ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci žalobkyně: xxx xxx, a.s., IČO xxx sídlem xxx, Praha zastoupená advokátem proti žalovanému: xxx G. Š., narozený xxx bytem xxx, xxx, Slovenská republika zastoupený advokátem o 5 000 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. listopadu 2023, č. j. 5 C 280/2021 – 207 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I potvrzuje s tím, že nesprávně uvedené datum „4. 11. 2017“ se opravuje na správné „4. 11. 2018“. II. Ve výroku II se rozsudek soudu prvního stupně mění jen tak, že výše nákladů řízení činí 423 393 Kč, jinak se tento výrok potvrzuje. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení 69 212 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta. Odůvodnění: 1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 000 000 Kč spolu s úrokem ve výši 5 % ročně od 22. 2. 2017 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 4. 11. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem II žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 440 514,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta. 2. V odůvodnění uvedl, že žalobou, podanou 27. 10. 2021, se společnost xxx, s.r.o., domáhala po žalovaném zaplacení žalované částky s příslušenstvím s tím, že na základě smlouvy o zápůjčce ze dne xxx poskytla žalovanému 22. 2. 2017 částku 5 000 000 Kč se splatností 30. 6. 2017, na základě dodatku č. 1 z xxx byla splatnost zápůjčky prodloužena do 3. 11. 2018, ve smlouvě se žalovaný zavázal zápůjčku vrátit s 5 % ročním úrokem. Žalovaný přes upomínky žalovanou částku nevrátil. 3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že smlouvu považuje za simulované právní jednání, neboť fakticky byla uzavřena inominátní smlouva o oddlužení společnosti xxx xxx a.s., když oddlužení této společnosti bylo důležité pro žalovaného i původní žalobkyni, neboť po oddlužení mělo dojít k výplatě odměny od společnosti xxx a.s. Žalovaný dále vznesl námitku promlčení s tím, že při sjednání dodatku bylo úmyslem pouze původní smlouvu doplnit, ne nahradit splatnost půjčky. Promlčecí lhůta tak začala běžet 3. 7. 2017, skončila 3. 7. 2020, žaloba byla podána 27. 10. 2021, tedy po uplynutí tříleté promlčecí lhůty. 4. Soud prvního stupně nejprve uvedl, že české soudy jsou příslušné k projednání a rozhodnutí věci podle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 a že rozhodným právem je podle čl. 4 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 právo české. 5. Dále uvedl, že usnesením ze dne 23. 1. 2023, č. j. 5 C 280/2021-114 (potvrzeným usnesením odvolacího soudu ze dne 12. 5. 2023, č. j. 39 Co 117/2023-126), bylo rozhodnuto o procesním nástupnictví, neboť původní žalobkyně pohledávku postoupila. 6. V důkazním řízení bylo prokázáno, že společnost xxx xxx, s.r.o., s žalovaným uzavřela dne xxx smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému 5 000 000 Kč se splatností do 30. 6. 2017, sjednán byl 5 % roční úrok ode dne, kdy částka bude odepsána z účtu zapůjčitele do vrácení zápůjčky. Podle bankovního výpisu z účtu xxx xxx, s.r.o., byla částka 22. 2. 2017 stržena ve prospěch účtu č. xxx s označením platby zápůjčka. Dodatkem č. 1 ze dne xxx byla splatnost prodloužena do 3. 11. 2018. Výzvou z 3. 7. 2020 byl žalovaný vyzván k vrácení zápůjčky. Výzvou z 27. 4. 2021 byl žalovaný opětovně vyzýván k vrácení zápůjčky. Uzavírání zápůjčky měl být podle žalovaného přítomen Z.Š. a J. V. Z. Š. v rámci své svědecké výpovědi uvedl, že nebyl přítomen podepisování smlouvy ani žádnému jednání, kde by se o této částce jednalo. Měl dispoziční právo k účtu společnosti xxx xxx, s.r.o., na základě pokynu pana K. provedl převod částky na účet žalovaného. Svědek J. V. uvedl, že byl členem představenstva xxx xxx a.s., společnost xxx xxx, s.r.o., byla dceřinou společností. O poskytnutí částky 5 000 000 Kč věděl z účetních dokladů, měl k dispozici smlouvu. Co bylo důvodem zápůjčky nevěděl, že by byl přítomen jednání o zápůjčce si nevzpomněl. 7. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového stavu, jak byl zjištěn z výše uvedených důkazů. Pokud provedl další listinné důkazy, uvedl, že nebyly podstatné pro rozhodnutí věci. Neprovedl další navržené listinné důkazy a výpovědi svědků, které se měly vztahovat k prokázání irelevantních skutečností. 8. Následně citoval ust. §§ 2390, 1968, 1970, 609, 619, 629, 1790, 1888 o. z. a věc s odkazem na ně posuzoval právně. Uvedl, že mezi účastníky byla uzavřena v souladu s ust. § 2390 o. z. smlouva o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 5 000 000 Kč z účtu xxx xxx, s.r.o., na osobní účet žalovaného, zapůjčenou částku měl vrátit do 30. 6. 2017 s 5 % ročním úrokem ode dne odepsání částky z účtu společnosti, k čemuž došlo 22. 2. 2017, dodatkem č. 1 z xxx došlo k prodloužení splatnosti do 3. 11. 2018. Jelikož žalovaný dluh nezaplatil, je od 4. 11. 2018 v prodlení, výše úroku byla stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Námitku promlčení vznesenou žalovaným shledal nedůvodnou. Uvedl, že dodatkem č. 1 byla splatnost prodloužena do 3. 11. 2018, promlčecí lhůta začala běžet 4. 11. 2018 a její konec připadl na 4. 11. 2018, dne 27. 10. 2021, tedy v tříleté promlčecí lhůtě, byla žaloba podána k soudu. Nesouhlasil s názorem žalovaného, že dodatek smlouvy nebyl způsobilý ovlivnit počátek běhu promlčecí lhůty, který nastal před uzavřením dodatku. Poukázal na to, že nemohou existovat dvě splatnosti jednoho závazku (s výjimkou plnění ve splátkách). Uzavřením dodatku č. 1 v souladu s ust. § 1901 o. z. došlo ke změně splatnosti závazku žalovaného na 3. 11. 2018 a k promlčení závazku před podáním žaloby k soudu nedošlo. 10. Žalovaný poukazoval na to, že závazek převzala společnost xxx xxx a.s., což dokládal dohodou o převzetí pohledávky ze dne 23. 2. 2017, která byla podepsána žalovaným jako dlužníkem a zároveň ji podepsal za uvedenou společnost. Uvedl, že za této situace lze mít pochybnosti o autentičnosti dohody, uzavřené jeden den po převzetí částky na účet žalovaného, neboť zde bylo uvedeno, že z uvedené půjčky se „platili“ náklady, penále, náhrady mzdy, nedoplatky. Dále poukázal na ust. § 1888 odst. 1 o. z., podle něhož kdo ujedná s dlužníkem, že přejímá jeho dluh, nastoupí jako dlužník na jeho místo, dál-li k tomu věřitel souhlas původnímu dlužníku nebo přejímateli dluhu. Takový souhlas věřitel neudělil, k účinnému převzetí dluhu nedošlo, žalovanému proto ve vztahu k věřiteli zůstala povinnost dluh uhradit, v této souvislosti odkázal i na ust. § 1889 o. z. 11. Soud prvního stupně se dále zabýval tím, zda nešlo o zastřený úkon ve smyslu ust. § 555 o. z. Dospěl k závěru, že smlouva z xxx byla smlouvou o zápůjčce, kde jako dlužník vystupoval žalovaný, na jehož účet byla částka 5 000 000 Kč dne 22. 2. 2017 převedena. Pokud z poskytnuté půjčky měly být hrazeny závazky společnosti xxx xxx a.s., nic to nemění na obsahu závazku ze smlouvy o zápůjčce a povinnosti žalovaného z ní vyplývající. 12. Skutečnosti, které uváděl žalovaný ohledně inkasa z kontraktu mezi společností xxx xxx a.s. a xxx a.s., xxx xxx apod., soud prvního stupně považoval za irelevantní ve vztahu k předmětu tohoto řízení. Zdůraznil, že i v tomto podání z č.l. 70 spisu žalovaný uváděl, že v roce 2017 v druhém měsíci mu společnost xxx poskytla půjčku 5 mil. Kč. I když dále uváděl, že mu nebyla poskytnuta bezdůvodně, je zřejmé, že šlo o zápůjčku. Důvod poskytnutí je ve vztahu k závazku irelevantní. 13. Žalovaný tvrdil, že byla uzavřena dohoda, že zápůjčku vrátí společnost xxx xxx a.s., neboť takové prohlášení učinil xxx L. K. před svědky V. a Š. Výpovědí těchto svědků tvrzená skutečnost nebyla prokázána. 14. Uvedl i to, že nebyla prokázána ani další tvrzení žalovaného, že byla uzavřena smlouva s jiným obsahem, než vyplývá z písemně uzavřené smlouvy, konkrétně smlouva příkazní. Žalovaného usnesením ze dne 17. 10. 2023 vyzval, aby svá tvrzení doplnil, ten reagoval podáním z 30. 10. 2023, kde uváděl irelevantní skutečnosti k předmětu sporu. Při jednání 22. 11. 2023 uváděl, že s původní žalobkyní uzavřel inominátní smlouvu o oddlužení společnosti xxx xxx a.s. a uzavřená smlouva byla simulovaným úkonem, že příkazní smlouva nebyla žalovaným uzavřena žádná, ale žalovaný dostával příkazy k úkonům, jež měly vést k úhradě veřejnoprávních dluhů společnosti xxx xxx a.s., ze strany xxx K. došlo k prohlášení, že žalovaný částku splácet nebude. K tomu soud prvního stupně uvedl, že ve vztahu k předmětu řízení jsou tvrzení o uzavření inominátní smlouvy o oddlužení nelogické a irelevantní, proto se těmito tvrzeními více nezabýval. Ohledně tvrzení, že zápůjčku měla uhradit společnost xxx xxx a.s. odkázal na výše uvedené. S ohledem na uvedené rozhodl tak, jak uvedl ve výroku svého rozhodnutí. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 250 000 Kč a za náklady spojené se zastoupením advokátem, a to za pět úkonů po 28 300 Kč, 6 paušálních náhrad po 300 Kč a 21 % DPH z částky 157 450 Kč ve výši 33 064,50 Kč. 16. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný nejprve blanketní, později doplněné, odvolání, kterým se domáhal jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání namítal, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav, dospěl proto k nesprávným skutkovým a právním závěrům. Ve svých vyjádřeních opakovaně uváděl, že je třeba zkoumat další vymezené souvislosti právních vztahů mezi procesními subjekty, rozhodné skutečnosti nelze zúžit v tom rozsahu, jak učinil soud prvního stupně. Nezpochybňoval, že byla podepsána smlouva o zápůjčce, od počátku ale uváděl, že touto smlouvou bylo zastřeno jiné jednání s jiným důvodem poskytnutí peněžních prostředků předchůdkyní žalobkyně směřující k jinému účelu. Tímto účelem bylo zachování fungování společnosti xxx xxx a.s. na počátku roku 2017, což nebylo možné bez použití cizích kapitálových zdrojů sloužících na úhradu dluhů obchodní společnosti za orgány státní správy sociálního zabezpečení, xxx xxx České republiky a xxx xxx xxx, jelikož společnost nedisponovala dostatečnými vlastními zdroji. Žalobce v té době nastoupil do funkce jediného člena představenstva na nátlak členů předchozího obchodního vedení společnosti v čele s D. K. a dalších osob. Ekonomický zájem na zachování obchodní společnosti xxx xxx a.s. měla předchůdkyně žalobkyně, jelikož v případě zániku společnosti by nemohla inkasovat provizi z realizovaných obchodních případů mezi ní a obchodní společností xxx a.s. Žalovanému v rozporu s právními předpisy dávaly pokyny i třetí osoby, mimo jiné xxx L. K., předseda představenstva žalobkyně a jednatel předchůdkyně žalobkyně, což prokazuje existenci společného zájmu na zachování společnosti. O skutečnosti, že šlo o simulovaný úkon, svědčí to, že výplata peněžních prostředků předcházela podpisu smlouvy o zápůjčce. Soud prvního stupně se nevypořádal s tvrzeními žalovaného ze dne 30. 10. 2023 a přiloženými 56 důkazy, respektive v odůvodnění rozsudku pouze částečně. Řízení je tak postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dále poukazoval na to, že navrhoval provést 74 listinných důkazů a výslech 12 osob jako svědků. Pokud soud prvního stupně tyto důkazy neprovedl, nelze žalovanému vyčítat, že neunesl důkazní břemeno. Při jednání 4. 10. 2023 byly provedeny pouhé dva důkazy. Dne 22. 11. 2023 byli slyšeni dva svědci. Další důkazy nebyly provedeny a návrh na ně nebyl zamítnut. Byl zamítnut návrh na provedení důkazu SMS komunikací s xxx K. k tomu, že částka byla poskytnuta dříve, než došlo k podpisu smlouvy. Zamítnut byl návrh na provedení důkazů k prokázání existence společného závazku původní žalobkyně a žalovaného na oddlužení společnosti xxx xxx a.s., účetnictvím této společnosti ke špatné hospodářské situaci. Pouze namátkově byla konstatována irelevance důkazů. Nesouhlasil s tím, že jde o důkazy bezpředmětné a nadbytečné. Podle něho došlo opět k vadě, která vedla k nesprávnému rozhodnutí ve věci. S ohledem na tento postup nebyl schopen unést důkazní břemeno. Dále poukázal na neúplnost skutkových zjištění. Podpis smlouvy byl doprovázen ústním prohlášením xxx L. K. vůči žalovanému, že žalovaný není povinen žádný ze závazků z uzavřené simulované smlouvy o zápůjčce splnit. Je si vědom toho, že provedené svědecké výpovědi to nepotvrzují. Výpovědi je třeba hodnotit ve vazbě na skutečnost, že svědci byli v závislém postavení vůči žalobkyni či v postavení statutárního orgánu. Podle něho oba vypovídali lživě. Nesouhlasil s tím, že nárok není promlčen. Dodatek splatnost půjčky doplnil, nikoli nahradil, splatnost má dvě data. Dodatek podle něho neobsahuje náležitosti právního jednání, není vymezena výše zápůjčky. Závazek dlužníka není definován, ani předmět dodatku splatit půjčku na bankovní účet věřitele. Trval na tom, že žaloba byla podána k soudu po uplynutí promlčecí lhůty. 17. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Pokud žalovaný poukazoval na to, že závazek převzala společnost xxx xxx a.s., souhlasil se závěry soudu prvního stupně, že s ohledem na dvojjediné postavení žalovaného lze mít důvodné pochybnosti o autentičnosti dohody z 23. 2. 2017, i s tím, že s ohledem na ust. § 1888 o. z. a absenci souhlasu věřitele nevzniklo věřiteli právo vůči přejímateli dluhu. Souhlasil i s tím, jak se soud prvního stupně vypořádal s námitkou, že šlo o zastřené právní jednání. Smlouva z xxx byla smlouvou o zápůjčce. Pokud z půjčky měly být hrazeny závazky společnosti xxx xxx a.s., nic to nemění na obsahu závazku ze smlouvy o zápůjčce a povinnosti žalovaného ze smlouvy vyplývající. Skutečnosti o inkasu z kontraktu mezi společností xxx xxx a.s. a xxx a.s., xxx xxx apod. považoval za irelevantní ve vztahu k předmětu řízení, soud prvního stupně je správně zamítnul. Poukázal na vyjádření žalovaného z č.l. 70, kde sám uváděl, že mu byla v roce 2017 poskytnuta půjčka ve výši 5 mil. Kč. Důvod poskytnutí půjčky je ve vztahu k obsahu smlouvy irelevantní. Tvrzení žalovaného považovala za účelová a zavádějící, uvedená ve snaze zdržovat a obstruovat. Další důkazy nebyly způsobilé prokázat něco zásadního pro toto řízení. 18. Při jednání před odvolacím soudem žalovaný setrval na důvodech podaného odvolání. Trval na tom, že ve smyslu ust. § 1725 o. z. došlo k ujednání o oddlužení společnosti xxx xxx a.s., ke kterému mělo dojít formou osobní zápůjčky, po obdržení provize měly být prostředky použity na sanaci společnosti. Jednání žalobkyně považoval za nepoctivé, kterému by neměla být poskytnuta ochrana (§ 8 o. z.). Trval i na tom, že pohledávka je promlčena. Soudu prvního stupně vyčítal, že neprovedl jím navržené důkazy. 19. Žalobkyně setrvala na svém písemném vyjádření. Zdůraznila, že byla uzavřena písemná smlouva, peníze byly převedeny na účet žalovaného. Širší souvislosti, na které odkazoval žalovaný, považovala za irelevantní. Nebyl navrhován výslech statutárních orgánů. Poukázala i na to, že ve smlouvě o zápůjčce účel nebyl sjednán. 20. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř. – ve lhůtě 15 dnů od doručení), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř. – účastníkem řízení), že splňuje náležitosti, vyplývající z ust. § 205 o. s. ř., postupem podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. přezkoumal správnost napadeného rozsudku a dospěl k závěru, že odvolání ve věci není důvodné. 21. Soud prvního stupně správně dovodil, že českým soudům svědčí mezinárodní příslušnost k projednání a rozhodnutí věci a že se věc řídí právem České republiky. Tyto závěry žádný z účastníků nezpochybnil, odvolací soud proto na odůvodnění napadeného rozsudku v této části odkazuje. 22. V posuzovaném případě soud prvního stupně provedl důkaz písemnou smlouvou o zápůjčce, datovanou dnem 21. 2. 2017, z níž je zřejmé, že společnost xxx xxx, s.r.o., za kterou jednali xxx L. K. a xxx J. K., poskytla žalovanému, který smlouvu rovněž podepsal, zápůjčku ve výši 5 000 000 Kč se sjednaným 5 % úrokem ode dne odepsání částky z účtu zapůjčitele, která podle článku III byla splatná 30. 6. 2017. Dne 22. 2. 2017 došlo k převodu částky z účtu zapůjčitele vydlužiteli. 23. Smlouva o zápůjčce je reálnou smlouvou, k uzavření smlouvy je třeba jednak vůle stran, zároveň musí dojít k přenechání předmětu zápůjčky. K přenechání předmětu zápůjčky může dojít i před dojednáním smlouvy, může mu být předán i s časovým odstupem, smlouva je pak uzavřena až předáním zápůjčky. V posuzovaném případě je zřejmé, že byla uzavřena jak písemná smlouva o zápůjčce, tak došlo k předání sjednané částky, smlouva o zápůjčce dle § 2290 o. z. tak byla uzavřena. 24. Dne xxx stejní účastníci uzavřeli dodatek č. 1 ke smlouvě z xxx, v němž si sjednali „xxx“ sjednanou v článku III. smlouvy tak, že se dlužník zavazuje splatit půjčku na bankovní účet věřitele do 3. 11. 2018. V dodatku je jasně a srozumitelně uvedeno, jaká smlouva se mění (smlouva z 21. 2. 2017), které ujednání smlouvy se mění (bod III. ohledně stanovení splatnosti). Z ujednání je také zřejmé, že účastníci neměli v úmyslu dosavadní závazek zrušit a nahradit novým, pouze měnili splatnost zápůjčky. Takovou změnu závazku zákon umožňuje v ust. § 1901 o. z. Pokud žalovaný namítal, že dodatek č. 1 je neplatným ujednáním, neboť v něm není vymezen předmět zápůjčky a závazek vydlužitele zápůjčku vrátit zapůjčiteli, nejsou v dodatku č. 1 uvedené skutečnosti uvedeny právě proto, že jsou ve smlouvě o zápůjčce, u níž se měnila jen splatnost závazku. S ohledem na uvedené nelze dovodit, že byl šlo o ujednání neplatné či zakázané. Na základě něho došlo ke změně závazku, který se nově stal splatným nejpozději 3. 8. 2018. 25. Žalovaný již v podání doručeném 3. 3. 2022 (č.l. 70 a násl. spisu) tvrdil, že se s xxx L. K. před svědky V. a Š. při uzavírání smlouvy o půjčce dohodli, že půjčku nebude vracet on ale xxx xxx a.s. Soud prvního stupně oba uvedené svědky vyslechl, žádný z nich tvrzení žalovaného nepotvrdil. Tvrzená skutečnost, že by zápůjčku neměl vracet žalovaný ale uvedená společnost, tak nebyla prokázána. 26. Žalovaný poukazoval na to, že závazek vrátit zápůjčku převzala společnost xxx xxx a.s., což dokládal smlouvou o převzetí pohledávky z 23. 2. 2017. Jak správně uvedl soud prvního stupně, aby došlo ke změně v osobě dlužníka, vyžaduje ust. § 1888 o. z., aby došlo k uzavření dohody mezi dlužníkem a přejímatelem dluhu a souhlas věřitele. Pokud věřitel souhlas nedá, nevzniká věřiteli vůči přejímateli dluhu přímé právo (§ 1889 o. z.), dlužníkem vůči věřiteli zůstává vydlužitel. 27. Z uvedeného vyplývá, že žalovaný zůstal osobou pasivně legitimovanou k vrácení dluhu. 28. Pokud jde o aktivní legitimaci žalobkyně, v této fázi řízení již nebylo sporu, že pohledávka na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 30. 9. 2022 (č.l. 95 a násl. spisu) přešla na žalobkyni. 29. Žalovaný dále trval na tom, že nárok žalobkyně je promlčen. I v tomto bodě odvolací soud souhlasí se závěry soudu prvního stupně. Uzavřením dodatku č. 1 nebyl uzavřen nový závazek, jen došlo ke změně původní smlouvy v ujednání o splatnosti závazku. Promlčecí lhůtu proto nelze odvozovat od původně sjednaného data splatnosti dne 30. 6. 2017, ale od nově ujednaného data, podle něhož byl závazek splatný do 3. 11. 2018. Tříletá promlčecí lhůta (§ 629 odst. 1 o. z.) proto začala plynout podle ust. § 619 odst. 1 o. z. od 4. 11. 2018, konec připadl na 4. 11. 2021, protože žaloba byla podána k soudu dne 27. 10. 2021, nárok v době zahájení soudního řízení promlčen nebyl a námitka promlčení přiznání nároku žalobkyni nebránila. 30. Žalovaný trval na tom, že ve smyslu ust. § 1725 o. z. šlo ve skutečnosti o smlouvu o oddlužení společnosti xxx xxx a.s., jejímž byl statutárním orgánem (členem představenstva), žalobkyně poukazovala na to, že okolnosti, za kterých byla zápůjčka poskytnuta, jsou nerozhodné. Soud prvního stupně při posouzení této otázky správně vyšel z ust. § 575 o. z. a správně dovodil, že o zastřené jednání nešlo. Smlouva z 21. 2. 2017 je jednoduchou smlouvou o zápůjčce, z které je zjevné, kdo, komu, jakou částku, za jakých podmínek zapůjčuje. Zápůjčka na žádný účel vázána nebyla, bylo sjednáno, že bude vyplacena na osobní účet žalovaného, k čemuž také došlo. Nic nenasvědčuje tomu, že šlo o finanční částku, určenou dle vůle zapůjčitele na oddlužení společnosti xxx xxx a.s. Tvrzení žalovaného, že zapůjčené peněžní prostředky použil k úhradě závazků společnosti xxx xxx a.s. nikdo nepopíral. Odvolací soud ale souhlasí se soudem prvního stupně, že skutečnost, na co žalovaný zapůjčenou částku použil, sama o sobě nemá na obsah závazku žádný vliv. Obecně je jen na vydlužiteli, na co finanční prostředky, které mu byly zapůjčeny bez stanovení účelu, použije. Jak je patrné z žaloby, podané původním zapůjčitelem, ten názor žalovaného nesdílel. Slyšení svědci, kteří měli být přítomni při uzavírání smlouvy, tvrzení žalovaného nepotvrdili. Společnost xxx xxx a.s. také nebyla účastníkem smlouvy a žádné závazky v ní nepřevzala. Žalovaný při uzavření smlouvy vystupoval jako fyzická osoba, nejednal za společnost. Totéž platí i o době, kdy byl uzavírán dodatek č. 1. Ani tehdy žalovaný smlouvu o zápůjčce nijak nezpochybňoval, po 10 měsících její existenci naopak potvrzoval. S ohledem na uvedené nelze dovodit, že by mezi společností xxx xxx, s.r.o., a žalovaným byla uzavřena smlouva jiného obsahu, než plyne z písemné smlouvy. 31. Odvolací soud také souhlasí se soudem prvního stupně, že další žalovaným navržené důkazy byly ve vztahu k projednávané věci irelevantní. Šlo o důkazy k podnikatelským aktivitám a závazkům společnosti xxx xxx a.s. od roku 2008, zejména tedy k tomu, že společnost měla dluhy, které bylo třeba ze zápůjčky uhradit, k potencionálním příjmům společnosti. Nešlo o přímé či nepřímé důkazy vztahující se k zápůjčce, ale k okolnostem, za kterých byla poskytnuta. Jestliže jsou pohnutky či důvody, pro které si žalovaný zápůjčku bral, pro posouzení věci bezvýznamné, nebylo třeba takové důkazy provádět. 32. S ohledem na uvedené dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně správně žalobě o zaplacení částky 5 000 000 Kč vyhověl. V souladu s ust. § 2392 o. z. také přiznal žalobkyni sjednaný úrok z prodlení ve výši 5 % ročně od 22. 2. 2017, kdy peněžní částka byla odepsána z účtu zapůjčitele, a správně byl přiznán také úrok z prodlení ve výši 9 % ročně, když splatnost byla sjednána na den 3. 11. 2018. Soud prvního stupně úrok z prodlení přiznal od 4. 11. 2017, což je zjevná chyba, neboť žalobkyní byl s odkazem na splatnost požadován od 4. 11. 2018. Odvolací soud proto tuto nesprávnost podle ust. § 164 ve spojení s ust. § 211 o. s. ř. odstranil (k možnosti provedení opravy odvolacím soudem viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 2297/2008). 33. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, soud prvního stupně jí proto vůči žalovanému v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal plnou náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 250 000 Kč a náhradu nákladů za právní zastoupení advokátem. Odvolací soud souhlasí také s tím, že bylo provedeno 6 úkonů právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. sepis vyjádření z 10. 7. 2023, 3. účast na přípravném jednání 17. 7. 2023, 4. účast na jednání 4. 10. 2023, 5. účast na jednání 22. 11. 2023 a 8. účast na vyhlášení rozsudku 29. 11. 2023). Za účast na přípravném jednání a vyhlášení rozsudku náleží odměna pouze v poloviční výši (§ 11 odst. 2 písm. f/, g/ vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif – dále a. t.). Odměna advokáta tak činí 4 x 28 300 Kč, 2 x 14 150 Kč, k ní náleží náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a. t. 6 x 300 Kč, celkem jde o 143 300 Kč, s náhradou za 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. jde o 173 393 Kč, po připočtení částky 250 000 Kč celkem 423 393 Kč. 34. S ohledem na uvedené odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil výrok II ohledně výše nákladů řízení před soudem prvého stupně a po provedení opravy ve zbylé části rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil. 35. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 69 212 Kč za dva úkony právní služby advokáta po 28 300 Kč za sepis vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu a dvě náhrady hotových výdajů po 300 Kč, celkem 57 200 Kč, dále náhradu za 21 % DPH, a to podle výše uvedených ustanovení advokátního tarifu a občanského soudního řádu. 36. O lhůtách k plnění odvolací soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. a o tom, že náhradu nákladů řízení je třeba zaplatit k rukám advokáta podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. Poučení: Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha, dne 16. října 2024 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu