USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci žalobkyně: xxx xxx s.r.o., IČO xxx sídlem xxx, xxx, Slovenská republika zastoupená advokátem proti žalované: xxx s.r.o., IČO xxx sídlem xxx, xxx zastoupená advokátem o vydání věcí, o nařízení předběžného opatření, k odvolání žalované proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. října 2023, č. j. 20 C 222/2023-35, opraveného usnesením téhož soudu ze dne 14. února 2024, č. j. 20 C 222/2023-103 takto: Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením soud prvního stupně nařídil předběžné opatření, kterým žalované uložil povinnost zdržet se dispozice (tj. jakékoliv manipulace, zcizení či zastavení) s movitými věcmi, které ve výroku rozhodnutí vyjmenoval, nacházejícími se ve skladech na adrese xxx, xxx, v budově bez č.p. na pozemku p. č. xxx (hala č. 1) a v budově bez č.p. na pozemku st. p. č. xxx (hala č. 2) v k. ú. xxx u xxx. obec xxx. 2. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobkyně podala žalobu na vydání věcí a návrh na nařízení předběžného opatření, který odůvodnila tím, že statutární orgán a jediný společník žalobkyně pan D. Č., nar. xxx, je osobou zabývající se výrobou, dovozem          a prodejem potravinových doplňků. Prodej je prováděn zčásti prostřednictvím e-shopu a z části prostřednictvím multi-level marketingu. Tato činnost je provozována prostřednictvím žalobkyně a dále obchodních společností A. V., s.r.o., IČ xxx, a Z. O., s.r.o., IČ xxx. Společnost A. má na adrese uvedené ve výroku usnesení pronajaty skladovací prostory, ve kterých je uskladněno zboží všech tří uvedených společností, přičemž žalobkyně má zde zboží na základě konsignační smlouvy se společností A. Ve společnosti Z. O. pracoval pan R. Z., a to jako pracovník marketingu, je rovněž historickým nositelem know-how a podílel se na části receptur pro produkty. Založil společnost S., s.r.o. a xx xxx xxx, a poté, co společnost S. skončila v konkursu a R. Z. v osobní insolvenci, začal pracovat ve společnosti Z. O..    Se společností A. a Z. O. dále spolupracovala paní xxx D. F., nar.xxx, která v minulosti rovněž spolupracovala s R. Z. ve společnosti S. Byla oprávněna k jednání za společnost A. a společnost Z. O. na základě udělených plných mocí z důvodu častého pobytu D. Č. v zahraničí. Na základě nich měla oprávnění jednat v rozsahu nezbytném pro administrativní a organizační zajištění chodu obou společností. R. Z. navrhl počátkem roku 2023 D. Č., že by od něho chtěl všechny jeho společnosti odkoupit, a to tak, že by je odkoupil jeho tchán, xxx I. S., nar. xxx, který je jediným společníkem a statutárním orgánem žalované.               Cca v měsíci březnu 2023 se xxx S. a D. S. setkali na Slovensku a zahájili jednání     o prodeji společnosti. V těchto intencích si xxx S. od D. Č. nechal předložit veškeré účetní výkazy, informace o výši tržeb, o dodavatelích, provozu podniku, IT zajištění        e-shopu apod.  S ohledem na to, že xxx S. se prezentoval jako seriózní zájemce o koupi, byly mu všechny informace poskytnuty. Následně cca v květnu 2023 xxx S. D. Č. sdělil, že o odkup obchodních podílů jeho společností již nadále nemá zájem. Přesto se však již v měsíci květnu 2023 xxx S. stal jediným společníkem a jednatelem žalované a již dne          17. 5. 2023 došlo k nezákonnému požadavku na převedení internetových domén společnosti A. a xxx xxx na žalovanou, aniž by D. Č. o takové skutečnosti věděl. D. Č. rovněž pravidelně informoval xxx F. o jeho zahraničních cestách       a v době, kdy byl v B., obdržel od jednoho z pracovníků společnosti A. informaci, že od R. Z. byla uveřejněna do skupiny pro zasílání zpráv určených pro zaměstnance zpráva svědčící o uskutečněných převodech a změnách s nimi spojenými a téhož dne, tj. 3. 9. 2023 (v době jeho zahraničního pobytu) byl jmenovaným informován e-mailem         o tom, kolik D. Č. údajně ve společnostech za dobu svého působení vydělal a zároveň mu oznámil, že se nemusí již o nic starat a že došlo k podpisu smluv, prostřednictvím kterých byl převeden všechen majetek společností A. a Z. O. na žalovanou a kdy tyto smlouvy byly podepsány a že nyní bude ještě potřeba podepsat smlouvy mezi žalovanou               a žalobkyní. Dále mu bylo vyhrožováno, že pokud D. Č. nebude s tímto postupem souhlasit, podá na něho R. Z. jakési trestní oznámení a současně začne „válka“. V souvislosti s tím došlo dále k přesměrování veškerých plateb od odběratelů shora uvedených společností na bankovní účet žalované. V navazujícím e-mailu zaslal R. Z. D. Č.  soubor nazvaný „xxx“, obsahující naskenované smlouvy, které za společnosti A. a Z. O. podepsala pravděpodobně             xxx F. na základě plných mocí (jedná se o ukončení nájemní smlouvy na sklad             a kanceláře, ukončení všech pracovních a příkazních smluv, prodej veškerých skladových zásob, motorových vozidel, vybavení skladu, ochranné  známky A. -jejímž vlastníkem je D. Č., dále internetových domén, záloh zaplacených dodavatelům zboží apod.). Dokument s názvem xxx, jejíž součástí je i specifikace předmětu koupě a připravený předávací protokol ke zboží (uvedeného v návrhu), však je nepodepsaná a D. Č. by ji nikdy za stanovených podmínek nepodepsal. Jiná osoba, kromě něj, k jejímu podpisu neměla žádné oprávnění. Jedná se o zboží, movité věci, které jsou inventarizovanými zásobami žalobkyně k 31. 7. 2023, jak vyplývá z hlavní knihy k účetní uzávěrce za rok 2022. Další podklady jsou v moci žalované. Citovaným souborem a kupní smlouvou tak žalovaná potvrdila, že zboží je ve vlastnictví žalobkyně, přičemž kupní smlouva zůstala nepodepsána. O vlastnictví uvedeného zboží není sporu. Toto zboží se nachází v uvedených skladech, kde se nacházelo i v době, kdy jej měla ve své moci žalobkyně, což vyplývá i z k návrhu přiložených dokumentů. Žalovaná si     zboží v uvedeném místě převzala, a to bez přítomnosti žalobce. V souvislosti s uvedeným jednáním žalobkyně podala vůči všem zapojeným osobám trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestných činů podvodu, zpronevěry, zneužití informace v obchodním styku, vydírání,     a příslušnými orgány činnými v trestním řízení byly již zahájeny úkony trestního řízení, a to pod sp. zn. xxx, vedené u Krajského ředitelství policie xxx kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality,      1. oddělení, xxx, xxx, xxx. Ve vztahu k R. Z.                 a xxx F. byly ze strany společnosti A. a Z. O. též vypovězeny veškeré smlouvy a zmocnění. Žalované byla dále ze strany společnosti A. a Z. O. doručena výzva, aby bylo vše uvedeno do původního stavu, a to z důvodu neplatnosti veškerých právních jednání učiněných žalovanou, potažmo xxx F. a R. Z.. O veškerých skutečnostech byli obeznámeni též vlastníci skladových prostor. Na zaslané výzvy však nebylo ze strany žalované ani ze strany pronajímatelů nikterak reagováno. Skladové prostory nebyly žádné ze společností, tj. ani žalobkyni, zpřístupněny. Žalobkyně nemá ke zboží v současné době přístup a nemůže s ním disponovat. Je stále v dispozici žalované, ačkoliv tato nemá k dispozici s ním žádný právní titul. Žalobkyni bylo zamezeno v přístupu do skladových prostor též i ze strany samotných pronajímatelů skladů (pokoušel se o to zmocněnec žalobce xxx  J. Š., který byl upozorněn na to, že pokud se pokusí vstoupit do areálu, bude přivolána hlídka Policie ČR). Při následné schůzce D. Č. s pronajímateli dne      14. 9. 2023 bylo výslovně sděleno, že pronajímatelé odmítají do dané věci aktivně zasahovat do doby, než bude věc meritorně vyřešena nebo dokud nebudou vyzváni ke konkrétním úkonům ze strany orgánů veřejné moci. Dále jí sdělili, že v současné době jsou sklady pronajaty žalované,       a proto nebude D. Č. ani jeho spolupracovníkům umožněn vstup do skladových prostor v areálu v R., kdy neoprávněné osoby budou z prostor případně vykázány. Ve věci samé se žalobkyně domáhá vydání ve výroku uvedených věcí, avšak s ohledem na to, že disponuje informacemi, že má žalovaná v úmyslu zboží prodávat, neboť jej inzeruje na svých internetových stránkách, hrozí zde nebezpečí z prodlení z důvodu vzniku škody a z důvodu nemožnosti žalobkyně se zbožím nakládat, pokud bude žalovanou zcizeno, podala návrh na nařízení předběžného opatření podle § 75c odst. 1 o.s.ř. a § 76 odst. 1 písm. d), písm. e) o. s. ř., neboť pro tento postup byly splněny veškeré podmínky. Z popsaných skutečností vyplývá, že je třeba zatímně upravit poměry účastníků, resp. je obava z ohrožení následného výkonu rozhodnutí. Statutární orgán a jediný vlastník žalobkyně byl uveden v omyl, žalovanou byly veškeré informace, které jí poskytl, zneužity k tomu, aby bylo zboží všech jeho společností v podstatě ukradeno. Ze strany žalovaného se evidentně jedná o dlouhodobě připravovanou organizovanou činnost, na které se podílí několik osob. D. Č. je přitom vyhrožováno. Kupní smlouvy xxx, tedy smlouvy na převod vlastnického práva k předmětnému zboží z žalobkyně na žalovanou, nebyla dokonce vůbec podepsána, ale i přes to bylo zboží odňato z dispozice žalobkyně, žalovaná jej protiprávně zadržuje ve skladových prostorech v R. D. Č., žalobkyni a jejím pracovníkům je ze strany žalované bráněno do areálu vstoupit a byli upozorněni, že pokud tak učiní, budou vykázáni, a to i za asistence policie. Žalovaná hodlá zřejmě zboží žalobce nabízet k prodeji, neboť jej začala inzerovat na svých internetových stránkách. Z tohoto důvodu hrozí nebezpečí z prodlení z důvodu nemožnosti žalobkyně se zbožím v budoucnu nakládat, pokud dojde ze strany žalované k jeho prodeji. Jedinou možností, jak zajistit výkon vlastnického práva žalobkyně ke zboží v budoucnu, je uložení povinnosti žalované do doby meritorního vyřešení věci se zbožím nenakládat, neboť nebude-li předběžné opatření nařízeno, bude možnost jakékoli dispozice žalobkyně se zbožím v budoucnu zcela zmařena. 3. Soud prvního stupně zaslal návrh na nařízení předběžného opatření žalované k vyjádření, avšak žalovaná na výzvu nereagovala. 4. Dále uvedl, že žalobkyně k návrhu předložila smlouvu o zřízení konsignačního skladu ze dne       1. 2. 2023, screenshot produktů inzerovaných na stránkách žalované, zprávu odběratelům A., e-mailem od R. Z. se souborem xxx, přílohy k tomuto souboru, xxx ze dne xxx, součást účetní závěrky žalobkyně-hlavní kniha + inventarizace zboží ke dni 31. 12. 2022, trestní oznámení s doplněním ze dne 6. 9. 2023, 7. 9. 2023, výzvu žalované, sdělení  Z. + F., výzvu pronajímatelům ze dne 5. 9. 2023, čestné prohlášení xxx J. Š., záznam z jednání ze dne 14. 9. 2023, fotodokumentaci skladových prostor, výzvu, sdělení o převzetí právního zastoupení ze dne 5. 9. 2023. 5. Předloženými důkazy podle soudu prvního stupně žalobkyně osvědčila svá tvrzení uvedená v návrhu o nařízení předběžného opatření. Soud prvního stupně zjistil, že jménem žalobkyně byly prováděny označenými osobami rozsáhlé transakce s podnikem žalobkyně a subjekty s ní spřízněnými v rozsahu několika miliónů EUR, a to ve všech směrech, tj. ve vztahu k hmotnému    i nehmotnému majetku, zásobám zboží, pracovněprávním a nájemním vztahům, vztahů se subdodavateli apod., když tato činnost byla prováděna bez souhlasu statutárního zástupce žalobce a bez jeho vědomí, a je předmětem vyšetřování orgánů činných v trestním řízení. Žalobce se ve věci samé domáhá vydání ve výroku uvedených věcí-zboží, které je dle přiložené dokumentace v jeho vlastnictví, ale se kterou fakticky nemá možnost nakládat. 6. S odkazem na ust. § 74 odst. 1, § 76 odst. 1 písm. e) o. s. ř. soud prvního stupně dospěl k závěru, že je třeba zatímně upravit poměry účastníků do doby, než bude pravomocně rozhodnuto            o vlastnictví a oprávněné držbě zboží, neboť pokud by se tak nestalo a žalovaná by se zbožím disponovala (dle doložené inzerce zboží nabízí k prodeji), mohl by být ohrožen výkon rozhodnutí v řízení vydaného, mohla by vzniknout několikamilionová škoda na majetku žalobkyně. Návrhu proto vyhověl. 7. Opravným usnesením soud prvního stupně opravil označení žalované, neboť po podání návrhu    k soudu a před vydáním rozhodnutí změnila své jméno a sídlo. 8. Proti tomuto usnesení podala žalovaná odvolání, kterým se domáhala jeho zrušení. V odvolání namítala, že rozhodnutí je nevykonatelné, neboť věci jsou označeny neurčitě a zaměnitelně. Dále uváděla, že žalobkyně neprokázala vlastnictví věcí, tabulky u nesignované smlouvy jsou nic neříkající. Nesouhlasila s tím, že o vlastnictví není sporu, podle ní žalobkyně vlastníkem věcí není a nikdy nebyla. Uvedla, že např. u lepicí pásky chybí specifikace, o jakou pásku jde, stejně tak        u petangu (kovový, plastový apod.), obdobně u dalších položek. Uložená povinnost tak fakticky není splnitelná. Pokud by žalobkyně byla skutečně vlastníkem věcí a měla udělanou inventuru, zboží by byla schopna řádně označit a popsat. Věci jsou označeny zaměnitelným způsobem. Tvrdila, že zboží řádně nakoupila od svých dodavatelů, kterým uhradila kupní cenu. Některé položky v areálu ani nebyly. Poukázala na seznam exekutora o nepřítomných věcech. Potvrdila,   že R. Z. založil společnost S. s.r.o., že začal pracovat ve společnosti Z. O. s.r.o., vlastněné panem Č., která parazitovala na jeho dobrém jménu, i to, že navrhl, že by pan S. společnosti odkoupil a že panu S. byly poskytnuty údaje a některé doklady, které byly kusé a z nichž vyplynulo, že žalobkyně a s ní spojené osoby nic nevlastní a není co odkoupit. Žalobkyně žádný závod neměla. Ohledně toho mezi dotčenými vznikla rozepře. Zjistila, že žalobkyně není oprávněna k programovým systémům, které jsou jimi užívány,           že nedrží know-how, osoby jsou loajální historicky vůči panu Z., celá síť byla zbudována panem Z. v minulosti, žalobkyně nebyla vlastníkem zboží, které nikdy nekoupila, neuhradila, snažila se o neprůhlednou síť zápočtů pohledávkami, které buď neexistují nebo je platně nekoupila či za ně nezaplatila, nemá oprávnění používat jméno pana Z., nemá oprávnění k názvu S., došlo k nesrovnalostem ohledně DPH, skladové prostory jsou vázané na osobu pana Z., stejně tak dodavatelé. Pokud jde o věci pojaté do soupisu, jde o věci, které byly již historicky před úpadkem společnosti N. s.r.o. spotřebovány (konkrétní položky v odvolání vypočetla), např. masážní křeslo bylo sepsáno a prodáno v rámci zpeněžování majetkové podstaty uvedené společnosti. Další věci v areálu v určitém množství, které žalovaná nezná a není schopna určit, kdo je jejich vlastníkem, jsou, rovněž tyto věci vypočetla, další věci jsou ve vlastnictví dodavatelů N. s. r.o., neboť tyto věci uvedené společnosti byly dodány před úpadkem a nebyly přes výhradu vlastnictví zaplaceny, rovněž jejich seznam uvedla. Další věci jsou ve vlastnictví žalované, neboť je žalovaná koupila      a řádně uhradila dodavatelům společnosti N. s.r.o. jejich cenu, i seznam těchto věcí uvedla. Dále uvedla, že ze snímků obrazovky přiložených žalobkyní je patrné, že produkty nabízené na stránkách žalované se shodují v názvu, nikoli v kódu, jsou označeny logem xxx (xxx), ke kterému má práva pouze žalovaná, logo žalobkyni nikdy nesvědčilo. Předběžné opatření je koncipováno tak, aby žalované bylo zabráněno obchodovat s jejími vlastními produkty. Poukázala na to, že návrh se opírá o listiny, které z větší části žalobkyně vyhotovila sama. Potvrdila, že žalobkyně podala trestní oznámení, což neznamená, že je důvodné. Uváděla, že žalobkyně a osoby na ní navázané se pokoušely uplatnit nadměrný odpočet DPH za situace, kdy zboží řádně nekoupily a nenabyly k němu vlastnictví. Žalované je známo, že uvedené prověřuje Finanční analytický úřad. Je přesvědčena, že právě z tohoto důvodu se žalobkyně vyhýbá prokázání vlastnictví zboží. Poukázala na to, že žalobkyně se v návrhu více zaobírá personální provázaností osob s osobou pana Z., nikoli prokázáním vlastnictví a existence zboží. K věrohodnosti nepřispívají digitální výstupy. Uvedla, že čelí hackerským útokům od bývalého zaměstnance I. K., již podala trestní oznámení. Systém žalobkyně a s ní spřízněné společnosti nikdy nedržely. Žalobkyně prostřednictvím něho mohla upravit podklady ve svůj prospěch. Uzavřela, že žalobkyně k označenému zboží nemá žádná práva, proto se nemůže domáhat ochrany nařízením předběžného opatření. 9. Žalobkyně ve svém vyjádření uvedla, že odvolání považuje za nedůvodné. Uvedla, že žalovaná poukazuje na nic neříkající tabulky a nesignované smlouvy, přitom autorem je statutární orgán žalované. Z dokumentu vyplývá, že byl naskenován na multifunkční tiskárně umístěné v prostorách užívaných žalovanou. Statutární orgán žalované v dokumentu „xxx“ na straně 60 uvádí v souvislosti se smlouvou „xxx“: Odkoupení věcí movitých, a to zboží, které má v účetnictví vedeno na skladu společnost S. s.r.o. Zboží bylo předáno, převzato, zaplaceno a akceptováno ve stavu v jakém se nachází              a nebude žádná budoucí reklamace tohoto zboží. Autor je identifikován označením xxx. Žalovaná tak účelově tvrdí, že žalobkyně vlastníkem nikdy nebyla. To, že soud vycházel z objektivních zjištění, plyne z prohlášení obou stran. Ochranná známka byla sepsána v majetkové podstatě v rámci oddlužení. Položky byly dostatečně popsány a označeny uvedením skladového čísla příslušné položky. Označení učinila sama žalovaná nesporným v předložených dokumentech. K příkladům k označení věci uvedla, že jiné věci stejného druhu žalovaná nenabízí, pokud by takové věci měla, může doložit, že se jedná o zboží jí pořízené. Své fotografie prodal R. Z. jako statutární orgán společnosti S. s.r.o. společnosti xxx, která je prodala žalobkyni (položka xxx, faktura č. xxx). K označení dále uvedla, že např. položka xxx je nalepená etiketa (proto xxx) k produktu  xxx, přičemž jde o etiketu určenou na již adjustovaný výrobek v lékovce, proto celý kód xxx. Jde-li o věc ve skladu v areálu v R., jde o věc nezaměnitelně identifikovanou v soupisu. Pokud by žalovaná měla vlastní etikety, může to prokázat. Uvedení dalších údajů jako je barva, datu tisku, velikost, šarže a expirace, není třeba. Tvrzení žalované        o šikaně žalobkyní považovala za nedůvodné, odkaz na nález Ústavního soudu za nepřípadný. Pokud žalovaná považovala za nepřípadný odkaz na inventuru, uvedla, že právě inventura      slouží ke zjištění množství kusů konkrétního zboží. Žalovaná drží téměř celou písemnou              a elektronickou dokumentaci žalobkyně. Uvedla, že ve všech smlouvách vytvořených žalovanou žalovaná prohlásila, že se jedná o zboží v majetku žalobkyně. I kdyby tvrzení žalované o nákupu zboží bylo pravdivé, zakoupené zboží by nepokrývalo celou škálu nabízených produktů. K předloženým fakturám uvedla, že v účetnictví nemá žádnou fakturu od společnosti N., faktury od společnosti xxx xxx xxx považovala za falza, faktura společnosti xxx xxx xxx byla pouze fakturou zálohovou, kde je uvedeno, že zboží musí být ze 100 % před odesláním uhrazeno. Z kontrolního nákupu a dat expirace žalobkyně zjistila, že k plnění došlo v roce 2023. Dále popisovala historii spolupráce žalobkyně s R. Z.               a okolnosti úpadku jeho společnosti a to, proč jsou chybné úvahy o tom, že činnost je vázána na osobu R. Z.. Pokud žalovaná uváděla, že zboží bylo spotřebováno ještě před úpadkem, podle faktur bylo prodáno společnosti xxx xxx xxx xxx, a uvedla     i to, že toto zboží chtěla žalovaná odkoupit. Společnost xxx s.r.o. skutečně nakoupila zboží od společnosti xxx xxx xxx a xxx xxx xxx xxx., zboží neuhradila a existovala výhrada vlastnického práva. Společnost xxx xxx xxx xxx ale zboží odkoupila a s oběma čínskými dodavateli uzavřela smlouvy o postoupení pohledávek, na základě kterých na společnost xxx xxx xxx xxx přešla práva vyplývající z výhrady vlastnického práva. Obvinění pana I. K. považuje za pomstu, neboť se na protiprávní činnosti žalované odmítl podílet, ačkoli s R. Z. spolupracoval  20 let. 10. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), postupem podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. přezkoumal správnost napadeného usnesení, aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k závěru,     že odvolání není důvodné. 11. Nejprve je třeba uvést, že v dané věci jde o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na Slovensku. Odvolací soud se proto nejprve zabýval pravomocí českých soudů. Ta vyplývá z čl. 4 bod 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU)                  č. 1215/2012, neboť žalovaná má sídlo v České republice. 12. Podle ust. § 75a (ve spojení s ust. § 102 odst. 3) o. s. ř. návrh na předběžné opatření, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, předseda senátu odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; ustanovení § 43 se nepoužije. 13. Žalovaná namítala, že jednotlivé věci jsou neurčitě a zaměnitelně označeny, proto soud neměl návrhu vyhovět. Žalobkyně v návrhu věci označila tak, že uvedla jejich kód, název, jednotku, počet kusů a místo, kde se nachází. Žalobkyně se přitom domáhala uložení povinnosti žalované zdržet se nakládání s věcmi druhově určenými. Ani žalovaná netvrdila, že by každá věc byla individuálně identifikovatelná, např. že by každé víčko, kalendář, fotografie atd. měla své číslo. Každou věc proto individuálně identifikovat nelze. Jestliže žalobkyně druhově určené věci identifikovala uvedeným způsobem, považuje odvolací soud označení věcí za dostatečně určité, neboť věc byla podle svého druhu označena, prostřednictvím kódu ji lze blíže identifikovat. Konečně i Nejvyšší soud v usnesení ze dne 3. října 2002, sp. zn. 22 Cdo 1474/2002, publikovaném pod C 1452 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, a pod pořadovým č. 72/2004 ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek uvedl, že v žalobě o určení vlastnického práva k movité věci je třeba věc označit alespoň tak, aby byla odlišena od ostatních věcí v držbě (detenci) žalovaného. Uvedený závěr byl odrazem argumentace, podle které po žalobci nelze vždy žádat, aby věc, jejíhož vydání se domáhá, popsal způsobem, který by ji odlišil od všech existujících věcí stejného druhu. Postačí, popíše-li ji obecněji. Pokud by žalovaný tvrdil, že má v držbě (detenci) více věcí, které by odpovídaly takto specifikované věci, bylo by na něm ohledně tohoto tvrzení důkazní břemeno; v případě, že by v řízení vyšlo najevo, že tomu tak skutečně je, musel by žalobce popis věcí upřesnit. Tyto závěry v poměrech žaloby na vydání věci akceptoval dovolací soud i v usnesení ze dne 18. května 2006, sp. zn. 22 Cdo 428/2006. Dále je třeba poukázat i na to, že obdobně věci byly označeny i ve smlouvách, tedy věci v návrhu byly označeny způsobem obvyklým v obchodních vztazích. S ohledem na uvedené, důvody pro odmítnutí návrhu pro jeho vady zde nebyly. 14. Podle ust. § 102 odst. 1 o. s. ř. je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření. 15. Podle ust. § 75c odst. 1 o. s. ř. nepostupoval-li podle § 75a nebo podle § 75b odst. 2, předseda senátu nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením. 16. Podle ust. § 75c odst. 4 o. s. ř. pro předběžné opatření je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) usnesení soudu prvního stupně. 17. V posuzovaném případě žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na nařízení předběžného opatření a složila jistotu ve výši 50 000 Kč, návrh na nařízení předběžného opatření proto nebylo možné odmítnout pro nesložení jistoty a soud prvního stupně se správně zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady pro nařízení předběžného opatření. Z citovaných ustanovení je zřejmé,       že v této fázi musí žalobkyně rozhodné skutečnosti osvědčit (musí se jevit jako pravděpodobné), dále (v daném případě) musela prokázat, že výkon rozhodnutí posléze vydaného by byl ohrožen. 18. Odvolací soud dále zdůrazňuje, že odvolací soud vzhledem k ust. § 75c odst. 4 o. s. ř. mohl vycházet jen ze stavu, který tu byl v době rozhodování soudu prvního stupně. K novým skutečnostem, uváděnými oběma stranami sporu, nemohl přihlížet, ty jsou důvodem pro zrušení předběžného opatření podle ust. § 77 odst. 2 o. s. ř. 19. Ve věci samé se žalobkyně domáhá vydání označených movitých věcí s tím, že je jejich vlastnicí    a žalovaná jí věci neoprávněně zadržuje. Jde tedy o žalobu na vydání věcí podle ust. § 1040 o. z., kdy žalobkyně musí prokázat, že je vlastnicí věcí a že žalovaná tyto věci neoprávněně zadržuje, v takovém případě musí soud žalobě vyhovět (viz např. odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2234/2008). V rámci řízení o nařízení předběžného opatření tyto skutečnosti musí být osvědčeny, ohrožení výkonu rozhodnutí prokázáno.   20. Žalobkyně tvrdila, že je vlastníkem označených movitých věcí, poukazovala na to, že věci byly uvedeny v nepodepsané kupní smlouvě xxx, v připraveném předávacím protokolu, když listiny vyhotovila žalovaná, vlastnictví dokládala knihou k účetní závěrce za rok 2022 a inventarizací zásob k této účetní závěrce, dále vysvětlovala, že další doklady nemá, neboť je předala žalované, která jí je nevrátila, příslušné listiny do spisu založila. Za situace, kdy věci jsou vedeny v účetnictví žalobkyně a nic nenasvědčuje tomu, že by byly ve vlastnictví někoho jiného, lze souhlasit se závěrem, že v řízení bylo osvědčeno, že jejich vlastníkem je žalobkyně. Ve spisu založená       kupní smlouva zůstala nepodepsána, další smlouvy za společnosti A. a Z. O. podepsala xxx D. F., přičemž žalobkyně do spisu založila plnou moc   z 19. 5. 2021, podle níž k takovému úkonu nebyla oprávněna, nebyl k tomu oprávněn ani R. Z. podle založené plné moci z 22. 6. 2023. Závěr soudu prvního stupně, že žalobkyně vlastnictví osvědčila včetně toho, kde se věci mají podle inventurních zápisů nacházet, je proto správný. 21. V době rozhodování soudu prvního stupně nebyl ve spise žádný důkaz, svědčící o tom, že by vlastníkem věcí nebo některých z nich měla být žalovaná, případně že by měla jiný titul, který by jí k dispozicím s věcmi opravňoval. Za této situace je správný závěr soudu prvního stupně,           že žalobkyně osvědčila, že žalovaná věci žalobkyně užívá neoprávněně. K novým důkazům, založeným žalovanou v rámci odvolání, nemohl odvolací soud přihlížet. 22. Jestliže bylo osvědčeno, že vlastníkem movitých věcí je žalobkyně a tyto věci se mají nacházet ve skladu, který užívá žalovaná, která je v rámci svého podnikání nabízí k prodeji nebo je v souvislosti s prodejem využívá, souhlasí odvolací soud i s tím, že bylo prokázáno ohrožení výkonu rozhodnutí. Pokud by žalovaná věci prodala, nemohla by je v případě vyhovujícího rozsudku ve věci samé vydat žalobkyni. 23. Argumentace žalobkyně v odvolání je založena na nových skutečnostech, přičemž na základě listin založených ve spise ke dni rozhodování soudu prvního stupně nelze posoudit jejich důvodnost (např. výhrady vlastnictví), neboť příslušné smlouvy ve spise nebyly založeny. Z téhož důvodu se nebylo možné zabývat ani argumentací žalobkyně, která tvrzení žalované ve vyjádření k odvolání vyvracela. 24. S ohledem na uvedené odvolací soud napadené usnesení podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil. 25. O náhradě nákladů řízení rozhodne soud prvního stupně v rámci konečného rozhodnutí o věci samé (§ 145 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.). Praha dne 15. dubna 2024 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu