USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudkyň Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a Mgr. Blanky Fauré v právní věci žalobkyně: xxx xxx xxx, IČO xxx sídlem xxx, Praha proti žalovanému: A. P., narozen dne xxx naposledy bytem xxx, Praha neznámého pobytu o zaplacení částky 2 607 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 11.11.2024, č.j. 10 C 299/2024-24 takto: Usnesení soudu I. stupně se mění tak, že řízení se nezastavuje. Odůvodnění: 1. Soud I. stupně shora označeným rozhodnutím zastavil řízení (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). 2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala dlužného plnění za zdravotní péči. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že není dána pravomoc k jednání a rozhodnutí ve věci. Vycházel přitom ze zjištění, že žalovaný neměl ke dni podání žaloby ani ke dni rozhodnutí povolen žádný pobyt na území ČR, nebylo zjištěno, že by na území ČR měl majetek nebo podnik, či jeho organizační složku, popřípadě své stálé pracoviště. Své rozhodnutí opřel o § 37 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním (dále jen „ZMPS“), ve spojení s § 103 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.), a uzavřel, že pravomoc je jednou z podmínek řízení, jejíž nedostatek je neodstranitelný, proto s odkazem na § 104 odst. 1 věta prvá o. s. ř. řízení zastavil. O náhradě nákladů řízení rozhodl s odkazem na § 146 odst. 2 o. s. ř. 3. Proti tomuto rozhodnutí podala odvolání žalobkyně. Uvedla, že je dána pravomoc soudu České republiky. Odkazovala na ustanovení smlouvy o poskytnutí zdravotní péče uzavřené mezi účastníky dne 28. 7. 2022, čl. II. odst. 6, v němž bylo sjednáno, že pro řešení případných sporů jsou příslušné soudy v České republice. Žalovaný měl poslední zjistitelné bydliště na území ČR v obvodu Prahy. Upozornila na existující mezinárodní smlouvu mezi Moldavskou a Českou republikou a judikatutu SDEU týkající se pravomoci členského státu, ve kterém se nacházelo poslední známé bydliště žalovaného. Uvedla, že soud měl v případě žalovaného, jehož pobyt není znám, postupovat podle § 29 odst. 3 o. s. ř. a ustanovit mu opatrovníka. Navrhla změnu rozhodnutí tak, že řízení se nezastavuje. 4. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil. 5. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně podle ustanovení § 212, § 212a o. s. ř., aniž ve věci nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 6. V projednávané věci se jedná o závazkový vztah s mezinárodním prvkem vzniklý mezi příslušníkem Moldavska a českou právnickou osobou na základě Smlouvy o poskytnutí zdravotní péče ze dne 28. 7. 2022, sepsané v českém a anglickém jazyce. Žalovaný se v této smlouvě zavázal zaplatit smluvní cenu za poskytnutou péči a označil adresu svého bydliště v České republice, xxx, Praha. Současně smluvní strany určily pro řešení sporů pravomocné soudy České republiky, a že se vztah mezi žalobkyní a žalovaným bude řídit českým právem (čl. II. odst. 6 smlouvy). 7. Na danou problematiku pravomoci českých soudů lze aplikovat dvoustrannou smlouvu mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik, o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních, publikovanou pod č. 95/1983 Sb., která má aplikační přednost nejen před pravidly mezinárodního práva procesního, obsaženými v českém právu, ale i před pravidly mezinárodní příslušnosti obsaženými v právu unijním, ve smyslu čl. 351 Smlouvy o fungování Evropské unie. 8. Znění mezinárodní smlouvy neobsahuje ustanovení, které by umožňovalo dovodit existenci pravomoci českých soudů v dané věci, žádné její ustanovení zároveň nezakazuje, aby si účastníci sjednali v majetkovém sporu pravomoc písemnou úmluvou. Řízení bylo zahájeno za účinnosti ZMPS, podle jehož ust. § 2 se tento zákon „použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie“. Podle § 85 ZMPS „pravomoc českých soudů ve věcech závazkových a jiných majetkových práv může být založena také ujednáním stran v písemné formě. Věcnou příslušnost českých soudů nelze však takovým ujednáním měnit“. 9. Ve smyslu výše uvedených ustanovení lze uzavřít, že si strany řádně ujednaly, že spory z jejich závazkového vztahu budou řešit soudy České republiky. Otázkou bydliště žalovaného se jako nadbytečnou odvolací soud nezabýval a závěr soudu I. stupně o absenci pravomoci českého soudu k projednání a rozhodnutí věci považoval za nesprávný. Z tohoto důvodu též nesdílel názor o existenci podmínek pro zastavení řízení podle § 104 o. s. ř. 10. Jelikož v této věci byla písemnou dohodou stran pro předmětný spor založena pravomoc českých soudů jen obecně, bez bližšího vymezení konkrétního místně příslušného soudu, bude v případě, jestliže soud I. stupně dovodí nedostatek své místní příslušnosti a jiný místně příslušný soud nebude možné zjistit, nutné, aby jej určil podle § 11 odst. 3 o. s. ř. Nejvyšší soud (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2002, sp. zn. 29 Odo 524/2002, publikované pod č. 50/2004 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu). 11. Z důvodů shora uvedených postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř. a usnesení soudu I. stupně změnil tak, že se řízení nezastavuje. 12. Na soudu I. stupně bude, aby zvážil další procesní postup, např. také podle § 29 odst. 3 o. s. ř. a ustanovil žalovanému opatrovníka a s ním v řízení pokračoval. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Praha 14. ledna 2025 JUDr. Marcela Kučerová v. r. předsedkyně senátu