č. j. 3 A 112/2023‑ 22   USNESENÍ Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň JUDr. Petry Kamínkové a Mgr. Ivety Postulkové ve věci žalobkyně: X. Y.  bytem Z   proti   žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj, IČ 66002222,  sídlem Staroměstské náměstí 932/6, 110 00 Praha 1   o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobkyni se vrací soudní poplatek ve výši 2 000 Kč. Soud žalobkyni vyzývá, aby do pěti dnů od doručení tohoto usnesení sdělila, na jaký účet jí má být soudní poplatek vrácen.   Odůvodnění 1. Žalobkyně brojí žalobou na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného proti sdělení žalovaného ze dne 11. 9. 2023, č. j. MMR-59841/2023-83, (dále jen „sdělení“), kterým žalovaný reagoval na podnět žalobkyně k provedení přezkumného řízení ve věci rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odboru stavební úřad, (dále jen „krajský úřad“) ze dne 12. 9. 2022. Krajský úřad zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Frýdlant nad Ostravicí, odboru regionálního rozvoje a stavebního úřadu, (dále jen „stavební úřad“) ze dne 14. 12. 2021, o dodatečném povolení stavby vydané k žádosti J. N. a V. A. Sdělením ze dne 11. 9. 2023 žalovaný žalobkyni informoval, že neshledal důvody k zahájení přezkumného řízení ve věci rozhodnutí krajského úřadu.   2. Žalobkyně namítá, že žalovaný se při posouzení jejího podnětu odchýlil od judikatury Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 7. 4.2011, č. j. 1 As 24/2011-79) a od § 96 odst. 2 správního řádu, dle kterého se soulad rozhodnutí s právními předpisy v přezkumném řízení posuzuje podle právního stavu a skutkových okolností v době jeho vydání. Dle žalobkyně se dané uplatní i na neshledání důvodů k zahájení přezkumného řízení podle § 94 odst. 1 správního řádu. Žalovaný dle žalobkyně pochybil, když ve svém sdělení ze dne 11. 9. 2023 zmínil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 2. 2023, č. j. 22 A 72/2022-27. Dle žalobkyně tak nevycházel ze stavu ke dni 12. 9. 2022, kdy krajský úřad vydal rozhodnutí. Žalobkyně považuje za zásah do své právní sféry jako účastníka řízení o dodatečném povolení také důvody pro nezahájení přezkumného řízení uvedené ve sdělení. Žalobkyně považuje rozhodnutí krajského úřadu ze dne 12. 9. 2022 za nezákonné vzhledem k dřívějším rozsudkům Krajského soudu v Ostravě (rozsudek ze dne 20. 8. 2020, č. j. 22 A 97/2019-39, kterým byl zrušen společný souhlas vydaný stavebním úřadem dne 1. 8. 2018, a rozsudek ze dne 9. 9. 2021, č. j. 22 A 78/2020-28, kterým byl zrušen souhlas stavebního úřadu se změnou stavby před dokončením ze dne 28. 4. 2020). 3. Žalovaný uvedl, že ve sdělení k podnětu zmínil Krajského soudu v Ostraně ze dne 1. 2. 2023, č. j. 22 A 72/2022. Touto zmínkou nedošlo k porušení § 96 odst. 2 správního řádu, protože předmětný rozsudek neměl žádný vliv na posouzení věci samé ani na přítomnost důvodů k zahájení přezkumného řízení ve věci rozhodnutí krajského úřadu. 4. Žalovaný odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 22.06.2009, sp. zn. III. ÚS 1344/09, dle kterého „[p]odnět k provedení přezkumného řízení ve smyslu ustanovení § 94 odst. 1 a násl. správního řádu je tzv. nápravným prostředkem dozorčího práva; k zahájení řízení zde může dojít výlučně z úřední povinnosti, nikoliv přímo v důsledku podnětu účastníka. Podnět k provedení přezkumného řízení podle ustanovení § 94 a násl. správního řádu není návrhem na zahájení řízení a účastník, který takový podnět podá, tedy nemá na přezkoumání pravomocného rozhodnutí v přezkumném řízení právní nárok.“   5. Dále žalovaný odkázal na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 4. 3. 2011, č. j. 7 Ca 81/2009-70, dle kterého „[s]dělení o neshledání důvodů k zahájení přezkumného řízení (§ 94 správního řádu z roku 2004) není zásahem ve smyslu § 82 s. ř. s. Sdělení nezasahuje do právních poměrů osob, nijak nemění existující právní a skutkový stav věci. Na základě tohoto sdělení není jeho adresátům ukládána povinnost konat či se jednání zdržet, popř. strpět výkon práva správním orgánem či třetí osobou. Sdělením o nezahájení přezkumného řízení správní orgán dává najevo, že není důvod, aby byl ve věci činný, z podstaty věci je tedy zásah (myslitelný výlučně jako důsledek faktického konání správního orgánu) v daném případě vyloučen.“   6. Žalovaný uvedl, že sdělením žalobkyni pouze oznámil informace, nerozhodoval o jejích právech či povinnostech a nezasahoval do jejích veřejných subjektivních práv. Žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2017, č. j. 2 As 285/2016-86, dle kterého „[p]ostup při šetření podnětu dle § 42 správního řádu a sdělení o výsledku šetření jsou úkony správního orgánu, které mohou být nezákonným zásahem ve smyslu § 82 a násl. s. ř. s., jen pokud zasahují do práv oznamovatele.“   7. Městský soud v Praze se již obdobnou věcí téže žalobkyně zabýval v rozsudku ze dne 12. 5. 2022, č. j. 10 A 17/2022-12, ve kterém žalobu odmítl s odůvodněním, že nevydání sdělení či usnesení o zahájení přezkumného řízení pro žalobkyni nepředstavovalo žádný zásah ve smyslu § 82 s. ř. s. Soud nemá důvod se od svých dříve přijatých závěrů v nyní projednávané věci odchýlit. 8. Podle § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) platí, že každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen "zásah") správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. 9. Základní otázkou této věci je, jestli se žalobkyně v případě, kdy zásah spatřuje ve sdělení o neshledání důvodů k zahájení přezkumného řízení, může domáhat ochrany prostřednictvím žaloby na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu podle § 82 s. ř. s.   10. Z ustanovení § 82 s. ř. s. vyplývá, že je třeba splnit následující předpoklady: Žalobce musí tvrdit, žeje přímo (1) zkrácen na svých právech (2) nezákonným (3) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, který není rozhodnutím (4), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle ustanovení § 82 a následujících s. ř. s. soudem poskytnout (obdobně srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2005, č. j. 2 Aps 1/2005 – 65 a dále např. odst. 24 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2014, č. j. 1 Afs 60/2014 – 48 aj.). 11. Posouzení, zda úkon správního orgánu může být pojmově nezákonným zásahem ve smyslu § 82 s. ř. s., je otázkou důvodnosti žaloby (tj. součástí rozhodnutí ve věci samé), nikoli otázkou existence podmínek řízení podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 8 Aps 6/2007-247). Tyto závěry rozšířený senát Nejvyššího správního soudu upřesnil v rozsudku ze dne 21. 11. 2017, č. j. 7 As 155/2015 - 160, č. 3687/2018 Sb. NSS, když v bodě 63 uvedl: „[p]okud je zjevné a nepochybné, že jednání popsané v žalobě nemůže být vzhledem ke své povaze, povaze jeho původce či jiným okolnostem „zásahem“ ve smyslu legislativní zkratky v § 84 s. ř. s., i kdyby byla tvrzení žalobce pravdivá, musí být taková žaloba odmítnuta podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., jelikož chybí podmínka řízení spočívající v připustitelném (plausibilním) tvrzení nezákonného zásahu. V tomto ohledu je třeba upřesnit závěry vyslovené v usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 12. 2008, č. j. 8 Aps 6/2007 - 247, č. 1773/2009 Sb. NSS. Je však třeba zdůraznit, že odmítnout žalobu z uvedeného důvodu lze jen tehdy, je-li nemožnost, aby v žalobě tvrzené jednání bylo nezákonným zásahem, zjevná a nepochybná. Soud zde bude přihlížet též k závěrům ustálené judikatury, která dále vysvětluje, které úkony veřejné správy nezákonným zásahem nejsou a nemohou být (např. jednotlivé procesní úkony správního orgánu, které směřují k vydání rozhodnutí a samy o sobě nepředstavují zásah do práv účastníka řízení – viz rozsudek ze dne 31. 7. 2006, č. j. 8 Aps 2/2006 - 95, shodně usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 11. 2016, č. j. 1 Afs 183/2014 – 55, bod 42). Existuje-li rozumná pochybnost, například není-li zcela zřejmé, že jednání osoby, které je za nezákonný zásah označeno, vskutku nelze přičítat veřejné správě, je třeba zkoumat další „procesní“ podmínky věcné projednatelnosti žaloby, a pokud jsou splněny, žalobu věcně projednat.“ Přestože byl citovaný rozsudek zrušen nálezem Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. II. ÚS 635/18, lze z citované části v nyní projednávané věci i nadále vycházet, neboť zrušovací důvod spočíval v nesprávném posouzení počátku běhu lhůty pro podání žaloby v případě trvajícího zásahu, tj. otázky odlišné, než je obsažena v citované části. 12. Podle § 94 odst. 1 správního řádu v přezkumném řízení správní orgány z moci úřední přezkoumávají pravomocná rozhodnutí v případě, kdy lze důvodně pochybovat o tom, že rozhodnutí je v souladu s právními předpisy. Přezkumné řízení lze zahájit, i pokud je rozhodnutí předběžně vykonatelné podle § 74 a dosud nenabylo právní moci; pokud bylo po zahájení takového přezkumného řízení podáno odvolání, postupuje se podle ustanovení hlavy VIII této části. Účastník může dát podnět k provedení přezkumného řízení; tento podnět není návrhem na zahájení řízení; jestliže správní orgán neshledá důvody k zahájení přezkumného řízení, sdělí tuto skutečnost s uvedením důvodů do 30 dnů podateli. 13. Judikatura správních soudů již vyložila, že na zahájení přezkumného řízení není právní nárok (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 8. 2016, č. j. 5 As 203/2015-141, č. 3454/2016 Sb. NSS) a že sdělení dle § 94 odst. 1 správního řádu, že zde nejsou důvody pro zahájení přezkumného řízení, nepodléhá soudnímu přezkumu ani jako rozhodnutí dle § 65 s. ř. s. (v rozsudku ze dne 14. 2. 2008, č. j. 7 As 55/2007-71, č. 1831/2008 Sb. NSS, ze dne 14. 5. 2021, č. j. 4 As 379/2020-20), ani jako nezákonný zásah (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2015, č. j. 5 As 127/2015-37, dle něhož „sdělením vydaným podle § 94 odst. 1 správního řádu nebylo zasaženo do právní sféry stěžovatele a není možné takové sdělení posuzovat jako nezákonný zásah ve smyslu § 82 s. ř. s.;“ k tomu přiměřeně srov. rovněž rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2008, č. j. 7 As 55/2007-71, č. 1831/2009 Sb. NSS). 14. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 26. 3. 2021, č. j. 6 As 108/2019-39, bod 86, k povaze tohoto řízení uvedl: „[p]řezkumné řízení slouží výlučně ochraně zákonnosti, k ochraně subjektivního práva mají adresáti správního rozhodnutí k dispozici opravné prostředky, případně – pokud nebyli ve výjimečných případech dle zákona účastníky správního řízení – mohou proti rozhodnutí podat žalobu podle § 65 odst. 1 s. ř. s. [takto již rozsudek rozšířeného senátu ze dne 28. 8. 2007, čj. 4 As 31/2006-73, č. 1513/2008 Sb. NSS, Honební společenstvo Stříbro; jakkoli se tento rozsudek týkal podnětu k přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení podle starého správního řádu (č. 71/1967 Sb.), tento právní názor samozřejmě platí též na nynější přezkumné řízení nebo jeho nejrůznější obdoby v jiných předpisech].“ Nejvyšší správní soud poté v rozsudku ze dne 14. 5. 2021, č. j. 4 As 379/2020-20, konstatoval, že ani případné nedodržení třícetidenní lhůty uvedené v § 94 odst. 1 správního řádu nemá žádný vliv na závěr, že sdělení žalovaného nepodléhá soudnímu přezkumu. 15. Konečně Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 11. 1. 2021, č. j. 5 As 44/2020-29, aproboval usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 1. 2020, č. j. 22 A 2/2020-8, jenž odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. žalobu téže žalobkyně na ochranu před nezákonným zásahem Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, který měl spočívat v tom, že žalovaný ke dni podání žaloby nevydal žádnou písemnost reagující na podání stěžovatelky ze dne 2. 10. 2019, resp. nezahájil přezkumné řízení dle § 94 správního řádu. 16. Nejvyšší správní soud se ztotožnil s krajským soudem, že nedostatek podmínek řízení byl neodstranitelný, neboť sdělení o nezahájení přezkumného řízení nemůže být zásahem ve smyslu § 82 s. ř. s., ani rozhodnutím podle § 65 s. ř. s. Konstatoval rovněž, že v daném případě nemůže nezahájení přezkumného řízení představovat ani nečinnost správního orgánu ve smyslu § 79 s. ř. s., neboť ochrany proti nečinnosti je možné domáhat se pouze tam, kde správní orgán zahájil a vede správní řízení (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2007, č. j. 4 Ans 10/2006 - 59). Ani jedna situace v případě žalobkyně nepřipadala v úvahu. Aproboval tedy rovněž postup krajského soudu, který nepoučoval žalobkyni o volbě jiného žalobního typu; změnou žalobního typu, ani doplněním petitu žaloby by žalobkyně výsledek řízení vedeného u krajského soudu změnit nemohla. Poukázal rovněž na to, že po podání žaloby žalovaný vydal sdělení ze dne 9. 1. 2020, kterým reagoval na podání žalobkyně ze dne 2. 10. 2019. 17. Soud při posouzení žaloby vycházel ze závěrů výše citované, konstantní a jednotné judikatury Nejvyššího správního soudu týkající se povahy a možného dotčení veřejných subjektivních práv podněcovatele v případě přezkumného řízení. Soud shledal, že sdělení o nezahájení přezkumného řízení nepředstavovalo pro žalobkyni žádný zásah ve smyslu § 82 s. ř. s. Žalobu proto odmítl pro neodstranitelný nedostatek řízení podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.   18. O náhradě nákladů řízení rozhodl městský soud podle § 60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.   19. Žalobkyně zaplatila k výzvě soudu ze dne 22. 11. 2023 soudní poplatek za žalobu ve výši 2000 Kč. Podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích platí, že byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek. Přeplatek na soudním poplatku ve výši 2000 Kč soud vrací ve lhůtě 30 dní od právní moci tohoto usnesení (§ 10a zákona o soudních poplatcích). Soud vyzývá žalobkyni, aby do pěti dnů od doručení tohoto usnesení sdělila, na jaký účet jí má být soudní poplatek vrácen. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.                 Praha   7. února 2024              JUDr. Ludmila Sandnerová v. r. předsedkyně senátu   Shodu s prvopisem potvrzuje K. L.