USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci žalobkyně: xxx xxx, a.s., IČO xxx sídlem xxx, Praha zastoupená advokátem proti žalovanému: P. L., narozený xxx bytem xxx, xxx, Slovenská republika o 31 732,15 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 2. září 2024, č. j. 27 C 48/2024-48, takto: Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením soud prvního stupně výrokem I řízení zastavil, výrokem II rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a výrokem III rozhodl o vrácení části soudního poplatku ve výši 270 Kč žalobkyni. 2. V odůvodnění uvedl, že žalobou, podanou 31. 1. 2024, se žalobkyně domáhá plnění ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. V průběhu řízení zjistil, že žalovaný nikdy neměl povolen žádný druh pobytu na území České republiky, byl zde pouze hlášen k ubytování od 16. 9. do 19. 9. 2020 v hotelu v xxx. Dožádáním u slovenských orgánů bylo zjištěno, že žalovaný žije na adrese svého trvalého bydliště na Slovensku. Soud prvního stupně vyšel z článku 18 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění) – dále jen Brusel I bis, podle něhož může smluvní partner spotřebitele podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Protože žalovaný má bydliště na Slovensku, dospěl k závěru, že není dána pravomoc (mezinárodní příslušnost) českých soudů, proto řízení podle ust. § 104 odst. 1 věta prvá o. s. ř. zastavil. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. a o vrácení části soudního poplatku podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. 3. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání, kterým se domáhala jeho změny tak, že se v řízení pokračuje. V odvolání namítala, že příslušnost českých soudů je dána podle článku 7 odst. 1 písm. b) druhá odrážka nařízení Brusel I bis, neboť úvěr byl poskytnut v České republice bez uvedení účelu, právní předchůdce žalobkyně ani žalobkyně neprovozují profesionální nebo podnikatelskou činnost na území jiného státu, k tomu odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 1318/2011, 32 Cdo 1826/2011. 4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), postupem podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. přezkoumal správnost napadeného usnesení, aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/, d/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 5. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně, která tvrdí, že jí pohledávky byly společností xxx a.s., IČO xxx, se sídlem v Praze, postoupeny, domáhá zaplacení částky 1 732,15 Kč s příslušenstvím s tím, že s žalovaným dne xxx banka uzavřela smlouvu o běžném účtu, který žalovaný přečerpal, dále částky 30 000 Kč s příslušenstvím s tím, že s ním xxx uzavřela smlouvu o povolení debetu na běžném účtu, který žalovaný do částky 30 000 Kč vyčerpal a částku nevrátil. Přes snahu soudu prvního stupně se žalovanému nepodařilo žádnou zásilku na adrese v České republice doručit, když žalovaný v České republice nemá doručovací adresu a žádnou zásilku proti podpisu nepřevzal, nepřevzal ani zásilku doručovanou na Slovenskou adresu, prostřednictvím slovenského soudu se soud prvního stupně žádnou písemnost doručit žalovanému ani nepokoušel. Podle zjištění Okresního soudu Trebišov žalovaný bydlí na své slovenské adrese uvedené v záhlaví usnesení. 6. Podle článku 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis 1 není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se žalovaný řízení účastní proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle článku 24 výlučně příslušný. 7. Podle odstavce 2 ve věcech uvedených v oddílech 3, 4 nebo 5, v nichž je žalovaným pojistník, pojištěný, osoba oprávněná z pojistné smlouvy nebo poškozený, spotřebitel nebo zaměstnanec, soud před uznáním své příslušnosti podle odstavce 1 ověří, že je žalovaný informován o svém právu namítat nepříslušnost soudu a o účincích, které vyvolá jeho účast nebo neúčast v řízení před soudem. 8. Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí sp. zn. 29 Nd 130/2016 dovodil, že nařízení Brusel I bis v článku 26 odst. 1 upravuje nejen mezinárodní příslušnost (pravomoc), ale také místní příslušnost soudu, u kterého byla žaloba podána. Vyjádří-li se žalovaný k žalobě, aniž by nejpozději současně s tímto vyjádřením namítl nedostatek příslušnosti dotčeného soudu, pak - nejde-li o některý z případů výluční příslušnosti vypočtených v článku 24 nařízení Brusel I. bis - se nejpozději k tomuto okamžiku stane dotčený soud (mezinárodně i místně) příslušným. 9. V usnesení sp. zn. 29 Nd 330/2007 Nejvyšší soud ČR vysvětlil, že s ohledem na tuto úpravu je třeba před tím, než soud začne zkoumat svou příslušnost, umožnit žalovanému založit mezinárodní a místní příslušnost soudu podle článku 26 nařízení Brusel I bis (ve jmenovaném rozhodnutí odkazováno na čl. 24 nařízení Brusel I, které ale obsahovalo úpravu obdobnou, proto je rozhodnutí stále použitelné). 10. V posuzovaném případě nejde o žádný z případů výlučné mezinárodní příslušnosti, jak jsou vyjmenovány v článku 24 nařízení Brusel I bis. Soud prvního stupně měl proto nejprve doručit žalobu, případně i s poučením (čl. 26 odst. 2 nařízení Brusel I bis), žalovanému a umožnit mu založit příslušnost soudu prvního stupně podle článku 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis. Již proto, že soud prvního stupně tímto způsobem nepostupoval, když usnesení z č.l. 38 se žalobou nebylo žalovanému doručeno, musel odvolací soud napadené usnesení podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušit. 11. K doručování je třeba uvést, že je upraveno nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2020/1784, doručování prostřednictvím poštovních služeb v článku 18 (ve spojení s čl. 12 odst. 6). Nařízení neupravuje žádný náhradní způsob doručení či doručení fikcí. Vzhledem k tomu je třeba za doručenou považovat jen takovou zásilku, kterou adresát proti podpisu převezme (ve vztahu k předchozí úpravě se stejnou právní úpravou viz též rozhodnutí Krajského soudu České Budějovice sp. zn. 5 Co 1000/2012, rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 17 Co 301/2011, která lze vyhledat např. v ASPI). Zásilku z č.l. 39, kterou si žalovaný od pošty nepřevzal, proto nelze považovat za doručenou žalovanému. 12. O vrácení věci soudu prvního stupně odvolací soud rozhodl podle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. V něm, nebude-li příslušnost soudu prvního stupně založena podle článku 26 nařízení Brusel I bis a bude-li znovu uvažovat o své příslušnosti, se vypořádá i s námitkami žalobkyně, která příslušnost soudu dovozuje z čl. 7 odst. 1 nařízení Brusel I bis. Bude přitom mít na paměti, že spotřebitelskými smlouvami, na které dopadá nařízení, nejsou všechny smlouvy z pohledu českého práva, ale jen ty, které lze podřadit pod článek 17 odst. 1 nařízení Brusel I bis. Proč jde o některý z těchto případů soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí nevysvětlil. Článek 17 odst. 1 písm. b) nařízení Brusel I bis nedopadá na všechny úvěrové obchody, ale jen na ty, které jsou účelově vázány na koupi movité věci. 13. V novém konečném rozhodnutí soud prvního stupně také znovu rozhodne o náhradě nákladů řízení, případně vrácení části soudního poplatku, budou-li pro takový postup splněny zákonné předpoklady. Poučení: Proti tomuto usnesení je přípustné dovolání, jestliže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha, dne 11. prosince 2024 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu