ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Blanky Chlostové a soudců JUDr. Zuzany Hanákové, LL.M. a JUDr. Michala Holuba a ve věci žalobce: R. K., narozený xxx bytem B.Bratislava, Slovenská republika, st. příslušnost Ruská federace zastoupený advokátem D. R. sídlem K., H. proti žalovanému: xxx, IČO xxx sídlem U., Praha zastoupenému advokátem P. S. sídlem H., Hvožďany o zaplacení částky 3 200 EUR s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 7. ledna 2025, č. j. 22 C 290/2023-129 takto: I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení 13 938,40 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované P. S., advokáta. Odůvodnění: 1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce na žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 3 200 EUR s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 200 EUR od 15. 6. 2023 do zaplacení (výrok I) a uložil žalobci zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 43 297 Kč (výrok II). 2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 3 200 EUR s příslušenstvím z titulu vrácení plnění poskytnutého na základě smlouvy o poskytování služeb č. 190/2023, uzavřené dne 7. 3. 2023 prostřednictvím elektronické pošty. Žalobci totiž byla v roce 2022 zamítnuta žádost o dlouhodobý pobyt na Slovensku 2022, protože kurz dle žalobcem předloženého potvrzení o studiu na vysoké škole D., s. r. o. neorganizovala uvedená vysoká škola, ale G., s. r. o. Z uvedených důvodů se žalobce obrátil na žalovanou, která mu přislíbila zajistit kurz na E. v Bratislavě, dne 7. 3. 2023 obdržel návrh smlouvy, který podepsal a odeslal emailem, email však nemohl dohledat, téhož dne podepsal ruskou verzi smlouvy v prostorách žalované, zaplatil 3 000 EUR zaměstnankyni K. a dalších 200 EUR jinému zaměstnanci, smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 31. 8. 2023, kulturní program se měl konat do 7. 6. 2023. Cílem bylo získání pobytu za účelem studia. Poté mu žalovaná oznámila, že kurz proběhne v jiné škole – U., kam byl přijat a obdržel potvrzení. Po třech návštěvách kurzu mu slovenská policie dne 24. 3. 2023 žádost o pobyt zamítla, protože kurz nebyl organizován vysokou školou ve Slovenské republice. Žalobce se změnou školy ani smlouvy nikdy nesouhlasil, přičemž podle smlouvy bylo možné změny provádět pouze písemným dodatkem podepsaným oběma stranami. Předmětem uzavřené smlouvy mělo být poskytování pomoci při výběru vysoké školy na Slovensku pro akademický rok 2023, asistence při vyřizování dokladů pro udělení slovenského víza a organizace výuky slovenského jazyka. Žalobce sice jako spotřebitel uzavřel smlouvu mimo obchodní prostory žalované, nebyl však poučen o právu na odstoupení od smlouvy, a proto od smlouvy odstoupil přípisem ze dne 25. 5. 2023 a vyzval žalovanou k vrácení částky 3 200 EUR, ta však nijak nereagovala, proto žalobci vznikl nárok na zaplacení žalované částky. 3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Tvrdil, že k uzavření smlouvy mimo obchodní prostory žalovaného mezi účastníky nedošlo, neboť žalobce uzavřel smlouvu v obchodních prostorách žalovaného v Bratislavě, a to za účelem studia na U., za což zaplatil částku 3 000 EUR. Na tuto univerzitu žalobce nastoupil, avšak byl z ní pro neomluvené absence vyloučen. 4. S ohledem na ruskou státní příslušnost žalobce posuzoval soud I. stupně svoji mezinárodní příslušnost k projednání věci, kterou dovodil z čl. 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „Nařízení Brusel I bis“), neboť Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních (Moskva, 12. 8. 1982; č. 95/1983 Sb.) normy upravující mezinárodní příslušnost u závazkových vztahů neupravuje. Ze stejných důvodů dovodil z čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), že rozhodným právem v této věci je české právo, tedy právo země, kde má poskytovatel služby své sídlo. 5. Po provedeném dokazování pak soud I. stupně učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobce se se žalovaným dne 7. 3. 2023 dohodl v kanceláři žalovaného v Bratislavě, že mu žalovaný za částku ve výši 3 000 EUR zajistí studium slovenského jazyka v kursu organizovaném U., kterého se žalovaný třikrát zúčastnil. Žalobce v uvedené souvislosti uhradil žalovanému v jeho provozovně částku ve výši 3 000 EUR. Dne 24. 3. 2023 rozhodlo oddělení cizinecké policie, Policejního sboru Nitra, že žádost žalobce o udělení přechodného pobytu na území Slovenské republiky za účelem studia ze dne 16. 1. 2023 se zamítá. Dopisem ze dne 25. 5. 2023 žalobce sdělil žalované, že odstupuje od smlouvy s odůvodněním, že smlouva byla uzavřena mimo obchodní prostory žalované a žalobce nebyl poučen o právu odstoupit od smlouvy podle ust. 1820 odst. 1 písm. i) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a proto může od smlouvy odstoupit do jednoho roku a čtrnácti dnů od uzavření Smlouvy, což činí. Dále uvedl, že odstoupením se závazek ruší od počátku, a proto vyzval žalovaného k vrácení poskytnutého plnění ve výši 3 200 EUR do sedmi dnů od doručení dopisu. Uvedený dopis byl doručen žalovanému dne 5. 6. 2023. 6. Zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně podle § 419, § 420 odst. 1, § 1723 odst. 1, § 1724, § 1725, § 1810, § 1820 odst. 1 a § 1829 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). 7. Poté uzavřel, že žalobce sice tvrdil, že dne 7. 3. 2023 uzavřel se žalovanou mimo její obchodní prostory smlouvu, podle níž mu měla žalovaná zajistit jazykový kurz organizovaný Ekonomickou univerzitou v Bratislavě, a že v této souvislosti zaplatil částku 3 200 EUR. Soud však tato tvrzení ani po poučení žalobce podle § 118a odst. 1 a 3 a § 118b o. s. ř. neuznal za prokázaná, neboť žalobce nepředložil žádné důkazy svědčící o skutečnosti, že by návrh smlouvy akceptoval emailem, že by uvedenou smlouvu uzavřel mimo obchodní prostory žalované, ani že by se touto smlouvou žalovaná zavázala žalobci zajistit takový přípravný kurz slovenského jazyka organizovaný a uskutečňovaný vysokou školou ve Slovenské republice, na základě kterého by mu byl slovenskými orgány uděleno povolení k dlouhodobému pobytu a ani, že by žalované uhradil jako plnění podle smlouvy částku ve výši 3 200 EUR nebo že by žalované vůbec uhradil částku ve výši 200 EUR. 8. V řízení však bylo prokázáno, že žalobce zaplatil dne 7. 3. 2023 žalovanému částku ve výši 3 000 EUR, za dohodnuté plnění žalované (ust. § 1723 až 1725 o. z.) spočívající v zajištění studia slovenského jazyka pro žalobce v kursu organizovaném U. Zaplacení uvedené částky tak nelze považovat ani za bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobce a žalovaná není povinna žalobci uvedenou částku vrátit. 9. S ohledem na uvedené důvody proto soud I. stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl. 10. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a tyto přiznal ve věci plně úspěšnému žalovanému za právní zastoupení advokátem. 11. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání, ve kterém brojil proti závěru soudu I. stupně, že mezi účastníky nebyla uzavřena smlouva o poskytování služeb ze dne 7. 3. 2023, jejímž předmětem mělo být zajištění kurzu slovenského jazyka v akreditovaném přípravném kurzu organizovaném E. v Bratislavě. Namítal, že soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil provedené důkazy, když neuznal, že smlouva byla uzavřena jak formálně, tj. podpisem ruského znění smlouvy oběma stranami, tak i konkludentně, zaplacením sjednané částky 3 000 EUR v hotovosti dne 7. 3. 2023. Žalobce dále poukázal na to, že předložil návrh smlouvy podepsaný žalovanou, ruské znění smlouvy podepsané oběma stranami, fakturu vystavenou žalovanou na částku 3 000 EUR a potvrzení o zaplacení této částky, přičemž všechny tyto dokumenty nesly shodné datum. Podle žalobce tyto důkazy jednoznačně prokázali, že smlouva byla uzavřena a že žalovaná přijala plnění. Žalobce rovněž namítal, že změna jazykové školy na U. nebyla platně sjednána, neboť podle čl. 8 odst. 8.2 smlouvy bylo možné změny provádět pouze písemným dodatkem podepsaným oběma stranami, což se v daném případě nestalo. Zdůraznil, že kurz na U. neodpovídal požadavkům slovenských orgánů pro udělení dlouhodobého pobytu, a že žalovaná mu původně výslovně slíbila zajištění kurzu na E. v Bratislavě. Poté, co mu žalovaná jednostranně předala potvrzení o přijetí ke studiu na U., žalobce jej sice předložil slovenské cizinecké policii, avšak jeho žádost o pobyt byla zamítnuta právě z důvodu, že se nejednalo o kurz organizovaný vysokou školou ve Slovenské republice. Po doručení rozhodnutí o zamítnutí žádosti žalobce kurz na U. dále nenavštěvoval. Závěrem žalobce uvedl, že žalovaná nesplnila svou smluvní povinnost a nezajistila mu studium v akreditovaném kurzu dle smlouvy, a proto je povinna vrátit přijaté plnění. Navrhl proto, aby rozsudek soudu I. stupně byl změněn tak, že žalobě by bylo vyhověno a žalovanému by bylo uloženo zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení. 12. Žalovaný k odvolání žalobce uvedl, že v řízení bylo prokázáno, že účastnící uzavřeli smlouvu, podle níž mělo být žalobci zajištěno žalovaným studium na U., kde žalobce také skutečně studoval. Žalobce se zároveň nepodařilo prokázat, že smlouva byla uzavřena mimo obchodní prostory žalovaného, výslechem svědkyně K. pak bylo prokázáno, že částku 3000 EUR žalovaný uhradil v prostorách žalovaného za studium na U. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a aby žalobci bylo uloženo zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení. 13. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. 14. Soud I. stupně správně dovodil svoji mezinárodní příslušnost (pravomoc) k projednání věci z Nařízení Brusel I bis, ta však vyplývá z čl. 18 odst. 1 uvedeného nařízení, podle kterého platí, že spotřebitel může podat žalobu proti smluvnímu partnerovi buď u soudů členského státu, v němž má tento smluvní partner bydliště, nebo, bez ohledu na bydliště druhé strany, u soudu místa, kde má bydliště spotřebitel, nikoliv z čl. 4 odst. 1 uvedeného nařízení, jak uvedl soud I. stupně. Soud I. stupně také správně dovodil podle čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení Řím I, že rozhodným právem v projednávané věci je právo české. 15. Pro posouzení oprávněnosti nároku žalobce pak bylo klíčové, že v řízení před soudem I. stupně bylo prokázáno, že žalobce dopisem ze dne 25. 5. 2023 sdělil žalované, že odstupuje od smlouvy s odůvodněním, že smlouva byla uzavřena mimo obchodní prostory žalované a žalobce nebyl poučen o právu odstoupit od smlouvy podle ust. 1820 odst. 1 písm. i) o. z. Právě z těchto důvodů a žádných jiných vyzval žalobce žalovanou k vrácení poskytnutého plnění ve výši 3 200 EUR do sedmi dnů od doručení dopisu. 16. Zároveň bylo v řízení prokázáno, že částku 3 000 EUR zaplatil žalobce žalovanému v souvislosti se studiem na U., kam také částečně docházel a že smlouvu uzavřel v obchodních prostorách žalované. 17. Žalobce tak svůj nárok na vrácení částky 3 200 EUR založil na odstoupení od smlouvy ze dne 25. 5. 2023 s tím, že smlouva měla být uzavřena mimo obchodní prostory žalované (§ 1820 odst. 1 o. z.) a žalovaný tudíž s ohledem na tuto okolnost nebyl řádně poučen o možnosti odstoupit od smlouvy (§ 1820 odst. 1 písm. i o. z.). V řízení však bylo zjištěno, že tyto důvody odstoupení dány nebyly, smlouva totiž byla uzavřena v obchodních prostorách žalované a žalobce na jejím základě i částečně čerpal služby žalovaného částečnou docházkou do U. Tvrzené důvody pro odstoupení od smlouvy tedy neexistovaly. 18. Žalobce pak v řízení netvrdil, že by od smlouvy odstupoval z jiných důvodů, např. pro nesplnění smluvních povinností, závazek ze smlouvy tedy v důsledku odstoupení od smlouvy dopisem ze dne 25. 5. 2023 nezanikl a žalovanému proto nemohl vzniknout ani nárok na vrácení částky 3 200 EUR. 19. Již na tomto základě bylo možné žalobu zamítnout, aniž by bylo potřeba se zabývat dalšími dílčími otázkami. 20. Z důvodů shora uvedených postupoval proto odvolací soud podle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně potvrdil z důvodů v něm uvedených, včetně věcně správného výroku o nákladech řízení. 21. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., a tyto byly přiznány i v odvolacím řízení plně úspěšnému žalovanému a jsou představovány odměnou advokáta za dva úkony právní služby, a to za sepis vyjádření k odvolání žalobce ze dne 22. 4. 2025 z tarifní hodnoty 80 256 Kč (částka 3 200 EUR při kurzu 25,080 Kč/EUR ke dni 22. 4. 2025) dle § 6 a § 7 a. t ve spojení s ust. § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ve výši 4 340 Kč, a za účast na jednání odvolacího soudu dne 17. 6. 2025 z tarifní hodnoty 79 376 Kč (částka 3 200 EUR při kurzu 24,805 Kč/EUR ke dni 17. 6. 2025) dle § 6 a § 7 a. t ve spojení s ust. § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ve výši 4 300 Kč, dvěma režijními paušály dle § 13 odst. 4 a. t. po 450 Kč. Další část náhrady nákladů řízení tvoří cestovné podle § 157 odst. 4 písm. b) zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce a vyhlášky č. 475/2024 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2025 za cestu z H. do Prahy a zpět k jednání konanému dne 17. 6. 2025, tj. celkem 180 km automobilem xxx, reg. zn. xxx (při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 5,80 Kč, ceně spotřebovaných pohonných hmot 262 Kč a průměrné spotřebě 4,2 l na 100 km) ve výši 1 306 Kč. Poslední část náhrady nákladů odpovídá náhradě za promeškaný čas dle ust. § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 a. t. za 6 půlhodin po 150 Kč, tj. za promeškaný čas strávený cestou k ústním jednání konanému dne 17. 6. 2025 u Městského soudu v Praze a zpět. Celková částka za promeškaný čas tak činí 900 Kč. Další část náhrady nákladů řízení představuje 21 % DPH podle § 137 odst. 1 o. s. ř., a to z odměny za zastupování, režijních paušálů a náhrad za promeškaný čas v celkové výši 2 192,40 Kč. Celkové náklady řízení žalované tak činí částku ve výši 13 938,40 Kč. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu I. stupně ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení, avšak jen za splnění podmínek a z důvodů stanovených v § 237 o. s. ř. ve znění od 30. 9. 2017 - jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 17. června 2025 JUDr. Blanka Chlostová předsedkyně senátu nepřítomna z důvodu pracovní neschopnosti v. z. podepsal JUDr. Michal Holub v. r.