USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud nadřízený rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Freiberta a soudkyň JUDr. Heleny Karetové a Mgr. Alice Žáčkové ve věci žalobkyně: xxx xxx xxx xxx s. r. o., IČO: xxx sídlem xxx, xxx xxx zastoupená advokátem proti žalované: M. M., narozená xxx neznámého pobytu zastoupená opatrovnicí xxx o zaplacení 24 114,91 Kč s příslušenstvím, k nesouhlasu Obvodního soudu pro Prahu 4 s postoupením věci usnesením Okresního soudu Praha-východ ze dne 16. dubna 2024, č. j. 35 C 80/2024-35, takto: Nesouhlas Obvodního soudu pro Prahu 4 s postoupením věci je důvodný. Odůvodnění: 1. Okresní soud Praha-východ (dále jen „postupující soud“) vyslovil v záhlaví označeným usnesením svoji místní nepříslušnost s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 4 (dále jen „předkládající soud“) jako soudu místně příslušnému. 2. Své rozhodnutí odůvodnil tak, že skutečné bydliště žalované, která je občanskou Slovenské republiky a nemá na území České republiky povolen žádný druh pobytu, se nepodařilo zjistit. Předmětem řízení pak je nárok původní věřitelky xxx, a. s. (uplatňovaný žalobkyní coby postupníkem), na vrácení nesplacené části úvěru poskytnutého žalované podle Smlouvy o půjčce č. xxx, přičemž úvěr byl žalované poskytnut na její účet vedený u téže banky a ze stejného účtu měl být také splácen. 3. Po právní stránce pak postupující soud vyšel z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, přepracované znění (dále jen „nařízení Brusel I bis“), konkrétně pak z ustanovení Čl. 7 odst. 1 písm. a) cit. nařízení, přičemž za určující měl místo, kde měl být závazek splněn, za něž považoval bankovní účet určený ve smlouvě; příslušnost proto určil podle místa banky (původní věřitelka), u níž byl tento účet veden. 4. Předkládající soud s postoupením věci nesouhlasil a předložil spis k rozhodnutí nadřízenému soudu ve smyslu ustanovení § 105 odst. 3 o. s. ř. V dané věci není aplikovatelné ustanovení Čl. 7 nařízení Brusel I bis, nýbrž s ohledem na skutečnosti, že tu jde o spotřebitelskou smlouvu, je třeba postupovat podle ustanovení Čl. 17 odst. 1 písm. c) ve spojení s Čl. 18 odst. 1 nařízení Brusel I bis. Smlouva totiž byla uzavřena s osobou, která měla v době uzavření smlouvy své bydliště v České republice. Nakolik aktuální bydliště žalované není známo, je třeba vycházet z jejího posledního známého pobytu (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 17. 11. 2011, ve věci Hypoteční banka v. Udo Mike Lindner); místně příslušným by pak byl nikoli předkládající soud, nýbrž Okresní soud v Teplicích, neboť poslední známou adresou žalované byla xxx, xxx 5. Městský soud v Praze, jemuž byla věc podle § 105 odst. 3 o. s. ř. předložena k rozhodnutí jako soudu nadřízenému, dospěl k závěru, že nesouhlas předkládajícího soudu s postoupením věci je důvodný. 6. Postupující soud se s ohledem na cizí prvek v tomto řízení správně zabýval (byť mlčky) nejprve otázkou své pravomoci (mezinárodní příslušnosti) a v tomto ohledu správně přistoupil k aplikaci nařízení Brusel I bis; v poměrech této věci nicméně neaplikoval správná ustanovení citovaného předpisu. Nebylo totiž namístě postupovat podle ustanovení Čl. 7 odst. 1 cit. nařízení, neboť tu jde o vztah ze spotřebitelské smlouvy ve smyslu ustanovení Čl. 17 odst. 1 písm. c) cit. nařízení; je proto zásadně dána mezinárodní příslušnost soudů toho členského státu, v němž má spotřebitel (žalovaná) bydliště, a to podle ustanovení Čl. 18 odst. 2 cit. nařízení. 7. Po skutkové stránce je pak podstatné, že přes provedené šetření nebylo zjištěno skutečné bydliště žalované k datu podání žaloby, neboť žalovaná se fyzicky nezdržuje ani na adrese svého evidovaného (povoleného) trvalého pobytu v České republice, v domovském státě (Slovensko) rovněž nemá žádnou konkrétní adresu pobytu (je hlášena jako bezdomovec toliko s uvedením konkrétní obce). Za těchto okolností je namístě pro účely určení mezinárodní příslušnosti vycházet z údaje o posledním známém bydlišti žalované (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 30 Nd 25/2014, jakož i tam citovaný rozsudek velkého senátu Soudního dvora Evropské unie ze dne 25. 10. 2011 ve spojených věcech C-509/09 a C-161/10, eDate Advertising a další, odstavec 50, a rozsudek téhož soudu ze dne 17. 11. 2011 ve věci C-327/10, Hypoteční banka a. s. proti Udo Mike Lindnerovi, odst. 40) a dovodit na tomto základě mezinárodní příslušnost soudů České republiky. 8. Podmínky místní příslušnosti se pak určují v souladu s vnitrostátním právem (srov. § 8 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů, jakož i již výše citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 30 Nd 25/2014). Podle ustanovení § 11 odst. 1 o. s. ř. je pro určení příslušnosti rozhodující stav ke dni zahájení řízení, podle ustanovení § 84 o. s. ř. je místně příslušným zásadně obecný soud žalovaného. Tím je v případě fyzické osoby podle ustanovení § 85 odst. 1 o. s. ř. okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Nelze-li zjistit bydliště fyzické osoby nebo nelze-li zjistit, v obvodu kterého okresního soudu se fyzická osoba zdržuje, nebo lze-li to zjistit jen s velkými obtížemi, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu se nachází místo trvalého pobytu evidované v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel, popřípadě místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů. 9. S ohledem na vše právě uvedené nelze než přisvědčit předkládajícímu soudu v tom, že jeho místní příslušnost dovodit nelze, jeho nesouhlas je tedy důvodný. 10. Na postupujícím soudu nyní bude, aby v souladu s výše citovanou zákonnou úpravou znovu posoudil podmínky místní příslušnosti a v případě, že zjistí jiný místně příslušný soud, postoupil věc právě jemu. V případě, že nebude možné podmínky místní příslušnosti zjistit, provede postupující soud řízení sám, případně může věc předložit k určení místně příslušného soudu Nejvyššímu soudu podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Praha 9. ledna 2025 Mgr. Pavel Freibert v. r. předseda senátu