č. j. 3 A 20/2024‑ 48 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci žalobce: F. B., bytem X, zast. advokátkou Mgr. Julií Gaňovou, sídlem U Kanálky 1359/4, 120 00  Praha 2 proti žalované: Česká advokátní komora, sídlem Národní 118/16, 110 00 Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 10. 2023, č. j. 10.01-000478/23-006, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Ustanovené zástupkyni žalobce, advokátce Mgr. Julii Gaňové, se určuje odměna ve výši 3.400 Kč, která jí bude vyplacena z účtu zdejšího soudu do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou dne 26. 1. 2024 u Nejvyššího správního soudu a následně postoupenou věcně a místně příslušnému Městskému soudu v Praze (dále též „soud“) se žalobce domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná rozhodla tak, že se žadateli (tj. žalobci) neurčuje advokát k poskytnutí bezplatné právní služby dle § 18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jen „zákon o advokacii“). 2. Napadené rozhodnutí žalovaná odůvodnila nesplněním podmínek pro určení advokáta stanovených v § 18 odst. 2 a § 18c odst. 4 zákona o advokacii. 3. Podle odůvodnění napadeného rozhodnutí žalobce požádal o určení advokáta k zastoupení v řízení před Ústavním soudem o ústavní stížnosti proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 20. 6. 2019, č. j. 17 C 52/2012-983, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 4. 1. 2021, č. j. 17 C 52/2012-1034, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 28. 6. 2021, č. j. 17 C 52/2012-1052, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2023, č. j. 18 Co 127/2023-1092, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu ze dne 22. 1. 2015, č. j. 17 C 52/2012-461 a rozsudku Městského  soudu v Praze ze dne 1. 7. 2015, č. j. 18 Co 212/2015-537. Žalobce však ve formulářové žádosti ani později neuvedl datum doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a tedy neprokázal včasnost své ústavní stížnosti, jakož i včasnost své žádosti o určení advokáta. 4. Podle napadeného rozhodnutí žalobce dále řádně neprokázal své příjmové a majetkové poměry. Dle ust. § 18c odst. 4 zákona o advokacii musí být k žádosti přiloženy doklady o výši příjmu žadatele a společně s ním posuzovaných osob za období 6 kalendářních měsíců předcházejících podání žádosti, jakož i doklady o jeho majetkových poměrech. Žalobce uvedl, že bydlí se svojí manželkou a uvedl výši jejího příjmu ze starobního důchodu, avšak již nedoložil jeho výši za zákonem stanovené období. 5. V textu žaloby lze nalézt jediný žalobní bod, jímž žalobce namítá, že žalovaná svým rozhodnutím nereflektovala, že finanční a zdravotní situace žalobce, kterou podrobně popsal, mu znemožňuje zajistit si služby advokáta. Žalobce má za to, že tato skutečnost z jeho tvrzení a podkladů, které žalované předložil, vyplývá. Žalobce rovněž nesouhlasí se závěrem žalované, že pouze sociální situace žadatele není zákonným důvodem, pro který by žadateli vzniklo právo na určení advokáta k poskytnutí právní služby. 6. V písemném vyjádření žalovaná navrhla zamítnutí žaloby a vyjádřila se následovně: 7. Ve vztahu k řízení předcházejícímu vydání napadeného rozhodnutí žalovaná sdělila, že žalobce se na ni obrátil dopisem ze dne 16. 8. 2024, doručeným dne 31. 8. 2023, jímž požádal o určení advokáta k poskytnutí právní služby ve věci „obnovy řízení“. V tomto podání jmenoval soudce Obvodního soudu pro Prahu 6 a soudkyni Městského soudu v Praze, kteří dle žalobcova názoru chtějí odmítnutím jeho žádostí o ustanovení nového „obhájce“ zabránit zrušení protiprávních usnesení soudů z roku 2015. Dále žalobce jmenoval advokáta, kterého označil za podvodného a zkorumpovaného. Žalobce rovněž uvedl, že se v této věci obrátil i na místopředsedu Městského soudu v Praze, který mu ale ve věci výkonu rozhodovací činnosti soudců nemůže pomoci, protože není oprávněn do rozhodování soudců zasahovat. Ke své žádosti žalobce připojil část textu podání datovaného dnem 10. 8. 2023, které má být ústavní stížností, a sdělil, že napadá rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 6 z let 2015, 2019 a 2021, která označil daty vydání a čísly jednacími, a rozhodnutí Městského soudu v Praze z roku 2015 a ze dne 12. 5. 2023, č. j. 17 C 52/2012-1092. 8. Ještě předtím, dne 29. 8. 2023, žalobce doručil žalované Prohlášení o svých poměrech – formulářový vzor dle přílohy k vyhlášce č. 275/2006 Sb. (tj. formulář pro soudy) s Popisem životních a zdravotních nákladů žadatele a jeho manželky. 9. Žalovaná reagovala písemností ze dne 30. 8. 2023, č. j. 10.32-000397/23-002, v níž žalobce jakožto žadatele o určení advokáta poučila, a připojila přílohy Informace pro žadatele a Formulář žádosti o určení advokáta k poskytnutí právní služby dle § 18c zákona o advokacii. 10. Žalobce poté dne 19. 9. 2023 doručil žalované formulářovou žádost o určení advokáta, ve které pouze obecně uvedl, že poptává advokáta pro řízení před Ústavním soudem, neuvedl, jaké rozhodnutí ústavní stížností napadá či napadl, neuvedl datum doručení posledního rozhodnutí orgánu (a jakého), zmínil výzvu Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2023, kterou byl poučen, že v řízení musí být zastoupen advokátem a že mu byla poskytnuta lhůta 60 dní k odstranění vad jeho podání (spisovou značku Ústavního soudu však neuvedl). Žalované není známo, zda a případně jak Ústavní soud o ústavní stížnosti žalobce rozhodl. 11. Ve vztahu k důvodům napadeného rozhodnutí žalovaná upozornila na to, že žalobce brojil pouze proti jednomu ze dvou důvodů rozhodnutí, když se soustředil na otázku příjmových a majetkových poměrů ve smyslu ust. §18c odst. 4 zákona o advokacii. Druhý důvod, pro který žalobce rozhodnutí nenapadá, spočíval v tom, že žádost o určení advokáta nebyla podána včas, resp. žalobce netvrdil a neosvědčoval souvislosti, z nichž by bylo možné dovodit, že žádost podal včas, neboť ve formulářové žádosti neuvedl „poslední“ rozhodnutí, které hodlá či hodlal ústavní stížností napadnout. Odpověď na tyto otázky žalované nepřineslo ani žalobcovo podání Ústavnímu soudu. Z části textu, která má být ústavní stížnosti, žalovaná dovodila pouze rozhodnutí soudů, u kterých lhůta pro podání ústavní stížnosti dávno uplynula. Žalobce v textu sice zmiňoval „obnovu řízení“, ale konkrétní rozhodnutí soudu nespecifikoval ani číslem jednacím, ani datem jeho vydání. Pokud jde o žalobcem zmíněné rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2023, č. j. 18 Co 127/2023-1092, žalovaná upozornila, že se nejedná o rozhodnutí ve věci samé ani ve věci případné žádosti o povolení obnovy řízení, ale o rozhodnutí procesní, kdy soud rozhodoval ve věci ustanovení zástupce pro řízení. 12. Městský soud v Praze o věci samé rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci řízení s takovým postupem ve stanovené lhůtě nevyjádřili nesouhlas (§ 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní; dále jen „s. ř. s.“). 13. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Po prostudování správního spisu a zhodnocení jeho obsahu a rozhodných skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. 14. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou přezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, k níž je povinen přihlížet z úřední povinnosti, přičemž dospěl k závěru, že rozhodnutí není stiženo vadou nepřezkoumatelnosti, neboť žalovaná srozumitelně popsala, které skutečnosti vzala za podklad svého rozhodnutí, podle kterých právních norem rozhodla a jakými úvahami se přitom řídila. 15. Při věcném přezkumu napadeného rozhodnutí soud vycházel z této právní úpravy v rozhodném znění: Podle ust. § 18 odst. 2 zákona o advokacii ten, kdo nesplňuje podmínky pro ustanovení advokáta soudem podle zvláštních právních předpisů a ani si nemůže zajistit poskytnutí právních služeb jinak (dále jen „žadatel“), má právo, aby mu Komora na základě jeho včasné žádosti určila advokáta k poskytnutí a) právní porady podle § 18a nebo b) právní služby podle § 18c. 16. Podle ust. § 18c odst. 4 zákona o advokacii k žádosti o určení advokáta k poskytnutí právní služby bezplatně musí žadatel přiložit doklady o výši příjmu žadatele a společně s ním posuzovaných osob za období 6 kalendářních měsíců předcházejících podání žádosti, jakož i doklady o jeho majetkových poměrech. Podrobnosti náležitostí žádosti a způsob prokazování příjmových a majetkových poměrů žadatele v případě žádosti o poskytnutí právní služby bezplatně, jakož i rozsah údajů, které je žadatel povinen Komoře sdělit, stanoví Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou. 17. Soud předesílá, že pro řízení, jehož předmětem je soudní přezkum správního rozhodnutí, platí dispoziční zásada [§ 71 odst. 1 písm. d) a § 75 odst. 2 věta prvá s. ř. s.]. Proto obsah a kvalita žaloby v podstatě předurčují obsah a kvalitu rozhodnutí soudu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2005, č. j. 7 Afs 104/2004-54). 18. Žalobce se ve své žalobě zabýval zejména popisem své sociální situace. Tvrdí mj., že v „rozhodnutí o určení tzv. bezplatného advokáta musí být a je rozhodná tzv. finanční, zdravotní či jiná situace žadatele – mu znemožňující si tzv. advokáta svobodně vybrat a zaplatit jej“. Žalobce tedy má za to, že jeho majetkové poměry odůvodňovaly určení advokáta k poskytnutí bezplatné právní služby. 19. V posuzovaném případě z napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by žalovaná zpochybňovala tíživost žalobcovy sociální situace. Při rozhodování o žádosti o určení advokáta se však musí řídit zákonnou úpravou a vyhovět takové žádosti může jedině v případě, že žadatel splní všechny podmínky stanovené zákonem o advokacii. Žalobce požádal o určení advokáta k poskytnutí právní služby bezplatně. V takovém případě je podle § 18c odst. 4 zákona o advokacii nezbytné, aby žadatel ke své žádosti přiložil doklady o výši příjmu žadatele a společně s ním posuzovaných osob za období 6 kalendářních měsíců předcházejících podání žádosti, jakož i doklady o jeho majetkových poměrech. Nestačí tedy pouze tvrdit, že finanční situace žadatele odůvodňuje, aby jeho žádosti bylo vyhověno, ale je třeba tuto skutečnost také doložit, a to zákonem požadovaným způsobem a ve stanoveném rozsahu. 20. Žalovaná o žalobcově žádosti rozhodla tak, že mu advokáta k poskytnutí bezplatné právní služby neurčila, a to mj. proto, že řádně neprokázal své příjmové a majetkové poměry, když pouze uvedl, že bydlí se svojí manželkou a uvedl výši jejího příjmu ze starobního důchodu, avšak již nedoložil jeho výši za zákonem stanovené období 6 kalendářních měsíců předcházejících podání žádosti. Žalobce tuto skutečnost v podstatě potvrdil, když v žalobě uvedl: „Vzhledem k problematické situaci které jsem byl vystaven v době vyplňování žádosti jsem bohužel neuvedl a nedoložil výši našeho příjmu za 6 měsíců období předcházejícího. Jestliže se přitom jednalo o údaje rozhodující pak přece při dobré vůli stačilo výši mého důchodu a výši důchodu mé manželky, kterou jsem uvedl – vynásobit šesti!“ 21. Ze správního spisu soud ověřil, že žalobce k prokázání svých příjmů doručil žalované pouze oznámení České správy sociálního zabezpečení o zvýšení jemu vypláceného starobního důchodu ze dne 3. 1. 2017 a ze dne 3. 1. 2023. Doklady o výši příjmů jeho manželky žalobce nepřipojil vůbec. Žalobcova úvaha, že si žalovaná měla jeho příjmy a příjmy jeho manželky (v tomto případě dokonce pouze na základě tvrzení) dopočítat, je mylná. Jak vyslovil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 28. 7. 2021, č. j. 8 As 138/2021-31, je „nutné pamatovat na to, že v projednávané věci se jedná o řízení o žádosti, kde je velká část odpovědnosti za zjištění, resp. prokázání, skutkového stavu vložena na žadatele. O to více se tato procesní povinnost žadatele uplatní v řízení o určení advokáta, jelikož dle § 55a odst. 1 zákona o advokacii se v řízeních vedených dle § 18c stejného zákona nepoužije mimo jiné i § 37 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, dle kterého nemá-li podání předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, pomůže správní orgán podateli nedostatky odstranit nebo ho vyzve k jejich odstranění a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu. V řízení o určení advokáta tak žalovaná nemá povinnost vyzývat žadatele k odstranění vad podání. Navíc nelze vyloučit ani změny ve výši přiznaného důchodu, byť půjde o situaci méně častou“. 22. Soud uzavírá, že závěr žalované, že žalobce nesplnil podmínku pro určení advokáta k poskytnutí právní služby bezplatně stanovenou v § 18c odst. 4 zákona o advokacii, byl správný. 23. Proti dalšímu důvodu napadeného rozhodnutí, kterým bylo neprokázání včasnosti žádosti o určení advokáta ve smyslu § 18 odst. 2 zákona o advokacii, žalobce svými námitkami nijak nebrojil. V žalobě soud nenalezl ani náznak argumentace proti konstatování žalované, že žalobce ve formuláři ani později neuvedl datum doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, čímž neprokázal včasnost své ústavní stížnosti a včasnost své žádosti o určení advokáta. Žalobce se ve své žalobě nepokusil ani dodatečně tuto otázku rozporovat. Soud proto připomíná, že dle § 75 odst. 2 věty prvé s. ř. s. je oprávněn žalobou napadené rozhodnutí přezkoumat pouze v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán. Vymezením žalobních bodů tedy žalobce vymezuje rozsah přezkumu prováděného krajským soudem (srov. např. rozsudek NSS ze dne 31. 8. 2005, ř. j. 6 As 45/2004-84) a soud by se dopustil zásadní vady řízení, pokud by (případně) zrušil rozhodnutí správního orgánu na základě důvodu, který žalobce neuplatnil (viz např. rozsudek NSS ze dne 14. 2. 2008, č. j. 7 Afs 216/2006-63). Důvodem pro rozhodnutí žalované o neurčení advokáta žalobci, který spočíval v neprokázání včasnosti jeho žádosti, se proto soud nemohl zabývat. 24. S ohledem na shora uvedené soud shledal, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. 25. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měla plný úspěch žalovaná, jíž však v řízení žádné náklady nad rámec jejích běžných činností nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. 26. Usnesením ze dne 7. 6. 2024, č. j. 3 A 20/2024‑33 soud žalobci ustanovil zástupkyni z řad advokátů, jejíž odměnu s ohledem na § 35 odst. 10 s. ř. s. platí stát. Zástupkyně žalobce po svém ustanovení neučinila vůči soudu žádné písemné podání a ústní jednání se nekonalo. Soud proto rozhodl o odměně a náhradě hotových výdajů zástupkyně žalobce spočívající v odměně pouze za 1 úkon právní služby, a sice za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení [§ 11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“)], ve výši 3.100 Kč (§ 7 bod 5 ve vazbě na § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu) a paušální částce 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Zástupkyni žalobce tak bude z účtu soudu zaplacena odměna ve výši 3.400 Kč. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.     Praha 8. listopadu 2024   JUDr. Ludmila Sandnerová v. r. předsedkyně senátu (K.ř. č. 1 – rozsudek) Shodu s prvopisem potvrzuje M. P.