ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci žalobkyně: A., s.r.o., IČO xxx sídlem M., P., Slovenská republika zastoupená advokátkou M. R. sídlem Ú., B. proti žalované: A., spol. s r. o., IČO xxx sídlem P., Praha zastoupená advokátkou H. I. sídlem O., R. o zaplacení částky 58 434,56 € s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. dubna 2023, č. j. 5 C 436/2018-384 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I mění jen tak, že se zamítá žaloba o zaplacení úroku z prodlení z částky 57 864,72 € ve výši 0,05 % ročně od 6. 9. 2018 do zaplacení a v části výroku o zaplacení částky 569,84 Kč do částky 63,28 €, jinak se v tomto výroku potvrzuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů 480 804,06 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám M. R., advokátky. Odůvodnění: 1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 57 864,72 € se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 6. 9. 2018 do zaplacení, částku 1 200 Kč a částku 569,84 €, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 430 314,39 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně. 2. V odůvodnění uvedl, že zaplacení žalované částky se žalobkyně po žalované domáhala s tím, že s žalovanou uzavřela ústně kupní smlouvu, jejímž předmětem byl závazek dodat potravinové zboží za částku 79 584,72 €, zboží dodala do skladu společnosti B., s.r.o. v O., který měla žalovaná pronajat, kde ho za žalovanou převzal pan J. P. Zboží fakturovala fakturou číslo 180600001 ze dne 17. 1. 2018, splatnou 16. 2. 2018, žalovaná po splatnosti na jistinu zaplatila 15. 3. 2018 částku 5 480 €, dne 6. 4. 2018 částku 2 264,98 €, dne 10. 4. 2018 částku 3 000 €, dne 24. 4. 2018 částku 5,92 €, dne 13. 8. 2018 částku 5 970 €, dne 23. 8. 2018 částku 3 000 € a dne 5. 9. 2018 částku 2 000 €, celkem 21 720 €, dluh tak činí 57 864,72 €. Částečnými platbami žalovaná dluh uznala. Za pozdní platby žalobkyně požadovala na úroku 569,84 €. Dále uvedla, že o případném omezení jednatelského oprávnění pana P. nevěděla, pokud zástupčí oprávnění překročil, žalovaná jeho jednání dodatečně schválila a uvedla, že žalovaná sama zboží nabízela společnostem N., s.r.o., N., a.s., a vystavila za ně faktury. Pokud žalované pomáhala najít kupce pro zboží, plnila úkol zprostředkovatele, neboť měla zájem na zaplacení dlužné částky. Pokud bylo zboží odvezeno společností pana R. A.s.r.o., nejednalo se o vrácení zboží žalobkyni. 3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, neboť smlouvu neuzavřela, pan P. nebyl oprávněn za společnost jednat. Teprve dne 12. 10. 2018 obdržela od pana D. zastupujícího žalobkyni návrh kupní smlouvy, kterou podepsala manželka jednatele žalovaného, dne 16. 10. 2018 odeslala originál žalobkyni, do té doby byly mezi účastníky zásadní nejasnosti. Zboží mělo být doručeno panu P. nejpozději začátkem prosince 2017, doručeno bylo v lednu 2018 do skladu třetí osoby v O., se kterou neměla smluvní vztah. Popírala, že by podepsala mezinárodní nákladní list. Podle později uzavřené rámcové smlouvy vlastnictví k věci přecházelo až zaplacením ceny. Se zbožím nakládala žalobkyně bez vědomí žalované. Vzhledem k nejasnostem se žalobkyně se žalovanou dohodla, že vzájemné vztahy ukončí a žalobkyně si neprodané zboží odveze, čímž dojde ke konečnému vypořádání. Žalobkyně si poté nechala odvézt zboží firmou pana R. Uplatněný nárok podle ní odporuje dobrým mravům. Dílčí platby neprovedla, jsou podepsány panem P., který úhrady prováděl bez vědomí žalované. 4. Soud prvního stupně po skutkové stránce zjistil, že žalobkyně je právnickou osobou, jednateli a společníky jsou P. G. a A. G. Žalovaná je podnikající právnická osoba, jedním z jednatelů je J. H. Dne 17. 1. 2018 žalobkyně vystavila žalované fakturu číslo 180600001 se splatností 16. 2. 2018, v níž fakturovala kupní cenu a dopravu za uvedené potravinové produkty v celkové částce 79 584,72 €. Fakturu doručila žalované e-mailem dne 22. 1. 2018. Žalovaná fakturu evidovala ve svém účetnictví. Mezinárodní nákladní list na zboží z faktury je opatřen razítky žalobkyně i žalované včetně podpisů, převzetí je datováno dnem 11. 1. 2018. J. P. komunikoval s obchodními partnery žalované z její e-mailové adresy xxx, uplatňoval požadavky na koupi surovin a nabízel produkty k prodeji. Jednatel žalobkyně P. G. a žalovaná uzavřeli dne 1. 12. 2017 smlouvu o půjčce, jíž se jednatel žalobkyně zavázal poskytnout žalované na její účet částku 1 700 000 Kč a žalovaná se jí zavázala vrátit s úroky 10 % a měla být zajištěna zástavní smlouvou k nemovité věci (rodinný dům č.p. x v T.). Zástavní smlouva nebyla vložena do katastru nemovitostí, neboť byla opatřena jen fotokopií podpisu zástavního věřitele. Podle výpisu z účtu žalobkyně byly provedeny platby, jak bylo uvedeno v žalobě, první s poznámkou J. P., tři s poznámkou A. Žalovaná vystavila společnosti L.,s. r. o. fakturu ze dne 15. 1. 2018 na částku 17 854 Kč a 17. 1. 2018 na částku 38 813 Kč za xxx č. 8, Turecko, ze skladu B. Pan D. informoval žalovanou, že k panu R. bylo dodáno zboží za částku 35 867,42 €, žalovaná pana R. vyzvala k úhradě za odebrané zboží fakturou ze dne 17. 7. 2018. Úhradu pan R. odmítl s tím, že si od žalované zboží neobjednal, což jednatel žalované rozporoval. Žalovaná vystavila společnosti A., s.r.o. fakturu ze dne 17. 7. 2018 na 35 867,42 Kč, žalovaná uvedenou společnost pana R. upomínala e-mailem z 28. 11. 2018 o zaplacení. Pohledávku za společností A., s.r.o. ve výši 5 970 € žalovaná postoupila 13. 8. 2018 žalobkyni. E-mailovou komunikací z 8. 11. 2018 a 30. 1. 2019 žalovaná žalobkyni navrhla postoupení pohledávky za společností A., aby žalobkyně mohla vstoupit do sporu s touto společností. Dne 22. 1. 2018 účastnice uzavřely rámcovou kupní smlouvu s tím, že specifikace jednotlivých dodávek bude prováděna samostatnými písemnými objednávkami kupujícího, které musí být podepsány oběma stranami. Vlastnické právo mělo přecházet okamžikem plné úhrady kupní ceny. Podpisem smlouvy měly pozbýt platnosti dřívější ujednání a dohody. Žalobkyně opakovaně upomínala žalovanou k úhradě kupní ceny. 5. Svědek M. F., řidič kamionu žalobkyně, potvrdil, že dne 8. 1. 2018 převezl zboží ze S. do O., jak je uvedeno v mezinárodním přepravním listu. Osobu, která zboží přebírala, neznal. 6. Svědek L. D., který pracoval jako xxx u žalobkyně, uvedl, že v roce 2017 oslovil pan P. jednatele žalobkyně pana G. s nabídkou možnosti dovážet xxx, xxx a xxx z Turecka. Před realizací obchodu svědek na pokyn pana G. zkontroloval, že pan P. má plnou moc od žalované podepsánu. Kdo plnou moc podepsal neví, bylo na ní razítko žalované a podpis. V září 2017 přišla e-mailem objednávka na zboží na žalovanou, na základě ní zboží objednal. Realizace byla vázána na existenci zástavní smlouvy mezi panem G. a jednatelem žalované panem H., k vkladu do katastru nakonec nedošlo. Zboží z Turecka bylo dovezeno do S., po vyřízení veterinárních kontrol bylo panem F. převezeno do skladu v O., sklad zajišťoval pan P. Předmětem smlouvy byly sušené xxx, xxx, xxx, které ale neprošly veterinární kontrolou a řešila se reklamace. Dovezené zboží asi za 70 000 € hradila žalobkyně. Následné záležitosti řešil pan P. v kooperaci s panem H. Ví, že si tykali a pan H. k panu P. měl plnou důvěru. Že pan P. zastupuje žalovanou věděl od pana P. i ze setkání s panem H. Problém s platbami začal v momentě, kdy zboží bylo dodáno po Vánocích, neboť mělo být prodáno před Vánoci. Prodeje po Vánocích realizoval pan P., utržené peníze platil panu G. S panem P. svědek vždy jednal jako se zástupcem žalované. Nikdo nezpochybňoval, že jde o zboží žalované. Vlastníkem skladu, kam zboží bylo dodáno, byla společnost B., sklad měla pronajatý společnost R.,s.r.o., jejímž zástupcem byl pan K. Zboží zde bylo uskladněno na návrh pana P. Mezi účastníky měla obchodní spolupráce pokračovat, jednalo se o nákupu xxx a xxx. Rozsah zmocnění pana P. nekontroloval. Pan P. se mu svěřil, že napodobuje podpisy ostatních lidí. 7. Z účastnické výpovědi jednatele žalobkyně P. G. zjistil, že předmětem obchodu byla koupě a dovoz zboží z Turecka, smlouva byla jednoznačně uzavřena se žalovanou. Smlouvy mu předkládal pan P., nebyly podepsané. Pan P. disponoval plnou mocí, kterou mu udělila žalovaná, ta byla podepsaná, měl tak důvěru v to, že pan P. jedná za žalovanou. Vzhledem k výši investice požadoval zajištění zástavním právem na nemovitost žalované, zástavní právo ale do katastru nebylo zapsáno. Pan P. i D. ho ujišťovali, že vady budou odstraněny. Z účtu žalobkyně převáděl na úhradu zboží do Turecka asi 57 000 €. Zboží bylo převezeno do S. na Slovensku, kde prošlo hygienickými kontrolami, část zboží jim nevyhověla, většina mohla jít do volného oběhu. Přesun zboží do České republiky měla realizovat žalovaná. Byl zde časový tlak, aby zboží šlo do prodeje před Vánocemi. Zboží mělo být po dodání do České republiky odprodáváno. Fakturaci zboží zajišťoval pan P. Postupně žalobkyni začali chodit platby, o nich pan P. říkal, že jsou za prodané zboží. Podpis na dodacím listu 1/2018 z 26. 4. 2018 není jeho. To, že pan P. jedná za žalovanou, věděl i od pana H. O obchodu mluvili v létě, za měsíc se řešila zástavní smlouva a za měsíc rámcová smlouva. Po podpisu smluv s nimi disponoval pan P. Smlouvu podepsal první a viděl, že byla podepsána za žalovanou, následně ji ale nemohli dohledat. Společnosti R., s.r.o. a J. s.r.o. nezná. 8. Z výpovědi svědka J. K. zjistil, že byl zaměstnán jako xxx R., s.r.o., od níž disponoval plnou mocí. Byl zde zaměstnán i pan D. Před 4-5 lety se od pana D. dozvěděl, že přes pana P. lze realizovat nějaký obchod, jednalo se o tom, že společnost R., s.r.o., pronajme prostory panu P. za účelem dovozu zboží z Turecka. Pan P. zastupoval žalovanou, viděl plnou moc, kterou mu žalovaná udělila, plná moc byla přiložena k nájemní smlouvě. V plné moci bylo uvedeno, že žalovaná uděluje panu P. plnou moc k zastupování. Kdo konkrétně plnou moc podepsal, neví. Část zboží prodala společnost R., s.r.o., pan P. tvrdil, že zboží nemůže prodat kvůli střetu zájmů. Realizovalo se to tak, že část zboží koupila společnost R., s.r.o., od žalované, následně po prodeji zboží předala část peněz panu P. jako fyzické osobě. Pohledávku za pronájem skladu proti žalované u soudu neuplatnili. 9. Z prohlášení účetní žalované L. H. zjistil, že J. P. nebyl v zaměstnaneckém poměru u žalované, neeviduje smlouvu o spolupráci či přijatou fakturu. 10. Následně soud prvního stupně věc posuzoval právně, odkázal přitom na §§ 430, 556, 2054, 2079, 2118 občanského zákoníku České republiky č. 89/2012 Sb. 11. Pokud žalovaná namítala, že není věcně pasivně legitimována, neboť sama žádnou objednávku neučinila a pan P. jednal bez jejího zmocnění, dospěl k závěru, že žalovaná pasivně legitimována je, neboť výpovědí svědků K. a D. bylo prokázáno, že se pan P. plnou mocí opatřenou razítkem a podpisem žalované prokazoval a byl tak ve smyslu § 430 o. z. osobou oprávněnou za ni jednat. Poukázal i na to, že pan P. komunikoval prostřednictvím e-mailové adresy žalované s obchodními partnery žalované společnostmi N., s.r.o. a NU., a.s., s nimiž dojednával nákup či prodej surovin. Žalovaná o tom, že za ni pan P. jedná, věděla, aktivně proti tomu nebrojila, obchodní partnery na neoprávněné jednání pana P. neupozorňovala. Pokud žalovaná uváděla, že od pana P. se o jednáních dozvídala se zpožděním, že dostávala neúplné informace, uvedl, že vzájemný vztah mezi žalovanou a panem P. nemůže jít k tíži žalobkyně, která jednala v důvěře, že je osobou oprávněnou za žalovanou jednat. 12. Dále uvedl, že v řízení bylo prokázáno, že zboží dle faktury č. 180600001 bylo uskladněno ve skladech v O., které měla pronajaty společnost R., s.r.o. od společnosti B., s.r.o. Převzetí zboží dokládal mezinárodní nákladní list, který byl opatřen razítkem žalobkyně i žalované, s datem převzetí 11. 1. 2018. Svědek J. K. potvrdil, že ve skladu bylo uskladněno zboží žalované, žalovaná měla o uskladněném zboží vědomost, faktura jí byla doručena, evidovala ji v účetnictví, se zbožím sama nakládala, nabízela ho společnosti L., s.r.o., které vystavila faktury. Mezi stranami jako místo odběru byl sjednán areál B. v O., žalovaná musela mít vědomost o místě, kde se zboží nachází. Žalovaná vystavila fakturu společnosti A., s.r.o. Nemohla proto obstát obrana, že se zbožím nakládala pouze žalobkyně a že žalovaná neměla informace, kde se zboží nachází, že o nakládání se zbožím rozhodovala jen žalobkyně, která byla stále jeho vlastníkem. Žalovaná také pohledávku za společností A. ve výši 5 970 € postoupila žalobkyni, z čehož je zřejmé, že zboží považovala za vlastní. Neuvěřil proto tomu, že vlastníkem zboží byla žalobkyně. 13. Dále s odkazem na ust. § 556 odst. 2 o. z. uvedl, že také přihlédl k obchodní praxi mezi stranami, k tomu, co vztahu předcházelo a následovalo. Dospěl k závěru, že účastnice ústně uzavřely kupní smlouvu podle ust. § 2079 a násl. o. z. na zboží, které žalobkyně dovezla z Turecka, na něž žalobkyně žalované vystavila fakturu, které bylo dle mezinárodního nákladního listu dodáno 11. 1. 2018 žalované dodáno a dne 17. 1. 2018 fakturováno. Žádný časový rozpor, na který poukazovala žalovaná, zde neshledal a uvedl, že tím, že žalovaná provedla částečné úhrady, zbytek dluhu podle ust. § 2054 odst. 2 o. z. uznala. O tom, že po realizaci obchodu spolu účastníci chtěli nadále spolupracovat, svědčí rámcová smlouva z 22. 1. 2018. Uzavření rámcové smlouvy nemění závazek žalované uhradit fakturu č. 180600001, vystavené na základě již uzavřené smlouvy, ujednání rámcové smlouvy na ústně uzavřenou kupní smlouvu nelze aplikovat. 14. Soud prvního stupně tak uzavřel, že žalovaná byla účastnicí kupní smlouvy jako objednatel zboží, má proto podle ust. §§ 2079, 2118 o. z. povinnost zaplatit za dodané zboží kupní cenu, účtovanou fakturou splatnou 16. 2. 2018. Tuto povinnost žalovaná porušila, když kupní cenu zaplatila jen částečně, dostala se tak do prodlení (§ 1968 o. z.). Žalobě proto ohledně částky 57 864,72 € vyhověl, žalobkyni přiznal i úrok z prodlení, jehož výši určil podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když mezi účastníky jiná výše nebyla sjednána. Náhradu nákladů ve výši 1 200 Kč žalobkyni přiznal podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť se jedná závazek mezi podnikateli. 15. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 75 834 Kč a náklady za právní zastoupení advokátem. 16. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání, kterým se domáhala jeho změny tak, že se žaloba zamítá a žalované se přiznává náhrada nákladů řízení. V odvolání namítala, že rozhodnutí soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné, neboť soud prvního stupně věc posuzoval podle nesprávného práva. Zdůraznila, že smlouva byla uzavřena mezi českou a slovenskou právnickou osobou, podle článku 4 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 se věc řídí právem, v němž má prodávající sídlo, tedy právem slovenským, tedy obchodním zákoníkem č. 513/1991 Zb., respektive občanským zákoníkem č. 40/1964 Zb. Přes námitku žalované soud prvního stupně nevysvětlil, proč věc posuzoval podle českého práva. Dále namítala, že z rozsudku není zřejmé, jak a kdy byla smlouva uzavřena a jaký měla mít obsah. Žalobkyně nejprve uváděla, že byla uzavřena písemná rámcová smlouva, následně že byla smlouva uzavřena ústně, soud prvního stupně uvedl, že byla uzavřena za žalobce L. D. a za žalovanou J. P. Z e-mailové komunikace uzavření smlouvy nevyplývá, v e-mailu ze 4. 9. 2017 je uveden seznam zboží v hodnotě 10 367,50 USD, navíc jde o e-mail L. D. společnosti I.,s.r.o. E-mail, o kterém mluvil svědek D., nebyl doložen. Písemná kupní smlouva podle svědka v září 2017 podepsána nebyla. Není jasné, v jakém termínu mělo být zboží dodáno. Výpověď svědka odporuje sama sobě a je v rozporu s vyjádřením žalované. K datu objednání zboží žalobcem nemohla existovat ani jasná a srozumitelná objednávka, jinak by žalobce tvrdil, že smlouvu uzavřel její akceptací. Žalobkyně také tvrdila, že jí písemná kupní smlouva měla být odcizena ze šanonu, k čemuž se soud prvního stupně nevyjádřil. Podle žalované svědek D. zjevně lže. Podílel se na nezákonném nakládání se zbožím ve spolupráci se svědkem K. Svědek D. zastupoval žalobkyni, zároveň se nechal zaměstnat ve skladu, kde zboží bylo uskladněno. Žalovaná doložila, že fakturu za uskladnění zboží neeviduje. Z těchto důvodů jsou důvodné pochybnosti o uzavření smlouvy. Soud prvního stupně proto také žalovanou poučil podle ust. § 118a o. s. ř., aby doplnila tvrzení o tom, kdy došlo k uzavření smlouvy, co bylo předmětem a jak byla dohodnuta splatnost a dodání zboží. Řada skutečností doplněna nebyla. Existenci smlouvy nelze dovozovat z částečných úhrad. Nelze uznat dluh, který neexistuje. Soud prvního stupně nesprávně dovodil, že J. P. zastupoval žalovanou podle § 430 o. z. Žalovaná popírala udělení plné moci a soud prvního stupně se nezabýval naplněním předpokladů uvedeného ustanovení. Soud prvního stupně se nezabýval tím, že svědek K. nebyl jednatelem subjektu poskytujícího skladové služby, že nezákonně disponoval se zbožím. Žalované není jasné, jak údajná plná moc k uzavření nájemní smlouvy, kterou nikdo neviděl, prokazuje existenci plné moci k uzavření kupní smlouvy. Svědek K. uvedl, že jednatele žalované nikdy neviděl a nemluvil s ním, nikdy přímo žalované nebyly doručeny faktury za skladování. I kdyby měl J. P. udělenu plnou moc pro uzavření nájemní smlouvy, neznamená to, že byl oprávněn žalovanou zastupovat i v případě uzavření kupní smlouvy. Z rozsudku nelze seznat, jaký rozsah zmocnění měl být v plné moci ujednán. Z rozsudku vyplývá, že má jít o standardní plnou moc. Bližší podmínky nebyly popsány ani svědkem K. Existenci plné moci potvrdil svědek D. a uvedl, že rozsah zmocnění nezná, neověřoval ho. Zdůraznila, že tento svědek uvedl, že pan P. byl velice zdatný v podepisování za jiné osoby. Poukázala i na to, že podle e-mailu z 12. 10. 2018 se rámcová kupní smlouva nedostala k žalobkyni, že asi zůstala u J. P., což svědčí o tom, že pro zmocnění existovaly limity. Existence zmocnění tak nebyla prokázána, případně ne v takovém rozsahu. Dále uvedla, že nárok měl být zajištěn zástavním právem. Žádná půjčka žalované poskytnuta nebyla, zástavní právo nebylo zřízeno. Pokud měla být zástavní smlouva uzavřena v prosinci 2017, nemohla kupní smlouva k tomuto datu existovat. Uznání dluhu podle žalované dovodit nelze, neboť kupní smlouva nebyla uzavřena. Vyjma zápočtu z 13. 8. 2018 žalovaná neuhradila jedinou platbu z těch, které žalobkyně označila. Všechny platby byly provedeny jako vklady hotovosti na pobočce banky Č., a.s., v P. Žalovaná sídlí v Praze. Některé platby byly podepsány J. P., který prováděl platby v hotovosti a který asi 10 km od P. bydlí. Z pokladních dokladů nejde poznat, že jsou určeny na úhradu kupní ceny. Žalovaná předložila k důkazu e-mailovou zprávu J. P. z 26. 1. 2018, ve které uvedl, že žádné doklady o dodání zboží neexistují, že má vše pod kontrolou a nikdo, ani druhá strana, nemá doklady. S tím se soud prvního stupně nevypořádal. Žalovaná předložila dodací listy a mezinárodní nákladní list a fakturu, z nichž vyplývá, že se zbožím bylo již v březnu a dubnu 2018 manipulováno a fakticky bylo odvezeno z dispozice žalované bez vědomí žalované, dokonce bylo uvedeno vrácení zboží dle faktury č. 180600001. Z listin vyplývá, že zboží bylo odvezeno z dispozice žalované bez vědomí žalované. Pokud měla být žalovaná vlastníkem, není jí zřejmé, proč se bez jejího vědomí a dle pokynů žalobkyně se zbožím nakládalo. Za podstatné považovala, že jednatel žalobkyně uvedl, že svědek D. zastupoval žalobkyni po celý rok 2018, tedy i v době, kdy pro žalobkyni nepracoval. Zboží se tak dostalo do dispozice žalobkyně. Není jí zřejmé, z jakého důvodu žalobkyně požaduje uhradit kupní cenu, když se zbožím nakládala a nechala jej odvézt. Rozsudek považovala za nepřezkoumatelný pro stručnost vlastního odůvodnění, jak je obsaženo v bodech 24 až 35 rozsudku. Zdůraznila, že řádné odůvodnění je součástí práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny. Soud prvního stupně pominul řadu zásadních otázek týkajících se skutkových i právních námitek. Nevypořádal se s mezinárodním prvkem, s aspekty uzavření kupní smlouvy, ponechal stranou rozpory ve výpovědích, obsah e-mailové komunikace, nezabýval se rozsahem zmocnění J. P., v důsledku čehož jde podle ní o rozsudek nepřezkoumatelný. 17. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného a žádala o přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. 18. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř. – ve lhůtě patnácti dnů od doručení), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř. – účastníkem řízení), že po obsahové stránce má náležitosti vyžadované ust. § 205 o. s. ř., postupem podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. přezkoumal správnost napadeného rozsudku a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 19. Žalovaná, ač byla k jednání prostřednictvím své zástupkyně řádně předvolána (viz doručenka připojená k č.l. 410 spisu), se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavila, odvolací soud proto podle ust. § 101 odst. 3 ve spojení s ust. § 211 o. s. ř. jednal v její nepřítomnosti. 20. Odvolací soud souhlasí se žalovanou, že právní hodnocení věci soudem prvního stupně je nesprávné a že soud prvního stupně měl v odůvodnění svého rozsudku svůj postup vysvětlit. Žalovaná již v podání z 24. 11. 2021 (č.l. 177 p.v. spisu) namítala, že věc se řídí slovenským právem, v podání z 27. 1. 2022 ještě upřesnila, že na věc dopadá Vídeňská úmluva o mezinárodní kupní smlouvě (č.l. 225 p.v. spisu), což žalobkyně akceptovala, jak je patrné z jejího závěrečného návrhu ze dne 15. 2. 2023 (č.l. 354 a násl. spisu). 21. V posuzovaném případě žalobkyně tvrdí, že jako slovenská podnikatelka prodala na základě kupní smlouvy zboží žalované, která je českou právnickou osobou. Účastníci žádnou dohodu o tom, jakým právem se bude smluvní vztah řídit, neuzavřeli, použití Vídeňské úmluvy nevyloučili. Podle sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí České a Slovenské Federativní Republiky, zveřejněného pod číslem 160/1991 Sb., vstoupila úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží v platnost 1. 4 1991. Úmluva je dosud obsažena ve sbírce zákonů obou států. Již proto, že oba státy jsou smluvní stranou této úmluvy, je třeba ji podle článku 1 odst. 1 písm. a) na posuzovaný vztah použít (viz též § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém). Pokud jde o otázky touto úmluvou neupravené, určí se rozhodné právo podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 427/2017). Podle článku 4 odst. 1 písm. a) uvedeného nařízení se smlouva kupní řídí právem země, v níž má prodávající obvyklé bydliště. Protože v daném případě má prodávající (žalobkyně) bydliště na Slovensku, je třeba věc posuzovat podle obchodního zákoníku Slovenské republiky č. 513/1991 Zb. a pokud některá otázka tímto zákonem není upravena, je třeba vzhledem k § 1 odst. 2 uvedeného zákona postupovat podle občanského zákoníku Slovenské republiky č. 40/1964 Zb. Vztah mezi žalovanou, která je českou právnickou osobou, a jejími pracovníky či zástupci je třeba posuzovat podle českého práva, neboť mezi nimi, konkrétně ve vztahu mezi žalovanou a panem P., žádný mezinárodní prvek není. Dále je třeba uvést, že ani v rámcové smlouvě z 22. 1. 2018 nebylo sjednáno, že by se dřívější smluvní vztahy řídily českým právem, taková dohoda nebyla uzavřena ani v průběhu tohoto sporu. 22. Odvolací soud se dále zabýval tím, zda učiněná skutková zjištění umožňují věc posoudit podle jiné právní normy či zda je třeba napadený rozsudek zrušit, jak navrhovala žalovaná. 23. Žalovaná namítala, že smlouvu se žalobkyní uzavřel J. P. Soud prvního stupně se proto správně zabýval tím, zda J. P. s žalovanou jednal sám za sebe nebo zda jednal za žalovanou. Jak bylo uvedeno výše, žalovaná je českou právnickou osobou, J. P. má bydliště v České republice, mezinárodní prvek zde není a vztah mezi nimi se řídí občanským zákoníkem č. 89/2012 Sb. Zákon rozlišuje mezi zákonným zastoupením, upraveným v ust. § 430 o. z. a zastoupením smluvním dle § 441 a násl. o. z. Zákonné zastoupení dle § 430 o. z. dopadá na případy, kdy je zaměstnanec, člen či jiná osoba v poměru obdobném oprávněna pro právnickou osobu na základě vnitřních předpisů či smluv vykonávat určitou činnost. Pak je oprávněna v souvislosti s těmito činnostmi podnikatele zastupovat. Podnikatele zavazuje i jednání jiné osoby, která za něho jednala v jeho provozovně. V posuzovaném případě soud prvního stupně z prohlášení L. H. zjistil, že J. P. nebyl v pracovním ani v jiném obdobném vztahu k žalované, neeviduje od něho žádnou fakturu. Protože k jednání J. P. nemělo dojít ani v provozovně žalované, nelze zákonné zastoupení podle ust. § 430 o. z. dovodit, jak správně namítala žalovaná. 24. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že J. P. měl od žalované písemnou plnou moc. Za situace, že nebyl zjištěn výše uvedený vztah k žalované, nelze takovou plnou moc považovat za pověření, ale šlo by o doklad o zastoupení smluvním (§ 441 o. z.). Protože žalovaná existenci plné moci popírala a žalobkyně ji neměla v držení, když příslušné doklady měly zůstat u J. P., navrhla výslech svědka J. K., který potvrdil, že J. P. při uzavření nájemní smlouvy se společností R., s.r.o., se písemnou plnou mocí od žalované prokazoval. Svědek L. D. pak potvrdil, že se J. P. prokazoval písemnou plnou mocí, opatřenou podpisem a razítkem žalované, i při jednání se žalobkyní, existenci plné moci potvrzoval i jednatel žalobkyně P. G., který uváděl, že zastupování potvrzoval i jednatel žalované pan H. Výslech J. P. žádný z účastníků nenavrhl, v prohlášení bez data z č.l. 96 se k zastupování žalované nevyjádřil, navíc žalobkyně pravost listiny zpochybnila při jednání dne 1. 3. 2022 (č.l. 276). Všechny provedené výpovědi tedy potvrzují, že J. P. jednal za žalovanou, že se přitom prokazoval písemnou plnou mocí od žalované. Podle názoru odvolacího soudu nejsou ve výpovědích takové rozpory, aby je bylo možné považovat za nevěrohodné, vzájemně si neodporují, v rozporu jsou jen s tvrzením žalované, které žádným důkazem podpořeno není. 25. Pokud jde o uzavření rámcové smlouvy, i svědek D. uvedl, že rámcovou smlouvu z léta 2017 u pana P. podepsanou viděl, ten ji ale panu G. nepředal, svědek G. rovněž uváděl, že mu podepsaná rámcová smlouva nebyla předána. Za této situace nelze považovat za prokázané uzavření rámcové smlouvy v létě 2017, ale až té z 22. 1. 2018 (č.l. 78 a násl.). 26. Žalovaná dále namítala, že kupní smlouva nebyla uzavřena již proto, že nebyla prokázána příslušná objednávka ze strany žalované ve smyslu článku 14 Vídeňské úmluvy. S žalovanou je třeba souhlasit, že důkaz písemnou objednávkou, obsahující seznam požadovaného zboží a cenu, nebyl proveden. Žalobkyně dovozovala, že smlouva byla uzavřena ústně. Také odvolací soud při posouzení této otázky přihlédl k okolnostem, za kterých k dovozu a předání zboží žalované došlo. Jednatel žalobkyně P. G. potvrdil, že s žalovanou prostřednictvím J. P. uzavřel obchod na dovoz specifikovaného zboží z Turecka, totéž potvrdil svědek D., který tento obchod vyřizoval za žalobkyni. Ten také uváděl, že měl od pana P. obdržet e-mail s objednávkou (tím ale důkaz nebyl proveden), na základě něhož bylo zboží objednáno. Tomu, že k ujednání takového obchodu došlo, nasvědčuje i to, že 1. 12. 2017 byla uzavřena smlouva o půjčce, kterou měl jednatel žalobkyně půjčit žalované 1 700 000 Kč (při kurzu 25,525 Kč za 1€ jde o 66 601 €), že si žalovaná prostřednictvím J. P. u společnosti R., s.r.o., pronajala sklad k uskladnění zboží, že podle mezinárodního nákladního listu, opatřeného razítkem žalované a podpisem, zboží ve skladu převzala, i to, že část zboží byla zaplacena, konečně i to, že zboží evidovala ve svém účetnictví a následně byla uzavřena rámcová smlouva. Na základě uvedeného lze dovodit, že žalovaná si u žalobkyně objednala ústně dodání zboží, uvedeného ve faktuře, toto zboží jí bylo podle mezinárodního nákladního listu dne 8. 1. 2018 dodáno a 17. 1. 2018 fakturováno. Žalovaná, která zboží převzala, nenamítala, že ho převzala omylem, nenamítala, že bylo dodáno ve větším či menším množství, že bylo dodáno za jiné ceny. Nenamítala ani to, že šlo o smlouvu fixní a zboží mělo být dodáno před vánočními svátky, v důsledku čehož by smlouva zanikla. Odvolací soud proto souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že na základě ústně uzavřené kupní smlouvy dodala žalobkyně žalované zboží, které ve stanovené lhůtě do 16. 2. 2018 nezaplatila a má tak povinnost zaplatit dosud neuhrazený zbytek kupní ceny ve výši 57 864,72 €. 27. Odvolací soud souhlasí také se soudem prvního stupně, že žalovaná pohledávku uznala. Vídeňská úmluva tuto otázku neupravuje, je proto třeba vyjít ze slovenského práva, tedy z ust. § 407 odst. 3 zákona 513/1991 Sb., podle něhož: „Ak dlžník plní čiastočne svoj záväzok, má toto plnenie účinky uznania zvyšku dlhu, ak možno usudzovať na to, že plnením dlžník uznáva aj zvyšok záväzku“. Podle učiněných skutkových zjištění žalovaná zboží do svého pronajatého skladu převzala, částečně zaplatila, především prostřednictvím pana P., nic nenasvědčovalo tomu, že by zbytek dluhu neuznávala, řešilo se jen to, jak zboží prodat. 28. Pokud jde o vrácené zboží, slyšený jednatel žalobkyně popřel, že by na dodacích listech (č.l. 251, 252) byl jeho podpis a že by zboží žalobkyni bylo vráceno, podle žalobkyně jen pro žalovanou zprostředkovával obchod se společností A. pana R. Za této důkazní situace, kdy žalobkyně tvrzení žalované popírá a popírá i pravost založeného dokladu potvrzujícího předání zboží, nelze považovat za prokázané tvrzení, že si žalobkyně zboží od žalované zpět převzala, zvláště když na dodacím listu 1/2018 je ještě uvedeno „kontaktní osoba pan R.“. 29. Úrok z prodlení podle ust. § 369 zákona č. 513/1991 Zb. a nařízení vlády č. 21/2013 Zb. činil 8 %. Vycházeje ze splatnosti faktury 16. 2. 2018, soud prvního stupně žalobkyni správně přiznal úrok z prodlení od požadovaného data 6. 9. 2018 do zaplacení, protože přiznal úrok o 0,05 % vyšší, odvolací soud v tomto rozsahu rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil a žalobu v tomto rozsahu zamítl, jinak rozsudek o zaplacení částky 57 864,72 € s 8 % úrokem od 6. 9. 2018 do zaplacení podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil. 30. Žalobkyně dále požadovala zaplacení úroku z prodlení z opožděných plateb. Jak již bylo uvedeno, odvolací soud souhlasí se žalobkyní, že šlo o platby žalované, neboť pokud je učinil J. P., učinil tak jako zástupce žalované. Žalovaná tak má povinnost podle již uvedených ustanovení obchodního zákoníku Slovenské republiky zaplatit žalobkyni také úrok z prodlení z opožděných plateb, jak bylo uvedeno v žalobě (od 16. 2. 2018 do zaplacení jednotlivých plateb, jak bylo citováno na počátku tohoto odůvodnění). Protože odvolací soud vyšel při výpočtu z úroku z prodlení ve výši 8 % ročně, rozsudek ve výroku o zaplacení částky 569,84 € do částky 63,28 € podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil a žalobu v tomto rozsahu zamítl, do částky 531,56 € rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil. 31. Pokud jde o částku 1 200 Kč, přiznal ji soud prvního stupně žalobkyni v souladu s ust. § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., proto i v této části odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil. 32. O náhradě nákladů řízení odvolací soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 3 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci neúspěšná pouze v nepatrné části, má proto právo na plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Tyto náklady představuje náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 75 834 Kč a dále náklady za právní zastoupení žalobkyně advokátem ve výši 404 979,06 Kč. Ty sestávají z odměny advokáta za 20 úkonů právní služby, přičemž odvolací soud vypočetl hodnotu plnění vždy k příslušnému dni právní služby, vycházel přitom z kurzu eura na devizovém trhu stanoveného Českou národní bankou k příslušnému dni. Odměna náleží při předmětu sporu 58 434,56 € 1. za převzetí zastoupení dne 19. 10. 2018 při kurzu 25,865 Kč za 1 € z částky 1 511 409 ve výši 14 380 Kč, 2. za výzvu k plnění ze dne 24. 10. 2018 při kurzu 25,830 Kč za 1 € z částky 1 509 364 Kč ve výši 14 340 Kč, 3. za sepis návrhu ze dne 20. 11. 2018 při kurzu 26,030 Kč za 1 € z částky 1 521051 Kč ve výši 14 420 Kč, 4. za nahlížení do spisu 22. 6. 2020 při kurzu 26,665 Kč za 1 € z částky 1 558 157 Kč ve výši 14 540 Kč, 5. sepis repliky ze dne 19. 2. 2021 při kurzu 25,845 Kč za 1 € z částky 1 510 241 Kč ve výši 14 380 Kč, 6. účast na jednání soudu dne 23. 2. 2021 při kurzu 25,905 Kč za 1 € z částky 1 513 747 Kč ve výši 14 380 Kč, 7. za účast na mediaci 21. 6. 2021 při kurzu 25,570 Kč za 1 € z částky 1 494 171 Kč ve výši 14 300 Kč, 8. účast na jednání soudu dne 30. 11. 2021 při kurzu 25,525 Kč za 1 € jde z částky 1 491 452 Kč o 14 300 Kč, 9. za nahlížení do spisu 14. 12. 2021 při kurzu 25,335 Kč jde z částky 1 480 439 Kč o 14 260 Kč, 10. za doplnění tvrzení ze dne 30. 12. 2021 při kurzu 24,915 Kč za 1 € z částky 1 455 897 Kč o 14 140 Kč, 11. za účast na jednání dne 1. 3. 2022 při kurzu 25,465 za 1 € z částky 1 487 977 Kč o 14 260 Kč, 12. za nahlížení do spisu dne 14. 3. 2022 při kurzu 24,890 Kč za 1 € z částky 1 454 436 Kč o 14 140 Kč, 13. za vyjádření ze dne 12. 4. 2022 při kurzu 24,450 Kč za 1 € z částky 1 428 724 Kč o 14 020 Kč, 14., 15. účast na jednání dne 19. 7. 2022, které trvalo více jak dvě hodiny, při kurzu 24,555 Kč za 1 € z částky 1 434 860 Kč o 2 x 14 060 Kč, 16. za účast na jednání 12. 10. 2022 při kurzu 24,560 Kč za 1 € z částky 1 435 152 Kč o 14 060 Kč, 17. za účast na jednání 7. 12. 2023 při kurzu 24,325 Kč za 1 € z částky 1 421 420 Kč o 14 020 Kč, 18. za sepis závěrečného návrhu ze dne 15. 2. 2023 při kurzu 23,665 Kč za 1 € z částky 1 441 288 Kč o 14 100 Kč, 19. za účast na jednání 19. 4. 2023 při kurzu 23,470 Kč za 1 € z částky 1 371 459 Kč o 13 820 Kč, za účast u jednání odvolacího soudu dne 10. 1. 2024 při kurzu 24,560 Kč za 1 € z částky 1 435 152 Kč o 14 060 Kč, celkem odměna advokáta činí 284 040 Kč, ke každému úkonu právní služby advokáta dále náleží náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 300 Kč, což za 20 úkonů činí 6 000 Kč. Žalobkyně dále požadovala náhradu cestovného za cesty Brno, Praha, Brno při vzdálenosti 205 km při jedné cestě vozidlem xxx se spotřebou 5,3 l benzinu/100 km a náhradu za promeškaný čas svého advokáta (§ 13 odst. 5, § 14 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Odvolací soud jí tuto náhradu přiznal za účast u soudu dne 22. 6. 2020 ve výši 2 419 Kč (2 x 205 km x 5,90 Kč) a náhradu za promeškaný čas za 10 půlhodin ve výši 1 000 Kč, za účast na jednání 23. 2. 2021 při ceně za 1 km ve výši 5,87 Kč a stejném způsobu výpočtu 2 406,70 Kč a náhradu za promeškaný čas 1 000 Kč, za účast na mediaci 21. 6. 2021 částku 2 406,70 Kč a náhradu za promeškaný čas 1 000 Kč, za účast na jednání 30. 11. 2021 při ceně za jeden km 6,19 Kč 2 537,90 Kč a náhradu za promeškaný čas 1 000 Kč, za účast u soudu dne 14. 12. 2021 částku 2 537,90 Kč a náhradu za promeškaný čas 1 000 Kč, za účast na jednání soudu dne 1. 3. 2022 při ceně za 1 km 6,67 Kč 2 734,70 Kč a náhradu za promeškaný čas 1 000 Kč, za účast u soudu dne 14. 3. 2022 částku 2 734,70 Kč a náhradu za promeškaný čas 1 000 Kč, za účast na jednání 19. 7. 2022 při ceně za 1 km 7,06 Kč částku 2 894,60 Kč a náhradu za promeškaný čas 1 000 Kč, za účast na jednání 12. 10. 2022 částku 2 894,60 Kč a náhradu za promeškaný čas 1 000 Kč, za účast na jednání 7. 12. 2022 částku 2 894,60 Kč a náhradu za promeškaný čas 1 000 Kč, za účast na jednání 19. 4. 2023 při ceně za 1 km 7,38 Kč částku 3 025,80 Kč a náhradu za promeškaný čas 1 000 Kč, za účast na jednání 10. 1. 2024 při ceně za 1 km 7,63 Kč 3 158,80 Kč a náhradu za promeškaný čas 1 000 Kč. Odměna advokáta tak činí 284 040 Kč, paušální náhrada hotových výdajů 6 000 Kč, náhrada cestovních výdajů 44 646 Kč, celkem 334 686 Kč. Tuto částku je třeba navýšit o 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř., s touto náhradou jde o částku 404 970,06 Kč a po připočtení náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 75 834 Kč o částku 480 804,06 Kč, kterou odvolací soud žalobkyni na náhradu nákladů řízení přiznal. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. a o tom, že tyto náklady je třeba zaplatit k rukám advokáta podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. Poučení: Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha dne 10. ledna 2024 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu