USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci žalobkyně: xx xxx, a.s., IČO xxx sídlem xxx, Praha zastoupená advokátem proti žalovanému: P. D., narozený xxx bytem xxx, xxx, Slovensko o 28 702,21 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. června 2024, č. j. 12 C 176/2022-89, takto: I. Odvolání proti výroku IV usnesení se odmítá. II. Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích I, II a III potvrzuje. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením soud prvního stupně výrokem I řízení zastavil, výrokem II rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, výrokem III žalobkyni vrátil část zaplaceného soudního poplatku ve výši 436 Kč a výrokem IV žalobkyni vyzval, aby do deseti dnů sdělila číslo účtu, na který má být soudní poplatek vrácen. 2. V odůvodnění uvedl, že žalobou, podanou dne 6. 10. 2022, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím s tím, že její právní předchůdkyně xxx, a.s., poskytla žalovanému smlouvou z xxx úvěr na úhradu kupní ceny vozidla, který měl být splácen měsíčními splátkami. S ohledem na to, že žalovaný je občanem Slovenské republiky s bydlištěm na Slovensku, zabýval se svou mezinárodní příslušností (pravomocí). Zjistil, že žalovaný měl trvalý pobyt na území České republiky evidován od 1. 1. 1990 do 16. 4. 2023 a od 30. 6. 2008 do 20. 7. 2011. Na Slovensku má evidován trvalý pobyt na adrese uvedené v záhlaví usnesení. Dále citoval § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, článek 17 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále nařízení Brusel I bis), článek 18 odst. 2 nařízení, § 104 odst. 1 o. s. ř. a uvedl, že žalovaný s předchůdkyní žalobkyně uzavřel úvěrovou smlouvu určenou k financování koupě movité věci, v níž žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele. Na věc tak dopadá článek 17 odst. 1 písm. b) nařízení Brusel I bis a místně příslušným je podle článku 18 téhož nařízení soud, v jehož obvodu má bydliště. České soudy s ohledem na bydliště žalovaného na Slovensku tak nejsou příslušné, proto řízení podle ust. § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. O vrácení části soudního poplatku podle ust. § 10 odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. 3. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání, kterým se domáhala jeho změny tak, že se řízení nezastavuje. V odvolání namítala, že pravomoc českých soudů je dána podle článku 19 odst. 3 nařízení Brusel I bis, podle něhož se smluvní strany mohou dohodnout na příslušnosti soudů státu, v němž mají v době uzavření smlouvy bydliště nebo obvyklý pobyt. Taková dohoda byla sjednána v článku 10 smlouvy o úvěru. Dále odkazovala na ust. § 89a o. s. ř., podle něhož v době uzavření smlouvy si účastníci mohli sjednat příslušnost soudu prvního stupně. Žalobkyně má sídlo na Praze 1. Pokud by odvolací soud shledal, že oddíl 4 nařízení Brusel I bis nelze aplikovat, dovozovala příslušnost z článku 5 ve spojení s článkem 7 odst. 1 písm. a), b) nařízení Brusel I bis, podle něhož osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Služby žalovanému byly poskytnuty v České republice. 4. Odvolací soud se nejprve zabýval tím, zda je odvolání proti všem výrokům usnesení přípustné. Výrokem IV. byla žalobkyně jen vyzvána ke sdělení čísla účtu za účelem vrácení části soudního poplatku. Takové usnesení spadá do kategorie rozhodnutí upravujících vedení řízení, tedy rozhodnutí, která nemají vliv na rozhodnutí o věci samé a jimiž žalobkyni nemohla být způsobena žádná újma. Proti takovému usnesení podle ust. § 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř. není odvolání přípustné. Odvolací soud proto odvolání podané proti tomuto výroku podle ust. § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. 5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), postupem podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. přezkoumal správnost napadeného usnesení v ostatních výrocích, aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 6. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně požaduje plnění ze smlouvy o úvěru, kterou uzavřela xxx, a.s., se sídlem v Praze, s žalovaným, který je dále označen rodným číslem a má ve smlouvě uvedeno bydliště xxx, xxx, úvěr byl poskytnut na koupi vozidla xxx xxx, úvěr byl poskytnut ve výši 79 743 Kč a byl splatný v měsíčních splátkách po 4 165 Kč od 13. 7. 2008. Žalovaný má od 15. 1. 2009 podle registru obyvatel Slovenské republiky bydliště na adrese uvedené v záhlaví tohoto usnesení. V České republice měl hlášen trvalý pobyt do 16. 4. 2003 na adrese xxx, xxx, od 30. 6. 2008 do 20. 7. 2011 na adrese xxx, xxx, od 21. 7. 2011 do 20. 7. 2021 na adrese xxx, Praha – xxx. Usnesení z č.l. 58 s poučením o možnosti založit příslušnost soudu prvního stupně podle článku 26 nařízení Brusel I bis bylo žalovanému doručeno 18. 1. 2024. Žalovaný na žádnou soudem zaslanou písemnost nijak nereagoval. 7. Odvolací soud za této situace souhlasí se soudem prvního stupně, že mezinárodní příslušnost soudů České republiky není dána. 8. Podle článku 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se žalovaný řízení účastní proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle článku 24 výlučně příslušný. 9. V posuzovaném případě nejde o výlučnou příslušnost dle čl. 24 nařízení Brusel I bis a žalovaný na výzvy soudu prvního stupně nereagoval ani jinak se řízení před soudem neúčastnil. Řízení se tak aktivně neúčastnil a příslušnost podle tohoto ustanovení nebyla založena. 10. Podle článku 17 odst. 1 písm. b) nařízení Brusel I bis ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 6 a čl. 5 bod 7, jedná-li se o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí. 11. Podle článku 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. 12. V posuzovaném případě byl právním předchůdcem žalobkyně, kterým byl podnikatel, žalovanému jako spotřebiteli poskytnut úvěr na koupi automobilu, jde proto o případ uvedený v citovaném článku 17 bod 1 písm. b) nařízení Brusel I bis a žalobkyně jako právní nástupce mohla podat žalobu proti žalovanému dle čl. 18 odst. 2 téhož nařízení u soudu v členském státě, v němž měl ke dni podání žaloby k soudu bydliště. Žalovaný bydliště v České republice ke dni podání žaloby evidováno neměl. Nebylo ani zjištěno, že by žalovaný ke dni zahájení řízení měl bydliště na adrese uvedené v žalobě či jinde v České republice. Naopak, v příslušných registrech České republiky registrován ke dni zahájení řízení nebyl, jeho pobyt byl ukončen před podáním žaloby k soudu dne 20. 7. 2021. Trvalé bydliště má žalovaný evidováno na Slovensku, kde přebírá zásilky soudu. Protože žalovaný podle dostupných zjištění v době zahájení řízení v České republice nebydlel a vše nasvědčuje tomu, že bydlel na Slovensku, nejsou soudy České republiky k projednání a rozhodnutí věci podle těchto ustanovení příslušné. 13. Ustanovení článků 5, 7 nařízení Brusel I bis, na které odkazuje žalobkyně (příslušnost podle místa plnění, které bylo v České republice), se neuplatní, neboť na věc dopadá oddíl 4 o příslušnosti ve věcech spotřebitelských smluv, který vylučuje jejich použití (viz čl. 17 odst. 1 nařízení Brusel I bis). 14. Od výše uvedených článků je možné se podle článku 19 odst. 3 nařízení Brusel I bis odchýlit dohodou, uzavřenou mezi spotřebitelem a jeho smluvním partnerem, kteří mají v době uzavření smlouvy bydliště nebo obvyklý pobyt v témže členském státě, jestliže tato dohoda zakládá příslušnost soudů tohoto členského státu, ledaže by taková dohoda nebyla podle práva tohoto členského státu přípustná. 15. Věřitel ve smlouvě uvedl sídlo v Praze 4, žalovaný uvedl adresu na Slovensku, trvalé bydliště ke dni uzavření smlouvy xxx v České republice neměl (až od 30. 6. 2008). Z uvedeného vyplývá, že podle obsahu spisu nebyl splněn předpoklad, že účastníci smlouvy musí mít bydliště v témže státě, v daném případě v České republice. 16. Podle názoru odvolacího soudu dohoda obsažená pod bodem 10 smlouvy je jen dohodou o místní (nikoli mezinárodní) příslušnosti. V tomto ujednání se odkazuje na § 89a o. s. ř., což je ustanovení upravující místní příslušnost soudu, žalovaný v ujednání výslovně potvrzoval, že souhlasí s dohodou o místní příslušnosti. 17. Z výše uvedeného vyplývá, že soudům České republiky nesvědčí mezinárodní příslušnost k projednání a rozhodnutí věci a soud prvního stupně správně řízení pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení podle ust. § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil. Za situace, kdy byly splněny předpoklady pro zastavení řízení pro nedostatek pravomoci, soud prvního stupně také správně rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vrácení části soudního poplatku. Tyto výroky konkrétní námitkou nebyly zpochybněny, odvolací soud proto odkazuje na správné odůvodnění soudu prvního stupně. 18. S ohledem na uvedené dospěl odvolací soud k závěru, že usnesení soudu prvního stupně je ve výrocích I., II. a III. správné, proto je podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil. 19. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř., když plně úspěšnému žalovanému v této fázi řízení žádné náklady nevznikly. Poučení: Proti tomuto usnesení je přípustné dovolání, jestliže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 12. prosince 2024 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu