č. j. 16 A 12/2024 - 41   ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem ve věci žalobkyně:  S. K.,                                    bytem                                    zastoupená advokátem Mgr. Petrem Žižkou, LL.M.                                    sídlem Sedláčkova 209/16, Plzeň    proti žalovanému:  Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1   o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1.2.2024, č. j. MD-26572/2023-160/6, sp. zn. MD/26572/2023/160,  takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.   Odůvodnění: 1. Žalobou podanou k Městskému soudu v Praze se žalobce domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného o zamítnutí jejího odvolání proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy (dále jen “správní orgán I. stupně”) ze dne 30.10.2023, č.j. MHMP 2273584/2023/ŠkM, sp. zn. S-MHMP 1286060/2022/ŠkM, kterým byla žalobkyně uznána vinnou tím, že jako řidička vozidla Porsche odbočující vlevo nedala přednost v jízdě protijedoucímu vozidlu Škoda, čímž porušila povinnost dle  § 21 odst. 5 č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen “zákon o silničním provozu” nebo „zákon“), a naplnila skutkovou podstatu přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 8 uvedeného zákona, za což jí podle § 125c odst. 5 písm. f) byla uložena pokuta ve výši 2.500,- Kč a dále povinnost uhradit Magistrátu hlavního města Prahy náhradu nákladů řízení v paušální částce 1.000,- Kč. 2. K nehodě došlo na křižovatce s vozovkami oddělenými travnatým pruhem, kdy obě vozidla jedoucí naproti sobě odbočila na shodnou vozovku, a to žalobkyně vlevo a druhé vozidlo vpravo. Tvar křižovatky je nepravidelný, jde o odsazenou křižovatku, odjezdové komunikace měly 1 pruh, kolmá komunikace měla 2 pruhy v obou směrech, nájezdná komunikace měla 2 jízdné pruhy, kdy pravý byl za hranicí křižovatky ukončen z důvodu výlučného provozu MHD.       Ilustrativní obrázek s nepřesností pruhů v nájezdné komunikaci a jiného tvaru křižovatky   Letecký snímek křižovatky     Pohled z pozice jízdy žalobkyně   Pohled z pozice jízdy vozidla Škoda 3. Žalobkyně má za to, že řidič vozidla Škoda nepřizpůsobil jízdu nastalé dopravní situaci a dopustil se porušení § 18 zákona o silničním provozu, dle kterého řidič musí rychlost jízdy přizpůsobit zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, její kategorii a třídě, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možno předvídat. Dle žaloby řidič vozidla Škoda nejprve najel do připojovacího pruhu označeného předběžnými šipkami, tudíž měl podle § 12 odst. 7 zákona o silničním provozu povinnost před zařazením do průběžného pruhu využít pruhu připojovacího a následně při zařazování z připojovacího pruhu do průběžného pruhu neohrozit řidiče jedoucí v průběžném pruhu. Žalobkyně navíc důvodně očekávala, že řidič vozidla Škoda, který byl zařazen v připojovacím pruhu využije celé jeho délky, tak aby došlo k zachování plynulosti provozu a neohrožení ostatních řidičů. Toto však řidič vozidla Škoda neučinil a namísto toho bezdůvodně přejel do pruhu průběžného, v němž se již v tu chvíli částečně nacházelo vozidlo žalobkyně. Z místa střetu vozidel a jejich poškození dle žalobkyně vyplývá, že v místě střetu vozidel byla dříve, neboť řidič vozidla Škoda teprve přejížděl do jízdního pruhu, ve kterém se nacházela žalobkyně. Řidič vozidla Škoda proto měl povinnost dát žalobkyni přednost. 4. Dle žalobkyně nemá na povinnost řidiče vozidla Škoda svou jízdou neohrozit ani neomezit ostatní účastníky silničního provozu podle § 12 odst. 5 zákona o silničním provozu žádný vliv závěr žalovaného, že v čase 0.07 záznamu palubní kamery žalobkyně je patrné, že příď vozidla řízeného žalobkyní se nachází před dvojím vodorovným dopravním značením V2 b vyznačeným mezi travnatými pásy, a tedy že vozidlo žalobkyně se ještě nenacházelo na boční hranici těchto jízdních pruhů, resp. levého z nich, ale provádělo průjezd zhruba první poloviny křižovatky, na níž odbočovalo vlevo. Řidič vozidla Škoda měl v dané dopravní situaci možnost rovnou najet do levého jízdního pruhu a mohl tak předejít přejíždění z pruhu do pruhu, kdy si následně agresivním způsobem jízdy vynucoval domnělou přednost, ačkoliv jeho povinností bylo v tomto případě si počínat tak, aby neohrozil či neomezil směr nebo rychlost jízdy obviněné, která v dané situaci měla mít přednost v jízdě a to s ohledem na to že se nacházela v průběžném jízdním pruhu do kterého se mohl řidič vozidla Škoda plynule zařadit na jeho konci. Tuto skutečnost prokazuje odborné vyjádření znalce, dle kterého se dopravní situace na křižovatce podle způsobu projetí může rozpadat na dvě na sebe bezprostředně navazující situace, a to: 1) průjezd křižovatkou a za 2) přejíždění z pruhu do pruhu.   5. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem žalovaného, že se řidič vozidla Škoda mohl zařadit do kteréhokoliv ze dvou jízdních pruhů v ul. Michelská v daném směru jízdy, což učinil tak, že z ul. Michelská se plynule zařadil do levého jízdního pruhu a nejednalo se o přejíždění z pravého jízdního pruhu, do nějž by se nejprve zařadil, do levého, ve smyslu ustanovení § 12 odst. 5 zákona o silničním provozu. Řidič vozidla Škoda si měl počínat buď tak, že se mohl rovnou zařadit do pravého jízdního pruhu, čímž by se nacházel v průběžném jízdním pruhu a nebylo by pochyb, že tento by měl přednost, anebo měl svou jízdu přizpůsobit tomu, že se se svým vozidlem nacházel v připojovacím jízdním pruhu a dokončit manévr tak, že dojede na jeho konec a plynule se zařadí mezi další účastníky silničního provozu. Z videozáznamu pořízeného zařízením umístěným ve vozidle žalobkyně je patrné, že řidič vozidla Škoda začal přejíždět z připojovacího pruhu do pruhu průběžného zcela neočekávaně, když nevyužil celé jeho délky, aby se plynule zařadil, a v důsledku nedání přednosti žalobkyni došlo ke střetu jejich vozidel, a tedy k porušení povinnosti ve smyslu ustanovení § 12 odst. 5 zákona o silničním provozu.   6. Dle rozhodnutí žalovaného ze záznamu Městského kamerového systému hl. m. Prahy (dále jen „MKS“) a z pořízené fotodokumentace plyne, že ke střetu obou vozidel došlo v okamžiku, kdy vozidlo řidiče Škoda již z větší části svou délkou místem projelo, zatímco vozidlo řízené žalobkyní do něj přídí teprve najíždí. V okamžiku střetu tak vozidlo řidiče Škoda jedoucí v levém jízdním pruhu z inkriminovaného místa vyjíždí, zatímco vozidlo žalobkyně do něj teprve najíždí, na základě čehož dle jeho názoru nelze konstatovat, že vozidlo řízené žalobkyní se nenachází v pozici, že by v době kolizní situace již jelo v jízdním pruhu, do nějž by druhé vozidlo teprve přejíždělo, a naopak do tohoto (levého) jízdního pruhu začíná při odbočování vlevo zasahovat teprve přídí. Na základě toho je vyloučeno porušení povinnosti dle § 12 odst. 5 zákona o silničním provozu řidičem vozidla Škoda. Dle žalobkyně není podstatné, zda se svým vozidlem nacházela v inkriminovaném místě jenom jeho částí anebo celou jeho délkou, neboť tato skutečnost nemá vliv na povinnost řidiče vozidla Škoda dát jí přednost, pokud svým vozidlem náhle přejíždí z pruhu do pruhu a nedokončí připojování dojetím celého připojovacího pruhu a plynulým zařazením do pruhu průběžného. V takovém případě nelze tvrdit, že řidič vozidla Škoda mohl oprávněně předpokládat, že mu bude dána přednost, když navíc tímto tvrzením řidič vozidla Škoda jen potvrzuje skutečnost, že nepřizpůsobil jízdu dopravní situaci v předmětné křižovatce a tímto svým jednáním zapříčinil že došlo ke střetu jeho vozidla s vozidlem žalobkyně.   7. Dle žaloby správní orgány z pořízených videozáznamů vyhodnocují nekvalifikované závěry, které odporují závěrům odborného vyjádření předloženého žalobkyní. Z pořízených videozáznamů nelze dojít k závěru, že viníkem nehody je žalobkyně, jestliže z poškození obou vozidel a místa jejich střetu je zřejmé, že přednost v jízdě měla mít žalobkyně, která se se svým vozidlem již nacházela v jízdním pruhu, do kterého začal řidič vozidla přejíždět až poté, co projel podél vozidla žalobkyně. Nelze dojít k závěru, že viníkem nehody je žalobkyně, když tato neměla možnost na nastalou situaci již jakkoliv reagovat, neboť jí měla být řidičem vozidla Škoda dána přednost v jízdě.   8. Žalovaný v rozhodnutí uvedl, že odvratná reakce na vzniklou situaci z hlediska řidiče vozidla Škoda již nebyla možná, když navíc měl přednost v jízdě. Takové tvrzení považuje žalobkyně s ohledem na odborné vyjádření za mylné, jestliže dle odborného vyjádření měl řidič vozidla Škoda možnost reagovat na nastalou situaci a včas zastavit, a to ve vzdálenosti cca 12 m před místem, kde došlo ke střetu vozidel. Řidič vozidla Škoda se dostatečně nevěnoval řízení a celkové dopravní situaci v křižovatce. Žalovaný se dostatečně neseznámil a nevypořádal se závěry odborného vyjádření.   9. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.   10. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu podle ustanovení § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s. 11. Soud má za to, že již před vznikem dopravní situace musí být zjevné, jaké pravidlo silničního provozu se uplatní, nikoli až před střetem vozidel. Při vjezdu do křižovatky na současný světelný signál musí být od počátku zjevné, kdo bude mít přednost v důsledku poměrů na křižovatce, nikoli že si některý z řidičů fakticky přednost vynutí. Platí zde však korektiv vzájemnosti, pokud na zbytnělé ego řidiče reaguje shodně i druhý řidič, potom lze dovodit vinu na obou stranách, aniž by však vina jednoho vedla k vyvinění druhého. Veškerá pravidla silničního provozu jsou zastřešena výchozím pravidlem : jezdit tak, aby nebyli ohroženi ostatní (§ 18 zákona o silničním provozu).   12. Podle § 21 odst. 5 zákona o silničním provozu řidič odbočující vlevo musí dát přednost v jízdě protijedoucím motorovým i nemotorovým vozidlům. Mezi účastníky není sporu o tom, že při zahájení projetí křižovatky obou vozidel, byla žalobkyně povinna dát přednost vozidlu Škoda, neboť odbočovala vlevo a vozidlo Škoda vpravo. Dané pravidlo žalobkyni zavazovalo, dokud by nedošlo při průjezdu křižovatkou k nenadálé situaci (např. vozidlo Škoda by přerušilo jízdu), nebo by se druhý řidič nezařadil do levého jízdního pruhu nájezdné komunikace a jel natolik pomalu, že by při přejíždění z jednoho jízdního pruhu do druhého ohrozil nebo omezil řidiče jedoucího v jízdním pruhu, do kterého přejíždí (§ 12 odst. 5 zákona).  Žalobkyně poukazuje na § 12 odst. 7 zákona, dle kterého je-li pro zařazování do průběžného jízdního pruhu zřízen připojovací pruh, je řidič povinen před zařazením do průběžného pruhu užít připojovacího pruhu. Při zařazování z připojovacího pruhu do průběžného pruhu řidič nesmí ohrozit řidiče jedoucí v průběžném pruhu. Není-li připojovací pruh zřízen, je řidič povinen dát přednost v jízdě vozidlům jedoucím v průběžném pruhu. V této části je žaloba rozporná. Na jednu stranu vyčítá druhému řidiči, že nejel ihned do levého průběžného pruhu a zároveň mu klade k tíži, že se nezařadil do pravého připojovacího pruhu. Případné porušení § 12 odst. 7 zákona je v dané věci irelevantní, neboť takovéto porušení povinnosti by nemělo vliv na střet vozidel, neboť jak dále uvedeno, vozidlo žalobkyně v okamžiku střetu nejelo v průběžném pruhu, naopak do něj najíždělo. Ze zákona nevyplývá povinnost řidiče dokončit připojování dojetím celého připojovacího pruhu. Taková povinnost plyne nepřímo pouze v případě podélné čáry souvislé V1a mezi jízdními pruhy. V posuzované věci byla v části nájezdné vozovky mezi jízdními pruhy podélná přerušovaná čára V2b, tudíž nic nebránilo druhému řidiči ihned přejet do levého pruhu.   13. Ve správním řízení byly jako důkaz provedeny dva videozáznamy, jeden záznam z palubní kamery vozidla žalobkyně a druhý ze stacionární kamery MKS. Dále žalobkyně předložila odborné vyjádření znalce pro oblast silniční nehody, Ing. X, jehož závěry soud nepovažuje za zcela srozumitelné, což je dáno také formulací zadaných otázek. Dle odborného vyjádření mělo vozidlo Škoda přednost, avšak z technického hlediska také platí, že pokud řidič při odbočení vpravo vjede do pravého pruhu a poté za hranicí křižovatky přejíždí vlevo, už se nebude jednat o jízdu křižovatkou, ale o předjíždění z pruhu do pruhu, při kterém nemohl ohrozit vozidlo Porsche v levém pruhu. Jelikož původní odbočovací pruh před křižovatkou vozidla Škoda byl jen jeden, mohl si vybrat kterýkoliv pruh za křižovatkou. Kdyby najel rovnou do levého pruhu, nebyl by „obtěžován“ předností vozidla Porsche. Jelikož však zaváhal a zařadil se do pravého pruhu a následně za hranicí křižovatky přejížděl do levého, musel dát pozor na situaci v levém pruhu, tedy na vozidlo Porsche. Vozidlo Škoda mohlo zareagovat na vozidlo Porsche a zastavit cca 12 metrů před místem střetu.  Jak dále uvedeno, soud se neztotožňuje se závěry znalce. Jeho nesprávné závěry mohly být dány tím, že nedisponoval záznamem kamery MKS. Ale i ze záznamu z palubní kamery je zjevné, že před střetem se vozidlo Škoda nalézá celou částí v levém jízdním pruhu. Zároveň není důvod požadovat pro řidiči, aby nedokončil průjezd křižovatkou, případně za hranicí křižovatky jízdu s právem přednosti jen proto, že jiný účastník provozu takovou přednost odmítá respektovat a není zcela zřejmé, že takto hodlá (ne)učinit.   Záznam z vozidla žalobkyně před střetem : Škoda je v levém jízdním pruhu zásadně větší částí vozidla, Porsche je před V2 b před travnatým pásem, tedy více jak metr před průběžným pruhem, tudíž dosud nezahajuje odbočování         Záznam z vozidla žalobkyně před střetem : Škoda je v levém jízdním pruhu v celém rozsahu vozidla, Porsche najíždí do průběžného pruhu a zahajuje odbočování     14. Z videa palubní kamery žalobkyně v čase 6-7 sekunda je zřejmé, že řidič vozidla Škoda projel křižovatku tak, že nejdříve přirozeně najel do pravého jízdního pruhu, jestliže přijížděl po vozovce s jedním pruhem, aby plynule pokračoval do levého pruhu, ve kterém nebylo žádné vozidlo (na křižovatce byly světelné signály, tudíž na přijíždějící vozovce byl červený signál Stůj; obě vozidla vyjela jako první ve svém směru).  Takový průjezd křižovatkou byl dán tím, že pravý jízdní pruh brzy za křižovatkou končil. Ze záznamu palubní kamery v 7 sekundě je patrné, že vozidlo Škoda je již celou částí vozidla v levém jízdním pruhu, a naopak vozidlo Porsche hodlá teprve vjet na shodný pruh (viz. umístění dělící travnaté plochy vlevo).  Obdobné plyne ze záznamu MKS, který má zásadní vypovídací hodnotu v počátku průjezdu obou vozidel křižovatkou. Dle tohoto záznamu vozidlo Škoda vjelo na pravý jízdní pruh v okamžiku, kdy vozidlo Porsche teprve počalo průjezd křižovatkou vjezdem na první pruh přilehlé komunikace.     Vjezd do křižovatky bílým vozidlem Škoda a tmavým vozidlem Porsche         Střet vozidel   15. Pokud by obě vozidla jela obdobnou rychlostí, je zjevné, že vozidlo Škoda by bylo celou plochou, případně zásadně převážnou částí, v levém jízdním pruhu v okamžiku, kdy by vozidlo Porsche teprve dokončilo přejezd své přilehlé komunikace. Tvrzení žaloby, že vozidlo Porsche se nacházelo v levém jízdním pruhu nájezdné komunikace jako první, je dle soudu v rozporu s obsahem obou videozáznamů. Vozidlo Škoda se již nacházelo levém jízdním pruhu, proto nemohlo ohrozit vozidlo Porsche při již ukončeném přejíždění do jiného pruhu, jestliže vozidlo Porsche se v takovém pruhu nenacházelo. Danému závěru odpovídá i rozsah poškození vozidel, kdy došlo poškození zadní části vozidla Škoda a přední vozidla Porsche. Z toho plyne, že v místě střetu muselo být nejdříve vozidlo Škoda, jestliže za pohybu obou vozidel stejným směrem byla poškozena zadní část vozidla Škoda. Nic nenasvědčuje tomu, že došlo ke smyku vozidla Škoda tak, aby jeho zadní část předcházela přední. Za daných poměrů přímého pohybu vpřed obou vozidel lze mít za vyloučené, aby vozidlo Škoda byla v levém jízdním pruhu později než vozidlo žalobkyně, jestliže ke střetu došlo na hraně jízdního pruhu (viz MKS a plánek nehody). V průběhu průjezdu křižovatkou nenastala okolnost, která by vedla k zániku povinnosti žalobkyně dát přednost při odbočování vlevo. Zároveň řidiči druhého vozidla nevznikla povinnost dát přednost vozidlu žalobkyně dle § 12 odst. 5, 7 zákona o silničním provozu cizinců, neboť při přejíždění z jednoho jízdního pruhu do druhého nemohl ohrozit nebo omezil žalobkyni, neboť její vozidlo se ocitlo v daném jízdním pruhu teprve v okamžiku, kdy se vozidlo druhého řidiče v tomto pruhu již dříve jelo. V místě střetu se již nejednalo o přejíždění z jízdného pruhu do pruhu, ale o jízdu s předností vpravo.   16. O dopravní situaci měl řidič vozidla Škoda velmi dobrý přehled, taktéž žalobkyně měla při vjezdu do křižovatky také velmi dobrý přehled, nebyla nijak omezována vozidlem před ní, nemusela řešit přednost z přilehlé vozovky v důsledku světelného signálu s červeným světlem Stůj!. Je otázkou, zda takový přehled měla i při dokončení průjezdu křižovatkou při vjezdu na požadovanou vozovku. V každém případě přehled mít měla, zejména pokud vzhledem k výhledu musela vědět o vozidle Škoda. Záběry z palubní kamery mohou zkreslovat, ale lze z nich dovodit závěrečné zrychlení vozidla Škoda. Z porovnání vzdáleností vozů při průjezdu křižovatkou ze záznamu kamery MKS lze dovodit, že žalobkyně při dokončení průjezdu křižovatkou zásadně zrychlila, pokud druhý řidič zásadně nezpomalil. Nelze však zjistit, zda zrychlením řidič Škody reagoval na to, že žalobkyně navzdory očekávání mu nehodlala dát přednost a tím se chtěl vyhnout srážce, nebo zda zrychlením reagoval na zrychlení žalobkyně v křižovatce, čímž se z průjezdu křižovatky stal souboj ega obou řidičů. Obě příčiny řešení situace řidičem vozidla Škody však neměly vliv na zákonnou povinnost žalobkyně dát při odbočování vlevo přednost. Případné porušení obecné preventivní povinnosti řidičem vozidla Škoda nemělo vliv na deliktní odpovědnost žalobkyně. Porušení § 18 zákona o silničním provozu řidičem vozidla Škoda soud neshledal, resp. neshledal, že by takové jednání řidiče bylo primární příčinnou kolize aut, příčinou nehody bylo nerespektování přednosti zprava žalobkyní. 17. Ve správním řízení žalobkyně uvedla, že vozidlo Škoda uviděla až po střetu. Se zřetelem k poměrům na křižovatce dle videozáznamů je vyloučeno, aby žalobkyně neviděla vozidlo Škoda, pokud by se řádně věnovala jízdě. Soud nevylučuje, že žalobkyně neviděla vozidlo Škoda, ale v takovém případě porušila povinnost věnovat se plně řízení vozidla podle § 5 odst. 12 písm. b) zákona o silničním provozu. Z fotografií PČR z místa nehody vyplývá, že u vozovky, po které přijíždělo vozidlo Škoda byl vlněný plechový plot, ale přesto byla viditelnost vozidla Škoda při vjezdu do křižovatky zcela zřetelná, neboť bylo ve směru jízdy žalobkyně. 18. Žalovaný i správní orgán I. stupně se vypořádal s odborným vyjádřením explicitně, zejména s jím namítanou otázkou pohybu vozidla Škoda ve smyslu přejíždění do levého jízdního pruhu. 19. Žalobkyně odbočovala vlevo, proto byla povinna dle § 21 odst. 5 zákona o silničním provozu dát přednost druhému vozidlu Škoda, které také odbočovalo na shodnou komunikaci, ale odbočovalo vpravo. 20. Odůvodnění rozhodnutí správního orgánů bylo pečlivé, vypořádalo se s námitkami žalobkyně, závěry rozhodnutí odpovídají zjištěnému skutkovému i právnímu stavu, přičemž žalobní námitky žaloby nebyl důvodné, proto soud žalobu podle § 78 odst. 7 soudního řádu správního zamítl. 21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně ve věci úspěch neměla, proto ji náhrada nákladů řízení nenáleží. Žalovanému náklady řízení nevznikly. Poučení :   Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. Pokud svým významem kasační stížnost podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost (§ 104a odst. 1 s. ř. s.).   V Praze dne 28. 5. 2025   Mgr. Kamil Tojner, v. r. soudce     Shodu s prvopisem potvrzuje R. T.