č. j. 9A 137/2023 - 26     U S N E S E N Í   Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci   žalobce: Mgr. Ing. Š. M.  bytem XXX   proti   žalovanému: Náčelník generálního Štábu Armády České republiky  se sídlem Vítězné náměstí 1500/5, Praha 6   v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, spočívajícím v nevyužití žalobcem pořízených a nabízených audio a video nahrávek k vyřízení stížnosti žalobce na postup a chování úřední osoby ze dne XXX, v nevyřízení bodu stížnosti žalobce na postup úřední osoby, spočívajícím v uložení zákazu pořizovat obrazové a zvukové záznamy a ve výzvě ukončit nahrávání v průběhu správního úkonu dne XXX, a v nevyřízení bodu stížnosti žalobce na způsob nakládání s jeho občanským průkazem v průběhu správního úkonu a po jeho skončení dne XXX,   takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč z účtu Městského soudu v Praze do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám žalobce. IV. Soud ukládá žalobci, aby soudu do 3 dnů od doručení tohoto usnesení sdělil: název poskytovatele platebních služeb (banky) a číslo účtu, na který má být převedena částka odpovídající soudnímu poplatku, o jehož vrácení bylo rozhodnuto, nebo, není-li to možné, poštovní adresu místa, popř. jméno a příjmení osoby, které má být částka vyplacena prostřednictvím poštovní poukázky. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, spočívajícím v nevyužití žalobcem pořízených a nabízených audio a video nahrávek k vyřízení stížnosti žalobce na postup a chování úřední osoby ze dne XXX, v nevyřízení bodu stížnosti žalobce na postup úřední osoby, spočívajícím v uložení zákazu pořizovat obrazové a zvukové záznamy a ve výzvě ukončit nahrávání v průběhu správního úkonu dne XXX, a v nevyřízení bodu stížnosti žalobce na způsob nakládání s jeho občanským průkazem v průběhu správního úkonu a po jeho skončení dne XXX. II. Žaloba 2. Žalobce v žalobě nejprve popsal skutkový stav, kdy uvedl, že se dne XXX v postavení zmocněnce účastníka řízení dostavil do sídla služebního orgánu velitele Mnohonárodního leteckého centra ve Vyškově k úkonu dle § 38 správního řádu, nahlížení do spisu sp. zn. XXX, v řízení ve věci odškodnění (v rámci služebního poměru vojáka z povolání). Major XXX zakázal žalobci pořizovat jakékoliv obrazové nebo zvukové záznamy, tomu se žalobce odmítl podrobit a začal záznam pořizovat. XXX žalobce poté vulgárně urazil, vyhrožoval mu oznámením věci Národnímu bezpečnostnímu úřadu (dále jen „NBÚ“) a následně se žalobcem přestal komunikovat, zadržel žalobcův občanský průkaz a přivolal na žalobce hlídku vojenské policie, které žalobcův osobní doklad předal. Hlídka vojenské policie žalobci občanský průkaz vrátila a žalobce této hlídce oznámil podezření ze spáchání přestupku proti občanskému soužití spočívající v urážkách ze strany oprávněné úřední osoby. Za tento přestupek byl mjr. XXX uznán ve správním řízení vinným, žalobce však nebyl o tomto řízení informován. 3. Dále žalobce podrobně popsal podání stížnosti k několika institucím, mimo jiné i žalovanému, který vyřízením stížnosti pověřil Inspektora AČR. Ten žalobce vyrozuměl dopisem ze dne XXX, XXX (dále jen „dopis ze dne XXX“), který však obsahoval řadu faktických a právních chyb, trpěl vnitřní rozporností, a byl v něm vynechán bod stížnosti, jež se týkal namítané nezákonnosti zákazu pořizovat obrazové a zvukové záznamy a výzev k ukončení nahrávání. K nakládání s občanským průkazem bylo pouze konstatováno odchýlení se od právních norem, aniž by správní orgán konstatoval, zda shledává postup podřízeného úředníka zákonným, nebo v případě zjištěné nezákonnosti uvedl, jaká přijal opatření. Žalovaný nereagoval na nabízené záznamy. Dne XXX podal žalobce k žalovanému další stížnost. V žalobě popsal procesní kroky, které následně učinil. 4. Dále tvrdil, že se podle § 144 odst. 1 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání (dále jen „zákon o vojácích z povolání“) na řízení ve věcech služebního poměru nevztahuje § 175 správního řádu. Zvláštní právní úprava však obsahuje vlastní úpravu stížností pouze pro vojáky (§ 153 zákona o vojácích z povolání). Zvláštní zákon neobsahuje ani vlastní úpravu odpovídající základním zásadám činnosti správních orgánů. Žalovaný takto postupoval, byť je vyřizování stížností v rezortu Ministerstva obrany ČR upraveno interním aktem, a to rozkazem ministra obrany č. 41/2014 (stížnostním řádem), podle jehož Čl. 17 musí vyřízení stížnosti zahrnovat všechny body stížnosti a podle jehož Čl. 32 písm. h) o tom má být stěžovatel vyrozuměn. 5. Uzavřel, že žalovaný porušil základní zásady pro činnost správních orgánů, zejména nepostupoval nestranně a nešetřil oprávněné zájmy žalobce, neboť se nezabýval všemi body stížnosti, porušil zásadu materiální pravdy, neboť nepoužil k vyřízení stížnosti pořízené audio a video záznamy, objektivně zachycující jednání zúčastněných osob.  Konstatoval, že se jako příslušník Policie ČR stal v souvislosti s pořízenými záznamy terčem opakovaných oznámení orgánům Policie ČR, GIBS a NBÚ. Tyto podněty byly vyhodnoceny jako nedůvodné. Pokud by žalovaný postupoval řádně a vyhodnotil souladnost nahrávek s právem, musel by dojít ke stejnému závěru jako Policie ČR, GIBS a NBÚ, a k zásahu (vystavování nedůvodným řízením) do práv žalobce by nedošlo, popř. ne v takové míře. Rovněž četnost a frekvence podání na jeho osobu (prakticky na každou stížnost je činěno „odvetné“ podání) jsou důvodem, pro který je žalobce nucen se před důsledky nezákonného zásahu bránit. 6. Žalobce žádal, aby soud vyslovil nezákonnost zásahu žalovaného, spočívajícím v nevyužití žalobcem pořízených a nabízených audio a video nahrávek k vyřízení stížnosti žalobce na postup a chování úřední osoby ze dne XXX, v nevyřízení bodu stížnosti žalobce na postup úřední osoby, spočívajícím v uložení zákazu pořizovat obrazové a zvukové záznamy a ve výzvě ukončit nahrávání v průběhu správního úkonu dne XXX, a v nevyřízení bodu stížnosti žalobce na způsob nakládání s jeho občanským průkazem v průběhu správního úkonu a po jeho skončení dne XXX. III. Vyjádření žalovaného 7. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný poukázal na § 82 s. ř. s. dle kterého zákon vymezuje nezákonný zásah jako „nezákonný zásah, pokyn nebo donucení“ ze strany správního orgánu, který byl zaměřen přímo proti žalobci. Nezákonným zásahem nejsou tedy takové úkony správního orgánu, které nejsou zaměřeny přímo proti žalobci. Žalovaný nevydal žádný pokyn ani žalobce nijak nenutil, nadto žalobce nemá a ani neprokazuje žalobní legitimaci k podání předmětné žaloby. 8. S poukazem na § 2 a 3 správního řádu uvedl, že stížnost není opravným ani dozorčím prostředkem, a nejde ani o druh žádosti, kterou by se zahajovalo správní řízení. Stížnost je pouhým podnětem pro správní orgán (např. k provedení úkonů v rámci služebního dohledu), a stěžovatel nemá právní nárok, aby na základě jeho stížnosti byly provedeny určité dozorčí nebo jiné úkony. K tomu odkázal na odbornou literaturu a závěr č. 120 poradního soboru ministra vnitra ke správnímu řádu ze dne 5. 10. 2012. 9. K tvrzení o nezákonném zásahu, spočívajícím v nevyužití žalobcem pořízených a nabízených audio a video nahrávek k vyřízení stížnosti žalobce na postup a chování úřední osoby ze dne XXX, v nevyřízení bodu stížnosti žalobce na postup úřední osoby, spočívajícím v uložení zákazu pořizovat obrazové a zvukové záznamy a ve výzvě ukončit nahrávání v průběhu správního úkonu dne XXX, uvedl, že povinností správního orgánu, který šetří stížnost, není postupovat zcela přesně podle požadavku stěžovatele a zabývat se veškerými jím předloženými podklady, pokud jsou zkoumány podklady, jež jsou pro učiněné závěry správního orgánu nezbytné. Z obsahu dopisu ze dne XXX vyplývá, že byly využity veškeré relevantní podklady a dokumenty. Jedním z důvodů pro nezahrnutí audiovizuálních záznamů je otázka legality jejich pořízení, kdy žalobce porušil bezpečnostní předpisy regulující pobyt ve vojenském prostoru. Nerespektování bezpečnostních předpisů bylo také důvodem pro výzvu na ukončení pořizování audiozáznamu či audiovizuálního záznamu v průběhu správního úkonu. 10. K tvrzení o nezákonném zásahu, spočívajícím v nevyřízení bodu stížnosti žalobce na způsob nakládání s jeho občanským průkazem v průběhu správního úkonu a po jeho skončení dne XXX uvedl, že jeho obsah neodpovídá skutečnosti, neboť je vyřízení tohoto bodu stížnosti výslovně uvedeno na straně 2, osmý odstavec dopisu ze dne XXX. Požadavek, aby správní orgán výslovně konstatoval, že nepřijal opatření tam, kde je zřejmé, že z důvodu absence nezbytnosti nebylo přijato, je nad rámec § 175 správního řádu a základních zásad správního řízení. 11. Žalovaný žádal, aby soud žalobu odmítl, případně zamítl. IV. Replika žalobce 12. Žalobce v replice rozsáhle citoval z rozkazu ministra obrany č. 41/2014 a měl za to, že mu vnitřní pokyny žalovaného (rozkazy) nedovolují, aby si svévolně vybíral, který bod stížnosti bude řešit či zda příjme nebo nepřijme opatření v případě zjištění nedostatků. Odkázal na § 175 správního řádu a § 153 zákona o vojácích z povolání a uvedl, že těmto zákonným ustanovením žalovaný nedostál.  Podrobně argumentoval k legalitě pořízení nahrávek a upozornil, že si tyto nahrávky (přes žalovaným účelově tvrzenou nelegálnost) vyžádal odbor interního auditu a inspekce ministerstva obrany (IMO) k vlastnímu šetření. Konkrétně poukázal na rozpory ve vyjádření v dopise ze dne XXX. Zopakoval, že byl nezákonně zkrácen na svém právu na vyrozumění, jaké bylo přijato opatření, a brojil proti závěru žalovaného o absenci nezbytnosti k přijetí opatření, neboť to dle jeho názoru musí být přijato vždy. V. Posouzení věci Městským soudem 13. Soud se předně zabýval otázkou, zda lze žalobu věcně projednat, a dospěl k závěru, že tomu tak není. 14. Při posouzení soud vyšel z následující právní úpravy: 15. Podle § 175 odst. 1, 6, 7 správního řádu dotčené osoby mají právo obracet se na správní orgány se stížnostmi proti nevhodnému chování úředních osob nebo proti postupu správního orgánu, neposkytuje-li tento zákon jiný prostředek ochrany, (6) byla-li stížnost shledána důvodnou nebo částečně důvodnou, je správní orgán povinen bezodkladně učinit nezbytná opatření k nápravě. O výsledku šetření a opatřeních přijatých k nápravě se učiní záznam do spisu; stěžovatel bude vyrozuměn jen tehdy, jestliže o to požádal, (7) má-li stěžovatel za to, že stížnost, kterou podal u příslušného správního orgánu, nebyla řádně vyřízena, může požádat nadřízený správní orgán, aby přešetřil způsob vyřízení stížnosti. 16. Podle § 144 odst. 1 zákona o vojácích z povolání na řízení ve věcech služebního poměru se nevztahuje § 10 až 12, § 14, § 33 odst. 2 písm. c), § 79 odst. 5, hlava XI části druhé a § 175 správního řádu. 17. Podle § 153 odst. 1 téhož zákona voják může podat ve věcech výkonu služby a ve věcech služebních vztahů podle tohoto zákona žádost nebo stížnost. Žádost nebo stížnost vojáka se podává písemně nadřízenému nebo služebnímu orgánu. Podle § 153 odst. 4 zákona o vojácích z povolání byla-li stížnost shledána důvodnou nebo částečně důvodnou, je nadřízený nebo služební orgán povinen bezodkladně učinit nezbytná opatření k nápravě. O výsledku šetření a opatřeních přijatých k nápravě se učiní záznam do spisu; voják bude vyrozuměn jen tehdy, jestliže o to požádal. Podle § 153 odst. 5 zákona o vojácích z povolání má-li voják za to, že stížnost, kterou podal u příslušného nadřízeného nebo služebního orgánu, nebyla řádně vyřízena, může požádat nadřízený služební orgán, aby přešetřil způsob vyřízení stížnosti. Podle § 153 odst. 6 zákona o vojácích z povolání Jestliže voják stížnost opakuje, je nutné přezkoumat, zda původní stížnost byla správně vyřízena, a o výsledku vojáka vyrozumět. Neobsahují-li další stížnosti vojáka v téže věci nové skutečnosti, služební orgán se jí dále nezabývá. O této skutečnosti musí být voják vyrozuměn. 18. Podle § 82 s. ř. s. každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. 19. Žalobce spatřoval zásah v tom, že žalovaný nedostatečným způsobem vyřídil jeho stížnost. Soud se proto zabýval otázkou, zda postup žalovaného při vyřizování stížnosti žalobce může být nezákonným zásahem. 20. Ochranu před nezákonným zásahem poskytuje správní soud tehdy, je-li žalobce přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2008, čj. 2 Aps 1/2005-65, publ. č. 603/2005 Sb. NSS). 21. Aby soud mohl učinit závěr, zda jsou výše uvedené podmínky splněny, musel nejprve postavit na jisto, podle jaké právní úpravy měla být stížnost žalobce vyřízena. 22. Žalobce opakovaně poukazoval na § 144 zákona o vojácích z povolání, který vylučuje aplikaci § 175 správního řádu ve věcech služebního poměru. Zároveň však správně uváděl, že § 153 zákona o vojácích z povolání výslovně upravuje toliko stížnosti podané vojákem. 23. Zvláštní právní úprava totiž dopadá toliko na stížnosti vojáka ve věcech výkonu služby a ve věcech služebních vztahů. Stížnost by proto měla být vyřizována v režimu zákona o vojácích z povolání pouze v případě, pokud by stížnost podal přímo voják, a to ať již sám, nebo prostřednictvím zástupce. Tak tomu však v daném případě nebylo. Byť žalobce (který sám není vojákem) uváděl, že v předcházejícím správním řízení vystupoval v roli zmocněnce vojáka, stížnost podal vlastním jménem (jako civilní osoba). Úkon civilní osoby vykonávaný vlastním jménem není spojen se vznikem, změnou nebo zánikem práva a povinnosti vojáka, nejde o věc služebního poměru. Právní úprava obsažená v §144 odst. 1 ve spojení s § 153 zákona o vojácích z povolání tak na stížnost žalobce nedopadá, uplatní se ale obecná právní úprava stížnosti obsažená v § 175 správního řádu. 24. Povaze stížnosti dle § 175 správního řádu se věnoval Nejvyšší správní soud například v rozsudku ze 17. 12. 2010, čj. 4 Aps 2/2010-44, č. 233/2011 Sb. NSS, v němž s odkazem na doktrínu uvedl, že: „K povaze stížností obecně doktrína uvádí, že ‚stížnost je pouhým podnětem pro správní orgán např. k provedení úkonů v rámci služebního dohledu … a stěžovatel nemá právní nárok, aby na základě jeho stížnosti byly provedeny určité dozorčí nebo jiné úkony …‘ (srov. Hendrych, D. a kol. Správní právo. Obecná část. 7. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 688). I podle názoru Nejvyššího správního soudu se stížnost svou povahou a právní úpravou blíží spíše dozorčímu prostředku, resp. je nástrojem, který k němu může vést. […] Procesně se u stížnosti postupuje podle části čtvrté správního řádu a výsledkem je sdělení (vyrozumění). Na vyřízení stížnosti tedy není právní nárok samotné její vyřízení ještě samo o sobě neznamená odstranění závadného stavu“ (důraz doplněn zdejším soudem). 25. Z toho je zřejmé, že žalobce nemá podle ustálené judikatury na vyřízení stížnosti právní nárok. Stížnost je dohledovým a dozorovým prostředkem, který se realizuje mimo správní řízení, nenahrazuje řádné a mimořádné opravné prostředky, neboť ji lze podat pouze proti nevhodnému chování úředních osob či postupu správního orgánu. Její vyřízení neodstraňuje závadný stav, na který si podatel stěžuje. Z toho též vyplývá, že případným nevyřízením stížnosti nemohl být žalobce nijak zkrácen na svých právech či dotčen ve své právní sféře. Je proto zjevné, že napadený postup nemůže být zásahem ve smyslu § 82 s. ř. s. (srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 8. 2022, č. j. 11 A 139/2021 – 56, bod 21, srov. také závěry v rozsudcích Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 12. 2016, č. j. 1 As 235/2016-52, bod 16, ze dne 2. 2. 2017, č. j. 7 As 258/2016-26, bod 12, a ze dne 14. 7. 2017, č. j. 5 As 89/2017-13, bod 14). 26. Pokud způsob vyřízení stížnosti nemůže zasáhnout do právní sféry žalobce, nelze se proti němu úspěšně bránit prostřednictvím žaloby proti nezákonnému zásahu správního orgánu (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2023, č. j. 8 Ads 198/2022 – 40, bod 14, ze dne 2. 2. 2017, č. j. 7 As 258/2016-26, bod 12, a ze dne 17. 2. 2016, č. j. 1 As 244/2015 – 26, bod 20). 27. Pro úplnost soud uvádí, že výsledkem vyřízení stížnosti (či přešetření vyřízení stížnosti) není formalizované správní rozhodnutí, a zároveň na něj nelze pohlížet ani jako na rozhodnutí v materiálním slova smyslu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 2. 2015, č. j. 1 As 134/2015 – 38). Vyrozumění o vyřízení stížnosti není ani osvědčením (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 1. 2016, č. j. 9 As 235/2015 – 28, bod 13). Způsob, kterým žalovaný naložil se stížností žalobce, proto nelze napadnout ani žalobou proti rozhodnutí správního orgánu dle § 65 odst. 1 s. ř. s., ani žalobou proti nečinnosti správního orgánu ve smyslu § 79. s. ř. s. 28. Na výše uvedeném závěru by ničeho nezměnilo, ani pokud by stížnost žalobce spadala do režimu speciální právní úpravy dle § 153 zákona o vojácích z povolání. Jak totiž vyplývá z judikatury Nejvyššího správního soudu, právní úprava stížnosti obsažená v § 175 správního řádu a § 153 zákona o vojácích z povolání je v zásadě totožná: „Citované ustanovení je – až na drobné, avšak nepodstatné odlišnosti vyplývající především z povahy služebního poměru profesionálního vojáka – totožné s úpravou stížnosti dle správního řádu. Neobsahuje žádnou z odlišností, které Nejvyšší správní soud v minulosti shledal u stížnosti v režimu daňového řádu“ (rozsudek NSS ze dne 4. 10. 2017, č. j. 6 As 243/2017 – 23, bod 13). 29. Nadto za situace, kdy na vyřízení stížnosti nemá stěžovatel právní nárok plynoucí ze zákona, nelze takový nárok a z něj vyplývající přípustnost soudního přezkumu dovodit ani z rozkazu ministra obrany č. 41/2014, který je toliko interním předpisem. Soud k této problematice odkazuje na závěry odborné literatury: „Bezpochyby tak nelze upřít vnitřním předpisům jejich externí účinky, nicméně nelze mít za to, že by jimi mohla být založena veřejná subjektivní práva či povinnosti, a to i so ohledem na ústavně právní dimenzi této problematiky“ (FRUMAROVÁ, Kateřina. Vnitřní předpisy, jejich „vnější“ účinky a jiné problematické aspekty. Online. AUC IURIDICA. 2020, roč. 66, č. 2, s. 23-35. ISSN 2336-6478. Dostupné z: https://doi.org/10.14712/23366478.2020.9. [cit. 2024-01-18], cit. str. 32, zvýraznění doplněno soudem). Neplyne-li tedy veřejné subjektivní právo ze zákona, nelze jej bez zákonného podkladu dovodit z interního předpisu. 30. K tvrzení žalobce o tom, že čelí „šikanózním“ správním řízením soud uvádí, že se může proti jejich vedení správními orgány bránit příslušnými procesními prostředky. S ohledem na výše uvedené však tato jiná správní řízení nemohou nezákonně zasáhnout do práv žalobce v nyní projednávané věci. VI. Závěr a náklady řízení 31. Na základě shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žalobce brojí proti postupu, proti kterému se nelze bránit žádným z žalobních typů upravených v s. ř. s. Soud proto žalobu odmítl pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. (výrok I.). 32. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 3 věta prvá s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta (výrok II.). 33. Výrok o vrácení zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč je odůvodněn ustanovením § 10 odst. 3 větou poslední zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle něhož soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, byl-li návrh na zahájení řízení odmítnut před prvním jednáním (výrok III.). 34. Pro účely vrácení soudního poplatku ve stanovené lhůtě soud vyzval žalobce ke sdělení místa, na které bude poplatek vrácen. V případě, že číslo účtu žalobce soudu nesdělí či se nepodaří se vyplatit částku na sdělenou adresou, má se za to, že žalobce neposkytl součinnost potřebnou ke splnění dluhu a nedojde k prodlení věřitele (výrok IV.). Poučení: Proti výrokům I. až III. tohoto usnesení lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Proti výroku IV. tohoto usnesení není odvolání přípustné (§14 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích)     Praha 31. ledna 2024     JUDr. Ivanka Havlíková v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje V. B.