USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci žalobců: a) P. B., narozený dne xxx trvale bytem M., B. v České republice S., Praha b) V. B., narozená dne xxx bytem S., Praha oba zastoupeni advokátem L. D. sídlem Rubešova 162/8, 120 00 Praha 2 proti žalované: E., a.s., IČO xxx sídlem B.,O. zastoupená advokátkou P. V. J sídlem R., O. o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít kupní smlouvu, smlouvu o dílo a zástavní smlouvu, k odvolání žalobců proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 21. srpna 2023, č. j. 15 C 70/2023 – 25, takto: Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že místní nepříslušnost Obvodního soudu pro Prahu 9 se nevyslovuje a věc se Okresnímu soudu v Olomouci nepostupuje. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením Obvodní soud pro Prahu 9 vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Okresnímu soudu v Olomouci jako soudu místně příslušnému. 2. V odůvodnění uvedl, že podanou žalobou se žalobci domáhají nahrazení projevu vůle žalované uzavřít kupní smlouvu ohledně pozemku parcelní číslo xxx, orná půda, v katastrálním území Ř. (dále jen pozemek), smlouvu o dílo a zástavní smlouvu k pozemku. Příslušnost dovozovali z článku 18 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (nařízení Brusel I bis) dle místa bydliště žalobkyně b) s tím, že mezinárodní prvek zakládá bydliště žalobce na Slovensku a to, že žalovaná na Slovensku také podniká. Soud prvního stupně uvedl, že rozhodným právem je podle čl. 4 odst. 1 nařízení Brusel I bis právo české. S odkazem na rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 18. 7. 2023, č. j. 39 Co 180/2023-22, dovodil, že předmětem řízení není věcné, ale závazkové právo k nemovitosti a místní příslušnost se neřídí čl. 24 odst. 1 nařízení Brusel I bis. Dále odkázal na ust. § 11 odst. 1, § 84, § 85 odst. 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že místně příslušným je Okresní soud v Olomouci, v jehož obvodu má sídlo žalovaná. 3. Proti tomuto usnesení podali žalobci odvolání, kterým se domáhali jeho změny tak, že se místní nepříslušnost nevyslovuje a věc se Okresnímu soudu v Olomouci nepostupuje. Souhlasili s tím, že ve věci je dán mezinárodní prvek a je třeba aplikovat nařízení Brusel I bis a že předmětem sporu je závazkové právo. Na rozdíl od soudu prvního stupně dovozovali, že nařízení samo upravuje místní příslušnost. Uvedli, že předmětem řízení je spor mezi žalobci jako spotřebiteli a žalovanou jako podnikatelem. Tuto situaci podle nich upravuje článek 18 odst. 1 písm. b) nařízení Brusel I bis, podle něhož spotřebitel může podat žalobu proti smluvnímu partnerovi u soudu místa, kde má spotřebitel bydliště. Soud prvního stupně patrně dovodil, že toto ustanovení místní příslušnost neupravuje. Tento výklad s odkazem na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (SDEU) ve věci C-652/20 považovali za nesprávný, neboť v něm uvedený soud dovodil, že pojem „soud místa bydliště žalobce“ určuje jak mezinárodní, tak místní příslušnost. 4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), postupem podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. přezkoumal správnost napadeného usnesení, aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 5. V posuzovaném případě odvolací soud již v předchozím usnesení ze dne 18. 7. 2023, č. j. 39 Co 180/2023-32 vysvětlil, že předmětem řízení nejsou věcná práva k nemovitosti ve smyslu ust. § 24 odst. 1 nařízení Brusel I bis. Na tomto závěru odvolací soud z důvodů uvedených v odůvodnění uvedeného rozhodnutí setrvává. Místní příslušnost podle polohy nemovitosti podle uvedeného článku tak nebyla založena. 6. Příslušnost nebyla založena ani podle článku 26 nařízení Brusel I bis tím, že se žalovaný řízení účastní, aniž by namítal místní nepříslušnost soudu, neboť v prvním podání ve věci z 31. 5. 2023 žalovaná dovozovala místní příslušnost Okresního soudu v Olomouci, jinak řečeno příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 9 neakceptovala. 7. Soud prvního stupně pochybil, pokud neposuzoval svou mezinárodní a místní příslušnost podle oddílu 4 nařízení Brusel I bis, a to již proto, že se žalobci v bodě I. žaloby ustanovení zde obsažených dovolávali a mezinárodní a místní příslušnost z nich dovozovali. Z článku 18 odst. 1 nařízení Brusel I bis vyplývá, že spotřebitel může podat žalobu proti smluvnímu partnerovi u soudu členského státu, bez ohledu na bydliště smluvního partnera, u soudu místa, kde má bydliště spotřebitel. Uvedené ustanovení tedy upravuje nejen mezinárodní, ale také místní příslušnost soudu (u soudu místa, kde má bydliště spotřebitel), jak správně s ohledem na výkladová pravidla SDEU také žalobci dovozují. Podstatné je, aby šlo o spotřebitelskou věc a aby se smluvní partner jakýmkoliv způsobem zaměřoval na stát dle bydliště spotřebitele. V posuzovaném případě není pochyb, že při uzavření rezervační smlouvy žalobce a) vystupoval jako spotřebitel (je označen rodným číslem), žalovaná jako podnikatel, přičemž v rámci své podnikatelské činnosti uzavřela rezervační smlouvu se žalobcem a). Žalobci také snímkem obrazovky webových stránek žalované doložili, že se žalovaná zaměřuje na Českou republiku a Slovenskou republiku. Předpoklady uvedené v článku 17 odst. 1 písm. c) nařízení Brusel I bis tak byly splněny. 8. Další otázkou bylo místo bydliště žalobců. Ohledně žalobkyně b) není pochyb, že má bydliště na výše uvedené adrese v Praze. Pokud jde o bydliště žalobce a), je odvolací soud seznámen s tím, že žalovaná podala dne 25. 7. 2022 proti žalobci a) žalobu na určení zániku závazku eventuálně zrušení závazku ze smlouvy k Okresnímu soudu v Olomouci, který usnesením ze dne 4. ledna 2023, č.j.13 C 226/2022-83 námitku nedostatku mezinárodní příslušnosti zamítl, vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil Obvodnímu soudu pro Prahu 9, kde je věc vedena pod sp. zn. 15 C 70/2023. Postupující soud dovodil, že nynější žalobce a) měl bydliště na adrese S., Praha, neboť zde fakticky bydlel se svou manželkou (žalobkyní b/), když zjistil, že na uvedené adrese mají ve společném jmění manželů ve vlastnictví bytovou jednotku, žalovaný je společník a jednatel společnosti S., s.r.o., IČO xxx. Proti usnesení nebylo podáno odvolání a nabylo právní moci. Ač i v tomto řízení žalobce a) tvrdí, že má bydliště na Slovensku, odvolací soud vyšel z toho, že fyzická osoba může mít bydliště na více místech a jedním z bydlišť je i bydliště na adrese v Praze, kde vlastní byt a bydlí zde jeho manželka. 9. S ohledem na uvedené tak odvolací soud uzavřel, že místně příslušným soudem v této věci je podle článku 18 odst. 1 nařízení Brusel I bis Obvodní soud pro Prahu 9, neboť v jeho obvodu mají žalobci bydliště. Proto postupoval podle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. a napadené usnesení změnil tak, jak se podává z výroku tohoto usnesení. Poučení: Proti tomuto usnesení je přípustné dovolání, jestliže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha dne 3. ledna 2024 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu