů, neboť prodávající i kupující mají sídlo (bydliště) na území České republiky. Stran rozhodného práva pak dovodil, že jím je právo české, a to dle čl. 4 odst. 1 písm. a) Nařízení Řím I, neboť prodávající i kupující mají sídlo, respektive bydliště, na území České republiky. 6. Následně na danou věc soud prvního stupně aplikoval § 2003 a § 2106 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a uzavřel, že většina vad tvrzených žalobkyní, a to prověšení dveří, nerovnost blatníků, či skřípání brzd, jsou vady zjevné, které žalobkyně musela zjistit již při prohlídce vozidla, respektive při zkušební jízdě. Tyto vady proto nejsou způsobilé, aby založily důvod pro odstoupení od kupní smlouvy. Pokud pak žalobkyně tvrdí, že předmětné vozidlo bylo před uzavřením kupní smlouvy havarované, soud prvního stupně vyšel z toho, že uvedená skutečnost sama o sobě nezakládá vadu, ale je tomu tak pouze v případě, že by si strany kupní smlouvy výslovně sjednaly garanci, že vozidlo havarované nebylo. Ohledně vady, týkající se stočení tachometru, soud prvního stupně uzavřel, že na tuto možnou vadu byla žalobkyně upozorněna v rámci předávacího protokolu. Dospěl proto k závěru, že žalobkyní uváděné vady nemohou být důvodem způsobilým založit účinné odstoupení od kupní smlouvy. 7. Současně též zkonstatoval, že i kdyby uvedené vady byly způsobilé založit možnost žalobkyně od smlouvy odstoupit, pak ve smyslu § 2111 o. z. žalobkyně takto učinila opožděně. Kupující totiž pozbývá právo odstoupit od smlouvy, pokud neoznámí vady prodávajícímu včas. Byť zákon sám neupravuje pojem „včas“, lze dovodit, že se jím míní obdobně jako v § 2112 o. z., to, že vady je třeba uplatnit bez zbytečného odkladu. Kromě zjištění, že předmětné vozidlo bylo havarované a že má přetočený tachometr, totiž musely být žalobkyni předmětné vady známé v podstatě od počátku, tj. od uzavření kupní smlouvy. Informace o tom, že vozidlo mělo být havarované a že má mít přetočený tachometr, pak byly žalobkyni známy nejpozději dne 13. 2. 2023. Tyto vady proto mohla u prodávajícího, tj. žalované, uplatnit bez zbytečného odkladu, a to ihned po datu 13. 2. 2023. Soud prvního stupně rovněž přihlédl k tomu, že žalobkyně v průběhu řízení změnila svá skutková tvrzení o tom, že se o těchto vadách dozvěděla až k datu 13. 2. 2023. Původně totiž tvrdila, že měla k dispozici listiny, z nichž uvedené vady (havarování a přetočení tachometru) vyplývaly již mnohem dříve, avšak sama výskyt těchto vad z listin nepochopila, byť je zjevné, že údaje v tomto smyslu jsou v daných listinách uvedeny zcela zřetelně a srozumitelně a kdyby se s nimi žalobkyně seznámila (přečetla si uvedené listiny), musely jí uvedené vady z tohoto vyplynout, respektive existenci těchto by musela pochopit. Současně soud prvního stupně dodal, že i pokud žalobkyně nejprve řešila, zda případný spor ohledně vad, kryje pojištění právní pomoci a posléze hledala právního zástupce, nelze přehlédnout, že od data 13. 2. 2023, kdy se o vadách, tj. že předmětné vozidlo bylo havarované a má mít přetočený tachometr, dozvěděla, do data 14. 7. 2023, kdy učinila odstoupení od kupní smlouvy, uplynula další doba pěti měsíců, což nepochybně nelze považovat za dobu bez zbytečného odkladu. Závěrem tak uzavřel, že i kdyby uplatňované vady byly způsobilé založit účinné odstoupení žalobkyně od kupní smlouvy, žalobkyně vady uplatnila u žalované pozdě, a proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. 8. O nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky soud prvního stupně rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a úspěšné žalované přiznal náklady řízení, představující náklady právního zastoupení. 9. Žalobkyně rozsudek napadla včas podaným a přípustným odvoláním. Soudu prvního stupně vytkla, že nepřihlédl k jí tvrzeným skutečnostem či jí označeným důkazům, na podkladě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Předně argumentovala tím, že soud prvního stupně nevzal v úvahu povahu závazkového vztahu mezi žalobkyní a žalovanou, tj., že se jedná o spor spotřebitelský. Nadto žalobkyně je německá státní příslušnice a starobní důchodkyně bez znalosti českého jazyka. Jako takové, tedy spotřebiteli, by jí měla být poskytnuta zvláštní ochrana ve vztahu k žalované, jakožto profesionálu. Zopakovala, že v souvislosti s koupí předmětného vozidla nikdy nebyla seznámena s obsahem předávacího protokolu, v němž mělo být uvedeno, že tachometr vozidla může vykazovat nesoulad se skutečným stavem. Tuto skutečnost zjistila až po nahlédnutí do soudního spisu, do něhož tuto listinu žalovaná založila k důkazu. Doplnila, že podpis všech listin v souvislosti s uzavřením kupní smlouvy probíhal tak, že byla požádána o podpis na malém tabletu s tím, že jí bylo zaměstnancem žalované sděleno, že podepisuje zálohovou fakturu. Na kupní cenu totiž nejprve platila zálohu a zcela ji uhradila až dne 16. 2. 2023. Jednání zaměstnanců žalované je proto zcela jistě v rozporu s požadavkem poctivosti a zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch žalobkyně jako spotřebitele. Nadto k ujednání v listinách, které nepřímo vylučuje možnost uplatnění práv z vadného plnění, nelze přihlížet, neboť tyto informace žalobkyni nebyly poskytnuty jasným, ani srozumitelným způsobem. Informace o tom, že vozidlo má tzv. „stočený tachometr“ totiž měla být dle názoru žalobkyně uvedena jasně a srozumitelně přímo v kupní smlouvě. Nadto žalovaná v kupní smlouvě deklarovala, že automobil nepochází z trestné činnosti, přičemž stočení tachometru lze rovněž kvalifikovat jako trestný čin podvodu. V tomto smyslu proto soud prvního stupně pochybil, pokud tyto žalobkyní tvrzené skutečnosti nevzal v potaz a při svém rozhodnutí se s nimi nevypořádal. Pokud pak se jedná o jednotlivé vady, které předmětné vozidlo vykazovalo po koupi, tyto žalobkyně opakovaně a bezodkladně od jejich výskytu reklamovala v obchodních prostorách žalované, avšak zaměstnanci žalované se s ní odmítli bavit. K uplatnění práv z vadného plnění totiž zákon nestanoví žádnou formu a žalovaná tato tvrzení nijak nevyvrátila. Žalobkyně proto vychází z toho, že vady uplatnila u žalované bezodkladně. Jde-li o skryté vady, jimiž je stočený tachometr, nelze souhlasit se závěrem soudu prvního stupně, že tato vada musela být žalobkyni známa v okamžiku, kdy jí byl vytištěn tzv. životopis vozidla u autorizovaného prodejce vozidel značky xxx. Žalobkyně v tomto okamžiku totiž pouze seznala, že vozidlo bylo havarované a opravované a posléze se obrátila o pomoc na odpovědnostní pojišťovnu, následně na pojišťovnu právní ochrany, která jí zprostředkovala kontakt na právní zastoupení. S ohledem na předchozí jednání žalované prostřednictvím jejích zaměstnanců totiž cítila potřebu být právně zastoupena. Následně pak oslovila pojišťovnu právní ochrany A., která jí zprostředkovala současného právního zástupce a ten bezodkladně po seznámení se skutkovým stavem věci a informacemi od žalobkyně o skrytých vadách učinil odstoupení od kupní smlouvy. Poukázala dále na § 2112 odst. 1 a 2 o. z., kdy pro případ stočeného tachometru se zcela jistě jednalo o vadu skrytou, přičemž žalované bylo známo, že předmětné vozidlo má skryté vady, tuto skutečnost uvedla do předávacího protokolu, avšak žalobkyni jej nepředala a současně ji neseznámila s podstatnými skutečnostmi této listiny, na níž se objevil její podpis. K námitce žalované podle § 2112 odst. 2 o. z. proto soud prvního stupně vůbec neměl přihlížet, neboť žalobkyně v objektivní lhůtě dvou let platně odstoupila od smlouvy. Závěrem žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, popřípadě, aby žalobě v plném rozsahu vyhověl. 10. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila. 11. Odvolací soud na podkladě včas podaného a přípustného odvolání podaného legitimovanou osobou, přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že podané odvolání není opodstatněné. 12. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně korektně provedeným dokazováním ve smyslu § 120 o. s. ř. zcela správně zjistil skutkový stav věci, odvolací soud proto z jím zjištěného skutkového stavu věci vychází. Soud prvního stupně posléze skutkový stav věci správně posoudil i po stránce právní. Mezi stranami bylo sporu o to, zda žalobkyně včasně a důvodně odstoupila od kupní smlouvy mezi účastníky uzavřené dne 9. 12. 2021, jejímž předmětem byla koupě specifikovaného ojetého osobního automobilu xxx. V dané věci soud prvního stupně na podkladě provedeného dokazování vyšel z toho, že smluvní strany, tj. žalovaná jako prodávající a žalobkyně, jako kupující, uzavřely kupní smlouvu ve smyslu § 2079 a následující o. z., přičemž předmětem této smlouvy byl specifikovaný použitý osobní automobil. V rámci uvedené kupní smlouvy v bodě IV bod 2 účastníci ujednali, že kupující je povinen uplatnit práva z vad automobilu a vady automobilu prodávajícímu oznámit bez zbytečného odkladu poté, co vadu mohl při včasné prohlídce a dostatečné péči zjistit, nejpozději však (s výjimkou právních vad) do jednoho roku ode dne přechodu nebezpečí škody na automobilu, jinak jeho nároky z odpovědnosti za vady zanikají. V případě, že předmětem prodeje je nepoužitý automobil, činí lhůta dle předchozí věty dva roky. Dále pak v odstavci V bod 1 strany sjednaly, že prodávající poskytne kupujícímu v souladu s výše uvedenými ustanoveními tzv. „třídenní záruku na výměnu vozu“ (dále jen „právo na výměnu automobilu“), na jejímž základě prodávající dle dohody s kupujícím zruší kupní smlouvu při současném splnění veškerých následujících podmínek, a to a) kupující uplatní své právo na výměnu automobilu do tří dnů od uzavření kupní smlouvy ve stejné provozovně, v níž došlo k uzavření kupní smlouvy, a ve stejné lhůtě předá prodávajícímu automobil, veškeré příslušenství automobilu a doplňkovou výbavu, veškerou smluvní a jinou dokumentaci, kterou obdržel při zakoupení automobilu, b) automobil od okamžiku převzetí kupujícím po prodeji dle kupní smlouvy do jeho předání prodávajícímu neujel více než 150 km, nedošlo ke změně technického stavu automobilu, k poruše ani poškození nebo jakékoliv změně exteriéru či interiéru a zároveň nedošlo k zatížení automobilu jakýmkoliv právem třetí osoby, včetně zástavního, nájemního či vlastnického práva, ve prospěch třetí osoby a proti kupujícímu není veden výkon rozhodnutí nebo exekuce nebo na něj není podán insolvenční návrh, automobil neměl v okamžiku uzavření této smlouvy celkem najeto méně než 500 km, před zánikem původní kupní smlouvy nebo současně s ním, dojde k uzavření jiné kupní smlouvy mezi kupujícím a prodávajícím, na jejímž základě kupující zakoupí od prodávajícího jiné motorové vozidlo za stejnou cenu nebo cenu vyšší, než činila cena automobilu dle kupní smlouvy (dále jen „nová kupní smlouva“), c) automobil nebyl zakoupen po uplatnění práva na výměnu automobilu. Současně v odstavci VIII bodu 5 smluvní strany prohlásily, že si smlouvu přečetly a prohlásily, že smlouva a její přílohy jsou projevem jejich pravé a svobodné vůle, že všem ujednáním porozuměly, případně se k jejich porozumění dotázaly druhé smluvní strany a ta poskytla dostatečné vysvětlení, a na důkaz toho připojují své podpisy. Jako příloha smlouvy v rámci kupní smlouvy byla uvedená příloha číslo 1 protokol o zkušební jízdě a předání vozidla. Z uvedené přílohy číslo 1 ke kupní smlouvě, a to protokolu o zkušební jízdě a předání vozidla ze dne 9. 12. 2021, pak správně soud prvního stupně uzavřel, že co do bodu 5 bylo uvedeno, že v historii záznamu o nájezdu kilometrů automobilu se nachází záznam, který může indikovat nesoulad kilometrů uvedených na tachometru automobilu oproti skutečnému nájezdu kilometrů. Vedle ostatních záznamů se však tento záznam jeví jako chybný – třídenní záruka na výměnu vozu. 13. Soud prvního stupně se pak zcela správně zabýval tím, zda poté, kdy dovodil svoji pravomoc a příslušnost, žalobkyně od kupní smlouvy odstoupila důvodně či nikoliv. Správně vyšel z toho, že žalobkyně co do závad označila, že po koupi předmětného vozidla se na tomto projevily vady, a to vrzání a skřípání brzd, při otevírání dveří se dveře prověšují, přední část vozu s blatníky není v rovině s boční částí vozidla, vozidlo bylo havarované a mělo přetočený tachometr. Uzavřel-li tak soud prvního stupně, že pokud jde o vady, a sice vrzání a skřípání brzd, prověšení dveří, nerovnost blatníků, že se jedná o vady zjevné, které žalobkyně musela zjistit při prohlídce vozidla či při zkušební jízdě, a proto tyto vady nejsou způsobilé, aby zakládaly důvod pro odstoupení od smlouvy ve smyslu § 2103 o. z., odvolací soud s těmito jeho závěry zcela souhlasí. Stejně tak ani skutečnost, že žalobkyně jako kupující, posléze zjistila, že vozidlo mělo být v minulosti havarované, sama o sobě nezakládá takovou vadu na podkladě níž by bylo lze platně odstoupit od kupní smlouvy, neboť tak by tomu bylo pouze pro případ, že smluvní strany výslovně sjednaly garanci toho, že předmětné použité, respektive ojeté vozidlo, v minulosti havarované nebylo. V neposlední řadě, pokud se soud prvního stupně zabýval vadou představující stočení tachometru, i v tomto smyslu odvolací soud s jeho závěry zcela souhlasí. Žalobkyně posléze v průběhu řízení tvrdila, že s touto skutečností ohledně uvedené vady se seznámila dne 13. 2. 2023. Nepochybně tak následně bez zbytečného odkladu mohla tuto vadu u žalované uplatnit, respektive mohla bez zbytečného odkladu přistoupit k případnému odstoupení od kupní smlouvy. Žalobkyně takto však neučinila a od kupní smlouvy odstoupila písemně až dne 14. 7. 2023, tedy po uplynutí pěti měsíců. Uzavřel-li soud prvního stupně, že tuto dobu nelze rozhodně považovat za takovou, jež by představovala uplatnění vady bez zbytečného odkladu, odvolací soud rovněž s těmito jeho závěry souhlasí. Jedná-li se o odvolací námitku žalobkyně a její tvrzení o tom, že příloha číslo 1 ke kupní smlouvě - protokol o zkušební jízdě a předání vozidla ze dne 9. 12. 2021 jí ze strany žalované nebyl předán, respektive, že jej měla podepsat tak, aniž jí byl znám obsah tohoto protokolu, nutno konstatovat, že tato námitka se jeví jako zjevně účelová. V samotné kupní smlouvě je totiž jednoznačně odkaz na přílohu, a to právě číslo 1 protokol o zkušební jízdě a předání vozidla, přičemž žalobkyně, pokud tuto kupní smlouvu podepisovala, byla srozuměna s tím, že její součástí je i příloha, a to zmíněný protokol. Nadto podpisem kupní smlouvy prohlásila, že všem ujednáním porozuměla, případně se k jejich porozumění dotázala druhé strany, tj. žalované jako prodávající, a ta jí poskytla dostatečné vysvětlení. Současně též vyplynulo, že v rámci kupní smlouvy mezi stranami uzavřené, byla v odstavci V bodu 1 sjednána tzv. třídenní záruka na výměnu vozu. Žalobkyni proto nic nebránilo v tom, aby předmětné vozidlo po jeho předání, tj. po kompletní úhradě sjednané kupní ceny dne 16. 2. 2022, nechala toto v autorizovaném servisu prohlédnout, a jí tvrzenou skrytou vadu, stočení tachometru, popř. skutečnost o jeho poškození havarováním v minulosti, zde mohla seznat a třídenní záruku na výměnu vozu, popřípadě uplatnit. Tvrzení žalobkyně o tom, že tzv. stočení tachometru lze považovat za trestnou činnost, nelze též považovat za relevantní. Prohlášením žalované v rámci kupní smlouvy o tom, že „automobil nepochází z trestné činnosti“ je totiž nepochybně míněna skutečnost, že automobil žalovaná jako prodávající ojetých automobilů získala od vlastníka, nikoliv od nevlastníka. Stejně tak poukázání žalobkyně na ujednání v rámci kupní smlouvy, že práva vyplývající z odpovědnosti za právní vady může kupující uplatnit po celou dobu životnosti vozidla, není relevantní, neboť v průběhu řízení žalobkyně žádnou právní vadu předmětného vozidla netvrdila, a tato nebyla ani prokázána. Pokud pak v rámci odvolání žalobkyně namítá, že vady, a to vrzání, skřípání brzd, respektive prověšení dveří či nerovnost přední části vozu s blatníky s boční částí vozu reklamovala ústně u žalované již v minulosti, nutno poukázat na to, že tyto vady však nejsou vady takového charakteru, s nimiž by bylo lze spojit odstoupení od kupní smlouvy. Tyto vady totiž nepochybně nebyly vadami představující podstatné porušení smlouvy ve smyslu § 2106 odst. 1 o. z., nýbrž vadami nepodstatnými, respektive vadným plněním nepodstatným porušením smlouvy ve smyslu § 2107 odst. 1 o. z. Závěrem pak za relevantní námitky žalobkyně stran jejich tvrzení o tom, že od kupní smlouvy odstoupila včas, nelze považovat ani skutečnosti o tom, že se nejprve obrátila na odpovědnostní pojišťovnu A., posléze na pojišťovnu právní ochrany D. či popřípadě na pojišťovnu právní ochrany A. Nadto v dané věci je zjevné, že strany v rámci kupní smlouvy v článku IV odst. 2 sjednaly zkrácení lhůty pro uplatnění práva z vadného plnění pro použité zboží na jeden rok ode dne přechodu nebezpečí škody na automobilu na žalobkyni, a to ve smyslu § 2168 o. z. Toto ujednání v rámci kupní smlouvy je pak plně v souladu se zákonem a nejsou proto důvodné ani námitky žalobkyně o tom, že je neplatné, respektive, že by k němu nemělo být přihlíženo. 14. Protože tedy veškeré odvolací námitky žalobkyně nebyly způsobilé zvrátit správné závěry soudu prvního stupně, odvolací soud napadený rozsudek ve výroku o věci samé, jakož i v akcesorickém výroku o nákladech řízení dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil. 15. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v rámci odvolacího řízení plně úspěšná, má proto právo na náhradu nákladů této fáze řízení. Odvolací náklady žalované představují náklady právního zastoupení, sestávající z jednoho úkonu právní služby advokáta po 9 500 Kč (§ 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif ve spojení s § 11 odst. 1 písm. g) citované vyhlášky), z jednoho režijního paušálu po 300 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu) a 21% daně z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 2 058 Kč, celkem odvolací náklady řízení žalované ve výši 11 858 Kč. Poučení:Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání za podmínek stanovených v § 237 o. s. ř. Dovolání se podává do dvou měsíců ode doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 8. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o. s. ř.). Proti výroku o nákladech řízení není dovolání přípustné. Praha 24. října 2024 JUDr. Blanka Kapitánová v. r. předsedkyně senátu