USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michala Holuba a soudců JUDr. Zuzany Hanákové, LL.M a JUDr. Miroslava Stoklasy ve věci nezletilých: T. V. H., narozený xxx V. E. H., narozený dne xxx oba státní příslušnost Česká republika oba bytem P., Praha oba zastoupeni ko kolizním opatrovníkem Městskou částí Praha sídlem S. děti rodičů:A. A. A., narozený dne xxx bytem P., Praha státní příslušnost Filipínská republika J. H., narozený dne xxx bytem P., Praha státní příslušnost Česká republika zastoupen advokátem L. T. sídlem Š., Praha o úpravě poměrů nezletilých o návrhu na vydání předběžného opatření k odvolání matky proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 15. října 2025, č. j. 66 Nc 2598/2025-28 takto: Usnesení soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku I. potvrzuje. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením soud I. stupně nařídil dle § 102 zákona č.99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, předběžné opatření, kterým matce nezletilých uložil povinnost zdržet se vycestování s nezletilým T. V. H., nar. xxx, a s nezletilou V. E. H., nar. xxx, mimo území České republiky a povinnost zdržet se pokusů o vycestování nezletilých prostřednictvím třetích osob do skončení řízení ve věci úpravy poměrů k nezletilým (výrok I). Zároveň zamítl návrh otce na vydání předběžného opatření, kterým by nezletilý T. a nezletilá V. byli svěřeni do péče otce pro dobu do rozhodnutí o návrhu o úpravu poměrů a kterým by Policii České republiky a Ředitelství služby cizinecké policie byla uložena povinnost zamezit vycestování nezletilých dětí z území České republiky (výrok II). 2. Otec návrh odůvodnil tím, že nezletilí se narodili z jeho vztahu s matkou, která je státní příslušnicí Filipínské republiky. Nezletilí jsou občany České republiky, mají zde rodinné i sociální zázemí, avšak je pravděpodobné, že jsou současně občany i Filipínské republiky, přičemž matka disponuje cestovními doklady vydanými tímto státem. Otec matce umožnil vycestovat s oběma dětmi na Filipíny, k čemuž u nezletilého T. vystavil písemný souhlas s platností do konce září 2025, kdy si měl dítě vyzvednout. Matka dne 7. 7. 2025 s dětmi vycestovala. Zpočátku byla komunikace bezproblémová a T. si s otcem pravidelně telefonoval. V srpnu 2025 však matka otci oznámila, že se s dětmi nehodlá vrátit. Otec se snažil situaci řešit, navrhl kontakt s terapeutem a dohodu o péči, což matka odmítla s tím, že je šťastná na Filipínách a děti potřebují šťastnou matku. V některých zprávách uvedla, že nechce, aby otec měl na děti jakýkoliv vliv. Aktuálně se rodiče s dětmi nacházejí v České republice, avšak vztahy mezi nimi jsou napjaté a otec se obává únosu dětí matkou mimo území ČR, které je jejich obvyklým bydlištěm. Proto podal návrh na vydání předběžného opatření spočívajícího v zákazu vycestování matky s nezletilými a současně navrhl, aby nezletilí byli předběžně svěřeni do jeho péče, aby se minimalizovalo riziko jejich odcestování s matkou. 3. Soud I. stupně rozhodnutí odůvodnil tak, že ve vztahu k pravomoci českých soudu vyšel z návrhu otce, rodných listů nezletilých a zprávy kolizního opatrovníka (doručené dne 13. 10. 2025), z nichž dovodil, že nezletilí mají obvyklý pobyt v ČR, proto mají české soudy pravomoc k rozhodnutí, která vyplývá z čl. 7 odst. 1 ve spojení s čl. 9 nařízení Rady (EU) 2019/1111, ze dne 25. června 2019 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí („nařízení Brusel IIb“). S odkazem na ust. § 57 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém ve spojení s čl. 5 a 3 Úmluvy o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí, přijaté v Haagu dne 19. října 1996, vyhlášené pod č. 141/2001 Sb. m. s. (dále jen „Haagská úmluva z roku 1996“) a na čl. 1 odst. 2 nařízení Brusel IIb dovodil, že rozhodným právem je české právo. 4. S odkazem na ust. § 102 odst. 1, § 76 odst. 1 písm. e) a § 75c odst. 1 o. s. ř. zdůraznil, že předběžné opatření je mimořádným institutem sloužící k okamžité ochraně práv a nelze jím nahrazovat rozhodnutí ve věci samé, přičemž podstatné je, aby byly osvědčeny skutečnosti rozhodné pro jeho vydání a konstatoval, že nezletilí se narodili v České republice a dosud zde měli bydliště, přičemž otec se důvodně obává jednostranného přemístění dětí matkou na Filipíny, což by narušilo ustálené poměry a znemožnilo výkon rodičovské odpovědnosti otce. Proto soud I. stupně návrhu částečně vyhověl a uložil matce povinnost zdržet se vycestování s nezletilými, jak je uvedeno ve výroku I. napadeného usnesení. 5. Návrh otce na předběžné svěření nezletilých do jeho péče soud I. stupně zamítl, neboť předběžné opatření nemá nahrazovat meritorní rozhodnutí a je třeba osvědčit poměry nezletilých, jejich vazby na rodiče a vzájemné vztahy, zejména s ohledem na konflikt z června 2025 (zásah PČR, zhmoždění matky) a kojenecký věk nezletilé V. s tím, že nejprve je třeba, aby soud vyslechl oba rodiče při jednání. 6. Rovněž zamítl návrh na uložení povinnosti Policii České republiky a Ředitelství služby cizinecké policie, což nenáleží do pravomoci soudu. 7. Proti tomuto usnesení podala matka do vyhovujícího výroku I. včasné odvolání, v němž namítala, že před nařízením předběžného opatření, otec vědomě uvedl matku a její rodinu na Filipínách v omyl přísliby usmíření a obnovení rodinného soužití, aby je vylákal zpět do Prahy. Šlo však o záměrný postup k obnovení kontroly nad navrhovatelkou a dětmi. Otec se vůči matce dopouští psychického emočního a finančního násilí, včetně manipulace, nátlaku a zastrašování. Poukázala na čl. 213 Rodinného zákoníku Filipín, vydaného na základě Výkonného nařízení č. 209 ze dne 6. července 1987, podle něhož dítě mladší sedmi let zásadně nemá být odděleno od matky, ledaže by existovaly závažné důvody a na zásadu nejlepšího dítěte podle českého práva. Dále namítla, že rozhodnutí o předběžném opatření bylo vydáno dne 15. 10. 2025 a matce jako účastníci bez právního zastoupení bylo doručeno do datové schránky až dne 19. 10. 2025. Právní zástupce otce však rozhodnutí obdržel již dne 15. 10. 2025. Matka neovládá český jazyk a má proto právo na tlumočníka podle § 18 odst. 2 o. s. ř. pro pochopení obsahu však musela využít automatické překlady. Jedná se tak o nerovné zacházení mezi účastníky řízení, neboť otec měl rozhodnutí k dispozici dříve než matka a mohl podle něj jednat. Matka je ženou v domácnosti, pečuje o x syna a x dceru. Nemá vlastní příjem ani finanční prostředky a je plně závislá na rodičovském příspěvku a částečně na finanční podpoře od otce. Proto si nemůže dovolit právní zastoupení, žádala proto aby jí podle § 30 o. s. ř. byl ustanoven zástupce z řad advokátů. Vzhledem ke složitosti věci a jazykové bariéře je pro ni právní pomoc nezbytná. Matka závěrem navrhla, aby odvolací soud změnil či zrušil předběžné opatření tak, aby bylo umožněno bezpečné přiměřené cestování navrhovatelky a nezletilých dětí. 8. Otec k odvolání matky uvedl, že je z komunikace mezi ním a matkou v době od 17. 10. do 22. 10. zřejmé, že matka otci opakovaně sdělovala svůj plán opustit Českou republiku, a dokonce mu zaslala i rozpis letů. Napadené usnesení je proto věcně správné. Navrhl proto, aby ho odvolací soud potvrdil. 9. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadené usnesení podle § 212, § 212a o. s. ř., aniž by v této souvislosti bylo třeba nařizovat jednání [viz § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.] a dospěl k závěru, že odvolání matky není důvodné. 10. Soud I. stupně zcela správně určil pravomoc českých soudů k projednání věci, která vyplývá z článku 7 nařízení Rady (EU) 2019/1111 ze dne 25. června 2019 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí (přepracované znění) („nařízení Brusel II ter“) a z obvyklého pobytu dětí v České republice. Zároveň správně určil, že rozhodným právem je právo české, jak plyne z čl. 15 odst. 1 Úmluvy o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí“, přijaté v Haagu dne 19. října 1996. 11. Podle ust. § 102 odst. 1 o. s. ř. je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření. 12. Podle ust. § 75c odst. 1 o. s. ř. nepostupoval-li podle § 75a nebo podle § 75b odst. 2, předseda senátu nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením. 13. Podle čl. 3 Úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí, vyhlášené pod č. 34/1998 Sb. přemístění nebo zadržení dítěte se považuje za protiprávní, jestliže: a) bylo porušeno právo péče o dítě, které má osoba, instituce nebo kterýkoliv jiný orgán bud společně, nebo samostatně, podle právního řádu státu, v němž dítě mělo své obvyklé bydliště bezprostředně před přemístěním nebo zadržením, b) v době přemístění nebo zadržení bylo toto právo skutečně vykonáváno, společně nebo samostatně, nebo by bylo takto vykonáváno, kdyby bylo nedošlo k přemístění či zadržení. Právo péče o dítě uvedené v písmenu a) může vyplývat zejména ze zákonů nebo ze soudního nebo správního rozhodnutí nebo z dohody platné podle právního řádu daného státu. 14. Podle čl. 11 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, přijaté Valným shromážděním OSN dne 20. listopadu 1989, publikovaná ve Sbírce zákonů pod č. 104/1991 Sb. státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí opatření k potírání nezákonného přemísťování dětí do zahraničí a jejich nenavracení zpět. 15. V projednávané věci z obsahu spisu vyplývá, že otec udělil matce souhlas zákonného zástupce s krátkodobým vycestováním do zahraničí z důvodu dovolené za účelem setkání s rodinou pro období od 7. 7. 2025 do 30. 9. 2025. Obě nezletilé děti mají vydaný cestovní pas České republiky. Mezi účastníky probíhala v srpnu 2025, v době, kdy byla matka s dětmi na Filipínách, elektronická komunikace prostřednictvím zpráv. Ze zprávy matky ze dne 13. 8. 2024 vyplývá, že matka je toho názoru, že nejlepší pro děti je, když vyrůstají s matkou, a to se šťastnou a stabilní matkou. Matka otci sdělila, že může na Filipíny dorazit příští měsíc a navštívit děti, ale nezletilý T. musí zůstat tam. Dále uvedla, že pokud otec nesouhlasí, tak se nesetkají a může si podat žalobu. Otec chtěl, aby se matka vrátila s dětmi do České republiky a podstoupili terapii. Matka chtěla, aby výsledkem vzájemných jednání bylo, aby žila s dětmi na Filipínách. Celá rodina se nyní nachází v České republice. Dne 8. 10. 2025 podal otec návrh na úpravu poměrů nezletilých dětí a návrh na vydání předběžného opatření, které bylo předmětem napadeného usnesení. Dne 15. 10. 2025 bylo rozhodnuto o návrhu na vydání předběžného opatření, které bylo dodáno do datové schránky matky dne 15. 10. 2025 ve 14:47 minut, matka se přihlásila do datové schránky až dne 19. 10. 2025. Do datové schránky zástupce otce bylo napadené rozhodnutí dodáno rovněž dne 15. 10. 2025 ve 14:47 minut, právní zástupce otce se do datové schránky přihlásil dne 15. 10. 2025. 16. K důkazním návrhům, které připojil otec k vyjádření k odvolání odvolací soud poukazuje na skutečnost, že podle ust. § 75c odst. 4 o. s. ř. platí, že pro předběžné opatření je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) usnesení soudu prvního stupně a že řízení o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně ve věci předběžného opatření nemá sloužit k tomu, aby byly zjišťovány další (i nově vzniklé) skutečnosti rozhodné pro nařízení předběžného opatření, ale plní význam čistě přezkumný, tj. odvolací soud v něm posuzuje, zda na základě skutečností a důkazů, které měl při svém rozhodnutí k dispozici soud prvního stupně v době, kdy o návrhu na nařízení předběžného opatření rozhodoval, je odvoláním napadené rozhodnutí věcně správné (viz body 14-16 stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. Cpjn 202/2016). Odvolací soud k těmto důkazním návrhům otce proto nemohl přihlížet. 17. Odvolací soud se nicméně ztotožňuje s názorem soudu I. stupně, že v daném případě byly splněny podmínky pro vydání předběžného opatření patrném z výroku I. napadeného usnesení, přičemž rozhodnutí soudu I. stupně je v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 3. 3. 2011, sp. zn. II. ÚS 2471/10, na který poukázal otec a v němž Ústavní soud uvedl, že: „ . . . v minulosti vyložil, že možnost vydávat předběžná opatření nezasahuje do práva na soudní ochranu, neboť již z povahy věci jde o rozhodování o procesním nároku jednoho z účastníků, nikoli o konečné řešení sporu z hlediska hmotného práva. Jedná se přitom o rozhodnutí zatímní a předběžné, kterým není prejudikován konečný výsledek sporu, zajišťuje však, aby konečné rozhodnutí mohlo mít případně vůbec reálný význam [nález sp. zn. II. ÚS 221/98 ze dne 10. 11. 1999 (N 158/16 SbNU 171) aj.].Ústavněprávní opodstatněnost omezení základních práv a svobod předběžným opatřením je dána povinností státu provést spravedlivé řízení v souladu s vlastními pozitivními povinnostmi na poli základních práv a svobod. Ochrana sledovaných práv, k jejichž ochraně je stát pozitivně povinen, je zásadně až výsledkem celého konkrétního řízení, v jehož průběhu mohou, či dokonce musí být práva jednotlivých účastníků omezena, a to přiměřeně ke sledovanému cíli. Pro dosažení sledovaného cíle, pokud jde o rozhodnutí ve věcech rodičovské zodpovědnosti, je nezbytné, aby měl možnost efektivně rozhodnout zákonný soudce. V daném případě příslušný soudce toho soudu, v jehož obvodu má nezletilé dítě v souladu se shodnou vůlí rodičů své (poslední) řádné bydliště. Je zásadně rozporné s touto hodnotou, pokud by mělo být dítě některým z rodičů z jakéhokoliv důvodu uneseno jinam. Na ochranu této hodnoty existuje jak instrument Evropské unie (nařízení Rady ES č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003), tak instrument celosvětový (Úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí, vyhlášená pod č. 34/1998 Sb.). Těmito instrumenty je pro sledovaný účel zrelativizováno jinak obecně platné právo na svobodu pohybu a pobytu, tedy nejen v rámci Evropské unie.“ 18. Z obsahu spisu jednoznačně plyne, že předtím, než matka odcestovala se souhlasem otce na Filipíny v létě 2025 bylo poslední společné bydliště celé rodiny v České republice a účastníci se dohodli, že matka se vrátí s dětmi do České republiky v září 2025. Během pobytu na Filipínách však dala matka otci najevo, že chce zůstat s dětmi na Filipínách. Zároveň je neprosto zjevné, že vzájemný vztah rodičů je extrémně napjatý. Rodina se sice nyní nachází v České republice, ale vzhledem ke skutečnosti, že matka v minulosti naznačila úmysl přemístit děti na Filipíny, je dána důvodná obava, že by z České republiky, tj z místa obvyklého bydliště nezletilých, mohla vycestovat bez souhlasu otce a již se do České republiky nevrátit, což by mělo za následek, že o úpravě poměrů nezletilých dětí by nemohl rozhodovat zákonný soudce. Vydané předběžné opatření shledává odvolací soud za probíhajícího řízení o úpravě poměrů nezletilých zcela přiměřeným a sledujícím legitimní cíl. S ohledem na uvedené proto bylo nařízení předběžného opatření důvodné. 19. K námitce matky, že napadené rozhodnutí nebylo přeloženo, pak odvolací soud dodává, že podle ust. § 18 odst. 1 o. s. ř. účastníci mají v občanském soudním řízení rovné postavení. Mají právo jednat před soudem ve své mateřštině. Soud je povinen zajistit jim stejné možnosti k uplatnění jejich práv. Právo na tlumočníka se však tak týká pouze právo jednat přímo před soudem, nikoliv také nároku na překlad soudních písemností (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 5193/2016). 20. S ohledem na uvedené důvody proto odvolací soud napadené usnesení dle ust. § 219 ve spojení s ust. § 167 odst. 1 o. s. ř. potvrdil. 21. Ve výroku II. zůstalo napadené rozhodnutí odvoláním nedotčeno (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). 22. O žádosti matky k ustanovení tlumočníka a o jejím návrhu na ustanovení zástupce podle § 30 o.s.ř. rozhodne soud I. stupně v řízení ve věci samé. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (ust. § 238 odst. 1 písm. f/). Praha 14. listopadu 2025 JUDr. Michal Holub v. r. předseda senátu