ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Blanky Chlostové a soudců JUDr. Zuzany Hanákové, LL.M. a JUDr. Michala Holuba a ve věci žalobce: I. T., narozený xxx bytem S., Praha, st. příslušnost Maďarská republika zastoupený advokátem M. K. sídlem D., Praha proti žalovanému: A. K., narozený xxx bytem B., Praha, st. příslušnost Ukrajinská republika zastoupený advokátem D. R. sídlem O., Praha o 144 800 Kč s příslušenstvím a 25 000 EUR s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. února 2025, č. j. 46 C 75/2024-284 takto: I. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku I mění jen tak, že žaloba se co do úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 144 800 Kč za dobu od 24. 2. 2024 do 4. 4. 2024 a z částky 25 000 EUR za dobu od 16. 3. 2024 do 25. 4. 2024 zamítá, jinak se v tomto výroku potvrzuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů 252 625 Kč k rukám zástupce žalobce M. K., advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku. Odůvodnění: 1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 144 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 144 800 Kč od 24. 2. 2024 do zaplacení a 25 000 EUR s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 25 000 EUR od 16. 3. 2024 do zaplacení (výrok I). Zároveň uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 228 965 Kč (výrok II). 2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě na částku 144 800 Kč s příslušenstvím a žalobě na částku 25 000 EUR s příslušenstvím spojených ke společnému projednání, když žalobce tvrdil jednak že dne 25. 2. 2021 žalovanému zapůjčil částku 144 800 Kč na základě ústní dohody převodem na účet žalovaného č. xxx prostřednictvím svojí přítelkyně O. M. Žalovaný měl půjčku vrátit do jednoho měsíce, což ani přes předžalobní výzvu zaslanou dne 18. 2. 2024 s tím, aby částku vrátil do dne 23. 2. 2024, neučinil. Částku 25 000 EUR měl žalobce zapůjčit žalovanému prostřednictvím svých přátel, a to M. K., který dne 17. 3. 2021 zaslal na účet žalovaného č. xxx částku 10 000 EUR, a B. M., který vložil na účet žalovaného dne 17. 3. 2021 částku 14 850 EUR a dne 18. 3. 2021 částku 150 EUR. Žalovaný se zavázal i tuto zápůjčku vrátit do jednoho měsíce, což ani po zaslání předžalobní výzvy ze dne 11. 3. 2024 k zaplacení uvedené částky do 15. 3. 2024 neučinil 3. Žalovaný se žalobami nesouhlasil s odůvodněním, že žalobce mu nikdy žádné finanční prostředky nezapůjčil. Platby, které byly předmětem žalob, představovaly vratky finančních prostředků, které žalobci dříve poskytl on sám, a to buď v hotovosti, nebo bankovním převodem. V průběhu zimy a jara roku 2021 žalobci totiž v rámci obchodní spolupráce účastníků opakovaně poskytoval finanční prostředky za účelem realizace podnikatelských záměrů, přičemž žalobce měl za tyto prostředky nakupovat nedostatkové zboží a následně jej prodávat a zisk měl být rozdělen mezi účastníky. Konkrétně dne 4. 2. 2021 poskytl žalobci 160 000 Kč, z nichž žalobce dne 24. 2. 2021 vrátil 144 800 Kč, a téhož dne mu poskytl dalších 250 000 Kč. Celkem měl žalovaný žalobci poskytnout částku 1 455 800 Kč a 51 060 EUR, přičemž žalobce mu měl vrátit pouze 832 250 Kč a 43 587 EUR. Z těchto údajů žalovaný dovozoval, že žalobce mu stále dluží nejméně 623 550 Kč a 7 473 EUR. Na základě těchto závazků vystavil žalovaný žalobci tři směnky na částky 30 000 EUR, 1 673 398 Kč a 73 200 EUR se splatností v červenci a srpnu 2021, které žalobce neuhradil. 4. Žalobce k tvrzením žalovaného uvedl, že v rámci obchodní činnosti žalobce od žalovaného obdržel 1 455 800 Kč a vrátil mu celkem 1 127 050 Kč, když rozdíl oproti tvrzení žalovaného činí 294 800 Kč. Dále žalovanému zaslal 68 947 EUR, zatímco od něj obdržel 52 720 EUR, žalovaný mu tak dluží nejméně 16 227 EUR. Po přepočtu a započtení zůstatků v Kč žalobce dovozoval, že mu žalovaný dluží 93 152 Kč. Tato bilance odpovídala zmíněné obchodní spolupráci, kdy za poskytnuté prostředky obstarával žalovanému nedostatkové zboží, které mu ihned po nákupu předával. Žalovaný je jednatelem I., s. r. o., která v roce 2021 dosáhla tržeb 43 700 000 Kč. Směnky a uznání dluhu označil za absolutně neplatná právní jednání, které podepsal, když žalovaný zneužil jeho důvěry a nepříznivého zdravotního stavu. Tvrzení, že by mu žalovaný zapůjčil 1 700 000 Kč a 73 000 EUR, jak bylo uvedeno ve směnkách, je tak nepravdivé. Poukázal také na výhrůžky a fyzické napadení ze strany žalovaného. Žalované částky se však nijak netýkaly obchodní činnosti účastníků a jednalo se o samostatné zápůjčky žalovanému. 5. Soud I. stupně vyšel ze zjištěného skutkového stavu, že dne 17. 3. 2021 byla na účet žalovaného č. xxx zaslána M. K. částka 10 000 EUR a dne 17. 3. 2021 vložil B. M. na stejný účet žalovaného částku 14 850 EUR a dne 18. 3. 2021 částku 150 EUR. Dne 17. 3. 2021 zaslal žalobce na účet žalovaného č. xxx třikrát 10 000 EUR. V období od 10. 2. 2021 do 12. 4. 2021 žalobce zaslal na účet žalovaného celkem 52 720 EUR a žalovaný mu zaslal ve stejném období částku 43 947 EUR. O. M. zaslala na účet žalovaného č. xxx dne 25. 2. 2021 částky 128 000 Kč a 16 800 Kč. V období od 4. 2. 2021 do 18. 5. 2021 zaslal žalovaný z účtu č. xxx na účet žalobce č. xxx celkem 1 455 800 Kč a žalobce žalovanému celkem 982 250 Kč. Dne 10. 2. 2021 zaslal žalovaný žalobci 9 700 EUR, dne 11. 2. 2021 částku 1 500 EUR, dne 3. 3. 2021 zaslal žalobce žalovanému 4 950 EUR a dne 10. 3. 2021 částku 3 457 EUR. Dne 12. 3. 2021 zaslal žalovaný žalobci 10 690 EUR, dne 30. 3. 2021 částku 830 EUR. Dne 8. 4. 2021 zaslal žalobce žalovanému 540 EUR a dne 12. 4. 2021 zaslal žalovaný žalobci 30 000 EUR. 6. Žalobce podepsal ve prospěch žalovaného tři směnky vlastní bez protestu, a to dne 19. 5. 2021 na částku 1 673 398 Kč, která měla být zaplacena 23. 8. 2021 a na částku 73 210 kč, která měla být zaplacena do stejného dne a dne 12. 4. 2021 na částku 30 000 EUR, která měla být zaplacena do 12. 7. 2021. Zároveň žalobce podepsal ve prospěch žalovaného tři uznání dluhu, a to dne 19. 5. 2021 na částku 1 673 398 Kč, která měla být zaplacena do 23. 8. 2021 a na částku 73 210 Kč, která měla být zaplacena do stejného dne a dne 12. 4. 2021 na částku 30 000 EUR, která měla být zaplacena do 12. 7. 2021. Dne 4. 5. 2022 byl ve věci o zaplacení 30 000 EUR Městským soudem v Praze vydán rozsudek č. j. 37 Cm 111/2021-46, jímž bylo rozhodnuto, že směnečný platební rozkaz vydaný Městským soudem v Praze dne 20. 10. 2021, č. j. 37 Cm 111/2021-14 se ponechává v platnosti. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 1. 2024 byl rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2022 zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. 7. Žalovaný je jediným společníkem a jednatelem I., s. r. o., IČO xxx, která měla k uvedenému dni tržby za prodej zboží 43 704 000 Kč. 8. Žalovaný si při obchodní spolupráci se žalobcem vedl tabulku, do níž si zapisoval název projektu, kolik a kdy bylo vydáno peněz, kolik bylo žalobcem vráceno do pokladny, ke každému řádku byla uvedena poznámka související s danou transakcí, týkající se toho, za kolik bylo zboží (především elektronika, starožitnosti a mince) prodáno, jaký byl výdělek, kolik si žalobce vzal, kolik přinesl, nebo odevzdal, o jaký projekt se jednalo, jaký byl termín projektu, jaká další osoba co měla v dané věci učinit, za kolik se mělo zboží prodávat a do kdy bylo třeba prodej uskutečnit apod. 9. V řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 7 C 259/2021 mezi žalobkyní I., s. r. o. a žalovanou D., s. r. o. učinila žalobkyně dne 21. 11. 2021 vyjádření k tvrzení (žalované) D., s.r.o., že k rukám jednatele žalobkyně byla poukázána dne 25. 2. 2021 částka 128 000 Kč a částka 16 800 Kč a že byly provedeny na účet jednatele žalobkyně A. K. (tj. v tomto řízení žalovaný) z účtu třetí osoby – O. M. – manželky Y. T. (tj. v tomto řízení žalobce). Tyto platby neměli žádnou souvislost s předmětnou žalobou a představovaly částečné plnění Y. T. A. K. ze smlouvy o zápůjčce. 10. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení částky 144 800 Kč předžalobní výzvou ze dne 19. 2. 2024 do 23. 2. 2024 a předžalobní výzvou ze dne 11. 3. 2024 k zaplacení částky 25 000 EUR do 15. 3. 2024. 11. Soud I. stupně rovněž vyslechl řadu svědků, jejichž výpovědi zhodnotil tak, že svědek P. A. potvrdil, že mezi účastníky byl obchodní vztah. Žalovaný si koupil byt v Praze, vlastní automobil, užívá byt ve Španělsku a půjčovat si nepotřeboval. Žalovaný ho požádal, aby u něj žalobce podepsal směnku, kterou by pak žalovanému předal, což žalobce učinil. Svědek B. M. taxikář žalobce, pro něj vozil různé zboží, např. IPhony. Potvrdil, že mezi účastníky probíhala obchodní spolupráce, když jednou vezl žalobce slyšel, že žalobce telefonoval se žalovaným a po ukončení hovoru říkal, že žalovanému sežene peníze, které ale aktuálně neměl k dispozici, proto volal někomu dalšímu, komu říkal, že potřebuje sehnat peníze pro obchodního partnera. Svědek následně sám zapůjčil žalobci peníze pro žalovaného, a to na dvakrát 15 000 EUR, pro které jeli k němu domů a zpět do centra, aby je vložili do banky, kam sám šel a peníze tam vložil na účet. Jednou přišel žalobce zbitý z restaurace a od toho okamžiku měl svědek obavy o navrácení peněz. Svědek P. P. pracoval pro žalovaného v I., s. r. o. jako administrativní pracovník, seznámil ho se žalobcem jako s někým, kdo má přístup k levné elektronice. Mezi účastníky probíhal obchodní vztah spočívající v tom, že žalobce levně nakupoval elektroniku např. zn. Apple, PlayStation, Rolex a žalovaný je prodával za tržní cenu. Za tímto účelem žalobce žalovanému předával peníze, někdy i žalobce přinesl žalovanému nějaké peníze. Původně bezproblémové vztahy se ale pokazily, když žalovaný nabyl dojmu, že žalobce si peníze spíše jen bere, aniž by je vracel. Spolupráce proto skončila a žalobce ve vztahu ke stávajícím dluhům vůči žalovanému podepsal žalovanému směnky. Žalovaný je z Kyjeva, ale má firmy v Německu i v Bratislavě a byt ve Španělsku. Svědkyně O. M., družka žalobce uvedla, že ze žalovaného má strach, neboť napadl žalobce a ona sama málem uhořela v jejich bytě. Zaslala na žádost žalobce na jím označený účet částku 144 800 Kč s tím, že se jedná o půjčku žalovanému, žalobce jí pak peníze vrátil v hotovosti. Svědek M. K. uvedl, že žalobce si od něj asi 5x půjčoval peníze, požádal ho také o půjčku 10 000 EUR, dal mu číslo účtu žalovaného, na které je měl zaslat. Žalobce mu peníze vždy vrátil, stejně jako v tomto případě. Žalobce v účastnickém výslechu uvedl, že žalovaný ho občas žádal, aby mu půjčil peníze na soukromé účely, tyto zápůjčky však nijak nesouvisely s jejich obchodních činností. Částku 144 800 Kč zaslanou v eurech mu pro tyto účely poskytla jeho družka. Poslal ji na účet žalovaného a ten věděl, že jde o peníze od žalovaného, stejně to proběhlo se zápůjčkou 60 000 EUR. Žalovaný mu zavolal, že potřebuje půjčit tuto částku. Žalobce neměl tolik peněz k dispozici, proto požádal přátele M. K. a B. M., aby poslali na účet žalovaného zbývající částku. Žalovaný věděl, že se jedná o peníze od žalobce a peníze jim pak vrátil žalobce. Částky měly být vráceny do dvou až tří týdnů. Mezi účastníky jinak probíhala obchodní spolupráce a žalovaný zasílal žalobci peníze na nákup zboží. Převody peněz na účtu žalovaného č. xxx a č. xxx zobrazovaly vzájemnou platební bilanci v rámci obchodní činnosti účastníků. 12. Dále vyšel z toho, že žalovaný v účastnickém výslechu potvrdil, že mezi nimi probíhala obchodní spolupráce a že mu poskytoval peníze na nákup zboží (mobily, PlayStationy, hodinky), které žalovaný prodával s tím, že se měli dělit o tisk. Zjistil však, že ho žalobce podvádí a obírá o peníze, které chtěl investovat do dalších obchodů. Platby 144 800 Kč a 50 000 EUR byly spojeny právě s touto obchodní činností, první částku žalobce získal prodejem mobilů Samsung a bylo domluveno, že žalobce ji zašle žalovanému přes přítelkyni O. M., když mu žalobce takto vrátil 144 800 Kč, poslal žalovaný žalobci 250 000 Kč na další obchodní činnost a platby proto nebylo možné započíst. Evidenci o obchodní činnosti zaznamenával do tabulky. Žalobci však půjčoval i na soukromé účely. Postupně došlo ke zhoršení vztahů. Jeho finanční situace je dobrá, žalobce o žádnou půjčku nežádal, naopak sám mu půjčil na osobní potřeby částku 30 000 EUR a 12. 4. 2021 mu zaslal dalších 30 000 EUR na podnikání. Vložení částky 15 000 EUR a 10 000 EUR B. M. a M. K. na svůj účet vnímal jako vrácení peněz, které zapůjčil žalobci. 13. Zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o.z.“, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná s tím, že z dokazování jednoznačně vyplynulo, že došlo k převodu předmětných částek ve prospěch žalovaného, stejně jako rozsáhlá obchodní spolupráce účastníků, potvrzená i svědky P. a A. spočívající v tom, že žalobce zasílal žalovanému finanční prostředky na nákup elektroniky, hodinek, které žalobce prodával a zisk z prodeje přinášel žalovanému. Platby ve výši 144 800 Kč a 25 000 EUR však neměly žádnou souvislost s touto obchodní činností, jednalo se o osobní zápůjčky ve prospěch žalovaného. Částku 25 000 EUR poskytl žalobce žalovanému prostřednictvím přátel B. M. a M. K. (jejich výpovědi hodnotil soud I. stupně jako věrohodné – viz odst. 26 až 29 napadeného rozsudku) a korespondující s výpisy z účtů, pokladními doklady a účastnickou výpovědí žalobce. Rovněž výpověď O. M. ve vztahu k částce 144 800 Kč hodnotil za věrohodnou a korespondující s ostatními listinnými důkazy a s vyjádřením I., s. r. o. v paralelním soudním řízení. Soud I. stupně také poukázal na to, že ostatní platby šly vždy přímo z účtu žalobce na účet žalovaného nebo naopak. Žalobce pak nenavrhl žádné uspokojivé důkazy prokazující, že by částky 144 800 Kč a 25 000 EUR byly platbami v rámci obchodní činnosti účastníků. Soud proto žalobě jako důvodné vyhověl s tím, že žalované částky představovaly zápůjčky žalovanému ve smyslu ust. § 2390 o. z., a to včetně nároku na zaplacení úroku z prodlení, který žalobci vznikl podle ust. § 1970 o. z., s tím, že splatnost obou částek vyplynula z předžalobních výzev. 14. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a tyto přiznal ve věci plně úspěšnému žalobci, a to za zaplacené soudní poplatky a za právní zastoupení advokátem. 15. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, ve kterém namítal, že nebylo prokázáno uzavření smluv o zápůjčce. Svědek M. K. měl zaslat žalovanému v roce 2021 na účet 10 000 EUR, v uvedené době však žalovaného ještě ani neznal, svědek ale nepotvrdil existenci zápůjčky žalobce žalovanému. Stejně tak svědek B. M., který je taxikářem žalobce, pouze potvrdil, že zaslal na účet žalovaného částku 15 000 EUR, nevěděl však, jaký byl skutečný účel této platby, když měl podle svědka žalobce v této souvislosti telefonovat s jinou osobou a přitom uvádět, že žalovaný je v nesnázích a že pro něj shání peníze, jednalo se s ohledám na ostatní důkazy o účelovém chování žalobce. K prokázání existence smlouvy o zápůjčce nepostačuje jen potvrzení o platbě a výpověď osoby závislé na žalobci. Svědkyně O. M. pak žije se žalobcem zhruba 10 let a hospodaří s ním, ví o konfliktu mezi účastníky. Informaci, že částka 144 000 Kč, která měla být zápůjčkou pro žalovaného dostala pouze od žalobce, její výpověď je tak nevěrohodná. Navíc zatajila, že se žalobcem uzavřela manželství a že žalobce je otcem její dcery. Žalovaný dále namítal, že soud I. stupně nesprávně vyhodnotil obsah vyjádření I., s. r. o v jiném soudním řízení vedeném proti D., s. r. o. jako důkaz ve prospěch žalobce, přestože se jednalo o důkaz ve prospěch žalovaného. Pokud v něm bylo uvedeno „částečné plnění Y. T. (tj. žalobce v tomto řízení) A. K.“ (tj. žalovanému v tomto řízení), není z tohoto vyjádření zřejmý směr plnění, ani kdo je dlužník a kdo věřitel. V této souvislosti poukazoval žalovaný také na další vyjádření žalovaného v uvedeném řízení, v němž žalovaný také uváděl, že všechny platby žalobce včetně plateb ze dne 17. 3. 2021 ve výši 10 000 EUR a ve výši 14 850 EUR a ze dne 18. 3. 2021 ve výši 150 EUR byly vratkami zápůjček žalovaného žalobci na podnikatelskou činnost Podle žalovaného soud I. stupně také dostatečně nepřihlédl ke svědecké výpovědi P. P., který podrobně pospal, že žalovaný půjčoval žalobci na podnikatelské záměry a že žalobce dlužil žalovanému v této souvislosti peníze, stejně tak svědek P. A. popsal v uvedené souvislosti okolnosti vystavení směnek, na než žalovaný žalobci dosud ničeho nezaplatil. Žalovaný dále zdůraznil, že žalovaný založil svůj nárok na platbách ze dne 25. 2. 2021 ve výši 128 000 Kč a 16 800 kč a ze dne 17. 3. 2021 ve výši 10 000 EUR, 14 850 EUR a 150 EUR, ale nepřihlédl k tomu, že z bankovních výpisů vyplynulo, že v období od 4. 2. 2021 do 24. 2. 2021 zaslal žalovaný žalobci 1 130 800 kč a do 24. 2. 2024 vrátil žalobce žalovanému jen 222 000 Kč, tj. ke dni 25. 2. 2021 dlužil žalobce žalovanému 908 800 Kč. Navíc v den, kdy mělo dojít k zápůjčce 144 800 Kč, tj. dne 25. 2. 2021 zaslal žalovaný žalobci na účet částku 250 000 Kč. V období od 26. 2. 2021 do 17. 3. 2021 vrátil žalobce žalovanému 458 150 Kč a částky 4 950 EUR a 3 457 EUR a žalovaný zaslal žalobci 300 000 kč a 10 690 EUR. Žalobce tak dlužil žalovanému 605 850 Kč a 2 283 EUR, platby ve výši 144 800 Kč a 25 000 EUR tak nemohly být zápůjčkami, ale splacením dluhů žalobce žalovanému. I kdyby se však jednalo o zápůjčky, jak tvrdí žalobce, měl soud I. stupně přihlédnout k tomu, že žalobce je dosud nevypověděl ve smyslu ust. 2393 odst. 1 o. z. s šestitýdenní výpovědní lhůtou. Předžalobní výzvy, jako výpovědi hodnotit nelze, jednalo se pouze o procesní úkony podle § 142a o. s. ř. a procesní úkony nemohou výpověď nahradit. I kdyby však soud považoval předžalobní výzvy za výpovědi zápůjček, jednalo by se ze strany žalobce o zneužití práva. Email o platbě ve výši 144 800 kč ze dne 25. 2. 2021 došel zástupci žalovaného dne 19. 2. 2024, vrácení uvedené částky by tak žalobce mohl požadovat s ohledem na šestitýdenní lhůtu až dne 1. 3. 2024, žaloba však byla podána předčasně dne 25. 2. 2024 v poslední den běhu promlčecí lhůty. Email o platbě 25 000 EUR ze dne 17. 3. 2021 došel právnímu zástupci žalovaného dne 11. 3. 2021, žalobce tak měl právo požadovat vrácení zápůjčky až dne 22. 4. 2024, žalobu však podal předčasně, a to dva dny před uplynutím promlčecí lhůty již dne 15. 3. 2024. Tím, že žalobce podal žalobu předčasně, zbavil žalovaného možnosti namítat promlčení závazku. Podáním žalob bez splnění zákonných podmínek, tak žalobce porušil zásadu poctivosti v právním styku ve smyslu ust. § 6 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že by žalobu zamítl a žalobci uložil zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení. K odvolání pak žalovaný navíc připojil usnesení o odložení věci ze dne 14. 8. 2023, č. j. KRPA-175571/TČ-2022 týkající se údajného donucení žalobce k podpisu směnek, neuvedl však, jaké skutečnosti mají být tímto důkazem prokázány, ani zda jej navrhuje k důkazu. 16. Žalobce k odvolání žalovaného uvedl, že napadený rozsudek soudu I. stupně, zejména jeho hodnocení důkazů považuje za zcela správné. Usnesení o odložení věci označil za důkaz předložený po koncentraci řízení. Poukázal také na vyjádření žalovaného z 14. 5. 2025 vůči NCOZ, týkající se požadavku žalovaného na fyzickou likvidaci žalobce a na skutečnost, že svědek A., nepopsal dostatečně okolnosti vystavení směnky na 30 000 EUR, na výslech žalovaného ve směnečném řízení vedeném Městským soudem v Praze pod sp zn. 37 Cm 111/2021 ve vztahu k vystavení směnek konaný dne 28. 2. 2025 a protokol o jednání v uvedené věci ze dne 10. 6. 2025, z něhož měla vyplývat nevěrohodnost výpovědi žalovaného. Zároveň zdůraznil, že z bankovních výpisů plyne, že žalovaný neměl dostatek financích prostředků na účtu, což koresponduje s výpověďmi svědků M. a K. o tom, že žalovaný potřeboval půjčit finanční prostředky. K argumentu žalovaného ohledně absence výpovědí smluv o zápůjčce poukázal na svoje tvrzení, že k vrácení zápůjček mělo podle ústní dohody dojít do jednoho měsíce od jejich poskytnutí, ust. § 2393 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku pouze případně odsouvá splatnost zápůjček o 6 týdnů. Závěrem navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a uložil žalovanému zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení. 17. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je jen částečně důvodné. 18. Soud I. stupně správně (byť to výslovně v odůvodnění napadeného rozhodnutí neuvedl) dovodil s ohledem na stání příslušnost účastníků (žalobce má maďarskou státní příslušnost a žalovaný ukrajinskou státní příslušnost), že k projednání věci je dána příslušnost českých soudů, která vyplývá z čl. 4 odst. 1 a 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Zároveň (jak nepřímo z rozhodnutí vyplývá) správně dovodil, že věc je třeba posoudit podle českého práva, jak plyne z čl. 4 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). 19. Na základě provedených důkazů pak soud I. stupně dostatečně podrobně popsal zjištěný skutkový stav. 20. Odvolací soud dle ust. § 213 odst. 2 o. s. ř. pouze zopakoval dokazování předžalobní výzvou na částku 144 800 kč ze dne 19. 2. 2024, z níž zjistil, že zástupce žalobce vyzval žalovaného k zaplacení částky 144 800 Kč, kterou mu poskytl dne 25. 2. 2021 bezhotovostním převodem na účet do 23. 2. 2024 a emailem zástupce žalovaného ze dne 22. 2. 2024, z něhož zjistil, že zástupce žalovaného sdělil zástupci žalobce, že předžalobní výzvu ponechává bez odezvy. Zároveň odvolací soud zopakoval dokazování předžalobní výzvou na částku 25 000 EUR ze dne 11. 3. 2024 adresovanou zástupci žalovaného, z níž zjistil, že zástupce žalobce vyzval žalované k vrácení uvedené částky, kterou mu poskytl dvěma bezhotovostními platbami na účet dne 17. 3. 2021 ve výši 10 000 EUR a ve výši 14 850 EUR a jednou bezhotovostní platbou dne 18. 3. 2021 ve výši 150 EUR, a to do 15. 3. 2024. 21. Dle ust. § 2390 o. z přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 22. Dle ust. § 2393 odst. 1 o. z. neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů. 23. Podle komentářové literatury k ust. § 2393 odst. 1 o. z.: „Ze zákona je výpovědní doba šest týdnů. Smluvní strany si mohou dohodnout i jinou délku výpovědní doby nebo i výpověď bez výpovědní doby. Běh výpovědní doby začíná běžet den poté, kdy výpověď dojde druhé smluvní straně, resp. se dostane do sféry dispozice druhé smluvní strany (NS 28 Cdo 2700/2007) . . . Vydlužitel je povinen vrátit předmět zápůjčky v den následující po zániku závazku, tj. po uplynutí výpovědní doby, nebo den následující po doručení výpovědi, je-li výpovědní doba ve smlouvě vyloučena. (viz komentář k ust. § 2393 o. z. Švestka Jiří, Jan Dvořák, Josef fiala aj. Občanský zákoník: Komentář, Svazek V, (§ 1721-2520) [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2025-7-28]. ASPI_ID KO89_e2012CZ. Dostupné v Systému ASPI. ISSN: 2336-517X.) 24. Dle ust. § 605 odst. 2 o. z. konec lhůty nebo doby určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá skutečnost, od níž se lhůta nebo doba počítá. Není-li takový den v posledním měsíci, připadne konec lhůty nebo doby na poslední den měsíce. 25. Dle ust. § 573 o. z má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. 26. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalovaného, že nebylo prokázáno uzavření smluv o zápůjčkách. Odvolací soud považuje závěr soudu I. stupně o prokázání uzavření smluv o zápůjčce za zcela správný. Soud I. stupně zcela v souladu s ust. § 132 o. s. ř. hodnotil provedené důkazy v jejich vzájemné souvislosti poté, co zhodnotil každý důkaz jednotlivě. Jeho postup při hodnocení jednotlivých důkazů, zejména svědeckých výpovědí, je zcela srozumitelný a vyplývají z něj jednotlivá skutková zjištění. Odvolací soud se tak plně ztotožňuje s posouzením skutkového stavu soudem I. stupně, když soud I. stupně provedl velmi obsáhlé dokazování. Soud I. stupně správně vycházel ze svědeckých výpovědí svědků B. M., M. K. a O. M., že peníze poukázali ve prospěch žalovaného na žádost žalobce. Správně také upozornil na to, že výpověď O. M. plně korespondovala s vyjádřením společnosti žalovaného, tj. společnosti I., s. r. o. v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 7 C 259/2021 mezi žalobkyní I., s.r.o. a žalovanou D., s.r.o., ve kterém I., s .r. o. učinila vyjádření ze dne 21. 11. 2021 s odkazem na tvrzení (žalované) D., s.r.o., že k rukám jednatele žalobkyně byla poukázána dne 25. 2. 2021 částka 128 000 Kč a dále téhož dne částka 16 800 Kč a že platby byly provedeny na účet jednatele žalobkyně A. K. (tj. žalovaného v tomto řízení) z účtu třetí osoby – O. M. – manželky Y. T. (tj. žalobce v tomto řízení), nemají žádnou souvislost s předmětnou žalobou, a představují částečné plnění Y. T. (tj. žalobce v tomto řízení) A. K. (tj. žalovanému v tomto řízení) ze smlouvy o zápůjčce. Ve vztahu k těmto skutečnostem soud I. stupně učinil pečlivé, logické a řádné zhodnocení všech svědeckých výpovědi v kontextu s vyjádřením I., s. r. o. a se všemi ostatními listinnými důkazy a odvolací soud na ně proto pro stručnost odkazuje. 27. Žalovaný rovněž argumentoval, že nikdy nedošlo k výpovědi smluv o zápůjčce. Za výpovědi uvedených smluv však lze podle odvolacího soudu nepochybně považovat jednak předžalobní výzvu ze dne 19. 2. 2024, jíž zástupce žalobce vyzval zástupce žalovaného k vrácení částky 144 800 Kč do 23. 2. 2024 a která se do sféry dispozice žalovaného dostala nejpozději dne 22. 2. 2024 (viz email zástupce žalovaného ze dne 22. 2. 2024) a předžalobní výzvu ze dne 11. 3. 2024, jíž vyzval zástupce žalobce žalovaného k vrácení částky 25 000 EUR do 15. 3. 2024. Byť se jednalo i o procesní úkon ve smyslu ust. § 142a o. s. ř., jak namítal žalovaný v odvolání, znamenaly tyto úkony současně i hmotněprávní výzvu plnění, která, z logiky věci, znamená jednoznačně i výpověď smlouvy o zápůjčce ve smyslu ust. § 2393 odst. 1 o. z. Těžko se lze domnívat, že věřitel, který vyzývá dlužníka k vrácení zapůjčené částky předžalobní výzvou, zároveň považuje dotčený právní vztah za nadále existující, protože listinu formálně neoznačí jako „výpověď. 28. V řízení nicméně nebylo prokázáno, že mezi účastníky bylo sjednáno, že půjčky mají být vráceny do 1 měsíce, jak tvrdil žalobce v žalobě. V uvedené souvislosti byl proto žalobce odvolacím soudem poučen ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., aby označil důkazy k prokázání tvrzení, že obě zápůjčky byly splatné do jednoho měsíce od jejich poskytnutí. Zároveň mu bylo dáno poučení, že nesplnění uvedených procesních povinností bude mít za následek nepříznivé rozhodnutí ve věci ve vztahu k úrokům z prodlení z jednotlivých půjček za dobu šesti týdnů od okamžiku, kdy se předžalobní výzvy dostaly do sféry dispozice žalovaného. 29. K prokázání uvedených tvrzení odkázal žalobce na svoji výpověď a na skutečnost, že z dokazování před soudem I. stupně vyplynulo, že žalovaný vracel žalobci dne 12. 4. 2021 30 000 EUR, z čehož vyplývá, že plnil část zápůjčky v Eurech. 30. K tomu odvolací soud uvádí, že z výpovědi žalobce v kontextu s ostatními důkazy provedenými soudem I. stupně splatnost zápůjčky ve výší 144 800 Kč poskytnuté dne 25. 2. 2021 a zápůjčky ve výši 25 000 EUR poskytnuté dne 17. 3. 2021 a dne 18. 3. 2021 nebyl zjištěna a nevyplývá ani ze samotné izolované skutečnosti, že žalovaný měl vracet žalobci dne 12. 4. 2021 částku 30 000 EUR. 31. V řízení však bylo prokázáno, že předžalobní výzva ze dne 19. 2. 2024 na částku 144 800 Kč se dostala do sféry dispozice zástupce žalovaného dne 22. 2. 2024. Vzhledem ke skutečnosti, že nebyla prokázána splatnost zápůjček ve lhůtě jednoho měsíce od jejich poskytnutí, bylo na místě ve vztahu ke splatnosti zápůjček vycházet z ust. § 2393 odst. 1 o. z. a dovodit, že splatnost zápůjček byla závislá na vypovězení smlouvy a že výpovědní doba činila šest týdnů. K výpovědi smlouvy o zápůjčce částky 144 800 Kč poskytnuté žalovanému dne 25. 2. 2021 tak došlo předžalobní výzvou ze dne 19. 2. 2024, která se dostala do sféry dispozice žalovaného 22. 2. 2024, šestitýdenní výpovědní doba tak uplynula dne 4. 4. 2024. 32. Nárok na úroky z prodlení z částky 144 800 Kč dle ust. § 1970 o. z. tak žalobci vznikl až ode od 5. 4. 2024, nikoliv již od 24. 2. 2024 jako požadoval žalobce a jak žalobě vyhověl soud I. stupně. 33. Zároveň bylo v řízení prokázáno, že k zaplacení částky 25 000 EUR vyzval zástupce žalobce žalovaného předžalobní výzvou ze dne 11. 3. 2024. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce neoznačil konkrétní důkaz k prokázání tvrzení, kdy se uvedená předžalobní výzvy dostala do sféry dispozice žalovaného, uvedená skutečnost však byla mezi účastníky řízení nesporná, vycházel odvolací soud v uvedené souvislosti za účelem stanovení splatnosti částky 25 000 EUR z domněnky doby dojití ve smyslu ust. § 573 o. z. Vzhledem ke skutečnosti, že předžalobní výzva byla odeslána dne 11. 3. 2024, má se za to, že byla žalovanému doručena dne 14. 3. 2024, šestitýdenní výpovědní lhůta ve smyslu ust. § 2391 odst. 1 o. z. tak uplynula dne 25. 4. 2024, úroky z prodlení podle ust. § 1970 o. z. tak žalobci náleží až od 26. 4. 2024 a nikoliv již od 16. 3. 2024, jak požadoval žalobce a jak je přiznal soud I. stupně. 34. Je sice pravdou, že ke dni podání původně samostatné žaloby na částku 144 800 Kč, tj, ke dni 26. 2. 2024, ještě plynula výpovědní doba až do 4. 4. 2024 a u původně samostatné žaloby na částku 25 000 EUR podané dne 15. 3. 2024 plynula výpovědní doba až do 25. 4. 2024. Tyto skutečnosti však nemění ničeho na tom, že žalovaný ani po uplynutí výpovědních lhůt žalobci dlužné částky neuhradil, jak mohl i v průběhu soudního řízení učinit, přičemž pro soud byl v této souvislosti ve smyslu ust. § 154 odst. 1 o. s. ř. rozhodují stav v době vyhlášení rozsudku. 35. Stejně tak považuje odvolací soud za nedůvodný argument žalovaného, že tím, že žalobce měl podat žaloby, těsně před uplynutím promlčecích lhůt, znemožnil vznést žalovanému námitku promlčení a že žalobce tak porušil zásadu poctivosti v právním styku ve smyslu ust. § 6 o. z. V této souvislosti poukazuje odvolací soud na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2019, sp. zn. 33 Cdo 3037/2019, podle něhož: „Právo vypovědět smlouvu o zápůjčce uzavřenou na dobu neurčitou promlčení nepodléhá. Toto oprávnění nemá majetkovou povahu (není majetkovým právem - § 611 o. z.), nýbrž je výrazem dispozičního oprávnění smluvní strany změnit obsah smluvního závazku. Nebyla-li splatnost dluhu (vrácení zápůjčky) dohodnuta, může již den následující po vzniku takového právního poměru zapůjčitel smlouvu o zápůjčce vypovědět ve lhůtě šesti týdnů (§ 605 o. z.), a tím vyvolat její splatnost. Až uplynutím výpovědní lhůty se právo zapůjčitele na vrácení zápůjčky stává nárokem, tento okamžik je pak dnem počátku běhu promlčecí doby podle § 619 odst. 1 o. z.“ Pro projednávanou věc to tedy znamená, že teprve uplynutím výpovědních lhůt, začal běžet promlčecí lhůta na vrácení žalovaných částek. 36. Odvolací soud ještě doplňuje, že nijak nepřihlížel k usnesení o odložení věci ze dne 14. 8. 2023, č. j. KRPA-175571/TČ-2022 týkající se údajného donucení žalobce k podpisu směnek, které žalovaný připojil k odvolání, když žalovaný ani při odvolacím jednání neuvedl, jaké skutečnosti jím mají být prokázány a ani nenavrhoval jeho provedení k důkazu. Stejně tak nepřihlížel k dalším nově navrženým důkazům žalovaného, tj. vyjádření žalovaného z 14. 5. 2025 vůči NCOZ, týkající se požadavku žalovaného na fyzickou likvidaci žalobce, k výslechu žalovaného ve směnečném řízení vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. 37 Cm 111/2021 ve vztahu k vystavení směnek a protokolu o jednání v uvedení věci dne 10. 6. 2025, z něhož měla vyplývat nevěrohodnost výpovědi žalovaného. Provádění uvedených důkazů se jeví jako zcela nadbytečné vzhledem ke skutkovým zjištěním, že bylo prokázáno uzavření smluv o zápůjčkách nesouvisejících s obchodní činností účastníků. 37. S ohledem na uvedené důvody tak odvolací soud částečně změnil výrok I napadeného rozsudku dle ust. § 220 odst. 1 o. z. jen tak, že žalobu zamítl co do úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 144 800 Kč za dobu od 24. 2. 2024 do 4. 4. 2024 a z částky 25 000 EUR za dobu od 16. 3. 2024 do 25. 4. 2024, jinak jej jako věcně správný dle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil. 38. V souvislosti se změnou rozsudku odvolací soud rozhodl i o nákladech řízení před soudy obou stupňů podle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 3 o. s. ř a vycházel přitom z nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, který zdůrazňuje, že při posuzování náhrady nákladů řízení je nutné zohlednit nejen žalovanou jistinu, ale také její příslušenství. Žalobce pak byl v řízení úspěšný co do jistiny ve výši 144 800 Kč a co do jistiny ve výši 25 000 EUR (ke dni podání žaloby 15. 3. 2024 kurz EUR 25,155 EUR, tj. 628 875 Kč). Vedle zaplacení uvedených částek žalobce požadoval také zaplacení úroků z prodlení z částky 144 800 Kč od 24. 2. 2024 do zaplacení, přičemž ke dni rozhodnutí odvolacího soudu, tj. ke dni 17. 6. 2025, činil kapitalizovaný úrok z prodlení z částky 144 800 Kč částku ve výši 28 087,23 Kč. Z částky 25 000 EUR, tj. z částky 628 875 Kč, pak požadoval žalobce úrok z prodlení od 16. 3. 2024, který ke dni rozhodnutí odvolacího soudu, tj. ke dni 17. 6. 2025, činil 116 647,69 Kč. Žalobce tak celkem požadoval 918 409,92 Kč (144 800 Kč + 628 875 kč + 28 087,23 Kč + 116 647,69 Kč) Neúspěšný byl jen co do úroku z prodlení z částky 144 800 Kč od 24. 2. 2024 do 4. 4. 2024, tj. co do částky ve výši 2 399,11 Kč, a co do úroků z prodlení z částky 628 875 Kč od 16. 3. 2024 do 25. 4. 2024, tj. co do částky 10 419,51 Kč. Z hlediska náhrady nákladů řízení tak celkový předmět řízení při zohlednění příslušenství činil 918 409, 92 Kč a zamítnuta byla částka 12 818,62 Kč, tj. jen cca 1,40 % z částky 918 409,92 Kč. 39. Náklady řízení žalobce před soudem I. stupně byly představovány soudním poplatkem ve výši 31 575 Kč a 7 240 Kč a náklady na právní zastoupení advokátem, jehož odměna byla stanovena podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”). Vzhledem k tomu, že předmět řízení byl částečně vyjádřen v cizí měně, tarifní hodnota se v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1165/2015 přepočítává na Kč podle kurzu ČNB pro nákup valut platného vždy v době započetí každého úkonu právní služby. 40. Tato odměna zahrnuje částku 6 900 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d, g) a. t. z tarifní hodnoty 144 800 Kč, a to za převzetí a přípravu zastoupení, žalobu ve věci o zaplacení částky 144 800 Kč vedenou původně samostatně pod sp. zn. soudu I. stupně 46 C 139/2024) a předžalobní vyzvu a 3 paušální náhrady výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. ve znění do 31. 12. 2024, tj. celkem 21 600 Kč. 41. Další část odměny je představována částkami 10 740 Kč, 10 860 Kč a 10 820 Kč, za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d, g) a. t, a to za převzetí a příprava zastoupení z tarifní hodnoty ke dni převzetí zastoupení 25. 9. 2023 ve výši 609 500 Kč (při kurzu 1 EUR/24,380 Kč), předžalobní výzvu z tarifní hodnoty ke dni předžalobní výzvy 11. 3. 2024 ve výši 633 125 Kč (při kurzu 1 EUR/25,325 Kč) a za žalobu vedenou původně samostatně pod sp. zn. soudu I. stupně 46 C 75/2024 z tarifní hodnoty ke dni podání žaloby 15. 3. 2024 ve výši 628 875 Kč při kurzu 1 EUR/25,155 Kč) a 3 paušální náhrady výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. ve znění do 31. 12. 2024, tj. celkem 33 320 Kč. 42. V průběhu řízení došlo usnesením ze dne 15. 5. 2024 ke spojení řízení vedených u soudu I stupně pod sp. zn. 46 C 139/2024 a sp. zn. 46 C 75/2024 ke společnému projednání, za tarifní hodnotu se tak považuje součet tarifních hodnot spojených věcí (§ 12 odst. 3 a. t.) další část odměny tak představuje odměna za 11 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d) a g) a. t. tarifu, a to z tarifní hodnoty ke dni provedení každého úkonu právní služby (součet částky 144 800 Kč a částky 25 000 EUR podle směnného kurz EUR platného v den úkonu právní služby, a to za vyjádření k vyjádření žalovaného ze dne 25. 6. 2024 ve výši 11 380 Kč z tarifní hodnoty 765 300 Kč (při kurzu 1 EUR/24,820 Kč), jednání dne 28. 6. 2024 ve výši 11 420 Kč z tarifní hodnoty 770 550 Kč (při kurzu 1 EUR/25,030 Kč), vyjádření ze dne 23. 8. 2024 ve výši 11 420 Kč z tarifní hodnoty 771 675 Kč (při kurzu 1 EUR/25,075 Kč), jednání konané dne 24. 9. 2024 od 8:30 hod do 12:45 hod (3 úkony právní služby) ve výši 3 x 11 420 Kč z tarifní hodnoty 773 550 Kč (při kurzu 1 EUR/25,150 Kč), vyjádření ze dne 23. 10. 2024 ve výši 11 460 Kč z tarifní hodnoty 784 900 Kč (při kurzu 1 EUR/25,240 Kč), jednání dne 26. 11. 2024 (2 úkony právní služby) ve výši 2 x 11 420 Kč z tarifní hodnoty 773 300 Kč (při kurzu 1 EUR/25,300 Kč), jednání dne 4. 2. 2025 (2 úkony právní služby) ve výši 2 x 11 420 Kč z tarifní hodnoty 774 050 Kč (při kurzu 1 EUR /25,170 Kč) a 10 paušálními náhradami výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. ve znění do 31. 12. 2024 a jednou paušální náhradu po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. ve znění od 1. 1. 2025, tj. celkem 125 620 Kč a 3 450 Kč. 43. Další část náhrady nákladů řízení představuje odměna za 1 úkon právní služby ve výši 5 710 Kč ve podle § 11 odst. 2 a. t z tarifní hodnoty 771 050 Kč (při kurzu 1 EUR/25,050 Kč) za vyhlášení rozsudku dne 14. 2. 2025 a jedna paušální náhradu po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. ve znění od 1. 1. 2025, tj. celkem 6 160 Kč. 44. Celková výše náhrady nákladů řízení žalobce za řízení před soudem I. stupně tak činí 228 965 Kč. 45. Náhrada nákladů odvolacího řízení pak byla stanovena odměnou v sazbě 11 380 Kč za každý ze dvou úkon právní služby, a to za vyjádření k odvolání žalovaného ze dne 11. 6. 2025 z tarifní hodnoty 144 800 Kč a 619 500,00 Kč (ke dni 11. 6. 2025 činil kurz 1 EUR/24,780 Kč), tj. z částky v celkové výši 764 300 Kč dle ust. § 6 a § 7 a. t. ve spojení s ust. § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a za účast na jednání odvolací soudu z tarifní hodnoty 144 800 Kč a 620 125 Kč (ke dni 17. 6. 2025 činil kurz 1 EUR/ 24,805 Kč), tj. z částky v celkové výši 764 925 Kč dle ust. § 6 a § 7 a. t. ve spojení s ust. § 11 odst. 1 písm. g) a. t. Další část náhrady nákladů řízení tvoří dvě paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. ve znění od 1. 1. 2025. Celkové náklady odvolacího řízení tak činí 23 660 Kč. 46. Celkové náklady řízení za řízení před soudy obou stupňů tak činí částku ve výši 252 625 Kč. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu I. stupně ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení, avšak jen za splnění podmínek a z důvodů stanovených v § 237 o. s. ř., tj. jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Proti tomuto rozsudku v části týkající se výroku o nákladech řízení není dovolání přípustné. Praha 17. června 2025 JUDr. Blanka Chlostová předsedkyně senátu nepřítomna z důvodu pracovní neschopnosti v. z. podepsal JUDr. Michal Holub