čj. 11 A 156/2025 - 56  USNESENÍMěstský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Zimy ve věci   žalobce:   SATPO Project III, s. r. o., IČO 038 68 010    sídlem Holečkova 3331/35, 150 00 Praha 5,    v řízení zastoupeného Mgr. Evou Lachmannovou, LLM, advokátkou,  sídlem Americká 525/23, 120 00 Praha 2   proti žalovanému:  Ministerstvo kultury,  sídlem Maltézské náměstí 1, 118 00 Praha 1     o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 8. 2025, sp. zn. MK 72499/2025 OPI, takto: I. Žaloba se odmítá II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.   Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhá přezkoumání a zrušení v záhlaví označeného závazného stanoviska žalovaného o nepřípustnosti záměru z hlediska zájmů státní památkové péče. 2. Žalobce uvedl, že je stavebníkem v územním řízení, které bylo vedeno Úřadem městské části Praha 2, odborem výstavby pod sp. zn. OV/095944/2017/Nova a v rámci kterého bylo vydáno dne 27. 6. 2022 územní rozhodnutí č. j. MCP2/239515/2022/OV- OUZR/Nov, kterým byl na pozemcích parc. č. XA, XB, XC, XD, XE, XF, XG v k. ú. Nové Město umístěn stavební záměr novostavby bytového domu s názvem „XH“ (dále jen „záměr“). 3. Poukázal na to, že v současné době je proti územnímu rozhodnutí vedeno odvolací řízení u Magistrátu hlavního města Prahy, odboru stavebního řádu pod sp. zn. S-MHMP 2393563/2022/STR. Z důvodu, že předchozí souhlasné závazné stanovisko orgánu státní památkové péče vydané ministerstvem kultury dne 12. 7. 2023 pod č. j. MK 40867/2023 OPP, kterým bylo potvrzeno fiktivní závazné stanovisko Magistrátu hlavního města Prahy, odboru památkové péče, ze dne 27. 4. 2021, č. j. MHMP 284419/2021, bylo zrušeno rozhodnutím ministra kultury v přezkumném řízení ze dne 2. 1. 2025, č. j. MK 94240/2024 OLP, vydalo ministerstvo kultury dne 21. 8. 2025 nové, nyní žalobou napadené, závazné stanovisko, kterým ministerstvo kultury změnilo předchozí závazné stanovisko tak, že záměr je z hlediska zájmu státní památkové péče nepřípustný. 4. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky řízení a zda tak jde o žalobu z hlediska ustanovení zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, (dále jen „s . ř . s.“), přípustnou. Při těchto úvahách soud vyšel z následující právní úpravy:   5. Podle ust. § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh je podle tohoto zákona nepřípustný.    6. Podle ust. § 65 odst. 1 s. ř. s., kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, (dále jen "rozhodnutí"), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak.   7. Podle ust. § 68 písmeno e) s. ř. s, žaloba je nepřípustná také tehdy, domáhá-li se přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání podle tohoto nebo zvláštního zákona vyloučeno.   8. Podle § 70 písm. a) s. ř. s. jsou ze soudního přezkoumání vyloučeny úkony správního orgánu, které nejsou rozhodnutími.   9. Na základě uvedeného soud uvážil o podané žalobě takto:   10. Žalobou proti rozhodnutí správního orgánu se lze ve smyslu ust. § 65 odst. 1 s. ř. s. domáhat přezkoumání úkonů správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují subjektivní veřejná práva a povinnosti. Pro tyto úkony zavádí s. ř. s. v uvedeném ustanovení legislativní zkratku rozhodnutí. Zároveň s. ř. s. v ust. § 70 vylučuje ze soudního přezkumu ty úkony správního orgánu, které nejsou rozhodnutí, tzn. ty úkony, který nejsou způsobilé přivodit následky předpokládané v ust. § 65 odst. 1 s. ř. s. Žaloba proti takovému úkonu je pak podle ust. § 68 písm. e) s. ř. s. nepřípustná.    11. Soud proto posuzoval, zda žalobou napadené rozhodnutí je rozhodnutím, jímž se mění, zakládají, ruší či závazně určují práva a povinnosti žalobce podle ust. 65 odst. l s. ř. s., nebo zda jde o úkon správního orgánu, který tyto definiční znaky nesplňuje a na který proto dopadá výluka dle ust. § 70  s. ř. s.   12. Při těchto úvahách soud vyšel z rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 8. 2011, č.j. 2 As 75/2009-113, (dostupné, jako i další citovaná rozhodnutí, na www.nssoud.cz), ve kterém tento soud konstatoval, že „Závazná stanoviska vydaná dle § 149 správního řádu z roku 2004 nejsou rozhodnutími ve smyslu § 67 správního řádu ani § 65 s. ř. s., jelikož sama o sobě nezakládají, nemění, neruší nebo závazně neurčují práva nebo povinnosti. Zákonodárce ve shodě se sjednocujícím rozhodnutím zavedením § 149 správního řádu upřednostnil zásadu ekonomie řízení. Soudní přezkum je v souladu s čl. 36 odst. 2 Listiny umožněn až v rámci konečného rozhodnutí dle § 75 odst. 2 s. ř. s. Na toto nemá vliv ani skutečnost, zda žádost o vydání závazného stanoviska byla podána subjektem před zahájením hlavního řízení nebo v jeho průběhu či že žádné hlavní (typicky územní) řízení nemusí v případě vydání negativního závazného stanoviska již následovat, neboť ho příslušný subjekt nezahájí“. Na základě tohoto rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu dospěl zdejší soud k závěru, že v projednávaném případě je závazné stanovisko vyloučeno ze soudního přezkumu.   13. Podle § 14 odst. 2 zákona č. 20/1987, o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní památkové péči“), vlastník (správce, uživatel) nemovitosti, která není kulturní památkou, ale je v památkové rezervaci, v památkové zóně, v ochranném pásmu nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace nebo památkové zóny, je povinen k zamýšlené stavbě, změně stavby, terénní úpravě, umístění nebo odstranění zařízení, umístění nebo odstranění reklamního nebo informačního poutače, pokud nejde o zařízení podle stavebního zákona, odstranění stavby, úpravě dřevin nebo udržovací práci na této nemovitosti si předem vyžádat rozhodnutí nebo závazné stanovisko obecního úřadu obce s rozšířenou působností, není-li tato jeho povinnost na základě tohoto zákona vyloučena (§ 6a a 17).   14. Z ust. § 14 odst. 2 zákona o státní památkové péči tak jednoznačně vyplývá, že předmětné stanovisko je pouhým podkladem pro vydání konečného rozhodnutí, kterým v nyní projednávané věci bude územní rozhodnutí o umístění předmětného stavebního záměru. Žalovaným vydané závazné stanovisko samo o sobě není způsobilé založit práva nebo povinnosti žalobce. Do jeho povinností je způsobilé zasáhnout až konečné rozhodnutí ve věci samé, o čemž byl ostatně žalobce poučen i v napadeném závazném stanovisku, ve kterém je výslovně uvedeno, že „závazné stanovisko slouží jako podklad pro rozhodnutí stavebního úřadu. V rámci odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu může být napadena i věcná správnost tohoto závazného stanoviska.“   15. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žalobou napadené závazné stanovisko není rozhodnutím ve smyslu výše citovaného ust. § 65 odst. 1 s. ř. s., neboť není úkonem správního orgánu, jímž by se zakládala, měnila, rušila nebo závazně určovala práva nebo povinnosti žalobce, a vzhledem k této skutečnosti je z přezkoumání soudem ve správním soudnictví vyloučeno.   16. Soud proto uzavírá, že žaloba není přípustná, a proto jí podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 70 písm. a) a § 68 písm. e) s. ř. s. jako nepřípustnou odmítl.   17. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3 věta prvá s. ř. s. Byla-li žaloba odmítnuta, žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů. 18. Soud pro úplnost uvádí, že nevyzýval žalobce k zaplacení soudního poplatku z podané žaloby; přičemž vycházel z ust. § 6a odst. 4 a § 10 odst. 3 věta třetí zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle nichž se poplatek za návrh na zahájení řízení nevybírá, jestliže jej soud před prvním jednáním odmítne, a pokud žalobce poplatek zaplatí, soud jej v těchto případech vrátí z účtu soudu.   Poučení:   Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.   Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.   Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.   V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.   Praha 1. prosince 2025 Mgr. Marek Bedřich v. r.   předseda senátu       Shodu s prvopisem potvrzuje H. P.