USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michala Holuba a soudců JUDr. Zuzany Hanákové, LL.M. a Mgr. Terezy Jachury Maříkové ve věci nezletilého: A. F., narozený dne xxx t. č. bytem Č., Praha syna rodičů: E. F., narozená dne xxx bytem Č., Praha zastoupená advokátem V. S. sídlem U., Praha F. F., narozený dne xxx bytem H., K., Švédské království o úpravu poměrů nezletilého k odvolání matky proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 12. května 2025, č. j. 0 P 240/2023-144, 15 P a Nc 238/2023, 15 P a Nc 239/2023 takto: I. Usnesení soudu I. stupně se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením soud I. stupně řízení zastavil (výrok I), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II) a že státu se nepřiznává náhrada nákladů řízení (výrok III). 2. Takto rozhodl o návrhu matky ze dne 4. 10. 2023, kterým se domáhala úpravy poměrů nezletilého pro dobu do i po rozvodu manželství rodičů. 3. Soud I. stupně z informativního výslechu provedeného dne 14. 11. 2023 zjistil, že matka fakticky žije v Praze a nezletilý se již 3 roky nachází u otce ve Švédsku, kde dříve žili všichni dohromady. Mezi rodiči pak bylo dohodnuto, že nezletilý zůstane ve Švédsku, kde navštěvuje základní školu, s tím, že pokud bude chtít, vrátí se k matce do České republiky, kde tráví letní prázdniny a Vánoce. Rozsudkem ze dne 25. 3. 2024, č. j. 25 Nc 2501/2024-148 Městský soud v Brně na návrh otce podaný dne 28. 2. 2024 rozhodl o navrácení nezletilého do místa jeho obvyklého bydliště ve Švédsku podle Úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí, přijaté v Haagu dne 25. října 1980, vyhlášená pod č. 34/1998 Sb. (dále jen „Haagská úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí) a Nařízení Rady (EU) 2019/1111 ze dne 25. června 2019 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí (dále také jen „nařízení Brusel II ter“), a to s ohledem na skutečnost, že matka poté, co u ní nezletilý strávil období vánočních prázdnin, otci oznámila, že nezletilý se dle vlastního přání do Švédska již nevrátí a zůstane žít s matkou v České republice. Uvedené rozhodnutí však bylo odvolacím soudem změněno tak, že návrh otce na navrácení se kvůli nesouhlasu nezletilého zamítá. Soud I. stupně zjistil, že ve věci péče o nezletilého je vedeno řízení také u soudu v H. ve Švédsku, který přijal svoji příslušnost s odkazem na články 7 a 9 nařízení Brusel II ter a poměry nezletilého již upravil prozatímním rozhodnutím ze dne 27. 1. 2025, dle něhož nezletilý bude nadále ve společné péči obou rodičů a bydlet bude s matkou za současného styku s otcem. S odkazem na čl. 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a na čl. 9 nařízení Brusel II ter soud I. stupně dovodil, že bylo prokázáno, že příslušnost k projednání úpravy poměrů nezletilého přijal soud ve švédském H., který již ve věci zatímně rozhodl, proto soud I. stupně řízení pro nedostatek pravomoci s odkazem na § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil ustanovením § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“). 4. Proti tomuto rozhodnutí podala včasné odvolání matka, v němž namítala, že není pravdou, že by existovalo pravomocné usnesení nebo jiné rozhodnutí švédského soudu upravující poměry nezletilého. V rozsudku o rozvodu bylo konstatováno pouze, že dítě je podle švédských zákonů v péči obou rodičů. Nezletilý má trvalý pobyt v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 10. V napadeném rozhodnutí bylo nesprávně odkazováno na dosud nepravomocné rozhodnutí švédského soudu, které bylo švédským odvolacím soudem dne 5. 5. 2025 zrušeno a věc byla vrácena zpět švédskému soudu I. stupně s poukazem na řízení o úpravě poměrů u českého soudu, s tím, že švédský soud I. stupně má vyčkat na rozhodnutí českého soudu. Nezletilý si přeje zůstat výhradně u matky. Otec nezletilého od jeho přestěhování do trvalého bydliště na adresu matky nijak na výživu nezletilého nepřispívá. Je proto dán naléhavý právní zájem na tom, aby český soud rozhodl o výživném ve prospěch nezletilého. Nezletilý je starší x let. K otci do Švédska se vrátit nehodlá, nikdo ho nedonutí vrátit se do Švédska, a to ani na soudní jednání. Takový postup proto není v jeho zájmu. Nezletilý je na svůj věk nadprůměrně rozumově vyspělý a ví sám, co je pro něj z rozumového hlediska nejlepší. Otec nezletilému neumožnil hrát ve Švédsku závodně xxx. V České republice nezletilý hraje za xxx závodně xxx a je duší týmu. Má za to, že ve věci je příslušný Obvodní soud pro Prahu 10 a nikoliv Obvodní soud pro Prahu 6, a to z důvodu vhodnosti. 5. Navrhla, aby napadené usnesení bylo odvolacím soudem zrušeno a aby v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 bylo po právní moci rozhodnutí bez zbytečného odkladu pokračováno z důvodu vhodnosti u Obvodního soudu pro Prahu 10. 6. Otec se k odvolání nijak nevyjádřil. 7. Odvolací soud, které mu byl spis předložen výlučně s odvoláním do napadeného usnesení, nikoliv také s návrhem na přikázáno věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, přezkoumal napadené usnesení soudu I. stupně z podnětu podaného odvolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a ust. § 212a o. s. ř., aniž nařizoval ve věci ústní jednání podle ust. § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání matky není důvodné. 8. Z obsahu spisu vyplývá, že matka podala návrh na úpravu poměrů nezletilého pro dobu do i po rozvodu dne 4. 10. 2023, kterým se domáhala, aby nezletilý byl svěřen do její výlučné péče a otci, aby bylo uloženo platit měsíčně výživné na nezletilého k rukám matky, jehož výši měl stanovit soud s tím, že styk nezletilého s otcem neměl být nijak soudně upraven. Dne 20. 10. 2023 podala matka u Obvodnímu soudu pro Prahu 6 návrh na rozvod manželství. Dne 29. 3. 2021 Obvodní soud H. ve Švédském království rozhodl o rozvodu manželství a zároveň připomněl, že péče o nezletilého je stále sdílená. 9. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 25. 3. 2024, č. j. 25 Nc 2501/2024-148, 25 P a Nc 54/2024 nařídil navrácení nezletilého do místa jeho obvyklého bydliště v H., K., Švédské království. Matce bylo uloženo zajistit navrácení nezletilého ve lhůtě sedmi dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku. V průběhu řízení o navrácení nezletilého bylo zjištěno, že nezletilý i matka jsou české státní příslušnosti, otec slovenské státní příslušnosti, rodiče uzavřeli manželství dne xxx a dne xxx se jim narodil nezletilý. Poslední společné bydliště rodičů bylo v době ukončení společné domácnosti ve Švédském království v obci H. Otec s nezletilým zůstali žít ve Švédském království a matka se vrátila do České republiky. Nezletilý ve Švédském království navštěvoval předškolní zařízení, plnil zde povinnou školní docházku, věnoval se zájmovým kroužkům a byl tam registrován u dětského lékaře a u zubaře. Od 12. 8. 2015 měl otec i nezletilý hlášený trvalý pobyt ve Švédském království. Podle výpisu ze švédského registru občanů jsou rodiče rozvedeni od 19. 4. 2021. Z e-mailové komunikaci rodičů ze dne 6. 12. 2023 bylo zjištěno, že matka otci sdělila, že v neděli 17. 12. 2023 mají odletět z Kodaně, a proto otce požádala o dovezení nezletilého. Na letišti otec potvrdil dopravu syna a požádal matku o potvrzení, že syna do Kodaně vrátí 6. 1. 2024 nebo 7. 1. 2024. Ze sdělení obce Ä., odboru školství ze dne 12. 3. 2024 bylo zjištěno, že nezletilý je žákem xxx ve Švédsku, kdy docházku na prvním stupni zahájil v srpnu x, kam docházel i ve školním roce x. Z rozhodnutí základní školy Praha, H. ze dne 8. 1. 2024 bylo zjištěno, že nezletilému byl od 9. 1. 2024 povolen přestup ze školy ve Švédském království a byl přijat k základnímu vzdělávání v uvedené české základní škole. Ze zprávy opatrovníka ze dne 22. 3. 2024 bylo zjištěno, že nezletilý sdělil telefonicky otci po Vánocích 2023, že chce zůstat u matky a nechci se vracet, ve Švédském království žil 9 let až do x, kdy přiletěl do Prahy. Ze zprávy OSPOD Městské části Praha 10 ze dne 25. 1. 2024 bylo zjištěno, že nezletilý se narodil v České republice, do Švédského království se rodina přestěhovala v srpnu x a matka od září 2020 pobývá v České republice. Rodiče měli ústní dohodu, že syn zůstane ve Švédském království a za matkou bude jezdit přes veškeré prázdniny a Vánoce a Velikonoce. 10. Rozsudkem Krajského soudu v Brně 21. 5. 2024, č. j. 20 Co 204/2024-342 byl rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 25. 3. 2024, č. j. 25 Nc 2501/2024-148, 25 P a Nc 54/2024 změněn tak, že byl zamítnut návrh otce, aby se nezletilý vrátil do místa svého obvyklého pobytu ve Švédském království s ohledem na přání nezletilého zůstat v České republice. 11. Otec v průběhu řízení sdělil, že ve Švédském království již probíhá opatrovnické řízení ve věci nezletilého. V této souvislosti odvolací soud zjistil, že dne 9. 9. 2024 uhradil otec soudní poplatek za soudní řízení ve Švédském království týkající se péče, bydlení a styku. Při jednání u Obvodního soudu H. ve Švédském království ve věci vedené pod sp. zn. T 1130-24 bylo vyhlášeno prozatímní rozhodnutí, kterým byl návrh otce na svěření nezletilého do jeho výlučné péče zamítnut, zároveň bylo konstatováno, že rodiče mají nezletilého nadále ve společné péči a že nezletilý bude bydlet s matkou. Dále byl upraven styk nezletilého s otcem. V odůvodnění rozhodnutí švédský soud I. stupně uvedl, že nezletilý byl v souvislosti se stykem zadržen v České republice, k čemuž otec nedal souhlas a žaloba byla podána méně než rok poté, co v souvislosti se stykem o Vánocích 2023 zůstal nezletilý s matkou, proto švédský soud I. stupně dospěl k závěru, že je dána jeho příslušnost ve věci. Dne 5. 5. 2025 při ústním jednání Obvodního soudu H. ve věci sp. zn. sp. zn. T 1130-24 bylo konstatováno, že Odvolací soud v kraji S. a B. rozsudkem ze dne 10. 4. 2025 zrušil předběžné rozhodnutí o péči a vrátil věc soudu I. stupně s tím, že předmětem vrácení je otázka, zda má švédský soud pravomoc k projednání věci. Obvodní soudu H. řízení pozastavil s odkazem na čl. 20 nařízení Brusel II ter, a to do doby, než český soud rozhodne, zda má příslušnost k projednání věci. 12. Podle čl. 7 nařízení Brusel II ter soudy členského státu jsou příslušné ve věcech rodičovské odpovědnosti k dítěti, které má v době zahájení řízení obvyklý pobyt na území tohoto členského státu. 13. Soudní dvůr Evropské unie (dále také jen „SDEU“) k tomu v rozsudku ze dne 22. 12. 2010 Mercredi (EU:C:2010:829), vyložil, že pojem „obvyklé bydliště“ (podle čl. 8 odst. 1 Nařízení Brusel II bis, nyní čl. 7 odst. 1 Brusel II ter – pozn. odvolacího soudu) odpovídá místu, které vykazuje určitou míru integrace dítěte v rámci sociálního a rodinného prostředí. Toto místo musí být vnitrostátním soudem určeno s přihlédnutím ke všem konkrétním skutkovým okolnostem v každém jednotlivém případě. Mezi kritérii, v jejichž světle vnitrostátnímu soudu přísluší určit místo obvyklého bydliště dítěte, je třeba uvést zejména podmínky a důvody pobytu dítěte na území členského státu, jakož i jeho státní příslušnost. Za účelem určení obvyklého bydliště dítěte musí kromě fyzické přítomnosti dítěte v členském státě i z dalších dodatečných skutečností vyplývat, že tato přítomnost nemá v žádném případě pouze dočasnou či příležitostnou povahu. 14. V projednávané věci matka podala návrh na úpravu poměrů nezletilého dne 4. 10. 2023, tj. v době, kdy měl nezletilý v souladu s dohodou rodičů pobyt ve Švédsku, kde bydel s otcem, navštěvoval zde základní školu, měl zde lékaře a zájmové aktivity, tedy měl zde centrum svého života a obvyklý pobyt ke dni zahájení řízení ve smyslu čl. 7 odst. 1 nařízení Brusel II ter. Tento návrh byl tedy podán ještě předtím, než došlo v prosinci 2023 k přemístění nezletilého do České republiky, existence následujícího návratového řízení vedeného u Městského soudu v Brně a posléze u Krajského soudu v Praze tak neměla na mezinárodní příslušnost soudu k projednání návrhu matky z října 2023 na úpravu poměrů nezletilého žádný vliv. 15. Článek 9 nařízení Brusel II ter, na který odkazoval soud I. stupně v napadeném rozhodnutí, se týká příslušnosti v případech protiprávního přemístění nebo zadržení dítěte a podmínek, za kterých je dána mezinárodní příslušnost soudům členského státu, ve kterém mělo dítě obvyklý pobyt bezprostředně před svým protiprávním přemístěním nebo zadržením. Jeho aplikace však v daném případě není na místě, když, jako již bylo zmíněno, návrh matky byl podán v říjnu 2023 ještě před přemístěním nezletilého do České republiky v prosinci 2023 a mezinárodní příslušnost soudu k projednání návrhu z října 2023 tak měla být určena podle čl. 7 odst. 1 nařízení Brusel II ter. (obdobně viz odst. 7 usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2024, č. j. 1 Nc 2156/2024-83, kterým konstatoval, že nesouhlas Obvodního soudu při Prahu 10 s postoupením věci usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6, je důvodný). 16. V souladu s čl. 7 odst. 1 nařízení Brusel II ter jsou proto pro rozhodování o úpravě poměrů nezletilého na základě návrhu z října 2023 mezinárodně příslušné švédské soudy, soud I. stupně proto rozhodl správně, když řízení zastavil dle ust. § 104 odst. 1 o. s. ř. 17. Ve světle výše uvedených skutečností proto odvolací soud usnesení soudu I. stupně podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil, včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení. 18. O nákladech řízení před odvolacím soudem pak odvolací soud rozhodl podle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 23 z. ř. s. 19. Odvolací soud na závěr pouze doplňuje, že čl. 12 nařízení Brusel II ter ve výjimečných případech umožňuje soudu příslušenému k rozhodnutí ve věci přenést příslušnost na jiný soud členského státu za podmínek stanovených v uvedeném ustanovení. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné. Praha 27. října 2025 JUDr. Michal Holub v. r. předseda senátu