ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Kapitánové a soudkyň Mgr. Zdeňky Winklerové a JUDr. Ivety Veselé ve věci žalobkyně: xxx M. R., IČO: xxx, sídlem xxx, xxx xxx xxx, zastoupená advokátkou proti žalovanému: xxx J. V., narozený xxx bytem xxx, xxx, Spolková republika Německo, t.č. neznámého pobytu, zastoupený opatrovníkem o zaplacení 147 958 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8. července 2024, č. j. 70 C 123/2023-112, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 16 114,20 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky. Odůvodnění: 1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 147 958 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 147 958 Kč od 1.6.2021 do zaplacení (výrok I) a náhradu nákladů řízení ve výši 45 472 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně (výrok II), vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. Výrokem III rozhodl, že opatrovníku žalovaného se přiznává odměna ve výši 21 960 Kč, která mu bude vyplacena prostřednictvím účtárny Obvodního soudu pro Prahu 5 po právní moci tohoto rozsudku. 2. Obvodní soud tak rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky na základě tvrzení, že žalovaný nezaplatil žalobkyni za služby advokáta poskytnuté mu na základě ústní smlouvy pro řízení vedené před Krajským soudem v Praze, vedeným pod sp. zn. 76 Cm 85/2019, vyúčtované fakturou ze dne 19. 5. 2021 č. xxx dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). 3. Protože se soudu nepodařilo zjistit adresu bydliště žalovaného, ustanovil mu opatrovníka z řad advokátů (č.l. 87). Opatrovník navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že žalobkyně neprokázala okolnosti sjednání příkazní smlouvy, rozsah poskytnutých služeb a sjednaní výše smluvní odměny. Poukázal na webové stránky žalobkyně, kde je uvedena smluvní odměna ve výši 1 000 Kč až 2 000 Kč za hodinu poskytování právních a takto stanovená odměna by mohla být nižší než mimosmluvní odměna dle advokátního tarifu. Dále namítal nedostatečné upomenutí před podáním žaloby, neboť výzva nebyla žalovanému doručena. 4. Protože se jedná o věc s mezinárodním prvkem představovaným posledním známým bydlištěm žalovaného v Německu, zkoumal soud svou mezinárodní příslušnost. Tu dovodil za použití § 2 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, z čl. 5 odst. 1 ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis). Žalovaný měl poslední známé bydliště ve smyslu čl. 62 nařízení Brusel I bis na území členských států EU, neboť ze spisu nevyplývají žádné indicie, že by se bydliště žalovaného nacházelo mimo území EU a místo splnění závazku bylo v daném případě na území České republiky (konkrétně se jednalo o sídlo soudu), proto je příslušný český soud. 5. Rozhodné právo je české právo podle čl. 4 bod 1 písm. a) a b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle něhož je určujícím kritériem obvyklé bydliště prodávajícího/poskytovatele služeb (žalobkyně). Ta měla obvyklé bydliště ve smyslu čl. 19 bod 1 nařízení Řím I na území České republiky, proto je rozhodným právem české právo. 6. Obvodní soud zjistil tento skutkový stav: Dne 28. 4. 2020 žalovaný udělil žalobkyni jako advokátce plnou moc, kterou ji zmocnil k zastupování v řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp.zn. 76 Cm 85/2019, tj. aby vykonávala veškeré úkony, přijímala doručované písemnosti, podávala návrhy a žádosti, uzavírala smíry a narovnání, vymáhala nároky, plnění nároků přijímala, jejich plnění potvrzovala, a to vše i tehdy, když je podle právní předpisů zapotřebí zvláštní plné moci. Současně zmocněnec uvedl, že je mu známo, že podle smlouvy o poskytování právních služeb náleží advokátce odměna za toto zastoupení spolu s hotovými výdaji a náhradou za promeškaný čas. V řízení vedeném u Krajského soudem v Praze pod sp. zn. 76 Cm 85/2019 se žalobce xxx s.r.o. domáhal na žalovaném zaplacení částky 1 137 718 Kč. Žalobkyně za žalovaného učinila v řízení následující úkony: dne 3. 6. 2020 vyjádření ve věci samé na výzvu soudu, dne 5.6.2020 účast na soudním jednání od 10:30 hod. do 11:30 hod., dne 18. 6. 2020 vyjádření ve věci samé - doplnění skutkových tvrzení na výzvu soudu, dne 23.7.2020 účast na soudním jednání od 15:20 hod. do 16:40 hod., dne 28. 7. 2020 účast na soudním jednání od 13:00 hod. do 15:15 hod., dne 7.8.2020 závěrečné vyjádření žalovaného na výzvu soudu, dne 11.8.2020 účast na soudním jednání od 12:50 hod. do 13:10 hod., dne 21.9.2020 odvolání ve věci samé, dne 13. 4. 2021 účast na jednání odvolacího soudu od 11 do 11:45 hod. Cena pohonných hmot ke dni 26. 5. 2020 a 5. 6. 2020 činila částku 30,90 Kč/litr, ke dni 23. 7. 2020, 28. 7. 2020 a 11. 8. 2020 pak 31,90 Kč/litr, ke dni 13. 4. 2021 30,50 Kč/l. Žalobkyně se dopravovala osobním automobilem tov.zn. Opel xxx s průměrnou spotřebou 5,7 litrů nafty na 100 km. Žalobkyně žalovanému vyúčtovala poskytnuté právní služby fakturou č. xxx, a to odměnu dle pravidel pro mimosmluvní odměnu dle § 7 a § 12 odst. 3 advokátního tarifu (za 10 úkonů právní služby po 12 860 Kč), dále 10 režijních paušálů po 300 Kč, cestovné (2 x 1 908 Kč, 3 x 1 926 Kč a 1 x 1 964 Kč), a náhradu za promeškaný čas (6 x 800 Kč), splatnou dne 31. 5. 2021. Fakturu žalovanému zaslala e-mailem, ale ani přes opakované urgence nebyla faktura uhrazena. 7. Po právní stránce prvostupňový soud aplikoval ust. § 1958, § 1968, § 2430 a § 2438 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění (dále jen „o. z.“), ust. § 1 odst. a 2 a § 22 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, a dále ust. § 1 odst. 1, § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8, § 13 odst. 3 (pozn. odvolacího soudu, správně má být: „odst. 4“) a § 14 advokátního tarifu, ve spojení s § 157 odst. 4 zákoníku práce a vyhláškou č. 358/2109 Sb. 8. Obvodní soud uzavřel, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytování právních služeb, žalobkyní vyúčtované právní služby byly skutečně poskytnuty (tj. 10 úkonů: převzetí věci včetně nahlížení do spisu, sepis vyjádření ve věci ze dne 3.6.2020, sepisu doplnění skutkových tvrzení ze dne 18.6.2020, sepisu závěrečného vyjádření ze dne 7.8.2020 a sepisu odvolání ze dne 21.9.2021 a účasti na jednání soudů v Praze dne 5.6.2020, dne 23.7.20220, dne 28.7.2020, dne 11.8.2020 a dne 13.4.2021). 9. Odměna za služby právní pomoci nebyla sjednána a tak nastupuje nevyvratitelná domněnka, že se strany dohodly na mimosmluvní odměně (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 5288/2009). Námitky opatrovníka žalovaného v tomto směru nebyly způsobilé zpochybnit tvrzení žalobkyně o tom, že nebyla výše smluvní odměny mezi účastníky sjednána. Z webových stránek žalobkyně přitom vyplývá, že vedle sjednání smluvní odměny je dána klientům také možnost odměnu nesjednat a v takovém případě je odměna počítána s odkazem na advokátní tarif. Ani z udělené plné moci nevyplývá, že došlo k sjednání konkrétní výše odměny, přičemž dle plné moci má žalobkyně nárok na odměnu za zastoupení, na hotové výdaje a na náhradu promeškaného času. 10. Odměna dle ustanovení advokátního tarifu pro mimosmluvní odměnu za shora uvedené právní služby činí 10 x 12 860 Kč (128 600 Kč), náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 3 (pozn. odvolacího soudu, správně má být: „odst. 4“) advokátního tarifu 10 x 300 Kč (3 000 Kč), cestovné za 6 cest xxx - xxx a zpět dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. 11 558 Kč, náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu za 6 cest po 8 x 100 Kč (4 800 Kč). Nárok žalobkyně tak činí 147 958 Kč. Dne 1. 6. 2021 se žalovaný ocitl v prodlení a je tak povinen zaplatit žalobkyni též prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě vyhověl (výrok I). 11. O nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Náklady žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek 7 398 Kč a náklady na právní zastoupení (odměna za 5 účelných úkonů právní služby - příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, vyjádření ve věci ze dne 27.5.2024, účast na jednání soudu - dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu po 7 020 Kč, 5 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu a v případě účasti na jednání s odkazem na ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. daň z přidané hodnoty ve výši 1 474 Kč, neboť substituční zástupce je plátcem DPH (výrok II). 12. Ve vztahu k řádnému zaslání předžalobní upomínky a nároku na náhradu nákladů řízení soud zdůraznil, že žalobkyně žalovaného upomínala na adrese, která jí byla známa a která byla žalovaným uvedena jako jeho adresa; nebylo prokázáno, že by žalovaný nahlásil změnu této adresy. Nadto i případě absence předžalobní upomínky lze úspěšné žalobkyni přiznat tuto náhradu nákladů řízení, když je z okolností případu a postoje dlužníka zřejmé, že dlužník by dluh na základě upomínky nezaplatil. Jelikož je dlužník neznámého pobytu, ani soudu se jeho místo pobytu nepodařilo vypátrat, není dle ustálené judikatury dán důvod sankcionovat případná pochybení věřitele při upomínání žalovaného (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 Cdo 2620/2014, sp.zn. 29 Cdo 4388/2013, sp.zn. 29 Cdo 1154/2014). 13. O odměně opatrovníka soud rozhodl dle § 140 odst. 2 o. s. ř., výši odměny určil dle advokátního tarifu za 3 úkony právní služby po 7 020 Kč, náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu (3 x 300 Kč). Odměna bude opatrovníkovi vyplacena soudem a žalovanému soud povinnost nahradit tyto náklady neuložil s poukazem na jeho neznámý pobyt (§ 150 o. s. ř.). 14. Rozsudek včas podaným a přípustným odvoláním napadl žalovaný a navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne. Má za to, že soud nesprávně zjistil skutkový stav, že nebyla sjednána smluvní odměna. Znovu odkázal na obsah webových stránek žalobkyně, podle kterých svým klientům poskytuje právní služby zpravidla na základě hodinové sazby v rozmezí 1 000 – 2 000 Kč v závislosti na náročnosti a složitosti případu. Podle žalovaného není důvod pochybovat, že postupovala jinak v tomto případě. Smluvní odměna by mohla být podstatně nižší než mimosmluvní odměna. 15. Žalobkyně navrhla napadený rozsudek potvrdit, odvolání považuje za nedůvodné. Odvolatel uplatnil stejné námitky, se kterými se vypořádal již obvodní soud. Obsah webových stránek je pouhá obecná informace klientům, pro závěr o obsahu konkrétní smlouvy nestačí. Žalovaný ostatně ani žádný konkrétní obsah příkazní smlouvy účastníků neuvádí. 16. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není opodstatněné. 17. Obvodní soud správně uzavřel, že je mezinárodně příslušný k projednání a rozhodnutí věci dle čl. 7 nařízení Brusel I bis. Jen pro úplnost odvolací soud dodává, že žalovaného nelze považovat za spotřebitele ve smyslu čl. 17 odst. 1 nařízení Brusel I bis, podle kterého ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 6 a čl. 5 bod 7: a) jedná-li se o koupi movitých věcí na splátky; b) jedná-li se o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí, nebo c) ve všech ostatních případech, kdy byla smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností. V posuzované věci jde o příkazní smlouvu. Smlouva byla uzavřena se žalobkyní jako podnikatelkou, ale ta se svou podnikatelkou činností zaměřuje jen na Česku republiku, kde nebylo a není bydliště žalovaného; v průběhu řízení nevyšlo najevo nic, co by vedlo k domněnce, že se žalobkyně svou profesionální činností zaměřuje na Spolkovou republiku Německo. 18. Rovněž nezpochybněný závěr obvodního soudu o českém právu jako právu rozhodném je zcela korektní a lze tak na příslušnou pasáž odůvodnění přezkoumávaného rozsudku plně odkázat. 19. Soud prvního stupně si postupem podle § 120 o.s.ř.pro své rozhodnutí opatřil dostatečná relevantní skutková zjištění. Skutkové závěry soudu prvního stupně jsou výsledkem řádně provedeného dokazování a hodnocení důkazů provedeného dle zásad vyjádřených v § 132 o. s. ř. Soudem zjištěný skutkový stav zcela odpovídá obsahu spisu, proto z tohoto skutkového stavu vycházel při svém rozhodování i odvolací soud. 20. Odvolatel sice navrhuje celou žalobu zamítnout, ale ani on nenapadá skutkové zjištění soudu, že si účastníci ujednali, že vedle odměny má žalobkyně nárok na hotové výdaje a náhradu za promeškaný čas a že výše těchto náhrad nebyla upravena smluvně. Z webové stránky žalobkyně pak nelze dovozovat ani náznak informace o tom, že existuje nějaká možnost dohody o výši těchto náhrad, ostatně žalovaný ani nic takového neuvádí. Odvolatel nezpochybňuje ani počet úkonů právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 advokátního tarifu poskytnutých žalobkyně, k nimž náleží paušální náhrada výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu (3 000 Kč), nenapadá ani správnost výpočtu náhrad cestovních výdajů (11 558 Kč) a za promeškaný čas (4 800 Kč). Odvolací soud tak na odůvodnění napadeného rozsudku ohledně těchto nároků odkazuje, neboť neshledal žádné pochybení ani ve zjištění skutkového stavu a ani v právním posouzení těchto nároků. 21. Argumentace žalovaného se týká výlučně toho, zda byla sjednána smluvní odměna (jak tvrdí žalovaný), nebo odměna mimosmluvní (jak tvrdí žalobkyně). Odvolací soud se pak ztotožňuje se závěrem učiněným soudem prvního stupně ohledně toho, že si strany ohledně odměny žalobkyně dohodly jen to, že má žalobkyně nárok na odměnu. 22. Opatrovník žalovaného se jednání o uzavření smlouvy neúčastnil, jeho informace jsou tak zcela obecného rázu, svá tvrzení neprokazuje důkazními prostředky týkající se konkrétní smlouvy, ale jen zcela povšechnými informacemi na webové stránce. Tento zdroj však není způsobilý vyvrátit výsledky dokazování spočívající v tom, že v tomto konkrétním případě odměna sjednána nebyla, ostatně ani webové stránky takovou možnost obecně nevylučují. Webové stránky žalobkyně totiž jen informují o různých způsobech určení odměny advokáta (vedle hodinové sazby žalobkyně nabízí možnost sjednání paušální odměny, fixní měsíční paušál, určení dle ustanovení advokátního tarifu pro mimosmluvní odměnu); nemají tak žádnou vypovídací hodnotu o tom, jaký byl konkrétní obsah smlouvy mezi žalobkyní a žalovaným. Naopak žalobkyně se uzavření smlouvy účastnila a má tak přímé informace o obsahu smlouvy. 23. Obvodní soud tak věc posoudil správně i po stránce právní. 24. Podle § 22 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb. o advokacii, advokacie se vykonává zpravidla za odměnu; od klienta lze žádat přiměřenou zálohu. 25. Smlouvou příkazní se žalobkyně jako příkazník zavázala pro žalovaného jako příkazce obstarat jeho záležitost, poskytování právní pomoci v řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 76 Cm 85/2019. Žalobkyně povinnosti vyplývající pro ni z uvedené smlouvy splnila, uskutečnila pro žalovaného 10 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu. Závěr obvodního soudu, že o tom, že absence jiného ujednání o smluvní odměně znamená, že odměna advokáta se řízení ustanoveními advokátního tarifu o mimosmluvní odměně, je pak zcela přiléhavý. 26. Pokud se klient s advokátem na žádné smluvní odměně nedohodne, tak se pro výpočet odměny musí použít ustanovení o mimosmluvní odměně, přičemž mnohé aktivity bude advokát v takovém případě činit zdarma, zatímco smluvní odměna by mu umožnila nesrovnatelně větší variabilitu (shodně rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 936/2004). Spekulace opatrovníka o tom, že smluvní odměna by mohla být nižší, nemá oporu v provedeném dokazování, neboť soud zjišťoval jen existenci úkonů právní služby dle § 11 advokátního tarifu, aniž zjišťoval dobu trvání práce na uvedených úkonech a především hodinová sazba není limitována tím, že lze účtovat jen činnost, kterou lze podřadit pod uvedené úkony. Srov § 4 odst. 13 advokátního tarifu, podle kterého je-li sjednána smluvní odměna podle počtu hodin nebo jiných časových jednotek (dále jen "časová odměna"), náleží dohodnutá sazba časové odměny za každou započatou časovou jednotku, není-li dohodnuto jinak. 27. Nadto opatrovníkem tvrzené sjednání o odměny pouze v rozsahu hodinové sazby by bylo neplatné (k tomu viz rozhodnutí SDEU ve věci C-395/21), neboť dle obsahu spisu žalovaný uzavřel příkazní smlouvu v postavení spotřebitele dle hmotného práva, což vede opět k závěru o nutnost aplikace ustanovení advokátního tarifu o mimosmluvní odměně. 28. V závazkovém právním vztahu založeném smlouvou o poskytování právních služeb jsou – pokud jde o odměnu – advokát věřitelem a klient dlužníkem. Účastníci smlouvy si nesjednali v příkazní smlouvě splatnost odměny a náhrad, proto se uplatní obecná ustanovení občanského zákoníku, jak uvedl již obvodní soud, a jeho závěru o tom, že splatnost nároku nastala 31. 5. 2021 nelze nic vytknout, včetně závěru o povinnosti žalovaného zaplatit úrok z prodlení (§ 1970 o. z.). 29. Odvolací soud tak rozsudek soudu prvního stupně jako zcela správný potvrdil postupem dle § 219 o. s. ř. , a to včetně akcesorických výroků o nákladech řízení a odměně opatrovníka, proti nimž ani žádné námitky vzneseny nebyly a odvolací soud žádné pochybení neshledal (výrok I). 30. V odvolacím řízení pak ve věci samé byla žalobkyně zcela úspěšná a má tak právo na náhradu všech účelně vyložených nákladů v plné výši (§ 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.) představovaných odměnou advokáta za 2 úkony právní služby po 7 020 Kč (vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu), náhradou DPH 21 % ve výši 1 474,20 Kč, neboť substitut zplnomocněný pro účast na jednání je plátcem DPH a náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu (600 Kč). 31. O odměně opatrovníka v souvislosti s odvolacím řízení rozhodne soud prvního stupně. Podle ustálené judikatury účastníkovi, jemuž byl ustanoven opatrovník z řad advokátů, nelze uložit k náhradě náklady spojené s tímto zastoupením, i když neměl ve věci úspěch (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. 21 Cdo 1997/2008, uveřejněný pod č. 109/2010 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2008, sp. zn. 19 Co 373/2008, uveřejněné pod č. 94/2009 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Poučení: Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání za podmínek stanovených v § 237 o. s. ř. Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o. s. ř.). Proti výroku o nákladech řízení není dovolání přípustné. Praha 14. listopadu 2024 JUDr. Blanka Kapitánová v. r. předsedkyně senátu