USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Blanky Chlostové a soudců JUDr. Zuzany Hanákové, LL.M a JUDr. Michala Holuba ve věci žalobce: M. K., narozený xxx bytem P., Praha zastoupený advokátem T. M. sídlem V., Praha proti žalovaným: 1. I. Ž., narozený xxx bytem V., Praha zastoupený advokátem M. Š. sídlem K., Praha 2. J. Š., narozený xxx bytem V., Praha zastoupený advokátem M. K. sídlem U., Praha 3. I. Š., narozená xxx bytem Ch., Praha zastoupená advokátem M. K. sídlem U., Praha o 9 000 000, - Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu na vydání dokladů k odvolání žalobce a žalovaného č. 1) proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. února 2024, č. j. 29 C 341/2022-225 takto: I. Řízení o odvolání žalobce proti nákladovému výroku VII rozsudku soudu I. stupně se zastavuje. II. Odvolání žalobce do výroku II rozsudku soudu I. stupně se odmítá. III. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích I, III, IV, v části výroku V, kterým byl zamítnut vzájemný návrh žalovaného č. 1), aby soud rozhodl tak, že žalovaný č. 1) je povinen vyplatit žalobci vypořádací podíl ve výši 9 000 000 Kč s přísl. oproti vydání účetních dokladů uvedených ve výroku IV. rozsudku soudu I. stupně, a ve výrocích VI a VII zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění 1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému č. 1) povinnost zaplatit žalobci částku 3 470 464,02 Kč (výrok I), uložil žalovaným č. 2) a č. 3) povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 2 948 942,02 Kč (výrok II) a zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal, aby soud žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 2 580 411,96 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 9 000 000 Kč ve výši 8,25% ročně od 2. 9. 2020 do zaplacení (výrok III). Zároveň soud I. stupně zamítl vzájemný návrh žalovaného č. 1), aby soud uložil žalobci povinnost vydat žalovanému č. 1) účetní doklady Stavebního sdružení R. založeného smlouvou o sdružení ze dne 8. 11. 2006, výpisy z bankovního účtu žalobce č. 177467108/0300 od 8. 11. 2006 od 31. 12. 2017, od 1. 1. 2019 do 30. 8. 2020, doklady k výběrům z tohoto bankovního účtu a všem hotovostním příjmům do pokladny sdružení a výběrům z pokladny sdružení a vydat všechny smluvní doklady Stavebního sdružení R., v listinné nebo v elektronické podobě, identifikované názvem Stavební sdružení R., uzavřené za Stavební sdružení R. v období od 8. 11. 2006 do 30. 8. 2020 (výrok IV). Soud I. stupně zamítl také vzájemný návrh žalovaného č. 1), aby soud rozhodl tak, že žalovaný č. 1) je povinen vyplatit žalobci vypořádací podíl ve výši 9 000 000 Kč s přísl. oproti poskytnutí součinnosti žalobcem při zápisu 1/6 nemovitostí, pozemku st. parc. č. x včetně na něm stojící stavby č. p. x, administrativní budovy, a pozemcích parc. č. xxx, vše v k.ú. P., zapsané na LV č. x pro k. ú. a obec P., vedené u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha- východ, v katastru nemovitostí ve prospěch žalovaného, předložením listiny, souhlasného prohlášení s náležitostmi podle § 66 odst. 1, písm. a), a odst. 2 vyhl. č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí s úředně ověřeným podpisem žalobce a dále oproti vydání účetních dokladů uvedených ve výroku IV. napadeného rozsudku (výrok V). Nakonec soud I. stupně uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně nahradit žalobci náklady řízení ve výši 142 442,34 Kč (výrok VI) a žalovanému č. 1) uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 55 539,00 Kč (výrok VII). 2. Žalobce se podanou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovaným povinnost zaplatit mu společně a nerozdílně částku 9 000 000 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 2. 9. 2020 do zaplacení. Tvrdil, že dne 8. 11. 2006 uzavřel spolu se zesnulou manželkou a žalovanými smlouvu o sdružení fyzických osob za účelem výstavby multifunkční budovy v obci P. na pozemku parc. č. x v k. ú. P., převodu tohoto objektu po jeho kolaudaci do podílového spoluvlastnictví nebo SJM účastníků sdružení a zajištění pronájmu tohoto objektu, a to vše společně a na společný účet. Ke dni 1. 9. 2020 účast ve sdružení vypověděl a dle § 839 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „obč. zák.“) mu vznikl nárok na vyplacení vypořádacího podílu. Jako členové sdružení byli všichni účastníci řízení spoluvlastníky nemovitosti, a to pozemku parc. č. st. x, jehož součástí je stavba č. p. x (dále také jen „budova“), pozemku parc. č. x, pozemku parc. č. x, pozemku parc. č. x a pozemku parc. č. x, zapsaných na LV č. x vedených Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha-východ, pro obec a kat. území P. (dále také jen „předmětné pozemky“). Hodnota nemovitostí k datu ukončení členství činila 27 000 000 Kč a žalobce tak požadoval jednu třetinu z této částky. Žalované k úhradě vyzval dne 15. 3. 2022 s termínem splnění do 7 dnů. 3. Žalovaný č. 1) navrhoval zamítnutí žaloby. Uvedl, že žalobce a žalovaní č. 1) a č. 2) byli třetinovými akcionáři a zaměstnanci společnosti R., a. s., IČO: xxx. Výstavba budovy byla částečně financována hypotečním úvěrem poskytnutým na základě smlouvy ze dne 7. 11. 2006, zajištěným zástavou nemovitosti, která sloužila i k zajištění závazků R., a. s. z titulu úvěru od H., a. s., kterou zastupovala Č., a. s. (dále také jen Úvěr R., s. s.“). Budova byla pronajata R., a. s. dne 31. 8. 2007, ale ta neplatila řádně nájemné. Žalobce vytvářel konflikty vedoucí k odvolání žalovaného č. 1) z představenstva R., a.s. dne 29. 5. 2017. Po zániku členství žalobce ve sdružení žalobce pozbyl k nemovitostem vlastnické právo. Přestože rozsudkem Okresního soudu Praha – východ sp. zn. 3 C 333/2020 bylo určeno, že žalovaní jsou spoluvlastníky nemovitostí, žalobce byl stále veden v katastru nemovitostí a blokoval jejich prodej. Nároky z Úvěru R., a. s. byly postoupeny spol. S. s. r. o., která usilovala o soudní prodej nemovitosti, ačkoli žalovaní č. 2) a č. 3) její pohledávky uhradili. Následně se ukázalo, že S., s. r. o. jedná se žalobcem s cílem získat levně předmětné nemovitosti. Ke dni zániku členství žalobce ve sdružení vázly na nemovitostech dluhy z Hypotéky ve výši 3 137 657,30 Kč a z Úvěru R., a. s. ve výši 3 277 997,40 Kč, přičemž žalobce z nich byl zavázán do výše jedné třetiny. Žalobce chtěl neúspěšně odkoupit podíl žalovaného č. 1) na předmětných nemovitostech za nízkou cenu. Dne 31. 8. 2020 byla uzavřena zprostředkovatelská smlouva se společností A., s. r. o. na prodej nemovitosti za 27,5 mil. Kč, ale žalobce bezdůvodně odmítl kupní smlouvu uzavřít. Odmítnutím prodeje žalobce způsobil žalovanému č. 1) škodu ve výši 394 467,69 Kč, kterou započítal proti nároku žalobce na vypořádací podíl. Tato částka zahrnovala úroky ve výši 71 138,17 Kč uhrazené navíc žalovanými č. 2) a č. 3) při financování úvěru a částku 323 329,52 Kč jako polovinu škody z úroků za období od 1. 12. 2020 do 30. 11. 2021. Žalovaný č. 1) namítal, že má vůči R., a.s. pohledávky ve výši 4 160 398,37 Kč, které započítal proti nároku žalobce na vypořádací podíl. Tyto pohledávky zahrnovaly náhradu dlužné mzdy z R., a. s. ve výši 1 211 699,99 Kč, nesplacenou půjčku ve výši 889 805,84 Kč a neuhrazené nájemné ve výši 2 058 892,54 Kč. Podle žalovaného č. 1) žalobce za tyto dluhy ručil, protože jako statutární orgán R., a. s. nejednal s péčí řádného hospodáře, a žalovaný č. 1) je vůči R., a.s., která je v úpadku, nemůže vymoci. Podle žalovaného č. 1) žalobce porušil tuto povinnost tím, že převedl podnikání R., a.s. na spol. I., a. s., která převzala zákazníky, zaměstnance a majetek R.,a a. s., zatímco R., a.s. skončila v úpadku. Dále žalobce nejednal s péčí řádného hospodáře tím, že stav zásob R., a.s. klesl z 9,202 mil. Kč ke dni 31. 3. 2020 na 2 671 342,11 Kč ke dni 30. 11. 2020, což znamená, že žalobce ručí za závazky R., a. s. až do výše 6 530 657,89 Kč. 4. Žalovaní č. 2) a č. 3) započetli proti pohledávce žalobce na zaplacení částky 9 mil. Kč své pohledávky a to: částku 3 137 657,30 Kč představující dluh z Hypotéky, částku 1 092 665,80 Kč jako třetinu z částky 3 277 997,40 Kč uhrazené za žalobce v souvislosti s Úvěrem R., a. s. spol. S., s. r. o., a částku 521 704 Kč jako náhradu nákladů řízení vedeného u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 3 C 333/2020 a Krajského soudu v Praze pod sp. zn 28 Co 112/2023 (429 568 Kč +9 2 136 Kč). 5. Žalovaný č. 1) se vzájemným návrhem ze dne 4. 4. 2023 domáhal, aby soud žalobci uložil vydat mu účetní doklady sdružení, bankovní výpisy z účtu žalobce č. xxx za období od 8. 11. 2006 do 31. 12. 2017 a od 1. 1. 2019 do 30. 8. 2020, doklady k výběrům z účtu a hotovostním příjmům sdružení a veškeré smluvní doklady sdružení v listinné či elektronické podobě a aby soud rozhodl, že žalovaný č. 1) je povinen uhradit žalobci vypořádací podíl 9 mil. Kč s příslušenstvím oproti součinnosti žalobce při zápisu 1/6 nemovitostí ve prospěch žalovaného č. 1) předložením souhlasného prohlášení dle § 66 odst. 1 písm. a) a odst. 2 vyhl. č. 357/2013 Sb. s úředně ověřeným podpisem a oproti vydání uvedených účetních dokladů uvedených ve výroku IV napadeného rozsudku. 6. Žalobce odmítl, že by jako statutární orgán R., a. s. způsobil škodu. Uvedl, že žalovaný č. 1) byl 16 let členem představenstva a sám se podílel na hospodaření. Příčinou špatných výsledků byla neshoda mezi společníky, ekonomická krize v roce 2010, dovoz z Číny a covidová pandemie v roce 2022. Hodnota skladových zásob k 31. 3. 2020 neodpovídala 9,202 mil. Kč, navíc do 30. 11. 2020 probíhal prodej. Pokles zásob nebyl důsledkem protiprávního vyvedení majetku. Žalobce poskytoval žalovaným každoročně účetní evidenci sdružení, naopak žalovaný č. 1) mařil prodej nemovitostí. Nemohl je prodat A., s.r.o., protože proti němu bylo neoprávněně zahájeno exekuční řízení, pro již uhrazený dluh a prodejem by porušil generální inhibitorium. Hypotéku měla splatit R., a. s., jelikož nemovitosti byly tehdy v jejím vlastnictví. 7. Soud I. stupně dovodil svoji pravomoc z čl. 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), (dále jen „nařízení Brusel I bis“) neboť žalobce je občanem jiného členského státu EU (Chorvatska) a žalovaní mají bydliště v ČR, svoji příslušnost dovodil i k rozhodnutí o vzájemném návrhu dle čl. 8 odst. 3 nařízení Brusel I bis, neboť se týkal stejné smlouvy jako původní žaloba. Rozhodné právo určil podle čl. 3 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (dále jen „nařízení Řím I“), neboť bylo zvoleno ve smlouvě o sdružení ve vztahu k ručení žalobce za dluhy R., a. s. dle § 91 odst. 2 zák. č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a § 159 odst. 1 obč. zák. Dále uvedl, že Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (dále jen „nařízení Řím II) se neuplatní, jelikož osobní odpovědnost vedoucích osob je vyloučena z jeho působnosti. 8. Mezi účastníky bylo nesporné, že výpověď žalobce ze sdružení byla žalovaným doručena dne 29. 5. 2020, že ke dni zániku členství žalobce činila hodnota nemovitosti 27 mil. Kč a že žalobce uhradil za sdružení na Hypotéku částku 239 530,83 Kč. (Soud I. stupně nehodnotil znalecký posudek z 11. 6. 2021, protože cena nemovitosti byla mezi účastníky nesporná). 9. Z provedeného dokazování soud I. stupně zjistil skutečnosti uvedené v odst. 20-57 rozsudku, z nichž bylo zejména zjištěno, že dne 8. 11. 2006 uzavřeli žalobce a žalovaní smlouvu o sdružení, jejímž předmětem bylo sdružit se za účelem zajištění výstavby budovy, která nyní stojí na pozemku parc. č. st. x v k. ú. P., a převedení tohoto objektu po jeho kolaudaci do podílového spoluvlastnictví účastníků sdružení a zajištění pronájmu tohoto objektu, a to vše společně a na společný účet s tím, že výstavba budovy bude mimo jiné hrazena z prostředků Hypotéky poskytnuté bankou. Ze sdružení bylo možné vystoupit na základě písemné výpovědi s tříměsíční výpovědní lhůtou běžící od prvního dne měsíce následujícím po doručení výpovědi a majetkové vypořádání mělo být v takovém případě provedeno dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Na základě hypoteční smlouvy ze dne 7. 11. 2006 poskytla H., a. s., zastoupená Č., účastníkům řízení úvěr ve výši 9,1 mil. Kč pro výstavbu budovy, která byla dokončena a zkolaudována dne 5. 2. 2008, na předmětných pozemcích. Stejní účastníci potom uzavřeli i zástavní smlouvu dne 16. 8. 2007, která zajišťovala závazky z hypotečního úvěru zajištěné zástavním právem k rozestavěné budově. Budova byla ve spoluvlastnictví účastníků řízení, každý měl podíl v rozsahu id. 1/3, žalobce s manželkou a žalovaní 2) a 3) v rámci svého SJM. Dne 17. 12. 2007 pronajali účastníci 1. NP budovy (305,1 m˛) R., a. s. od 1. 1. 2008 za 60 tis. Kč měsíčně a na základě dodatku č. 4 ze dne 27. 3. 2016 za 120 tis. Kč. Kolaudace budovy proběhla dne 5. 2.2008. Na základě kupní smlouvy ze dne 29. 3. 2012 prodala R., a.s. účastníkům řízení předmětné pozemky. Ve společnosti R., a.s. byli účastníci řízení činní jako statutární orgány: žalobce byl předsedou představenstva v období let 2000–2001 a členem představenstva v období let 2001–2020, žalovaný č. 1) byl členem představenstva v období let 2001–2017, žalovaný č. 2) byl členem představenstva v období let 2000–2001 a následně předsedou představenstva v období let 2001–2020. Po smrti manželky v roce 2012 žalobce zdědil její podíl na předmětných nemovitostech. Dne 26. 5. 2015 uzavřeli R., a. s. s Č. smlouvu o úvěru, dle níž mohla R., a. s., ve znění dodatků č. 1 ze dne 24. 3. 2017 a č. 2 ze dne 6. 12. 2019, čerpat úvěr až do výše 3 mil. Kč. Na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem č. xxx ze dne 24. 3. 2017, uzavřené mezi Č. a účastníky řízení, bylo k zajištění pohledávky z úvěru sjednáno zástavní právo k nemovitostem. R., a. s. nájem vypověděla dne 18. 3. 2020. Zásoby R., a.s. ke dni 31. 3. 2020 měly hodnotu 9,202 mil. Kč, ale ke dni 30. 11. 2020 měly hodnotu jen ve výši 2 671 342,11 Kč, proto žalovaný č. 1) požadoval po žalobci dopisem ze dne 2. 2. 2023 náhradu škody ve výši 5 283 218,54 Kč. Dopisem ze dne 8. 4. 2020 navrhl žalobce různé možnosti, jak naložit s nemovitostmi. Dne 29. 5. 2020 žalobce účast ve sdružení vypověděl. Hodnota nemovitostí ke dni zániku účasti žalobce ve sdružení odpovídala částce 27 mil. Kč (nesporná skutečnost, znalecký posudek z 6. 3. 2019). Dne 15. 6. 2020 nabídl žalobce svůj podíl k prodeji za 6 mil. Kč nebo společný prodej nemovitosti, dne 6. 12.2021 stanovil cenu svého podílu na 7,8 mil. Kč. Dne 31. 8. 2020 byla uzavřena zprostředkovatelská smlouva, na jejímž základě měl zprostředkovatel zajistit prodej nemovitostí za cenu 27 mil. Kč. O nemovitosti projevila zájem A., s. r. o. s nabídkou 27,5 mil. Kč, zprostředkovatel připravil návrhy rezervační, kupní smlouvy a smlouvy o advokátní úschově. Žalovaný č. 1) podal dne 21. 9. 2020 vůči žalobci návrh na exekuci pro pohledávku ve výši 16 000 Kč. Exekuce proběhla od 12. 10. do 19. 11. 2020, přestože žalobce splnil povinnost stanovenou exekučním titulem již dne 5. 6. 2020. Ke dni 31. 8. 2020 zbývalo zaplatit na Hypotéku 3 137 657,30 Kč. Na valné hromadě 15. 9. 2020 bylo schváleno zrušení R., a.s. s likvidací od 1. 10. 2020. Dne 26. 10. 2020 měla být uzavřena rezervační smlouva, kterou akceptovala pouze A., s. r. o. a žalovaní, žalobce ji odmítl kvůli exekuci vedené žalovaným č. 1). Žalobce slíbil, že po ukončení exekuce kontaktuje zprostředkovatele, ale neučinil tak. Dne 6. 4. 2021 Krajský soud v Praze zjistil úpadek R., a. s. a prohlásil na její majetek konkurs. Žalovaný č. 1) přihlásil pohledávku ve výši 3 818 728 Kč, zahrnující dlužné nájemné (1 296 536,99 Kč), půjčku (636 276 Kč), náhradu mzdy (1 109 106 Kč), bezdůvodné obohacení (81 665,65 Kč) a smluvní pokuty (339 020 Kč a 227 786,81 Kč). S., s. r. o. se na základě smlouvy o postoupení pohledávky z 16. 2. 2021 stala věřitelem R., a. s. z Úvěru a požadovala úhradu 3 277 997,40 Kč a 580 779 Kč za právní zastoupení. Ke dni 30. 11. 2021 činila pohledávka S., s. r. o. celkem 3 277 997,40 Kč, z toho jistina dosahovala 2 537 181,96 Kč, kapitalizovaný úrok ke dni 8. 10. 2020 činil 9 663,36 Kč, přičemž úrok ve výši 4,52 % ročně z této částky za období od 9. 10. 2020 do 30. l1. 2021 činil 131 260,77 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení k 8. 10. 2020 činil 14 091,44 Kč, úrok z prodlení ve výši 20 % ročně z jistiny za období od 9. 10. 2020 do 30. l1. 2021 dosáhl 580 799,87 Kč. Smluvní pokuta za porušení ÚOP činila 5 000 Kč. Dne 13. 4. 2021 S., s. r. o. jako zástavní věřitel podala návrh na soudní prodej zástavy. Emailem ze dne 21. 4. 2021 bylo účastníkům řízení oznámeno, že na základě smlouvy o postoupení pohledávky z 16. 2. 2021 se S., s.r.o. namísto Č. stala oprávněnou k vymáhání nároku vůči R., a.s. z Úvěru R.,a a. s. Dne 2. 8. 2021 na přezkumném jednání u Krajského soudu v Praze žalobce popřel přihlášenou pohledávku žalovaného č. 1) za R., a.s. Insolvenční soud schválil prodej materiálu R., a.s. za 150 tis. Kč. Dne 14. 12. 2021 byla z účtu žalovaného č. 2) uhrazena v souvislosti s Hypotékou na účet. č. xxx částka 3 277 997,40 Kč. Dopisem z 15. 3. 2022 pak vyzval žalobce žalované k úhradě částky 10 247 110 Kč do sedmi dnů, dopis byl doručen žalovanému č. 1) dne 16. 3. 2020 a žalovanému č. 2) dne 26. 3. 2020. Dne 19. 5. 2022 Okresní soud Praha-východ nařídil soudní prodej zástavy-předmětných nemovitostí a uložil účastníkům uhradit S., s. r. o. náklady řízení ve výši 14 922 Kč, které zaplatil žalovaný č. 1) dne 9. 9. 2022. Žalobce uhradil na Hypotéku částku 239 530,83 Kč. V listopadu 2021 a 2023 se účastníci nedohodli na prodeji nemovitosti se S., s. r. o. Účtem sdružení byl od roku 2002 účet žalobce. Ke dni 25. 6. 2019 a ke dni 25. 8. 2022 byli účastníci spoluvlastníky nemovitostí (každý id. 1/3), žalovaní č. 2) a č. 3) v rámci SJM. Nemovitost byla zatížena zástavním právem banky zřízeným na základě smluv o zřízení zástavního práva z 8. 11. 2006 a z 16. 8. 2007 pro pohledávky do výše 9,1 mil. Kč s přísl., a zástavním právem Č., resp. S., s. r. o., zřízeným na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 24. 3. 2017 pro pohledávky do výše 3 mil. Kč s příslušenstvím. Dne 23. 3. 2022 Okresní soud Praha-východ zamítl žalobu žalobce na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitosti a rozhodl, že vlastníky nemovitosti jsou žalovaný č. 1) s podílem ˝ a žalovaní č. 2) a č. 3) s podílem ˝. Žalobci a S., s. r. o. byla uložena povinnost uhradit náklady řízení: žalovanému č. 1) a žalované č. 3) částku 544 863 Kč, žalovanému č. 2) částku 482 708 Kč. Žalovaný č. 1) byl 3. 8. 2022 vyzván k zaplacení smluvní pokuty 150 tis. Kč za neuzavření kupní smlouvy, ale A., s. r. o. ji dosud neuplatnila u soudu. Žalovaný č. 1) se žalobou ze dne 25. 10. 2022 domáhal určení neexistence zástavního práva na nemovitosti ve prospěch S., s. r. o., čemuž Okresní soud Praha-východ dne 21. 3. 2023 vyhověl. Skutečným majitelem I., a. s. je od 11. 6. 2020 žalobce a další osoba. Společnost I., a. s. se zabývá optickými sítěmi a žalobce v ní působí jako specialista. Žalovaní č. 2) a č. 3) potvrdili, že po vystoupení žalobce ze sdružení neobdrželi žádné doklady o jeho hospodaření, přičemž evidenci příjmů a výdajů od té doby vede žalovaný č. 1) a že V. Š. a L. M. je splácen z účtu sdružení úrok v rozsahu 6 % nad platnou repo sazbu ČNB z důvodu půjčky pro vyplacení S., s. r. o. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2022, který nabyl právní moci 8. 9. 2023, byl změněn rozsudek Okresního soudu Praha – východ č. j. 3 C 333/2022-199 tak, že žalobce byl povinen uhradit žalovanému č. 1) 792 213,90 Kč na nákladech řízení a žalovaným č. 2) a č. 3) částku 521 704 Kč. Na základě návrhu žalovaného č. 1) bylo dne 5. 10. 2023 zahájeno exekuční řízení proti žalobci na vymožení dlužné částky 792 213,90 Kč. Z účetních dokumentů R., a. s. bylo zjištěno, že k 31. 3. 2020 hodnota zásob R., a. s. činila 9,202 mil. Kč, zatímco její závazky dosahovaly 20,788 mil. Kč. Tržby z prodeje výrobků a služeb k tomuto datu činily 16,387 mil. Kč, tržby za prodej zboží 10,557 mil. Kč a režijní náklady 7,894 mil. Kč. K 30. 9. 2020 závazky společnosti klesly na 12,426 mil. Kč, přičemž tržby z prodeje výrobků a služeb dosáhly 6,371 mil. Kč, tržby za prodej zboží 11,902 mil. Kč a režijní náklady vzrostly na 8,678 mil. Kč. 10. Soud I. stupně dále zjistil, že svědkyně K. H. pracovala v R., a. s. jako xxx od července 2019 do září 2020. Zajišťovala provoz společnosti a personální agendu. Od dubna 2020 do září 2020 R., a. s. fakticky podnikala, ale ekonomicky se jí nedařilo. Svědkyně neměla přístup k účetním informacím a nezúčastnila se inventarizace zásob. Po ukončení činnosti R., a. s. přešla do I., a. s., kde vykonává stejnou práci. Svědek M. J. působil v R., a. s. jako xxx s odpovědností za skladové hospodářství. Společnost měla nepořádek v evidenci zásob, inventura byla nedostatečná a mnoho položek nebylo fyzicky kontrolováno. Při ukončení činnosti R., a. s. došlo k odstěhování materiálu za účasti policie, přičemž I., a. s. získala materiál na základě soutěže. Po uzavření R., a. s. nastoupil do I., a. s., kde nyní sám řídí sklad. Svědkyně V. K. pracovala pro R., a. s. na projektech a finančních analýzách. Společnost byla dlouhodobě ve ztrátě a hospodářsky neefektivní. Pokusila se ji zachránit, ale nezískala souhlas vlastníků. R., a. s. se orientovala na jednoduchou výrobu, která nebyla konkurenceschopná. I., a. s. se zaměřuje na produkty s vyšší přidanou hodnotou a koupila vybavení R., a. s. přes aukci. Svědkyně M. K. působila v R., a. s. jako xxx do června 2020. Podílela se na inventuře k 31. 3. 2020, při které se zjišťovalo, že chybí zboží za přibližně 1 mil. Kč, protože bylo zlikvidováno bez evidence. Účetní závěrku k 31. 3. 2020 vypracovala x, finální verzi pak daňový poradce. Náklady na mzdy činily 6,3 mil. Kč, režijní náklady 7,9 mil. Kč, tržby byly 16,4 mil. Kč a závazky 21 mil. Kč. K 30. 9. 2020 se závazky snížily na 18,98 mil. Kč, ztráta společnosti činila 4,2 mil. Kč a tržby za prodaný majetek byly 2 mil. Kč. Podle ní měla R., a. s. stále potenciál na splacení většiny závazků, ale její hospodaření bylo neudržitelné. 11. Soud I. stupně zamítl velké množství důkazních návrhů, z nichž drtivé množství se týkalo námitky započtení žalovaného č. 1). 12. S odkazem na ust. § 159 odst. 1 a 3, § 2913, § 3028 odst. 1 a 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), § 829 odst. 1, § 831, § 833, § 834, § 835 odst. 1 a 2, § 836 odst. 1, § 837, § 838 odst. 1, § 839, § 840, § 841, § 517 odst. 1 a 2, § 520 zákona č. 40/1961 Sb., občanského zákoníku („obč. zák.“) a ust. § 52 odst. 1 a 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích soud I. stupně dospěl k závěru, že žalobce se dne 8. 11. 2006 stal členem sdružení, jehož účelem bylo zajištění výstavby budovy dokončené v roce 2008. Dne 29. 5. 2020 doručil žalobce ostatním členům sdružení výpověď ze sdružení, přičemž jeho členství v něm zaniklo ke dni 31. 8. 2020. Vzhledem k tomu, že sdružení nemá právní subjektivitu (§ 829 odst. 2 obč. zák.), nemůže být vlastníkem nemovitých věcí. Vlastnické právo k nemovitostem tak vždy náleželo jednotlivým členům sdružení. Zánikem členství žalobce ve sdružení ke dni 31. 8. 2020 zaniklo i jeho vlastnické právo k nemovitostem. Vzhledem k tomu, že sdružení nezaniklo jako celek, ale pouze došlo k vystoupení žalobce, stali se od 1. 9. 2020 výlučnými spoluvlastníky nemovitosti žalovaní. Na základě § 839 obč. zák. měl proto žalobce nárok na vyplacení odpovídajícího vypořádacího podílu (jak vyplývá i z judikatury Nejvyššího soudu např. sp. zn. 23 Cdo 1778/2017, nebo sp. zn. 32 Odo 995/2004). Žalobci proto náleží vypořádací podíl ve výši 9 000 000 Kč odpovídající jedné třetině hodnoty nemovitostí ke dni 31. 8. 2020, stanovené na 27 000 000 Kč a částka ve výši 239 530,83 Kč, kterou žalobce zaplatil za ostatní členy sdružení na Hypotéku. Uvedené částky jsou žalovaní povinni uhradit žalobci v souladu s § 839 obč. zák. 13. Soud I. stupně dospěl rovněž k závěru, že z titulu ručení za úvěr byli členové sdružení povinni uhradit závazek R., a. s. vůči Č., resp. vůči S., s. r. o., neboť došlo k řádnému postoupení pohledávky. O tento závazek se tak snížil majetek sdružení a bylo třeba jej zohlednit v souladu s § 840 obč. zák. v rámci vypořádání podílu žalobce ve sdružení. Bylo nerozhodné, zda členové sdružení svůj závazek vůči S., s. r. o. uhradili a zabránili prodeji nemovitosti, nebo by k prodeji došlo a členové by měli nárok na zaplacení prodejní ceny nemovitosti po odečtení závazku vůči S., s. r. o, neboť v obou případech by došlo ke snížení hodnoty jejich podílu ve sdružení. Závazek vůči S., s. r. o. ve výši 3 277 997,40 Kč byl uhrazen z účtu žalovaného č. 2) dne 14. 12. 2021 a odpovídal požadavku S., s. r. o. ze dne 15. 11. 2021. Pro účely vypořádání tohoto závazku byla rozhodná jeho výše k datu úhrady tohoto závazku věřiteli, neboť se nejednalo přímo o závazek členů sdružení ale o závazek R., a. s. a účastníci řízení zde vystupovali pouze jako zástavci nemovitosti, jejichž prodejem se věřitel hodlal uspokojit, pokud by R., a. s. neuhradila svůj dluh. Hodnota majetku sdružení se tak snížila o částku 3 277 997,40 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že hodnota nemovitosti činila 27 000 000,00 Kč, celkový dluh z hypotéky činil -3 137 657,30 Kč, celkový dluh na úvěru ke dni 14. 12. 2021 činil -3 277 997,40 Kč a žalobce již na hypotéku uhradil částku 239 530,83 Kč, činila celková zbývající hodnota majetku sdružení po odečtení dluhů a zaplacené částky částku ve výši 20 823 876,13 Kč. Z uvedené částky pak žalobci dle ust. § 839 a § 840 obč. zák. náleží vypořádací podíl ve výši jedné třetiny, tj. částka 6 941 292,04 Kč. Žalovaným zůstala majetková hodnota v podobě vlastnictví nemovitosti, a proto jsou povinni tuto částku vyplatit žalobci. Nejedná se však o solidární závazek žalovaných, neboť ti jsou společně a nerozdílně zavázáni pouze vůči třetím osobám stojícím mimo sdružení. Žalovaný č. 1) byl povinen zaplatit žalobci polovinu z částky 6 941 292,04 Kč, tj. částku 3 470 646,02 Kč, a proto mu soud I. stupně uložil povinnost tuto částku zaplatit. 14. Žalovaní č. 2) a č. 3) by byli (v rámci svého SJM) povinni zaplatit žalobci rovněž částku 3 470 646,02 Kč, započetli však proti ní svoji pohledávku za žalobcem na náhradu nákladů řízení ve výši 521 704 Kč, pravomocně jim přiznanou v řízení vedeném u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 3 C 333/2020 a Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 28 Co 122/2023. Soud I. stupně proto nárok žalobce ponížil o částku 521 704 Kč a uložil žalovaným č. 2 a č. 3) zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 2 948 942,02 Kč. 15. Jelikož se žalobce domáhal, aby byla žalovaným uložena povinnost zaplatit mu společně a nerozdílně částku 9 mil. Kč, soud žalobu zamítl v části, v níž se žalobce vůči žalovanému č. 1) a žalovaným č. 2) a č. 3) domáhal zaplacení částky 2 580 411,96 Kč, tedy rozdílu mezi tím, co vůči žalovaným požadoval a tím, co mu soud vůči žalovaným přiznal. 16. Soud I. stupně žalobu zamítl také v části, kterou se žalobce domáhal zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 000 000 Kč od 2. 9. 2020 do zaplacení. Konstatoval, že žalovaní nebyli v prodlení, protože žalobce neposkytl součinnost k prodeji nemovitosti, z jehož výtěžku měl být podíl uhrazen. Odmítl podepsat rezervační a kupní smlouvu, čímž prodej znemožnil. Exekuční řízení vedené proti němu soud I. stupně nepovažoval za překážku, neboť trvalo jen 38 dní a nebránilo pokračování jednání. Žalobce přislíbil kontaktovat zprostředkovatele, ale neučinil tak. Jelikož aktivně zabránil prodeji, nebylo možné žalovaným přičítat prodlení, a proto mu nenáleží úrok z prodlení. 17. Soud I. stupně se také zabýval námitkou započtení vznesenou žalovaným č. 1), který oproti nároku žalobce započetl pohledávky vůči R., a. s. v celkové výši 4 160 398,37 Kč, přičemž tvrdil, že žalobce za tyto dluhy ručí až do výše 6 530 657,89 Kč z důvodu porušení povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře. Uvedl, že v této souvislosti na žalovaném č. 1) bylo, aby tvrdil a prokázal vznik škody R., a. s. a příčinnou souvislost mezi jednáním žalobce a touto škodou. Soud I. stupně však dospěl k závěru, že žalovaný č. 1) neunesl důkazní břemeno v tomto směru. Ohledně skladových zásob soud zjistil, že mezi 31. 3. 2020 a 30. 11. 2020 došlo ke snížení hodnoty zásob R., a. s. z 9,202 mil. Kč na 2 671 342,11 Kč. Nicméně toto snížení bylo důsledkem pokračující podnikatelské činnosti R., a.s., čemuž odpovídají i tržby společnosti za dané období. Dále se ukázalo, že část evidovaných zásob byla zastaralá nebo neprodejná, což se projevilo i v jejich konečné prodejní ceně ve výši pouhých 150 tis. Kč. Soud proto neshledal, že by v tomto ohledu žalobce poškodil společnost R., a. s. Co se týče zákazníků a zaměstnanců, soud vzal v úvahu, že R., a. s. i I., a. s. podnikaly v obdobném oboru. Skutečnost, že zákazníci R., a. s. začali spolupracovat s I., a. s., sama o sobě neprokazuje protiprávní jednání žalobce, zvláště když svědkyně K. potvrdila, že zákazníci se na I., a. s. obraceli sami. Soud I. stupně tedy neshledal, že by žalobce jednal v rozporu s péčí řádného hospodáře. Ve vztahu k úhradám mimo insolvenční řízení žalovaný č. 1) tvrdil, že některé pohledávky nebyly přihlášeny do insolvenčního řízení, a byly uhrazeny jinak. Soud však neshledal pochybení na straně žalobce, neboť R., a. s. neodpovídala za to, zda věřitelé své pohledávky do insolvenčního řízení přihlásili. Soud I. stupně proto uzavřel, že žalobce při řízení R., a. s. jednal s péčí řádného hospodáře, nevznikla mu odpovědnost za škodu a tím ani ručení za dluhy společnosti vůči žalovanému č. 1). Námitka započtení proto nebyla důvodná a soud k ní nepřihlédl. 18. Soud I. stupně nepřihlédl ani k započtení úroků ve výši 71 137,17 Kč, které žalovaní museli vynaložit v souvislosti se splácením dluhu vůči S., s. r. o. Žalovaný č. 1) tvrdil, že žalobce způsobil škodu tím, že zabránil prodeji nemovitosti A., s. r. o., avšak soud dospěl k závěru, že žalobce se k uzavření kupní smlouvy nezavázal, a proto není odpovědný za údajnou škodu způsobenou neuskutečněním prodeje. 19. Vzájemný návrh žalovaného č. 1), aby žalobci byla uložena povinnost předat mu doklady sdružení za období od 8. 11. 2006 do 31. 12. 2017 a od 1. 1. 2019 do 30. 8. 2020, a dále aby mu soud uložil povinnost zaplatit vypořádací podíl až po poskytnutí součinnosti žalobce při zápisu jeho spoluvlastnického práva k nemovitosti do katastru nemovitostí, soud I. stupně neshledal důvodným. Z potvrzení žalovaných č. 2) a č. 3) ze dne 17. 4. 2023 bylo zjištěno, že žalobce doklady sdružení předával. Uvedená skutečnost měla být vyvrácena tvrzením žalovaného č. 1), že by od počátku sdružení doklady neobdržel, soud I. stupně však nepovažoval za věrohodné, že by žalovaný č. 1) tuto skutečnost namítal až v rámci řízení. 20. Také návrh na podmínění výplaty vypořádacího podílu poskytnutím součinnosti žalobce při zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí soud zamítl, neboť dospěl k závěru, že žalobce neměl povinnost k takové součinnosti, neboť taková povinnost nevyplývá z právních předpisů, ani ze smluvních ujednání mezi účastníky. Navíc bylo zjištěno, že v katastru nemovitostí jsou již jako spoluvlastníci nemovitosti zapsáni pouze žalovaní, čímž byl de facto naplněn stav, kterého se žalovaný č. 1) domáhal. 21. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl ve vztahu k žalobě podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř ve prospěch žalobce, který byl v řízení částečně úspěšný a ve vztahu ke vzájemnému návrhu podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. také ve prospěch úspěšného žalobce. 22. Proti výrokům I, II, III, VI a VII napadeného rozsudku podal žalobce včasné odvolání, přičemž odvolání proti výroku VII vzal následně zpět. 23. Odvolací soud proto řízení o odvolání žalobce proti nákladovému výroku VII pro zpětvzetí odvolání zastavil podle ust. 207 odst. 2 o. s. ř. 24. Poté se odvolací soud zabýval otázkou, zda je žalobce oprávněn podat odvolání do výroku II, kterým soud rozhodl, že žalovaní č. 2 a č. 3) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 2 948 942,02 Kč a dospěl k závěru, že tomu tak není. 25. Podle ust. § 218 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn. 26. Podle komentářové literatury k ust. § 218 písm. b) o. s. ř.: „Odvolání – proti výroku rozhodnutí soudu prvního stupně – může podat jen ten, komu nebylo takovým rozhodnutím (poměřováno jeho výrokem) plně vyhověno, popřípadě komu byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá (byť nepříliš významná) újma na jeho právech a tu lze odstranit zrušením nebo změnou rozhodnutí soudu prvního stupně. Jde o poměření nejpříznivějšího výsledku, který by mohl být odvoláním napadaným rozhodnutím (z pohledu konkrétního výroku) soudem pro takovou osobu založen a výsledku, který daným rozhodnutím (skutečně) nastal, a úvahu, zda je takto nastalá („procesní“) újma osoby odstranitelná změnou či zrušením odvoláním napadaného rozhodnutí (NS 21 Cdo 2323/99, NS 33 Cdo 825/2000) (viz Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Doležílek, J. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023. dostupné na www. beck-online.cz). 27. Žalobci bylo napadeným výrok II plně vyhověno co do částky 2 948 942,02 Kč, uvedeným rozhodnutím mu nebyla způsobena žádná újma na jeho právech, žalobce tak není osobou oprávněnou podat proti tomuto výroku odvolání, a odvolací soud proto odvolání žalobce proti výroku II podle ust. § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl. 28. V rámci odvolání do ostatních napadených výroků žalobce nesouhlasil s tím, že soud I. stupně odečetl od vypořádacího podílu žalobce Hypotéku a Úvěr R., a. s.. Tvrdil, že Hypotéka vznikla ještě před založením sdružení a nebyla tak jeho součástí, stejně jako Úvěr R., a. s., ve vztahu k němuž byli žalobce i žalovaní pouze ručiteli. Úvěr R. i Hypotéka byly následně uhrazeny žalovaným č. 2), přičemž žalobce byl připraven uhradit svůj podíl, ale žalovaný č. 2) na jeho výzvy nereagoval. Dle žalobce tyto závazky nesouvisely s projednávanou věcí a soud I. stupně mu proto měl přiznat žalovanou částku v plné výši 9 000 000 Kč. Žalobce také namítal, že soud I. stupně mu nesprávně nepřiznal úrok z prodlení s odůvodněním, že žalobce měl bránit prodeji nemovitostí. Tvrdil, že převodu nemovitostí bránilo generální inhibitorium z neoprávněné exekuce zahájené vůči němu na návrh žalovaného č. 1). Poté, co žalobce vystoupil ze sdružení mu navíc vlastnické právo k nemovitostem již nenáleželo. Žalovaní navíc nemovitosti hospodářsky užívali bez toho, aniž by mu poskytli jakékoli protiplnění. Správně tak měl být žalobci přiznán zákonný úrok z prodlení od 1. 9. 2020 do zaplacení. Ve vztahu k nákladům řízení pak žalobce uvedl, že by měl být zohledněn jeho plný úspěch ve věci, nesouhlasil s neuznáním úkonu účasti na jednání dne 4. 9. 2023, když návrh na připuštění účastníků podal měsíc před jednáním a skutečnost, že soud neobeslal účastníky včas nemůže jít k jeho tíži. Požadoval proto náhradu nákladu řízení za 18 úkonů právní služby, 18 paušálních náhrad a soudní poplatek. S ohledem na uvedené žalobce navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a zohlední tuto skutečnost v nákladech řízení, přičemž v ostatním rozsahu měl rozsudek soudu I. stupně zůstat nezměněn. 29. Žalovaný č. 1) k odvolání žalobce uvedl, že soud I. stupně správně odečetl z žalobního požadavku dluhy váznoucí na nemovitostech, konkrétně Hypotéku na výstavbu budovy a Úvěr R., a.s., který byl splácen z nájemného. Spoluvlastníci nebyli ručiteli, pouze zřídili zástavní právo pro podnikání R., a.s. Zatížení nemovitostí nelze oddělit od vypořádání dluhů sdružení, tvrzení žalobce o nesouvislosti je nepravdivé a směřuje k jeho zvýhodnění. Žalobce nezdůvodnil, proč měli být žalovaní v prodlení od 2. 9. 2020 ani nevyvrátil závěr soudu, že bránil prodeji nemovitostí. Tvrzení o generálním inhibitoriu a nemožnosti převést vlastnictví k nemovitostem považoval za zavádějící. Užitky z nemovitostí byly použity ke splácení dluhů, včetně těch, které měl hradit žalobce. V odvolání chyběla také argumentace, proč žalobce požadoval celé plnění za svůj podíl ve výši 1/3, když žalovanému č. 1) připadla pouze 1/6, stejně jako zmínka o pasivní solidaritě žalovaných, kterou soud I. stupně správně neshledal. 30. Žalovaní č. 2) a 3) k odvolání žalobce uvedli, že žalobce nesprávně tvrdí, že účastníci řízení vystupovali jako ručitelé, ačkoli soud I. stupně správně uzavřel, že byli pouze zástavci nemovitosti, jejímž prodejem se měl věřitel uspokojit, pokud by R., a. s. nesplnila svůj dluh z Úvěru R., a. s. Hodnota majetku sdružení se proto snížila o 3 277 997,40 Kč, neboť věřitel uplatnil pohledávku vůči zástavním dlužníkům. I žalobce nese svůj díl odpovědnosti za uspokojení pohledávky zástavního věřitele (§ 840 obč. zák.). Žalobce také nenamítal žádný relevantní důvod, proč by uvedené pohledávky nebylo možné započíst, kdy tyto pohledávky byly vůči žalobci řádně uplatněny soudní cestou v rámci námitky započtení. Obě tyto pohledávky jednoznačně souvisí s projednávanou věcí, neboť jsou zajištěny předmětnými nemovitostmi nebo vychází z dluhů, které byly čerpány za účelem rozvoje sdružení. Žalovaní č. 2) a 3) se rovněž ztotožnili s tím, že exekuční řízení proti žalobci nebránilo uzavření rezervační či budoucí kupní smlouvy, neboť prodej nemovitosti lze podmínit ukončením exekuce. Sám žalobce vedl spor o zrušení a vypořádání vlastnictví a choval se tedy jako jeho řádný vlastník. 31. Žalovaný č. 1) podal včasné odvolání proti výroku I, výroku IV, části výroku V. ve vztahu kzaplacení vypořádacího podílu oproti vydání účetních dokladů a výrokům o náhradě nákladů řízení VI a VII napadeného rozsudku. Soudu I. stupně vytýkal, že se dostatečně nezabýval důvody, proč nedošlo k uzavření smlouvy o odkupu jeho podílu žalobcem na základě dohody uzavřené mezi nimi v advokátní kanceláři P. Dále poukazoval na skutečnost, že soud opomenul skutkově zhodnotit záměr žalobce prodat nemovitosti společnosti S., s. r. o. pod cenou, vymáhání pohledávky této společnosti po žalovaných, blokaci zástavního práva i přes úhradu pohledávky, ukončení nájmu společnosti R. a. s. a její užívání nemovitostí i po skončení nájemního vztahu. Argumentoval také tím, že žalobce neoprávněně vymáhal úhradu Hypotéky po žalovaném č. 1), přestože svou povinnost převést spoluvlastnický podíl na žalované nesplnil. Ze všech těchto skutečností pak vyplýval záměr žalobce získat nemovitosti za ekonomicky nevýhodných podmínek pro žalovaného č. 1), případně jej poškodit tím, že nebude plnit své povinnosti a zároveň proti němu vést exekuci. Soud I. stupně měl uvedená jednání hodnotit jako protiprávní a jejich důsledky zahrnout do rozhodování o nároku žalobce. Soud I. stupně také žádným způsobem nevzal v úvahu rozpory ve výpovědích svědků K. H., M. J., V. K., ačkoliv na tyto rozpory žalovaný č. 1) výslovně upozorňoval ve svém vyjádření ze dne 9. 2. 2024. Soud I. stupně také nesprávně posoudil rozsah majetku sdružení, který měl být předmětem vypořádání. Podle § 834 obč. zák. majetek sdružení tvoří nejen nemovitosti, ale veškerý majetek získaný společnou činností, který měl být vypořádán podle § 839 obč. zák. Soud I. stupně zohlednil při vypořádání pouze nemovitosti a dluhy zajištěné zástavním právem, avšak opomenul zohlednit další majetek sdružení a nevyžádal si po žalobci vyúčtování hospodaření sdružení. Přitom podle žalovaného č. 1) bylo prokázáno, že žalobce sám kontroloval finanční toky sdružení a výhradně nakládal s jeho výnosy. Soud I. stupně při vypořádání sdružení tak zohlednil úhrady žalobce na dluhy sdružení po zániku jeho účasti, přestože se jich žalobce v žalobě nedomáhal, ale naopak neumožnil žalovanému č. 1) kontrolu hospodaření sdružení a vyúčtování majetku sdružení ke dni zániku účasti žalobce. Žalovaný č. 1) souhlasil se závěrem soudu I. stupně, že povinnost žalovaných k výplatě žalovanému není solidární, namítal však, že soud měl důsledněji rozlišit rozsah odpovědnosti jednotlivých žalovaných při vypořádání majetku sdružení. Měl také vzít v úvahu skutečnost, že žalobce neumožnil až do právní moci rozsudku soudu I. stupně žalovaným disponovat s nemovitostmi a že žalovaní museli své vlastnické právo k podílům v řízení vysoudit. Žalobce tak vytvořil situaci, kdy požaduje úhradu vypořádacího podílu, aniž by byl ochoten poskytnout odpovídající protihodnotu, což žalovaný č. 1) považuje za nemravný postup. Soud I. stupně také nesprávně vyhodnotil otázku prodlení žalovaných s úhradou vypořádacího podílu. Žalobce totiž svým jednáním zmařil prodej nemovitostí, když nejprve deklaroval ochotu k prodeji společnosti A., s.r.o., avšak následně prodej odmítl. Soud I. stupně nezohlednil, že se žalovaným nepodařilo prodej nemovitostí realizovat ani s jiným zájemcem, což bylo rovněž způsobeno obstrukčním jednáním žalobce. Soud měl také při stanovení splatnosti vypořádacího podílu vzít v úvahu dostatečnou lhůtu pro realizaci prodeje nemovitostí. Soud I. stupně také nesprávně posoudil otázku nákladů řízení, když žalobce měl podle jeho názoru úspěch pouze v rozsahu 10,75 %, což je méně než polovina původně žalované částky, soud I. stupně však nesprávně sčítal nároky přiznané vůči jednotlivým žalovaným, přestože žalobce se domáhal solidárního plnění. Žalovaný č. 1) proto navrhl, aby odvolací soud zrušil rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I, IV, části výroku V., týkající se zaplacení oproti vydání účetních dokladů, a ve výrocích o náhradě nákladů řízení VI a VII a aby vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení, provedl doplnění dokazování a rozhodl na základě úplně zjištěného skutkového stavu. 32. Žalobce k odvolání žalovaného č. 1) uvedl, že se společností S., s. r. o. nemá žádnou spojitost a jednal s ní pouze ohledně odkupu podílu, stejně jako s ostatními žalovanými. K námitce o údajném prodeji podílu pod cenou uvedl, že jej zvažoval kvůli dlouhodobým sporům mezi spoluvlastníky, aby předešel soudním řízením. I po čtyřech letech mu však vypořádací podíl stále nebyl vyplacen, přestože nemovitosti byly již prodány za 42 900 Kč. Poznámku žalovaného č. 1) o jeho poškození označil za nemístnou, neboť žalovaný č. 1) celou dobu disponoval nemovitostmi i odpovídající hodnotou, zatímco žalobce se svého nároku musel domáhat soudně. Žalobce dále namítal, že žalovaný č. 1) nesprávně tvrdil, že žalobce měl povinnost předložit vyúčtování hospodaření. Sdružení dle § 829 obč. zák. však nemělo zákonnou povinnost vést účetnictví, společníci měli stejná práva i povinnosti. Žalobce přesto vedl evidenci ve formě tabulek a poskytl ji žalovaným. K úvahám žalovaného č. 1) o tom, že žalobce nemá nárok na úroky z prodlení uvedl, že výplata vypořádacího podílu nemůže být podmíněna prodejem majetku sdružení. Žalovaný č. 1) obviňoval žalobce z nemožnosti dispozice s nemovitostí, ale žádná povinnost změnit vlastnictví v katastru žalobci nevznikla. Naopak to byli žalovaní, kdo odmítali vyplatit žalobce a zároveň požadovali jeho součinnost. Vzhledem k tomu, že žalobce vyzval žalované k odkupu podílu dopisem z 15. 6. 2020, lze jej považovat za výzvu k výplatě vypořádacího podílu. Jeho účast ve sdružení zanikla 31. 8. 2020, splatnost podílu nastala 1. 9. 2020 a od 2. 9. 2020 se žalovaní dostali do prodlení. Předžalobní výzvou z 15. 3. 2022 jim byla poskytnuta sedmidenní lhůta, a proto se do prodlení dostali nejpozději 23. 3. 2022. Žalobce také popřel obvinění z porušení péče řádného hospodáře při řízení společnosti R., a. s., přičemž se hájil tím, že insolvenční správce R., a. s. žádné pochybení neshledal, což potvrzuje, že tvrzení žalovaného č. 1) nejsou podložena důkazy. 33. Žalovaní č. 2) a č. 3) k odvolání žalovaného č. 1) uvedli pouze, že souhlasí s rozhodnutím soudu I. stupně ve výrocích II, III a VI, k ostatním výrokům, které se jich netýkaly, se nevyjadřovali. 34. Odvolací soud přezkoumal z podnětu včasného a přípustného odvolání podaného žalobcem a žalovaným č. 1) napadený rozsudek i řízení, které mu předcházelo (§ 214 odst. l, § 212, § 212a o. s. ř.), aniž by nařizoval ústní jednání (214 odst. 1 písm. d) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že pro důvodnost odvolání nejsou splněny podmínky pro potvrzení či změnu rozsudku. 35. Podle ust. § 835 odst. 1 obč. zák. podíly na majetku získaném společnou činností jsou stejné, není-li smlouvou určeno jinak. 36. Podle ust. § 835 odst. 2 obč. zák. ze závazků vůči třetím osobám jsou účastníci zavázáni společně a nerozdílně. 37. Podle ust. § 839 obč. zák. účastníkovi, který vystoupil nebo byl vyloučen, se vrátí věci vnesené do sdružení. Podíl majetku podle stavu v den vystoupení nebo vyloučení se mu vyplatí v penězích. 38. Odvolací soud se neztotožňuje se způsobem, jakým dospěl soud I. stupně k výši vypořádacího podílu žalobce. Soud I. stupně vycházel z nesporné hodnoty nemovitostí ke dni vystoupení žalobce ze sdružení, tj. ke dni 31. 8. 2020 ve výši 27 000 000 Kč, od nichž odečetl nesplacenou Hypotéku účastníků řízení ve výši 3 137 657,30 Kč a nesplacený dluh z Úvěrů R., a. s. ve výši 3 277 997,40 Kč. Dluh z Hypotéky však byl dluhem fyzických osob, které hypoteční smlouvu uzavřely dne 7. 11. 2006, nikoliv závazkem sdružení. Aby byla dána solidární odpovědnost účastníků sdružení za závazky sdružení vůči třetím osobám, v tomto případě vůči H., a. s., musela by být uzavřena hypoteční smlouva vůči H., a. s. jménem všech účastníků sdružení tak, že by účastníci sdružení jednali jako účastníci sdružení společně, nebo prostřednictvím zástupce sdružení. (k tomu srov. bod 2 komentáře k ust. § 835 obč. zák. in Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, s. 2336 - 2338: J. Macek – dostupné na www.beck-online.cz). Vzhledem ke skutečnosti, že hypoteční smlouva byla uzavřena dne 7. 11. 2006 a smlouva o sdružení až dne 8. 11. 2006, nemohli účastníci sdružení vůči H., a. s. jednat při sjednání hypoteční smlouvy jako účastníci sdružení. 39. Pokud jde o Úvěr R., a. s., skutečností zůstává, že se jednalo o dluh, který vznikl právnické osobě odlišné od účastníků sdružení. Na uvedením nemění ničeho ani skutečnost, že vlastníky R., a. s. byly tři stejné osoby, jako osoby, které byly členy sdružení, tj. žalobce, žalovaný č. 1) a žalovaný č. 2). Účastníky Sdružení byly navíc původně ještě i jiné fyzické osoby, než osoby, které figurovaly v R., a. s., a to manželka žalobce a žalovaná č. 3). Odvolacímu soudu není zřejmé, jak dospěl soud I. stupně v odstavci 85 napadeného rozsudku, k závěru, že členové sdružení byly povinni uhradit Úvěr R., a. s. „z titulu ručení“, když v bodě 86 napadeného rozsudku zároveň uvádí, že se nejedná přímo o závazek sdružení, ale že účastníci sdružení byli pouze zástavci nemovitostí, jejichž prodejem se hodlal věřitel uspokojit, pokud by Úvěr neuhradila R., a. s. Soud I. stupně neučinil žádná skutková zjištění o jakémkoli „ručení“ členů sdružení za závazky R., a. s. Podle názoru odvolacího soudu tak ani dluh z Hypotéky účastníků sdružení, ani Úvěr R., a. s. nelze při stanovení vypořádacího podílu prostě odečíst od hodnoty nemovitostí ve výši 27 000 000 Kč. 40. Z provedeného dokazování prozatím vyplynulo, že jediným majetkem sdružení ke dni zániku účasti žalobce ve sdružení byl předmětné pozemky, na nichž stojí předmětná budova. Pokud žalovaný č. 1) tvrdí, že sdružení mělo i jiný majetek, který by měl být zahrnut do vypořádacího podílu, musí uvedené skutečnosti tvrdit a prokázat. Předmětné pozemky byly ve vlastnictví účastníků sdružení stejně jako předmětná budova ke dni zániku účasti žalobce ve sdružení. Z provedeného dokazování vyplynulo, že Hypotéka byla zajištěna zástavním právem k předmětné budově, a Úvěr R., a.s. byl zajištěn zástavním právem k předmětným pozemkům. Předmětná budova se pak účinností nového občanského zákoníku, tj. od 1. 1. 2014 stala ve smyslu ust. § 3054 o. z. součástí pozemků, neboť měla stejné vlastníky, jako pozemky. 41. Skutečnost, že na předmětné budově nacházející se na předmětných podzemích vázlo zástavní právo ve prospěch H., a. s. sjednané v souvislosti s uzavřením hypoteční smlouvy ze dne 7. 11. 2006 a skutečnost, že na předmětných pozemcích, které měli členové sdružení v podílovém spoluvlastnictví a které nabyli za trvání sdružení na základě kupní smlouvy ze dne 29. 3. 2012, byla zástava ve prospěch Č., a. s. v souvislosti s uzavřením smlouvy o úvěru ze dne 26. 5. 2015 poskytnutého R., a. s. se může pouze projevit na hodnotě nemovitostí, jako jejich zatížení. Neznamená to však, že zatížení nemovitostí se projeví na hodnotě nemovitostí tak, že se jen odečte výše dluhu. Naopak je třeba zohlednit řadu dalších okolností. Podstatná je bonita dlužníka, v jehož prospěch byla zástava poskytnuta, tj. skutečnost, jak pravděpodobné je, že dluh uhradí nebo ne, tj. jak pravděpodobné je že zástava bude nebo nebude zpeněžena. Obecně platí, že hodnota pozemku, na kterém vázne zástavní právo, je obvykle nižší než hodnota obdobného nezatíženého pozemku. K tomu pak dochází z různých důvodů, jako je nižší atraktivita pro kupce, neboť kupující si musí být vědom, že při koupi pozemku se zástavním právem se vystavuje riziku, že zástavní věřitel (např. banka) může uplatnit své právo na uspokojení pohledávky z prodeje pozemku, pokud původní dlužník nesplácí svůj dluh, banky pak při poskytování hypoték na takový pozemek bývají obezřetnější a mohou požadovat splnění dodatečných podmínek (např. vyplacení existujícího zástavního práva nebo jeho převedení na nového kupujícího) a kupující často požadují slevu jako kompenzaci za komplikace spojené s existencí zástavy. Záleží tedy na konkrétních podmínkách, výši pohledávky, věřiteli a právním stavu. Pokud existuje reálné riziko exekuce nebo vymáhání dluhu, hodnota může klesnout výrazně, pokud se však jedná o běžnou hypotéku, kde existuje možnost zástavu vyplatit a odstranit, pokles ceny může být menší. Vždy je tedy třeba zohlednit konkrétní okolnosti případu, přičemž stanovení hodnoty takto zatížených pozemků je odbornou otázkou ve smyslu ust. § 127 odst. 1 o. s. ř. 42. V komentářové literatuře k ust. § 839 odst. obč. zák. se pak k uvedenému uvádí, že: „za účelem zjištění reálné hodnoty majetku získaného při výkonu společné činnosti a existujícího ke dni zániku účasti účastníka ve sdružení jednostranným právním úkonem (vystoupením, vyloučením) bude potřeba zřejmě provést účetní závěrku [ovšem pozor na to, že pořád jde o podíl na veškerém aktivním (likvidním, prodejném) majetku, a nikoliv o podíl na rozdílu mezi aktivy a pasivy]. Výše podílu účastníka, který se mu musí vyplatit v penězích ze strany ostatních účastníků, pak vyplývá buďto z § 835 odst. 1 (tj. stejná výše podílů všech účastníků), nebo ze smlouvy o sdružení, protože § 835 odst. 1 umožňuje, aby účastníci sdružení ve smlouvě sjednali výši svých podílů odlišně od zákonné úpravy. [srov. Fiala, J., Kindl, M. a kol. Občanský zákoník: Komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2025-2-12]. ASPI_ID KO40_1964CZ. Dostupné z: www.aspi.cz. ISSN 2336-517X.] 43. Závěr soudu o tom, že od hodnoty pozemků 27 000 000 kč lze odečíst Hypotéku a Úvěr R., a. s. tak byl nesprávný. 44. Z obsahu spisu pak také vyplývá, že soud I. stupně se dostatečně obezřetně nevypořádal s námitkou započtení žalovaného č. 1), ani s námitkou započtení žalovaných č. 2) a č. 3). 45. Z podání žalovaného č. 1) ze dne 4. 4. 2023 (č. l. 63 – 67 spisu) vyplývá, že proti pohledávce žalobce na vypořádací podíl požadovaný vůči všem žalovaným s tím, aby tuto uhradili žalobci společně a nerozdílně ve výši 9 000 000 Kč, započítává úroky vzniklé v důsledku přeúvěrování Úvěru R., a. s., jehož věřitelem se stala S., s. r. o. ve výši 71 138,17 Kč, úroky z Úvěru R., a. s. náležející S., s. r. o. za dobu od zmaření prodeje nemovitostí A., s. r. o. ve výši 323 329,52 Kč, dlužnou mzdu z pracovní smlouvy ze dne 29. 12. 2000 ve výši 1 211 699,99 Kč, dluh ze smlouvy o půjčce ze dne 26. 5. 2011 ve výši 889 805,84 Kč a nájemné a bezdůvodné obohacení za užívání nemovitostí v celkové výši 2 058 892,54 Kč. Celkově tak žalovaný č. 1) namítal k započtení pohledávky, jejichž souhrnná hodnota činí částku ve výši 4 554 866,06 Kč. Žalovaný č. 1) pak k tomu doplnil, že započítává pouze částku ve výši 4 500 000 Kč a zbývá tak nezaplacená část ve výši 54 866,06 Kč. 46. Žalovaní č. 2) a č. 3) pak v podání ze dne 10. 11. 2023 (č. l. 165) uvedli, že proti pohledávce žalobce na vypořádací podíl požadovaný vůči všem žalovaným s tím, aby uhradili žalobci společně a nerozdílně částku ve výši 9 000 000 Kč, namítli k započtení tři pohledávky, a to dluh z hypotéky v celkové výši 3 137 657,30 Kč, (která byla dluhem všech dlužníků z hypoteční smlouvy ze dne 7. 11. 2006, nikoliv pouze žalovaných č. 2) a č. 3), pohledávku ve výši 1 092 665,80 Kč vzniklou v důsledku zaplacení dluhu z Úvěru vůči S., s. r. o., (přičemž žalovaní č. 2 a č. 3) měli uhradit S., s. r. o. v této souvislosti dne 15. 12. 2021 částku 3 277 997,40 Kč) a částku 521 704 Kč představující náklady z řízení u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 3 C 333/2020 a náklady odvolacího řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 28 Co 112/2023. Celková částka uplatněná žalovanými č. 2 a č. 3) k započtení tak činí částku ve výši 4 752 027,01 Kč. 47. V uvedené souvislosti odvolací soud uvádí, že souhlasí s názorem soudu I. stupně, že povinnost vyplatit vypořádací podíl žalobci nestíhá žalované solidárně. Z ust. § 835 odst. 2 obč. zák. plyne, že uvedené ustanovení se týká solidární odpovědnosti účastníků sdružení jako dlužníků za závazky vzniklé při výkonu společné činnosti vůči třetím osobám jako věřitelům [srov. Fiala, J., Kindl, M. a kol. Občanský zákoník: Komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2025-2-12]. ASPI_ID KO40_1964CZ. Dostupné z: www.aspi.cz. ISSN 2336-517X.] Jelikož smlouva o sdružení ze dne 8. 11. 2006]. Není -li smlouvou s družení stanoveno jinak, jsou podíly ostatních účastníků na vypořádacím podílu stejné (viz shora uvedený komentář k ust. § 839 odst. 2 obč. zák.). Mezi účastníky pak nyní již není sporu o tom, že předmětné pozemky a výrobní halu nabyli jako majetek sdružení, jak plyne rovněž z odůvodnění rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2022, č. j. 28 Co 112/2023-348, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. 48. Vzhledem k uvedené skutečnosti je tak třeba vycházet z toho, že pokud hodnota předmětných nemovitostí ke dni zániku účasti žalobce ve sdružení podle nesporných tvrzení účastníků měla činit 27 000 000 Kč, a žalobce se domáhal na žalovaných zaplacení vypořádacího podílu ve výši 9 000 000 Kč, přičemž žalovaní č. 2) a č. 3) měli svůj podíl ve společném jmění manželů, měl by žalovaný č. 1) zaplatit jednu polovinu vypořádacího podílu a žalovaní č. 2) a č. 3) solidárně jako manželé druhou polovinu. Ve výsledku se však nebude jednat o čistou částku 4 500 000 Kč, ale výsledná částka bude muset zohledňovat zástavní právo zřízené v souvislosti s Hypotékou a zástavní právo vzniklé v souvislosti s Úvěrem R., a. s. podle shora naznačených kritérií a případně i další majetek sdružení, pokud žalovaný č. 1) unese břemeno tvrzení a důkazní o jeho existenci. 49. Započítávané pohledávky žalovaného č. 1) však činí dohromady částku 4 554 866,06 přesahující částku 4 500 000 Kč o 54 866,06 Kč, i když žalovaný č. 1) tvrdí, že započítává pouze 4 500 000 Kč a pohledávky započítávané žalovanými č. 2) a č. 3) činí dohromady částku ve výši 4 752 027,01 Kč, tj. přesahují částku 4 500 000 Kč o 252 027,1 Kč. 50. Soud I. stupně se v odůvodnění napadeného rozsudku vůbec nezabýval námitkou započtení částky 1 092 665,80 Kč žalovanými č. 2) a č. 3) vzniklé údajně v důsledku zaplacení dluhu z Úvěru R., a. s. vůči S., s. r. o. Ve vztahu k zápočtu žalovaného č. 1), ani ve vztahu k zápočtu žalovaných č. 2 a č. 3) se pak nezabýval jejich určitostí. 51. V této souvislosti odkazuje odvolací soud na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, týkající se určitosti zápočtu učiněného v průběhu soudního řízení, jejíž závěry jsou např. vyjádřeny v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. července 2011 32 Cdo 4363/2009, ve kterém Nejvyšší soud uvedl, že : „ ..úkon započtení (§ 580 obč. zák.), kterým dlužník započítává proti pohledávce věřitele více svých pohledávek, převyšujících ve svém součtu pohledávku věřitele, aniž by z něj bylo patrno, která část započítávaných pohledávek započtením zanikla a která nikoli, je podle ustanovení § 37 odst. 1 obč. zák. neplatný pro neurčitost (srov. např. rozhodnuti Nejvyššího soudu ze dne 10. dubna 2008, sp. zn. 32 Cdo 3082/2007, ze dne 23. května 2005, sp. zn. 29 Odo 1021/2006, ze dne 31. ledna 2008, sp. zn. 29 Odo 421/2006 a ze dne 23. února 2005, sp. zn. 29 Odo 174/2004, které obstálo i v ústavní rovině, když ústavní stížnost proti němu Ústavní soud usnesením ze dne 25. dubna 2006, sp. zn. I. ÚS 322/05, odmítl). V projednávané věci měly být proti pohledávkám žalobkyně ve výši 2,087.479,46 Kč a 2,000.000,- Kč započteny pohledávky dovolatelky z titulu náhrady škody ve výši 11,016.000,- Kč, dále nevyplacené odměny podle mandátní smlouvy ve výši 3,600.000,- Kč, eventuálně z titulu náhrady škody ve výši 2,000.000,- Kč a z titulu vad prodaných nemovitostí „minimálně“ ve výši 4,620.498,- Kč. Lze dodat, že Ústavní soud v nálezu ze dne 5. listopadu 1997, sp. zn. II. ÚS 159/97 dospěl k závěru, že projev k započtení podle ustanovení § 580 obč. zák. lze učinit i v průběhu soudního řízení jako obranu proti žalobě (in www.usoud.cz).“ 52. Obdobně viz také rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 11. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2901/2021, nebo rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 5453/2014 a sp. zn. 23 Cdo 1212/2007). 53. V daném případě ale prozatím není zřejmé, které pohledávky žalovaného č. 1) a které pohledávky žalovaných č. 2) a č. 3), vzhledem k tomu, že přesahují dosud tvrzený podíl žalovaných na vypořádacím podílu, mají zápočtem zaniknout, případně v jakém rozsahu. Úkony započtení žalovaného č. 1) i žalovaných č. 2 a č. 3) jsou proto neurčité. 54. Závěr soudu o výši vypořádacího podílu i s ohledem na námitky započtení je tudíž prozatím nepřezkoumatelný. 55. Odvolací soud dále nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně, že žalobci nenáleží úroky z prodlení pro chování žalobce, neboť žalobce měl zmařit prodej nemovitosti. Odvolací soud naopak v uvedené souvislosti souhlasí se žalobcem, že žalobce nemohl předmětné nemovitosti prodat v okamžiku, kdy zaniklo jeho vlastnické právo k předmětným nemovitostem v důsledku vystoupení ze sdružení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2005 sp. zn. 32 Odo 995/2004.) Účastnící řízení učinili nesporným, že výpověď žalobce ze sdružení byla doručena žalovaným dne 29. 5. 2020 a soud I. stupně uzavřel že účast žalobce ve sdružení tak byla ukončena dne 31. 8. 2020, přičemž v uvedený den měla být uzavřena zprostředkovatelská smlouva se spol A., s. r. o. o prodeji nemovitosti, a k uzavření rezervační smlouvy mělo dojít až dne 26. 10. 2020. V průběhu řízení však bylo zjištěno, že výpovědní doba měla činit 3 měsíce a podle smlouvy o sdružení měla začít běžet prvním dnem měsíce následujícího po měsíci, v němž byla výpověď doručena poslednímu z ostatních účastníků doporučeným dopisem. Výpovědní doba tedy běžela uplynutím tří měsíců od dne 1. 6. 2020, tj. dne 1. 9. 2020 (§ 122 odst. 2 obč. zák.) Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce již nebyl vlastníkem předmětných nemovitostí, nemohl je ani smlouvou převést na jiného. Tato skutečnost mu tedy nemůže být ve vztahu nároku na zaplacení úroků z prodlení kladena k tíži. 56. Odvolací soud však nesouhlasí se žalobcem, že by mu nárok na zaplacení úroků z prodlení měl vzniknout již od 2. 9. 2020, když jeho účast ve sdružení měla podle žalobce zaniknout dne 31. 8. 2020. Dopis z 15. 6. 2020 k odkupu podílu žalobce z povahy dopisu nelze považovat za výzvu k zaplacení vypořádacího podílu. Smlouva o sdružení však splatnost vypořádacího podílu nijak neupravovala, proto byl podíl splatný až na výzvu žalobce ve smyslu ust. § 563 obč. zák. (srov. komentář k § 839 obč. zák. Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, s. 2342 - 2343: J. Macek dostupné na www.beck-online.cz). 57. Žalobce vyzval žalované k zaplacení vypořádacího podílu předžalobní výzvou ze dne 15. 3. 2022, ve které stanovil žalovaným sedmidenní lhůtu pro zaplacení. Teprve od doručení předžalobní výzvy jednotlivým žalovaným a od marného uplynutí sedmidenní lhůty pak lze dovozovat prodlení žalovaných se zaplacením vypořádacího podílu. 58. Vzhledem ke skutečnosti, že dosud není známo, v jaké výši měl žalobci vůči jednotlivým žalovaným nárok na vypořádací podíl vzniknout, případně zda nezanikl v důsledku některého z tvrzených zápočtů, nelze proto prozatím ani uzavřít, z jaké částky by měl žalobci vůči jednotlivým žalovaným vzniknout nárok na zaplacení úroku z prodlení. 59. Ve vztahu k závěru soudu I. stupně o tom, že žalobce se neměl dopustit porušení péče řádného hospodáře, tj. tvrzení, které uplatnil žalovaný č. 1) v rámci zápočtu svých pohledávek vůči R., a. s. proti žalobci, pak odvolací soud uvádí, že nejprve je v této souvislosti potřeba se zabývat určitostí zápočtu žalovaného č. 1), teprve poté je z hlediska zásady hospodárnosti soudního řízení na místě potřeba řešit, zda žalobce porušil péči řádného hospodáře při výkonu funkce statutárního orgánu R., a. s., a to v návaznosti na tvrzení ve vztahu k jednotlivým započítávaným pohledávkám a na tvrzení, že žalobce měl tvrzené pohledávky uplatnit v konkursu vůči R., a. s. Odvolací soud však v této souvislosti předesílá, že soud I. stupně učinil svůj závěr o tom, že žalobce neporušil péči řádného hospodáře na základě výslechů svědků, aniž by se vypořádal s námitkami žalovaného č. 1) týkajícími se jejich nevěrohodnosti. Zároveň soud I. stupně zamítl rozsáhlé množství důkazů žalovaného č. 1) týkajících se jeho námitky započtení (viz odst. 112 napadeného rozsudku) pouze s velmi obecným zdůvodněním, že již provedené důkazy náležitě osvědčily závěry soudu. 60. V této souvislosti odkazuje odvolací soud na nález Ústavního soudu ze dne 1. března 2017, sp. zn. II.ÚS 1738/16, v němž Ústavní soud vyjádřil názor, že: Odmítnou-li obecné soudy provést relevantní důkazy navržené účastníkem řízení, které by svědčily jeho právním závěrům, příp. se s jeho důkazními návrhy žádným způsobem nevypořádají, jedná se o případ tzv. opomenutých důkazů. Rozhodující soud totiž sice není povinen provést všechny navržené důkazy, avšak musí o vznesených návrzích rozhodnout, a pokud důkazním návrhům účastníků nevyhoví, pak musí vyložit, z jakých důvodů je neprovedl, resp. nepřevzal pro základ svých skutkových zjištění. Neučiní-li tak obecný soud, zatíží své rozhodnutí vadami, spočívajícími v porušení obecných procesních principů a zásad, vyjádřených v hlavě páté Listiny, především pak v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2. 61. Ve vztahu ke vzájemnému návrhu žalovaného č. 1), aby soud uložil žalobci vydat účetní doklady sdružení, výpisy z bankovního účtu žalobce č. xxx od 8. 11. 2006 do 31. 12. 2017 a od 1. 1. 2019 do 30. 8. 2020, doklady k výběrům z účtu a hotovostním příjmům sdružení, smluvní doklady sdružení v listinné nebo elektronické podobě za období od 8. 11. 2006 do 30. 8. 2020, o kterém soud I. stupně rozhodl výrokem IV napadeného rozsudku, proti kterému podal žalovaný č. 1) odvolání, uvádí odvolací soud následující. Soud I. stupně uzavřel, že žalobce předával doklady ostatním členům sdružení, jak plyne z potvrzení žalovaných č. 2) a č. 3) ze dne 17. 4. 2023, dle něhož žalovaní doklady neměli až od ukončení členství žalobce dne 31. 8. 2020 a od té doby vede evidenci žalovaný č. 1). Tento závěr však neodpovídá provedenému dokazování. Z odstavce 48 rozsudku plyne, že žalovaní č. 2) a č. 3) potvrdili, že žádné doklady neobdrželi po vystoupení žalobce a evidenci od té doby vede žalovaný č. 1). Toto zjištění však nijak neosvětluje situaci ohledně dokladů před vystoupením žalobce, za situace, tj. kdo měl povinnost je evidovat a na základě jakých skutečností. Tento závěr soudu I. stupně je proto prozatím také nepřezkoumatelný. 62. Ve vztahu ke vzájemnému návrhu žalovaného č. 1), aby soud rozhodl tak, že žalovaný č. 1) je povinen vyplatit žalobci vypořádací podíl ve výši 9 000 000 Kč s přísl. oproti vydání účetních dokladů uvedených ve výroku IV. rozsudku, který soud I. stupně zamítl částí výroku V rozsudku pak odvolací soud uvádí, že tento výrok rozsudku soud I. stupně zůstal bez řádného odůvodnění a je proto také nepřezkoumatelný. Přestože soud I. stupně odůvodnil proč žalovanému č. 1) uložil zaplatit na vypořádacím podílu částku 3 470 464,02 kč (výrok I) a zamítl žalobu co do částky 2 580 411,96 Kč a co do úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 000 000 Kč od 2. 9. 2020 do zaplacení (výrok II) a zamítl vzájemný návrh na vydání dokladů (výrok IV), nevypořádal se v odůvodnění svého rozsudku nijak se vzájemným návrhem žalovaného č. 1), aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci vypořádací podíl oproti požadavku na vydání dokladů, přestože tento návrh zamítl. 63. S ohledem na shora uvedené důvody proto odvolací soud podle ust. § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušil ve výrocích I, III, IV, v části výroku V, kterým byl zamítnut vzájemný návrh žalovaného č. 1), aby soud rozhodl tak, že žalovaný č. 1) je povinen vyplatit žalobci vypořádací podíl ve výši 9 000 000 Kč s přísl. oproti vydání účetních dokladů uvedených ve výroku IV. rozsudku soudu I. stupně, a v závislých nákladových výrocích VI a VII a věc dle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. 64. Rozsudek soudu I. stupně tak zůstal nedotčen ve výrocích II a v části výroku V, kterým byl zamítnut vzájemný návrh žalovaného č. 1), aby soud rozhodl tak, že žalovaný č. 1) je povinen vyplatit žalobci vypořádací podíl ve výši 9 000 000 Kč s přísl. oproti poskytnutí součinnosti žalobcem při zápisu 1/6 předmětných nemovitostí, v katastru nemovitostí ve prospěch žalovaného č. 1), předložením listiny, souhlasného prohlášení s náležitostmi podle § 66 odst. 1, písm. a), a odst. 2 vyhl. č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí s úředně ověřeným podpisem žalobce. 65. Na soudu I. stupně nyní bude, aby znovu stanovil hodnotu vypořádacího podílu žalobce, a to ke dni 1. 9. 2020 prostřednictvím znaleckého posudku tak, že nejprve poučí žalovaného č. 1) podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnil tvrzení, zda kromě předmětných nemovitostí mělo sdružení ke dni ukončení účasti žalobce ve sdružení i jiný majetek než předmětné nemovitosti. Pokud žalovaný č. 1) unese břemeno tvrzení a důkazní břemeno v uvedeném směru zahrne i tento případný další majetek do vypořádacího podílu žalobce, který bude rovněž zahrnovat předmětné nemovitosti, ale se zohledněním existence zástavního práva váznoucího na předmětných pozemcích a na předmětné budově podle shora naznačených kritérií. 66. Dále se soud I. stupně bude zabývat určitostí zápočtu pohledávek žalovaného č. 1) a pohledávek žalovaných č. 2) a č. 3) ve smyslu shora uvedené judikatury (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. července 2011 32 Cdo 4363/2009 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 11. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2901/2021). 67. Teprve v případě, že dospěje k závěru, že zápočty žalovaných jsou určité, se bude zabývat skutečností, zda a v jaké části nárok žalobce na výplatu vypořádacího podílu měl v důsledku zápočtu jakých konkrétních pohledávek vůči tomu kterému žalovanému zaniknout. 68. Pokud se soud I. stupně v uvedené souvislosti bude zabývat otázkou, zda měl žalobce porušit péči řádného hospodáře pří výkonu funkce statutárního orgánu R., a. s. a bude mít v úmyslu neprovádět některé důkazy navržené v této souvislosti žalovaným č. 1), vysvětlí řádně, z jakého důvodu uvedené důkazy neprovedl veden závěry Ústavního soudu vyjádřenými v nálezu Ústavního soudu ze dne 1. března 2017, sp. zn. II.ÚS 1738/16. 69. V uvedené souvislosti se pak také vypořádá s otázkou, že žalovaný č. 1) uváděl, že některé ze započítávaných pohledávek uplatnil v konkursu R., a. s. a případně skutečností, zda a v jakém rozsahu byly tyto pohledávky v konkursu R. uspokojeny. 70. Při rozhodování o úrocích z prodlení zohlední, kdy byli žalovaní vyzvání žalobcem k zaplacení vypořádacího podílu ve smyslu ust. § 563 obč. zák. 71. V novém rozhodnutí ve věci soud I. stupně také neopomene rozhodnout i o všech nákladech řízení, včetně nákladů řízení o vzájemném návrhu (§ 224 odst. 3 o. s. ř.) a vypořádá se i s námitkami účastníků, které ve vztahu k rozhodnutí o nákladech řízení uplatnili v odvolacím řízení. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Praha 13. února 2025 JUDr. Blanka Chlostová v. r. předsedkyně senátu