USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudkyň Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a Mgr. Blanky Fauré v právní věci žalobců: a) H. F., narozena dne xxx bytem B., Z. b) S. F., narozena dne xxx bytem B., Z. c) A. F., narozen dne xxx bytem P., Z. d) R. H., narozena dne xxx bytem Ú., Z. všichni zastoupeni advokátem M. V. sídlem J., B. proti žalované: P. sídlem Š., Praha o zaplacení částky 2 400 EUR (4x 600 EUR) s příslušenstvím, o odvolání žalované proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 14. listopadu 2024, č.j. 10 EVC 10/2024-21, takto: I. Usnesení soudu I. stupně se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Shora označeným usnesením soud I. stupně odmítl odpor žalované proti evropskému platebnímu rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 6. 9. 2024, č. j. 10 EVC 10/2024–14, odeslaný žalovanou dne 30. 10. 2024. 2. Předmětem řízení jsou nároky každého ze žalobců a)–d), upravené Nařízením Rady (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91. Soud I. stupně ve věci rozhodl evropským platebním rozkazem ze dne 6. 9. 2024, č. j. 10 EVC 10/2024-14, na základě Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006 ze dne 12. 12. 2006, kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu (dále jen „Nařízení č. 1896/2006“). Proti tomuto evropskému platebnímu rozkazu podala žalovaná odpor (článek 16 Nařízení č. 1896/2006); odpor byl soudu I. stupně zaslán poštou, s odesláním dne 30. 10. 2024. 3. Soud I. stupně aplikoval pro určení lhůty k podání odporu a pro počítání lhůt článek 16 odst. 2 Nařízení č. 1896/2006, podle něhož „odpor musí být odeslán do 30 dnů od doručení platebního rozkazu žalovanému“, a článek 3 odst. 1, odst. 2 písm. b) Nařízení Rady (EHS, Euratom) č. 1182/71 ze dne 3. 6. 1971, kterým se určují pravidla pro lhůty, data a termíny, podle něhož „je-li pro lhůtu vyjádřenou ve dnech, týdnech, měsících nebo letech rozhodující okamžik, kdy událost nastala nebo kdy byl úkon proveden, pak se den, během nějž tato událost nastala nebo tento úkon byl proveden, do dotyčné doby nezapočítá“, přičemž „lhůta určená podle dnů počíná na začátku první hodiny prvního dne a končí uplynutím poslední hodiny posledního dne lhůty“. 4. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že evropský platební rozkaz byl žalované doručen na adresu organizační složky žalované v České republice dne 25. 9. 2024; právním posouzením na základě citovaných předpisů dospěl k závěru, že 30denní lhůta k podání odporu proti evropskému platebnímu rozkazu běžela od 26. 9. 2024 do (pátku) 25. 10. 2024 a následujícího dne nabyl platební rozkaz právní moci. Žalovaná odeslala odpor prostřednictvím poštovní přepravy až dne 30. 10. 2024, tedy po marném uplynutí lhůty k podání odporu. Vzhledem k absenci úpravy procesního postupu soudu pro případ opožděného podání odporu proti evropskému platebnímu rozkazu v Nařízení č. 1896/2006, postupoval soud I. stupně podle vnitrostátních předpisů a odpor odeslaný žalovanou dne 30. 10. 2024 podle § 174 odst. 3 o. s. ř. odmítl. 5. Proti tomuto usnesení podala žalovaná včasné a přípustné odvolání. Namítala, že odpor, daný na poštu dne 30. 10. 2024, je nutno hodnotit jako podaný ve 30denní lhůtě ve smyslu článku 16 Nařízení č. 1896/2006. Žalovaná především namítala, že jí byl evropský platební rozkaz zaslán poštou, doporučeným dopisem, tedy nikoli elektronicky do datové schránky, v souladu s předpisy o doručování. Žalovaná dále uvedla, že platební rozkaz fakticky neobdržela dne 25. 9. 2024, tedy v den, který soud I. stupně považuje za den doručení evropského platebního rozkazu, jako rozhodné skutečnosti pro počítání běhu lhůty k podání odporu. Žalovaná připojila k podání fotokopii zadní strany obálky, v níž jí byl platební rozkaz předán. Zde je vyznačeno razítkem datum „17. 9. 2024“, s tím, že tohoto dne bylo nezastiženému adresátu oznámeno uložení zásilky na poště a rukou psané datum „30. 9. 2024“, kdy byla tato skutečnost poštou vyznačena. Žalovaná interpretovala uvedené údaje tak, že jde o potvrzení pošty o převzetí příslušné písemnosti žalovanou, s vyznačeným datem převzetí „30. 9. 2024“ a poznámkou zaměstnance pošty, že „17.09. pošta nebyla schopna zásilku doručit příjemci“. Z uvedeného žalovaná dovozovala, že odpor proti evropskému platebnímu rozkazu, daný na poštu 30. 10. 2024, byl tedy podán včas, ve lhůtě, počítané na základě tvrzeného faktického převzetí písemnosti žalovanou v listinné podobě dne 30. 9. 2024, a navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k projednání. 6. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu I. stupně včetně řízení, jež předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), aniž bylo třeba nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 7. Podání odporu proti evropskému platebnímu rozkazu, upraveného v článku 16 Nařízení č. 1896/2006, umožňuje žalovanému popřít nárok, o němž bylo evropským platebním rozkazem rozhodnuto (rozsudky ze dne 22. října 2015, Thomas Cook Belgium, C-245/14, bod 28, a ze dne 15. září 2022, Uniqa Versicherungen, C-18/21, bod 24). Účinkem odporu je ukončení řízení o evropském platebním rozkazu a automatický přechod věci do režimu běžného řízení, ať již do evropského řízení o drobných nárocích (nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. července 2007) nebo do jakéhokoli jiného příslušného vnitrostátního občanskoprávního řízení, pokud žalobce výslovně nepožádal o ukončení řízení v případě odporu (srov. rozsudky ze dne 13. června 2013, Goldbet Sportwetten, C-144/12, bod 31, a ze dne 15. září 2022, Uniqa Versicherungen, C-18/21, bod 23). 8. Každý evropský platební rozkaz podle Nařízení č. 1896/2006 musí být doručen v souladu s minimálními normami stanovenými v článcích 13 až 15 Nařízení. V případě absence doručení v souladu s uvedenými minimálními normami nezačne lhůta k podání odporu běžet, takže platnost řízení závislých na uplynutí této lhůty, zejména prohlášení vykonatelnosti podle článku 18 nařízení č. 1896/2006, je i navzdory jejich zahájení zpochybněna (v tomto smyslu srov. rozsudek ze dne 4. září 2014, eco cosmetics a Raiffeisenbank St. Georgen, C-119/13 a C-120/13, bod 37). 9. Podle článku 13 Nařízení (Doručení s dokladem o přijetí žalovaným) může být evropský platební rozkaz žalovanému doručen v souladu s vnitrostátními právními předpisy státu, v němž je doručován, některým z těchto způsobů: a) osobní doručení, při němž žalovaný podepíše potvrzení o přijetí s uvedením data přijetí; b) osobní doručení, při němž příslušná osoba, která doručení uskutečnila, podepíše dokument, v němž uvede, že žalovaný dokument přijal nebo odepřel přijetí bez jakéhokoli oprávněného důvodu, a datum doručení; c) doručení poštou, při němž žalovaný podepíše a odešle zpět potvrzení o přijetí s uvedením data přijetí; d) doručení elektronickými prostředky, jako je fax nebo elektronická pošta, při němž žalovaný podepíše a odešle zpět potvrzení o přijetí s uvedením data přijetí. 10. Podle článku 14 Nařízení (Doručení bez dokladu o přijetí žalovaným) může být evropský platební rozkaz žalovanému doručen v souladu s vnitrostátními právními předpisy státu, v němž je doručován, některým z těchto způsobů: a) osobní doručení na osobní adresu žalovaného osobám, které žijí ve stejné domácnosti jako žalovaný nebo jsou tam zaměstnány; b) v případě, že žalovaný je osobou samostatně výdělečně činnou nebo právnickou osobou, osobní doručení na obchodní adresu žalovaného osobám, které žalovaný zaměstnává; c) uložení rozkazu v poštovní schránce žalovaného; d) uložení rozkazu na poště nebo u příslušných veřejných orgánů a vložení písemného oznámení o tomto uložení do poštovní schránky žalovaného za předpokladu, že je dokument v písemném oznámení jasně označen jako dokument soudu nebo že je v dokumentu poukázáno na to, že doručení se na základě uvedeného oznámení pokládá za uskutečněné a že počínají běžet lhůty; e) doručení poštou bez dokladu podle odstavce 3, pokud má žalovaný adresu v členském státě původu (odst. 1); Doručení podle odst. 1 písm. a), b), c) a d) se potvrzuje pomocí: a) dokladu podepsaného příslušnou osobou, která doručení uskutečnila, s uvedením: i) způsobu doručení, ii) data doručení, iii) pokud byl rozkaz doručen jiné osobě než žalovanému, jména dotyčné osoby a jejího vztahu k žalovanému (odst. 3). 11. Podle článku 15 Nařízení (Doručení zástupci) lze rozkaz doručit podle článků 13 nebo 14 i zástupci žalovaného. 12. Z článku 1 odst. 1 písm. b) Nařízení č. 1896/2006 ve spojení s bodem 9 jeho odůvodnění vyplývá, že toto nařízení představuje „minimální normy“ stanovené pro umožnění volného pohybu evropských platebních rozkazů. Uvedené nařízení stanoví, že na veškeré procesní otázky, jež nejsou konkrétně upraveny tímtéž nařízením, se uplatní procesní právo členských států (v tomto smyslu srov. rozsudky ze dne 13. června 2013, Goldbet Sportwetten, C-144/12, bod 28, a ze dne 15. září 2022, Uniqa Versicherungen, C-18/21, bod 28). 13. Podle § 45 o. s. ř. písemnost doručuje soud při jednání nebo jiném soudním úkonu (odst. 1). Nedošlo-li k doručení písemnosti podle odstavce 1, doručí ji soud prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Není-li možné doručit písemnost prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky, soud ji doručí na žádost adresáta na jinou adresu nebo na elektronickou adresu (odst. 2). 14. Soudní praxe je v otázce účinků doručení sjednocena v závěru (popsaném např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2023, sp. zn. 23 Cdo 3460/2022), že soudy jsou sice povinny doručovat řádně, neboť v opačném případě by účastníci řízení mohli být výrazně dotčeni na svých právech, ale na druhé straně nelze přijmout formalistický přístup, je-li naplněna materiální funkce doručení, tj. seznámení se s obsahem písemnosti. Jestliže se účastník řízení s obsahem doručované písemnosti seznámil, potom otázka, zda bylo doručení vykonáno předepsaným způsobem, ztrácí význam. Nedodržení formy tedy samo o sobě neznamená, že se doručení musí zopakovat; rozhodující vždy je, zda se předmětná písemnost dostala do rukou adresáta (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 23 Cdo 2425/2011, uveřejněný pod č. 88/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3489/2012, uveřejněné pod č. 37/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 30. 5. 2019, resp. stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2017, Plsn 1/2015, uveřejněné pod č. 1/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.). Z nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2022, sp. zn. IV. ÚS 3026/20, současně plyne, že při posuzování, zda došlo k řádnému doručení, je nutno uplatňovat materiální přístup, pro nějž je podstatné, že se adresát mohl s obsahem doručované písemnosti seznámit, a bylo tak zachováno jeho základní právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Odvíjí-li se od doručení rozhodnutí možnost uplatnění opravného prostředku, pak se nesprávné posouzení okamžiku doručení netýká jen práv účastníka řízení, který tento opravný prostředek uplatňuje, ale i jiného účastníka řízení, který může být rozhodnutím o opravném prostředku dotčen na svých právech. 15. V posuzovaném případě z obsahu spisu (doručenka na č. l. 13) vyplývá, že soudní písemnost – Evropský platební rozkaz a formuláře A (návrh) a F (formulář pro podání odporu) byly žalované soudem zaslány na adresu její organizační složky – odštěpného závodu v České republice (Š., Praha). Dne 17. 9. 2024 nebyl adresát na této adrese zastižen, písemnost byla téhož dne uložena na poště a adresátu zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedl. Uloženou zásilku dne 25. 9. 2024 ve 14:00 hod. vyzvedla na poště paní M. Š. jako oprávněná osoba. 16. Z uvedených zjištění vyplývá, že interpretace údajů, uvedených na rubu obálky, kterou má žalovaná k dispozici, je mylná. Odvolatelce lze dát obecně za pravdu, že má-li zřízenou a zpřístupněnou datovou schránku, má právo očekávat, že jí soud bude veškerá rozhodnutí, popř. jiné listiny doručovat v elektronické podobě do datové schránky; jestliže se však žalovaná jako účastník řízení prostřednictvím své organizační složky v České republice s obsahem doručované písemnosti (evropského platebního rozkazu) seznámila, potom otázka, zda bylo doručení vykonáno způsobem, který předpisují vnitrostátní procesní předpisy, ztrácí význam. 17. Doručení evropského platebního rozkazu v listinné podobě, včetně návrhu na jeho vydání (formulář A) a formuláře pro podání odporu (formulář F) faktickým převzetím soudní písemnosti pověřenou osobou žalované (resp. její organizační složky v ČR) dne 25. 9. 2025, splňuje výše citované minimální normy pro doručení evropského platebního rozkazu, stanovené v článcích 13 až 15 Nařízení č. 1896/2006. Proto lze považovat toto faktické doručení evropského platebního rozkazu za skutečnost, která je ve smyslu Nařízení Rady (EHS, Euratom) č. 1182/71 ze dne 3. 6. 1971, kterým se určují pravidla pro lhůty, data a termíny, rozhodná pro počítání běhu lhůty k podání odporu podle článku 16 Nařízení č. 1896/2006. 18. Vzhledem k tomu, že se žalované nepodařilo prostřednictvím odvolacích námitek zvrátit správné skutkové i právní závěry soudu I. stupně, vedoucí k odmítnutí pozdě podaného odporu proto evropskému platebnímu rozkazu, odvolací soud podle § 219 o. s. ř. napadené usnesení jako věcně správné potvrdil. 19. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario, když úspěšným žalobcům v této fázi řízení náklady nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné. Praha 24. června 2025 JUDr. Marcela Kučerová v. r. předsedkyně senátu