ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Blanky Chlostové a soudců JUDr. Michala Holuba a JUDr. Zuzany Hanákové, LL.M., ve věci žalobkyně: M. M., narozená dne xxx bytem xxx, xxx zastoupená advokátem proti žalované: xxx xxx xxx, IČO xxx sídlem xxx, xxx xxx, Francie jednající xxx xxx xxx, IČO xxx sídlem xxx, xxx, Praha zastoupená advokátem pro zaplacení částky 600 EUR k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 30. září 2024, č. j. 4 C 55/2024-49 takto: I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 3 263,36 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Odůvodnění: 1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 600 EUR do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 20 264,04 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II.). 2. Žalobkyně se žalobou ze dne 4. 3. 2024 domáhala na žalované zaplacení částky 600 EUR s tvrzením, že se žalovanou uzavřela smlouvu o přepravě, na základě které se žalovaná zavázala poskytnout žalobkyni leteckou přepravu z H. do P. s mezipřistáním v P. Vzdálenost mezi oběma letišti je 8 522 km. Odlet z H. byl plánován na xxx v xxx (let xxx) a přílet do P. byl plánován na xxx v xxx (let xxx). Mezipřistání v P. mělo proběhnout dne xxx v čase xxx. Žalobkyně dostala ještě v H. potvrzení s výše uvedenými časy přepravy, nicméně po přistání v P. jí žalovaná sdělila, že let do P. je plný, a žalobkyni byla vydána nová letenka na let téhož dne ve xxx. Žalobkyně tak dospěla do cílové destinace až dne xxx v xxx, tedy o 11 hodin a 55 minut později. Právní zástupce žalobkyně dne 9. 8. 2023 vyzval žalovanou k zaplacení částky 600 EUR ve smyslu Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. 2. 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (dále jen „nařízení“). Žalobkyně poukázala rovněž na to, že cestovala ve skupině několika kolegů, přičemž žalovaná vyplatila jedné z kolegyň požadovanou částku 600 EUR. 3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Náhradu odmítla s odůvodněním, že let xxx z H. do P. byl opožděn z důvodu pozdního příletu příchozího letu xxx – důvodem bylo čekání na naložení odbavených zavazadel po selhání systému kontroly zavazadel na letišti xxx, což ovlivnilo spojení v P. Dle veřejně dostupných informací nebyl let z H. do P. opožděn o více než 8 minut, a žalobkyně tak měla na přestup na místo 60 minut pouze 52 minut, což žalobkyně považuje za nikoli zásadní zpoždění. Žalovaná vznesla námitku promlčení s tvrzením, že nárok nebyl u žalované uplatněn nejpozději do 9. 12. 2022, ale až dne 9. 8. 2023. Zpoždění letu bylo podle žalované způsobeno mimořádnou okolností – pozdního příletu letadla na rotaci letu z důvodu selhání systému bezpečnostních kontrol zavazadel na letišti v P. 4. Žalobkyně v replice uvedla, že svůj nárok uplatnila u žalované již dne 22. 8. 2022 prostřednictvím webového formuláře. E-mail, ve kterém žalovanou nárok odmítla, byl právnímu zástupci žalobkyně zaslán dne 13. 9. 2022. Žalobkyně zopakovala, že zpoždění letu z H. do P. na příletu činilo pouze 8 minut. Žalobkyně nebyla do letadla vpuštěna, a to z důvodu plného letadla. Žalobkyně má za to, že pokud došlo k selhání systému bezpečnostních kontrol v P., nemělo to na let xxx téměř žádný vliv. 5. Soud I. stupně po provedeném dokazování vyzval žalovanou ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k prokázání jejího obranného tvrzení, že zpoždění letu xxx ze dne 9. 5. 2022 bylo způsobeno selháním systému bezpečnostních kontrol zavazadel na letišti v P. s poučením, že v případě, že výzvu soudu I. stupně nesplní, vystavuje se riziku neúspěchu ve věci. Žalovaná na toto poučení reagovala tak, že nenavrhuje žádný důkaz k prokázání tohoto tvrzení, neboť s ohledem na to, že mezi účastníky je nesporné, že zpoždění 8 minut nemělo vliv na zmeškání navazujícího letu, to považuje za nadbytečné. 6. Soud I. stupně po provedeném dokazování dospěl ke zjištění o skutkovém stavu, že žalobkyně měla potvrzenou rezervaci na let provozovaný žalovanou na trase H. – P. s mezipřistáním v P., a to ve dnech 9. – 10. 6. 2022. Plánovaný přílet do P. z H. byl dne xxx v xxx, plánovaný odlet z P. do P. byl v xxx téhož dne. Let z H. do P. byl na svém příletu opožděn o 8 minut. Minimální čas na přestup na letišti v P. je 60 minut. Žalobkyně uplatnila svůj nárok u žalované prostřednictvím právního zástupce v srpnu 2022. Dne 22. 8. 2022 žalovaná potvrdila přijetí požadavku a dne 13. 9. 2022 jej vyřídila tak, že jej odmítla. 7. Soud I. stupně dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, přičemž po právní stránce věc posoudil podle přímo aplikovatelného nařízení ve spojení s judikaturou Soudního dvora EU. Uvedl, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce uplatnila svůj nárok na zaplacení částky 600 EUR s odkazem na nařízení již v srpnu 2022. Tento nárok byl žalovanou odmítnut dne 13. 9. 2022 z důvodu tvrzené mimořádné okolnosti, o níž tvrdila, že vedla ke zpoždění letu z H. do P. Soud I. stupně dovodil, že žalobkyně svůj nárok uplatnila řádně a včas. Skutečnost, zda žalobkyně uvedla namísto zpoždění letu odepření nástupu letu, není podle soudu I. stupně rozhodná, neboť i žalované bylo zřejmé, že je uplatňován nárok na odškodnění z důvodu, že žalobkyně dosáhla cílové destinace s významným zpožděním. 8. Námitku promlčení tak soud I. stupně neshledal důvodnou. Soud I. stupně rovněž shledal, že v posuzovaném případě bylo vyvráceno, že by žalobkyni byl odepřen nástup na palubu letu z P. do P., neboť žalobkyně se dostavila k boardingu v době, kdy byl boarding již ukončen a gate byl uzavřen. To samo o sobě vyloučilo naplnění definice odepření nástupu na palubu. Ze žalobních tvrzení soud I. stupně dále shledal, že let z H. do P. byl na svém příletu opožděn o 8 minut oproti plánovanému času přistání. Tato skutečnost byla mezi účastníky nesporná. Současně bylo prokázáno, že minimální čas na přestup na pařížském letišti xxx pro mezinárodní lety v rámci téhož terminálu je 60 minut. Tento minimální čas na přestup tak v případě sporného letu dodržen nebyl, neboť tento „minimum connection time“ by byl dodržen pouze za předpokladu dodržení letového plánu. Žalovaná tedy neměla žádnou rezervu pro jakékoli zpoždění. Za této procesní situace tak soud I. stupně vyzval žalovanou ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k prokázání jejího obranného tvrzení, že zpoždění v rozsahu 8 minut, které vedlo k tomu, že minimální čas na přestup dodržen nebyl, bylo způsobeno selháním systému odbavení zavazadel v letišti xxx, což však žalovaná odmítla prokazovat. Důkazní břemeno ohledně prokázání tzv. mimořádné okolnosti, která vedla ke zpoždění a které nemohl letecký přepravce zabránit, přitom nese letecký přepravce. V situaci, kdy žalovaná výzvu soudu I. stupně odmítla splnit, soud I. stupně uzavřel, že žalovaná neunesla důkazní břemeno k prokázání obranného tvrzení, že ke zpoždění letu z H. do P., v jehož důsledku nebyl dodržen tzv. „minimum connection time“ na přestup v P., došlo z důvodu mimořádné události, která je mimo účinnou kontrolu leteckého přepravce ve smyslu nařízení. 9. Soud I. stupně žalobě v plném rozsahu vyhověl, neboť žalobkyně dosáhla cílové destinace s významným zpožděním, neboť nový let z P. do P. se uskutečnil až ve 20:30. Pokud žalovaná tvrdila, že žaloba měla být zamítnuta poté, co bylo vyvráceno odepření nástupu na palubu, a to po koncentraci řízení ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř., soud I. stupně se s touto argumentací neztotožnil. Vyšel ze závěru, že základní žalobní tvrzení o tom, že žalobkyně se dostala do místa určení, tedy do P., o více než tři hodiny později oproti plánovanému času příletu, zůstalo stejné a bylo v řízení prokázáno. Rovněž již před koncentrací řízení bylo prokázáno, že let z H. do P. byl o 8 minut opožděn, v důsledku čehož žalobkyně neměla v P. minimální čas na přestup na spoj do P. Za této procesní situace soud I. stupně nepovažoval v rozporu s koncentrací řízení poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby žalovaná prokázala své obranné tvrzení, že zpoždění letu z H. do P. v rozsahu 8 minut bylo způsobeno mimořádnou událostí ve smyslu nařízení. Nadto soud I. stupně uvedl, že z výslechů bylo prokázáno, že zaměstnanci žalované žalobkyni, respektive jejím spolucestujícím, sdělili, že místa v letadle byla přeprodána. Přestože tedy bylo vyvráceno, že by žalobkyni byl odepřen nástup na palubu, nelze podle soudu I. stupně nyní klást žalobkyni k tíži, že informaci poskytnutou od zaměstnanců žalované takto vyhodnotila. Za podstatné považoval, že žalovaná nedodržela vlivem zpoždění tzv. „minimum connection time“ v P., aniž by prokázala, že se tak stalo v důsledku okolnosti, která by její odpovědnost vyloučila. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 264,04 Kč. 11. Proti rozsudku podala žalovaná odvolání, v němž namítla, že soud I. stupně shledal námitku promlčení žalované za nedůvodnou s argumentací, že je irelevantní, zda žalobkyně uplatnila u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy z důvodu odepření nástupu na palubu nebo z důvodu zpoždění letu v cílové destinaci. Žalovaná oponovala, že nařízení upravuje tři samostatné nároky, kdy mohou cestující požadovat po provozujícím leteckém dopravci náhradu nemajetkové újmy, a sice z titulu (i) odepření nástupu na palubu (čl. 4), (ii) zrušení letu (čl. 5) a/nebo (iii) zpoždění letu (čl. 6). Vzhledem k tomu, že cestujícímu vzniká nárok na náhradu nemajetkové újmy v každém z uvedených případů na základě jiných podmínek, přičemž okamžik vzniku nároku se může navíc v každém z uvedených případů lišit, je podle žalované nutné trvat na tom, aby z hlediska skutkového vylíčení nároku žaloba obsahovala (byť laickým popisem) specifikaci okolností, jimiž žalobkyně svůj nárok zdůvodňuje. Žalobkyně vymezila skutek (předmět řízení) tak, že se domáhá po žalované zaplacení náhrady škody ve výši 600 EUR s příslušenstvím z důvodu odepření nástupu na palubu letu č.xxx ze dne xxx. Naproti tomu z předžalobní výzvy žalobkyně ze dne 9. 8. 2023 vyplývá, že žalobkyně uplatnila nárok na náhradu nemajetkové újmy vůči žalované toliko z důvodu zpoždění letu žalobkyně v cílové destinaci. Žalovaná má za to, že žalobkyně svůj žalobní nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu odepření nástupu na palubu neuplatnila u žalované včas ve lhůtě 6 měsíců ve smyslu § 2 553 o. z. 12. Žalovaná zdůraznila, že žalobkyni nárok na kompenzaci podle žalované nevznikl, neboť zpoždění žalobkyně v cílové destinaci bylo důsledkem mimořádné okolnosti ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení, která spočívala v selhání systému bezpečnostních kontrol zavazadel na letišti v P., který způsobil pozdní přílet letadla na rotaci letu č. xxx ze dne xxx na trase H. – P. Žalobkyně podle žalované neunáší důkazní břemeno, jde-li o prokázání žalobního tvrzení, že jí byl ze strany žalované neoprávněně odepřen nástup na palubu ve smyslu nařízení, neboť žalobkyně nedoložila splnění podmínek čl. 3 odst. 2 nařízení. Při jednání dne 2. 9. 2024 soud I. stupně po provedení navržených důkazů uvedl, že nemá za prokázané, že došlo k odepření nástupu na palubu z důvodu overbookingu. Namísto zamítnutí žaloby z důvodu neunesení důkazního břemene však při jednání dne 30. 9. 2024 vyzval žalovanou podle § 118a o. s. ř. k označení důkazů prokazujících obranné tvrzení, že zpoždění letu č. xxx ze dne xxx bylo způsobeno selháním systému bezpečnostních kontrol zavazadel na letišti v P. Žalovaná namítla, že takový postup soudu I. stupně je v rozporu s koncentrací řízení, neboť předmětem řízení je nárok žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy z důvodu odepření nástupu na palubu letu č. xxx ze dne xxx, přičemž žalobkyně své důkazní břemeno neunesla, a proto je jakékoli další prokazování procesní obrany žalované nadbytečné. Nadto žalovaná poukázala na to, že mezi účastníky řízení bylo učiněno nesporným, že zpoždění letu č. xxx ze dne xxx ve výši 8 minut nemělo vliv na to, že by žalobkyně nemohla stihnout přestup na navazující let č. xxx. Žalovaná dále namítla, že soud I. stupně rezignoval na posouzení věrohodnosti výpovědi svědků, kteří mají zjevný vztah k projednávané věci, neboť uplatňují vůči žalované obdobné nároky ve skutkově a právně totožných sporech. Žalovaná dále namítla, že soud I. stupně pochybil, když provedl na jednání dne 2. 9. 2024 účastnický výslech žalobkyně bez návrhu kteréhokoli účastníka řízení před koncentrací řízení ve smyslu § 118b o. s. ř. Žalovaná dále namítla, že žalobkyně ve svém žalobním návrhu uvádí, že vzdálenost mezi letišti v H. a v P. činí 8 522 kilometrů, přičemž toto tvrzení před soudem I. stupně nijak neprokazovala. Vzdálenost letu je přitom pro předmět řízení klíčová, neboť na základě vzdálenosti letu mohou cestujícím vzniknout jednotlivé nároky v různých výších dle čl. 7 nařízení. Soud I. stupně rozsudkem přiznal žalobkyni žalobní nárok ve výši 600 EUR dle čl. 7 odst. 1 písm. c), aniž by se vypořádal se vzdáleností letu. Žalovaná dále upozornila, že se na jednání ve věci dne 30. 9. 2024 odkázala na pravomocné rozsudky soudu I. stupně, které se rovněž týkaly nároků cestujících na kompenzaci za odepření nástupu na palubu letu, a to na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 9. 1. 2024, sp. zn. 27 C 241/2023-54 (potvrzený rozhodnutím Městského soudu v Praze, sp. zn. 18 Co 113/2024), a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19. 1. 2024, sp. zn. 19 C 176/2024-84 (potvrzený rozsudkem Městského soudu v Praze, sp. zn. 19 Co 125/2024-114). V obou případech soud I. stupně zamítl žalobu z důvodu, že cestující neunesli důkazní břemeno při prokazování neoprávněného odepření nástupu na palubu. Pokud soud I. stupně měl za to, že judikatura soudu I. stupně není relevantní k předmětu řízení, byl povinen tyto důvody pro své odchýlení vysvětlit. 13. Žalovaná dále namítla, že ze „xxx“, která byla soudem I. stupně provedena na jednání dne 30. 9. 2024, nevyplývá, z jakého zdroje soud I. stupně danou listinu pořídil a zda tento zdroj je dostatečně relevantní pro prokázání skutečnosti týkající se minimálního času na přestup na letišti v P. v době letu žalobkyně. Soudu I. stupně žalovaná vytkla, že rezignoval na odůvodnění toho, proč provedená důkazní listina týkající se minimálního času na přestup na letišti v P. měla k předmětu řízení větší relevanci než důkazní listina žalobkyně prokazující stejnou skutečnost. Z důkazní listiny žalobkyně vyplývá, že na přestup mezi terminály xxx a xxxv rámci letiště v P. je na základě konkrétní příletové brány terminálu xxx stanoveno na přestup 40, resp. 50 minut, což je odlišný čas, než je uvedený na důkazní listině provedené soudem I. stupně, dle které minimální čas na přestup činí 60 minut. Nadto žalovaná upozornila, že v době rezervace letu žalobkyně by byl přestupový čas ve výši 60 minut naprosto dostačující, a to i pro přestupy mezi různými terminály. Jak vyplývá z informačního letáku z webových stránek xxx ohledně doby přestupu mezi terminály xxx a xxx na letišti v P., doba přestupu trvá v závislosti na konkrétní odletové bráně 25 – 45 minut. Soud I. stupně řádně nepoučil žalovanou podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. ohledně prokázání doby přestupu, resp. minimálního času na přestup v rámci letiště v P., přičemž tato skutečnost byla dle odůvodnění rozsudku pro úspěch ve věci klíčová. 14. Žalovaná v neposlední řadě namítla, že soud I. stupně pochybil, když žalobě žalobkyně v plném rozsahu vyhověl, přestože „xxx.“ Soud I. stupně podle žalované jednal nesprávně, neboť v okamžiku, kdy shledal, že žalobkyně neunáší důkazní břemeno ohledně svých základních žalobních tvrzení, měl žalobu zamítnout. Místo toho soud I. stupně vyzval žalovanou podle § 118a o. s. ř. k označení důkazů prokazujících obranné tvrzení, že zpoždění letu č. xxx ze dne xxx bylo způsobeno selháním systému bezpečnostních kontrol zavazadel na letišti v P. To za situace, kdy mezi stranami bylo v průběhu řízení učiněno nesporným, že žalobkyně měla dostatek času přestoupit na navazující let a zpoždění letu č. xxx nemělo vliv na zmeškání navazujícího letu z P. do P. Žalovaná shrnula, že soud I. stupně postupoval nesprávně, neboť žalobkyně vymezila předmět řízení toliko jako nárok za odepření nástupu na palubu letu z P. do P. Žalobkyně označila zpoždění letu z H. do P. ve svém podání ze dne 2. 5. 2024 za marginální a potvrdila, že toto zpoždění nemělo vliv na zmeškání navazujícího letu z P. do P. Žalovaná toto tvrzení žalobkyně učinila nesporným. Soud I. stupně na prvním jednání dne 30. 5. 2024 potvrdil, že zpoždění letu z H. do P. bylo pouze 8 minut, žalobkyně měla na letišti v P. dostatečný čas na přestup, a předmětem řízení je toliko nárok za odepření nástupu na palubu. Soud I. stupně poučil žalobkyni na prvním jednání dne 30. 5. 2024 dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k dotvrzení a prokázání okolností odepření nástupu na palubu. Na druhém jednání dne 2. 9. 2024 vyplynulo, že žalobkyně neunáší své důkazní břemeno, přesto soud I. stupně vyzval žalovanou k prokázání jejího obranného tvrzení. Žalovaná byla k prokazování obranného tvrzení vyzvána podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. až po koncentraci řízení. 15. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. tak, že žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky ve výši 600 EUR, se zamítá, a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náklady řízení před soudem I. stupně i před odvolacím soudem do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. 16. Žalobkyně se k odvolání žalované vyjádřila tak, že žalovaná zbytečně prodlužuje spor. Upozornila, že oba lety byly součástí jedné letenky. Nárok byl žalobkyní uplatněn včas. Došlo k významnému zpoždění letu. Žalobkyně navrhla, aby byl rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrzen. 17. Po zjištění, že odvolání je přípustné (a contrario § 202 o. s. ř.), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.) a včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal odvolací soud ve smyslu § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, v rozsahu odvoláním napadeném, a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. 18. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem I. stupně popsaného v odst. 27, 31 a 32 odůvodnění rozsudku soudu I. stupně, z nějž vyplývá, že žalobkyně se účastnila dne xxx letu se žalovanou z H. do P. s mezipřistáním v P., u nějž byl přílet do P. plánován na xxx v xxx hodin. Žalobkyně však přiletěla do cílové destinace až xxx ve xxx hodin, tedy o 11 hodin a 55 minut později. Soud I. stupně v této skutečnosti shledal splněny podmínky čl. 7 Nařízení č. 261/2004 ve spojení se rozsudkem SDEU ve spojených věcech C-402/07 a C-432/07 Sturgeon v. Condor a Böck v. Air France, neboť žalobkyně utrpěla časovou ztrátu tří a více hodin, tedy dosáhla svého cílového místa určení o tři nebo více hodin později, než je čas příletu plánovaný leteckým dopravcem. Odvolací soud se ztotožňuje s tímto závěrem soudu I. stupně, neboť žalobkyně dosáhla cílové destinace v P. se zpožděním 11 hodin a 55 minut oproti příletu plánovaného leteckým dopravcem. 19. Z rozsudku Soudního dvora ze dne 19. 11. 2009 ve spojených věcech C-402/07 a C-432/07 Sturgeon v. Condor a Böck v. Air France vyplývá, že cestující zpožděných letů se mohou dovolávat nároku na náhradu škody stanoveného v čl. 7 nařízení, jestliže z důvodu takového letu utrpí časovou ztrátu tří nebo více hodin, tedy jestliže dosáhnou svého cílového místa určení o tři nebo více hodin později, než je čas příletu plánovaný leteckým dopravcem. 20. Podle čl. 7 nařízení odkazuje-li se na tento článek, obdrží cestující náhradu ve výši: a) 250 EUR u všech letů o délce nejvýše 1 500 kilometrů; b) 400 EUR u všech letů ve Společenství delších než 1 500 kilometrů a u všech ostatních letů o délce od 1 500 kilometrů do 3 500 kilometrů; c) 600 EUR u všech letů nespadajících pod písmeno a) nebo b). Při určování vzdálenosti se vychází z posledního místa určení, kam cestující v důsledku odepření nástupu na palubu nebo zpoždění přiletí později než v plánovaném čase. 21. Základní odvolací námitka žalované spočívala v tvrzení, že nárok žalobkyně je promlčen, které vázala k tomu, že žalobkyně uplatnila nárok z titulu odepření nástupu na palubu ze strany žalované na letu z P. do P. Odvolací soud neshledal tuto námitku důvodnou, neboť žalobkyně již v žalobě, kterou uplatnila na formuláři A v rámci Evropského řízení o drobných nárocích pod bodem 8.1 uvedla, že jí bylo sděleno, když let žalobkyně přistál na letišti xxx v P., že navazující spoj, tedy letadlo letící v xxx. z letiště xxx v P. na letiště xxx v P. je plný a její let byl přesunut na xxx téhož dne. Žalobkyně dále uvedla, že cílové destinace dosáhla až dne xxx ve xxx hod. a že celkové zpoždění mezi plánovaným přistáním v cílové destinaci a skutečným časem přistání bylo v délce 11 hodin a 55 minut. Odkázala na čl. 6 a čl. 7 odst. 1 písm. c) Nařízení a podle čl. 7 odst. 1 písm. c) Nařízení č. 261/2004 požadovala náhradu škody ve výši 600 Eur. Ze žalobních tvrzení vyplývá, že žalobkyně uplatnila nárok na náhradu škody ve výši 600 Eur s tím, že jako důvod uvedla celkové významné zpoždění letu v délce 11 hodin a 55 minut. Nerozhodné přitom je, že žalobkyně zároveň tvrdila, že jí bylo ze strany žalované společnosti sděleno, že její původní let odlétající z letiště xxx v P. v xxx je plný. Podstatná je skutečnost, že žalobkyně dosáhla své cílové destinace se zpožděním 11 hodin 55 minut, tedy větším, než čtyři hodiny. Svůj nárok žalobkyně uplatnila u žalované dne 22. 8. 2022 prostřednictvím webového formuláře žalované, což měl soud I. stupně za prokázáno i z e-mailu zaslaného žalovanou právnímu zástupci žalobkyně dne 22. 8. 2022, jímž žalovaná potvrdila přijetí požadavku žalobkyně, jakož i z e-mailu zaslaného žalovanou právnímu zástupci žalobkyně dne 13. 9. 2022, jímž žalovaná požadavek žalobkyně odmítla (body 9 a 10 odůvodnění rozsudku soudu I. stupně). Žalobkyně tak uplatnila svůj nárok u žalované včas, tedy do šesti měsíců od uskutečnění letu v souladu s ust. § 2553 odst. 3 o.z. 22. Skutečnost, že se jedná o významné zpoždění, tak žalobkyně tvrdila už v žalobním návrhu. Žalobkyni je třeba přisvědčit, že její povinností nebylo v návrhu přesně právně specifikovat důvod zpoždění letu. Rozhodující je, že se jednalo o významné zpoždění letu ve smyslu nařízení. 23. Značně absurdní shledal odvolací soud odvolací námitku žalované, jíž zpochybňuje vzdálenost mezi letišti v H. a v P., kterou žalobkyně uvedla v rozsahu 8 522 km, aniž by žalovaná tvrdila, kolik podle jejího názoru tato vzdálenost činí. V této souvislosti odkazuje odvolací soud na čl. 6 odst. 1 písm. b) a c), který se týká vzdálenosti větší než 3500 km. Žalovaná soudu I. stupně pouze vytýká, že se nijak s touto vzdáleností nevypořádal, aniž by k tomu cokoliv tvrdila a prokazovala. V této souvislosti nemá odvolací soud pochybnost, že se jedná o situaci předvídanou čl. 6 odst. 1 písm. c) a čl. 7 odst. 1 písm. c) Nařízení a vzdálenost delší, než 3 500 km. 24. Námitky žalované týkající se rozsudků, v nichž mělo dojít k neunesení důkazního břemene při prokazování neoprávněného odepření nástupu na palubu, neshledal v projednávané věci odvolací soud relevantními, neboť nároku žalobkyně bylo vyhověno z důvodu významného zpoždění jejího letu na cílové destinaci, nikoli neoprávněného odepření nástupu na palubu. I v této souvislosti shledal odvolací soud rozsudek soudu I. stupně správným. 25. Vzhledem ke zjištění, že zpoždění žalobkyně v cílové destinaci bylo 11 hodin a 55 minut je zcela bez významu, jaká doba byla potřeba na přestup. I v případě, že by se jednalo o dobu, která by nesplňovala limit 60 minut, předmětný let z H. do P. s mezipřistáním v P., je třeba považovat za let jediný, jak vyplývá z již konstantní judikatury Soudního dvora Evropské unie, např. rozsudek ve věci C-204/08, Peter Rehder proti Air Baltic Corporation, podle nějž: „Článek 5 bod 1 písm. b) druhá odrážka nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech musí být vykládán v tom smyslu, že v případě letecké dopravy osob z jednoho členského státu do jiného členského státu uskutečňované na základě smlouvy uzavřené s jedinou leteckou společností, která je skutečným dopravcem, je soudem příslušným k rozhodnutí o návrhu na náhradu škody – který se zakládá na této smlouvě o přepravě a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 – na základě volby žalobce soud, v jehož obvodě se nachází místo odletu nebo místo příletu letadla, která jsou sjednána v uvedené smlouvě.“. 26. Obdobné uvedl též rozsudek SDEU ve věci C-561/20, Q, R, S, proti United Airlines, Inc., ze dne 7. 4. 2022, v němž SDEU poukázal na skutečnost, že : „Soudní dvůr totiž opakovaně konstatoval, že let s jedním nebo více navazujícími lety, které jsou předmětem jediné rezervace, představuje pro účely nároku cestujících na náhradu podle nařízení č. 261/2004 jeden celek s tím důsledkem, že se použitelnost tohoto nařízení posoudí se zřetelem k původnímu místu odletu a cílovému místu určení [rozsudek ze dne 24. února 2022, Airhelp (Zpoždění přesměrovaného letu), C‑451/20, EU:C:2022:123, bod 26 a citovaná judikatura“. 27. Odvolací soud shledal procesní postup soudu I. stupně v řízení zcela správným, v řízení nebyla shledána vada, která by měla vliv na výsledek rozhodnutí ve věci. Tvrdila-li žalovaná, že zpoždění letu č. xxx ze dne xxx bylo způsobeno selháním systému bezpečnostních kontrol zavazadel na letišti xxx v P. bylo na ní, aby toto své tvrzení prokázala. K tomu však nedošlo. Nepodstatné je též, o jaký časový okamžik byl zpožděn let z H., rozhodující je, že zpoždění v cílové destinaci činilo 11 hodin a 55 minut. 28. Z důvodů shora uvedených postupoval odvolací soud podle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně včetně správného výroku o nákladech řízení potvrdil. 29. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a tyto byly přiznány i v odvolacím řízení plně úspěšné žalobkyni. 30. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), z tarifní hodnoty ve výši 600 EUR, dle aktuálního kurzu EUR vůči kurzu CZK vyhlášeného Českou národní bankou ke dni, kdy byl úkon právní služby učiněn, tj. za účast právního zástupce na jednání před odvolacím soudem dne 18. 2. 2025, kdy byl aktuální kurz EUR vůči kurzu CZK ve výši 25,095, tj. tarifní hodnota byla 15 057 Kč, a odměna za jeden úkon tedy činí 1 740 Kč. K tomu náleží také paušální náhrada hotových výdajů spojených s úkonem právní služby dle § 13 odst. 4 a. t. ve výši 450 Kč. Odměna za jeden úkon a jeden režijní paušál tedy činí celkem 2 190 Kč. 31. Dále odvolací soud v souladu s § 13 odst. 1 a 5 a. t. ve spojení s vyhláškou č. 475/2024 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2025, přiznal žalobkyni náhradu cestovních výdajů za použití motorového vozidla jejího právního zástupce z jeho sídla na adrese Železná 109, 266 01 Železná, do budovy odvolacího soudu a zpět, neboť právní zástupce žalobkyně doložil technický průkaz vozidla xxx, RZ: xxx se spotřebou xxx (č. l. 46), při sazbě základní náhrady (amortizace) za 1 km jízdy ve výši 5,80 Kč a ceně za 1 litr pohonných hmot ve výši 34,70 Kč. Za cestu k jednání odvolacího soudu a zpět, která představuje 2 x cca 32 km, tak advokátovi žalobkyně náleží cestovní náhrada ve výši 473,36 Kč. 32. Dále odvolací soud přiznal právnímu zástupci žalobkyně náhradu za promeškaný čas strávený cestou k jednání odvolacího soudu a zpět podle § 14 a. t. ve výši 150 Kč za každou i jen započatou půlhodinu, přičemž cesta mezi sídlem advokáta a sídlem odvolacího soudu trvala 2 x cca 40 min., tedy celkem 2 x 2 započaté půlhodiny, tj. 4 x 150 Kč, celkem 600 Kč. 33. Žalované byla tedy uložena povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení celkem ve výši 3 263,36 Kč ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř., a to k rukám advokáta žalobkyně. 34. Odvolací soud zároveň rozhodl o lhůtě k plnění v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu I. stupně ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení, avšak jen za splnění podmínek a z důvodů stanovených v § 237 o. s. ř., jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Proti tomuto rozsudku v části týkající se výroku o nákladech řízení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.). Praha 18. února 2025 JUDr. Blanka Chlostová v. r. předsedkyně senátu